Chytání ryb na lodi v Řecku

dovolená na plachetnici, dovolená na lodi, dovolená na jachtě, dovolená v Řecku, dovolená na ostrovech, dovolená u moře, kam na dovolenou, plavba na plachetnici, plavba na lodi, plavba na jachtě, plavba v řecku, plavba na dovolené, plavba na moři, moře, pohoda u moře, krásné pláže, krásné zátoky, romantika u moře, romantika na lodi, romantika na plachetnici, romantika na jachtě, lodí kolem ostrovů, zátoky na ostrovech, Řecko, Řecko na plachetnici, Řecko na lodi, Řecko na jachtě, řecké ostrovy, řecké pláže, jachtou po ostrovech, pronájem lodí, pronájem plachetnic, pronájem plachetnice, pronájem jachty, charter, charter lodí, charter plachetnic, charter jachet, jachting, jachting v Řecku, jachting na řeckých ostrovech, yachting, yachting v Řecku, rybolov, rybol v Řecku, rybolov na plachetniciLoď, rybolov a dovolená k sobě bezpochyby patří. Chytání ryb během dovolené na plachetnici je pro nás především zábava, ale také to může být příjemné zpestření jídelníčku. Ještě by někoho mohlo napadnou, že se tím dá ušetřit za jídlo. No asi dá, ale chce to štěstí a taky je potřeba, se chytat trošku naučit. Součástí vybavení Viktorky jsou mimo jiné, dva držáky na pruty. Tím máme vyřešeno, jestli sebou pruty na plavbu brát, nebo ne. Jelikož nikde nepřekážejí, tak je mám sebou stále. Taky na zádi vypadají dost dobře:-).

V Řecku, ať jste kdekoliv, vždycky tam někdo chytá ryby nebo chobotnice. To co je pro nás zábava, je pro domácí způsob obživy a v jejich případě skutečně snížení nákladů na jídlo. Na každém molu je někdo s rybářským prutem, nebo s nástrahou na chobotnice. Chobotnice se loví buď na umělou nástrahu ve tvaru kraba, nebo třeba na kuřecí pařát a pár menších ryb. Taky jsem to zkoušel a umělou nástrahu si pořídil, ale bez výsledku. Přitom ulovit chobotnici není až tak neobvyklé, vídám to dost často. Ryby domácí chytají nejčastěji na těsto. Vezmou docela velkou kouli těsta, tak co se vejde do dlaně a do toho těsta zatlačí spoustu háčků na návazci. Takhle to hodí do vody a čekají na záběr. Ryby těsto okusují a přitom se na háček chytí. Tímto způsobem jsem viděl nachytat spoustu ryb, ale všechny jsou malinkaté, sotva větší, než lidská ruka.

Konečně se dostávám k našemu chytání. První pokusy byly na těsto se splávkem. Myslím, že rybáři tomu říkají „na plavanou“. Je to poměrně spolehlivý způsob, jak ryby nachytat, ale také jen menší kusy. Pro tuhle příležitost je na lodi lehký prut a většinou se s ním pokoušejí chytat děti. Mám jedno místo, kde je tenhle způsob lovu téměř ideální, v přístavu Vathi na poloostrově Methana. Chytání na chleba má svoje úskalí. To spočívá v tom, že okamžitě, jak se objeví těsto ve vodě, tak se na něj ryby vrhnou a nějak ho sundají z háčku, aniž by si z něj něco dělaly. Mám tak deseti procentní úspešnost na nához. Místní chleba je řídkej a na háčku nedrží, kukuřici ryby ignorují a kolínka sundají stejně spolehlivě jako chleba. Chce to trpělivost a to nejen při lovu, ale i při čištění ryb. Velká výhoda je, že i rybky kolem deseti centimetrů jsou téměř bez kostí a chutnají výtečně.

Když to nejde na splávek, tak co to zkusit s harpunou? Tahle technika je v Řecku povolená, jen je dobré si alespoň nastudovat etický kodex rybolovu s harpunou. Ty pravidla jsou poměrně jednoduchá a hlavně logická. Celé to vychází z toho, že šance by měly být vyrovnané. Tedy i šance ryby uniknout. Proto se musí lovit pouze na nádech, bez přístrojů. Nebo lovit může jen ten, kdo je schopen harpunu natáhnout a to vlastní silou. Během šnorchlování jsem postupně získal pocit, že tohle je ta správná cesta. Po nějakém váhání jsem do harpuny investoval nemalý peníz a těšil se na atraktivní úlovky. Harpuna je vlastně dost primitivní zařízení, nebylo moc co zjišťovat. Šíp je na dvou metrovém lanku, takže opatrní plavci jsou v bezpečí. Cítím se jako lovec a vrhám se lovit. První pokusy byly na ostrově Hydra. Ne, že by tam ryby nebyly. Byly tam, ale někdo jim musel říct, že se na ně chystám s harpunou a držely si odstup na dostřel. Taky nejsem žádnej výkonej potápeč, takže moje akční doba není nejdelší. Můj lov s harpunou se dá označit se velký krok špatným směrem. Ještě dnes si o mně ryby, které jsou pod hladinou potkal vyprávějí veselé historky. Postupně jsem nabyl přesvědcění, že ryby poznají predátora a proto přede mnou prchají. Ryby asi žádný etický kodex nemají, protože naše šance nebyly vyrovnané ani zdaleka. Přesto jsme pár ryb ulovených harpunou během našich plaveb měli. Bylo to tedy na jediné plavbě a zasloužil se o to Honza. Přijel s asi stokilovou výbavou, do vody se oblékal stejně dlouho jako kosmonauti při výstupu do volného vesmíru, ale jeho úsilí bylo odměněno. Asi to bude tím, že se dlouho a dost dobře věnuje volnému potápění.

Další a poměrně atraktivní způsob je vláčení umělé nástrahy za lodí. Na to se používají nejrůznější nástrahy, rybářské krámky jsou jich plné. My jsme vyzkoušeli také všechno možné, ale nakonec zvítězil wobler. Už na první jarní plavbě na Rhodos nám místní rybář, bývalý kapitán trajekku radil jak na to. Pořádný olovo, velkýho woblera a táhnout to za lodí tak osmdesát metrů. Tak jsme vlítli do krámku s rybářskejma potřebama jak uragán a vyzbrojili jsme se na lov. S pocitem, že víme jak na to jsme vypluli, nástrahu pustili za lodí a čekali na první rybu. Ta se nedostavila, dlouhé čekání nás zbavilo ostražitosti a s woblerem za lodí jsme v podvečer vpluli do přístavu. Napřed se ozval naviják, ale jakmile došla šňůra i velká rána a měli jsme zase nic. Druhý den jdeme opět na nákup, přece se nevzdáme tak lehce. Po vyplutí jde wobler do vody a během chvilky máme záběr, byl to záběr snů. Naše výbava nebyla na takhle velký úlovek dimenzovaná, takže jsme to zase urvali. Ono se není čemu divit, protože jsme chytili loď, která nám proplula za zádí. To už nás trochu otrávilo a vzhledem k tomu, že nebylo kde dokoupit, chytat jsme přestali. Během sezóny jsem zkoušel chytat jen občas, ale stále bez kýženého výsledku. Změna přišla až na konci září. Na lodi se objevil zapálený rybář Michal a věci dostaly spád. Hned první den plavby Michal nahodil a snad za hodinu se ozval bzukot divoce se odvíjejícího navijáku. Zásek, prut se ohnul jak březový proutek a Michal začal rybu zdolávat. Byl to docela boj a k překvapení nás všech se za lodí objevila ryba. Co ryba? Super ryba. Hned jak se vynořila, bylo jasné, že si pochutnáme. Byl to nádhernej Mečoun. Ve směsu nadšení a vzrušení se podařilo rybu dostat na palubu. Nebyl to žádnej obr, ale s mečem mu do metru moc nechybělo. Okamžitě byly všechny předchozí neúspěchy zapomenuty, teď to přece už musí jít. A šlo, hned druhý den přišel Tuňák a pak další. Bohužel nám na téhle plavbě přestalo přát počasí a s lovem jsme skončili. Pak měl loď půjčenou na tři týdny kamarád a začal posílat fotky úlovků. Byl jsem na chvilku doma a rozhodl jsem se rybářskou výbavu doplnit. Na poslední plavbu roku jsem tedy do Řecka dorazil řádně vybavenej. Vypluli jsme na dlouhou, třítýdenní plavbu a těšili se na úlovky. Hned první den, prakticky ještě na Korfosu nahazuju pruty. Bohužel nic jsme nechytili. druhý den opět poctivě hned po vyplutí nahazuju, ale nic se neděje. Když začínáme s Karolkem řešit, co si dáme k večeři, tak se to stalo. Záběr a za chvilku je v lodi Tuňák. Byl to takovej odrostlej dorostenec, ale pro dva tak akorát. byla to jedna z nejlepších večeří na Viktorce. Další den se opět těšíme na úlovek a ten se taky dostavil. opět Tuňák, tentokrát kousek 55cm a než jsme ho očistili, přišel druhej. Sice nás to bavilo, ale s chytáním jsme přestali, protože bereme jen to co stihneme sníst. Na téhle plavbě jsme těch ryb nakonec nachytali devatenáct. Osmnáct Tuňáků a jednu Mahi Mahi. Tři týdny jsme na lodi nejedli skoro nic jiného než ryby.

Proč to celé léto nešlo a nejednou jo? Nevím, mám pocit, že jsme to dělali vlastně pořád stejně. Snad by to mohlo být ročním obdobím a také tím, že jsme přece jen víc pluli a taky dál. Nikde jsem neobjevil nic pravidelnýho. Ryby jsme chytili u břehu i na volném moři. Dopoledne, odpoledne, ale i za soumraku. U nás u Korfosu i na jihu Kréty. Uvidíme na jaře, snad to bude alespoň podobné a nějakého úlovku se dočkáme.

každý může plout:-)