Z deníku kapitána


8-15.6.2019 Pánská jízda ve třech   251,1NM

Na palubě jsou tentokrát kromě mně jen dva chlapi, Tonda a Pepa

Ahoj, budu ti tykat, protože se známe z fotbalu. Takhle nějak začal email, který jsem dostal začátkem roku. Fotbal jsem hrál naposledy jako žáček, takže připadalo v úvahu, že se budeme znát z fotbalu, na který jsem léta doprovázel synka. Jméno mi nic moc neříkalo, takže to bude asi ze Sparty. Tam je trochu potíž, protože jsem tam vlastně nikdy s nikým nemluvil. Za pár dní jsme se potkali a s Tondou dorazil i jeho kamarád Pepa. Tonda nepatřil mezi takové ty hysterické rodiče, co si můžou na lajně vyřvat plíce, tak mi spadnul kámen ze srdce a mohli jsme začít domlouvat společnou plavbu. Na otázku kolik jich vlastně bude, jsem dostal překvapivou odpověď, že jen oni dva. Měli k tomu jasný důvod, budou si moct sami určovat kolik toho věnují plavbě a kolik courání po okolí. Tomu courání nakonec fakt moc nedali, jednou vylezli na takovou větší muldu na Kythnosu a jednou jsem je vyvlekl do kostela na Tinosu. Kluci na Korfos dorazili už ve středu, sami se nastěhovali do bytu a do soboty prozkoumali několik taveren a dokonce vyjeli na výlet do Epidavru.

V sobotu jsem uklidil loď a krátce po obědě se kluci nalodili. Korfos měli už prošlej mnohokrát, tak nebylo na co čekat. Máme už od zimy naplánovanou plavbu na Kyklády, proto vynecháváme tradiční první zastávku v Epidavru a plujeme na Methanu. Foukal jen slabý vítr, dalo by se to shrnout po vojensku, během naší plavby se nic zvláštního nestalo. Na Methaně jsme si dali k večeři společně pizzu a spláchli to vychlazeným pivkem od Angela.

Na neděli je to s předpovědí lepší, tentokrát si jachting užijeme. Plachty vytahujeme okamžitě po vyplutí, sice zatím fouká jen slabý vítr, ale to se má postupně změnit. Změnilo a vítr se dostavil se vší parádou. Postupně zesiloval víc a víc, až se ustálil někde kolem 25 uzlů. Zvedly se i vlnky a občas nám něco stříklo i do kokpitu. Se soumrakem míjíme jižní cíp, ostrova Kea a pokračujeme dál na východní pobřeží Kythnosu. Celý den se pokoušíme ulovit nějakou rybu, ale nedaří se. Kluci mají jakési zkušenosti s lovem kalamárů z Chorvatska, proto na Kythnosu napřed zastavujeme v jedné zátoce. Kalamáry se chovají stejně jako ryby, nechytili jsme nic. Nemáme sice starost o jídlo, Pepa se pasoval zcela nekompromisně do role lodního kuchaře, ale chtěli jsme si to zpestřit vlastním úlovkem. Nakonec tedy kotvíme v Loutře. Po vyvázání jdeme ještě na chvilku do místní taverny na vínko. Zítra nás čeká plavba dál na ostrov Tinos, takže to nijak nepřeháníme a jdeme spát.

Během noci se vítr postupně zvedl a při pohledu na otevřené moře je jasné, že to dneska na moc příjemnou plavbu nevypadá. Moře je zpěněné do běla a z přístavu odplula jen jedna loď. Rozhodli jsme se počkat, jak se to bude s počasím dál vyvíjet. Možná to vypadá, že jsme se v přístavu nudili, ale opak byl pravdou. Jsou tady další dvě lodě, které nesou pod sálingem naší vlajku. Mají ji sice na pravé straně, čímž vlastně anektují Řecko. Na toto místo se vyvěšuje vlajka státu, ve kterém se pohybujete, pokud je vaše loď pod jinou vlajkou. Tím, že tam pověsili českou vlajku, prohlásili Řecko za naše území. Vítr v přístavu fouká jak zběsilej, odevšad se ozývá pískání ve vantech, někde tluče výtah plachty o stěžen, prostě taková ta větrná kulisa. Vedle nás stojící loď, na které jsou tři starší páni, se rozhodla překotvit do přístavního bazénu. Jak vyplouvali, vytáhli se svojí kotvou i kotvu další lodě. Právě jedné z těch po CZ vlajkou. Její posádka se pokoušela kotvu postupným dotahováním vrátku znovu zaseknout, ale to se jim bohužel nepovedlo. Rozhodli se tedy taky překotvit a odpluli od mola. Mezi molem a skalisky naproti je zhruba 50 metrů. V tomhle počasí rozhodně není prostor na nějaké chyby. To třeba stačí jedno neohlídané lano a průšvih je na světě. To se bohužel přesně stalo, při otočce si namotali svoje vlastní vyvazovací lano do lodního šroubu. Motor se okamžitě zastavil a loď během okamžiku skončila na skalách naproti. Stál jsem zrovna se správcem přístavu na mole, když se to stalo. Ten okamžitě reagoval a skočil do gumáku s motorem, na dotaz jestli chce pomoct, kývl a ještě k nám přiskočil kapitán vedle stojícího katamaranu. Dopluli jsme k té lodi a já jsem sice ne moc elegantně, ale celej na tu loď přeskočil. Dozvěděl jsem se jen to, co už nám bylo víceméně jasné a hulákal jsem na člun, že motor nefunguje. Správce i s gumákem zmizeli v přístavu, samozřejmě pro pomoc. Napřed jsem možná trochu přísně zavelel všem na palubě, vesty na sebe. Pak začal chystat lana na vyproštění. To už k nám mířila pomoc v podobě docela malé rybářské lodi. Hodil jsem jim dlouhé lano vyvázané na návětrném vazáku a tím vlastně moje role skončila. Pak už jsem jen s obdivem sledoval, jak probíhá vyproštění. Ta rybářská bárka zabrala, vytáhla nás na volnou vodu, tam postupně zkrátili to lano, přirazili bokem k nám a po svázaní obou lodí bokem, tuhle nešťastnici dovedli do přístavu, bokem k již zakotvené lodi. V těch podmínkách, které panovali to byl mistrovskej výkon, přestože to vypadalo hodně jednoduše. Rychlá pomoc místních, zachránila loď za spoustu peněz a vzhledem situaci i možná daleko víc. Nikomu se nic nestalo, takže to dopadlo celé dobře. Loď je sice poškozená, ale to se dá opravit. Kapitán má o zkušenost víc, myslím, že mu už do vody lano nikdy nespadne.

Další den je vítr o poznání slabší, není na co čekat, vyplouváme dále na východ, na ostrov Tinos. Kluci mají velmi kladný vztah k jídlu, tak se nechali nalákat na jehněčí kolínko v citrónové omáčce. A to je nejlepší právě na Tinosu. Během plavby posnídáme buřtguláš ze včerejška. To rozhodně neberte jako stížnost. Na lodi se vaří skvěle a tentokrát, tak trochu víc po česku. Počasí je prakticky ideální, kluci drilují ovládání lodi, trim plachet, občas si řekneme něco z názvosloví, prostě nám plavba spokojeně ubíhá. Až na konci před Tinosem vítr dost zesiluje. Máme to už jen kousek a vydržíme i občasnou spršku slané vody. Přístav je docela slušně krytý a fouká spíše od mola, to znamená, že přistání bude bez většího napětí. Hned po vyvázání připojujeme elektriku a vyhlašuju odpočinek. Prostě je na tavernu ještě brzo. Před sedmou hodinou jdeme na prohlídku místního kostela. To je ten, co se k němu věřící plazí po kolenou. Skutečně tentokrát míjíme dvě ženy, co se po kolenou pomalu pohybují až před oltář. Docela jsem byl překvapený, že byly spíše mladší, než starší. Kluci si kostel prohlídli dost rychle a vracíme se k přístavu. Tam na konci ulice je jedna z nejlepších taveren, v jaké jsem v Řecku byl. Majitel už si mě taky pamatuje a rovnou se ptá, kolikrát si dáme to kolínko. Dali jsme si ho všichni tři. Opět super jídlo, těžko popisovat, kdo bude mít chuť, ať jede příště ochutnat. Po večeři jsme chvilku poseděli, ale ještě včas se vydali na loď. No a do cesty se nám postavila další taverna a pak ještě jedna.

Trp tělo, když jsi tomu chtělo, ale bolí to dost. Pomalu vylézáme z kajut, Pepa hrdinně chystá u sporáku snídani. Opečená slanina a míchané vejce s jarní cibulkou pomůžou z ranní únavy, ale ta brutální porce, co mi dal Pepa na talíř, se sníst fakt nedá. Po o něco pozdnější snídani vyplouváme. Na dnešní den je podle předpovědi absolutní bezvětří. Suneme se pomalu po hladké vodní hladině, různě dospáváme veselou noc. Když míjíme ostrov Gayros, tak u něj na hodinku a půl zastavujeme a zkoušíme chytit nějakou rybu z hloubky. Když nejsou na hladině, třeba budou u dna. Možná byly, ale o naše nástrahy nestáli. Pokračujeme tedy na motor na ostrov Kea. Tam před desátou večer házíme kotvu uprostřed zátoky před přístavem. Nikomu se dnes do ruchu města opravdu nechce. Já okamžitě mizím v kajutě, kluci ještě zkouší něco ulovit, ale za chvilku je na lodi klid.

Je tady už čtvrtek. Na dnešní den máme v plánu doplout na ostrov Aegina. Zpočátku plujeme na plachty, sice fouká málo, ale plujeme. Pak vítr lehá úplně a startujeme motor. Ten běží jen chvilku a kluci hlásí, že něco divného cítí. No vaříme. Nevaříme tentokrát na sporáku, ale vaří motor. Polévá mě pot, motor chcípáme a jdeme hledat závadu. Slaný okruh chlazení vodu dává, tím to není. Naštěstí je Tonda se všemi motory kamarád, noří se do motoru, Pepa mu asistuje a postupně mi hlásí, co objevili. Rupla hadice na sladkém okruhu chlazení. Naštěstí banální závada, kterou tihle dva opravují během chvilky. Po opravě a nastartování motor opět běží, jak má. Po páté odpoledne vplouváme do přístavu Perdika na Aegině. Nikde ani skulinka, opět to tu komplet obsadila jedna flotila. Nemám rád masové akce. Přístav opouštíme a plujeme zkusit štěstí na Methanu do Vathi. Tam jsme se sice nevešli před týdnem, ale byla tam právě tahle flotila, tak tam snad dnes bude klid. Do Vathi jsme připluli před soumrakem a bereme jedno z posledních míst u vjezdu do přístavu. Prakticky okamžitě jdeme do jedné z taveren na večeři. Já jdu po večeři spát, kluci se ještě po návratu na loď věnují rybolovu. Chytají malé rybičky do síťky přímo z lodi. Celé to končí druhou večeří o půlnoci.

Poslední den to máme už vlastně jen kousek. Napřed zamíříme do Epidavru, tam se zastavíme na místní Port Police, potvrdit dokumenty pro další plavbu. Kousek vedle je nádherný krámek s produkty z Athina Eco Farm. Ten patří kamarádce Míše, která tady žije už dost let. Kluci řeší poměrně obvyklý problém, rádi by si tady nakoupili, ale jsou omezení. Samozřejmě váhou zavazadla do letadla. Pepa kupuje alespoň pár balení výtečných oliv. Z Epidavru jsme ještě zamířili na koupání do zátoky na ostrově Agistri, pak už jen skok domů, do Korfosu. Ten poslední úsek kluci prospali v kajutě.

Kluci zůstali na bytě až do nedělního rána. Pepu neopustila chuť k jídlu a vaření ani na pevnině a ještě nám vystrojil luxusní sobotní oběd. Byla to skutečně pohodová pánská jízda ve třech. Užívali jsme si jachting i gastronomii. Myslím, že se klukům Řecko líbilo a vypadá to, že se sem vrátí. Já sice pak asi budu muset chvilku držet dietu, ale nějak to vydržímJ

 

14.6.2019 Methana (Vathi) – Epidavros – Korfos  30,7NM

13.6.2019 Kea – Methana (Vathi) 55,8NM

12.6.2019 Tinos – Kea 45,2NM

11.6.2019 Kythnos – Tinos 38,7NM

9.6.2019 Methana – Kythnos (Loutra) 58,3NM

8.6.2019 Korfos – Methana 22,4NM

 


25.5.-8.6.2019 Horolezci na palubě  442,6NM

Pavlína, Pavlína, Franta, Milan a Jarda (Aida)

Další 14denní plavba této sezóny. Tentokrát se na palubu Viktorky vydala parta horolezců, takže se možná přiučím nějaké uzlyJ.

Fanda s Pavlínou už na plachetnici v Korfosu byli, ale pro Aidu, Pavlínu a Milana to byl nový zážitek. Milan jako jediný přiletěl letadlem, ostatní to spojili s větším výletem a přijeli auty. Potkali jsme se tedy v sobotu na Korfosu a za chvilku jsme vypluli do Epidavru. Teď už posádka Viktorky tam sice byla na večeři už v pátek, ale vůbec neměli problém si to zopakovat. Tentokrát jsme hodili kotvu přímo před tavernou a na dvakrát se přeplavili na gumáku na břeh. Večeře byla opět vynikající, prostě grilovaná ryba a pořádná porce čerstvé zeleniny.

Noc na kotvě byla klidná, ráno jsme se probudili do dalšího slunečného dne. Konečně se oteplilo a začíná stoupat i teplota moře. Zatím má tedy pouhých 22°C, ale pro posádku to není žádný problém. Já ještě chvilku počkám, není kam spěchat. Máme před sebou 14denní plavbu, takže podle očekávání míříme na Kyklady. V neděli téměř nic nefoukalo, tak jsme se pomalou plavbou na motor přesunuli na Hydru. Na Hydře zkoušíme štěstí, jestli náhodou nepůjde zakotvit přímo v přístavu. No nepůjde, je tu opět plno. Zkoušíme se domluvit s posádkou katamaranu, jestli bychom se na ně mohli vyvázat, ale to nám překazí příslušník Port Police. Sice nám nedovolí se vyvázat na ten katamarán, ale posílá nás, ať se vyvážeme na velkou nákladní loď. Nestojíme sice nijak ideálně, ale na to, aby se posádka dostala relativně pohodlně na břeh, to stačí. Zůstávám na lodi a ostatní jdou na prohlídku města. Asi za dvě hodiny se postupně trousí zpět na loď, jsou z Hydry nadšení, není se čemu divit, je to skutečně pěkné místo. Zvedáme kotvu a plujeme dál do zátoky na noc.

Další den už míříme směr Kyklady. Konkrétně ostrov Milos. Máme to nějakých 70NM, proto vyplouváme hned po ránu. Vytahujeme plachty a posíláme do vody woblery. Doufáme, že se nám podaří ulovit nějaká ryba a zpestří nám jídelníček. Netrvalo to dlouho a oba navijáky se divoce rozebzučely. Vrhám se na jeden prut, druhý bere do ruky Milan. Pomalu dotahuju brzdu, ale najednou tah zmizí a ryba je pryč. Ani Milan není o moc úspěšnější, dříve než stačil cokoliv udělat, tak se ozvala rána a praskla šnůra. Ta byla na 22 kilo, ale ani to nestačilo. Já vytahuju z vody šnůru celou, dokonce je na ní i wobler, jen mu chybí jeden trojháček. Prostě to nevydržel ten kroužek, kterým je trojháček přidělaný. Navazujeme tedy na jeden prut novou karabinku, na oba pruty další woblery a opět je pouštíme do vody. Situace se opakovala, tentokrát vytahujeme z vody pouze otevřenou karabinku. Měli jsme za den čtyři razantní záběry, ale rybu žádnou. Asi budeme muset pořídit ještě silnější šňůru a celou sestavu.

Ráno krátká prohlídka ostrova Milos, já kupuji novou šňůru a vyplouváme dál, dnes na ostrov Folegandros. Obeplouváme ostrov Milos po jeho jižní straně, protože jsou tam nádherné zátoky lemované krásnými skalisky. Zastavujeme na koupání a na oběd. Aida, velký znalec indické kuchyně chystá polévku s krevetama s kokosovým mlékem. Bylo to výborné a rád jsem si přidal. Původně jsme chtěli zůstat na noc někde v zátoce na kotvě, ale zvedl se silný vítr, proto plujeme do přístavu. Tam je bohužel obsazeno, protože velká část je vyhrazena pro trajekt. Větrnou noc tedy nakonec trávíme na kotvě.

Máme za sebou dva dny, během kterých jsme byli vlastně celou dobu na lodi. Je potřeba program malinko zpestřit. Posádka si půjčuje auto a vydává se na průzkum ostrova. Pro dnešek máme v plánu doplout na Santorini a strávit tam noc. Je to necelých třicet mil, tak nemusíme moc pospíchat. Vypluli jsme před třetí odpoledne a v čerstvé větru a dle posádky ve třímetrových vlnách (měly ve skutečnosti tak metrJ) plujeme na Santorini. Z kokpitu se ozývají záchvaty smíchu, já nabírám síly v kajutě. Těsně před kalderou ostrova Santorini přichází záběr. Tentokrát se mi podařilo rybu zdolat a za vydatné pomoci posádky ji vytahuju do lodi. Sice to byl jejich první úlovek, ale vše fungovalo perfektně. Milan se chopil podběráku, někdo další podal plastový lavor, já vzal do ruky domlouvátko (plastová násada na kladivo) a za chvilku je hotovo. Máme krásného 60cm dlouhého tuňáka. Má 3,3kg a budou z něj minimálně dvě jídla pro šest lidí na palubě. Mám v plánu zakotvit u malého betonového mola uvnitř kaldery. U mola je volno, během zimy se utrhla část cesty nahoru do města, tak tady nemohou vysazovat turisty z rádoby historických plachetnic. Aida bravurně vyskočil na tohle dost vysoké molo, vyvázali jsme loď, ale vzhledem k nepříjemnému vlnění jsme se rozhodli zkusit místo jinde. Nakonec jsme našli na druhé straně bóji, na kterou se za 25eur vyvazujeme. Na řecké poměry je to trochu dost, ale ono taky dost fouká a je to pro nás nejlepší řešení.

Vstáváme brzy, protože posádka se chce vyhnout davům turistů. Vysazuju je tedy kousek od mola ve člunu a odplouvám doprostřed, kde počkám. Po necelých třech hodinách zvoní telefon, prý si to už dost prohlídli a chtějí zpět na palubu. Santorini je sice krásné, ale tak trochu umělé. Plujeme na ostrov Ios. Tam se pomalu změnil rytmus plavby. Tahle partička ráda vyráží i na prohlídku ostrovů a během zbytku plavby toho mnohokrát využívají. Není se čemu divit, jsou to stále aktivní sportovci. Například na ostrově Naxos vystoupili na jeho nejvyšší vrchol. Ten je zároveň nejvyšší v celém souostroví Kyklady. Jako svůj prvovýstup to měl i Milan. Ten není sice úplně sportovec, ale jako myslivec, v kamizolce zelené, je taky zvyklý na dlouhé chození. Tady se alespoň nemusel tahat s flintou. Na Kythnosu to zase vypadalo, že kolem ostrova popluju sám, protože ostatní se rozhodli, zdolat ostrov po svých. Nakonec se Milan rozhodl, že mě bude jistit a plul se mnou. Po celou plavbu jsme si udrželi dobrou náladu, poznal jsem zase další zajímavé lidi. Třeba zrovna k myslivcům jsem do té doby měl jisté předsudky, ale Milan je vyvrátil. Ostatní jsou velezkušení cestovatelé a bylo příjemné poslouchat nějaké ty historky z dalekých cest.

7.6.2019 Methana – Epidavros – Korfos 19,1NM

6.6.2019 Kythnos – Methana (Vathi)  59,9NM

5.6.2019 Kythnos (Loutra) – Kythnos (Merikhas)  13,2NM

4.6.2019 Syros – Kythnos (Loutra)  33NM

3.6.2019 Tinos – Syros  17,4NM

2.6.2019 Naxos – Tinos 30,4NM

1.6.2019 Paros – Naxos 10NM

31.5.2019 Ios – Paros 40,9NM

30.5.2019 Santorini – Ios 24,6NM

29.5.2019 Folegandros – Santorini 27,3NM

28.5.2019 Milos – Folegandros 48,4NM

27.5.2018 Hydra – Milos 69,4NM

26.5.2019 Epidavros – Hydra 38,7NM

25.5.2019 Korfos – Epidavros 10,3NM

 


 

18-25.5.2019 Opět na Kyklady   205,4N

Na palubě veselá partička z okolí Mladé Boleslavi.

 Petr, Pavel, Vráťa, Milan, Pavel a Martin.

Tentokrát to byla týdenní plavba. Skoro všichni na palubě už za sebou nějakou zkušenost s lodí měli, ale pro některé jedince, se jednalo o první zážitek. Kluci přiletěli do Athén už v pátek večer a strávili tam noc a dopoledne. Prý aby si prohlídli nějaké ty památky. Potkáváme se tedy v Korintu v sobotu krátce po jedné hodině. Z nádraží jsme zamířili rovnou na nákup. Už podle toho s jakou rychlostí se plní nákupní vozík, to vypadá, že o jídlo na téhle plavbě určitě nebude nouze. Ihned po příjezdu na Korfos se kluci naloďují a vlastně okamžitě mizí, spláchnou prach z cesty do jedné z místních taveren. Nijak dlouho se tam nezdrželi a kolem čtvrté odplouváme z Korfosu. První zastávka je tradiční, Dimitriho taverna. Tentokrát tam nebyl Dimitrij osobně, ale na kvalitě jídla to nebylo znát. Snad jen škoda, že si kluci nemohli užít i Dimitriho příjemnou obsluhu. Rybu je třeba spláchnou a to bylo provedeno důsledně, nakonec se projevila únava z cesty a ještě před půlnocí je na lodi ticho jako v kostele. Dokonce se nenaplnily výhrůžky ohledně malinko hlasitějšího spánku jednoho námořníka. Noc jsme strávili v Epidavru v přístavu, ale hned ráno přeplouváme do zátoky na první koupání. Letos si léto dává nezvykle načas a koupat se mohou zatím pouze otužilci. Nakonec jde do vody pouze Petr. Třeba se počasí během dne vylepší, proto měníme místo a míříme do zátoky s jeskyní na ostrově Agistri. V zátoce jsme měli naplánovaný oběd, ale moře tam bylo malinko zvlněné a ne všichni už neustálému pohybu lodě přivykli. Našli se i tací, kteří vynechali i výborné mleté maso s rýží. Bylo to tedy jen krátké mezipřistání a pokračujeme dál. Konečně fouká a kluci jsou na plavbu pod plachtama natěšený. Směřujeme na Methanu a musíme si to vybojovat proti větru. Kluci dělají obrat za obratem a plavba svižně ubíhá. Na Methaně posádka míří hned po přistání v termálním pramenu. Když už jsou pryč skoro tři hodiny, je vlastně jasné, kde je najdu. Jasně, sedí u Angela v kavárně. Nijak jsem je na tenhle podnik neupozornil, ale Angelo je prostě borec a ulovil si je sám. Tak jako ostatně většinu posádek z lodí. Další den padlo rozhodnutí plout na Kyklády, proto vyplouváme co nejdříve. Původně jsme měli namířeno na Kythnos, ale měníme plán a plujeme na Keu. Je to hlavně z toho důvodu, že na rozdíl od včerejška vůbec nic nefouká. Na palubě se prakticky hned od začátku každý ujal nějaké role. Je tu dokonce funkce podkapitána, byl určený správce společné kasy, o kuchaři výpravy také nikdo nepochybuje, prostě každý se v něčem našel. Klukům to fungovalo dobře a já mohl vše zpovzdálí sledovat. To znamená, že jsem si buď četl, nebo spal. Pak jsem zakotvil loď a dostal najíst a napít. Plavba byla fajn, jen s větrem to nebylo ideální. Snažili jsme se tomu přizpůsobit a nenechat se tím otrávit. Nakonec došlo i na noční plavbu, to když nás v noci ze čtvrtka na pátek vyhnal silný vítr a vlny z Perdiky. I tohle brali kluci s humorem a jako další zážitek a zkušenost. Týden utekl jako ta pověstná voda a plavba končí. Posádka má namířeno ještě do Korintu a v neděli se vrací zpět domů. Věřím, že si Řecko zamilují, protože se jim vlastně všude líbilo a na některých místech byli přímo nadšení. Chválili místní gastronomii, hlavně přístup domácích, jen občas remcali nad kvalitou piva:-).

24.5.2018 Aegina (Perdika) – Korfos 35,3NM

23.5.2019 Kythnos (Merikhas) – Aegina (Perdika) 50,7NM

22.5.2019 Kythnos (Loutra) – Kythnos (Merikhas) 13NM

21.5.2019 Kea – Kythnos (Loutra) 24,2NM

20.5.2019 Methana – Kea 47,4NM

19.5.2019 Epidavros – Methana 25,1NM

18.5.2019 Korfos – Epidavros 9,7NM

 


 

5 – 18.5.2019 Kyklady Tour   460NM

Na palubě parta Valachů. Radek, Klára, Jarek, Dáša a Petr. Máme před sebou 14denní plavbu.

Někdy v únoru mi v pátek večer zazvonil telefon a plynulou moravštinou jsme domluvili tuhle plavbu. Partička pochází z kraje švestek, kousek za Zlínem. Je to kraj skutečně úrodný a místní lidé dokáží snad vše, co roste kolem nich, nechat zkvasit a pak to vypálit. I na Viktorku si dovezli slušné množství tohoto moravského daru. Jedna slivovice si pak během plavby zahrála i nemalou roli, ale o tom až později. Valaši dorazili až v neděli, tak jsme se ničím nezdržovali a rovnou vypluli. V plánu byl tradiční Epidavros, ale v přístavu bylo plno a nechtělo se nám plout na břeh ve člunu, proto jsme změnili plán a pluli do Váthi na Methaně. Tam bylo pro změnu téměř prázdno. Do taverny to bylo asi šest metrů, takže jsme už za chvilku měli před sebou večeři.

Na pondělí jsme naplánovali plavbu na ostrov Milos, poněvadž míříme na Kyklády s předem plánovanou zastávkou na Santorini. Podle předpovědi to vypadalo, že budeme muset s tímto přeskokem počkat, protože vítr měl v nárazech atakovat 45 uzlů a vlny přes 3 metry. Sice na zaďáka, ale už daleko za hranou pohodlné plavby. Udělali jsme tedy zastávku na Porosu a měníme plán a pokračujeme na Hydru. Znova se koukám na předpověď a tentokrát je už výrazně lepší. Nárazy do 30 uzlů, to už není na místní poměry žádný extrém. Chvilku jsme to společně diskutovali a ano, vyrazili jsme na Milos. Je jasné, že poplujeme celou noc, ale bude to svižná plavba a výrazně nás posune k cíli. Kousek za Porosem vytahujeme kosatku a s větrem v zádech uháníme rychlostí přes sedm uzlů k cíli. Dál na moři se malinko zvedli vlny, ale Viktorka se vcelku pravidelně pohupovala, bez větších problémů. Bohužel se houpala v jiném rytmu než jeden žaludek a za chvilku se rybám servíruje Gyros i s Pita chlebem. I v některých tvářích ostatních členů posádky jsem zahlédl malinko nejistoty a proto jsem zavelel k obratu. Nebyli jsme nijak daleko a nemá cenu něco lámat přes koleno. Obrat znamenal, že se ze zaďáku stala ostrá stoupačka, se vším, co k tomu patří. Loď jde do náklonu, voda slušně šplouchá na palubu. Potřebujeme se vrátit zhruba sedm mil, tu chvilku to vydržíme. Ta chvilka se o něco protáhla, protože vítr ještě zesílil a začaly se dít věci. Už to vypadalo, že se schováme za výběžek Peloponésu, když nápor větru nevydržela otěž kosatky a praskla. To je dost nezvyklé, ale hlavně nepříjemné. Kosatka v takhle silném větru začala okamžitě mlátit ze strany na stranu a než jsme ji stihly smotat, utrpěla nějaké šrámy. Nevydržel její zadní lík a lehce se natrhla. Nic až tak hrozného, leč v tu chvíli byla nepoužitelná. Nezbývalo než nastartovat motor. Ten samozřejmě ochotně naskočil, ale naše rychlost proti větru a vlnám se rapidně snížila. Mezitím padla tma a kokpit zalévala vlna za vlnou. Slaná voda je docela slušný vodič a ta právě zatekla do tlačítka startéru a bohatě to stačilo na sepnutí relé. Skončilo to tak, jak muselo, startér to samozřejmě nemohl vydržet a spálil se. Bohužel v tom kraválu kolem nás nebylo nic slyšet, takže jsme na to přišli až v okamžiku, kdy jsme, respektive kluci uvnitř lodi, ucítili ten nepříjemný zápach spáleného elektromotoru. Zavolali mě dolů do lodi a já okamžitě motor chcípnul a začal hledat závadu. Stačilo dát ruku na startér a bylo to jasné. Paráda, motor bez startéru nenastartujeme, z plachet máme jenom hlavní a tu v téhle slotě vytahovat nebudeme. Podle předpovědi se má situace po půlnoci výrazně uklidnit, vítr nás žene na volné moře a v cestě nám nebrání žádná překážka. Do vody házíme vodní kotvu, tím zpomalujeme drift a jdeme spát. Nechali jsme Petra na hlídce a zmizeli v kajutách. Předpověď tentokrát sedla jak ten pověstný hrnec a skutečně se situace po půlnoci zklidnila. Vylezl jsem tedy na palubu, vytáhl kousek kosatky a tím dostal loď pod kontrolu. V téhle situaci už nebyl problém vytáhnout hlavní plachtu a plout směrem na Korfos, tedy do domovského přístavu. Situace se ještě jednou výrazně zkomplikovala. Měl jsem hroznou žízeň, proto jsem Požádal Petra o vodu z lednice. Petr mi během chvilky podal PET flašku a já se zhluboka napil. Už první doušek byl překvapivý, ten druhý mě srazil do kolen. Ano, to je ta role té slivovice, co jsem avizoval už na začátku. Možná to byla ta nejlepší slivovice, ale já kořalku prakticky vůbec nepiju a tyhle pálenky už vůbec ne. Přežil jsem to a ani se to nijak nepodepsalo na mém kormidlování. Situaci jsme už měli pod kontrolou, je to jen o tom doplout na Korfos a vyměnit startér a kosatku. Vítr postupně slábl, ale nakonec jsme pod plachtama přistáli před polednem u mola na Korfosu. Ještě ten den jsme vše opravili a tak jsme mohli druhý den pokračovat v naplánované plavbě. Plavba už probíhala bez větších dobrodružství, z tohoto pohledu by se mohle zdát i nudná. Jinak ale nudná nebyla ani trochu. Navštívili jsme vše co bylo v plánu, včetně toho slavného Santorini.

17.5.2019 Aegina (Perdika) – Korfos 24,3NM

16.5.2019 Kythnos (Merikhas) – Aegina (Perdika) 50,7NM

15.5.2019 Kythnos (Loutra) – Kythnos (Merikhas) 12,8NM

14.5.2018 Tinos – Kythnos (Loutra) 37,5NM

13.5.2019 Paros – Tinos 29,4NM

12.5.2019 Ios – Paros 27,6NM

11.5.2019 Folegandros – Santorini – Ios 42,5NM

10.5.2019 Serifos – Folegandros 40,3NM

9.5.2019 Methana – Serifos 66,4NM

8.5.2019 Korfos – Methana 20,5NM

6.5.2019 Methana – Korfos 85,6NM

5.5.2019 Korfos – Methana (Vathi) 22,4NM

 


 

13-27. 4. 2019 První jarní plavba   375,9NM

Na palubě se sešli: Karolko a Jakub, Kuba, Pepa a Martin.

Už se pomalu stává tradicí, že sezónu zahajujeme nějakou zajímavější plavbou. Tentokrát jsem naplánoval plavbu na čtrnáct dní do Turecka. Bohužel nám turecký prezident zkřížil plány. Zakázal plavbu všech komerčních lodí pod cizí vlajkou v tureckých vodách. Dohodli jsme se, že se dohodneme a vybereme jiný cíl.

 

26.4.2019 Poros – Korfos 9,8NM

Je tady poslední den téhle plavby. Na poslední etapu jsme si ponechali už jenom kousíček, z Porosu na Korfos. Hned po snídani jsme zašli k Míše do krámu, nakoupit nějaký ten olivový olej a další její skvělé produkty. Využívám situace, Martin s Pepou jsou tady autem a tak si po nich posílám domů slušnou zásobu olivového oleje. Dopoledne se jen tak poflakujeme v okolí přístavu a pak zvedáme kotvu a plujeme poslední kousek téhle plavby na Korfos. Konečně se trochu oteplilo. Někteří se jdou koupat, Kuba vyrazil na výlet do Epidavru, Martin důkladně likviduje poslední tekuté zásoby a Karolko se vrhnul na rybolov.

25.4.2019 Aegina (Perdika) – Poros 15NM

Nijak si nepotrpím na oslavy svátků a narozenin, ale kluci mě večer překvapili a trošku jsme to oslavili. Víno bylo výborné a bylo ho dost. Ráno tedy ještě dospáváme včerejší večírek. Nikam nepospícháme, dnešní cíl je Epidavros a to je jen kousek. Nic nefouká a plujeme na motor. Ještě se pokoušíme o ulovení nějaké ryby, ale vytahujeme pouze několik igelitů a proto pruty balíme. V přístavu je místa dost, můžeme si vybrat, kam se postavíme. Po zakotvení jdeme na večeři k Dimitrimu. Dáváme si osvědčený Athina Farm Salat, k tomu rybu na grilu a dvojku bílého. Sezóna ještě nezačala a jsme tady skoro sami. Se soumrakem se ochlazuje a jdeme na loď a spát.

24.5.2019 Kythnos (Merikhas) – Aegina (Perdika) 51,1NM

 

23.4.2019 Kythnos (Loutra) – Kythnos (Merikhas) 12,9NM

Dostat tady někoho před devátou z pelechu je téměř nemožné. Karolko má snídani připravenou dříve, než někteří otevřou oči. Tentokrát sýrová topinka, čaj, ovoce atd. Konečně je teplo. Část posádky tedy míří za koupelí do termálního pramenu a koupou se i v moři. Po koupeli ještě kávička na terase jedné z taveren. Dnešní den bude odpočinkový, pouze krátká trasa na druhou stranu ostrova. Tam je jedna z nejhezčích pláží v Řecku, Kolona Beach. Kolem druhé odpoledne kotvíme přímo u pláže a kluci se hecují, kdo půjde do vody. Napřed jsem nevěřil, že to myslí vážně, ale nakonec tam naskákali všichni. Voda pěkných 18°C, vzduch nebyl o nic lepší, zůstal jsem na palubě a v bundě a čepici klepal kosu. Partička otužilců doplavala na pláž, chvilku tam lelkovali a pak se vrátili na Viktorku. Nijak jsem jim ten zážitek nezáviděl. Zvedáme kotvu a plujeme jenom kousek do přístavu Merikhas. Správce nás posílá na konec a tam se vyvazujeme. Prakticky ihned nás kompletně kontrolují dvě děvčata z místní Port Police. Kontrolují tedy pouze doklady. Pak se jdeme projít a na chvilku jsme poseděli v jedné z mnoha taveren. Dali jsme si jen lehkou svačinku a vrátili se naloď.

22.4.2019 Serifos – Kythnos 27,4NM

Budíme se do klidného rána. Vítr se utišil už večer a snad se i konečně začne oteplovat. Na tuhle roční dobu je tu stále chladno. Vlastně jsou tu stejné teploty, jako když jsem tady byl na konci února. Tahle posádka si ráda přispí a ani se snídaní nikdo nespěchá. Vše se odehrává v takovém tom řeckém tempu. Jestliže je Pepa hlavní kuchař výpravy, tak mu na paty šlape Karolko. Ten nám nejčastěji chystá snídani. Tentokrát se pustil do opečeného chleba ve vajíčku. K tomu věren svému zvyku nakrájel rajčata, cibuli a česnek. Tahle chlapská snídaně probere všechny spáče a můžeme vyplout na další ostrov. Sliboval jsem koupání a dnes budu moct dostát svému slovu. Na Kythnosu je totiž termální pramen mající asi 45°C. Po opuštění zátoky a obeplutí jižního cípu ostrova Serifos vytahujeme plachty. Fouká slabounký vítr, ale plujeme téměř pět uzlů a plavba je pohodová a pohodlná. Zhruba v půlce trasy vítr utichá úplně a startujeme motor. V podvečer připlouváme do krásného přístavu v obci Loutra. Je to moje oblíbené místo. Malinkatý přístav lemovaný několika tavernami, na okolních kopcích pár stavení, prostě oáza klidu. Karolko se ihned pokouší nachytat malé rybky, ale moc se mu nedaří. Pepa na úlovek nečeká a mizí v lodi. Libá vůně prozrazuje, že bude rýže s houbovou omáčkou. Původně sice chystal rizoto, ale neměl dost velký hrnec a tak to uvařil zvlášť. Výsledek byl výborný, zbyla jen troška rýže. Po večeři jdeme posedět do jedné z taveren. Tentokrát jsme poseděli jen chvilku a vrátili se spořádaně na loď. Tam si sice ještě otevřeli kluci lahvinku, ale spíš pro vychutnání té nádherné atmosféry. Tu sice občas rušil nějaký magor na motorce téměř bez výfuku, ale i ten dal za chvilku pokoj.

21.4.2019 Paros – Serifos 33,4NM

Opět stále stejně silný vítr a je také dost chladno. Jdu zaplatit za noční stání a poděkovat za večerní asistenci. Místní úředník zkontroloval doklady a nad díky s úsměvem mávl rukou. Na mole se chystá opulentní snídaně, která vlastně přešla plynule až do oběda. Karolko se totiž pustil do uzení včerejšího úlovku. Udírna funguje skvěle, ale ne v takhle silném větru. Nakonec tuňák končí na pánvi a ještě před vyplutím je podáván s bramborami. Kolem poledne vyplouváme. Motor už zase chladí a tak můžeme oživit baterky. Plujeme na západ, míjíme severní část ostrova Antiparos a vytahujeme kosatku. Vítr fouká stále silný, vlny jsou také do dvou metrů, ale náš kurz je na bočák a plavba vcelku pohodlná. Jakub se chopil kormidla a statečně kormidloval téměř celou plavbu na Serifos. Jsem rád, protože zatím trávil dost času v poloze ležícího střelce. Na Serifosu je pouze pár lodí a uvnitř přístavního bazénu pouze jedna loď. Vybíráme místo a kotvíme zádí k molu s mooringem. Jdu na místní Port Police nechat zkontrolovat doklady a zjistit kdo nám pustí vodu a elektriku. Dostávám telefonní číslo a dávám ho Jakubovi. Ten se už léta velkou část roku pohybuje po Řecku a velmi dobře ovládá místní jazyk. Dovolal se, ale musíme prý překotvit, protože opět stojíme v části přístavu, kde voda ani elektrika nefunguje. Sice je vedle nás kompletně osazený stojan, ale není prý ještě připojený. Tohle jsou takové drobnosti, se kterými se v Řecku potkáte poměrně často, někoho to může rozčilovat, ale pokud zůstanete v klidu, tak se věci vždy nějak vyřeší. Loď jsme překotvili a za okamžik dorazil správce. Bohužel ten fungující stojan je dál, než bylo volné místo a naše hadice je krátká. Správce tedy odjíždí, s tím, že ráno přijede znovu a přiveze dlouhou hadici. To se nakonec povedlo a na otázku kolik platím, se jen usmál a mávl rukou. Možná ne vše tady funguje na první dobrou, ale vždy se to nakonec nějak povede a pocit, že se vás nikdo nesnaží oškubat, to docela vyrovná. Do role kuchaře téhle plavby se pasoval Pepa. Připravili si s Martinem suroviny už doma a připravují nám téměř domácí stravu. K večeři chystá Pepa špagety se sýrovosmetanovou omáčkou. Vonělo to výborně a všichni si večeři pochvalovali. Já jsem nesnědl ještě ani toho tuňáka, takže jsem špagety ani neochutnal. Docela mě to mrzelo, ale na přejídání mám zimu a ta je už konečně pryč.

20.4.2019 Ios – Paros 44,2NM

Ráno letí na lodi jediné téma. Jakási tajemná americká potápěčka. Musela všechny uhranout, protože nikoho nezajímá ani stav moře, ani předpověď počasí. Nebudu to dlouze rozebírat, Pepu jsme odplout museli skoro nutit, ale snad nám to už odpustil. Chystám se na odplutí. Ta jediná loď, co stojí za náma také. Její posádka se pokouší loď odtlačit od návětrného mola. Jejich šance takto odplout jsou nulové a tak to vzdávají a prý ještě zůstanou. Odplouváme pomocí předního springu a míříme vstříc ještě stále dost divokému moři. V ústí zátoky potkáváme větší gumák s partou potápěčů a na Viktorce se začnou ozývat vzrušené výkřiky „to je ona, to je ona“. Tím bych to uzavřel. Je před námi ostrá stoupačka v silném větru a dvoumetrových vlnách. Vytahujeme kosatku a stoupáme k ostrovu Paros. Vzdušnou čarou dvacet mil, ale naplujeme dvojnásobek. První rameno je dlouhé zhruba deset mil, pak uděláme ré a míříme do průlivu mezi ostrovy Paros a Antiparos. Réčka se opakují jedno za druhým a jsou stále četnější. Průliv mezi ostrovy se postupně zužuje a končí úzkou mezerou mezi skalisky a mělčinami. Těsně před tímto kritickým místem startuji motor, ale čerpadlo chlazení si cuclo vzduch a nechce se zaplavit. Bez chlazení motor musíme vypnout a dát to na plachty. Stojím u kormidla, plachtu při réčkách obsluhuje Kuba, Karolko se ujal role navigátora a hlídá mělčiny a skály. V tom nejužším místě vítr ještě zesiluje a zvedají se i větší vlny. Není moc prostoru na chyby, ale nakonec bezpečně proplouváme a blížíme se do zátoky s přístavem. Ještě se vyhnout několika skaliskům, dát pozor na dva proplouvající trajekty a jsme před přístavem. Tam startujeme motor a s kotvou couváme na návětrnou stranu mola. Všude jinde je obsazeno. Po nějaké době při silnějším poryvu kotva povoluje a musíme odplout. Hledám místo uvnitř přístavního bazénu, ale všude je plno. Pomohl nám místní správce a ukázal nám kam se postavit. Je to místo kde zablokujeme dvě lodě, ale když se dozvěděl, že tam budeme pouze přes noc, tak nás tam nechal stát. Loď je konečně v bezpečí a tak můžeme jít všichni na večeři.

19.4.2019 Ios

Na dnešek máme v plánu Santorini a pak pokračovat dál na Krétu. Bohužel předpověď počasí nevěstí nic dobrého, nárazy větru kolem 40 uzlů. To je hodně daleko za hranicí pohodové plavby. Když klukům oznamuji, že se dnes bohužel z Iosu nehneme, tak nikdo ani neprotestuje. Pro všechny bude lepší, když zůstaneme schovaní v kryté zátoce u mola. U mola stojíme bokem a na jeho návětrné straně. Vítr postupně zesiluje a i v téhle relativně malé zátoce zvedá vlny. Všechny fendry máme na boku a zatím vše vypadá dobře. Kluci se různě trousí nahoru do města, já zůstávám s lodí a hlídám vývoj počasí. Situace není nijak dramatická, fendry drží a já si můžu v klidu v kajutě číst. Den uběhl v poklidném tempu a posádka se večer schází v jedné z taveren. Já u toho nebyl, ale stalo se tam určitě něco zajímavého, protože někteří už blekotaly ze spaní, něco o Američankách.

18.4.2019 Kimolos – Ios 36NM

Vstáváme až dlouho po deváté hodině. Kluci včera poseděli v místní taverně a tak dospávají. Nikam moc nepospícháme, na dnešní den máme naplánovanou plavbu na ostrov Ios. Je to jeden z mých nejoblíbenějších ostrovů a tak jsem zvědavý, jak se tam bude klukům líbit. Vyplouváme před polednem a kousek plujeme na motor. To netrvá příliš dlouho, protože nám fouká téměř ideální vítr. Moře je lehce vzduté, vlny okolo dvou metrů. Jak bývá zvykem, nikoho to už moc nevzrušuje a tentokrát to všichni zvládají. Plavba svižně ubíhá, míjíme ostrov Folegandros a blížíme se k Iosu. Po necelých šesti hodinách kotvíme bokem u mola. Potřebujeme dobrat vodu a hodí se nám připojení na elektriku. Za prvé dobijeme baterky a za druhé nám bojler ohřeje vodu a můžeme se vykoupat. Už to někteří jedinci potřebuju. Jdu tedy do Port Office a tam vyzvedávám kartu, která aktivuje stojan s vodou a elektrikou. Vybral jsem si místo u jediného stojanu, který nefunguje a tak musíme překotvit. Není to zas až takový problém, protože je tu jen pár lodí a na našem mole pouze jedna. Po zakotvení chystáme večeři. Kluci oloupaly asi tunu brambor, musíme je vařit ve dvou hrncích. K bramborám chystám tuňáka na řeckých bylinkách. Je to poslední co nám zbylo ze dvou ulovených tuňáků, ale na každého vyšla ještě slušná porce. Tuňáka jme snědli, zůstalo jen pár brambor, ale také na ně dojde. Po večeři se někteří z nás věnují hygieně, někteří použijí více voňavky. Ryba musí plavat a tak jdeme do taverny na vínko. Ta moje oblíbená je obsazená a venku se nám sedět nechce, protože je stále chladno. Řecké víno se pije dobře a karafy se rychle vyprazdňují. Naštěstí máme rozum a odcházíme ještě ve slušnou hodinu. Až potud je vše v pořádku. Když jsme se dostali k té mé oblíbené taverně, tak padl návrh, že bychom se tam přeci jen mohli ještě na chvilku zastavit, nikdo není proti a během pár okamžiků máme další vínko na stole. Byl už to jen jeden litřík a to není pro pět chlapů až tak moc. Po přesunu na loď se někteří vrhli na zásobu vína v lodi, někteří na sušenou šunku a k ní ty brambory od večeře.

17.4. 2019 Milos – Kimolos (Psáthi) 14,6NM

Po včerejší přeci jenom náročnější plavbě jsme museli něco naspat. Budím se až v půl desáté a krom Karolka a Jakuba ostatní ještě také dospávají. První věc kterou musím udělat, je vykuchat, očistit a naporcovat včerejší úlovek. Dřív než začnu, tak se vrací Jakub a Karolko a pomáhají mi. Netrvá to dlouho a máme v lednici na večer pěkných 12 kousků masa, na sporáku se z hlav a páteří vaří polévka a ještě zbylo šest kousků na vyzkoušení nové udírny. Karolko má polévku během chvilky a servíruje nám silný rybí vývar s kousky masa a zeleninou. Tahle polévka by probudila i mrtvolu. Mezitím nám na mole zlehka doutná udírna a začíná se z ní linout i vůně čerstvě uzených ryb. Napřed jsem byl k té udírně lehce skeptický, ale po ochutnání jsem se rozhodl, že si ji na lodi ponechám. Sklidili jsme kuchyň, tedy Martin si odvážně stoupnul ke dřezu a když měl hotovo, tak jsme vyrazili. Po včerejší plavbě volíme odpočinkovou etapu na sousední ostrov Kimolos. Hned po opuštění zátoky na ostrově Milos vytahujeme plachty a pomalounku se suneme vpřed. Bohužel nevydržel ani ten slabý vítr a musíme zbytek odmotorovat. Máme vybraný přístav Psáti. Je tu malinkaté betonové molo a široko daleko jen pár budov, jedna taverna a víc už nic. Hned po přistání se kluci rozprchnou prozkoumat okolí, Karolko s Kubou chytají malé rybky a já můžu konečně v klidu dopsat deník. Přípravy večeře se chopil Pepa. Nakonec jsme se rozhodli pro tatarák z tuňáka s topinkou. Večeře byla skvělá a hned potom se posádka přesunula do taverny na vínko.

16.4. 2019 Poros – Milos 71,7NM

I v Řecku je občas nutné vstávat na čas a proto jsem si nařídil budíka. Jsme domluveni s opravářem lednice, že dorazí na půl osmou. Ve smluvenou dobu jsem vylezl z lodi na molo a mechanik právě přicházel. V lodi ještě všichni spali, ale pustil se hned do díla. Rozebral co mohl, dokonce vymontoval celý kompresor od lednice a vyměnil všechny trubičky. Bylo to docela dost práce, ale šlo mu to od ruky. Pak to celé zase svařoval a nakonec namontoval zpět. Lednice funguje skvěle a můžeme konečně vyrazit. Vyplouváme přesně v poledne. Jakmile jsme minuli pevnost chránící vjezd do Porosu, vytahujeme kosatku. Podle předpovědi má foukat v nárazech vítr až 40 uzlů. Máme to na zadobok, tak se to dá. Alespoň uvidíme, jak jsou kluci na moře připravený. Po dvou deštivých dnech nám konečně svítí sluníčko. Vítr není ani zdaleka tak silný, jak by měl, podle předpovědi být. Vytahujeme tedy i hlavní plachtu a Viktorka atakuje hranici sedmi uzlů. Moře je lehce zvlněné, ale není to nic hrozného. Plavba spokojeně plyne, ale s přibývajícím časem někteří dýchají víc zhluboka, než je běžné. Lehká nevolnost postihla novice na moři i ostřílenějšího mazáka. Martin si dal poradit a odreagoval se kormidlováním, Karolko se rozhodl, jít si číst do kajuty. Konečně se na lodi ozval výkřik ryba na prutu. Vlastně vypukla panika a chaos. Situace dále gradovala, protože na obou prutech byly ryby. Napřed jsem vytáhl jednoho a Martin ho podebral podběrákem. Na můj povel zabij ho, ať můžeme vyndat toho druhého, vůbec nereagoval a pak začal vysvětlovat, že ho zabít nemůže. Zabij ho a nekecej, nebo se budeš vymlouvat, až bude na talíři? Nerad, ale dal si říct. Pak už ho vcelku obratně vyndal z podběráku a pomohl mi vyndat i toho druhého. Jelikož už jsem měl volné ruce, tak jsem Martina napodruhé nenutil provést vraždu a udělal jsem to sám. Kluci uklidili loď, srovnali jsme se znovu do kurzu na Milos a pokračovali v plavbě. Mezitím už si Karolko důkladně zkontroloval čistotu lodní toalety a i Martin se rozhodl, udělat si místo na večeři. Kormidla se chopil Pepa a jen v kraťasech kormidloval Viktorku k cíli. Se soumrakem se citelně ochladilo a posádka se pomalu vytratila do kajut. Nakonec zůstal jen Martin a společně jsme ve dvě ráno zakotvili na Milosu.

15.4. 2019 Methana – Poros – Hydra – Poros

Ráno se líně hrabeme z kajut. Někdo jde na kávu, někdo jen tak courá po městě. Dnes máme v plánu doplout pouze na Hydru. Je to kousek, proto nemusíme spěchat. Mám ještě v plánu, zastavit se na Porosu a nechat doplnit chladící plyn do lednice. Kolem jedenácté se nám podaří vyplout a ještě před dvanáctou stojíme u mola na Porosu. Jdu s Kubou sehnat opraváře lednice. Nejjednodušší způsob je zeptat se v jedné z taveren. Volím hned tu první u přístavu, protože majitel si mě pamatuje. Okamžitě bere telefon do ruky a během okamžiku je vše vyřízeno. To že se s majitelem známe z minulých sezón, není podstatné, v Řecku vám pomůže každý, na koho se s prosbou o pomoc slušně obrátíte. Za třičtvrtě hodiny je na lodi opravář. Mluví anglicky podobně jako já, takže nás komunikace dost zaměstnává. Bohužel po chvilce i já pochopím, že problém je větší a nebude ho možné vyřešit okamžitě. S pomocí Kuby a pak i Jakuba se tedy domlouváme na zítřejší ráno. To vypadá, že bude muset posádka trávit celý den na Porosu. Není to nutné, byla slíbená Hydra, plujeme tam a večer se vrátíme zpět. Plavba na Hydru byla super. Dali jsme to na plachty a dost si to užívali. Na Hydře se kluci rozprchli objevovat místní tajemná zákoutí. Na lodi jsme zbyli jen s Kubou. Skočili jsme si kousek od přístavu koupit gyros a v klidu povečeřeli. Využil jsem volnou chvilku a namontoval, už za pomoci kluků na loď Spray Hood. To je taková plachta proti větru a stříkající vodě. Hodil se hned během plavby zpět na Poros. Vypluli jsme už do začínající bouřky. Blesky lítaly vpravo i vlevo a přišel i prudký déšť. V kokpitu zůstal jenom Kuba a společně jsme to dotáhli na Poros. Tam jsme vzbudili Pepu a společně vyvázali Viktorku u mola.

14.4. 2019 Korfos – Methana 23,2NM

A je to tady. Den D. Tentokrát už opravdu vyplouváme. Ráno ještě musím pro zbytek posádky na nádraží do Korintu. Tam naložím Karolka a Jakuba a jedeme na Korfos. Kuba přiletěl už ve čtvrtek a zapojil se ještě do příprav Viktorky na novou sezónu, Pepa s Martinem přijeli autem v pátek večer a stihli s námi posedět při rozlučce s Robertem a Milanem. To jsou ti dva borci, co na Viktorce makali čtrnáct dní. Kluci ještě řeší nějaký nákup proviantu a ve dvě hodiny opouštíme Korfos. Hned po vyplutí si nás podala slušná bouřka, ale náladu si pokazit nenecháme. Plujeme chvilku na motor, když vítr dovolí, taháme plachty. V podvečer zakotvíme na Methaně a jdeme na večeři. Dáváme si pizzu a jdeme spát. Je před náma dlouhá plavba a na posezení v taverně bude ještě mnoho příležitostí.


Servisní plavba s Robertem a Milanem


11.4. 2019 Korfos – Korfos 10,8NM

Robert s Milanem ráno udělali úpravu rolfoku a tak je potřeba to vyzkoušet. Vypluli jsme alespoň na dvě hodiny a plachty ve slabém větru vyvětrali.

8.4.2019 AG. Theodori – Korfos 13,5NM

Dneska jde Viktorka zpět na vodu. Ještě na zimním stání jsme jí dali důkladný servis. Milan se chopil brusky a vlastně jí celý týden nepustil z ruky. Začal tím, že celý trup nad čarou ponoru očistil jemným smirkem, pak podstatně drsnější metodou obrousil starý antifouling. Když měl tuhle hrubou práci za sebou, začal kouzlit s leštičkou. Ze solidní dámy se pod jeho rukama z Viktorky stávala omlazená krasavice, dávající na odiv svůj už zapomenutý lesk. Já s Robertem jsme opravovali bojler, Sea cock, nové přístroje a další a další. Na pondělí jsme si domluvili spuštění na vodu. Prakticky s naším příjezdem do Ag. Theodori začalo hustě pršet. Déšť trval dost dlouho, ale pak se mraky roztrhaly a řecký personál začíná předvádět svůj sehraný koncert spuštění lodě na vodu. Během dvaceti minut je Viktorka ve vodě, Milan skáče na palubu a vyplouváme na Korfos. Plujeme jen na motor, plachty ještě nejsou připravené. Po dvou hodinách nás Robert vítá na mole v Korfosu. Můžeme pokračovat v práci, ještě jí máme dost.

 

Už je to konečně tady. Je za námi zima a už jsme v Řecku. Viktorka má za sebou 14 denní servis a je připravena vyplout a bavit všechny na palubě. Přejte nám jenom šťastné míle a hlavně pohodu na palubě

 


Sezóna 2018       4 325NM


 

19.11.2018 Plujeme na zimoviště 15,2NM

 

28.10.-17.11.2018 Plavba nikam s cílem na Krétě   731NM

Je tady poslední letošní plavba. Tentokrát jsme na palubě pouze dva, jen týden z téhle třítýdenní plavby budeme ve třech. Tuhle plavbu jsme si dohodli s Karolkom už během zahajovací plavby na jaře a moc jsem se na ní těšil. Plujeme na Krétu, ale nikam se neženeme, chceme prostě jen v klidu plout.

16.11.2018 Poros – Korfos 26,2NM

Ráno Karolko vyrazil na prohlídku města. Nad městem je velký kříž a odtamtud je moc hezký výhled na okolí. Já s Milanem zůstáváme na lodi. Milan na turistiku moc není a já už tam byl mnohokrát. Když se Karolko vrátil, opět bohatší o mnoho gigabajtů fotek, můžeme vyplout. První část motorujeme, ale hned jak je to možné vytahujeme plachty. Je to náš poslední letošní jachting, tak si to náležitě užíváme. Je pod mrakem a chvilkama mrholí. Včera jsme přišli o super úspěšného woblera, takže na úlovek dnes moc nevěřím. Bzukot navijáku jasně dává najevo, že máme další rybu. Pomalu obeplouváme Methanu a vítr utichá. Sundáváme plachty, startujeme motor a plujeme poslední kousek na Korfos. Nebe se zatáhlo a hustě prší, nevadí, nenecháme si dojem z téhle plavby ničím pokazit. Byla to vynikající plavba. Napluli jsme krásných 731NM v relativně pohodovém tempu. První část na Mykonos jsme pluli s Karolkom pouze ve dvou. Z Mykonosu na Krétu se k nám přidal Roman. Nováček na lodi, ale zvládl hned druhý den noční plavbu ze Santorini na Krétu. Po týdnu nás Roman podle plánu na Krétě opustil a vystřídal ho Milan. Ten samej Milan, kterej se mnou plul před pár týdny na Maltu. Počasí a vítr nám během plavby přáli, velkou většinu jsme upluli na plachty, jak taky jinak. Chvilkama to vypadalo, že jsme v celém Egejském moři sami, protože jsme potkali jen minimum dalších plachetnic. Čeho bylo dost, to byly kontroly. Za tři týdny pět důkladných kontrol včetně kontroly pasů a crew listu, to už mi přišlo skoro dost. Buď se v tuhle dobu Port Police nudí a jsou vděční, když můžou vykázat nějakou činnost, nebo vypadáme podezřele. Jsme tedy zpět na Korfosu a tím jsme ukončili tuhle skvělou sezónu. My jsme ji tedy ukončovali v jedné z taveren dlouho do noci. S Karolkom už plánujeme na jaro plavbu do Turecka, od května začne opět Viktorka vozit všechny ty, co chtějí poznat jak vypadá Řecko z paluby plachetnice.

dovolená na plachetnici, dovolená na lodi, dovolená na jachtě, dovolená v Řecku, dovolená na ostrovech, dovolená u moře, kam na dovolenou, plavba na plachetnici, plavba na lodi, plavba na jachtě, plavba v řecku, plavba na dovolené, plavba na moři, moře, pohoda u moře, krásné pláže, krásné zátoky, romantika u moře, romantika na lodi, romantika na plachetnici, lodí kolem ostrovů, zátoky na ostrovech, Řecko, Řecko na plachetnici, Řecko na lodi, Řecko na jachtě, řecké ostrovy, řecké pláže, jachtou po ostrovech, pronájem lodí, pronájem plachetnic, charter, charter lodí, charter plachetnic
opuštěné molo na Porosu

15.11.2018 Ermioni – Poros 27,1NM

Poslední dva dny jsme dost pluli na motor, proto musíme doplnit naftu. Koukám na Google mapy, kde je čerpací stanice a ejhle, asi 350 metrů od přístavu. Beru tedy kanystr a s Karolkem vyrážíme. Když ujdeme těch 350 a nikde čerpačku nevidíme, zkouším se zeptat někoho místního. Ten černoch co mi cestu ukazoval, se smál jak malej kluk, když mi říkal, že je to asi jen kilometr. S každým metrem mám pocit, že až půjdeme zpět a potáhneme plný kanystr, že to nebude nic moc. Koupili jsme naftu a jdeme zpět, jsme dva a budeme se střídat. Karolko se chytil kanystru a když začal polevovat, chystal jsem se ho vystřídat. V tom u nás zastavila malá cisterna. Ať si prý naskočíme, že nás do přístavu hodí. Zavolal ho jeho otec, ten co nás na čerpačce obsluhoval. Tohle je krásná ukázka, jaké je Řecko. Lidi se vám prostě snaží pomoct a navrh dostanete úsměv. Fakt to tady mám rád. Dotankovali jsme loď a jdeme na místní tržiště. To je taky zážitek sám pro sebe. Spousta stánků snad se vším, co se dá prodat. U jednoho nám rybáři nabízí asi dvoukilové tuňáky, kus za pět euro. U něčeho, co se ani nedá nazvat stánkem, starší chlapík lisuje čerstvou šťávu z granátových jablek. Půl litru za dvě eura. Skutečně skvělej nápoj. Kupujeme švestky, ředkvičky a neuvěřitelně sladké mandarinky. U dalšího stánku s rybama mě zdraví jeho obsluha. Je to majitel taverny Kavos. To je ta modrá nad zátokou, co je z ní tak krásný výhled na západ slunce. Asi v jedenáct hodin vyplouváme. Hned za marínou vytahujeme plachty. Konečně zase ten správný jachting. Mírná stoupačka, vítr tak akorát, vlny skoro žádné, jen by mohlo být tepleji. Ještě než obeplujeme východní cíp Peloponésu, schovávám se v kajutě a nechává kluky v kokpitu samotné. Šlo jim to skvěle, jen jsme při jednou obratu přišli o woblera a pak zkoušeli, jak blízko se dá dělat réčko u skály. Před Porosem plachty balíme a kotvíme bokem u mola v úplně prázdné maríně. Je čtvrtek, to se tady v sezóně téměř nedá zakotvit. Jsme tu celkem tři lodě, na celý Poros. Už to sice není na koupání, ale jachtat se dá pořád skvěle. Tak proč je tu tak prázdno? Není prázdno jen v maríně, ale i na břehu. Většina restaurací je zavřená, těch pár otevřených zeje prázdnotou. Nutně potřebujeme vodu, ale s loděma zmizela i obsluha maríny. V kanceláři se sice svítí, ale nikde nikdo. Budeme to muset ještě jeden den vydržet.

14.11.2018 Gerakas – Ermioni 40,9NM

Odplouváme už v osm hodin, Víme, že poplujeme na motor. Moře je rozbité jak talíř na svatbě, mlátí to s náma na všechny strany. Snažím se nějak vypozorovat, odkud vlny vlastně jdou. Vítr už není tak silný, ale vlny zůstaly a jsou chaotické. I v tomhle mixéru jsme chytili tuňáka, měl krásných padesát centimetrů. Střídáme se v kormidlování na motor až do Ermioni. Tam zakotvíme v přístavu. Po třech týdnech pojídání ryb ve všech možných úpravách chceme změnu a tak jdeme na gyros. V jedné taverně už ho nemají, v druhé ještě není hotový. Nenecháváme se odradit, jdeme se na chvilku projít a pak se vracíme. Nasycení se vracíme na loď a jdeme spát.

dovolená na plachetnici, dovolená na lodi, dovolená na jachtě, dovolená v Řecku, dovolená na ostrovech, dovolená u moře, kam na dovolenou, plavba na plachetnici, plavba na lodi, plavba na jachtě, plavba v řecku, plavba na dovolené, plavba na moři, moře, pohoda u moře, krásné pláže, krásné zátoky, romantika u moře, romantika na lodi, romantika na plachetnici, lodí kolem ostrovů, zátoky na ostrovech, Řecko, Řecko na plachetnici, Řecko na lodi, Řecko na jachtě, řecké ostrovy, řecké pláže, jachtou po ostrovech, pronájem lodí, pronájem plachetnic, charter, charter lodí, charter plachetnic

13.11.2018 Monemvasia – Gerakas 10,8NM

Dnešní den má podle předpovědi foukat silný vítr. To samo o sobě nemusí být takový problém, ale bohužel nám fouká přímo do čumáku. Ze severovýchodu vlnám nic nebrání, takže i moře je pěkně vzduté. Citelně se ochladilo, na to, že jsme se před pár dny na Krétě koupali, to moc nevypadá. Vyplouváme z přístavu a jsme ještě částečně schovaní za skálou před přístavem. Jakmile vykoukneme dál na moře, vlny si nás hned podají. Moc dnes v úspěch v chytání ryb nevěříme, ale stejně za lodí nástrahy vláčíme. Ten den máme rekord v rychlosti úlovku. Trvalo to asi tři minuty. Tuňáci jsou zřejmě stále při chuti. Plujeme na motor, loď se kymácí jak kačena na potoce, nic moc příjemná plavba to není. Občas nás v kokpitu skropí sprška slané vody, ale i to k jachtingu patří. Proti silnému větru a vlnám plujeme rychlostí tři uzle, Asi po dvou hodinách plavby měníme plán a vybíráme bližší cíl, než byl původně v plánu. Kousek před náma je malinkatý přístav, schovaný tak dokonale, že není z moře vůbec vidět. Je ale skvěle chráněný před větrem. V přístavu, respektive u jediného malého mola stojí stařičká sedmadvacítka se závěsným motorem. Je na ní starší rumunský pár, plout se dá na čemkoliv, hlavně je to o chuti. Po zakotvení vykuchám dnešní úlovek. Kluci mají ještě chuť něco ulovit a zkouší v přístavu chytat malé ryby na chleba. Moc se jim nedaří, jediná ryba, kterou chytili, jim uplavala i lavorem. Ten jim sfouknul vítr z mola. Jsme vyvázaní bokem k molu a loď do mola neustále naráží. Sice máme všechny fendry na boku u mola, ale vypadá to dost děsivě. Nakonec překotvujeme a rozhodli jsme se stát na kotvě, než sebou mlátit o molo. Asi se projevuje únava z plavby, protože po osmé jsme všichni v kajutách a sladce usínáme.

dovolená na plachetnici, dovolená na lodi, dovolená na jachtě, dovolená v Řecku, dovolená na ostrovech, dovolená u moře, kam na dovolenou, plavba na plachetnici, plavba na lodi, plavba na jachtě, plavba v řecku, plavba na dovolené, plavba na moři, moře, pohoda u moře, krásné pláže, krásné zátoky, romantika u moře, romantika na lodi, romantika na plachetnici, lodí kolem ostrovů, zátoky na ostrovech, Řecko, Řecko na plachetnici, Řecko na lodi, Řecko na jachtě, řecké ostrovy, řecké pláže, jachtou po ostrovech, pronájem lodí, pronájem plachetnic, charter, charter lodí, charter plachetnic

12.11.2018 Kithira – Peloponés (Monemvasia) 53,2NM

V sedm ráno odplouváme ze zátoky. Potřebujeme nakoupit a pět mil severně je větší přístav. Baterky potřebují oživit, proto na ten kousek netaháme plachty, ale plujeme na motor. Cestou míjíme vrak rybářské lodi nasednutý vysoko na útesu. Řešíme, jak se mohl tak vysoko mohl dostat a hlavně jsme rádi, že to není naše loď. Přístav je o poznání větší, ale je úplně prázdný a daleko od vesnice, takže žádné nákupy nebudou. S Milanem si ještě hrajeme s kosatkou, stále nefunguje stoprocentně, Karolko nám připravil mezi tím snídani. Milan není moc na zeleninu, ale Karolko je nekompromisní a dostáváme ji ke každému jídlu. Po snídani vyplouváme. Dnes to bude stoupačka se vším, co k tomu patří. Fouká dost, některé vlny mají dva metry a občas přijde sprška slané vody i do kokpitu. Kréta je dost blízko Afriky, nevím, jestli moucha Tse Tse je schopná takovou vzdálenost uletět, ale asi jo, protože Milan a Karolko vydrží spát téměř nonstop. Plavba je v pohodě, plujeme vždy tak pět mil, pak réčko a takhle skoro celý den, furt dokola. Až pár mil před přístavem nám to dává na přímo. Přístav je docela prostorný, ale opět bez vody a elektriky. Po přistání jde Karolko koupit víno k večeři, Milan loupe brambory a já konečně mohu udělat rybu Mahi Mahi. Celou plavbu, to znamená už třetí týden, jíme pouze ryby. Do teď to byli tuňáci, takže se jedná o příjemné zpestření. Po večeři ještě děláme z části ryb pečenáče. Taky došlo na dodělání naložených ryb. Z těch budou zavináče. Podle chuti polotovaru je jasné, že výsledek bude super. Po večeři se jdu podívat do města, potřebuju koupit cigára. Cestou zpátky na loď jsem si na chvilku sednul na břehu a sledoval příboj, jak se rozlévá po pláži a tříští o molo. Pomalu se letos s mořem budeme loučit, tak si to chci ještě zapamatovat. Po návratu na loď už jen chvilku kecáme a jdeme spát.

dovolená na plachetnici, dovolená na lodi, dovolená na jachtě, dovolená v Řecku, dovolená na ostrovech, dovolená u moře, kam na dovolenou, plavba na plachetnici, plavba na lodi, plavba na jachtě, plavba v řecku, plavba na dovolené, plavba na moři, moře, pohoda u moře, krásné pláže, krásné zátoky, romantika u moře, romantika na lodi, romantika na plachetnici, lodí kolem ostrovů, zátoky na ostrovech, Řecko, Řecko na plachetnici, Řecko na lodi, Řecko na jachtě, řecké ostrovy, řecké pláže, jachtou po ostrovech, pronájem lodí, pronájem plachetnic, charter, charter lodí, charter plachetnic

11.11.2018 Palaiochora – Kithira (Avlaimonas) 75,1NM

V půl osmé vyskočím z kajuty jako rybička. Milan je už také vzhůru, Karolko jako obvykle někde courá s foťákem. Včera večer si Port Police odvezla naše všechny dokumenty, tak jdu zjistit, kdy je dostaneme zpět. V domečku u přístavu nikdo není, na hlídkovém člunu je jeden z té trojice, co nás večer kontrolovala. Ptá se, kdy se chystáme vyplout, že kolega doklady doveze během hodiny. Doklady skutečně přivezl, jen jsme si ještě vyjasnili, že crew list tam je, jen ho nenašli a můžeme vyplout. Mezitím pomáháme odplout od návětrného mola staršímu páru Francouzů. Mají 55 Beneteau Sense. Stojí v rohu přístavu těsně u zakotveného trajektu a fouká přímo na molo. Pán se pokouší odstrčit špičku pomocí příďového propeleru, ale vítr se mu přetlačit nedaří. Přes spring odjíždět nechce, takže bude muset počkat, až se vítr zklidní. Loučíme se tedy a odplouváme. Přes spring, protože fouká na molo. Opouštíme přístav a za chvilku vidíme, že se i Francouzům podařilo odplout. Snídáme až za plavby, Karolko připravil opečený chleba ve vajíčku, k tomu samozřejmě čerstvou zeleninu. Ihned po vyplutí z přístavu vítr přestal foukat a proto plujeme na motor. Máme to na jihozápadní cíp Kréty už jenom kousíček a tam se začnou dít věci. Napřed začalo foukat, to není zas až tak neobvyklé. Pak Milan zahlédl cosi ve vodě. Napřed si myslíme, že je to delfín. Je to ale nějaké větší, když z toho vystříkne gejzír vody je jasno, je to velryba. Plave naším směrem a míjí Viktorku tři metry od jejího boku. Byl to nádhernej, asi sedm metrů dlouhej Kulohlavec. Sotva se z toho vzpamatujeme, rozebzučí se naviják. Milan ho bere do ruky a zdolává další rybu. Podle toho, jak se jí nechce z vody, usuzujeme na nějaký větší kus. Nakonec to nebyl tuňák, ale Mahi Mahi. Po našem Zlak Nachový. Měl šedesát centimetrů. Fouká asi čtrnáct uzlů z předoboku a jsou vlny kolem 1,5 metru. Viktorka vesele uhání ve slušném náklonu. Nikomu se rybu v těchto podmínkách nechce kuchat, musím to udělat sám. Pruty okamžitě balíme, máme zásobu ryb určitě na dva dny. Je před námi dlouhá plavba, tak si rozdělujeme dvouhodinové směny už odpoledne. Plujeme sice stoupačku, ale bez nutnosti křižování. Naše rychlost je lehce nad šest uzlů, kolem desáté bychom měli být na ostrově Kithira. Začínáme po dlouhé době potkávat lodě, tedy ty osobní a obchodní. Musíme tedy dávat pozor. Do přístavu Avlaimonas na východním pobřeží ostrova Kithira připlouváme v deset večer. Je to zase malinkatý rybářský přístav. Dost tady fouká a u mola není místo. Nakonec si stoupneme šikmo na roh mola. Karolko vyskočil na molo jak srneček a loď vyvázal. Máme dnes chuť si dát někde vínko. Jdeme prozkoumat okolí, ale krom zavřených apartmánů tu nikde nic není. Vracíme se tedy na loď a jelikož kotva nedrží úplně spolehlivě, odplouváme dál do zátoky a tam kotvíme do rána.

10.11.2018 Ag. Galini – Palaiochora, stále Kréta 53,2NM

Na téhle plavbě bývá na lodi dost živo už po šesté hodině ranní. Asi se kluci nemůžou dočkat dalšího dne a hlavně další plavby. Já vylézám z kajuty až tak na osmou. Karolko je někde ve městě a Milan se jen tak poflakuje. Včera nás malinko zlobila kosatka, tak se na to jdeme rovnou podívat. Z paluby nic vidět není, tak budu muset nahoru na stěžeň. Beru si tedy sedák a kluci mně přes vinšnu vyheverují nahoru. Asi na tyči rolfoku, na jejím konci uletěla nějaká plastová krytka a hrana té tyče dře o výtah kosatky. Spouštím se tedy dolů, dole kosatku s Milanem povolíme, nahoře přitáhneme a tím je problém vyřešený. Máme hotovo, Karolko už nám do kokpitu servíruje čerstvý kroasan a čaj. Náš dnešní cíl je opět asi šedesát mil, takže se zbytečně nezdržujeme a vyplouváme. Za nedlouho po vyplutí máme chyceného prvního tuňáka, takže o večeři je postaráno. Vítr je dost proměnlivý, od silného až po bezvětří. Užíváme si příjemnou plavbu a vyhlížíme, odkud přijede Martin na svém bílém koni. Asi na to bude potřebovat chlaďák, protože tady je příjemných dvacet pět stupňů. Běhen dne se nic zvláštního nepřihodilo. Karolko si k obědu opět vyžádal špagety Aglio Olio. V podvečer potkáváme delfíny, ale když jsme se k nim přiblížili, zmizeli pod hladinou. Se soumrakem jdu zapnout poziční světla a když se vrátím do kokpitu, říkám klukům, že by jsme měli vytáhnou woblery z vody. Koukám na jeden prut a jeho cívka je úplně prázdná, šňůra drží je za uzel na konci. Beru prut do ruky a je na něm ryba. Milan bere do ruky druhý prut, to aby se při vytahování do sebe nezamotaly a říká. „Už je to asi zamotaný, táhnu stejnou rybu jako ty“. Zamotaný nic nebylo, měl na prutu vlastní rybu. Napřed to vypadalo na hubenou večeři, ale teď už máme i na zítřek. Ze tří ryb máme krásných šest filetů a ještě v lednici kostry na polévku. K rybě jsem udělal dušenou zeleninu a brambory. Jíme si tady jak lordi. Těsně po deváté přistáváme v přístavu Palaiochora. Prakticky okamžitě jsou u nás tři příslušníci Port Police a kontrolují opět komplet doklady. Tentokrát včetně pasů. Je to pátá důkladná kontrola během této plavby. Buď vypadáme podezřele, nebo je to způsobeno blízkostí Afriky. Taky je možné, že se prostě přístavní policie jen nudí, nebo všechno dohromady. Původně jsme se chtěli jít podívat do města, ale je to od přístavu dost daleko, takže zůstáváme na lodi. V deset je na palubě klid. Klid není absolutní, protože docela fouká a voda hlučně šplouchá a bok lodi. S tím se někdy na lodi musí počítat a nejlepší je si prostě zvyknout.

9.11.2018  Ierapetra – Kréta (Ag. Galini) 65,8NM

dovolená na plachetnici, dovolená na lodi, dovolená na jachtě, dovolená v Řecku, dovolená na ostrovech, dovolená u moře, kam na dovolenou, plavba na plachetnici, plavba na lodi, plavba na jachtě, plavba v řecku, plavba na dovolené, plavba na moři, moře, pohoda u moře, krásné pláže, krásné zátoky, romantika u moře, romantika na lodi, romantika na plachetnici, lodí kolem ostrovů, zátoky na ostrovech, Řecko, Řecko na plachetnici, Řecko na lodi, Řecko na jachtě, řecké ostrovy, řecké pláže, jachtou po ostrovech, pronájem lodí, pronájem plachetnic, charter, charter lodí, charter plachetnic
přístav Agia Galini – jižní pobřeží ostrova Kréta

Loď je opět komplet v cajku, část posádky vyměněná, můžeme opustit Ierapetru a plout dál. Ráno jdeme na Port Police nechat zapsat Milana na crew list a rozloučit se. Vypadalo to, že nás místní Port Police přijala za vlastní, tak se jim snad nebude moc stýskat. Kontrolovali nás snad všechny jejich směny. Bylo znát, že tady není velký pohyb lodí a v tomhle období vlastně žádný. Za celou dobu, jsme tady na jihu Kréty nepotkali ani jednu plachetnici. V jedenáct hodin se nám daří vyplout. Plujeme na západ a máme před sebou delší etapy. Musíme se dostat co nejrychleji na Peloponés, protože to podle předpovědí vypadá, že někdy v úterý přijde silný vítr od severu. Než se vydáme na sever, tak musíme obeplout Krétu. Jen na její západní cíp to máme nějakých sto dvacet mil. Ze začátku skoro nic nefouká a plujeme na motor. Pak se vítr zvedá a slušně zesiluje. Napřed držíme plné prádlo, ale není nutné se s tím prát a refujeme. Na hlavní rovnou druhej ref, kosatku uvezeme celou. Jsou docela vlny a autopilot zbytečně kličkuje. Proto se v kormidlování střídáme.  Plavba nám slušně utíká, ale se soumrakem přestává foukat. Startujeme tedy motor a balíme plachty. Kosatka se při balení trochu zasekává, budeme se na to muset podívat. Celé jižní pobřeží je dost pusté a je problém najít nějaký přístav. Pro dnešek jsem jeden vybral. Dopředu kluky připravuju na to, že vůbec není jisté, jestli tam zakotvíme. Navionics ukazuje v přístavu jinou hloubku na tabletu a jinou na telefonu. Nastavení obou je stejné, to jen pro pořádek. Když k přístavu připlouváme, je jasné, že to nebude úplně normální přístav. Jediné co vidíme je zelený maják na vjezdu, jinak nikde ani světýlko. Tma je jak v ranci, před přístavem v mapě skály, fakt se mi tam chce. Nakonec jsme to otočili a rozhodli se plout dál. Další přístav je asi dvacet pět mil. Lepší pár hodin plout, než tady stát. Hlavně potřebujeme vodu a tady určitě nebyla. Rozdělili jsme si směny po čtyřiceti minutách a motorujeme dál. Do přístavu v Ag. Galini připlouváme těsně před jedenáctou hodinou. Tentokrát je to sice rybářský, ale standardní přístav. Vyvazujeme se u mola a jdeme do taverny. Karolko dostal chuť na small fish. Většina taveren je zavřená, ale v jedné, kde je jen obsluha nás nechávají sednout. Krom milého úsměvu, trochy vína jsme i ty smažené rybičky dostali. Na cestu domů ještě od majitele povinného panáčka a můžeme jít spát. Opět neuvěřitelně milá obsluha. Napřed obsloužili nás, pak si sedli k večeři majitelé. V Řecku jsou opravdu milí a příjemný lidi.

8.11.2018  Ierapetra – ostrov Chrissi – Ierapetra 20NM

Dovolená, dovolená na lodi, dovolená na plachetnici, moře, Řecko, charter lodí, charter plachetnic, charter v Řecku
Pláž na ostrově Chrissi jižně od Kréty

Konečně můžeme vyrazit na ostrov Chrissi. Karolko už o něm mluví několik dní jen v superlativech, tak uvidíme. Kdo může, dá si lehkou snídani a můžeme vyplout. Ostrov je asi sedm mil od přístavu a za chvilku jsme tam. Jak se k ostrovu přibližujeme, je jasné, že Karolko nekecal. Ostrov je opravdu nádherný. Obeplouváme ho z jižní strany a hážeme kotvu asi padesát mil od břehu. Na ostrov plujeme ve člunu. Vystupujeme na nádherné písčité pláži, nikde ani noha. V létě to tady musí být masakr, ale teď je to kouzelné místo. Nejvyšší bod je dvacet sedm metrů nad mořem. Ostrov je vlastně tvořený z písečných dun, hustě prorostlý keři. Mezi nima vedou cestičky, místy i dřevěné chodníky. Jdeme napříč ostrovem a fotíme a fotíme. Na severní straně je další nádherná písečná pláž. Jediní obyvatelé jsou dva rackové. Jsou od nás dost daleko, takže se vzájemně nerušíme. Roman okamžitě skáče do vody. Je nádherně teplá, dvacet tři stupňů je na osmého listopadu slušná hodnota. Vzduch má určitě přes dvacet pět, je skoro nepochopitelné, že tady nikdo není. Po nějaké době jdeme zpět do zátoky, kde kotví Viktorka. Tady je opuštěná sezónní taverna. Jdeme s Karolkom také do vody. Je to prostě letní den se vším všudy. Roman a Karol se uvelebili na lehátkách, já plavu zpět na loď. Chvilku jen tak polehávám, pak mně začne nahánět mlsná a jdu uvařit bramboračku. Je hotová akorát když se kluci vrací na loď. Vyplouváme a Karolka vysazujeme do člunu. Není to proto, že by zlobil, ale chci využít krásného počasí a pozadí k nafocení Viktorky. Fouká jen slabounký vítr, tak si musíme pomáhat motorem. Udělali jsme kolem člunu několik obratů a bereme Karolka opět na palubu. To už plujeme zpět do přístavu v Ierapetře. Roman večer odjíždí autobusem na letiště a místo něj na poslední chvíli přijede Milan. Ten Milan, který se mnou plul na Maltu. Stačilo ho minulý týden trošku provokovat a poslat mu pár fotek a skočil na letadlo. V sedm hodin večer se Roman rozloučil a odjel na letiště. Byl to jeho první zážitek na moři a prý se určitě vrátí. Moc jsme ho nešetřili. Při odplutí z Mykonosu si vyzkoušel docela silný vítr a vlny a hned druhý den noční delší plavbu na Krétu. Měl sice chvilky, kdy s tím musel zabojovat, ale zvládl to na jedničku. Milan už odpoledne dal vědět, že letadlo do Athén mělo zpoždění a nestihl přípoj na Krétu. Nakonec dorazil na loď v jedenáct večer. Měli jsme s Karolkom už dávno jasno, čím ho na lodi uvítáme. Dostal tatarák z tuňáka. Den to byl dlouhý, takže se večer moc nevybavujeme a jdeme spát.

6-7.11.2018  Ierapetra

V úterý v půl desáté ráno má přijet někdo z místních rybářů a odtáhnout nás do přístavu. Vstáváme tedy s předstihem, čekáme a posloucháme, kdy se ozve typický zvuk rybářské lodě. O půl desáté nic, ale to v Řecku nic neznamená. Čas je tady spíš taková přibližná veličina. V poledne stále nic, ale stále jsem klidný. Fouká sice dost silný vítr, ale fouká ven na moře a kotva drží dobře. Po poledni se ozval Karolko, prý už ho to na břehu nebaví a půjde na loď. Původně sice plánoval jít pomoct svému kamarádovi s prací ve skleníku, ale pak zjistil, že se jedná o tvrdou práci a spokojil se s exkurzí. Jdu tedy do člunu a tam zjišťuju, že se nám v noci uvolnilo jedno veslo a zmizelo někam směrem do Afriky. Rozhodl jsem se vyzkoušet, jak mi to půjde pádlovat proti tomu silnému větru jen s jedním pádlem. Pro jistotu jsem se držel těsně u lodi. Neprosazoval jsem se dopředu skoro vůbec, jelikož jsem na neplánovaný výlet do Afriky neměl náladu, pokus jsem ukončil. Zavolal jsem Karolovi, že jestli chce na loď, musí někde sehnat pádlo. Karolko vyrazil do města a já zatím s Romanem svázal všechny lana na lodi a plaval s nima ke břehu. Měl jsem v plánu je tam někde uvázat a po laně na člunu ručkovat ke břehu. Mám asi tak dvě stě metrů lan, ale nestačilo to. Mezitím dorazil Karolko s pádlem. Já znovu skočil do vody a tentokrát jsem ke břehu táhl člun. Šlo to o poznání hůře, ale nakonec jsem se na břeh proti větru doplazil. Návrat na loď už byla lahůdka. Nikdo pro nás nepřijel, rybáři v takto silném větru nevypluli. Udělali jsme si večeři a postupně zalezli do kajut. Druhý den ráno má být nový startér, tak se to snad pohne. Ze břehu dostáváme informaci, že startér dorazil a ve dvě hodiny byl namontovaný. Montoval to místní mechanik. Tedy místní, tady žijící Albánec. Vypadal přesně tak, jak si asi většina lidí Albánského mechanika představuje. Byl to mladej usměvavej kluk, měl sebou super vercajk a práce mu šla skvěle od ruky. Karolko s Romanem odvezli mechanika na břeh, s tím, že se tam rovnou vykoupají. Já čekám na lodi a vidím, že na pláž přijela Port Police. Byli pouze zvědaví, jaký máme problém a odjeli. Za chvilku se Roman s Karolkom vrátili na loď a odpluli jsme do přístavu. Ti dva se hned vydali do města na procházku. Pak se vrátili a šli jsme na večeři. Roman má dnes poslední večer na lodi a trval na tom, že nás zve. Večeře se povedla, Roman se rozloučil důstojně:-).

5.11.2018 Kréta (Ierapetra) 13,6NM

Když se ráno před devátou probudím, jsem na lodi sám. Roman a Karol jsou o něco málo starší než já a stačí jim asi méně spánku. Netrvalo to dlouho a vrací se na loď i s nákupem. Roman se postavil ke sporáku a udělal mi báječný hemenex, oni prý posnídali ve městě. Když se nasnídám i já, jdu na Port Police zaplatit za stání v přístavu. Nakonec nic zaplatit nechtějí, protože jsme nebyli připojení na elektriku, vodu jsme také nebrali a stáli jsme tam jen přes noc. Moc by mně zajímalo, kde by se člověk mohl potkat s podobným přístupem. Řekové jsou opravdu super a ne jenom Řekové, ale o tom až později. Stojíme u mola, fouká docela silný vítr na molo, musíme odplout přes spring. To se loď nechá uvázaná na laně za špičku, všechno ostatní se odváže, zařadí se rychlost a přidáním plynu a kormidlem se záď začne vzdalovat o mola. V okamžiku, kdy je dostatečně daleko, tak, že je možné bezpečně vycouvat, se lano na přídi odváže a na zpátečku vyjedete na volnou vodu. Pro kluky to bylo zase něco nového, ale zvládli to perfektně. Po vyplutí z přístavu jdu do lodi a uvnitř cítím, jak se něco pálí, takový ten smrad, když hoří něco v elektrice. To je na lodi velká nepříjemnost. Okamžitě chcípám motor a vypínám baterie. Vytahujeme kosatku a plujeme dál od břehu. Loď kormidluje autopilot a já můžu hledat závadu. Prošel jsem snad všechny dráty, ale nikde jsem nic neobjevil. Rozhodl jsem se tedy nastartovat motor a závada byla na světě. Startér nereaguje a nepomáhá ani spojení kontaktů na krátko. Elektrika do něj jde, takže závada je odhalená. Odhalit závadu nebylo až tak moc složité, teď bude třeba jí odstranit. Jsme na moři asi tři míle od břehu, odtud taky fouká dost silný vítr. Rozhodujeme se vrátit do Ierapetry, protože tam má Karolko kamaráda a pomoc někoho místního se nám bude hodit. Křižujeme tedy do široké zátoky před městem, Naštěstí je to ideální zátoka na kotvení. Kotvu hážeme do vody asi sedmdesát metrů od břehu, blíž nemůžeme, protože kolem pláže je prostor ohraničený bójemi pro plavce. Dáváme na vodu člun, když dopádlujeme na břeh, je tam Karolkův kamarád XXX i s mechanikem. Ten jede se mnou zpět na loď. Tam postupně kontroluje, jestli je naše verze správná a potom během chvilky startér vymontoval. Vedeme čilou konverzaci, protože to není Řek, ale Srb. Domlouváme se směsí angličtiny, češtiny a ruštiny. Nemít problém se startérem, tak je to docela zábava. Než se vrátíme na břeh, tak si, teď už i náš mechanik dává jedno pivo. Mechanik odjíždí startér opravit, Karolko se jde podívat na skleníky svého místního kamaráda. Ten je totiž také Slovák, žijící tady na Krétě osmnáct let. Potkali jsme se tady docela mezinárodní parta.

3-4.11.2018 Ios – Santorini – Kréta 136,6NM

Vstáváme brzy, máme před sebou dlouhou plavbu. K snídani si dáváme takový to sladký, jak se dává do mléka. To jsem neměl mnoho let, uvidíme, jak to dopadne. První dnešní cíl je kousek, nějakých dvacet mil. Je to ostrov Santorini. S Karolkom jsme tady byli už během jarní plavby, já ještě jednou v září, ale Roman je tu poprvé. Plavba příjemně utíká, fouká akorát větřík do zad a ještě jsme během dopoledne chytili dalšího tuňáka. Těsně před Santorini narychlo uvařím oběd, tentokrát jsou to špagety Aglio Olio. Zjistil jsem, že mě víc baví vařit, než mýt nádobí. I to je brzy čisté v policích a my se můžeme vyvázat u mola na ostrově. Je to molo pro výletní plachetnice, ale i na takhle frekventovaném místě se projevuje pomalý konec sezóny, takže je tu místa dost. Bereme na sebe slušné oblečení a šlapeme nahoru do města. Ta cesta je příšerná, je to do kopce, do vysokého a prudkého kopce a ještě musíme kličkovat mezi produkty oslů, co tady za nemalý peníz vozí movitější návštěvníky. Nahoru se doslova připlazíme a chvilku ve stínu popadáme dech. Pak už následuje obvyklé kolečko. Opět fotíme jak zběsilí, Roman má z toho kolem nás oči navrh hlavy, my s Karolkom už to bereme asi jako návštěvu Karlštejna. Pěkný, ale vše je vlastně jenom blud pro turisty. Ráno jsme vypluli z ostrova Ios, ten není tak profláknutej, ale je daleko hezčí, a hlavně je autentickej. Dvě hodiny nám na prohlídku opět stačí a sestupujeme dolů k lodi. Roman jako první skáče do moře, za chvilku se přidává i Karol. Já, jelikož sleduju předpověď vím, že na Krétě bude voda o dva stupně teplejší a koupal jsem se už v létě. Asi ve čtyři hodiny tedy vyplouváme dál, máme před sebou dlouhou noční plavbu. Roman s Karolkom proměňují dnes uloveného tuňáka v báječný tatarák. Večeře to byla znamenitá, jdu si spokojeně lehnout. Spím asi jen hodinu, v osm jsem už vzhůru. Roman trošku bojuje s nevolností, možná se moc nacpalJ. Roman tedy prozatím z nočních služeb vypadl, budeme se muset vystřídat s Karolkom. Ten tedy uložil Romana a jde si taky lehnout. Loď se spokojeně kolíbá, řídí ji autopilot, já sleduju hvězdy nad hlavou. Asi v deset najednou vítr zesiluje, autopilot přestává stíhat a musím kormidlovat. Mám plné prádlo (na stěžni, ne dole) a je co kormidlovat. Je sice jasná noc, nebe plné hvězd, ale zároveň je nad mořem opar a hvězdy na obzoru nejsou vidět. Měsíc je taky ještě za obzorem, je tma jak tam a dost to komplikuje kormidlování. To co je ve dne maličkost, může být v noci dost intenzivní zážitek. Máme rychlost sedm uzlů, občas se objevuje devítka. Na Viktorku na zaďák slušnej výkon. Užívám si to asi hodinu a pak vítr pomalu slábne. Před půlnocí dokonce utichá úplně. To akorát bere službu Karolko a já můžu jít spát. Domlouváme se, že ho za dvě hodiny opět vystřídám. Poctivě si nařídím budíka, ale když jdu střídat je s Karolkom v kokpitu i Roman. Je mu líp, takže žádné výmluvy, je to na motor a kormidluje autopilot. Takže koukej po ostatních lodích a když bude třeba, tak mně vzbuď. Jdu si tedy opět lehnout. Ve čtyři hodiny už se mi vstává o poznání hůře, ale zastavit není kde, takže jedeme a nekecáme. Naštěstí opět začalo foukat a můžu vytáhnout plachty. Vlny se uklidnili a je z toho sice ospalá, ale fajn plavba. V šest mě střídá Karol a já jdu opět spát. Vítr vydržel až do rána, zeslábl až někdy před devátou ranní. To mě probudilo nastartování motoru. Právě míjíme severovýchodní cíp Kréty. Vylézá sluníčko, vypadá to na příjemný den. Na motor plujeme asi hodinu, tak akorát na dobití baterek a vítr znovu začíná foukat. Vytahujeme tedy hlavní a ta nás příjemně postrkuje vpřed. Já už zase polehávám v kajutě, ale kluci mě volají, naviják bzučí jak šílený. Nechávám plachtu vyvlát a zdolávám další rybu. Opět tuňák. Vzápětí opět vítr zesiluje a musím kormidlovat ručně. Pak mě vystřídá Karol a když plujeme podél jižního pobřeží, tak vítr opět utichá. Docela se to hodí, je čas na oběd. Roman oloupal brambory, já připravil tuňáka s dušenou zeleninou a za chvilku jsou talíře prázdné. Od neděle co jsme vypluli, jsme ještě nejedli jiné maso, než tuňáka. Zatím s tím nemáme sebemenší problém. Na lodi po obědě panuje ospalá nálada. Jako dnešní cíl volíme město Ierapetra. Je to možná úplně nejjižněji položené město v Řecku. Do širokého, ale neuvěřitelně mělkého přístavu vplouváme už za tmy, někdy před šestou hodinou. Máme za sebou dvacet šest hodin na moři, za tu dobu jsme upluli krásných 136 mil. Po přistání nás ihned kontroluje úřednice Port Police. Kontrola je opět důkladná, musím na jejich služebnu, tam si komplet papíry kopírují. Když se vrátím na loď, kluci už jsou připraveni jít na večeři, musí počkat, až se vykoupu, přecejen jsme na lodi už pár dní. Na večeři nás pozval Karolko, protože má dnes svátek. Karol a Roman si dávají souvlaki, já volím opečený párek s hranolkama. Po večeři sedí v taverně jen chvilku, únava z plavby se projevuje a jdeme spát.

2. 11. 2018 Mykonos – Ios 50,1NM

Snídáme opečený chleba ve vajíčku a hned po snídani, tedy asi v deset hodin vyplouváme. Silný vítr ze včerejšího dne k ránu zeslábl, takže by dnešní plavba mohla být klidnější. Bude to potřeba, protože máme na palubě nováčka, který ještě na moři nikdy nebyl. Včerejší vítr, sice v maríně mu na klidu asi nepřidal, tak uvidíme, jak to bude zvládat. Vítr sice zeslábl, ale vlny zůstaly. První krátkou část nám jdou z boku, ale je to jenom kousek. Jakmile opustíme zátoku u města, točíme na jich a máme vítr i vlny zezadu. Je to taková houpačka na všechny strany. Vytahujeme jenom kosatku a i s takto malým oplachtěním plujeme mezi šesti a sedmi uzly. Opět pouštíme za lodí nástrahy na ryby. Moc v úspěch nevěříme, protože je moře hodně neklidné a naše rychlost taková, že se ryby za máma asi nebudou chtít honit. Viditelnost je hodně špatná, ostrov Mykonos ztrácíme z dohledu po uplutí šesti mil. Nemáme nic na práci a bavíme se o všem možném. Karolko, jako zkušený mazák vysvětluje Romanovi co je co a na co se to používá. Hází hlášku za hláškou, například u Live Raftu Romanovi oznámil, že jsem šetřil a mám Live Raft pouze pro dva. Je to samozřejmě blbost, ale takových během dne Karolko přidává ještě hromadu. Buď nás baví historkami ze svého bohatého života, nebo se válí v kajutě. Roman se ráno nadopoval práškama a snáší to docela dobře. Nakonec si dá říct a jde si na chvilku také lehnout. Když se probudil, už žádnou nevolnost neřeší. Mezitím jsme změnili dnešní cíl plavby. Původně jsme plánovali zůstat na jihu ostrova Naxos, ale plavba utíká tak, že bychom tam byli příliš brzy. Míjíme tedy ostrovy Naxos a Paros a pokračujeme dál, na ostrov Ios. Je to můj nejoblíbenější ostrov na Kykládách. Po osmi hodinách plavby kotvíme v úplně prázdném přístavu. Jdeme do města koupit kartu na elektriku a vracíme se do lodi. Kluci si stoupli do kuchyně a chystají k večeři bramborák. Nějak jsme se dohodli, že už po těch všech rybách, potřebujeme něco hutnějšího. Pánové společně připravují večeři a živě se baví o všech svých manželkách. Docela jich nasbírali dost, ale jejich vyprávění by nebylo vhodné zveřejnit.

…dneska jsem zkoušel Karolka, povídám „mám tam dát ten henten oný?“, no a nevěděl o čem mluvím:-)

1.1. 2018 Tinos – Mykonos 9,6NM

Vstáváme až v půl deváté, přece jen jsme šli spát později než předchozí dny. Před snídaní vyběhnu do pekárny pro čerstvý chleba. Stačí nám k tomu paštika z domova a je hotovo. Po snídani jdeme do města na prohlídku. Vede tady silnice na kopec a tam je nějaký kostel. Podél silnice je koberec??? Chvilku to trvá, než se mi v hlavě rozsvítí. Jsme na tom místě, kde věřící po kolenou lezou právě do toho kostele. Všude kolem jsou krámky plné nejrůznějších svíček a svící. Některé jsou opravdu obrovské. Jdeme se do kostela podívat, ale zůstáváme na nohou. I tak to byl docela výšlap. Kostel byl pěkný, určitě má i atmosféru, ale já se v takových prostorách moc dobře necítím, tak jsem se moc nezdržel. Na Googlu zjišťuji, že je to snad jedinej katolickej kostel v Řecku. Je fakt, že vypadá jinak, klidně by mohl stát kdekoliv v Čechách. Vracíme se na loď a vyplouváme na ostrov Mykonos. Fouká čerstvý vítr z boku a plujeme pouze s kosatkou. Za chvilku vítr slábne a pak lehá úplně. Nezbývá než nastartovat motor. Asi za dvacet minut zase začíná slabě foukat od severu. Opět vytahujeme kosatku a pomalu se suneme k cíli. Asi v půlce cesty vítr razantně zesiluje, to už je Karolko schovaný v lodi a sladce pospává. Beru si na sebe alespoň bundu, v silném větru je v tričku už zima. S větrem se zvedají i vlny a některé skáčou až do kokpitu. Jsem mokrý od hlavy až k patě a začíná mi být i dost zima. Z klidné plavby se stává adrenalinový jachting. Loď jenom s kosatkou letí přes sedm uzlů a je i co kormidlovat. Před marínou na Mykonosu volám Karolka, kosatku balíme a poslední dvě míle plujeme na motor. Fouká hodně přes třicet uzlů, ale aspoň už tu nejsou vlny. Opatrně vplouváme do maríny, ta je téměř prázdná, stojí tu jen čtyři lodě. Je to jedna z mála, která má mooringy a tak je přistání vcelku snadné. Pomalu couvám proti větru k molu, kde nám místní chlapík podává mooring. Po vyvázání okamžitě ohříváme včerejší rybí polévku. Potřebuju se totiž zahřát. Polévka pomohla, hned je člověku lépe. V pět hodin se ozývá Roman, že je na letišti a sedá do taxíku. Je v maríně během deseti minut. Marína je od letiště asi sedm kilometrů. Taxík vyšel na patnáct eur. To jen kdyby někdo chtěl někdy na Mykonosu nastoupit. Máme slušnou zásobu rybího masa, takže jsme se rozhodli Romana uvítat tatarákem z tuňáka. Dáváme si záležet, protože Roman je profesionální kuchař. No první den mu dáme ještě pokoj, pak bude mít dost prostoru se předvést. Klábosíme do deseti večer, pak nekompromisně velím rozchod do kajut. Zítra bude dlouhá plavba, tak ať jsou všichni fit.

31. 10. 2018 Andros – Tinos 32,5NM

Po ránu je zataženo a drobounce poprchává. Nijak nám to nevadí, protože je stále teplo. K snídani jsem udělal omeletu a po snídani jdeme dokoupit nějakou zeleninu. Karolko dotankoval vodu a můžeme vyrazit dál. Zpočátku plujeme na motor, ale pak začal foukat alespoň slabý vítr a vytahujeme plachty. Ve vodě za lodí opět vláčíme nástrahy na ryby a jen tak lelkujeme v kokpitu. Poměrně brzy přichází první ryba. Opět krasavec tuňák, tentokrát měří 38cm. Už jsme s Karolkom sehraná dvojice a netrvá dlouho a jsou z něj jen filety. Máme kostry a hlavy ze třech ryb, takže si chystáme polévku. Byl z toho super silný rybí vývar. Vypadá to tak, že tahle plavba bude hodně o jídle. Já jsem si z čerstvého tuňáka nakrájel slabounké plátky, posolil a zakapal citronem. Asi za hodinu ochutnávám. Je to skvělé, Karolko na mně kouká dost nedůvěřivě a ochutnal až po nátlaku. Prý dobré, ale stačilo. Nedá mi to a ze zbytku udělám tataráček. Karol udělal dvě topinky a v téhle úpravě si pochutnává. Dokonce tak, že jsme se rozhodli si to samé, jen větší porci udělat k večeři. Plavba nám docela utíká, jen vítr není stabilní a střídáme plavbu na plachty a plavbu na motor. Opět nikam nespěcháme, necháváme loď plout i třeba jen dva uzle, hlavně když nemusíme poslouchat motor. Na ostrov Tinos a do stejnojmenného města připlouváme už za tmy. Vyvazujeme se u městského mola a jdeme na malou obhlídku. Po návratu na loď chystáme tatarák k večeři. Přípravy jsem se ujal já. Naškrábat maso z tuňáka je jednoduché, osolit, opepřit, zakápnout citronem a utřít s česnekem. Mám hotovo. Karolko si svůj díl ještě dotvořil kečupem, hořčicí a cibulí. Nakonec tedy máme tataráky dva. Ten můj je jemnější, ten Karolkův je k nerozeznání od tataráku z hodně mladé svíčkové. Je krásně teplý večer a klábosíme v kokpitu. Pak se objeví Port Police. Napřed chtějí pouze charterovou smlouvu, pak mojí licenci a navrh ještě pas. Jsou celou dobu zdvořilí, ale důkladní. Kompletní kontrola všech dokladů je poslední dobou v Řecku dost běžná. Po kontrole nám popřáli šťastnou plavbu a odešli. My ještě nějakou dobu sedíme v kokpitu a pozorujeme docela (na tuhle dobu) velký pohyb lidí.

…pomalu si zvykám, že všechno se dá pojmenovat jako hento nebo oný:-)

30. 10. 2018 Kythnos – Andros (Gavrio) 36,3NM

Noc na kotvě byla klidná, spali jsme jak o něco větší miminka. K snídani dělám omeletu. Máme zbytek brambor od včerejší večeře, slaninu ještě z domova, tak se to přímo nabízí. Po snídani jen tak lelkujeme, Karol polehává v kajutě, já dopisuju deník. Rumunská flotila, ta která tady v zátoce měla dlouho do noci diskotéku, se také pomalu probouzí. Spousta z nich skáče do vody, asi to po včerejšku potřebují. My ještě počkáme, voda má sice 21°C, ale věříme, že na jihu bude ještě lépe. Domlouváme se na další trase. Vzhledem k tomu, že Roman přiletí na Mykonos až 1.11 odpoledne, volíme jako dnešní cíl ostrov Andros. Ze zátoky plujeme na motor a necháváme ho běžet ještě asi hodinu, baterky potřebují oživit. Nefouká téměř žádný vítr, ale stejně motor zhasínáme. Posouváme se rychlostí 2,5 uzle, ale vůbec nám to nevadí. Ve vodě za lodí vláčíme nástrahy. Na jednom prutu osvědčený wobler ze včerejšího dne, na druhém zkoušíme experimentovat. Ani jeden z nás nejsme žádný velký rybáři, vše co děláme je cestou pokus omyl. Když už asi tři hodiny jen čeříme vodu a začínáme vymýšlet, co ze zásob bude k večeři, přichází záběr. Co záběr? Rána do prutu a naviják bzučí jak letní louka v podvečer. Skáču k prutu, lehce dotahuju brzdu a okamžitě cítím tah ryby. Je jasné, že tohle bude o dost větší kousek než včera. Nejsem sice rybář, ale něco jsem už okoukal. Pomalu rybu dostávám k lodi. Karolko plní mé zmatené příkazy, jako: podběrák, ne vypni autopilota, kormidluj proti větru, podběrák, fotíš to? Probouzí se v nás geny lovců po dávných předcích. U lodi ryba ještě zabojuje a mizí do hloubky. Brzda opět povoluje a začínám skoro od začátku. Ryba se už unavila a tak je za chvilku v podběráku. Je to nádhernej tuňák. Padesát pět centimetrů svalů formovaných do hydrodynamického tvaru. Je třeba ji co nejrychleji zabít a vykuchat. O skvělou večeři je postaráno. Sotva jsme uklidili loď, tak se situace opakuje. Tenhle druhej je sice o pět centimetrů kratší, ale taky je to kus. Balíme pruty, máme jídla na dva dny, v lednici čtyři asi 400g filety a dvě kostry na polévku. Plavba nám příjemně uběhla, ani jsme si tentokrát nestihli schrupnout. Do přístavu vplouváme za tmy a vyvazujeme se u úplně prázdného mola. Dlouho tu sami nejsme, kotvíme nedaleko trajektového mola a během půl hodiny připlouvá první obří trajekt a za chvilku další. To už jsou filety z tuňáka na pánvi a lodí se šíří vůně opečeného, čerstvého masa. Brambory jsme oloupali už během plavby, Karolko udělal rajčatový salát a tak můžeme zasednout k hostině. Ryba je skvělá večeře, tuňák patří mezi ty lepší a takhle čerstvý chutná jak mladé hovězí. Po večeři se jdeme podívat do města, ale nacpaná břicha nám dlouhou procházku nedovolí. Jsme příjemně unavení a vracíme se na loď. Na lodi si dáme sprchu a jdeme spát.

….teď se Karolko vrátil z nákupu, má zážitek, prodavačka ho pozdravila „jásu“, tak jí odpověděl „já su z Oravy“:-)

29.10.2018 Methana – Kythnos (Kolona Beach) 51NM

Jelikož jsme šli spát hodně brzy, tak se také dost brzy budíme. Jsme na nohou už v sedm hodin. Ono to není nic až tak strašného, protože nám v noci šoupli časem o hodinu. Karolko připravil k snídani opečený chleba ve vajíčku, k tomu čaj, bylo to výborné. Jdeme ještě dokoupit nějaké zásoby a po poledni vyplouváme na ostrov Kythnos. Máme před sebou padesátimílovou plavbu. Nebe bez mráčku, fouká jihovýchodní vítr rychlostí jedenáct uzlů. Vytahujeme plachty, zapínáme autopilota a kocháme se nádherně klidnou plavbou. Vláčíme za sebou na dvou prutech nástrahy a čekáme na nějakou rybu k večeři. Žádné se na háček nechce, až z toho klidu Karolko usnul. Po nějaké době nás konečně probírá drnčení navijáku. Skáču k prutu a bez velkého souboje vytahuju igelitovou tašku. Igelit jde do koše, wobler zpět do vody. Netrvá to dlouho a přichází další záběr. Tentokrát je odpor podstatně větší, ale mrtvý tah nevěští nic dobrého. Taky ne, po chvilce z vody vytahuju propletenec lan. Opět plníme odpadkový koš a chytáme dál. Další záběr na sebe nenechal dlouho čekat, tentokrát je to konečně ryba. Na prutu mám tuňáka. Žádnej obr to není, ale čtyřicet centimetrů má. Ten neskončil v odpadkovém koši, ale po očištění v lednici. Plavba nám spokojeně ubíhá, víme, že budeme kotvit až před půlnocí. Chystáme si tedy večeři během plavby. Vařené brambory, rajčatový salát a steaky z tuňáka na řeckých bylinkách. Super večeře, holt není na opravdu čerstvou rybu. Během večeře padla tma. Měsíc se ještě schovává někde za obzorem, na nebi září pouze miliardy hvězd. Přes den je dvacet dva stupňů, ale se soumrakem se citelně ochlazuje. Máme namířeno do zátoky u Kolona Beach. Byli jsme tam s Karolkom i při jarní plavbě. Je to opravdu krásné místo a touhle dobou předpokládám, že bude prázdné. Čím blíž jsme k zátoce, tím jsme zmatenější. Tam kde má být opuštěná zátoka je asi milion světel. Nakonec zjišťujeme, že v zátoce kotví dvacet dva lodí a duní tady diskotéka. Vybíráme si tedy místo co nejdál a jdeme spát.

28.10.2018 Korfos – Methana 29,5NM

Na Korfos jsme přiletěli už v pátek odpoledne, přesto plánujeme vyplout až v neděli. Naše první část plavby povede na ostrov Mykonos, kde budeme nakládat dalšího člena posádky. To bude až ve čtvrtek, takže se nemusíme nikam honit. Vyplouváme tedy v neděli po poledni a prakticky ihned vytahujeme plachty. Fouká asi 12 uzlů vítr, na moři není ani vlnka, loď krásně klouže po hladině. Máme připraveny i pruty, nakoupené woblery, rybolov může začít. Lehkou stoupačkou míjíme ostrov Agistri z jeho severní strany a po jeho obeplutí děláme několik réček (obrat proti větru), tak abychom přestoupali poloostrov Methana. To se nám vcelku pohodlně daří, takže po skoro šesti hodinách plavby kotvíme u městského mola. Jdeme si dát pivko do místní taverny a pak na loď na večeři. Nic se nám na pekáč z moře vytáhnou nepodařilo, takže musíme vařit z nakoupených zásob. Večeříme omáčku a těstoviny. Nějak na nás dolehla únava z cestování a jdeme spát už před devátou hodinou.


22.9.-6.10.2018 Z Řecka na Maltu, aneb když se počasí zblázní   591NM

ještě na tom pracuju:-)


15.9.-22.9.2018   133,8NM

Další navrátilci na palubě Viktorky. Tentokrát téměř přesně po roce přijeli strávit dovolenou na plachetnici: Lenka, Tomáš, Anička, Honza a nováček Kuba. Mají velké a smělé plány, tak uvidíme.

Mohl bych opět tuhle plavbu popisovat den po dni. Tento týden to bude jinak. Je zbytečné, abych popisoval něco, co už někde je napsané. Lenka má svůj vlastní blog a tam je skutečně podrobný popis jejich dovolené na plachetnici Viktoria.

Lenka slibuje napsat článek o jejich plavbě, ale zatím se jí to nedaří, tady je odkaz na její blog, tam je plavba popsaná: https://www.facebook.com/Milena.na.moru/

21.9.2018 Methana – Korfos22NM

20.9.2018 Aegina – Methana (Vathi) 21,9NM

19.9.2018 Methana – Aegina (Akra Marina)   24,7NM

18.9.2018 Poros – Methana 8,6NM

17.9.2018 Aegina – Poros 30,1NM

16.9.2018 Epidavros – Aegina (Perdika)   16,4NM

15.9.2018 Korfos – Epidavros 10,1NM


8-15.9.2018 Bruntál na palubě🙂   138,9NM

Na palubu Viktorky se po několika měsících vrátil Lukáš a přivezl na dovolenou na lodi svoje tři kamarády. Hned od začátku je jasné, že tuhle partu si budu dobře pamatovat. Takže na palubě jsou: Lukáš, Kuba, Ondra a Kamil.

14.9.2018 Methana – Korfos 22,1NM

Po bujarém večírku se budíme až před desátou hodinou a jdeme rovnou na snídaní. Vejce s opečenou šunkou dělají divy a za chvilku jsme už opět v pohodě. Je před náma poslední etapa téhle plavby, na Korfos to už máme jenom kousíček. Cestou se zastavujeme v Epidavru. Napřed ve městě a potom v zátoce u Dimitriho. Tam si dáváme sice pozdní, ale skvělý oběd. Trávíme tu celé odpoledne a na Korfos vyplouváme až kolem páté. Máme před sebou posledních deset námořních mil. Plujeme na motor, protože nefouká opravdu nic. I poslední den je na palubě plachetnice Viktoria veselo. Po necelých dvou hodinách plavby kotvíme u mola na Korfosu. Ještě na sebe upoutáme sborovým pokřikem „naplachty.cz“ a je definitivně konec. Byl to velmi intenzivní týden. Kluci s úsměvem přijeli a vydržel jim až do konce. S nadsázkou říkám, že po jejich návštěvě, budu muset některá místa na čas vynechat, ale je to z legrace. I když tahle parta byla hodně veselá, nikde jsme ostudu neudělali. Budu se těšit, třeba se zase někdy na moři potkáme. Díky kluci za super týden.

13.9.2018 Poros – Methana (Vathi) 18,2NM

K snídani Kuba orestoval na pánvi hromadu párků, byla z toho opět luxusní snídaně. Na dnešek máme v plánu doplout co nejdříve do Vathi a udělat si klidnější den. Z Porosu plujeme na motor a až na severní straně poloostrova Methana vytahujeme plachty. Ve Vathi je poloprázdno a tak není problém si vybrat místo. Po zakotvení chytáme hned vedle lodi ryby. Jsou to sice ryby maličké, ale taky jsou jedlé. Nachytali jsme jich tak akorát na jednu porci. Kluci vyrazili na koupání na místní pláž a váleli se tam celé odpoledne. Po návratu na loď Ondra nachytané ryby očistil, já orestoval na pánvi a za chvilku byli v nás. Byla to jen taková chuťovka, ale dobrá. Se soumrakem jsme se přesunuli asi o deset kroků dál, na terasu jedné z místních taveren. Chvilku jsme tam poseděli a dokonce jsme byli ve srovnání s posádkou Norů, velmi klidná parta. Na rozdíl od nich, nikdo z nás při návratu na loď do vody nespadl.

12.9.2018 Hydra – Poros 23,6NM

Ráno po snídaní bludičky znovu zatouží vidět Hydru v plné kráse. Tentokrát vyráží klasickou cestou po pobřeží a pro jistotu se s nima do města vypravil i Kamil. Já s Lukášem zůstáváme na lodi. Podle dohody je vyzvedáváme lodí přímo v přístavu. Fouká dost silný vítr, takže nepřistáváme, kluci musí naskočit na pomalu plující loď. Zvládli to všichni a po pár metrech vytahujeme plachty před přístavem. Podle předpovědi fouká silný severní vítr. Na hlavní dáváme druhej ref, kosatka jde ven celá. Loď si v takových podmínkách přímo libuje a rozjíždí se po hladině. Kluci se střídají o kormidelní kolo a plavba nám krásně ubíhá. Během plavby se v rozstřelu kámen, nůžky, papír rozhodlo, že dnešním cílem bude Poros. Ještě zastávka na koupání v zátoce kousek před Porosem a plujeme zakotvit. Stále fouká silný vítr a k němu se přidává hustý déšť. Prší intenzivně, ale jen chvilku. Na Porosu je jako obvykle v takových podmínkách při přistání hodně živo. Mám skvěle vycvičenou posádku, takže to dáváme na první dobrou. Kluci jdou ještě na koupačku na místní pláž a pak se potkáváme v taverně na společnou večeři.  Byl to další intenzivní den, já jdu po večeři spát. Kluci ještě ochutnávají něco kvalitního alkoholu. V noci vítr ještě sílí, některé nárazy pískají ve vantech jak slušně velkej orchestr. Kotva drží spolehlivě, můžu vcelku klidně spát.

11.9.2018 Ermioni – Hydra 20,9NM

Opět se budím první a tentokrát jsem se rozhodl probudit i ostatní. Dávám tedy do salónu v lodi reproduktor a hledám, čím ty spáče probrat. Na kohoutí kokrhání jsou asi zvyklí z domova, pomáhá až Internacionála (asi jsou taka zvyklí). Po snídani si kluci vytvořili pořadník na prkýnko v blízké taverně, takže s vyplutím musíme ještě chvilku počkat. Mezitím Kamil, Ondra a Kuba doběhli do rybárny pro krevety, dnes bude tradiční oběd na ostrově Dokos. Ihned po vyplutí vytahujeme plachty a na stoupačku se probojováváme do zátoky na ostrově Dokos. O zpestření se opět postaral Ondra. Bere si sedák a při plavbě na plachty šplhá, vybaven kamerou na stěžeň. Pořídil nádherné záběry. V zátoce na Dokosu je spousta lodí z flotily YACHT WEEK. Všude duní muzika a i na naší palubě se začíná tancovat. Teda já fakt netancoval. Na Dokosu máme už tradiční oběd, krevety na česneku. Tentokrát se přípravy ujal Kuba. Krevety byly opravdu výborné. Po obědě odplouváme, na dnešek máme ještě velké plány. Užíváme si plavbu na plachetnici dosyta. Fouká sice na stoupačku, ale moře je krásně klidné. Před zátokou Mandraki na Hydře balíme plachty a startujeme motor. Vybíráme místo na zakotvení až na konci zátoky, u taverny. Ondra s lanem skáče do vody a uvazuje lano ke kamenu na břehu, já odjíždím s lodí dál od břehu a spouštíme kotvu. Pak už jen zacouvat k Ondrovi a je hotovo. Okamžitě po vyvázání chystají kluci večeři. Máme steaky. Na týhle plavbě si fakt docela žereme. Po skvělé večeři plánujeme výpravu do města. Rozdělujeme se na sportovce a lenochy. Sportovci (Ondra a Kuba) jdou pěšky s výšlapem na kopec. Plánují se s máma potkat ve městě. Já, Kamil a Lukáš jedeme do města vodním taxíkem. Vodní taxi je opravdu rychlé, jsme za několik málo minut ve městě. Napřed uděláme krátkou procházku a pak si sedneme do jedné z taveren v přístavu. Kluci májí společně nasdílenou polohu, takže můžeme sledovat pohyb po Hydře zbytku party. Skutečně se jedná o pohyb po Hydře. Ty dva si asi sedli na bludnej kámen a pár si jich nastrkali i do kapes. Jejich zoufalé telefonáty v nás vzbuzují salvy smíchu, možná i trochu soucitu. Nakonec to vzdali a vrací se po 12km tůře v žabkách zpět na loď. My se vracíme taxíkem, takže jsme krásně osvěžení a odpočatí. Můžeme tedy ještě chvilku posedět na lodi a nechat si vyprávět tu jejich strastiplnou cestu.

10.9.2018 Methana – Ermioni 29,7NM

Na Methaně dokupujeme pouze čerstvý chleba, z nakoupených zásob toho zatím moc neubylo. Snídaně je opět bohatá, možná až moc, protože to vypadá, že pár jedinců opustila chuť k jídlu. Plujeme na motor, na ostrov Poros. Tam já jdu koupit relé ke kotevnímu vrátku, kluci na prohlídku města. V poledním slunku dokonce vyšplhali na skálu nad městem. Odplutí od mola se ujímá Lukáš a musím uznat, že to zvládl jako ostřílený kapitán. Jen by měl přitvrdit, když velí kamarádům. Na ty je třeba pevnou ruku a silný hlas. Plujeme do Ermioni s obvyklou zastávkou na koupání v zátoce s kantýnou. Kotvení se opět ujímá Lukáš. Tentokrát na palubě znějí jasné a hlasité povely, ty následují ještě hlasitější protesty. Snad ten smích na konci uchlácholil posádku vedlejší lodě, chvilku to vypadalo, že zvednou kotvu a prchnou. Dneska prostě vzal roli kapitána Lukáš, velí zvednout kotvu a vyplout. Využívám jeho aktivity a dřímu v kajutě. Probírám se, když loď zmateně krouží sem a tam. Nikdo do vody tentokrát nespadl, potkali jsme delfíny. Moc dlouho se u nás nezdrželi a zmizeli v hlubině. Delfíny vystřídal vítr a konečně se dnes můžeme povozit na plachty. Nálada na palubě okamžitě letí nahoru, stejně jako plachty. Loď jde do mírného náklonu a krásně se rozjíždí po hladině. Jen tak pro zábavu děláme několik obratů a před soumrakem kotvíme u téměř prázdného mola v Ermioni. Napřed se jdeme podívat do městečka, pak na večeři do taverny nad zátokou. Na stole je mnoho mořských plodů a točené pivo. Po večeři jdeme na loď, já spát, kluci se ještě rozhodli nasát něco z místní atmosféry.

9.9.2018 Korfos – Methana 24,4NM

Na lodi je ticho až do deseti hodin ráno. Po desáté kluci představují své kulinářské umění a na stolku v kokpitu je přímo opulentní snídaně. Vlastně to není první vaření, včera večer už kouzlil u sporáku Ondra. Všichni vypadají plavby schopní, můžeme konečně vyrazit na moře. Nefouká téměř žádný vítr, proto plujeme na motor. První zastávka na koupání je na ostrově Agistri, na západním břehu. Je tady krásná široká zátoka s blankytně modrou vodou a na pláži bar. Kuba, Ondra a Kamil vyrazili na pláž, Lukáš poctivě šnorchluje podél pobřeží. Strávili jsme tady skoro tři hodiny a plujeme dál. Naším cílem je Methana a její atrakce. Nikam nespěcháme a zastavujeme ještě jednou v zátoce, tentokrát na východním pobřeží ostrova Agistri, v zátoce s jeskyní. I tady se klukům líbí, jen Kamil nedůvěřuje přírodě v její stavební schopnosti konstrukce stropu jeskyně a zbaběle prchá na loď. Vítr se nad námi slitoval a dovoluje nám plout poslední dnešní část na plachty. Všem se to líbí a nikdo si už starosti s mořskou nemocí nedělá. Taky po tom co vydrželi do teď, je mořská nemoc něco jako štípnutí od komára. Taky asi pomohla polívka od Kuby, byla to taková poctivá polívka na spravení. Konec plavby zpestřil Ondra. Předvádí přímo akrobatické skoky do vody. Nakonec se nezalekl ani salta do vody s lanem v ruce za jedoucí lodí. Vypadalo to skutečně efektně, hlavně když loď v plné rychlosti vytáhla Ondru na hladinu. Strach o kamaráda se asi v Bruntále projevuje záchvatem smíchu, protože nikomu nevadí, že Ondra polyká mořskou vodu po litrech. První kdo projevil soucit s kamarádem, byl Kuba a snaží se Ondru vytáhnout z vody. Použil k tomu dost originální metodu, snaží se Ondru vylovit na prut. V poslední chvíli se Ondra vyhnul nástraze se třemi trojháčky a doplaval ke schůdkům. Městské molo na Methaně je naštěstí už na dohled a během několika minut jsme na břehu. Jdeme rovnou na večeři. Dáváme si v kavárně u Angela pizzu a k tomu báječně vychlazené točené pivko. Po večeři jdu na loď, kluci ještě do termálního pramenu.

8.9.2018 nepodařilo se opustit Korfos

V sobotu mám vždy nejnáročnější program. Musím odvézt minulou posádku a hlavně připravit loď na vyplutí. Tentokrát to bude jednodušší, protože minulou posádku odveze Kamil s Lukášem. Ondra s Kubou se vydali na pláž a nasávali místní atmosféru. Před třetí hodinou mám hotovo a za nedlouho přijíždí Lukáš s Kamilem s nákupem. Absolutně ignorovali moje pokyny, ať nakoupí jen něco málo. Asi bude někdo minimálně dva dny sedět na víku od lednice, jinak ji nezavřeme. Na lodi je už i Ondra s Kubou, na silné místní sluníčko nebyli dostatečně připraveni. Část slunečních paprsků na ně číhala i ukrytá v hroznech vinné révy. Na Korfosu se dnes koná jedna z největších akcí roku, má tu cíl regata asi sedmdesáti lodí. S tím je spojený bohatý kulturní program, zůstáváme do zítřka.

Kluky vyzvedávám v Korintu na nádraží už v pátek v sedm hodin. Vůbec jsem neměl problém je poznat, od zbytku cestujících se dost lišili. Sedáme do auta a za necelou hodinku jsme na Korfosu. Kluci si hodili batohy do bytu a jdeme rovnou do taverny na večeři. Nějak jsme skočili fázi nesmělého představování, je to hukot hned od začátku. V taverně se po chvíli připojuje i minulá posádka a je hodně veselo.


25.8.-8.9.2018          436,9NM

Parta na Santorini. To je Honza, Jana, Vráťa a Lulu.

   Tentokrát máme čtrnáctidenní plavbu. Na palubě je nás celkem pět, to je pro takovou plavbu asi nejlepší. Honza s Janou přijeli už v pátek. Sice až před půlnocí, ale i tak jsme stihli posedět i vínka v taverně Ostrako. Opět došlo k setkání střídajících se posádek. Nebyla to žádná divočina, ale i tak, je ráno vstávání méně příjemné než jindy. Zbytek posádky, Lulu a Vráťa přijíždí v sobotu dopoledne. Jedu pro ně na nádraží a odvážím při té příležitosti minulou posádku. Cestou na Korfos se zastavujeme na nákup a pak ještě u grilu. Tam kupujeme skvělé grilované masa.

Odpoledne tedy vyplouváme na po dlouhé době delší plavbu. První etapa je jako vždy krátká, nechci posádku připravit o zážitek z Dimitriho taverny. K tomu se dá napsat snad jen to, že se těžko hledá podobný zážitek. Další den plujeme na Methanu, tam se posádka šla podívat do sirných pramenů a pak se zastavili na večeři v taverně Babiš. Sice nemá nic společného s tím člověkem, o kterém jsme se dohodli, že nebudeme jeho jméno během plavby ani vyslovovat, ale stejně jdu na večeři k Engelovi. Před půlnocí se potkáváme na lodi, já jdu spát, posádka se rozhodla vyzkoušet lov chobotnic. Chobotnice neprojevily žádnou formu spolupráce, dokonce ignorovaly i nástrahy vylepšené umělým světlem.

Další den máme v plánu navštívit ostrov Hydra. Cestou se zastavujeme na Porosu. Mám tam objednané to plynové lanko, co prasklo minulý týden. Až do poslední chvíle se mi nechce věřit, že tam bude připravené. Bylo a dokonce originál, žádná náhrada. Na Porosu jsme se moc nezdrželi, vyplouváme dál. Hned za Porosem vytahujeme plachty a v ideálních podmínkách plujeme na Hydru. Tedy v tu chvíli si to ještě myslíme. Napřed se rozhodujeme, kudy poplujeme. Musíme si to trochu nastoupat. Nastoupali jsme to tak důkladně, že jsme se rozhodli změnit plán a plout dál, až na ostrov Milos. Máme tedy před sebou asi šedesát NM. To znamená plavbu přes celou noc, s tím, že budeme na Milosu kotvit někdy brzy ráno. Máme to sice na stoupačku, ale pohodlnou, bez nutnosti křižování. Nedá se těm podmínkám vůbec nic vytknout. Rozdělujeme si služby. Navrhuju můj oblíbený způsob, to znamená, že já podřimuju v kokpitu a posádka se střídá po dvou hodinách. Jako první má službu Jana a krom toho, že sledujeme bouřku na obzoru, neustále vyhlíží v moři delfíny. Vůbec jí nevadí, že je tma. Bouřka vytváří nádhernou světelnou kulisu. V mraku lítá jedem blesk za druhým. Zvláštní je, že si jich pouze několik najde cestu až k moři. Těsně před půlnocí a koncem své hlídky se Jana dočkala. Opravdu před naší přídí plavou delfíni. Jejich snad deset a drží se nás dobrých dvacet minut. Vůbec jim nevadí ani světlo z baterek. Do rána se ještě ve službě vystřídali Honza s Vráťou, ale krom občasného zesílení větru a trošku větších vln se už nic neudálo. Na Milosu kotvíme v zátoce po čtvrté ráno a jdeme spát.

Ráno je patrná změna počasí. Noční bouřka byla předzvěst studené fronty. Citelně se ochladilo a drobně prší. Fouká silný vítr, ale máme ho v zádech. Ve vodě máme nástrahu na tuňáky. Asi byla dobrá, protože během chvilky zmizela i s celým vlascem. Plujeme na ostrov Folegandros a tam v zátoce hážeme kotvu. Využívám čas na výměnu plynového lanka a Jana s Honzou se soukají do neoprenu, berou harpuny a jdou zkusit štěstí pod vodu. Těšíme se na čerstvou rybu, ale pro tentokrát se ještě musíme spokojit s polévkou z pytlíku, vylepšenou o nakrájenou zeleninu.

Další a vlastně hlavní cíl této plavby jed ostrov Santorini. Jsme tu dokonce přesně v den jakéhosi výročí části posádky. U mola výletních plachetnic je místo pouze na vysazení posádky, proto zůstávám na lodi. Na ostrově se jim moc líbilo, stihli i romantickou večeři. Když přišli na loď, hledáme pouze místo na noční kotvení. Není to tady tak jednoduché, musíme plout až na jihozápadní cíp ostrova.

Když ráno vylézám z kajuty, je Honza už ve vodě a loví. Tentokrát byl úspěšný a ani ne za půl hodiny máme čtyři Kanice k obědu. Jana je očistila, Vráťa zabalil do alobalu a dal do trouby péct.

7.9.2018 Aegina – Korfos24,6NM

6.9.2018 Sounio – Aegina (Perdika) 29,2NM

5.9.2018 Kythnos – Sounio 35,2NM

4.9.2018 Syros – Kythnos 24,4NM

3.9.2018 Dilos – Syros 22,3NM

2.9.2018 Paros – Dilos 31,3NM

1.9.2018 Ios – Paros 24,4NM

31.8.2018 Sikonos – Ios 8,4NM

30.8.2018 Santorini – Sikinos 37,6NM

29.8.2018 Folegandros – Santorini 44,5NM

28.8.2018 Milos – Folegandros 35,1NM

27.8.2018 Methana – Milos  83,1NM

26.8.2018 Epidavros – Methana 24,8NM

25.8.2018 Korfos – Epidavros 12NM

18.8. – 25.8.2018

Jana, Anna, Jirka, Šimon a Mirek.    126,4NM

Tuhle partu na plachetnici v Řecku dala dohromady Jana na doporučení jedné loňské posádky. Z toho mám opravdu radost. Je to parta zajímavých lidí a profesí, ale to nemůžu prozrazovat, protože někteří pracují v utajení🙂.

24.8.2018 Aegina – Korfos 18,8NM

Dobrodružství začalo už při odplutí od mola. Před námi stojí loď se zaháknutou kotvou za jiný kotevní řetěz. Nemám kudy, tak musím počkat. V tom při přidání plynu, žádná odezva. Nic moc situace, ale nic nefouká a na volnoběh vyplouváme ven z přístavu. Na moři zjišťuju, co se stalo. Praskla struna v bowdenu. Dělám provizorní ovládání provázkem a plujeme na Korfos. Tam přesedáme do auta a jedeme na večeři k Dimitrimu. Byla opět výborná a se soumrakem se vracíme na Korfos. Já odjíždím pro část další posádky, tahle parta jde ještě na poslední skleničku. Byl to skvělý týden, krásně jsme si užili plavbu, na palubě bylo veselo a po týdnu se z cizích lidí stávají kamarádi. Jim končí dovolená na plachetnici, já už další den vyplouvám s další posádkou.

23.8.2018 Poros – Aegina (Perdika) 14,2NM

Z Porosu odplouváme na motor, ale hned za průlivem plachty vytahujeme. Napřed to vypadalo na silný vítr, ale ten hodně rychle slábne, a ač neradi, plachty balíme a startujeme motor. Plujeme rovnou do přístavu Perdika na ostrově Aegina. Po zakotvení u mola s podporou posádky vařím bramboračku. Anička s Jirkou se chystají jít odpoledne koupat, Jana, Mirek a Šimon shánějí auto na výlet po památkách. Když se vrátili, dozvěděl jsem se, že prý je na ostrově spousta zajímavých míst a prý je chci taky vidět. Auto je v přístavu chvilku po obědě, předání proběhlo po řecku. To znamená, bez zbytečných formalit a zdržování. Za volant usedá Mirek a frčíme s podporou tří lehce unavených válců do hor. První zastávka je nějaký chrám. Taková ta stavba s mnoha sloupy, co nikdo pořádně neví, proč se s tím někdo stavěl. Nicméně to vypadá dost impozantně a tak fotíme jak o závod. Jana nastudovala snad celou historii ostrova. Má přehled o všech možných cílech a jako druhý volí kostel nějakého řeckého svatého. Podle atmosféry to tady berou fakt vážně a já se tu úplně dobře necítím. Je tady hrobka, u které místní tiše slzí, raději jdu o kousek dál. Samotný kostel vypadá dost zachovale, aby ne, postavili ho v devadesátých letech. Impozantní stavba, ale tak trochu novostavba. Další z památných míst, je vesnice na nedalekém pahorku. Jsou to vlastně už jen ruiny, zůstaly tady pouze kostelíky. Prý to tady obývali několik set let. Byla z toho slušná turistická tůra. Den se pomalu krátí a sedáme do vypůjčeného auto a vracíme se na loď. Po večeři Šimon nachystal několik společenských her. Nejvíce nás zaujala hra, při které se dělíme na dvě skupiny. V každé je jeden kapitán a ten pomocí jednoslovné nápovědy navádí svoje družstvo k uhádnutí kartiček na stole. Pravidla jsou sice o něco složitější, ale to není podstatné. Hráli jsme dlouho do noci, vlastně až do doby, než Šimon se svým družstvem urval alespoň jedno vítězství:-).

22.8.2018 Hydra – Poros 19NM

Po ránu vedle nás na návětrné straně stojí malá plachetnice a na ní nějací cizinci. Podle vlajky jsou z Brazílie. Chystají se odplout a fouká dost silný vítr z boku. Jejich loď nemá kotevní vrátek a tak tahají kotvu rukama. V tom větru je to dost marný souboj a sfoukává je to přes náš kotevní řetěz. Zahákli se vcelku spolehlivě. Naše kotva je v deseti metrech, rukama to nevytáhnou, musíme to začít taky řešit. Domlouváme se na postupu, odvazujeme se od břehu a vyplouváme i s jejich lodí ve vleku dál do zátoky. Tam kotvu vytahujeme, rozmotáme kotvy od sebe a můžeme plout dál. Fouká krásný vítr, proto okamžitě vytahujeme plachty. Musíme sice stoupat, ale všechny plavba na plachty baví, tak si to dosyta užíváme.

21.8.2018 Ermioni – Hydra (Mandraki)  17,7NM

Noc v zátoce na kotvě byla krásně klidná. Původně bylo v plánu ještě navštívit město, ale nikomu se na břeh vlastně nechce, proto vyplouváme. Jako první cíl plavby, máme naplánovanou zastávku na ostrově Dokos. Tam také po hodině plachtění hážeme kotvu. Na Dokosu jsme strávili asi dvě hodiny, někdo koupáním, někdo si i schrupnul. Když mě probudili, vyplouváme dál. Plachty vytahujeme ještě v zátoce. Zpočátku se vítr točí, ale nakonec si dá říct. Směr se ustálil a i jeho síla je tak akorát. Nejaktivnější v kormidlování je Šimon a už si s kormidelním kolem začíná rozumět. Z Mirka se stal specialista na uzly a Jirka je kotevní inženýr. V zátoce Mandraki na Hydře jsme docela brzy, někdy po čtvrté odpoledne. Je tu nezvykle prázdno, takže si můžeme vybrat, kde zakotvíme. V téhle zátoce se obvykle kotví tak, že si vyvážete lano na zádi ke břehu a spustíte kotvu. Jako výsadek s lanem na břeh se přihlásil Jirka, zvládl to bravurně a bylo vidět, že je na něj Anička patřičně hrdá. Vaříme pozdní oběd, špagety Aglio olio. K večeru jdeme do města na procházku. Ze zátoky je to cca 1,5 kilometru, ale rozhodně to stojí za to. V přístavu na Hydře si dáváme v jedné z taveren malé občerstvení a pak jdeme na prohlídku města. Bereme to širokým obloukem a proplétáme se labyrintem uzoučkých uliček, schodišť a zákoutí. V téhle části města nejsou téměř žádní turisté a má to úplně jinou atmosféru.

20.8.2018 Methana – Ermioni  26,4NM

Další etapa téhle plavby byla z Methany do Ermioni. Sem tam nějaká zastávka na koupání a pouze s pomocí plachet připlouváme v podvečer do cíle. Bohužel městské molo je úplně obsazené, nikde nemůžeme najít skulinku. Nakonec se nám podaří alespoň se zádí vyvázat k zakotvené lodi a na břeh se dostáváme na člunu. Na večeři jdeme do taverny Kavos, je to moje oblíbené místo a mají tu skvělého grilovaného kalamára. I taverna praská ve švech, zůstává pouze par stolů s rezervací. Pomohla moje známost s majitelem a stůl dostáváme. Po večeři jdeme ještě do města a pak hurá na loď. Rozhodli jsme se strávit noc raději na kotvě, než být přivázaný k nějaké lodi. Proto odplouváme o kousek dál do zátoky a jdeme spát.

19.8.2018 Epidavros –Methana  19,7NM

Ráno povinné šnorchlování nad potopeným městem a po snídaní můžeme vyplout. První dnešní zastávka je na ostrově Agistri. Zátoka je nádherně modrá a vcelku dobře krytá před větrem. Trávíme tu několik hodin, včetně přípravy oběda. Odpoledne využíváme příznivého větru a plujeme na poloostrov Methana, do města Methana. Posádka absolvuje obvyklé kolečko, tedy sirné a termální prameny a pak jdeme na společnou večeři.

18.8.2018 Korfos – Epidavros 10,6NM

Další parta, která přiletěla do Řecka na dovolenou o několik dní dříve. Ubytovávají se v Athénách a domlouváme se na vyzvednutí ve starém Korintu v sobotu kolem druhé. Prý mám hledat staré vykopávky. Areál s vykopávkama je docela rozhlehlý, ale našli jsme se poměrně snadno. Na plavbu na plachetnici tu čekají dvě slečny a tři kluci. Cestou na loď se ještě zastavujeme v obchodě na nákup proviantu, ale už ve čtyři hodiny vyplouváme. Cíl plavby první den je téměř stoprocentně jasný, je to Epidavros. Důvodů je víc, například to, že je to blízko a v sobotu vyplouváme až pozdě odpoledne. Ten hlavní důvod je samozřejmě vidina skvělé večeře v Dimitriho restauraci. Tentokrát všichni volí rybu na grilu.


11.8.-18.8.2018          144,9NM

Lenka, Hanka, Helena, Bára, Matyáš a Ivan. Ivan je můj kamarád z dob létání na rogale a vzal na dovolenou na Victorii svojí rozšířenou rodinu.

Ivan má rád věci pod kontrolou a proto letí do Řecka už v pátek. Přílet do Athén kolem 18:00, mám pro ně připravený byt, mělo by všechno klapnout. Do Athén sice přiletěli na čas, ale jejich kufry se pravděpodobně rozhodly si ještě prohlédnou Frankfurt. Tím máme malinko nabouraný začátek plavby, pokud kufry dorazí, budeme se pro ně muset vrátit. Kufry nakonec dorazily až v pondělí večer a ve zkratce se dá říct, že co Lufthansa pokazila, Řekové napraviliJ. Ivan, Lenka a hromada jejich dětí si tím dovolenou otrávit nenechali a krásně si to užili.

17.8.2018 Agistri – Korfos 21,2NM

Noc na kotvě byla klidná, budíme se před devátou a hned naskáčeme do vody. Posádka si užívá poslední den na lodi. Vyplouváme v jedenáct hodin do Epidavru. Kotvu hážeme v přístavu. Já jdu na Port Police nechat potvrdit smlouvy na příští týden a děcka fasují kapesné a jdou lovit suvenýry. Na oběd jdeme do taverny na gyros a poté zvedáme kotvu a plujeme vedle do zátoky, tentokrát už na opravdu poslední koupání. Všichni už mají komplet vybavení na šnorchlování a konečně si můžou pořádně prohlédnout potopené město. Už nás čeká jenom kousek plavby do domácího kotviště Victorie, na Korfos. Pro posádku je to konec dovolené, pro mě příprava na další partu. Byl to fajn týden a nenechali si ho pokazit ani komplikací s kufry.

16.8.2018 Poros – Agistri  20,9NM

Noci na kotvě v opuštěných zátokách mají také svoje kouzlo. Tahle byla trošku houpavá, ale žádný z námořníků neměl problém. Snídáme, co loď dá a vyplouváme na další zastávku. Potřebujeme dokoupit nějaké zásoby, proto se zastavujeme na ostrově Aegína. Zdržujeme se tady jen krátce a plujeme dál. Na obloze se objevují bouřkové mraky a já se pokouším posádku uklidnit, že to nebude nic velkého. Je zvláštní, že vidím spíš zklamání, oni si tu bouřku přejí. Ivan hypnotizuje mrak a dokonce ignoruje plánovanou trasu a míří přímo pod něj do silného deště. Každý si holt libuje v něčem jiném. Sprška to byla pořádná, pod mrakem se i rozfoukalo a já byl jediný, kdo se před deštěm schoval v lodi. To kouzlo plaveb je právě v tom, že žádná posádka není stejná, ale dobrovolně moknou, chce málokdo.

15.8.2018 Methana – Poros  27,8NM

Předpověď nám opět moc větru neslibuje, ale stejně se rozhodujeme plout směrem na Hydru. Snídáme míchaná vajíčka a pak ještě před vyplutím jdeme do města na nákupy. Lenka s Ivanem jdou vyzkoušet i sirný pramen. Rozhodujeme se plout venkem, to znamená, že se vyhneme Porosu. Napřed fouká sice slabý, ale alespoň nějaký vítr. Ani ten bohužel dlouho nevydržel, když už jsou plachty vyvláté, balíme je a startujeme motor. Do zátoky na koupání to máme už jenom kousek. V zátoce nikdo není, můžeme si vybrat, kam si stoupneme. Je horko a za chvilku jsme ve vodě. Jak už to chodí, najednou začíná foukat. Původně byl v plánu ostrov Hydra, ale touha po jachtingu vítězí. Vytahujeme kotvu a vyplouváme. Protože je to na Hydru jen kousek a na zítřek je předpověď, co se týká větru ještě horší, měníme plán a plujeme zpět na Poros. Vítr si s náma pohrává, ale plujeme. Znovu zesílil až před zátokou, ve které budeme nocovat. Ivan ještě nechce kotvit, lehce odpadáme, abychom si to mohli nastoupat zpět. Takový jezerní jachting.  Před soumrakem kotvíme v úzké zátoce na severní straně ostrova Poros. Ještě nějaké koupání, pak večeře a na závěr večera se kocháme nádhernou hvězdnou oblohou.

14.8.2018 Korfos – Methana 28,9NM

Není na co čekat, času už jsme ztratili spoustu. Konečně můžeme vyplout do dálek na širé moře. Bohužel moc nefouká a motorovat to nemá cenu. Necháváme se tedy jen tak posouvat větrem po hladině a občas se koupeme, taháme střídavě celou posádku na laně, prostě se chováme jako na dovolené. V mírném tempu jsme navštívili ostrov Agistri, další zastávka je na ostrově Moni a v podvečer přeplouváme na Methanu. Jdeme na pizzu a nějakou tu sladkou, ale i slanou palačinku.

13.8.2018 Korfos – Korfos 7,7NM

Ještě stále je naše největší starost, jak dostat kufry. Ivan chce celou věc urychlit, proto hned ráno jedeme do Korintu. Nakonec i na to správné autobusové nádraží, ale kufry nikde. Našli jsme i správné místo a tam takového typického řeka. To znamená, že si vyslechl celý příběh, pak se pokouší dlouho dovolat na čísla, na které už mnohokrát volal Ivan. Typické na něm je to, že se celou dobu mile usmívá a snaží se nám pomoct. Další autobus z Athén přijede za dvě hodiny, proto jdeme do města. Já si jdu dát oběd, Ivan s Lenkou něco lovit (kešky?). Nic neulovili a s nadějí jdeme pro kufry. Za chvilku už s další nadějí jedeme na Korfos, kufry nikde a až dorazí, tak nám zavolají. Vyplouváme tedy alespoň na par obratů na moře. Ivan hypnotizuje telefon a ono to nakonec funguje. Kufry jsou v Korintu a pošlou je za náma do Sofika. Mají tam být v půl deváté. My jsme na místě už ve čtvrt a nebudu to natahovat. Ani ne za hodinu u nás zastavuje auto a v něm jsou ty proklaté kufry.

12.8.2018 Epidavros – Korfos 27,2NM

Lufthansa stále nekomunikuje a tak nevíme, jak to s kufry vypadá. Plujeme tedy jen o kousek dál, do zátoky s jeskyní na ostrově Agistri. Místo je to nádherné, voda blankytně modrá a jsme tu úplně samy. Signál nic moc, ale i tak se Ivanovi povedlo z telefonu vydolovat email. Kufry jsou na světě, na letišti v Athénách a prý je mohou poslat do Korintu na autobusové nádraží. No hurá, teď už to snad půjde. Vracíme se tedy na Korfos s nadějí, že zítra tahle anabáze skončí.

11.8.2018 Korfos – Epidavros  11,2NMN

V sobotu odpoledne vyplouváme. Máme pro dnešek jasno, ale stále nevíme, kdy budou kufry. Plujeme do Epidavru a ihned po vyplutí vytahujeme plachty. Ivan má sportovního ducha a chce zažít i sportovnější plavbu. Fouká nám do zad, takže na větší adrenalin si bude muset počkat. V zátoce před Dimitriho restaurací házíme kotvu a plaveme na večeři. Ta se opět povedla, ale to bych se už opakoval.


4.8.-11.8.2018   156,1NM

Tak se po roce na Viktorku vrátily pančelky. Mají sebou jako loni i nějaké chlapy, ale koho to zajímáJ. Rád jsem tedy na palubě opět uvítal Katku, Lucku, Simonu, Járu, Standu, Pavla a nováčka Slávka.

Tahle zkušená parta ví jak na to a proto přilétají do Řecka na dovolenou na plachetnici vždy o něco dříve. Vyzvedávám je tedy už v pátek v Korintu a rovnou ubytovávám na lodi. Jde to, protože minulá posádka se přesunula na byt.

10.8.2018 Poros – Korfos  26,2NM

Vítr fouká i poslední den. Z Porosu plujeme na motor až k Methaně, tam konečně vytahujeme plachty a jachtíme do Epidavru. Během plavby měníme plán a namíříme rovnou na Korfos. Fouká docela silný sever a nikomu se moc do vody nechce. Já do Epidavru musím tak jako tak, musím nechat potvrdit na Port Police smlouvu na další plavbu. Nakonec na Korfosu naskáčeme všichni do auta, posádka si prostě jídlo i Dimitriho nechce nechat ujít. Tahle plavba je tedy také definitivně u konce. Ještě posedíme chvilku v jedné z taveren a v sobotu ráno společná fotka na památku a odjezd na nádraží. Byl to fajn týden a jsem rád, že jste si po roce vybrali Viktorku pro svojí dovolenou.

9.8.2018 Hydra – Poros 21,6NM

Lana na břehu do rána vydržela, ale k ránu se otočil vítr a hodně silně fouká do zátoky. Kotva se postupně vycukává z písku, nedá se nic dělat, musíme překotvit. Nastartování motoru budí celou loď, ne jen ty co spí v kokpitu. Dnešní budíček je v pět ráno. Loď je překotvená během chvilky a jdeme to dospat. Dneska fouká opravdu hodně a čeká nás dost dlouhá stoupačka na Aeginu. Usek v rotoru za Hydrou Motorujeme, ale pak vytahujeme plachty a začíná opravdový jachting. Vítr, vlny, obraty proti větru. Občas nám šplouchne trocha vody do kokpitu, tentokrát se najdou i jedinci, co si to moc neužívají. Úsek mezi Hydrou a Peloponésem nemá cenu plout na motor. Na plachty máme stejnou rychlost a loď je díky větru stabilnější a nehoupe se jak kačena. Přes mírné nepohodlí plavba docela odsýpá a brzy míjíme východní cíp Peloponésu. Tam stáčíme k západu a tím máme vítr spíše z boku. Tentokrát volíme plavbu přes Poros (město). Nakonec jsme se dohodli a na Porosu zůstali na noc. Stojíme sice na dost hlučném místě přímo ve městě, ale daleko od maríny, kde se zase dějí věci.

8.8.2018 Ermioni – Hydra  22,1NM

Všichni chtějí vyzkoušet novou výbavu, proto se v Ermioni dlouho nezdržujeme. Po dohodě vybíráme jako cíl dnešní plavby zátoku na jižní straně ostrova. Cestou se zastavujeme v první možné zátoce a jdeme do vody. Beru harpunu a už vidím tu nádhernou večeři. Ryby jsou výborné a čerstvě ulovené, se máloco vyrovná. Asi budou špagety, jediný výsledek mého snažení je atrakce pro ryby. Měl jsem pocit, že si mezi sebou říkají „podívejte na toho troubu s tou harpunou, to jsme tady ještě neměly“. Pak se o lov pokouší Slávek, se stejným výsledkem. Budeme to muset ještě vypilovat. Přesouváme se do zátoky na noc. Vítr zesílil, zvedly se i vlny a je z toho prima plavba. Zátoka je docela slušně krytá, ale není moc široká. Vysílám Pavla na břeh uvázat lano, my odplouváme hodit kotvu a couváme zpět k lanu. Pavel trochu bojoval s příbojem, ale zvládl to. Když se vrátil na loď, tak s  úsměvem přijal informaci, že ho čeká ještě jedno lano. Na noc je třeba se vyvázat bezpečně. K večeři chystáme pečené brambory v troubě. Po mírně houpavé plavbě někteří svojí porci dávají k dispozici. Mezitím padla tma a nebe je poseto záplavou hvězd. Jsme skovaní za Hydrou a není tady téměř žádný světelný smog. Mléčná dráha vypadá jak namalovaná štětkou, prostě zážitek, který se nevidí každý den. Dobrodružství pro dnešní den ještě nekončí, protože se jedno vyvazovací lano uvolnilo. Tentokrát jdu do vody já. Kluci mi u toho svítí a já se hrabu na skálu v docela slušném příboji. Až když mám jistotu, že to vydrží do rána, skáču do vody a na loď.

7.8.2018 Spetses – Ermioni  17,5NM

Ráno posádka vyráží na snídani do města a také si ho důkladně prohlédnout. Zůstávám na lodi, za prvé dost fouká a za druhé si tady lodě různě popotahují kotvy. Posádka se vrací na loď až ve dvě hodiny a okamžitě odplouváme. Jsou z města dost splavení, takže plujeme na nejbližší ostrov a jdeme do vody. Jako obvykle si beru masku, šnorchl a ploutve a jdu se podívat na kotvu. Ta je v pořádku a kousek dál na mě mává Katka. Plavu k ní a prý vidí na dně nějakou velkou mušli. Vidím ji taky a potápím se pro ní. Je to krásná, třicet centimetrů velká Tritonka a je živá. Plaveme zpět k lodi, tam si mušli všichni se zájmem prohlížejí, uděláme pár fotek a dáváme jí svobodu. Byla by to krásná trofej, ale taky obrovská škoda. V zátoce docela zlobí vítr, jelikož už se nikdo nekoupe, plujeme dál. Dnešní cíl je ostrov Ermioni. Plujeme na plachty, je to taková rozbitá stoupačka v rotorech. Za ostrovem Dokos vítr lehá a poslední kousek plujeme na motor. Ve městě jdeme napřed na večeři, pak do města. Tam kupuju harpunu a posádka si kupuje masky a šnorchly. Ještě si dáme pivko v taverně u lodi a jdeme spát.

6.8.2018 Methana – Spetses  36,6NM

Abychom nekopírovali úplně stejnou trasu jako v loňském roce, tak jako další cíl plavby vybíráme ostrov Spetses. Vítr nám přeje, fouká buď z boku, nebo do zad. Plavbu si užíváme, dokonce se na lodi i zpívá. Pak si děláme takovou menší audio produkci a pouštíme si písničky snad všech žánrů. Vítr vydržel až dlouho do večera a na motor plujeme až posledních pár mil. Na Spetsesu není moc míst ke kotvení, ale daří se nám jedno místo urvat a stojíme na městském mole. Máme tady společnost několika mega jachet, jsou tady boháči z celého světa a naše výprava na nevelké plachetnici. Jdeme na večeři do jedné taverny kousek za přístavem. Já jdu hned po jídle zkontrolovat loď. Ta je v pořádku a tak se jdu podívat do města. Je to tady hodně zaměřený na turisty, všude davy lidí a vše co k takovému místu patří.

5.8.2018 Epidavros – Methana  20,3NM

Včera jsme si definitivně potvrdili, že nemá cenu se hnát na Kyklády. Je hodně větrno a ne všichni jsou si zcela jistí, že udrží vše, co sní. Stále platí, že je to dovolená na lodi a ne extrémní jachting ve větru kolem 35 uzlů. Většinou si myslím, že si všechny plavby pamatuju den po dni, ale už se mi to asi míchá. Musím tedy vyzvídat, kde jsme vlastně loni byli. Agistri jsme prý vynechali a tak tam míříme na koupání. Všem se tady líbí a odplouváme až pozdě odpoledne. Jako další je zastávka na noc na Methaně. Osvědčená kavárna se skvělou obsluhou, pizza a palačinky, navrch nějaká zmrzlina.

4.8.2018 Korfos – Epidavros  11,8NM

V sobotu tedy vyplouváme na druhou plavbu této posádky. Míříme samozřejmě rovnou do zátoky v Epidavru, jak jinak, než k Dimitrimu na večeři. Tohle si vymínili už dopředu. Večeře byla opět skvělá a po ní můžeme spřádat plány, kam vlastně letos poplujeme. Původně chtěla tahle parta na Kyklády, ale počasí, respektive vítr byl dost proti. Ne, že by to nešlo, ale asi by to nemělo moc společného s pohodovou dovolenkovou plavbou. 


28.7. – 4.8.2018   178,5NM

Tenhle termín si pro plavbu zamluvila moje žena Iveta, dcerka Zuzka a přátelé Rosťa, Gábina, Max a Mia.

3.8.2018 Epidavros – Korfos  13,5NM

2.8.2017 Methana – Epidavros 16,4NM

1.8.2018 Kythnos – Sounio – Methana (Perdika) 57,2NM

31.7.2018 Kythnos (Kolona) – Kythnos (Loutra) 10,3NM

30.7.2018 Methana – Kythnos (Kolna Beach) 51,1NM

29.7.2018 Epidavros – Methana 19,3NM

28.7.2018 Korfos – Epidavros 10,7NM 


21.7.-28.7.2018   99,7NM

Týdenní uragán na palubě Victorie. Když se jedna maminka a jeden tatínek domluví, že vezmou děti na dovolenou na plachetnici do Řecka. Takže na palubě byli, Martina, Kiki, Kačka, Boby a Niky. Těm třem princeznám je 4, 6 a 9 let.

27.7.2018 Vathi – Korfos 19,1NM

26.7.2018 Epidavros – Vathi 11,5NM

25.7.2018 Aegina (Perdika) – Epidavros 25,6NM

24.7.2018 Poros – Aegina (Perdika) 13,9NM

23.7.2018 Methana – Poros 8,1NM

22.7.2018 Korfos – Methana 21,5NM

Tahle dětská posádka přilétá do Řecka v sobotu odpoledne, potkáváme se na nádraží až před šestou večer. Už první setkání naznačilo, jak bude asi ten další týden vypadat. Vzájemně se představujeme, holky sice trochu s ostychem ale za všechny to vyřešila Kačka, bez čekání na mně vyplázla jazyk, aby bylo jasno, kdo bude mít navrch. Cestou na Korfos jsme udělali krátkou zastávku na nákup. V obchodě už se mnou holky vesele komunikují, první ostych máme dávno za sebou. Na Korfos přijíždíme vlastně v podvečer a nemá cenu dnes už někam vyplouvat. Jdeme na společnou večeři a tam probíráme plány a představy, jak bude plavba v takové sestavě vypadat.

V neděli kolem jedenácté konečně tedy vyplouváme na moře a vstříc velkému dobrodružství. Holky zkouší i kormidlovat a nemají s tím žádný větší problém. Nic nám nefouká a tak plujeme na motor. Nejvíc kormidluje Niky a za chvilku jí už ani nemusím moc kontrolovat. Během chvilky padá jedna z nejčastějších otázek. Kdy už se budeme koupat? Odpovídám s úsměvem, že třeba hned. Holky napřed koukají nedůvěřivě, protože k nejbližšímu břehu je daleko a dno je také hluboko v nedohlednu. Jsou to holky statečné, takže za pár okamžiků jsou ve vodě. Zkoušejí se i tahat na laně za lodí, nebojí se prostě vůbec ničeho.

Tentokrát nemá cenu popisovat tuhle plavbu den po dni. Asi by to šlo, ale byl to jeden velkej uragán. Zažili jsme ohromnou spoustu legrace, koupání v zátokách i na volném moři. Skákání z lodi, z lávky. Snědli kopu zmrzliny a došlo i na palačinkovou párty. Moje kajuta se proměnila v dětský pokoj, kde, když jsem byl hodnej, jsem mohl taky být. Lodí se neustále neslo „piráááte“. Není vůbec důležité, kde jsme byli a kolik mil jsme upluli, důležitější je, že na palubě bylo hodně veselo. A když píšu hodně, tak tím myslím hóóódně veselo.


14.7.-21.7.2018   160,4NM

Tentokrát nás na palubě bude jenom málo. Konkrétně tři. Původně nás mělo být pět, ale vlezla do toho nějaké nemoc. Takže vyplouváme ve třech, Michaela, Luboš a já.

20.7.2018 Moni – Korfos 16,4NM

Atrakcí této zátoky je docela velká jeskyně přístupná z vody. Luboš s Míšou si jdou jeskyni prohlédnout, dokonce to mají i s průvodcem. Ujal se jich kapitán další lodi, co tady ráno zakotvila. Já využívám slušného signálu a vyřizuju nějaké kancelářské povinnosti. To by mělo na lodi být snad zakázané. Tohle jsem neměl rád ani se zadkem na židli v kanceláři, ale na lodi je to fakt otrava. Je pátek a to je poslední den téhle plavby. Míříme tedy už směrem na Korfos. Cestou se ještě zastavujeme na několik hodin v zátoce na ostrově Agistri. Tady opět koupání, příprava oběda a povalování se na lodi a v kajutách.

19.7.2018 Poros – Moni 29,8NM

V noci jsem ulovil asi půl metrovou Murénu a tak je jasné, co bude dnes k snídani. Ryba je během chvilky očištěná a pak si naposled zaplave. Tentokrát v olivovém oleji na pánvi. Rybu si dáváme rovnou k snídani, protože ji nemáme kde uchovat. Na lodi je sice lednice, ale ta se dá používat buď v přístavu, kde jsme napojeni na elektriku, nebo když plujeme na motor. Ryba byla dobrá, ale měla kolem páteře dost drobných kůstek. Po snídani opět koupání a pak můžeme vyplout dál. V plánu je opět opuštěná zátoka. Dnes už se o větru nedá mluvit vůbec, proto to celé plujeme na motor. Obeplouváme vlastně celý ostrov Aegina, ale nikde se nám nelíbí a tak nakonec kotvíme u ostrova Moni. Večer se zvedá vítr, udělaly se i menší vlny, a protože fouká přímo do zátoky, bylo by stání na tomhle místě nepohodlné. Zvedáme kotvu a obeplouváme ostrov na druhou stranu. Tady je docela nenápadná zátoka, při tomhle směru větru dokonale chráněná a naštěstí úplně prázdná.

18.7.2018 Ermioni – Poros 26,5NM

Ráno ještě skočit na nějaké nákupy, čeká nás další noc někde v zátoce na kotvě. Plujeme na motor, protože nefouká vůbec nic. Vybrali jsme zátoku v severní části ostrova Poros. Cestou jsme se samozřejmě zastavili na koupání a tak den krásně utekl. Kolem sedmé kotvíme v zátoce a krom přípravy večeře se věnujeme rybolovu.

17.7.2018 Hydra – Ermioni  19,6NM

V devět hodin mě budí šramot v kuchyňce, Luboš už chystá míchaná vajíčka. Tak akorát stíhám si zaplavat a snídaně je na stole. Míša si vzala masku a ploutve a zmizela někde za skálou. Luboš doplaval na břeh a šplhá na kopec. Když se Míša vrátila, hlásí, že objevila jeskyni, hlubokou asi dvacet metrů. Beru si také masku, ploutve a šnorchl a jdu se na jeskyni podívat. Chvilku si to tam prohlížím a pak se vracím na loď. Vyplouváme dál, máme v plánu zastavit v nějaké zátoce na koupání. Nakonec zastavujeme až v zátoce na ostrově Dokos, protože zátoky na Hydře byly dost obsazené. Na Dokosu připravuju oběd, špagety Aglio olio. Odpoledne plujeme dál, tentokrát do města a to do Ermioni. Večer se jdeme podívat do města a pak chvilku posedíme v restauraci s krásným výhledem na moře.

16.7.2018 Methana – Hydra 31,3NM

Ráno na nákupy, máme dnes v plánu zůstat na noc v nějaké prázdné zátoce. Míša s \Lubošem nechtějí do města, chtějí kotvit na vodě a užívat si skoro soukromí. První část plavby musíme přes Poros plout na motor, ale hned jak je to možné, vytahujeme plachty a i ve slabých podmínkách plachtíme. Ze začátku je vítr hodně nestabilní a dost se točí, alespoň mají možnost si natrénovat reakce na změnu směru větru. Kolem nás je docela dost dalších lodí a za chvilku s nima začínáme závodit. Luboš pozorně kormidluje a já trimuju plachty. Držíme pozici na špici skupiny. Podmínky jsou opravdu slabé, některé lodě sundávají plachty, některé motorují i s plápolajícíma plachtama. Moje posádka se rozhodla si to vybojovat a tak děláme poctivě jeden obrat za druhým. Na plachty doplouváme do zátoky a tam opět koupání, oběd a odpočinek. Odpoledne vyplouváme a protože se vítr rozfoukla, můžeme pokračovat v jachtění. Obeplouváme Hydru z její východní strany a vybíráme si na noc krásnou zátoku. Ihned po důkladném zakotvení jdeme do vody. Je to opravdu kouzelné místo a nikde nikdo. Nakonec se tu na chvilku v noci objevují rybáři a tak se snažíme okoukat jejich techniku lovu. Tam mám ještě stále velké rezervy. Mám sice na lodi pruty, ale úlovky jsou spíše náhodné a ne moc velké. Noc na kotvě byla krásně klidná, mám zapnutý kotevní alarm, ale ten je celou noc v klidu a tak můžu i já klidně spát.

15.7.2018 Epidavros – Methana 23,3NM

Noc na kotvě byla nádherně klidná, takže se všichni dosyta vyspali a nabrali nové síly. Nejlepší probuzení je rovnou z pelech skočit do moře. Po krátké ranní koupeli Luboš chystá snídani. Po snídani vytahujeme kotvu a na motor plujeme na Agistri. Vybíráme jednu z mnoha zátok na koupání a v dovolenkovém režimu tady trávíme několik hodin. Když jsem se probudil, tak vyplouváme dál. Fouká a docela slušně, takže opět bude jachting. Míša si oživuje jachtařské dovednosti, Luboš získává úplně nové, plavba příjemně ubíhá a najednou jsme na Methaně. Míša s Lubošem jdou na prohlídku města, pak na lodi připraví večeři a po večeři jdeme společně na pivko.

14.7.2018 Korfos – Epidavros 13,5NM

Míša s Lubošem přiletěli už v pátek v noci. Přespali v Athénách, ráno si ještě prohlídli nějaké památky a ve dvě hodiny je vyzvedávám v Korintu na nádraží. Cestou na Korfos se zastavujeme na nákup a ve čtyři hodiny vyplouváme. Fouká příjemnej vítr, takže plachty na stěžeň a plachtíme. Míša je zkušená jachtařka, ale Luboš je na lodi poprvé a zpočátku kouká dost nedůvěřivě. Plujeme v pěkném náklony ve větru asi 18 uzlů, ale protože nejsou žádné vlny, tak loď nádherně klouže po hladině. Je to stoupačka, musíme udělat pár obratů. Před Epidavrem kotvíme a na člunu plujeme na večeři. Ani Míša, ani Luboš se nenechají zlákat na rybu, jejich smůlaJ. Míša s Lubošem jsou po cestě dost unavení, takže hned po večeři jdeme na loď a spát.


7.7.-14.7. 2018 Dětičky s maminkou na palubě   114,5NM

Po týdenní přestávce, kdy Viktorka plula v charteru a já se mohl alespoň na skok podívat domů, je na palubě nová posádka. Tentokrát maminka a dvě děti. Jana, Jitka a Kuba.

13.7.2018 Methana (Vathi) – Korfos 18,8NM

Je tady poslední den plavby, bohužel tentokrát absolutně bez větru. Vyplouváme z Vathi a cestou na Korfos se ještě zastavujeme v zátoce na Agistri na koupání. Dovolená na plachetnici utekla jako ta pověstná voda. Myslím, že si to všichni užili a hlavně pro děti, že to byl krásně strávenej prázdninovej týden. Kuba, Jitka i maminka Jana celou dobu kormidlovali a musím říct, že opravdu pěkně. Během plavby jsme potkali i velké hejno delfínů, nachytali a snědli nějaké ryby, prostě si to krásně užívali. Byl to prima týden a třeba se zase někdy v budoucnu potkáme.

12.7.2018 Aegina (Perdika) – Methana (Vathi) 13,2NM

Vyplouváme před devátou hodinou. Vypadá to, že venku přece jenom fouká a Jana si chce užít plavbu pod plachtama. Ihned po opuštění přístavu vytahujeme plachty. Fouká od severu, takže jsme v rotoru za ostrovem Agistri. Vítr se stáčí ze strany na stranu a neustále musíme měnit nastavení plachet a kurz jak na Vltavě. Chvilku to trvalo, ale ze zákrytu ostrova jsme se dostali. Opřel se o nás čerstvý vítr z pravoboku, Viktorka se mírně naklonila a ochotně vyrazila vpřed. I mezi ostrovy se vítr různě stáčí, takže za chvilku je z toho stoupačka a musíme i křižovat. Po asi hodině a půl vítr utichá, startujeme motor a děti i s Janou jdou do vody na lano za loď. Když se dostatečně vyblbly, uklízíme lano a plujeme do Vathi. Jsme tu poměrně brzy, takže si můžeme vybírat místo na zakotvení. I tady se dá samozřejmě koupat a děti toho okamžitě využívají. Pak vytahujeme pruty a chytáme malé ryby kolem lodi. Nachytali jsme jich docela dost, byla trošku práce je očistit, ale po chvilce na pánvi byly výborné.

11.7.2018 Poros – Aegina (Perdika) 16,6NM

Vstáváme na devátou a jdu okamžitě koupit to proklaté tlačítko. Naštěstí je tu docela slušný krámek s elektro materiálem a i to tlačítko jsme s majitelem po nějaké době našli. Vracím se na loď, zbaštím míchaná vejce, vyměním tlačítko a plujeme na koupačku. Plavba kde je maminka a dvě děti je totiž hlavně o koupání. Za necelou hodinu stojíme na kotvě v zátoce za Porosem. Všichni jdou okamžitě do vody, Jana s dětmi doplavala až na břeh a tam hledaly mušle a podobně. Po koupání odplouváme, opět do další krásné zátoky. Ta je na západním pobřeží ostrova Moni. V zátoce je hloubka kolem pěti metrů, voda prosvícená sluníčkem hraje všemi odstíny modré. I tady jsme strávili asi dvě hodiny a odplouváme do přístavu Perdika na ostrově Aegina. Bereme jedno z posledních míst u mola a posádka se jde opět koupat. Tentokrát na místní malou pláž.

10.7.2018 Ermioni – Poros 26,8NM

Ráno musím na místní úřad zaplatit za stání, pak dobíráme vodu a jdeme do města na nákup. Je tady skvěle zásobená ryb í prodejna. Návštěva končí nákupem velkých krevet, kilo za osmnáct €. Po obloze se už takhle po ránu honí mraky a po příchodu na loď začíná hustě pršet. Byla z toho slušná průtrž. Naštěstí v Řecku nikdy neprší dlouho, takže hned jak přestalo, vyplouváme. Nic nefouká a tak pomalu plujeme na motor, na ostrov Dokos. Tam jde kotva do vody, děcka taky a já chystám krevety k obědu. Kilo krevet na česneku s celerovou natí je v mžiku pryč a po koupání lehounce dřímu v kajutě. Když vylezu na palubu, stojí okolo nás dalších asi deset lodí. Je to flotila, takže hlavně hodně vlajek, nafukovacích hraček a kravál. Zvedáme kotvu a plujeme dál. Náš cíl je zátoka Mandraki na ostrově Hydra. Něco málo nám fouká, takže plachty ven a plachtíme. Asi hodinku si užíváme jachting, přál bych vám vidět, jak pěkně kormidluje jedenáctiletá holka a osmiletý kluk. Pak opět vítr utichá a startujeme motor. Máme to do plánované zátoky už jen kousek, když motor škytne a chcípne. Asi nafta? Za chvilku je dotankováno, úspěšně startujeme a plujeme dál. A opět motor zhasíná. To už vypadá vážně. Jasně, je to zavzdušněný. Jestli jsem na něco opravdu expert, tak jsou to motoryL. Telefonuju kamarádovi a ten mi radí jak postupovat. Chvilku s tím bojuju, ze vstřiků nafta teče, jsem s nápady v koncích. Zvláštní je, že motor vždy ochotně naskočí a okamžitě po uvolnění klíčku chcípne. Vůbec netuším, jak jsem na to přišel, ale bylo to tlačítko na chcípání motoru. V tom hustým dešti do něj zatekla voda a je ve zkratu. Tak jsem to rozebral a motor opět běží. Měníme plán a plujeme na Poros, tam koupím nové tlačítko a bude to. Na Porosu jdeme na večeři. Dáváme si gyros v pita chlebu, porce za dvě a půl eura. Posádka jde ještě na procházku po městě, já spát.

9.7.2018 Methana – Ermioni 28NM

Vypluli jsme z Methany asi v deset ráno a namířili si to do zátoky před Porosem na koupání. Z Methany je to kousek, takže už za necelou hodinku stojíme v zátoce na kotvě a jdeme do vody. Všichni si užívají, dětičky skáčou z lodě do vody, prostě dovolená na moři. Když se dostatečně vydováděli, zvedáme kotvu a plujeme dál. Na motor proplouváme kolem Porosu a bohužel i dál, protože nic nefouká. Zastavujeme tedy v další zátoce na koupání. Až pozdě odpoledne zvedáme kotvu a plujeme do Ermioni, chvilku na plachty ve slabém větru, ale pak opět na motor. V Ermioni je nezvykle prázdno a tak si vybíráme místo stranou od ostatních lodí.

8.7.2018 Epidavros – Methana  26,9NM

Vstávám o půl deváté a na lodi nikdo není, všichni už jsou ve vodě. Když se dostatečně vyráchali, Jana nachystala snídani. Míchaná vajíčka na cibulce za chvilku zmizela a vyplouváme na ostrov Agistri. Je tam krásná zátoka s jeskyní, která je přístupná pouze z vody. V zátoce stojí pouze jedna loď, takže si pohodlně vybíráme místo a kotvíme. Fouká slabounký vítr směrem na břeh a stojíme asi deset metrů zádí od břehu. Za chvilku jsou opět všichni ve vodě a plavou prozkoumat jeskyni. Po koupání se různě ztrácíme do kajut. Probudil jsem se asi za hodinu a vyplouváme dál. Zvednul se docela slušný vítr, vytahujeme plachty a užíváme si nádherný jachting. Z Agistri na Methanu to máme jen kousek, ale je to mírně proti větru, takže musíme dělat několik obratů. Těsně před Methanou vítr slábne, proto balíme plachty a na motor vplouváme do přístavního bazénu. Místa je tu dost, za chvilku jsme vyvázaní u mola a posádka jde prozkoumat místní termální pramen. Mezitím přišla slušná letní bouřka, provazy deště oplachují loď, blesky a hromy létají okolo. Když se to přehnalo a dorazila posádka na loď, jdeme společně na večeři. Tentokrát si dáváme všichni stejnou pizzu.

7.7.2018 Korfos- Epidavros 12,2NM

Jana s dětma je v Řecku už týden a domlouváme se na vyzvednutí v Korintu na dvanáctou. Cestovali po Peloponésu a do Korintu přijeli autobusem. Ve smluvenou dobu je nakládám a jedeme na Korfos. Cestou krátká zastávka na dokoupení zásob na loď a před druhou hodinou jsme na lodi. Jana a děti se jdou vykoupat, já ještě potřebuju chvilky na přípravu. Po třetí hodině z Korfosu odplouváme. Kormidla se chytil Kuba a odplul jak zkušený námořník. V osmi letech docela slušný výkon. Zpočátku plujeme na motor, ale jakmile opouštíme tu naší krásnou zátoku, vytahujeme genu a necháváme pracovat vítr. Kuba, Jitka i Jana se střídají za kormidlem a užívají si plavbu pod plachtama. Kousek před Epidavrem vítr utichá a proto startujeme motor a za chvilku kotvíme. Je krásně teplo a tak si na večeři k Dimitrimu doplaveme. K večeři si dáváme společně Athina Farm Salat a nakonec všichni Doradu na grilu.

 


30.6.-7.7.2018 Viktorka byla zapůjčena v charteru.

Kamarád, kapitán Petr si půjčil Viktorku a plul se svojí posádkou. Když jsem přijel a potkal se s nima, tak bylo super vidět, jak se jim na Viktorce líbilo.


23.-30.6.2018 Tři generace z Plzně     92NM

Tuhle výpravu vymyslel a připravil pro svoje blízké děda Jirka. Na palubě byla tedy i babička Anděla, dcera Andělka s Dušanem a vnuk Aleš.

29.6.2018 Epidavros – Korfos 11,6NM

Poslední den této plavby. Po ránu samozřejmě ještě koupání na kotvišti.

28.6.2018 Methana – Epidavros 23,2NM

Plavba z Methany na Epidavros byla hodně o jachtingu. Foukal dost silný vítr a došlo i na refování plachet. Tentokrát se nejvíce kormidlování věnoval Dušan. Plavbu jsme si opravdu užili a odpoledne kotvíme v Epidavru. Děda Jirka s Andělkou jedou autobusem na prohlídku velkého přírodního amfiteátru, já s Dušanem na večeři. Babička někam na procházku.

27.6.2018 Poros – Methana 7NM

Posádce se na Porosu tak zalíbilo, že jsme tam zůstaly celý den a k odplutí se chystáme až odpoledne. Je jasné, že tentokrát nebude odplout jednoduché, protože minimálně jedna loď má kotvu přes tu naší. Jedná se o vcelku jednoduchý manévr, odplujete od mola, dotáhnete druhý řetěz nad hladinu, vyvážete ho lanem, svojí kotvu spustíte o něco níž a je to. To co se odehrávalo v tomto případě jsem dlouho nebyl schopen pochopit. Ihned při odplouvání je naše loď výrazně strhávána do leva. Nic nepomáhá přidání plynu, ta síla co nás táhne je podstatně silnější. Minuli jsme kotevní řetěz vedle stojící lodi, ale jsem na vlastní lodi vlastně bezmocný divák. Kotevní vrátek nemá sílu to, co nás drží vytáhnout a naše možnost, něco s tím udělat je prakticky nulová. Zcela bezmocně končíme mezi řetězy lodí, co stojí téměř kolmo na naše stání. Tedy těch lodí, co nám kotvu přehodili. Jedná se o flotilu s ruskou posádkou. Snažím se je přesvědčit, že musí svoje kotvy povolit, abychom mohli vytáhnout tu svojí. Byla to mela, těžko popisovat. Nakonec couvám na podruhé zpět na naše původní místo. Rusové to napřed nechtějí řešit, až po hrozbě, že budeme tedy muset volat Port Police, vymýšlejí vlastní řešení. Zavolali potápěče, ten za půl hodiny dorazil. Strávil pod vodou asi dvacet pět minut a naší kotvu vysvobodil. Nevím kolik to stálo, byli jsme volní a konečně mohli odplout. Plujeme pouze kousek na Methanu. Nebe se obarvilo do černa a spustil se prudký liják. V hustém dešti není Methana skoro vidět, ale když se dostáváme blíž, přestává pršet a kotvíme. Na Methaně jdeme na večeři do místní kavárny. Angelo má radost, protože Anděla má stejné jméno a věnuje jí svojí pozornost. Mladí navštívili termální pramen a tak se k večeři přidávají později. Celý den se po obloze proháněly mraky a teď v podvečer se asi už roztrhly. Přišla další slušná sprška.

26.6.2018 Hydra – Poros 11,3NM

Ráno nás budí slušná bouřka, voda se valí z oblohy a okolo nás lítají blesky, doprovázené slušným vlnobitím. Vše sleduju z kokpitu, když se ze břehu začala valit do moře hnědá voda a obarvovala zátoku, startujeme motor, zvedáme kotvu a odplouváme. Plujeme v dešti asi hodinu, ale pak pršet přestává a začíná opět vykukovat sluníčko. S deštěm přestal i vítr a proto na motor plujeme na Poros. Tam už před jedenáctou dopoledne kotvíme u městského mola a vyhlašuju osobní volno až do večera. Posádka toho využívá na koupání a prohlídku města. Večer se scházíme na lodi a jdeme na společnou večeři do taverny, kterou během zkoumání města objevili. Kupodivu si opět vybrali stejnou tavernu, jako už některé posádky v minulosti. Po večeři ještě klábosíme na lodi a spát jdeme dost pozdě.

25.6.2018 Aegina (Perdika) – Hydra  23,6NM

Ráno ještě posádka navštívila sirné prameny a vyplouváme na Hydru. Plujeme na plachty, vítr sice není moc silnej, ale plujeme a to nám stačí. Míjíme Poros z jeho vnější strany a po proplutí do úžiny mezi Peloponésem a Hydrou kotvíme v zátoce. Tady je to opět klasika, koupání z lodě i z pláže, oběd a polední odpočinek. Když se všichni probudili, zvedáme kotvu a plujeme do zátoky Mandraki na ostrově Hydra. V zátoce je docela dost plno a není jednoduché najít místo na zakotvení. Nakonec kotvíme až na jejím konci, ale nejsem úplně spokojený. Posádka dává člun do vody a jde na procházku do města, já zůstávám na lodi.

24.6.2018 Korfos – Aegina (Perdika) 15,3NM

Vyplouváme až v neděli, protože posádka přijela v sobotu, dost pozdě odpoledne. Na palubě je jedenáctiletý klučina Aleš a tak ho stavím ke kormidlu a odplouváme od mola. Po chvilce vytahujeme plachty a já vysvětluju, jak má kormidlovat, co má sledovat a podobně. Aleš plavbu na špiónky velmi rychle pochopil. Vybrali jsme si jako první cíl zátoku na ostrově Agistri. Máme to sice proti větru, ale času je dost a tak děláme několik obratů a postupně stoupáme do zátoky. Kotva do vody, posádka do vody, dovolená na lodi začíná. Po koupání s Alešem chystáme prut a pokoušíme se ulovit nějakou rybu. To se kupodivu po chvilce daří. Rybka je malá a dostává svobodu. Ta další, je už z kategorie ryba jedlá. Zasloužila se o to svojí velikostí. Za půl hodinky si chvilku zaplavala na pánvi s olivovým olejem a bylinkama. Byla výborná. Takhle čerstvá ryba, je skutečně pochoutka. Děda Jirka vyrazil prozkoumat ostrov, a když se vrátil, zvedáme kotvu a plujeme na Perdiku.


9.6.- 16.6.2018 Internacionální posádka   152,4NM

Tentokrát na dovolenou na plachetnici Victoria dorazila skutečně mezinárodní posádka. Bělorus, Rus, Slovák a Čech. Ilja, Roman, Martin a Tomáš. Kluci jsou, kromě Ilji na lodi poprvé v životě. Ilja už se mnou plul v Holandsku.

15.6.2018 Methana (Vathi) – Korfos  20,4NM

Je před námi poslední část naší plavby. Na Korfos to máme už jen kousek. Ilja se opět ujímá kormidelního kola a velí odplutí. Dnes postupuje podstatně sebevědoměji a celý manévr zvládá bez problémů. Kluci mu asistují u kotevního vrátku a u lan, takže během chvilky odplouváme. Máme naplánovanou zastávku v zátoce na ostrově Agistry. Zpočátku plujeme na motor, ale jakmile začal foukat vítr, vytahujeme plachty. Kluci byli celý týden na lodi aktivní a je na nich znát, že toho dost pochytili. Největší riziko jachtingu, je jeho nakažlivost. Každému kdo jednou okusí, jaké to je ovládat plachetnici ve větru, to pak začne chybět a má potřebu se na loď vrátit. Kousek před zátokou spouštíme plachty a vybíráme místo na kotvení. Stojíme na bezpečném místě, kousek od břehu. Všichni jdou opět do vody. Po návratu začíná Ilja chystat oběd. V troubě pečené brambory na olivovém oleji s bylinkama. Pečené brambory provoněly celou loď a konečně jsou i na talíři. K tomu salát a jako sladkou tečku vychlazeného melouna. V zátoce jsme strávili celé odpoledne, střídali jsme koupání a povalování na lodi a někteří si i pospali. Je už před náma opravdu poslední kousek téhle velice povedené plavby. Ještě v zátoce vytahujeme Genu a s příjemným bočním větrem plujeme na Korfos. Tam s úderem šesté kotvíme u mola.  Kluci jdou prozkoumat okolí Korfosu a domlouváme se na poslední společné večeři. Ještě před večeří přišla slabší bouřka a příjemně ochladila vzduch. Když přestalo pršet, tak se potkáváme v taverně Ostrako. Georgos nás vítá otázkou „pivečko:-)“. Během večeře a pak i na lodi probíráme zážitky z plavby, kluci se prý na moře určitě vrátí.

V sobotu kolem poledne nasedáme do auta, kluci se dnes rozdělí. Romana vysazujeme na nádraží, ten míří vlakem na letiště, protože musí být už v pondělí v práci. Ilja, Martin a Tomáš mají namířeno do starého Korintu, kde mají objednaný hotel a budou ještě zkoumat místní památky. Kluci si dovolenou na plachetnici užili a já měl opět možnost poznat zajímavé lidi. Iljo, Martine, Tomáši a Romane – dík za prima týden:-).

14.6.2018 Aegina (Perdika) – Methana (Vathi) 12,4NM

Včera jsme ještě nějakou dobu klábosili na lodi. Ilja se pochlubil, že uvažuje o možnosti, udělat si kapitánský průkaz. Hned při odplutí od mola mu tedy dávám příležitost si to vyzkoušet. Vcelku to zvládnul, jenom ho vyděsila loď, která se vracela do přístavu. Nakonec jsme se pohodlně vyhnuli a pokračovali každý svým směrem. Ilja držel kormidlo pevně v rukou a dovezl nás na ostrov Moni. Na jeho západní straně je pěkná zátoka s členitým pobřežím. Kotvíme kousíček od břehu a okamžitě jdeme všichni do vody. Kluci vylezli i na břeh a po návratu na loď si Martin s Iljou vyndávají pár bodlinek od ježků z nohou. Zvedáme kotvu a pokračujeme dál, do dnešního cíle. Na moři je příjemně, ale jakmile zakotvíme ve Vathi, je opět dost teplo. Kluci se nenechají horkem odradit a vydávají se prozkoumat nedaleký kráter sopky. Vrací se se soumrakem a jdeme na večeři do jedné z taveren.

13.6.2018 Sounio – Aegina (Perdika) 29,3NM

Hned po snídani v sobě posádka objevila touhu poznat něco z bohaté řecké historie. Vydávají se na člunu na břeh, prozkoumat chrám boha všech moří, mocného Poseidona. Ten je umístěný na jihovýchodním cípu pevniny, asi 50km na východ od Athén. Vrací se s úlovkem mnoha gigabitů, paměťové karty fotoaparátů a kamer se ochotně plní. Po návratu na loď vytahují člun na palubu, rychle skočí do vody a můžeme vyplout. Na motor opouštíme tuhle krásnou a hlavně bezpečnou zátoku. První část plavby musíme plout na motor, protože nefouká opravdu nic. Se zvyšující se vzdáleností od pevniny se vítr začíná, napřed hodně nesměle projevovat, ale postupně sílí a můžeme opět rozvinout plachty. Kormidelního kola se tentokrát ujal Roman a nedal ho z ruky po celou plavbu. Fouká nám příjemný větřík z boku a Roman kormidluje loď, jako ostřílený kapitán. Do Perdiky na ostrově Aegina připlouváme kolem šesté a bereme místo na kraji u mola. Jsem tu letos potřetí a pokaždé stojím na stejném místě. Kluci se vyrážejí koupat na místní maličkou pláž a pak na nákupy. Když se vrátili na loď, tak jdeme do některé taverny na večeři. Dnes tavernu vybral Roman a všichni se shodli, že by si dali rybu. Majitel taverny se snaží a nabízí nám společný talíř z několika druhů ryb. Než na tu nádheru došlo, dostáváme opečený chléb, tzatziki, salát, grilovaného kalamára a nějaký druh vařené zeleniny, co ani neumím pojmenovat. Už předkrmy by zasytily několik lidí, ale kluci (hlavně Ilja) jsou stále při chuti. Když přišel na řadu hlavní chod, tak jsme pochopili, proč nám majitel taverny přidal další stůl. Přinesl ohromný tác plný ryb. Všechny připravené na grilu a žádné čudly. Pak ještě jako dezert vodní melou a chlazené třešně, povinou štamprdličku s majitelem a můžeme se pomalu odkutálet na loď.

12.6.2018 Kythnos – Sounio 27NM

Moc se v přístavu nezdržujeme, protože to máme jen kousek na jednu z nejhezčích pláží na ostrovech, Kolona Beach. Jsme tam během půl hodinky plavby a na klukách je vidět, že se jim tady líbí. Strávili jsme na pláži dobré čtyři hodiny, kluci navštívili i místní tavernu a Tomáš vše pečlivě nafotil (má na to sebou slušnou výbavu). Před třetí hodinou zátoku opouštíme a vydáváme se na plavbu na pevninu. Zpočátku má foukat silný vítr, ale k večeru má slábnout. Plujeme pouze s vytaženou Genou, protože nám fouká krásně z boku. Moře je docela zvlněné, ale plachta loď stabilizuje a tak se moc nekýváme. Vítr slábne poměrně brzy, napřed přidáváme hlavní plachtu a na úrovni ostrova Kea vítr utichá úplně. Chvilku plujeme na motor, ale z příjemného nicnedělání nás ruší alarm teploty motoru. Praskl řemen vodní pumpy. Přesně ten, který byl v plánu na výměnu příští týden. Okamžitě motor zhasínáme a vytahujeme plachty. Náhradní řemen nemám, tak musím improvizovat. Sešívám silný gumicuk a s Tomášem se pouštíme do jeho výměny za prasklý řemen. Nakonec mě Tomáš od toho vlastně odstrčil a udělal to sám. Byla radost na něj koukat. Poseidon tušil, že ho plujeme uctít a tak poslal alespoň slabý větřík a s jeho pomocí vplouváme až doprostřed zátoky. Tam startujeme už opravený motor a spouštíme kotvu. Je to jako vždy, na moři nefouká, v zátoce ano a ještě se vítr různě točí. Kluci jdou na břeh, já hlídám loď.

11.6.2018 Methana – Kythnos (Mérikhas) 53,7NM

Včera během večeře, si tahle partička vybrala plavbu na Kyklády, konkrétně na ostrov Kythnos. Podle předpovědi má foukat 22, v nárazech 29 uzlů. Ráno jsou kluci na plavbu tak natěšení, že odkládají snídani až po vyplutí. Městské molo v Methaně tedy opouštíme jako první. Zpočátku je vítr slabý, ale máme docela slušnou rychlost a na mírně zvlněném moři se posouváme k cíli. Snídáme hustý Řecký jogurt s medem. Po snídani si čtu v kajutě a po očku sleduju dění v kokpitu. Najednou kluky něco upoutalo a zaujatě to sledují. Napadá mě, že se blíží nějaká větší loď a nejsou si jisti, kdo má přednost. Jdu tedy situaci zkontrolovat a loď tam skutečně je. Tedy lodí je tam mnoho. Ihned je jasné, že se jedná o plavidla armády. Už jsem tady pár vojenských lodí potkal, ale takovou koncentraci vojenské síly, jsem ještě nikdy neviděl. Trošku mě vyděsil Roman, když prohlásil, „to jsou naši“. Naštěstí to byla řecká flotila. Těch lodí je celkem 24. Z toho víc než půlka, jsou nějaké bitevní, další jsou asi něco jako zásobovací, no a konvoj uzavírají 4 ponorky. Od jedné z lodí se odpoutal malý rychlý člun a míří k nám. Je vcelku jasné, co bude následovat. Ihned kasáme plachty. Vojáci nám dávají povel zastavit, s tím, že pokračovat můžeme, až konvoj propluje. Pohled je to vskutku impozantní, foťáky cvakají. Je z toho asi hodinové zdržení. Konečně nás flotila minula a můžeme pokračovat. Vítr je stále slabý, dokonce musíme chvilku motorovat. Rozfoukalo se až těsně před ostrovem Ag. Georgios. Původně jsem chtěl ostrov minout z jeho severní strany, ale s větrem se změnil i směr a musíme ostrov obeplout z jihu. Tím se dostáváme do jeho závětří a vítr je dost nárazový. Posádka docela zpozorněla, se zájmem sledují každý další poryv. Za ostrovem jsme schovaní před vlnami. Ty se zatím zvedly a zdraví nás sprškou vody, hned jak opustíme závětří ostrova. Ze zado-bočního větru je najednou stoupačka a ještě proti vlnám. Do cíle to máme nějakých 25Nm, takže si to kluci budou moct vychutnat. Refujeme hlavní plachtu, protože vítr stále sílí a loď je hodně návětrná. Ihned zmenšujeme i plochu geny. Tím se zmenšuje náklon, rychlost lodi stoupá a je výrazně ovladatelnější. Ve tvářích v kokpitu vidím hluboký respekt k moři. Dnes ukázalo, jak se dokáže během chvilky proměnit. V tu dobu už máme na sobě vesty a kluci jsou i připnutí k harnesům. Občas nás pokropí sprška vody. Jedna z vln je výrazně větší a plácla nám o bok, přesně v úrovni kokpitu. Okamžitě se ocitáme pod vodopádem. Situace je stabilní, napětí ve tvářích pomalu mizí, dokonce vítr lehce zeslábl, a tak vytahujeme opět celou genu. Je to sice divočejší, ale nádherný jachting. Několikrát ještě genu balíme a vytahujeme, podle toho jak se mění podmínky. Až v ústí zátoky na Kythnosu balíme plachty a přistáváme u městského mola. Ihned po přistání jdeme na večeři. Tam ještě několikrát dnešní jachting probíráme.

10.6.2018 Epidavros – Methana 18,8NM

Posádka vyspává dlouho přes devátou hodinu, ta probdělá noc na cestě je asi skutečně zmohla. Všichni ještě před snídaní naskákali do vody si zaplavat a tak. Potom přišla na řadu snídaně. Asi jsou ještě ve vývinu, protože do nich padá neskutečné množství jídla. Včera večer už nestihli prohlídku potopeného města, tak se tam vydávají hned po snídani. Vrací se právě v okamžiku, když se začíná zvedat vítr. Kotva z vody, plachty nahoru a jako první se kormidelního kola chytá Martin. Stačila krátká instruktáž a vcelku bezchybně kormidluje svojí první stoupačku. Kluci se postupně za kormidlem střídají a Martin jim vše vysvětluje místo mě. Na plachty doplouváme na Ostrov Agistri, do jedné z mnoha krásných zátok na koupání. Ilja, Tomáš a Roman jsou vmžiku ve vodě, Martin tuhle zastávku prospal v kajutě. Po koupání odplouváme ze zátoky, směr Methana. Chvilku ještě na plachty, ale protože vítr ulehl, startujeme motor. Tomáš si nechává vysvětlit jak zapálit hořáky na sporáku, a jde chystat oběd. Máme těstoviny s vynikající Boloňskou omáčkou. Tohle tedy není úplně zásluha Tomáše, protože tu skvělou omáčku, vařila ještě Iva. Všem moc chutnala a prý Ivu klidně příště vezmou sebou. Sotva jsme dojedli, jsme už v přístavním bazénu na Methaně. Ilja obsluhuje kotevní vrátek a za chvilku jsme vyvázaní u mola. Posádka ihned vyráží na místní atrakce. Sirné a termální prameny. Jsou každý na jiném konci města, takže to bude i s procházkou.

9.6.2018 Korfos – Epidavros 11,2NM

Kluci jsou na cestě do Řecka už od pátečního večera, Ilja mi píše kolem půlnoci, že ráno přijedou do Korintu kolem deváté, ale že nemusím pospíchat, prý se rádi podívají do města. Já tedy můžu hned ráno na Port Police do Epidavru orazit smlouvy a pak teprve pro ně dojet do Korintu. Takový byl plán, ale realita byla úplně odlišná. Na chodníku v Epidavru, před služebnou Port Police jsem nakonec strávil pět hodin. Ano, má tam být stálá služba, ale v sobotu dopoledne to asi neplatí. Kluci trpělivě čekali v Korintu a nakonec jsem pro ně musel poslat kamaráda. Kolem druhé se tedy konečně potkáváme na mole u zakotvené Viktorky. Kluci se jdou na byt osprchovat a můžeme vyrazit. Po čtvrté hodině vyplouváme z Korfosu. Máme namířeno směr Epidavros. Během plavby střídáme plavbu na plachty a na motor a před sedmou kotvíme před Dimitriho restaurací. Všichni si dáváme rybu, k tomu pro všechny dohromady Athina farm salat. Doráda na grilu byla skvělá a za rybu, salát, víno, vodu a dezert platíme neuvěřitelných 10€ na hlavu. Kluci se jdou ještě projít do města, já se přesouvám na loď.

 


 

26.5. – 9.6.2018 Kapitáni na palubě      345NM

Mám na palubě další posádku a opět nás čeká 14denní plavba. Na palubě Ivan, Ivana, Martin a Alena. Všichni na palubě mají s plavbou na plachetnici zkušenosti a oba kluci mají i kapitánské papíry. Vypadá to tak, že následujících 14 dní budu bez práce.

8.6.2018 Methana (Vathi) – Korfos 22,1NM

Nějak to uteklo, a je tady poslední den téhle 14denní plavby. Z Vathi to máme do domácího kotviště na Korfos už jen kousek. Ještě se cestou zastavujeme v zátoce na ostrově Agistri na koupání a pak ještě na skok v přístavu. Ivan s Martinem jdou hledat bankomat. Za chvilku jsou zpět, bankomat v téhle části ostrova není. Chystáme se odplout, ale musíme počkat, protože nám právě přehodil kotvu kapitán malého motoráku. Vlastně přehodil naší i kotvu vedle stojící lodě. Nijak se tím nenechal vyvést z míry a nepovažoval to za svůj problém. Beru tedy ploutve a masku a jdu náš řetěz osvobodit. Naštěstí je v přístavu mělko, takže to až takový problém není. Chvilku mi to sice trvá, ale nakonec se to daří a můžeme odplout. Na motor zdoláváme poslední míle a před šestou kotvíme u mola na Korfosu.

Během téhle na vítr bohaté plavby, jsme i přes dovolenkové tempo napluli 345 námořních mil, strávili na moři 14 dní a navštívili spoustu krásných přístavů, ostrovů, zátok a pláží. Minimálně tři čtvrtiny trasy jsme pluli pod plachtama, bez použití motoru. Pluli jsme i v dost silných podmínkách a hlavně Martin a Ivan si to skutečně užívali. Iva s Alenou po celou dobu vládly v kuchyni a i po téhle stránce byla plavba perfektní. Kluci sbírali zkušenosti a pravděpodobně je příště zúročí tím, že si pronajmou loď, tentokrát už bez kapitána. Přeju hodně naplutých mil a věřím, že se moři někdy potkáme.

7.6.2018 Methana – Methana  (Vathi) 13,3NM

Z Methany odplouváme po jedenácté hodině a míříme rovnou na její západní stranu, do malého rybářského přístavu Vathi. Plujeme na motor, protože nic nefouká, asi jsme si už příděl větru na tuhle plavbu vybrali. Do Vathi je dobré zamířit včas, protože tenhle přístav je skutečně malinký a bývá už brzy obsazený. Jsme tam včas a všem se tam moc líbí. Posádka míří do jedné z taveren na tradiční Ouzo po přistání. Původně byla v plánu večeře na lodi, ale paní v taverně je tak okouzlila, že plán mění a jdeme na večeři tam. Vybrali si skvěle, večeře byla výborná.

6.6.2018 Palaia Fokaia – Methana 28,5NM

Den začal Hemenexem na talíři, takže by to dnes mělo být dobré. Stojíme v zátoce na kotvě, Martin má ranní plavání už za sebou, takže můžeme zvednout kotvu a vyplout. Napřed nefouká vůbec nic, ale jak se dostáváme dál na moře, tak se přece jenom nějaký větřík zvedá. Zpočátku je to ještě slabounké, ale asi po hodině plavby vytahujeme plachty a vypínáme motor. Držíme si slušnou rychlost okolo pěti uzlů a plavba je velmi příjemná. Pohybujeme se v zóně rozdělené plavby a tam nemá plachetnice přednost. Potkáváme dvě velké nákladní lodě, ale nakonec jsme se minuli bez nutnosti vyhýbání. Vítr stále zesiluje a je z toho dost svižná plavba. Kluci toho využívají a užívají si plavbu. Když Martin povolal Alenu, aby ho natočila na video, tak jí lákám ke kormidelnímu kolu. Nakonec se nechala přesvědčit. Sice s velkým respektem, ale velmi slušně kormidluje loď i v relativně silných podmínkách. Dokonalý důkaz mého motta: každý může ploutJ. Do Methany to máme už jen kousíček, když vítr opět utichá, balíme plachty a za okamžik jsme vyvázaní u mola ve městě. Jdeme se občerstvit do místní kavárny. Posádka si dává tradiční Ouzo. Sedíme kousek od mola a sledujeme kotvící lodě. Ta co si vybrala místo vedle nás, se postarala o velké vzrušení. Kapitán této lodi mazácky spouští kotvu do vody ještě během obratu, no a zcela bezpečně loví tu mojí. Bohužel vůbec netuší, jak v této situaci postupovat a jelikož velmi hrubě používá plynovou páku, vytahuje mojí kotvu celou nad hladinu. To už jsem na lodi, mám nastartovaný motor a povoluju kotevní řetěz. Protože kapitán té lodi skutečně netuší, co má dělat, tak do vody z mola skáče další, na první pohled podstatně zkušenější kapitán. Ten celou situaci řeší bravurně a ještě naviguje, toho umělce, dál od břehu a tak hází mojí kotvu prakticky na původní místo. Máme to za sebou a dokonce se to obešlo bez jediného slůvka omluvy, ze strany to borce. Divadlo skončilo, moje posádka jde vyzkoušet termální pramen a po návratu jdeme společně na večeři.

5.6.2018 Kythnos – Palaia Fokaia 31,4NM

Noc v zátoce u pláže Kolona Beach byla klidná, loď se jen mírně pohupovala na hladině. Po snídani rychlá koupačka a vyplouváme směrem na chrám boha moře Poseidona. Přesně podle předpovědi nám nic nefouká, takže budeme muset plout na motor. Po třech hodinách jsme na kotvě pod chrámem. Koupačka, oběd a pohoda. Pak pokračujeme dále. Máme v plánu zůstat někde na kotvě v klidné chráněné zátoce. Takovou nacházíme u městečka Palaia Fokaia. Kotvíme kousek před vlnolamem a ne člunu se přesouváme do města na nákupy. Na břehu trávíme jen nezbytně dlouhou dobu na nákupy a občerstvení v taverně. Pak jdeme na loď, odplouváme pro klid na duši dál od vlnolamu a opět kotvíme. Celá velká zátoka má hloubku okolo šesti metrů, takže je to velmi bezpečné místo.

4.6.2018 Kythnos – Kythnos (Kolona Beach) 10,3NM

Vyplouváme před desátou. Při odplutí musíme vysvobodit naší kotvu, protože loď stojící vedle nás, nám včera při kotvení přehodila kotevní řetěz. Vše se obešlo bez větších komplikací a tak po chvilce odplouváme ze zátoky. Všem se v místním malém přístavu líbilo. Aby ne, Loutra je skutečně kouzelné místo. Dnešní předpověď je poměrně jasná, žádný vítr nebude. Máme na vítr napluto už spoustu námořních mil, proto dnes přeplujeme na motor pouze na druhou stranu ostrova. Míříme do přístavu ve městečku Merikhas. Cestou se zastavujeme o zátoku blíž. Je tam jedna z nejhezčích a často fotografovaných pláží, Kolona Beach. Vybíráme místo co nejblíže ke břehu a ihned po zakotvení posádka naskáče do vody. Všem se tohle místo natolik líbí, že se rozhodujeme tady zůstat přes noc. Všichni se budou moct koupat dle libosti, a pokud by chtěli do taverny, tak jedna je i tady. Dnes to bude hodně líný den. Koneckonců je to dovolená na lodi, tak není třeba každý den lámat rekordy. Dovolená je i o koupání a objevování krásných míst.

3.6.2018 Serifos – Kythnos (Loutra) 27,7NM

Celou noc na mooringu foukal hodně silný vítr, ale byli jsme zakotveni bezpečně, tak nebyl důvod se tím nechat vyvést z míry. Před odplutím si s klukama vysvětlujeme, jak budeme z mooringu odplouvat. Je to zase něco jiného, než odplouvat z kotvy. Celý manévr proběhl, tak jak má a opouštíme malinkatý přístavní bazén. Viktorka už zase pluje na volné vodě, tam je nakonec všem lodím nejlépe. Vítr je stále hodně silný, když obeplujeme jižní cíp ostrova, vytahujeme plachty. Vzhledem k síle větru dáváme na hlavní druhej ref. Viktorka jde do náklonu a vcelku ochotně se rozjíždí proti vlnám. Vypadá to, na další krásnej jachting pod plachtama. Bohužel to netrvá dlouho a vítr slábne, po chvilce dokonce utichá úplně. Nezbývá nic jiného, než nastartovat motor. To má jednu jedinou výhodu, bereme přímý kurz na Kythnos, do přístavu Loutra. V přístavu stojí velká turistická plachetnice, bokem k molu a zabírá ho téměř celé. Pro nás se místo našlo a za pár okamžiků jsme u mola. V místě je termální pramen, který se vlévá přímo do moře. Nějakou dobu se v něm vyvalujeme. Cestou k pramenu nás ulovil majitel jedné z restaurací a dokázal posádku přesvědčit, že jeho koza v citrónové omáčce je široko daleko nejlepší. Při příchodu dostáváme víno zdarma a i jídlo pro kapitána jde na podnik. Řekové jsou výborní obchodníci.

2.6.2018 Sifnos – Serifos 25,6NM

Den začal příjemně. Na talíři mám výborný hemenex. Ivana s Alenou se v kuchyni skvěle doplňují a tak ještě před vyplutím připravily k obědu bramboračku. Máme na dnes naplánovanou relativně krátkou plavbu na ostrov Serifos, ale je to přímo proti dost silnému větru, takže budeme muset plout ostrou stoupačku a křižovat. Kormidla na odplutí se chopil Martin a Ivan obsluhuje kotvu. Odplouváme od mola, a když opouštíme zátoku, vytahujeme plachty. Ze začátku nám vítr nedovoluje plout směrem na Serifos, proto odpadáme a míříme víc na otevřené moře. Asi po hodině uděláme obrat a míříme zpět k ostrovu Sifnos. Moc jsme tímhle pendlem nezískali, znovu réčko a opět míříme na volné moře. Jak se vzdalujeme od ostrova, vítr se mírně stáčí a náš kurz už není tak nevýhodný. Vítr zesílil a tak refujeme hlavní plachtu, genu necháváme celou, Viktorka to unese a není alespoň tak návětrná. Ivan s Martinem se opět několikrát střídají u kormidla a poctivě kormidlují. Na téhle plavbě bych se obešel bez autopilota. Míli za mílí se blížíme k ostrovu Serifos, až se dostáváme do jeho stínu. Tam začíná být vítr nestabilní, proplouváme různé rotory, proto balíme plachty a startujeme motor. Moře je sice stále neklidné, ale to nám nebrání, dát si tu připravenou bramboračku. Byla skutečně výborná. Žádná hustá kejda, ale jen lehounce zaprášená zeleninová polévka. Na motor vplouváme do široké zátoky na jižním cípu ostrova. Vítr se tu protahuje mezi kopci a opět nabývá na síle. Před přístavem musíme udělat několik koleček, v přístavním bazénu nezvládl přistání jeden katamarán a je tam poměrně živo. Přístavní bazén je malinkatý a za takových podmínek, jaké tady panují, je třeba přistát na první dobrou, protože na opravování chyb, tu není dost místa. Vplouváme do bazénu, ze břehu nás razantně navigují do jeho rohu a tak si to tam chci prohlédnout. Milé překvapení, jsou tu mooringy, takže můžeme rovnou přistát. Pomocníků a taky radilů je na břehu spousta, za chvilku máme uvázané návětrné lano, mooring dotažený, jsme zakotveni.

1.6.2018 Milos – Sifnos 23,7NM

Když se ráno, chvilku po osmé probudím, jsem na lodi sám. Celá posádka už vyrazila do městečka na kafíčko a na nákupy. Netrvá to však dlouho a potkáváme se na lodi. K snídani je hustý Řecký jogurt s čerstvým ovocem. Po snídani vyplouváme na další ostrov na této plavbě, ostrov Sifnos. Ivan si nechal poradit od posádky vedle stojící lodě a máme namířeno do Vathi. Je to už druhé Vathi tady v Řecku co znám, to první je jeden z nejhezčích přístavů, tak proč ne. Večer se v taverně dozvídáme, že Vathi znamená hluboký. V obou přístavech toho jména je dost mělko, ale asi to znamená, hluboko do ostrova. To by odpovídalo. Na motor vyplouváme z dlouhé zátoky a až na jejím konci vytahujeme plachty. Je to sice stoupačka v dost silném větru, ale vypadá to, že nebudeme muset křižovat a dá nám to na jeden kurz. Ivan s Martinem s přehledem kormidlují, já se ztrácím v kajutě a sladce usínám. Asi po hodině mě budí, jak Alena haleká na kluky, že se loď dost naklání. Udělala to šikovně, mě přímo nebudila, ale svého dosáhla. Do cíle dnešní plavby zbývá už jenom kousek, za chvilku jsme na místě. Příjemné překvapení je jedno volné místo u mola. V zátoce je poměrně klid, občas sice přijde poryv větru, ale není to nic hrozného. Kotvíme mezi hodně velkou motorovou jachtou a samo domo vyrobenou ocelovkou. Po zakotvení se jde posádka koupat a porozhlídnout po ostrově. Když se vrátili na loď, jdeme společně na večeři do jedné z několika taveren. Sedíme snad jen dva metry od moře a můžeme vychutnat další řecké dobroty.

31.5.2018 Hydra – Milos 65,2NM

V sedm hodin mi Ivan lehce ťuká na kajutu, je třeba vstávat a vyplout. Nutno podoktnout, že po včerejší dohodě. Máme naplánovanou plavbu na ostrov Milos. Je to něco málo přes šedesát mil, tak nemůžeme ráno dlouho otálet. Stojíme v zátoce Mandraki na ostrově Hydra. V této zátoce se kotví nejčastěji s kotvou ve vodě a zádí přivázanou ke břehu. Když vylezu na palubu, tak vidím ve vodě Martina. Hned toho využíváme a Martin nás odvazuje od břehu, zvedáme kotvu a vyplouváme. V ústí zátoky si hraje delfín, o kus dál loví nějaká docela velká ryba. Plujeme na motor, když se dostáváme k východnímu cípu ostrova, vytahujeme plachty. Nahoru letí plné prádlo. Podle předpovědi to má být silné, ale zatím je to značka ideál. Kluci jsou natěšení na plavbu, jejich dámy připravené to vydržet s dobrou náladou. Martin kormidluje, loď v mírném náklonu ukusuje první míle, já jdu dospat to, co jsem nenaspal v noci. Nebyl žádný divoký večírek, ale noc na kotvě vyžaduje přece jenom víc pozornosti než někde u mola. Asi za hodinu mě budí Alena, prý k nám pluje nějaká velká loď. Skutečně je to tak. Chvilku sleduju situaci a pak je jasné, že propluje před náma. Docela velká, rozhodně respekt budící, kontejnerová loď nám proplula asi sto metrů před přídí. Horší je, že pomalu slábne vítr. Netrvá to dlouho a startujeme motor. S pomocí motoru plujeme necelou hodinu a vítr se opět probouzí. Probudil se asi notně odpočatý, protože během chvilky nabírá na síle a začíná zvedat i slušné vlny. Viktorka, stále ještě s plným oplachtěním, se důstojně prodírá vpřed, a já uvažuju o další chvilce odpočinku. Vlastně téměř okamžitě jak mě to napadlo, vítr ještě zesiluje a některé nárazy už jsou i míň příjemné. Na spánek budu muset zatím zapomenout. Kluci si takovou plavbu na plachetnici užívají. Malinko to posunuli od pohodové dovolené na lodi spíš k výkonnostnímu jachtingu. Dámy jim to s nadhledem tolerují a dokonce ani neremcajíJ. Refujeme hlavní plachtu na druhej ref, kosatku necháváme celou. Každá několikátá vlna je sice větší, ale i tak plavba probíhá vcelku v poklidu. Pro pocit bezpečí oblékáme záchranné vesty. Ivan s Martinem si na kormidlování v těchto podmínkách rychle zvykli, takže se vytrácím do kajuty a sladce usínám. Po deseti hodinách plavby máme upluto 65 námořních mil a za stále silného větru přistáváme u mola na ostrově Milos. Posádka je sehraná, tak jde vše jak na drátkách. Tak jak jsou v kokpitu sehraní chlapy, tak stejnou formu mají dámy v kuchyni. Za nedlouho po přistání máme k večeři výborné kuře na kari s rýží, k tomu sklenku bílého. Nevím, jestli to není tajemství, ale vaří mi tu skvěle vítězka televizní soutěže Prostřeno.

30.5.2018 Ermioni – Hydra 19,3NM

Posádka je na dovolené, proto nikdo nemusí vstávat nijak brzy. Přesto jsme už kolem osmé hodiny všichni na nohou. Plavbu na plachetnici si všichni užívají, takže po nutných nákupech vyplouváme. Ještě nás malinko zdržela vybitá startovací baterie, ale za chvilku je vyměněná za novou a vyplouváme. Míříme na ostrov Dokos, dámy mají slíbené koupání v krásné zátoce. Na Dokosu je voda teplá 22°C a koupání je už příjemné. Odpočatí vyplouváme do ideálních podmínek pro jachting. Ivan s Martinem tuhle dovolenou pojali trošku jako kondiční plavbu. Proto se nesnažíme co nejdříve doplout na místo, ale vymýšlíme si kudy proplout, co obeplout a kluci přitom trénují obraty. Před přístavem na Hydře balíme plachty a vplouváme zkontrolovat, jestli tam docela náhodou není volné místo. Opravdu není, lodě stojí na kotvách v pěti řadách před sebou. Dopředu jsme s tím počítali, tak se posouváme o kousek severněji do zátoky Mandraki. I tady je docela plno, ale není až tak velký problém, najít místo na zakotvení. Dáváme do vody člun, Ivan s lanem odpádluje na břeh, tam lano vyváže a mi po spuštění kotvy k němu zacouváme. Všechno si ještě jednou upřesníme a za nedlouho je loď na kotvě a bezpečně vyvázaná ke břehu. Původně byl v plánu výlet do města, ale najednou se nikomu nikam nechce a po pořádné porci fazolí už jen sedíme v kokpitu a sledujeme další z mnoha západů slunce.

29.5.2018 Poros – Ermioni 26,1NM

Opravář ráno skutečně dorazil, dokonce před tím ještě zavolal. Během půl hodiny má lednici opravenou a můžeme odplout. Dnes se kormidla na odplutí chopil Martin, Ivan obsluhuje kotevní vrátek a já opět pouze kibicuju. Odpluli jsme, jako kdyby to byl náš denní chlebíček. Dali jsme přednost trajektu a na motor se protáhli přes město. Ještě před ostrůvkem se zbytky nějaké pevnosti vytahujeme genu a zase se necháváme s větrem v zádech posouvat k cíli. Kormidluje Martin, zatím jsme autopilota, krom několika málo zkoušek nezapnuli. Po obeplutí východního cípu Peloponésu vytahujeme i hlavní plachtu a kluci jen tak cvičně zkoušejí několik obratů. Nikam nespěcháme a tak napřed bereme kurz směrem na Hydru. Postupně se vítr stáčí a ze zaďáku je najednou stoupačka a za chvilku dokonce ostrá stoupačka. Vítr ještě trošku zesílil a v nárazech, nemá daleko ke 30 uzlům podle předpovědi. Kluci se opět několikrát vystřídali za kormidelním kolem a před třetí hodinou připlouváme do Ermioni. Vybíráme místo na zakotvení a Ivan se opět ujal přístavního manévru, už mu do toho nekecám pouze já, ale i jeho Ivana. Operace se zdařila, pacient zemřel. Prostě přiblížení a vše ostatní bylo v pořádku, ale kotva ve dně nedrží a tak musíme manévr opakovat. Necháváme Ivana za odměnu na břehu a manévr opakujeme. Tentokrát kotva drží jak má a posádka může jít na Ouzo.

28.5.2018 Perdika – Poros 18,3 NM

Po skvělé snídani (míchaná vejce na cibulce)se Ivan chopil kormidla a vyplouváme z přístavu na Perdice. Ihned po vyplutí vytahujeme genu a na zaďáka se i přes silnější vítr, vcelku pohodlně posouváme směrem na jih. Ivan s Martinem se několikrát střídají u kormidla a plavba plynule ubíhá. Míříme dnes jen na Poros, protože nás startér zlobí víc a víc a už je potřeba to vyřešit. Cestou ještě uděláme zastávku na koupání a pak si kluci chvilku zkouší různě popojíždět s lodí. Když se této činnosti nabaží, zamíříme na Poros. Ivan si che vyzkoušet přistání, tak zaujímá pozici u kormidla a po krátké instruktáži a několika poznámkách během přiblížení jsme vyvázaní na mole. Posádka, věrna své tradici jde na Ouzo. Asi za hodinku jdeme s Ivanem do místní prodejny jachtařského vybavení sehnat nějakého opraváře. Krátce před prodejnou potkáváme majitele jedné z mnoha místních taveren (s posádkou se zná již z dřívějška) a ten nám nabízí pomoc. Když si vyslechne, jaký máme problém, mávne rukou a posílá nás zpět na loď. Prý za hodinu přijde opravář. Ha ha ha, Řecko a za hodinu. Michal (majitel té taverny) tady asi má velké slovo, protože za hodinu je na lodi skutečně opravář a během chvilky je závada odstraněna a startér funguje spolehlivě. Když to tak dobře jde, tak se ještě ptáme opraváře, jestli nezná někoho, kdo by dokázal opravit lednici. Teď už víme, že nestačí doplnit chladivo, ale je třeba najít a zaletovat dírku, kterou to utíká. Prý v devět ráno opravář dorazí. Vcelku logicky jdeme na večeři do taverny právě Michala. J e tam poměrně dost plno, dokonce i živá hudba, dostali jsme slíbené vínko gratis a k tomu opečený chléb s česnekovou pomazánkou. Po večeři už jen krátká procházka na loď a spát.

27.5.2018 Epidavros Aegina (Perdika) 21,2NM

Podle předpovědi má dnes opět foukat vítr atakující v nárazech 30 uzlů. Hned jak jsme posnídali jogurt s medem a křupínkama, odvazujeme Viktorku od mola v Epidavru a odplouváme. Prakticky okamžitě po proplutí mezi majáky u vjezdu do přístavu, vytahujeme plachty. Protože to dnes bude silnější, dáváme na hlavní první ref. Máme to sice na stoupačku, ale vcelku pohodlně, bez nutnosti křižování. Martin se chopil kormidelního kola, Viktorka ve stabilním náklonu klouže po hladině, všichni si užíváme po svém nádherný jachting. Třeba Ivana si čte v kajutě. Když jsme se přiblížili mezi Agistri a Moni, tak vítr zesílil. Na hlavní plachtě refujeme na druhý ref a pokračujeme dál. Kluci se mezi tím za kormidlem vystřídali a kormidluje Ivan. Některé nárazy větu jsou dost silné a tak, ač nerad refujeme i genu. Potkáváme několik lodí, ty co plují po větru, plují pod plachtama, ty co naším směrem, tak ty motorují. Kluci se rozhodli si to vybojovat a tak děláme několik obratů. Až těsně u Aeginy startujeme motor a vplouváme do zátoky na koupání a na malou svačinku. V zátoce si najedeme na její závětrnou stranu, hodíme kotvu do vody, já ještě vše kontroluju, pak dám lodi zpětný chod a kotva je zarytá. Martin jde okamžitě do vody, Ivana a Alena během chvilky servírují obložené chleby, sedíme v kokpitu, baštíme a jen tak klábosíme. V tom na loď doplaval Martin a oznamuje nám, že jsme se výrazně posunuli. Okamžitě vyskakuju a jdu to řešit. Stačí nastartovat motor…….a nic. Startér začíná zlobit. Nemám čas jít klepat na něj kladivem a tak začíná poměrně rychlý spád událostí. Jdu dopředu ke kotvě, jelikož neběží motor, nemá cenu likvidovat baterie kotevním vrátkem, je třeba vzít řetěz do teplejch a kotvu vytáhnout ručně. Začal jsem ve slušným tempu, ale ke konci už mě střídá Ivan. Já se přesouvám do kokpitu a v okamžiku, kdy je kotva z vody, vytahuju genu a snažím se ze zátoky odplout. Malinká komplikace je, že po vytažení kotvy stojíme špičkou ke břehu a na návětrnou stranu zátoky už mnoho místa nezbývá. Mám pocit, že obrat trvá nekonečně dlouho. Do plachty se pomalu nalévá vítr, loď se ochotně rozjíždí a kormidlo začíná reagovat. Jsme z toho venku. Během okamžiku se absolutní pohoda na palubě změnila v poměrně dramatickou situaci. Díky včasnému upozornění od Martina a okamžité reakci jsme odpluli poměrně důstojně, ale chvilkama jsem jí měl hodně staženou:-). Jakmile krize skončila a motor ochotně naskočil, balíme genu a během chvilky kotvíme v Perdice. Jsme tu dost brzy, takže si vybíráme pěkné místečko u mola. Posádka si užívá odpoledne posezením u kávy a Ouza a také koupáním na místní malé, ale pěkné pláži. Tentokrát máme večeři na lodi. Ivana s Alenou vykouzlily skvělý karbanátek z hovězího masa, zapečený se sýrem, podávaný s bramborem a grilovanou cuketou. Ano, takhle se dá vařit na lodi:-).

26.5.2018 Korfos – Epidavros   12,9NM

Jsme domluveni, že se na lodi potkáme kolem deváté hodiny. Já přicházím těsně před devátou a posádka ještě sladce vyspává. Nicméně můj příchod je spolehlivě probudil. Oni jdou koupit nějaké zásoby na plavbu, já řeším opravu lednice. Řeším to intenzivně celé čtyři dny, co jsem tady, ale v Řecku není nic okamžitě. Tentokrát opravář dorazil a během dvaceti minut je hotovo. Můžeme vyplout vstříc novým zážitkům na moři. Kluci jsou oba kapitáni, byli už spolu na lodi, takže se ujímají Viktorky a odplouvají od mola. Martin se chopil kormidla, Ivan obsluhy kotevního vrátku a za chvilku vytahujeme plachty a plujeme pod plachtami směr Epidavros. Fouká nám poměrně čerstvý vítr do zad, plachty máme namotýla a krásně se posouváme k Epidavru. Jelikož jsme v jeho blízkosti poměrně brzy, tak si kluci ještě udělají pár obratů a pak teprve zamíříme do přístavu. Během přistání nám fouká přímo z boku, tak si beru kormidlo a přistávám. Po přistání si ještě vyjasňujeme s kapitánem vedle stojící, staré a nádherné plachetnice, jak se vyvážeme a pak můžeme vyrazit na večeři k Dimitrimu. Tahle parta o téhle restaurací ví už z dřívějšího vyprávění od svých kamarádů. Nebudu to zbytečně rozepisovat, bylo to opět super a kdo to nezažil, nepochopí:-).

25.5.2018 posádka přijíždí na Korfos

Posádka na tuhle 14denní plavbu na plachetnici v Řecku přijela už v pátek večer. Vyzvedávám je na nádraží v Korintu v půl desáté večer a jedeme rovnou na Korfos. Vlastně jenom vyházeli kufry do lodi a okamžitě zamířili na večeři.  Vybrali si osvědčenou tavernu Ostrako. Chvilku jsme si ještě povídali o tiom co nás čeká a trošku něco o sobě. Třeba Martin, když si zapálil cigárko a vstal od stolu, na komentář ostatních „klidně seď“ odpověděl, „já jsem stát zvyklej, na mašině taky dost často stojím“. To mě zaujalo a hned jsem se zeptal jestli je motorkář. Odpověď byla strohá „ne strojvedoucí“.

 


 

22.4. – 4.5.2018 První jarní posádka    693,1NM

Konečně jsem se dočkal a je tady první jarní plavba na Viktorce. Někdy v únoru jsem vypsal nabídku na 14denní plavbu na Santorini, Krétu, Rhodos a zpět. Byl jsem mile překvapený, protože i v tomhle, poměrně brzkém jarním termínu, se plavba během několika dní obsadila. Na palubě je Eva, Ivo, Jakub, Karol a já. Na Rhodosu nás opustí Ivo a místo něj naskočí na palubu Lukáš.

4.5.2018 Aegína (Perdika) – Korfos 18,7NM

Po probuzení jdeme na malý nákup a na lodi si chystáme bohatou snídani. Chvilku ještě couráme po přístavu, ale kolem jedenácté vyplouváme. Využíváme větru a užíváme si poslední míle pod plachtami. Míjíme ostrov Agistry a vítr opět utichá. Sice bychom to už s trochou sebezapření dopádlovali, ale startujeme motor. Během plavby se domlouváme na návštěvě Dimitriho restaurace na Epidavru. Na Korfosu házíme kotvu u opět nainstalovaného mola. Přesouváme se na byt a po osprchování a občerstvení čerstvou pomerančovou šťávou jedeme, tentokrát už autem na večeři. Dimitrij opět nezklamal a za chvilku máme na stole salát, ryby, tzatziki, olivy, vepřový steak, dušenou zeleninu, prostě bomba. Někteří se po jídle uvelebují v plážových lehátkách, někdo nakupuje olej a ostatní produkty z Dimitriho bio farmy. Po příjezdu na Korfos se přesouváme do taverny Ostrako. Je to poslední společný večer a chvilkama to vypadá, že naše konzumace změní tvář místní krajiny. Naše spotřeba vína je totiž tentokrát podstatně větší, než kdykoliv jindy a bylo by asi potřeba zasázet ještě pár vinic, místo všude přítomných olivových hájů:-).

3.5.2018 Kythnos – Aegína (Perdika) 60,2NM

Po snídani vyplouváme a kousek od přístavu vytahujeme plachty. Nahoru letí vše, co máme, pro Kubu jeho oblíbený výraz „plné prádlo“. V plánu je pouze obeplutí severní části ostrova a návštěva krásné písečné pláže Kolona. Na místě kotví několik lodí, ale není problém si najít vhodné místo na zakotvení. Prakticky okamžitě jdeme do vody. Voda je překvapivě nejstudenější za celou plavbu. Má pouhých 19°C. Chlapi zatnou zuby, Eva si bere neopren. Doplavali jsme z lodi na pláž a vyhřívali se v rozpáleném písku. Vyplouváme opět na moře asi ve dvě hodiny. Zpočátku nám fouká docela svěží vítr do zad a tak stavíme plachty na motýla. Plavba příjemně ubíhá, ale vítr postupně slábne a tak musíme opět nastartovat motor. Postupně se střídáme v kokpitu, a kdo nemá zrovna co dělat, pospává v kajutě. Na Aegínu do přístavu Perdika vplouváme až po desáté hodině a já jsem nemile překvapený, jak je tady plno. V tuhle dobu jsem to rozhodně nečekal. Je konec týdne, proto se tady projevuje blízkost Athén. Hledáme volné místo, ale moc se nám nedaří, nedaří se ani domluva s některou zakotvenou lodí, aby nám umožnili se na ně vyvázat. Zbývá jediná možnost, jedno místo je na začátku mola, bohužel na místě, kde už je dost mělko. Pomalounku na to místo couvám, koukám do vody a Kuba mi stále hlásí hloubku. Vešli jsme se, tak ještě jednou odplout, poslat kotvu do vody mezi mooringy zakotvených rybářských lodiček a znovu couvnout k molu. Na mole žádná asistence, tak se role výsadkáře ujal Kuba (nahradil tím v této funkci Iva). Ihned po vyvázání jdeme na vínko do jedné z mnoha taveren. Už na dálku nás vítá majitel jedné z nich. Je si jistý, že mě zná, ale asi neví odkud:-). Podanou ruku si hbitě přitáhl, skončil jsem v jeho širokém objetí a navrch dostal velkýho hubana, naštěstí na tvář. Objednáváme džbánek vína a Lukáš si dává večeři. Jsme kamarádi, tak mu rádi pomůžeme. Majitel taverny (pro ty co tu byli, je to ten s vizáží masového vraha:-), okamžitě přináší Rakiji. Vychutnáváme vínko, koukáme po zakotvených lodí a rozebíráme plavbu. Jsme totiž téměř u jejího cíle. Zítra nás čeká pouze malý kousek na Korfos. V taverně jsme sice nebyli nijak hrubě dlouho, ale i tak, déle než její majitel. Ten asi během večera vítal a hostil více posádek a tak, trošku unavený odjíždí o něco dříve. Náš stůl byl ještě druhý den, v době našeho odplutí krásně prostřený.

1-2.5.2018 Kalymnos – Kythnos 147,2NM

Ráno se rychle nasnídáme, pak jdeme společně nakoupit nějaké zásoby a s úderem desáté vyplouváme. Máme před sebou dlouhou plavbu, zatím bez konkrétního cíle. To z toho důvodu, že se pohybujeme na rozhraní dvou, velice odlišných předpovědí. Podle obou nám má foukat přímo do čumáku, ale síla větru se dost liší. Ihned po opuštění přístavu vytahujeme hlavní plachtu a zmenšujeme její plochu na první ref. Poté, co je loď připravena vrhnout se vstříc vlnám a větru, Karol opět líčí na tuňáky našeho krásného voblera. Tak nějak tušíme, že dneska to konečně klapne a úlovek bude veliký. Netrvalo to ani deset minut a brzda navijáku se rozebzučela jako šílená. Nám, co máme lovecký pud, se zastavila krev v žilách. Karol skočil po prutu a chystal se rybu zdolat. To se mu nakonec nepodařilo, protože naše výbava, na takhle velký úlovek, nebyla dimenzovaná. Pokud budeme chtít příště chytat plachetnice, budeme muset použít hrubší náčiní. Jedna ze dvou plachetnic, co s náma opouštěly přístav, nám projela kousek za zádí a tím zhatila naše rybářské plány. Ještě si nás přijela na silném gumovém člunu prohlídnout místní hlídka Port Police, ale spokojili se pouze se zamáváním na pozdrav a odpluli pryč. V tu chvíli už máme vytaženou i kosatku a odpadáme z našeho směru, tak abychom byli schopni plout na plachty. Předpověď se zatím plní, alespoň co se týká směru větru. Míříme výrazně jižněji, než bychom si přáli. Moře je mírně zvlněné, vlny jsou jen o něco větší, než jedem metr. Jsou ale nepříjemně krátké a tak na nich vesele poskakujeme. Držíme si rychlost kolem šesti uzlů. Vítr je stabilní, loď bezpečně ovládá autopilot, mizím v kajutě a spokojeně usínám. V kokpitu zůstal jen Lukáš s Evou a užívají si plavbu. Zrovna když se mi zdálo o něčem dobrém, tak mě Lukáš budí, že se něco stalo s větrem. Během několika málo okamžiků vítr lehnul, jak pes na zápraží. Startujeme motor a obracíme na lepší kurz. Za chvilku opět začíná foukat, tentokrát to vypadá, že bude lepší plout na sever. Plavba je o něco klidnější, je čas nachystat něco k snědku. Máme suroviny na polévku a tak se pasuju do role kuchaře, ostatní jsou kuchtíci. Já stojím u vařiče a oni dodávají očištěnou zeleninu. Když je vše připravené, hrnec je plný polívky, vítr sílí a i kývající se vařič, má co dělat. Zbytek dne probíhá v podobném duchu, být to na vojně, řekl bych „během mé služby, se nic mimořádného nestalo“. Když se přiblížil soumrak, rozdělujeme si noční hlídky. Já budu celou noc spát v kokpitu a kluci se budou po dvou hodinách střídat. Je to z toho důvodu, že plujeme na plachty a moře je stále ještě dost neklidné. Všichni slušně zvládají loď ovládat ve dne, ale v noci je to o dost složitější. První kdo se dožaduje mé asistence, je Lukáš. Říká, že je poblíž nějaká loď, ale asi je to v pohodě. Když jsem se zadíval kormidelníkovi druhé lodě zblízka do očí, vyskočil jsem ze spacáku, vypnul autopilota a opravil kurz tak, aby docela velká nákladní loď v klidu projela před náma. V tu dobu totiž plujeme na motor. To během noci ještě měníme asi čtyřikrát. Ještě během Lukášovi hlídky nám konečně fouklo ze správného směru a vydrželo to až skoro do konce hlídky Jakuba, který Lukáše střídá. Kluci se střídají tak, že to téměř nevnímám. Jakub svojí hlídku ničím nezdramatizoval, pouze na jejím konci mu přestal foukat vítr. Kuba startuje motor a společně balíme kosatku. Opět okamžitě ulehám a usínám. Během mého spánku hlídku převzal Karol a ten se velmi samostatně vyhýbá rybářskému člunu. Jeho kapitán se asi věnoval stejné činnosti jaká já, totiž spánku a na naši přednost nereagoval. Pro znalce předpisů podotýkám, že jeho loď, v tu dobu neprováděla rybolov a nebyla tak ani označená. I Karol dotáhl svojí hlídku do konce, jen občas si trošku klimbnul. Po šesté ráno ho střídá Lukáš a já se se svítáním přemísťuju do kajuty. Spím sladkým spánkem do půl desáté, a když vstávám, na lodi už jsou skoro všichni vzhůru. Jen v salónu, s rouškou na očích a špunty v uších spokojeně pospává Lukáš. Během snídaně se snažím pobavit ostatní svým snem, ale můj zážitek s plavbou lodě po silnici, těžce přebíjí Karol. Říká doslova „Já som v noci hladkal Merkelovů po ruce a ona vyzerala spokojeně a velmi dobre“. S tím se opravdu soupeřit nedá. V tu dobu jsme už na dohled našeho cíle. Z oparu nad úplně hladkou hladinou vystupuje ostrov Kythnos. Posádka si vybírá přístav na jeho východní straně, je tam totiž termální pramen. Koupel nám docela prospěje.

29-30.4.2018 Rhodos – Kalymnos 102,8NM

Brzy ráno nás opustil Ivo a autobusem dojel na letiště a pak přes Athény pokračoval domů. Máme celý den čas, protože Lukáš přistane na Rhodosu až v šest večer. Jako první akci dne jdeme s Jakubem zaplatit za kotvení. To nám hned po ránu trošku otrávilo náladu, naúčtovali nám 1,5 dne, celkem za 69€. Je to hrubě nejvíc, co jsem kdy za kotvení v Řecku zaplatil, vlastně je to téměř desetinásobek běžné ceny v malých řeckých přístavech. Potřebujeme dobrat vodu a zprovoznit hydrant se místní obsluze povedlo až na třetí pokus. V maríně je i benzínová pumpa, tak bereme kanystry a jdeme dotankovat. Konečně mohu i já využít místní komfort a jít se vysprchovat, jako zbytek posádky. Vysprchovaní a někteří i v čistém oblečení vyrážíme na prohlídku města. Byla z toho docela slušná tůra, ale nakonec jsme i centrum města našli. Ve městě jsme nakoupili nejnutnější zásoby a objevili skvělou restauraci na oběd. Vybíráme si místní speciality přímo z pekáčů ve skleněné vitríně. Já a Karol jsme si dali smaženou rybu s česnekovo-bramborovou kaší, Eva kuřecí plátek a salát, Jakub Souvlaki a salát. Příjemně nasycení bereme zpět do maríny taxíka a na lodi téměř okamžitě usínáme. Potřebujeme nabrat síly před noční plavbou. V půl osmé konečně dorazil Lukáš a okamžitě startujeme motor a odplouváme. Je absolutní bezvětří, tak musíme motorovat. Hladina je jak zrcadlo, motor spokojeně přede, užíváme si západ slunce a sledujeme přistávající letadla na letišti. Poplujeme celou nos a tak si rozdělujeme služby. Během noci se pravidelně střídáme, vždy po dvou lidech, po dvou hodinách. Jediné na co musíme dávat pozor, jsou ostatní lodě. Probouzím se v půl šesté, přestože jsem měl službu od pěti. Když jsem se se rozkoukal, mám pocit, že už by to mohlo jít na plachty. Vytahuju, co máme a skutečně se dobrých patnáct minut daří plout jen s pomocí větru. Pak vítr opět utichá a startuju motor. Naštěstí se opět probouzí a postupně sílí. Musíme mírně odpadnout, ale je z toho příjemná stoupačka, téměř v našem směru. Vypínám autopilota a všichni se střídají u kormidla. Vydrželi kormidlovat téměř celý den. Všem se za kormidlem daří, ale překvapuje mě Lukáš. Včera poprvé vstoupil na nějakou plachetnici a dneska samostatně kormidluje stoupačku. Ostatní postupně mizí v kajutách a tak nám plavba příjemně utíká. Vybíráme místo na zakotvení a nejvhodnější je po trase ostrov Kythynos. Před třetí hodinou jsme vyvázaní u mola a posádka okamžitě mizí do taverny. V taverně jsme si dali po jednom pivku a kluci z pod Tater si dali i jídlo. Vlastně i Lukáš si objednal večeři. Karol s Lukášem si dali malé smažené ryby. Trošku problém byl, že nebyly úplně malé. Normálně se vezmou tak 5centimetrové rybičky, ty se obalí v mouce a zprudka se osmaží na oleji. To se pak jí celé, tak jak to je. Tyhle ryby byly připraveny podobně, jen byly velké asi 10-12 centimetrů. Karol to hrdinně jedl celé, Lukáš se snažil oddělit alespoň hlavu a vnitřnosti. Jakub si se širokým úsměvem hodoval na obalené Fetě se salátem. Já s Evou jsme se spokojili s drobky, co po nich zůstali, respektive jsme si pochutnávali na chlebu a donesené pomazánce. Kuba opět, jako zatím na všech místech prověřil kvalitu sociálního zařízení a mohli jsme se přesunout na loď. Eva se pustila do vaření a za chvilku jsme dostali Boloňské špagety. Lukáš vytáhl víno, prý mu ho prodavač doporučil. Bylo tak lahodné, že by se z toho jednoho litru, dali naředit dobré tři a pořád by to bylo sladké. Karol měl o něco lepší kvalitu, tak jsme mu s tím jeho litříkem všichni pomohli. Spát jdeme brzy, protože nás druhý den čeká dlouhá plavba.

28.4.2018 Nisyros – Rhodos 58,8NM

Ráno rychlá snídaně a okamžitě vyplouváme. Teda musíme počkat na Iva, ten vyrazil ještě na průzkum okolí. Na lodi se objevuje s úderem deváté a tak konečně vyplouváme. Znovu se musíme protáhnout kolem mělčiny u vlnolamu a jsme na volném moři. Zpočátku plujeme na motor, ale po nějaké době vítr začíná spolupracovat a tak můžeme vychutnat tichou plavbu. Po včerejší zkušenosti necháváme Iva v kokpitu samotného. Nijak mu to nevadí, je to jeho poslední den na palubě, tak si vychutnává každý okamžik samostatné plavby. Během plavby se nic zvláštního nestaloJ. Před soumrakem jsme na severovýchodním cípu ostrova Rhodos. Tady je hned stará marína a tak tam vplouváme a pokoušíme se najít volné místo. Vše je obsazené a tak je jediný úspěch utržená nástraha na ryby. Zapomněli jsme totiž vyndat našeho trvalého společníka za plavby z vody. Stejně za nic nestála, protože i přes naše umění, ryby dokáže odradit. O kousek dál, je úplně nová, luxusní marína. Tady s místem opravdu problém není, protože je naplněna sotva z deseti procent. Vybíráme místo, nikdo nám při přistání neasistuje a tak Ivo již poněkolikáté skáče na břeh a podává mi mooring. Posádka prchá do sprchy a někteří s úlevou využívají nehoupající se toaletu. Když jsou všichni umytí a navonění, můžeme jít do města na večeři. Dáváme si gyros v pita chlebu a jdeme na loď. Já se chystám jít hned spát, ale když nemůžu nějakou dobu usnout, tak zjišťuju, že v kokpitu probíhá večírek. Byla to hustá pařba, na lodi nebylo nic, než neperlivá voda. Přesto kluci vydrželi klábosit snad do dvou do rána. Je to vlastně večírek na rozloučenou s Ivem. Poznal jsem dalšího zajímavého chlapíka.

27.4.2018 Astipalia – Nisyros   42,4NM

Vyspáváme až do devíti a jdeme do obchůdku přímo v přístavu na nákup. Krátce po snídani vyplouváme. Dnes to s větrem vypadá o poznání lépe. Ihned jak opouštíme zátoku s přístavem, vytahujeme plachty. Fouká nám opět zezadu, ale tentokrát to vypadá na stabilní vítr. Loučíme se s ostrovem Astipalia a na plavbu nás vyprovází dva delfíni. Několikrát ještě měníme nastavení plachet, vítr se různě kolem pobřeží stáčí. Jakmile se od ostrova vzdálíme, vítr se opět ustálí. Postupně mizíme z kokpitu do kajut, až tam zůstává pouze Ivo. Ivo si dal tuhle plavbu jako sólo. Všichni ostatní jsou vyspaní do růžova. Asi deset mil před cílem dnešní plavby se budíme a dáváme si malou svačinku. Ovesné vločky, med a jogurt. Byly to asi moje první ovesné vločky v životě. Viktorka se plynule houpe na hladině, stále si držíme rychlost okolo pěti uzlů. Iva to nakonec taky ukolébalo a pochrupuje v salónu. Užili jsme si krásnou plavbu pod plachtama, jen asi posledních pět mil musíme plout na motor. Na ostrově Nisiros jsou na jeho severní straně dva přístavy. Vybíráme ten více na východě. Při vjezdu do vnitřního bazénu je třeba se držet blízko vlnolamu, protože o kousek dál je rozsáhlá mělčina. Uvnitř bazénu je hloubka okolo dvou metrů. Zvláštní je, že všechny ostatní plachetnice a jeden docela velký motorák jsou majitelské lodě z Anglie, Holandska a Německa. Nestojí tu ani jedna charterová loď. Po přistání jsme udělali krátkou procházku po přístavu a vybrali tavernu na večeři. Jako vždy je o nás báječně postaráno. Po večeři se s náma dal do řeči majitel taverny. Je to bývalý kapitán trajektu. Nakonec od něj dostáváme školení, jak chytat ty vysněné tuňáky, tak to snad k něčemu bude.

 

26.4.2018 Ios – Astipalia  65,4NM

Když jsme se vyspali do růžova, přichystal Karol k snídani tuňákovou super pomazánku a navrch topinky z našeho poctivého chleba. Po snídani ještě pokecáme s klukama z vedlejší lodě. Včera večer jejich chybějící lodní šroub dorazil trajektem a místní správce přístavu jim ho už montuje. Doporučují nám prohlídku města a tak opět šplháme do kopce. Naštěstí ne tak vysokého a ani tak prudkého. Místy jdeme ve stínu a v uzounkých uličkách je příjemně. Jsme příjemně překvapeni, vypadá to tady téměř jako na Santorini, jen je tady méně turistů. Potkali jsme jich asi osm. Jinak jsou tady stejné kostelíky, je jich taky spousta a možná je tohle místo ještě o něco kouzelnější. Vystoupali jsme až na nejvyšší bod a otevřel se nám krásný výhled na široké okolí. Dole pod sebou máme přístav jako na dlani. Tohle místo určitě za návštěvu stojí. V Řecku je mnoho atraktivních míst, jako je Santorini. To je fajn, ale pak jsou tady tisíce neznámých místeček, které stojí za to objevovat. Vracíme se do přístavu a chystáme se odplout. Rozfoukal se docela silný vítr a tlačí Viktorku na molo. Odplouváme tedy přes přední spring. Vítr s každým metrem slábne, je to zase pouze pobřežní bríza. Přesto vytahujeme plachty a pomalu se plazíme na zaďáka směrem na východ. Eva s Karolkom vaří guláš a ostatní různě polehávají. Vítr nám moc dlouho nevydržel, takže zhruba ve třetině plavby startujeme motor. Na palubě dále panuje ospalá nálada a já si jdu v podvečer na dvě hodiny schrupnout, protože dnes poplujeme dlouho přes půlnoc. Na ostrově Astipalia nakonec kotvíme v půl druhé v noci.

25.4.2018 Folegandros – Santorini – Ios   52,6NM

Vstáváme už před osmou hodinou a v přístavu uděláme jen několik fotek a vyrážíme směr Santorini. Před přístavem se musíme protáhnout na motor mezi skalisky, ale o kousek dál už vytahujeme plachty. Opět fouká zezadu. Hned po vyplutí se objevuje na stolku v kokpitu další bohatá snídaně. Užíváme si plavbu, klábosíme, prostě je nám fajn. Bohužel vítr opět slábne a tak musíme nastartovat motor. Ten ale odmítá spolupracovat, respektive startér nereaguje. Blíží se oběd a tak se nenecháváme vyvést z rovnováhy a opravu odkládáme až po jídle. Další skvělá ryba, brambory a salát. Po obědě se chystám startér opravit. Znám jen jeden způsob a to je poklepat na něj kladívkem. Napřed ho musím najít. Naštěstí je na stejném místě jako vloni, jen jsem si nepamatoval kde. Párkrát na něj poklepu a motor poslušně naskočí. Posádka pospává, a když se všichni probouzí, vplouváme do kaldery sopky na Santorini, ze západní strany. Máme namířeno do přístavu na jižní straně. Tam nás vyžene přístavní policie, tenhle přístav je jen pro velké lodi. Další je zase výhradně pro lodě co vozí turisty ze dvou zakotvených plovoucích hotelů. Začínám se obávat opakování loňského scénáře, to jsme nakonec odpluli pryč. Další možnost přistání u mola je právě to místo, odkud nás loni vyhodili. Stojí tam jedna plachetnice, tak to jdeme zkusit. Na mole je nějaký starší chlapík a ukazuje nám, kam si můžeme stoupnout. Plachetnice, která se nám zdálky zdála zakotvená, ve skutečnosti stojí asi 15 metrů od mola a má na hloubce 20 metrů zaseknutou kotvu. Posádka už je při kotvení téměř sehraná, takže vše jde jako po drátku. Zacouvám k molu, Ivo na něj vyskočí, odpluju dál spustit kotvu a odcouvám k molu, tam Ivo vyváže lana a……kotva nedrží. Musíme tedy celý manévr opakovat. Tentokrát odjíždím o kousek dál, no a k molu mi chybí asi tři metry. Třetí pokus bez problémů, pomalu se začínáme chystat na prohlídku města. Posádka vedlejší lodě zatím kotvu vytáhla (ani bohužel nevím jak, ta holka měla mono ploutev, ale 20metrů???). Konečně můžeme vyrazit. Kousek nad molem je stanoviště oslů, ale s úsměvem nabídku místního kovboje odmítáme. Já lituju už po pár metrech a ani ostatní na tom nejsou lépe. Šlapeme po strmé oslí stezce, plné aromatických koblížků (lepší než ty, co rozdává ten, tam u nás). Do toho do nás praží už hodně silné sluníčko, takže nahoře jsme všichni rudí (pouze od námahy), zpocení a udýchaný. Na jednom takovém náměstíčku se dáváme dohromady ve stínu nějakého stromu. Všude proudí davy turistů, co si navzájem všechno fotí. Na nic nečekáme a terabity na našich paměťovkách také naskakují. Fotíme kdejaký kout, fotíme se navzájem, fotíme se samospouští, potřebujeme prostě důkaz, že jsme tady!!! byliJ. Na chvilku obsazujeme klimatizovaný krámek se suvenýry a posádka také podpoří místní ekonomiku. Asi během dvou hodin máme všechno prohlídnuté a vyfocené, pomalu se nám začíná stýskat po klidu na lodi. Ivo se už před nějakou dobou odpojil a loví někde sám. Opouštíme davy turistů a po oslí stezce sestupujeme k lodi. Viktorka poslušně stojí na mole, ale vedlejší loď tluče zádí o molo. Nikde nikdo, tak na tu loď přelezu a dotáhnu kotevní řetěz. Pak se můžu konečně vykoupat v moři. Voda příjemně chladí, ale je to spíš příjemné. Má totiž už v tuhle dobu 20 °C. Dole u mola je taverna, ale bohužel zavřená a na večerní posezení se nám nahoru do města šplhat nechce. Navrhuju tedy posádce odplutí na nejbližší ostrov. Je to Ios. Všichni souhlasí a tak volám Iva, ten za chvilku přiběhne a odrážíme od mola. Ještě z lodě fotíme krásně nasvícený ostrov Santorini a mizíme na moře. Po chvilce se kocháme dalším západem slunce. Mezitím jsem se domluvil na společném posezení se spřátelenou posádkou, která na Iosu čeká na nový lodní šroub. Ten starý jim upadl na Santorini. V půl jedenáctá kotvíme v hluboké zátoce bokem u mola na Iosu, ve městě Los. Za chvilku už sedíme s partičkou ztroskotanců u vínka a vzájemně si sdělujeme zážitky. Netrvalo to nijak dlouho a místní číšník přináší asi šest různých mističek s pokrmy. Nakládané sardinky, salát, kuřecí křídla, vařené skopové, nějaký slaný salát, fazole, telecí jazyk. Všechno sice v malém, ale i tak je toho spousta. Od kluků se dozvídáme, že se jedná o místní standard. S každou další objednávkou, se přísun pokrmů opakuje. Po chvilce sice ještě můžeme pít, ale jíst už moc ne. No, chvilku jsme tam poseděli:-).

24.4.2018 Milos – Folegandros   36,1NM

Na ostrově Milos se budíme do prosluněného dne. Potřebujeme vzít naftu a koupit plyn, takže jdeme s Jakubem na průzkum. Jediné co jsme našli, je Port Police a tam dostáváme číslo na místního pumpaře. V Řecku jsou čerpací stanice v přístavech velmi zřídka, prakticky všude zajíždí malá autocisterna až na molo. Nafta je asi o dvacet centů dražší než u normální pumpy, ale loď zase nemá takovou spotřebu jako auto. Eva s Karolem opět připravili opulentní snídani. Na stolečku v kokpitu jsou topinky, klasické i obalené ve vejcích, salám, jogurt s marmeládou, čaj, kafe, prostě hody. Po snídani se tak různě trousíme do městečka. Na lodi se scházíme až po půl jedné a vyplouváme. Ivo má zvláštní zvyk, má na lodi na každý den jednu pokrývku hlavy. Ta dnešní se mu fakt povedla. Něco jako pirátský šátek s oranžovou bambulí z kulicha. Ani jsem nesebral odvahu to vyfotit. Z přístavu a dlouhé zátoky vyplouváme na motor, ale hned v jejím ústí vytahujeme plachty. Fouká slabý zaďák a tak stavíme plachty na motýla. Naše rychlost se pohybuje mezi 3-4 uzly a na palubě vládne příjemně ospalá nálada. Asi po dvou hodinách plavby vítr utichá a tak musíme nastartovat motor. Sedím si takhle v kokpitu a najednou mám pocit, že je mi vlastně horko. Teplo je, i když si sundám triko, takže mrknu na teploměr a jelikož voda má dvacet stupňů, není na co čekat. Beru plavky a skáču do vody. Postupně se přidávají Ivo, Jakub a po krátké diskuzi i Karol. Jako všechny posádky, i tahle si užívá vlek za lodí na laně. Karol a Jakub pak seděli až téměř do soumraku na zádi a koupali si nohy ve vodě. Mezitím doplouváme na ostrov Folegandros. Přístav je na jeho východní straně a tak ho musíme obeplout vlastně celý. Před vjezdem do přístavu jsou různě roztroušená skaliska, takže si dáváme pozor. Místa na zakotvení u mola je dost, stojí tu tři plachetnice a tak nemáme problém si vybrat. Stojíme hned u stojanu s elektrikou, a protože potřebujeme nabít fotoaparáty, tak se chystáme připojit. Na Řecku tu mají novinku, k zapnutí proudu je třeba jakási karta. Jdu tedy někoho sehnat, aby nám pomohl. Je tu opět pouze přístavní policie. K zapnutí proudu je třeba jakási karta. Jdu tedy někoho sehnat, aby nám pomohl. Je tu opět pouze přístavní policie. Svojí plynulou angličtinou:-), vysvětluju řecké policistce, co potřebuju a ona to kupodivu chápe. Říká, že nám někoho zavolá, máme prý počkat dvacet minut. Dvacet minut se sice protáhlo na třičtvrtě hodiny, ale čekání jsme využili večeří. Po večeři jdeme jenom kousíček do městečka a po chvilce už sedíme na malé terásce nad přístavem a popíjíme lehounké řecké bílé.

23.4.2018 Hydra -Milos   66,4NM

Protože jsme na Hydru připluli až pozdě večer, tak jsme ráno odtamtud o to méně pospíchali. Všichni z posádky byli na tomhle zajímavém ostrově poprvé, takže měli co objevovat. Hydra je ostrov, na kterém nejsou, až na několik málo výjimek žádná auta, ani jiná motorová vozidla. Dopravu veškerých nákladů zajišťují osli a muly. Vyplouváme kolem jedenácté a míříme na ostrov Milos. Hned po vyplutí z přístavu vytahujeme plachty a hned jak opustíme úžinu mezi Peloponésem a Hydrou, je balíme. Nefouká totiž vůbec nic a ještě ze špatného směru. Smiřujeme se s dlouhou plavbou na motor. Čas na palubě trávíme rybolovem, bohužel zatím stále ještě bez výsledku. Ráno jsme od rybářů koupili čerstvé ryby a na přípravě oběda se podílí snad celá posádka. Výsledek je skvělý, čerstvá ryba s vařeným braborem a salát. Po obědě se pomalu všichni ukládají ke spánku, někdo v kajutě, někdo v kokpitu a Ivo na přídi v houpací síti. O probuzení se postaralo hejno asi osmi delfínů. Vytvořili formaci před přídí Viktorky a krásně se předváděli. Sluníčko se pomalu sklonilo k obzoru a předvedlo v kombinaci s mořskou hladinou zajímavou barevnou scénu. Se západem slunce se také citelně ochladilo, ale už nejsme daleko od cíle dnešní plavby. Na Milos připlouváme krátce po jedenácté hodině a prakticky hned po vyvázání lodě, jdeme na sklenku bílého. Vybíráme příjemnou tavernu a ke džbánku bílého si společně objednáváme grilovaného kalamára. Chvilku po půlnoci jdeme na loď a spát.

22.4.2018 Korfos – Hydra 42,5NM

Já, Ivo a Eva jsme dorazili na Korfos v sobotu kolem poledne po dlouhé cestě autem. Na odpočinek zatím nebyl čas, protože musím dojet na Port Police do Epidavru, nechat potvrdit plavbu. Viktorka má všechny potřebné papíry a tak na Port Police vše běží bez problémů a já mám konečně možnost s Viktorkou vyplout. Musíme ještě počkat na zbytek posádky, Jakub a Karol přiletí až v noci. Ráno je v osm hodin nakládám na nádraží v Korintu a rovnou míříme na Korfos. Krátké vzájemné představení a po naložení věcí do lodi a nákupu proviantu konečně vyrážíme. Je nádherný slunečný den, fouká sice slabý, ale alespoň nějaký vítr, a tak po opuštění mojí domovské zátoky vytahujeme plachty. Karol okamžitě začíná chystat rybářskou výbavu a padají i návrhy, že se budeme živit pouze tím, co ulovíme. Vzhledem k tomu, že to není dlouho, co jsme byli na nákupu, mě to nijak neděsí. Na stoupačku míjíme ostrov Agistri ze severu a potom se protáhneme mezi Aegínou a Moni. Plujeme na plachty, ale v zákrytu ostrovů chvílema musíme zapnout motor. Na plachdy doplouváme až do ústí zátoky u Porosu. Přes město se musíme protáhnout na motor a tak plachty balíme. Klidnou plavbu využívá Karol a chystá malou svačinku, to je už běhen téhle plavby druhá, tu první nachystala Eva. Za Porosem opět vytahujeme plachty a nakonec si užíváme v průlivu mezi Peloponésem a Hydrou, svižnou stoupačku se slušným náklonem. Všichni na palubě už s plavbou na lodi zkušenosti mají, takže si to dokáží vychutnat. Se soumrakem vplouváme do přístavu na Hydře. Nikdy v létě se mi tady nepodařilo najít volné místo a i v tuto dobu bereme to poslední, kousek od stanoviště vodních taxi. Krátce po zakotvení jdeme na večeři a poměrně brzy spát.

 

 

29.3.2018 plavba ze suchého doku na domovské kotviště   15,2NM

 

Robert a já

Nejednalo se sice o žádnou dlouhou plavbu, ale po dlouhých zimních měsících, to byla nádherná plavba. Viktorka byla v zimě na suchu (nakonec já taky). Když jsme na ní udělali s Robertem vše potřebné, tak jsme objednali jeřáb a ve dvě hodiny odpoledne se Viktorka opět dotkla mořské hladiny. Užili jsme si tři krásné hodiny plavby pod plachtami.


Sezóna 2017   2369NM


7.10. – 14.10.2017 Orca team  160NM

Andrea, Jarmila a Zbyšek. Poslední letní posádka na palubě.

12.10.2017 24,7NM Sounio – Athény (Alimos)

Podle předpovědi od rána fouká dost silný vítr. Vyplouváme hned po snídaní a na plachty míříme do Athén. Užíváme si krásný jachting a poslední letošní napluté míle. Do maríny Alimos v Athénách připlouváme už kolem jedné hodiny. Tím končí tahle i všechny letošní plavby. Poslední posádka ještě přespí na lodi a zítra se vydá na prohlídku památek v Athénách. Byl to krásný týden a zakončil skvělou sezónu. Díky všem a zase příště.

11.10.2017 14,9NM Kea (Korissla) – Sounio

10.10.2017 25,1NM Kythnos (Loutra) – Kea (Korissla)

9.10.2017 12,8NM Kythnos (Merikhas) – Kythnos (Loutra)

Po velmi klidné noci na kotvě vstáváme po osmé hodině. K snídani připravila Andrea míchaná vajíčka a s posledním soustem vyplouváme. Plujeme jenom kousíček od přístavu, do nádherné písčité zátoky. Jsem tady opět po čtyřech týdnech. Je tady o něco méně lodí a na pláži pusto. Voda má stále téměř 23°C, ale vzduch se už přece jenom ochladil. Po přechodu studené fronty je vzduch krásně čistý, je neuvěřitelná viditelnost, ale ve stínu je 20°C. To už není opravdu moc. Posádka přijela z úplně jiných teplot, a tak s koupáním nemají problém. Na místě ještě Andrea uvařila oběd, měli jsme vařené brambory, tzatziki, fetu a rajčata. Po obědě zvedáme kotvu a na motor obeplouváme ostrov na jeho východní stranu. Je tady krásný přístav a také další termální koupele.

8.10.2017 52,2NM Methana – Kythnos (Merihkas)

Když ráno lezu z kajuty, je na lodi pouze Zbyšek. Jarmila se šla projít a Andrea naložit do termálního pramene. Zbyšek vyrazil běhat, já se jdu rozloučit s kavárníkem. Nakonec se opět v kavárně všichni potkáváme. Posádka si vybrala plavbu na Kyklády, tak se v Methaně příliš nezdržujeme, čeká nás docela dlouhá plavba. S úderem desáté vyplouváme. Fouká bočák, v nárazech 24 uzlů. Moře je lehce zvlněné, ale nic dramatického. Během plavby se postupně střídáme v kormidlování a ve spánku. Vítr postupně slábne a otáčí se více odzadu. Pak opět lehá a po chvilce je tu zase stoupačka. Opět potkáváme delfíny, ale vlastně na nás jen mrkli a plavali jinam. Vítr vydržel až do západu slunce, pouze poslední pět mil musíme plout na motor. Do přístavu vplouváme už za tmy. U mola je všude obsazeno, nikde žádná vhodná loď na kterou bychom se mohli vyvázat, tak musíme stá na kotvě. Vybírám tedy vhodné místo, Zbyšek pouští kotvu do vody. V okamžiku, kdy jsme zakotveni, připluje další loď a hodí kotvu před naší špičkou. Pokoušíme se jim vysvětlit, že to není dobrý nápad, ale oni nám radí, ať si překotvíme. Jsou to Němci a Andrea mluví německy velmi dobře. Snažíme se jim vysvětlit, že když v této situaci začneme vytahovat kotvu my, tak s ní vezmeme i tu jejich. Nakonec to snad pochopili a překotvili. My můžeme dát do vody člun a zamířit na večeři.

7.10. 2017 30,3NM Korfos – Methana

Posádka dorazila už v pátek v podvečer. Přespali na palubě, a tak můžeme vyplout v sobotu už v deset hodin. Prakticky hned na kraji zátoky u Korfosu vytahujeme plachty, a sice ve slabém větru, ale i přesto plachtíme. Ještě při plavbě na motor potkáváme delfíny a chvilku si nima hrajeme na honěnou. Jako cíl dnešní plavby jsme zvolili Methanu, máme na to dost času a bude to skvělé výchozí místo na další den. Na západní straně vítr náhle utichá, ale jen proto, aby se mohl vzápětí rozfoukat silněji, z opačného směru. Ze zaďáka je najednou stoupačka. Tu malou pauzu posádka využila na první koupání. Vítr je docela poryvový, chvílema fouká 24 uzlů. Všichni na palubě jsou v pohodě, nikomu nevadí bortlajsna ve vodě. Fouká jihovýchod a tak si to musíme několikrát nastoupat. Před soumrakem připlouváme do Methany na městské molo. Stojí tu pouze jeden velký motorák. Není se čemu divit. Do přístavního bazénu žene vítr docela slušné vlny. Napřed se vyvazujeme zádí k molu, ale po chvilce, vida nepřesvědčené obličeje posádky zamíříme o kousek dál do maríny. Téhle maríně jsem se celou sezónu vyhýbal, je to hned vedle sirných pramenů a dost je to tam cítit. Dnes nemáme na vybranou, snad si na ty pukavce zvykneme. Po zakotvení jdeme do města na večeři. Já se usadím v kavárně, posádka jde ještě vyzkoušet termální pramen. V kavárně se nakonec sejdeme a k večeři si dáváme pizzu a slané palačinky. Je poměrně chladno a tak jdeme po večeři hned na loď a spát.


11.10.2017 22NM Setkání s Baltskou krysou                         22NM

Na Korfosu nás navštívil jeden ze členů spolku Baltských krys, Tomáš Sixta. Tihle kluci, zvyklí na studenou vodu a nevlídné počasí, si jindy, než na podzim do Řecka netroufnou. Jelikož tady byl Tomáš s rodinkou a neměl žádnou loď, tak jsme si domluvili alespoň jednodenní výlet na moře. V případě jednodenního výletu je cíl plavby prakticky jasný, Epidauros a Dimitriho restaurace. Vypluli jsme v deset hodin a po chvilce motorování vytahujeme plachty. Za slabého větru jsme pomalu dopluli na Epidauros. Během chvilky loď stojí na kotvě a v člunu se přesunujeme na břeh, na oběd. Ten byl opět skvělý a Tomáš s rodinkou se zařadil do zástupu spokojených námořníků s touto restaurací. Po obědě koupání a jelikož se začíná zvedat vítr, vyplouváme na cestu zpět. Byla z toho krásná stoupačka s větrem okolo 22 uzlů. Strávili jsme prima den a zakončili ho u sklenky vína na Korfosu.


Kreativci na moři 23.9. – 30.9.2017            123,5NM

Petr, Peter, Honza, Honza a Vítek. První čistě mužská posádka. V téhle partě jsou všichni tak nějak kreativci, textař, ilustrátor, designér dětských sedaček, novinář a knihovník/spisovatel.

29.9.2017 15,1NM Methana (Vathi) – Korfos

Strávily jsme poměrně divokou noc na kotvě, na nedostatek houpání si nikdo nemůže stěžovat a vítr nás také nešetřil. Navíc se kotevní řetěz otíral o nějaký kámen pod vodou a to způsobovalo dost hlasitý zvuk. Budíme se už před osmou a jelikož jsme před přístavem na kotvě a ne u mola, tak rovnou vyplouváme. Měníme původně zamýšlenou trasu na Epidavros, za Korfos. Vítr je stále silný a hlavně vane od severu a stání na kotvě v zátoce před Epidavrem by nebylo nic moc. Proto míříme rovnou na Korfos, na koupání to dnes nevypadá a cesta na největší kompletně dochovaný amfiteátr bude lepší autem. Po vyplutí sev lodi chystá snídaně. Posádka se musí stihnout nasnídat, dokud jsme alespoň trochu schovaný za Methanou, jakmile vyplujeme na volnější moře, tak si nás vítr trošku podá. Poslední sousta do sebu kluci hází už za slušného vlnobití. Vytahujeme kosatku, loď jde do náklonu a docela slušně akceleruje. Jelikož to směrově vychází, vystačíme si pouze s kosatkou. Vítr má v nárazech až 30 uzlů a občas na palubu šplouchne nějaká vlnka. Od včerejška se výrazně ochladilo, a tak jsme všichni oblečeni v bundách a já mám tady poprvé na sobě dlouhé kalhoty. Rychlost lodi se pohybuje mezi 6-7 uzly a tak máme těch 15NM za chvilku za sebou. Na Korfosu je pronás už volné místo u mola, Honza jde naposledy ke kotvě. Za tu dobu se spolu už stihli skamarádit, i když ze začátku se ho kotva pokoušela (respektive kotevní řetěz), protáhnout kotevním vrátkem. Loď máme brzy vyvázanou, skvěle spolupracuje i zbytek posádky. Já si odskočím na byt pro klíče od auta a můžeme se vydat na výlet. Napřed se zastavujeme u Dimitriho na oběd. O tenhle zážitek nechci kluky připravit, a ani oni návštěvy nelitují. Celý oběd opět končí prohlídkou produktů z jejich bio farmy, včetně ochutnávání všeho možného. Po obědě pokračujeme do kopců na prohlídku divadla. Já počkám na parkovišti v autě. Původně jsem se chystal samoty využít k hlubokému zamyšlení, ale nějak se mi usnout nedaří. Po návratů turistů z prohlídky jedeme na Korfos. Někdo se chystá na chvilku spánku, Moucek (Peter) jde na procházku. Jsme domluveni, že se potkáme na společnou večeři. Sice jsme se nijak nezabývali podrobnostma, ale i tak se před devátou potkáváme v Ostraku. Probíráme co jsme za ten týden prožili a velkou část večera radíme jednomu nejmenovanému členu posádky ve vtazích s děvčaty. Nakonec se tomu i Mousek zasmál a můžeme jít spát. Byl do další zajímavý týden, strávený na moři s partou lidí, co mají rádi cestování, dobrou řeckou kuchyni, památky a teď už třeba i plavbu na plachetnici po moři. Díky kluci, bylo to fajn:-).

28.9.2017 23,5NM Poros – Methana (Vathi)

Ráno vyplouváme ze zátoky a přesouváme se do města. V maríně se už uvolnilo několik míst, a tak jsme za chvilku vyvázaní na molo. Prakticky okamžitě jdeme do města na večeři. Všichni, až na Mouska (Peter) si dáváme Anglickou snídani, Mousek si dal sendvič, ale asi měl být pro dva. Docela slušně se s tím popral. Po snídaní jdou kluci na prohlídku města, já jdu čekat na loď. Posádka se vrací v jedenáct hodin a vyplouváme. Zátoku za Porosem ještě motorujeme, ale jakmile z ní vyplujeme, vytahujeme plachty a křižujeme proti větru. Musíme obeplout poloostrov Methana. Na jeho západní straně je malinkatý přístav Vathi. Podle předpovědi má foukat silný vítr od severu a Vathí je před tímhle větrem dobře chráněné. Vítr postupně slábne, až utichá úplně. Máme to ještě asi 6 NM, tak se můžou kluci pustit do vaření. Během velmi krátké doby na lodi zavoní steak z krkovičky, a ještě rajčatová omáčka. Zrovna když se rozdávájí talíře, tak se vítr opět probouzí. Fouká kolem 20 uzlů a na několika místech okolo nás prší. Než jsme do sebe nasoukali oběd, tak jsme před přístavem. Bohužel je absolutně obsazený, pro jistotu vplouváme dovnitř, ale jen proto, aby jsme se tam otočili. Házíme kotvu kousek pod přístavem a kluci na člunu míří do vesnice. Já zůstávám na lodi. Po odchodu kluků se mohutně rozpršelo. Prší opravdu siln ě a protože pršet nepřestává, vrací se posádka ze břehu na člunu v dešti. Ihned hlásí, že se jdou koupat. Já se koupal v létě:-).

27.9.2017 12,2NM Hydra – Poros

Téměř se svítáním už je na lodi živo. Na dnešek mají kluci naplánovaný trek po ostrově. Nahází do sebe rychlou snídani a vyráží do kopců. Rádbych šel taky, ale je to tak do kopce, že musím hlídat loď. Kluci se na loď vrátili až večer před sedmou hodinou. Rovnou odvazujeme loď a plujeme na Poros. Když byli na výpravě, tak jsem uvařil plný kastrol bramboračky, jelikož byli pryč celý den, tak jsem ji málem snědl sám, ale nakonec na ně taky zbylo. Plujeme v bezvětří na motor a pomalu se stmívá. Všude okolo se honí mraky a občas oblohu rozjasní blesk od vzdálené bouřky. Na Poros připlouváme asi v půl desáté. Už od kraje města mám pocit, že je tu na tuhle roční dobu nějak plno. Nakonec bylo tak plno, že musíme odplout kousek od města, do zátoky. Původně jsme počítali s večeří v restauraci, ale nikomu se nechce jet na člunu. Musíme si vystačit s tím, co lednice nabízí.

26.9.2017 16NM Ermioni – Dokos – Hydra

Po snídani jdeme do přístavu. Je to jen kousíček přes kopec. Potřebujeme udělat nějaký nákup a také jdeme koupit krevety. krevety nebudou pro všechny, protože Honza a Vítek ještě kouzlo mořských plodů neobjevili. Řeší to zastávkou v obchodě hned vedle. Místo zdravé mořské stravy, si koupili každý asi 300g hovězí  steak. Po návratu na loď se potkáváme s výběrčí. Poplatky v Řecku nejsou nijak vysoké, rozhodně bychom kvůli tomu před výběrčí nezdrhali. Jiný názor na to má asi posádka lodi s obrovskou ruskou vlajkou. Přes snahu výběrčí je oslovit, dělají, že neslyší a odplouvají. Docela slušně ji to vytočilo a bere do ruky telefon a hlásí jméno lodi na Port Police. Jak to dopadlo nevím, ale docela by mě to zajímalo. Když jsme zaplatili za naší loď (5€), tak můžeme taky vyplout. Na motor míříme na ostrov Dokos. Tam kotvíme a chystáme oběd. Já dělám krevety, Honza s Vítkem steaky. Po obědě jen tak posedáváme na lodi, a ta se asi rozhodla sama odplout. Jelikož jsme tady měli jen krátkou zastávku, tak jsme tam dali jen kousek řetězu a asi ho byl opravdu jen kousek. Když už nás zvedající se vítr vyhnal ze zátoky, tak vytahujeme plachty a užíváme si stoupačku na Hydru. Je tady poměrně dost lodí a můžeme si lehce zazávodit. Kluci to berou vážně a snaží se kormidlovat co nejlépe. Na plachty jsme dopluli až k ústí zátoky Mandraky. Vybírám místo až v zadu v zátoce a vysvětluju klukům jak budeme kotvit. Vítek s Petrem lezou s lanem do člunu, s tím, že ho vyvážou na břehu a připlují nám s ním naproti. Já hodím kotvu a zacouvám k nim. Fouká nám u toho dost z boku a je třeba napřed nacvičit veslování:-). Na druhý pokus jsme vyvázaný a jdeme do města na večeři. Jsou to asi dva kilometry, ale docela prima procházka. Ve městě si napřed dáváme pivko, a teprve pak míříme do spleti uzoučkých uliček na večeři. Při pivku a při večeři bylo o čem povídat, a tak se na loď vracíme až před půlnocí.

25.9.2017 27,7NM Methana – Ermioni

Na snídani jsme se vypravili do kavárny vedle přístavu. Dáváme si omeletu, kávu, čaj a kdovíco ještě. Po snídani jde posádka do sirných pramenů. Vrací se před polednem a vyplouváme. Cestou míjíme Poros, ten je ze břehu opravdu fotogenický, a tak foťáky jedou naplno. Míjíme nejvýchodnější cíp Peloponésu a za ním kotvíme v zátoce. Je tady dokonce i kantýna. Takhle to mají napsané na ceduli na břehu. Ve skutečnosti je to dřevěná bouda a karavan, ale i na takovémhle místě si můžete dát oběd nebo pivo. Tenhle týden je tady plno rusů a v téhle zátoce jsou taky. Dá se to poznat podle toho, jak jsou hlučný. Kluci plavou na břeh, tam si dávají pivo a po jejich návratu vyplouváme. Motorujeme, protože nic nefouká. V Ermioni napřed jdeme na procházku do přístavu a cestou zpět na večeři. Restaurace je zpola zaplněna rusama, ale mají tady tak výborného kalamára, že zůstáváme.

24.9.2017 29NM Korfos – Agistri – Methana

V devět jsou už všichni skutečně vzhůru a potkáváme se na lodi. Já využil možnosti se vyspat na bytě v posteli a tak přicházím v době, když už se chystá snídaně. Po snídani dobereme vodu a vyplouváme. Plujeme na motor, alarm teploty je zticha, tak snad to bude dobrý. První zastávka je na ostrově Agistri. Během plavby stihnul Peter uvařit česnečku, a tak po zakotvení napřed jíme. Po obědě postupně naskákají do vody. Užívají si první koupání a potápění v jedné z krásných zátok ostrova. Doplavali na ostrov, tam si dali pivko a po návrahu velmi kladně hodnotili místní barmanku. Na lodi pak nacvičovali skoky do vody z lodi. Některé skoky se dali považovat i za šipku:-). Peter opět bloumá po lodní kuchyni a asi zase dostaneme něco dobrého. Trošku riskuje, protože na takový servis si všichni rychle zvyknou. Posilněni vyplouváme, ještě se krátce zastavujeme u přístavu a posádka se znovu vydává do vody. Někdo se jen tak koupe, někto se potápí a loví mušle. Na místě nejsme dlouho, zvedáme kotvu a na motor proplouváme mělčiny mezi ostrovy. V okamžiku, když jsme na bezpečné hloubce, vytahujeme plachty. Vítr se přecejenom rozfoukal. Křižujeme proti jihovýchodnímu větru směrem na Methanu. Užíváme si jachting i po západu slunce a k molu na Methaně připlouváme už za tmy. Jdeme rovnou na večeři. Kam je poměrně jasné, je tady jeden podnik, který ostatní zásadně převyšuje, hlavně v osobě majitele.

23.9.2017 Korfos

Kluci přijeli do Korintu až skoro v šest hodin. Čekám na ně před nádražím a opět tipuju, kteří z toho davu to jsou. Brzy mám poměrně jasno. Stojíme od sebe dva metry, kluci se rozhlížejí a Vítek bere do ruky telefon. Ten můj začal zvonit, a tak bylo jasno. Seznamujeme se a říkám, že jsem je odhadl a  čekal bych, že taky poznají čecha. Čecha by prý poznali, alé já podle nich vypadám jako řek. No moc blonďatejch řeků jsem tady nepotkal. Hned jak nastoupili do auta, tak se domlouváme, že vyplujeme až zítra. Z nádraží jedeme rovnou do obchodu na nákup. Snažím se je dopředu varovat, že není nutné dělat nákup na celý týden. Vypadá to, že tomu rozumí, a tak nakoupí pouze jeden plný nákupní vozík. S nákupem míříme rovnou na Korfos. Kluci se rozdělili do kajut podle velikosti a můžeme vyrazit na večeři. Při večeři si upřesňujeme, kam by chtěli plout a kolik času vlastní plavbě chtějí věnovat. Nesedíme dlouho, jsou natěšení na plavbu a padají i návrhy na budíček o šesté. Nakonec se domlouváme na devátou. Je to opět zajímavá skladba lidí, hlavně jejich profese.


Bratři a sestry v triku 16.9. – 23.9.2017                      160,1NM

Tomáš, Lenka, Honza, Anička a Aleš. Tahle posádka si přivezla trika, které udělal Tomáš pouze pro tuto příležitost. Jedno jsem dostal i já, takže jsme i davu lehce identifikovatelní.

22.9.2017 21NM Korfos – Epidavros – Korfos

Ráno přijel opět majitel lodě odstranit závadu, která způsobuje přehřívání motoru. Snaží se o vypláchnutí výměníku mezi sladkou a slanou vodou nějakou chemikálií. Moc tomu nedůvěřuju, ale po této operaci motor běží, dost dlouho i ve vyšších otáčkách a alarm nic. Tak snad to bude dobrý. Jsem rád, že posádka má chuť vyplout. Sice už to bude jenom tam a zpátky, ale plavba je baví, a to je dobře. Bohužel, silný vítr, který foukal až doteď, pomalu utichá. Domlouváme se na plavbě na Epidavros. Tam si dáme u Dimitriho oběd a poplujeme zpět. Po dvou hodinách plavby na motor kotvíme v zátoce před Dimitriho restaurací a na člunu se přesouváme na oběd. Nikomu se moc do vody nechce, protože se ochladilo a je jen asi 25 stupňů. Oběd byl opět výborný. Po obědě Lenka vymýšlí procházku ke kostelíku na druhé straně zátoky. Já prohlašuju, že jako kapitán nemůžu opustit loď a Tomáš taky nemá chuť se někam trmácet. Zbytek party se tedy vydává na tůru, já s Tomášem tam plujeme po moři. Před kostelíkem jsme zakotvili a po chvilce Tomáš na člunu pluje pro zbytek party. Když dorazili na loď, skáčou ještě naposledy do vody. Pak zvedáme kotvu, a jelikož se zvedá vítr, vytahujeme ven plné prádlo. Vítr docela zesílil a užíváme si nádherný jachting. Loď jde do náklonu, občas na palubu šplouchne nějaká vlna, vypadá to na skvělé rozloučení s lodí, větrem a mořem. V zátoce před Korfosem balíme plachty a startujeme motor. A po chvilce je to tu zas, alarm teploty. Opět tedy vytahujeme alespoň kosatku a křižujeme až na kotviště. Tam vplouváme pod plachtama už za tmy, kosatka je během několika vteřin zabalená, startuji motor a během chviličky jsme na mole. Čeká nás společná večeře, posádku druhý den cesta do Athén, kde budou ještě několik dní obdivovat místní pamětihodnosti. Byl to opět super týden, a to i přes drobné technické potíže. Posádka se přes vše přenesla s nadhledem a třeba noční odplutí z Perdiky považovali za super zážitek. Kluci byli velmi aktivní ohledně ovládání lodi, dokonce by z nich asi mohli být časem i dobří kapitáni, ale co bych potom dělal já:-).

21.9.2017 24,3NM Aegina (Perdika – Korfos)

Tenhle den začíná hodně brzy a taky hodně zajímavě. Je těsně po půlnoci a budí mě silné houpání lodi. Vyskakuju z pelechu a jdu zkontrolovat situaci. V kokpitu už to obhlíží Tomáš. Vítr výrazně zesílil, hrne do přístavu vlny a vzhledem k jejich směru, je vlnolam příliž necloní. Lodě skákají jak korkové špunty v potoce. Horší je, že tohle nemůže kotva dlouho vydržet a my máme hned za zádí, blízko kormidla velké kameny. Perdika je malý přístav a stojí se tady, jako ostatně skororo všude v Řecku, na kotvě s vyvázanou zádí k molu. Jelikož je to tady úzké, tak není možné dát kotvu dostatečně daleko a tím pádem, není zakotvení tak spolehlivé. Rozhodnutí je jasné, odplouváme. Tomáš míří ke kotvě, já postupně odvazuju lana na zádi. Závětrné je za okamžik v lodí, bohužel návětrné nejde uvolnit z vazáku. Je sice kolem něj na volno, ale další loď nám ho tam přiskřípla. Honza se srdnatě vydává na břeh lano uvolnit. Máme za lodí spuštěnou lodní lávku. Většinou lidi mají obavu po ní chodit v klidu, ve dne v přístavu, Honzu nezastavily ani silné vlny, skákající loď a tma. Povedlo se mu lano uvolnit, trošku divoce skáče do člunu a Tomáš vytahuje kotvu. Na motor, dost pod plynem míříme do bezpečí, to je v takovéto situaci vždy volné moře. Bohužel ještě hned v průlivu mezi Perdikou a ostrovem Moni se opět ozývá alarm motoru. Otáčím napřed loď po větru a vytahujeme kosatku. Tahle parta během posledních dní, byla sama schopna dělat obraty s lodí a tak vědí co mají dělat. Za Moni jsme víceméně schvaní, to ale v tomto případě znamená, že jsme v rotoru. Vítr se točí ze strany na stranu. Přesto se nám poměrně snadno daří odplout dál na moře. Tady sice fouká hodně (28 uzlů), ale alespoň z jednoho směru. Zhodnocuji situaci, fouká silný západ, s troškou severu. Na tenhle směr tady zrovna moc kotvišť není, a tak navrhuju plout až na Korfos, tam je jistota, že zvládneme doplout až do chráněné části zátoky na plachty a zakotvit i bez použití motoru. Plavba je to sice trošku divočejší, ale být to ve dne, tak by si to tahle posádka spíš užívala. Mezi Moni a Agitri dostáváme vítr opravdu v plné síle, ale krom občasné sprchy a většího náklonu se nic moc neděje. Vypadá to, že s tím nikdo nemá problém, část posádky dokonce spí. Za Agistri je kormidlování zaseo něco složitější, opět jsou za ostrovem rotory. Čím dále jsme od poběří, tím je situace lepší. V místech před Epidavrem se vítr stáčí, proto děláme prní réčko, vše perfektně provedeno (mají to nacvičené) a výsledek je téměř ideální kurz na Korfos. Teď už to bude snad jen o čase. Od vyplutím mám na sobě jen trenýrky a jachtařskou bundu, a tak je konečně čas se obléknout důstojněji. V kokpitu jsem já, Tomáš a Honza. Honza občas zaskakuje za kormidlem, Tomáš hlasitým chrápáním dokazuje, že se nenechá touto příhodou vyvést z míry. Lenka, Anička a Aleš jsou v kajutách a snad i spí. Je bez měsíčná noc a nad sebou máme nádhernou hvězdnou oblohu. V ústí zátoky před Korfosem se vítr opět začíná točit. Musíme proto začít křižovat. Na každé réčko budíme Tomáše, ten hned po obratu znovu usíná. Čím jsme v zátoce hlouběji, tím je třeba dělat obraty častěji. Je to tady hodně zakroucené a vítr tady vždy zlobí. Na poslední míli startujeme motor, Tomáš je připravený u kotevního vrátku a já zaklínám alarm teploty, ať je zticha. Ozval se asi 400 metrů před cílem. Okamžitě motor chcípáme a házíme kotvu. Stojíme na deseti metrech hloubky, na dohled od mola. Máme za sebou pět a půl hodiny plavby, svítá, je šest ráno a jdeme spát. Budíme se před desátou, voláme majitele lodi a popisujeme mu závadu. Vítr stále fouká, startujeme motor a za chvilku kotvíme u mola na Korfosu. Následuje několik dalších telefonátů s majitelem lodi. Ten slibuje, že přijede a závadu odstraní. Je jasné, že dnes nevyplujeme, a tak si posádka bere auto a jede obdivovat památky na Epidavros. Majitel lodi přijel až v pět odpoledne a pokouší se přijít závadě na kloub. Mezitím se posádka vrací z výletu a jdeme na večeři. Do večera majitel závadu neodstranil, prý to bude zítra. Jdeme spát.

20.9.2017 30,6NM Hydra – Aegina (Perdika)

Už po probuzení je jasné, že dnes bude přece jenom něco foukat. Je to důvod to využít a zbytečně se nezdržovat. Po snídani startujeme motor, odvazujeme loď od mola a vytahujeme kotvu. Ta nejde vytáhnou, a tak musím takhle po ránu do vody. Stojíme na hloubce pět metrů, takžepotopit se ke kotvě není až takový problém. Když jsem to udělal, vidím na dně starou, velkou, Admirálskou kotvu. Ty se tady v Řecku často používají jako závaží pro bóje na vyvazování místních lodí. Tahle je opravdu velká, proto si mi daří ji převalit a řetěz osvobodit až na třetí pokus. Ve vyplutí nám už nic nebrání a můžeme zamířit na Aegínu. Ihned po opuštění zátoky vytahujeme plachty a užíváme si krásný jachting. Čím blíž jsme Peloponésu, tím víc vítr slábne. Na jeho nejvýchodnějším cípu už musíme nastartovat motor. Po chvilce motorování se ozve alarm. Motor se nám snaží sdělit, že se přehřívá. Okamžitě (todělám několikrát denně) kontroluju, jestli vytéká voda z výfuku. Tady problém není. Kontroluju hladinu vody ve vnitřním okruhu, tady taky v pořádku. V té době už je motor samozřejmě vypnutý a plácáme se více méně na místě, ale na plachty. Asi po půl hodině motor, protože stále nic nefouká startujeme znovu a vypadá to, že je vše v pořádku. Na motor doplujeme na severní stranu ostrova Poros a tam v malé zátoce kotvíme. Koupání, oběd , odpočinek a můžeme vyrazit. Ze zátoky vypluváme na motor, a opět se ozývá alarm. Něco fouká. tak můžeme plout na plachty. Křižujeme proti slabému větru na Aeginu. Vítr postupně sílí a nakonec jsme se krásně svezli. Do přístavu vplouváme pod plachtama, posádka plachty rychle balí, startujeme motor a vybíráme místo pro zakotvení. Nakonec kotvíme na konci betonového mola. Není to zrovna ideální místo, pod vodou jsou poměrně mělko velké kameny. Proto loď vyvazujeme dál od mola a na břeh, sce asi jen na tři metry použijeme člun. Prakticky hned jdeme na večeři. Vybíráme restauraci, kde má majitel vizáš jako masový vrah, ale já už z minulosti vím, že je to skvělý chlapík. Nakonec se o tom má možnost přesvědčit i posádka. Po večeři jdeme na loď a hned spát.

19.9.2017 16,2NM Ermioni – Hydra

Po snídani se jdeme podívat do přístavu. Je potřeba dokoupit nějaké zásoby, posádka má chuť na kávu a je tady jedinečný obchod, kde prodávají vše, co moře nabízí. Napřed tedy posedíme v restauraci, pak kupujeme celerovou nať, česnek a hlavně krevety, ještě vody a spěcháme k lodi. Ještě před odplutím vyhledávám kde zaplatím za stání. Asi tady byl výběrčí, zrovna v době, co jsme byli ve městě. Nechal na lodi vzkaz i s mapkou. Bohužel na ní zakroužkoval asi půlku města. Vydal jsem se tedy pátrat a snažil se využít pomoci místních. Začali se chytat, až když jsem byl skoro u toho. Vyplouváme a na motor plujeme na ostrov Dokos. Na Dokosu zakotvíme a můžu se pustit do přípravy krevet. Koupili jsme kilo velkých krevet. Stálo to 18€ a je to oběd pro celou posádku. Jídlo asi unavuje, protože za chvilku na lodi skoro všichni spí. Odpočatí pokračujeme na Hydru. Fouká alespoň slabounký vítr, a tak se pouze s kosatkou, na zaďáka, posouváme rychlostí 3 uzle, směrem na Hydru. Na Hydře napřet míříme do přístavu, šance na zakotvení je téměř nulová, ale alespoň si mohli přístav prohlédnout. Pokračujeme tedy dál do zátoky, tady už je míst vcelku dost. Kotvíme až na konci zátoky, kotva ve vodě, záď přivázaná ke břehu. Loď na břehu vyvazoval Aleš a Lenka mu pomáhala, byl to koncert, jen to budeme muset ještě trošku poladit. Loď je zakotvena, jdeme půo břehu, asi 1,5km do města na večeři. Na Hydře (ve Městě) jsem teprve po třetí. Mám tady tip na skvělou restauraci a v pohodě k ní trefím.Je sice ve spleti uzoučkých uliček, ale tam trefím. Nakonec jsem to našel, napřed byla v plánu večeře, pak teprve procházka, no tak jsme to jen přehodili. Když dorazíme na místo, nikdo si na dlouhé hledání nestěžuje, to místo je fakt kouzelné. Po večeři ještě procházka po přístavu, delší přesun na loď a jdeme spát.

18.7.2017 31,3NM Methana – Ermioni

Snídani připravila Lenka, bylo to jak od maminky, mám po dlouhé době míchaná vajíčka. Vlastně je to o něco lepší, ale to je dáno surovinou. Prostě tady i vejce chutnají jako vejce. Po snídani se přesouváme do kavárny na kávu, posádka se poté vydává k sirným pramenům, já měl vejce k snídani a na zápach pukavců nejsem až tak moc zvědavej, takže zůstávám v kavárně. Asi už nasáli řecký tempo, protože na lodi se scházíme až v poledne. Za chvilku vyplouváme, plujeme na motor, protože musíme proplout Porosem. V okamžiku, kdy necháváme Poros za zády, vytahujeme plachty. Fouká nějakých devět uzlů, ale jsme za to rádi, i když musíme křižovat proti větru. Netrvá dlouho a dojíždíme jednu plachetnici, v posádce se probudili geny závodních koní. Snažíme se o co nejlepší trim plachet a soutěživost jde tak daleko, že ti, co nemají zrovna co dělat, se přesunují na návětrnou stranu, vyvažovat loď. Těsně za nejvýchodnějším výběžkem Peloponésu kotvíme v zátoce, v hrnci se už vaří brambory, a tak můžeme naskákat do vody. K obědu máme vařené brambory a tzatziki. Je to velmi jednoduché, chutné, zdravé a já nevím jaké ještě. Po obědě pokračujeme dál po trase dnešní plavby. Do Ermioni připlouváme v podvečer. Je tu najednou spousta volného místa, a tak kotvíme hned zkraje u mola. Pak obvyklá prodleva, všichni se opět sprchují a můžeme vyrazit na večeři. Na stole se postupně objevují různé plody moře a ryby. Po večeři ještě nějakou dobu klábosíme a pokračujeme v tom i na lodi. Docela dlouho:-).

17.9.2017 26,2NM Epidavros – Agistri – Moni- Methana

Vypadá to, že tenhle týden budeme vstávat o poznání dříve, než tomu bylo ten minulý. V půl osmé jsou všichni na nohou a během chvilky je připravena i snídaně. Všichni se těší na plavbu, a tak po krátkém koupání vyplouváme. Po ránu opět bez větru. Plavbu na motor si zpestřujeme blbnutím v nafukovacím kruhu, taženém na laně za lodí. Míříme na ostrov Agistri, tam opět koupání a pak krátký přesun na maličký ostrůvek Moni. Tohle místo jsme vybrali na oběd. Netrvá dlouho a máme všichni před sebou plný talíř špaget Aglio Olio, kdo chce může si přidat. Po obědě chvilku lelkujeme. Před usnutím nás zachránil lehce se zvedající vítr. Není to sice žádný uragán, ale okamžitě vyplouváme a vše co máme letí nahoru. Asi to nebude úplně adrealinová plavba, ale posouvá nás to správným směrem. O zpestření se postaralo hejno delfínů, připlavali, ochotně zapózovali do objektivů, předvedli pár výskoků a pak pokračovali svojí cestou. Vitr ještě trošku zesílil a na lodi to vypadá jak na kurzu jachtingu. Posádka, vlastně skoro sama si rozděluje role, já trošku kibicuju, ale pak následuje jedno réčko za druhým. Tohle může vydržet jen tak dlouho, dokud bude foukat. A jelikož foukat přestalo, tak opět motor a míříme, už jen kousek na Methanu. Na Methaně, poté co se osprchovala celá posádka, jdeme rovnou na večeři. Vítá nás široký úsměv místního kavárníka. Asi se ho už budu muset zeptat na jméno, on to neřeší, neustále mi říká „můj příteli“. Opět se objednává jídlo společně a každý si bere na co má chuť. Po večeři ještě chvilku posedíme, je třeba probrat dnešní zážitky, teprve potom, můžeme jít spát.

16.9.2017 10,5NM Korfos – Epidavros

S novou posádkou vyplouváme ve tři hodiny na Epidavros. Mají mezi sebou i dva, co již jachting ochutnali (Lenka a Tomáš), a i ostatní mají chuť plout na plachty. Bohužel nefouká vůbec nic a tak musíme plout na motor. Počasí se prostě poručit nedá. Za dvě hodiny jsme na Epidavru, jdeme do vody, šnorchlujeme mezi základy budov potopeného města, posádka si užívá první koupání. Pak se vracíme na loď, od Tomáše všichni fasujeme stejná trika a na člunu se postupně převážíme na večeři k Dimitrimu. Posádka volí vcelku ideální způsob stravování. Objednávají, co koho napadne a všichni jedí všechno. Personál plážové restaurace postupně přináší salát, několik druhů ryb, kalamáry a chobotnici. Jídlo je opět skvělé. Po večeři se všichni vrhají obdivovat a ochutnávat olivy, olivový olej,bylinky a koření, med, různé zavařeniny, citrónový likér pro dámy, kořalku pro pány. Součástí restaurace je i prezentace výrobků z jejich rodinné farmy. Všechno v super kvalitě. Poté se ještě jdeme projít do města, nakonec tam pouze kupujeme chléb na ráno a jdeme na loď spát.


Slovenská plavba 9.9. – 16.9.2017                  217,1NM

Vlasta, Norbi, Simonka, Petr, Dagmar a Katka. Na palubě zůstali z minulého týdne Vlasta, Norbi a Simonka. V sobotu se přidali Petr, Dagmar a Katka. Nazval jsem to Slovenská plavba, Norbi je sice z Maďarska, ale je tady se Slovenkou, tak co.

15.9.2017 19,5NM Aegina (Perdika) – Epidavros – Korfos

Tentokrát vyplouváme brzy ráno a míříme z Perdiky hned na vedlejší ostrůvek Moni. Tam spouštíme kotvu a posádka se jde koupat, část vyráží i na břeh. Strávili jsme tam celé dopoledne a pokračujeme na Epidavros. Na Epidavru si dáváme oběd a pak až do večera trávíme čas povalováním na lodi (já), plavbou na pomocném člunu do dálek (Katka, Vlasta, Norbi a Simča) a opalováním na pláži (Petr a Dáša). V šest večer zvedáme kotvu a míříme na Korfos. Máme před sebou poslední společnou večeři. Norbi má narozeniny a zbytek posádky mu koupil i dort. Sice museli malinko improvizovat, ale dort to byl. Skončila další plavba, poslední noc pro tuhle skvělou posádku, a ráno odjezd na nádraží.

14.9.2017 31,5NM Sounio – Aegina (Perdika)

Budím se už před osmou, Vlasta v kokpitu je už taky vzhůru a tak jdu ven za ním. Začal jsem tím, že jsem si srazil sluneční brýle do vody. Stojíme na hloubce osm metrů a tak musím pro ně do vody. No povedlo se a jsem už úplně probuzenej. Norbi, Katka, Dáša a Petr vyráží prozkoumat chrám Poseidóna. Po jejich návratu vyplouváme na Aeginu. Zpočátku zkoušíme využít alespoň slabého větru, ale nakonec plachty sbalíme a musíme plout na motor. Katka si na lodi otevřela kosmetický salón, za chvilku má Vlasta i Norbi obočí, jak pánové z módních časopisů. Těsně před Perdikou ještě zastavujeme na koupání u jedné jeskyně. Přístav na Perdice je úplně plný, a tak se vyvazujeme na vlnolam před přístavem.  Petr s Dášou jdou tentokrát na soukromou romantickou večeři, zbytek jde na společnou večeři.

13.9.2017 38,4NM Andros(Gavrio) – Kea – Sounio

Snídani připravila Dáša, zatím se v kuchyňce pohybuje nejčastěji. Jsme na nejvýchodnějším místě naší plavby a musíme pomalu začít myslet na návrat. Po poradě vybíráme zátoku na pevnině, jihozápadně od Athén. Hned nad zátokou se tyčí chrám Poseidóna. Před vyplutím bereme vodu a voláme si cisternu s naftou. Když máme všeho dost, můžeme vyrazit. Plujeme na motor a pro spestření pouštíme do vody za loď lana. Na ty jsme napřed nakonec uvázali fendry a zkoušíme, jakou rychlostí se na tom dá udržet. Je to poměrně spolehlivý způsob, jak si vypláchnout dutiny. Po chvilce blbnutí pokračujeme na ostrov Kea. Už jsem tam byl, tak posádce slibuju krásnou zátoku s restaurací. Sliby se mají plnit, v zátoce jsme, restaurace je tu taky, jen je to jiná zátoka, než o které jsem mluvil. V kuchyni opět Dáša, tentokrát rizoto se žampiony. Následuje koupání a válení se na pláži. Přestože stojíme asi padesát metrů od břehu, musí chlapci dát do vody člun. Pak mohou na břeh všichni, i Simonka a s ní i deky a další nezbytnosti. Až skoro v pět odpoledne vyplouváme k cily naší dnešní plavby. Tak jako je Dáša nejčastěji v kuchyni, tak zase Katka, nejčastěji kormidluje. O kormidlo se sice střídají téměř všichni, ale Katka vede, na paty se jí dotahuje Norbi. Chvilku před soumrakem je na palubě opět vzrušení, delfíni. Jsou sice malinkatí, ale skáčou kolem lodi a posádka si to užívá. Když se delfíni vydali svojí cestou a opustili naší loď, je skoro soumrak. Obzor hraje všemi barvami, tak se paměťová média plní maximální rychlostí. Už za úplné tmy vplouváme do zátoky. Kotví tady šest lodí, takže si chvilku vybírám nejvhodnější místo na zakotvení. Petr při každém přistání asistuje a od druhého dne, dělá vše samostatně. To je pro kapitána velká úleva, když se může na pomoc posádky spolehnout. Na Dášu je taky spolehnutí, prakticky okamžitě připravuje večeři. Máme vařené brambory s tzatziki, k tomu rajče a večeře je hotová. Kdo mě zná, tak by se asi podivil, co považuju za večeři, já sám bych tomu taky dříve nevěřil, ale je to tak. Původně byl plán vyrazit ještě večer na břeh, ale nakonec se nikomu nechce a zůstáváme na lodi. Slunce a moře asi unavuje a tak je na lodi za chvilku ticho, jen noční pták Vlasta pojí v kokpitu pivko a třídí fotky a videa.

12.9.2017 38,9NM Kythnos (Loutra) –Gyaros – Andros (Gavrio)

Už před osmou ráno zaujímá Dáša místo u sporáku a vytváří snídani pro celou posádku. Obaluje ve vejcích místní chleba a smaží ho na pánvi. K tomu dostáváme nakrájený sýr, rajčata a Vlasta si ještě vyžádal salám. Po snídani se chystáme vyplout, ale musíme počkat, protože Norbi se rozhodl prát špinavé prádlo. Skutečně jde o oděvy:-). Vyrazil do města a dokázal přesvědčit personál jednoho hotelu, aby mu vyprali. Asi za hodinu a půl se vrátil s pytlem vypraného, ale mokrého prádla. Vyšlo to na 10€ a vypadal spokojeně (pak jsem se dověděl, že to bylo 10€ za jednu várku, celkem tedy 30€ a to už až tak dobré nebylo). Ještě dobíráme vodu. Na elektrice, přestože stojíme z druhé strany vlnolamu, jsme napojeni už od večera. Je tady skutečně ochotný správce přístavu. Na elektriku nám natáhl vlastní prodlužovák, a na vodu vlastní hadici. V jedenáct hodin konečně vyplouváme a míříme na ostrov Gyaros. Vlasta jako vůdce výpravy vygoogloval všechny možné i nemožné atrakce tohoto ostrova a všichni se těší na staré vězení, a dokonce na tuleně. No uvidíme. Vítr se opět utišil, a tak to musíme odmotorovat. Motor pravděpodobně probudil Simonku a ta se přesunula opalovat se na příď. Potkáváme docela velkou osobní loď, ta má přednost a proto točíme doprava. Jsme docela blízko, vlna od lodi je kraťoučká, a když pleskne o špičku, nádherně se přes ní přelije. Přesně v tom místě se právě opaluje Simonka. Plavkám voda nevadí, ale otevřenou luknou se voda dostala i do příďové kajuty. Je to právě kajuta Simonky a Norbiho. Po dvou hodinách připlouváme k ostrovu Gyaros. Začínáme pátrat pojeskyni, ve které mají být tuleni. Pomalu obeplouváme celé západní pobřeží ostrova, ale žádnou jeskyni jsme neobjevili. Pokračujeme z jeho východní strany až k zátoce, kde je ohromný komplex bývalé věznice. Na tomto ostrově v minulosti prý věznili mnoho tisíc lidí. Posádka se vydává na břeh, vězení prozkoumat, já zůstávám na lodi. Do vězení se mi zatím nechce. Zátoku opouštíme až v podvečer. Napřed to vypadá na plavbu na plachty, ale asi za hodinu vítr opět ustává a znova startujeme motor. Slunce se pomalu schovalo za obzor a s ubívajícím světlem se nad námi, začíná objevovat nádherně hvězdná obloha. Celé scenérii vévodí Mléčná dráha, jako kdyby ji někdo na oblohu namaloval štětkou. Podeváté večer vplouváme do přístavu Gavrio. Je tu jedno volné místo u mola a za chvilku můžeme vyrazit do města na prohlídku a na večeři.

11.9.2017 15,1NM Kythnos (Merikhas) – Kythnos (Loutra)

Ráno se odvazujeme od lodi, na níž jsme se včera večer vyvázali a přesouváme se k molu. Potřebujeme nabrat vodu, protože naše spotřeba je obdivuhodná. Mám na palubě tři mladé dámy, ale stejně si myslím, že nejčastěji se sprchuje Vlasta, a to je chlap. Vyrážíme do městečka na snídani a na nákupy. Když se nám podaří, po nějaké době se konečně sejít na palubě, vyrážíme do dálek. Teda jen o zátoku dále. Je to vlastně ostrůvek vedle ostrova, ale v půli je písečný hřbet, a ten oba ostrovy spojuje. Nádherné místo a trávíme tam prakticky celé odpoledne. Posádka vyráží za koupáním na pláž, já na lodi vařím bramboračku. Když mám uvařeno a uklizeno, plavu také na pláž. Tam zatím Vlasta natáčí záběry z drona. Tentokrát to má dokonce i prvky režije, mladí běhají po pláži sem a tam. Pak někoho napadlo, že bychom mohli někoho zahrabat do písku. Vyhrabali jsme podlouhlou díru a Katka si do ní vcelku dobrovolně lehla, za chvilku byla celá zahrabaná a koukala jí jen hlava. Dáše to připadalo málo a začala z písku tvořit postavu. Nakonec z toho byla mořská panna, se vším co má mít. Myslím samozřejmě pořádnou ploutvi. V tom okamžiku se vrátili Norbi se Simonkou, ti rávili odpoledne v blízké restauraci. Norbimu se asi mořská panna zdála nedokonalá a udělal několik nepublikovatelných úprav. Naštěstí jsme to všechno stihli vyfotit už před tím. Po návratu na palubu se posádka vrhla na připravenou bramboračku, dokonce si i děvčata přidávaly. Konečně můžeme vyplout. V cestě nám stojí jakási mega jachta, a když ji míjíme, ženská část posádky se snaží být vidět. Prý co kdyby. Rozhodli jsme se pro dnešek zůstat na ostrově Kythnos, jen přeplouváme na jeho východní stranu. Krásně se nám rozfoukalo a ták si užíváme jachtingu s dvaceti uzly na stoupačku. Po pár obratech jsme v ústí přístavu a vybíráme místo na zakotvení. Přístav je maličký, a beznadějně obsazený. Lodě stojí i z druhé strany vlnolamu. Když připlujeme blíže, je vidět, že na kamenech vlnolamu jsou přidělaná oka na vyvázání lan. Vyvazujeme se tedy na tomto místě a vyrážíme na večeři. Takhle napsané to vypadá, jako když bičem mrská, ale ve skutečnosti mezi přistání a odchodem na večeři, byla asi hodina a půl. Během večeře se zvedl silný vítr, a proto jdu raději na loď. Fouká hodně, ale naštěstí do zad. Noc nakonec proběhla bez větších komplikací.

10.9.2017 53,4NM Aegina – Kythnos (Merikhas)

9.9.2017 20,3NM Korfos – Aegina

Tento týden se střídá pouze část posádky. Nováčci na palubě přiletěli už v pátek v noci, přespali v hotelu a brzy ráno vyrazili vlakem do Korintu. Předběžně máme naplánovanou delší plavbu, tak proto je vyzvedávám už kolem jedenácté v Korintu na nádraží. Po příjezdu do Korfosu jde posádka na večeři, a já musím uklidit loď. S celým úklidem mi pomáhá Norbi. Naše domluva není nejjednodušší, ale funguje to. Ve tři hodiny je vše připraveno k odplutí, ještě společné foto a odrážíme od mola. První část plavby plujeme na motor, je téměř absolutní bezvětří. Znovu koukám na předpověď a ejhle, přestože ještě včera nemělo podle předpovědi, celý další týden, nic foukat, Je tam najednou jižní vítr s nárazy až 25 uzlů. Po chvilce se vítr skutečně dostavil a postupně nabíral na síle. Mezi ostrovy si to většinou fouká, jak chce, takže místo jižnímu větru, plujeme přímo proti východnímu. Probíjíme se proti tomu na motor, ale po chvilce vytahujeme plachty. Máme v plánu dlouhou plavbu a rád bych viděl, jak bude celá posádka v těchto podmínkách reagovat. Odpadáme tedy na severovýchod, loď jde do asi třiceti stupňového náklonu, občas na palubu šplouchne nějaká vlna. Za kormidlem je Petr a je vidět, že si to užívá. Není to sice jachtař, má za sebou pouze týdenní zkušenost na lodi, ale je to paraglidista, takže o větru a úhlech náběhu něco ví. Na palubě máme i úplného nováčka a přece jenom to nejsou podmínky pro první zkušenost, proto asi po hodině balíme plachty a míříme do zátoky na ostrov Moni. Posádka se vydává ve člunu na břeh a dokonce část uvažuje o přespání ve stanu. Stanování razantně zakázal jakýsi místní správce, proto odplouváme na Aegínu do přístavu Perdika. Ten je beznadějně přecpaný a při tomhle směru a síle větru, není ani dost chráněný. Odplouváme tedy do první zátoky severně od Perdiky a tam kotvíme na hloubce sedmnáct metrů. Dáša uvařila špagety s omáčkou „co lednice dala“ , byly výborné. Po večeři, ještě nějakou dobu klábosíme v kokpitu, než jdeme všichni postupně spát.


Mezinárodní posádka 2.9. – 9.9.2017                    123,3NM

Zoja, Larissa, Simona, Norbert a Vlastimil. Tentokrát je na palubě snad celá východní Evropa. Zoja a Larissa pochází z Ukrajiny, ale jedna žije v ČR a druhá v Německu. Vlasta a Simona jsou ze Slovenska, Norbert je z Maďarska. Tihle tři, žijí pro změnu v Londýně.

8.9.2017 10,7NM Agistri – Korfos

Poslední den s touto posádkou, vlastně s částí. V sobotu loď opustí Zoja s Larisou a vystřídají je další Vlasty známý. Vlasta, Simonka a Norbi jsou tady na čtrnáct dní. Na Korfos to máme kousíček a tak nikam nepospícháme. Posádka tráví čas koupáním a polehováním na lodi i na místní pláži. Já se válím v kajutě a čtu si. Vyplouváme až ve tři hodiny a míříme na Korfos.

7.9.2017 17,9NM Methana – Agistri

Na dnešek máme naplánovanou pouze krátkou etapu na Aegínu. Posádka různě courá po Methaně a tak vyplouváme až kolem jedný hodiny. Napřed míříme na ostrov Moni. Je tu pěkná zátoka na koupání a trávíme tam skoro celé odpoledne. Když se všichni dosyta vykoupali, vyplouváme na aegínu. Je to kousíček a tak plujeme na motor. A to i přesto, že se docela rozfoukalo. Na Aegíně vplouvám do přístavu, ale všude je obsazeno. Otáčím v silném větru v úzké uličce loď a míříme ven. Rozhodujeme se plout na Agistri. Na Agistri je přístav také obsazený a proto plujeme dál kolem ostrova. Nacházíme krásnou zátoku a kotvíme pár metrů od břehu na hloubce šest metrů.

6.9.2017 33,2NM Ermioni – Hydra – Methana

Ráno ještě jdeme do města na nákupy a kupujeme s Vlastou krevety. Je tady skvěle zásobený rybí obchůdek. Vyplouváme na Hydru. Krásně fouká a tak plujeme na plachty. Užíváme si krásného jachtingu a Vlasta opět natáčí, tentokrát na GoPro. Má sebou tolik vybavení, že by se nemusel stydět ani filmový štáb. Na Hydře kotvíme v zátoce východně od hlavního přístavu. Je tu docela plno a dost tady fouká. Vařím ráno nakoupené krevety a postupně je posílám posádce do kokpitu. Dva členové posádky krevety nejí, Simonka prý nejí nic co má oči a Norbi má alergii na mořské plody. Odpoledne probíhá krátká porada, řešíme jestli se vydat do města. Já se rozhoduji zůstat na lodi. Dost fouká a některé lodě opět hází svoje kotvy přes řetězy již dávno zakotvených lodí. Nakonec se nikomu do města nechce, a tak odplouváme na Methanu. Napřed plujeme v docela silném větru na plachty, ale když vplujeme do zátoky před Porosem, vítr postupně slábne. Na motor tedy doplouváme na Methanu. Na místě kotvíme v půl desáté a jdeme do restaurace na večeři. Norbi opět rybaří, Simonka šla spát, Zoja s |Larisou vaří zase nějakou ukrajinskou specialitua já s Vlastou ještě chvilku posedíme.

5.9.2017 23NM Poros – Ermioni

Ráno, opět až po deváté vstáváme a pomalu se chystáme vyplout. Já opravuju výtah kosatky a mladí courají po městě. Po proplutí Porosem konečně vytahujeme plachtu. Fouká zadobok a tak nám stačí kosatka na pohodlnou plavbu. Obeplujeme východní výběžek Peloponésu a kotvíme v zátoce, kde je malý bar. Vlastně je to bouda a karavan, ale najíst jsme dostali, tak není co řešit. Vlasta opět natáčí záběry z dronu. Na místě jsme až do odpoledne a pak odplouváme do Ermioni. Tentokrát míříme do přístavu, ale ten je beznadějně obsazený a proto odplouváme do města. Znamená to, že nebudeme mít elektriku. Vlastně ani vodu, protože tady teče tak pomalu, že je to na dlouho. Po zakotvení jdeme na večeři do již vyzkoušené restaurace. Po návratu na loď jdu spát, Vlasta ještě vyrazil naprocházkua Norbi chytá ryby. Vydržel to prý do čtyř do rána.

4.9.2017 18,9NM Methana (Vathi) – Poros

Večer jsme trošku poseděli v restauraci a tak ráno vstáváme až kolem půl desáté. Děláme snídani a po ní Vlasta vybaluje dron. Krásná hračka, která natáčí v rozlišení 4K. Co to je nevím, ale je to hodně. Natočil krásné záběry, časem z toho udělám nějaké video. Z Vathí odplouváme až před jednou hodinou. Nic nefouká a tak plujeme na motor až na Poros. Cestou se ještě zastavujeme na koupání v zátoce před Porosem. Zoja uvařila fazolovou polévku a já po ní lehce usnul. Po příjezdu na Poros jdeme na prohlídku města a na večeři.

3.9.2017 19,6NM Korfos – Epidavros – Methana (Vathi) 19,6NM

Vyplouváme v neděli, protože posádka přiletěla až v sobotu v noci. Ráno ještě nějaké nákupy na Korfosu, snídaně v Ostraku (jedna z místních restaurací) a můžeme vyplout. Počasí je přesně podle předpovědi, to znamená, že nefouká vůbec nic. Na motor plujeme na Epidavros, tam posádka jde prozkoumat potopené město. Po jejich návratu mířímě k Dimitrimu na oběd. Oběd se vydařil, nakonec proč si nedát k obědu chobotnici, rybu a smaženou Fetu. Dimitrij opět udělal na posádku velký dojem, všichni odcházíme spokojeni. Jelikož je ještě brzo, opouštíme Epidavros a míříme do Vathi. Sice mám obavy, jestli tam bude takhle odpoledne ještě volné místo, ale uvidíme. Z dálky to vypadá docela nadějně, nakonec je tam místa dost. Kotvíme hned na kraji mola. Všem se tenhle kouzelný přístav líbí. Zoja s Larissou vyráží na průzkum okolí, ostatní do restaurace na večeři.


Dámská jízda 26.8.-2.9.2017                             108,4NM

Milena, Gábina, Jana a Jana. Cestovatelky co už byly skoro všude, se rozhodly vyzkoušet plavbu na plachetnici.

1.9.2017 12NM Agistri – Korfos

Noc byla klidná a už před půl osmou jsou všichni na nohou. Lehce posnídáme a odplouváme na ostrůvek Kira. Tam po chvilce kotvíme v krásné zátoce. Koupání, oběd a po obědě spánek. Postupně usínáme úplně všichni, a na lodi to vypadá jako v noclehárně. Když se všichni vyspali do růžova, dámy si ještě uvaří káva a vyplouváme na poslední etapu téhle plavby, na Korfos.

31.8.2017 16,3NM Poros – Agistri

Celou noc hodně foukalo a fouká i po ránu. Dámy vyrazily na kávu a na nákup. Jelikož preferují spíše opuštěné zátoky, než městský ruch, vyplouváme. Vzhledem k síle a směru větru nemáme moc na výběr a kotvíme za chvilku v zátoce před Porosem. Ta je před severním větrem slušně chráněná. Na místě se všichni koupou, opalují a Milena chystá oběd. Pak nezbytná kávička z dovezeného kávovaru a můžeme vyplout. Plujeme na motor přímo proti větru. Asi po hodině plavby vítr polevuje, a tak vytahujeme plachty. Na plachty pomalu křižujeme směr ostrov Agistri. Na jeho severní straně jsou rozsáhlé mělčiny a malý přístav. V přístavu bohužel není místo, a tak kotvíme kousek před ním na hloubce tři metry. Bereme člun a s Janou a Janou míříme do města na nákup. Kupujeme základní potraviny (chleba, víno, cigarety) a jdeme na jedno točené. Nakonec si musíme dát dvě, protože mají jenom malé sklenice. Po návratu na loď zvedám kotvu a kotvím dál od břehu. Během naší nepřítomnosti Milena s Gábinou připravily lehkou večeři, takže sedíme v kokpitu a debužírujeme.

30.8.2017 13,1NM Hydra – Poros

V noci se dost rozfoukalo, točili jsme se na kotvě jak káča. Několikrát vstávám a kontroluji polohu lodě, to dělám i na mobilu. Ráno je zataženo a drobně prší, na moři před zátokou je vidět, že dnes opravdu fouká. Vytahujeme kotvu a plujeme živlům vstříc. Jakmile opustíme zátoku, na moři jsou vlny do dvou metrů a fouká v nárazech až 33 uzlů. Máme to přímo proti větru, a tak se tím postupně probíjíme. Čím blíže jsme Peloponésu, tím jsou vlny menší a plujeme o něco rychleji. Jakmile ale otočíme kolem východnícho výběžku poloostrova, ocitáme se opět na návětrné straně a vlny rostou. Díky tomu, že vítr poloostrov obtéká, i přesto, že jsme otočili o nějakých 110 stupňů, opět plujeme proti větru. Houpání je větší, protože tentokrát nám jdou vlny z boku. Vítr a vlny se utiší až u vjezdu na Poros. Vybíráme místo na kotvení, napřed se vyvazujeme na mole. Moc se mi to tam nelíbí, hlavně proto, že oba kotevní řetězy sousedních lodí míří před nás. Kotvu tedy vytahujeme a vybíráme jiné místo. Tam není žádný problém a za chvilku je loď bezpečně vyvázaná. Jdeme do města na oběd. Ten nás všechny nějak unavil, takže za chvilku je to v lodi jak v noclehárně. Odpoledne tráví posádka čas procházkou po městě, já se snažím něco udělat na lodi.

29.8.2017 16,3 Ermioni – Hydra

Tentokrát vstáváme už pře půl osmou a hned po snídani se některé dámy důrazně dožadují vyplutí. Potřebují rychle do vody. Ještě řešíme jestli budeme dobírat vodu, ale jelikož tahle posádka s vodou šetří a je to tady na dlouho, tak vyplouváme. Po koupeli mají už zase všichni dobrou náladu, dokonce už v deset hodin, dirigovám z paluby nalévám první dávku Metaxy. Na motor plujeme do zátoky na ostrově Dokos, tam Milena uvařila špagety Aglio olio. Sice neměla Chilli, ale i tak to bylo výborné. Z ostrova vyplouváme brzo odpoledne a ihned vytahujeme plachty. Fouká do 20 uzlů a dámy mají poprvé možnost si vyzkoušet stopačku. V kokpitu zůstávají pouze Jany, Gábina s Milenou jsou schované v kajutě. Křižujeme proti větru, na ostrov Hydra. Máme namířeno do zátoky Mandraki, protože v přístavu je stále ještě beznadějně plno. Ani zátoka není prázdná, ale daří se nám zakotvit přímo uprostřed na hloubce 23 metrů. Voláme vodní taxi a plujeme do města na večeři a na nákupy. Pro dámy je i jízda vodním taxíkem velký zážitek. Ono se není čemu divit, protože tahle přemotorovaná lodíčka, skáče na vlnách a vydává dost děsivé zvuky. Na Hydře si napřed dáváme pivo na osvěžení, pak je rozchod na nákupy. Konečně došlo i na zlatnictví. Když se po hodině opět scházíme, míříme do restaurace na večeři. Po večeři opět bereme vodní taxi. Potmě je zážitek ještě o poznání zajímavější.

28.8.2017 24,4 Poros – Ermioni

V zátoce byl úžasný klid a všichni se vyspali do růžova. Vstáváme opět před osmou hodinou a za chvilku máme na stole bohatou snídani. Někdo stihnul koupání už před snídaní, někdo po snídani. čeká nás plavba na Ermioni a tak za chvilku vyplouváme. Město Poros proplouváme na motor, ale hned u trosek staré pevnosti vytahujeme kosatku a na bočák plujeme na nejvýchodnější cíp Peloponésu. Hned za ním, u skaliska, které připomíná dvě sedící žáby opět kotvíme. Koupání a následuje příprava oběda. Vařená brambora, tzatziki a k tomu nakrájená zelenina. Chutné, rychlé, zdravé, bez větších nároků na vaření. Tohle je ideální způsob stravování na lodi. Po obědě míříme dál, napřed na plachty, ale asi po hodině vítr utichá, a tak zbytek plavby plujeme na motor. V Ermioni ve městě kotvíme u mola. Každá loď má svoje specifika, a třeba Magic Star, má drobátko složitější obsluhu kotevního vrátku. Jana jeho obsluhu po krátkém zaváhání zvládla na jedničku, nakonec na lodích jezdí pravidelně, tak se to od ní dá očekávat. Dámy během chvilky mění plavky za elegantní šaty, některé to doplní kloboukem a můžeme vyrazit na večeři. Všechny bravurně zvládly chůzi po lávce z lodi na molo, dokonce odmítaly asistenci. Věčeříme v restauraci s nádherným výhledem na moře.Po večeři jdeme projít městečko a už cestou se seznamujeme se slovenskou posádkou, ti kotví v přístavu. Děvčata mi hned dělají reklamu a slováci napřed nechtějí věřit, že jsme na lodi pouze v sestavě čtyři „baby“ a kapitán. Dokupujeme nějaké zásoby a vracíme se na loď. Ve městě kotví flotila Yacht Week, takže je tu trošku rušno.

27.8.2017 26,3 NM Korfos – Poros

V osm hodin jsou všichni vzhůru, na lodích voní káva. Skutečně na lodích, Jana a Jana spaly na Victorii, Gábina, Milena a já na Magic Star. Majitel Magic Star přijel i s novým startérem a s opravářem už v devět hodin a okamžitě se pustili do opravy. V jedenáct je hotovo a konečně můžeme vyplout. Všichni se těší na koupání, a protože zatím moc nefouká, plujeme na motor na ostrůvek Kira. Tam kotvíme v zátoce a jdeme do vody. Po koupání se Milena konečně dočkala a začala kouzlit u sporáku. Netrvalo dlouho, zavoněl česnek a máme před sebou hrnec špaget se zeleninou. Po obědě ještě jednou koupání a rovnou ze zátoky, odplouváme pouze s kosatkou směrem na Poros. Fouká bočák kolem 15 uzlů, vlny žádné, za chvilku jsem na palubě jediný, kdo nespí. Plavba krásně ubíhá, teď už námořnice se postupně budí, a řešíme, kde dnes zůstaneme na noc. Nakonec hážeme kotvu v zátoce asi míli před  Porosem. Zátoka je krásně chráněná před severním větrem, je to dobře, protože na konci plavby přece jenom přišli nějaké vlnky. Večeři chystá Jana s Janou, my ostatní, si pouze diktujeme, na co máme chuť. Sluníčko pomalu zapadá a zátokou se šíří téměř nepřerušovaný smích z naší lodi. Je dobře, že je veselo.

26.8.2017 Korfos

Po dvoutýdenní pauze vyzvedávám v sobotu v Korintu posádku. Jsou to čtyři dámy v nejlepších letech. Tentokrát ne na nádraží, ale přímo ve městě. Dámy přijely už v pátek a ubytovaly se v hotelu. V jednu hodinu jsme se sešli u přístavu a míříme na Korfos. Hned cestou je seznamuju s novinkama. To nejdůležitější je, že nepoplujeme na Victorii, ale na lodi Jeneau Sun Odysey 37,1 jménem Magic Star. U Victorie se objevil zatím blíže nespecifikovaný právní problém. Musel jsem proto sehnat jinou loď. Zatím pouze takhle stručně, v budoucnu to popíšu podrobněji. Důležité je, že plavba žádné posádky není ohrožena.

Po příjezdu na Korfos a po nalodění jdeme rovnou na oběd. Nálada je výborná, jídlo také, takhle to má být. Po obědě se chystáme vyplout. Bohužel nás zdržela menší závada na motoru. Zasekl se startér a malinko začal hořet. V lodích se hodně dbá na bezpečnost, hasičák do ruky a je po ohni. Vlastně jen trošku víc doutnal kabel. Než se usadil prášek z hasičáku, voláme majiteli lodě a ten začíná řešit nápravu. Posádka se jde koupat, aniž by si tím kazily náladu. V plánu byla návštěva Epidavru, dá se tam dojet autem, takže na večeři míříme tam. Dimitris opět nezklamal, jídlo a obsluha na jedničku. Po návratu na loď jsme ještě vypili trošku vína a šli spát.


Ámos by koukal, kam se jeho pokračovatelé vydávají                   130,7NM

Posádka: Jára, Simča, Lucie, Kačka, Pavel a Standa

Znáte ten vtip o učitelkách? Tak ten si tady tenhle týden vyprávět nebudeme. Jsou na palubě hned čtyři a k tomu jeden učitel. Ještě je tady s nima jeden normál, to znamené, že není učitel. Ten to alespoň dohání jako instruktor na táborech.

11.8.2017 19,9NM Vathi – Korfos

Malinko delší včerejší posezení nezanechalo na nikom žádnou újmu a po ránu všichni vypadají docela fit. Snídáme tentokrát v restauraci, dáváme si vejce se slaninou, omeletu a viděl jsem i nějaký jogurt. Všechny lodě postupně opuštějí tenhle malebný přístav a tak vyplouváme také. Okamžitě vytahujeme plachty a kormidla se opět ujímá Jára. Buhužel vítr dlouho nevydržel, proto plachty opět balíme a na motor míříme na Epidavros. Posádka si přímo tuhle zastávku u Dimitriho vyžádala. Objedváme většinou rybu, jen Standa si vybral kalamára a Pavel si dává salát. Po obědě se vracíme na loď a vyplouváme už na skutečně poslední úsek téhle povedené plavby. Cestou ještě zastavujeme na koupání. Posádka dělá na hladině na rozloučenou jakýsi obrazec a na závěr je ještě táhnu na laně za lodí. Vřískají u tohu jako poprvé a Simča nemá daleko i k ostřejším výrazům. Ten týden utekl docela rychle. Nádherně nám vyšlo počasí, většinou jsme pluli pod plachtama, hned na začátku bylo nádherné setkání s delfíny a užívali jsme i pohostinnost místních restaurací. Když jsem je před týdnem v Korintu nakládal a v autě se dozvěděl, co jsou zač, tak jsem malinko znejistěl, ale předsudky stranou, bavit se umí i učitelky, učitel a když to s nima vydrží normál Pavel, tak proč bych to nevydržel já. Tahle parta se nádherně vypořádala s mým heslem:

každý může plout:-).

díky bando a máte to za 1:-).

10.8.2017 17,6NM Methana – Vathi

Na Methaně jsme se zdrželi poměrně dlouho, protože toto místo nabízí několik zajímavých atrakcí. Mezi hlavní patří termální pramen vyvěrající pod silnicí a sirné prameny na druhé straně města. Než to posádka všechno oběhla, tak jsou dvě hodiny. Vyplouváme za silného větru, proto máme na hlavní plachtě druhej ref (refování je zmenšování plochy plachty). Užíváme si svižnou jízdu na klidné hladině bez vln. Posádka se už dá považovat za vycvičenou. Zvládá kormidlování lodi, včetně obratů při křižování. S postupujícím časem vítr slábne, a když  přestane foukat úplně, balíme plachty a uprostřed širé vodní hladiny skáčeme do moře. Po koupání následuje odpolední kávička a k tomu sladké pečivo. Posádka s pečivem myslela i na mě, ale na sladké moc nejsem, tak si můj kousek spravedlivě rozdělují. Blížíme se pomalu do civilizace, někdo chystá fendry, někdo lana, a někdo si holí nohy. V přístavu je pouze jedno volné místo, je sice zablokované člunem, ale poměrně jasně naznačujeme, že tohle místo je pro nás. Kotvíme pět metrů od jedné z mnoha místních restaurací, a všem se tenhle zapadlý kout moc líbí. Po večeři se věnujeme hraní společenských her. Napřed hrajeme kostky. Hra je to sice zajímavá, ale u kostek se těžko uplatňuje herecké nadání, jímž jsou dámy velmi štědře obdarovány. Proto na řadu přicházejí Aktivity. Všem bych přál vidět, jak solidní úča, předvádí při pantomimě žárlivou scénu. Po uplatnění hereckého talentu, je ještě třeba zapojit intelekt, proto Pavel vytahuje další kartičky. Smyslem hry, je dle postupné nápovědy uhádnout, co je na kartičce popsáno. V téhle hře, s mírným náskokem, pravděpodobně způsobeným menší konzumací vína, má z lehka na vrch Lucka. Večer plnule přešel v noc, restaurace se vypráznila, a tak se i posádka Victorie postupně přesouvá na loď k zaslouženému odpočinku před posledním dnem téhle plavby.

9.8.2017 16,6NM Hydra – Methana

Ráno na nic nečekáme, opouštíme zátoku a plujeme blíž k městu. Vítr už docela fouká a na hladině jsou i menší vlny. Posádka spouští člun na vodu a Pavel je postupně převáží na břeh. Vydávají se na snídani a prohlídku města. Já odplouvám o kousek níže a kotvím. Posádka se bude na palubu vracet až v jednu hodinu, tak mohu v klidu pospávat na lodi. V domluveném čase se vracím je vyzvednout. Vlny jsou o něco větší, proto je přelézání z člunu na loď zajímavější. Nakonec se všichni na palubu dostali, jen Pavel a Standa mají mokro v kraťasech. Uklízíme člun a vyrážíme směr Methana. Jelikož si posádka nedala na břehu oběd a někteří se jídla hlasitě domáhají, plujeme na motor a po krátké diskusi, kdo bude v těchto podmínkách za plavby vařit, se vařečky ujímá Kačka s Pavlem. Ostatní z kokpitu radí, jak správně postupovat. I přes ztížené podmínky dostáváme zanedlouho chutnou stravu, jen mám pocit, že Simča moc nejí, přestože měla největší hlad. Po obědě celá posádka postupně usíná. Když mineme východní cíp Peloponésu, vytahujeme kosatku a na zaďák plujeme k Porosu. Před Porosem plachtu balíme a městem projíždíme na motor. Je potřeba je trochu probrat a proto míříme do první, trošku kryté zátoky na koupání. Po koupání následuje kávička a teprve potom, můžeme vyplou. Plachty vytahujeme už v zátoce a na stoupačku proplouváme úžinu mezi Porosem a Peloponésem. Fouká slušně, loď má náklon cca 30 stupňů a jsou i mírné vlny. Po proplutí úžiny opět kormidluje Jára. Plavbu si všichni užívají, je to daleko atraktivnější, než poslouchat vrčení motoru. Před vjezdem do Methany balíme plachty a chystáme se na zakotvení ve městě. Posádka věší fendry, já si připravuju vyvazovací lana, Pavel si bere na starost kotevní vrátek, vše funguje jak má. Při přistání se na břehu nenašel nikdo, kdo by nám pomohl loď vyvázat, proto couvám až k molu a Standa vyskakuje na molo a loď vyvazuje sám. Na večeři jdeme do již vyzkoušené kavárny kousek od mola. Dáváme si skvělou pizzu a slané palačinky. K tomu točené, řádně vychlazené pivo.

8.8.2017 17,8NM Ermioni – Hydra

I přes nedalekou a hlučnou diskotéku, si ráno na nedostatek spánku nikdo nestěžuje. Já si na internetu kupuju letenku domů a Standa zatím zařizuje dotankování vody do lodi. Vzápětí se posádka vydává do města na snídani a nakoupit něco k obědu. Pak k lodi přichází místní výběrčí. Za stání a vodu, bez elektriky platím dohromady 6 €. Po návratu posádky vyplouváme. Fouká cca 15 uzlů. Máme to na takovou lepší stoupačku a moře je absolutně bez vln. Kormidlo bere do ruky Pavel, alespoň zase někde neusne. Doplujeme na plachty, až k ústí zátoky ostrova Dokos, tam skasáme plachty a nafukujeme dva velké nafukovací kruhy. Přivazujeme je k lodi na dlouhé lano. První to jde vyzkoušet Kačka, dlouho netrvalo a musíme se pro ní vrátit. Pak se ke Kačce přidává Jára a do vody jde i Pavel. Ten bedlivě sleduje, jestli děvčatům nehrozí nějaká újma.  Při dalším střídání na kruhy vylézá Standa a Pavel. Chlapi musí vydržet víc, tak přidávám plyn a pokouším se najet i na nějakou vlnu. Kluci dostali slušnej slanej klystýr, a tak vše balíme, a míříme do zátoky na ostrov Dokos, kde si uděláme oběd. K obědu budou ráno koupené, čerstvé krevety. Přípravy se ujímám já a doufám, že posádka bude spokojená. Naštěstí se toho na krevetách nedá mnoho pokazit, zmizely během chvilky, tak snad dobrý. Lodě se v zátoce různě obměňují, jedna připlouvá na plný plyn blízko břehu, pak se ozve docela velká rána a loď stojí na místě. Lidi na palubě popadali jak kostky domina, zastavili o hromadu šutrů pod vodou. Loď to na první pohled ustála a po chvilce kotví o kousek níže. Část mé posádky vyráží na břeh a zbytek se na střídačku koupe a opaluje. Po návratu turistů ze břehu přichází na řadu kávička a nějaké sladkosti. Zátoku opouštíme až před čtvrtou hodinou a na plachty plujeme na ostrov Hydra. U kormidla se postupně střídá Standa a Jára. Křižujeme proti větru a všichni si plavbu ve slušném náklonu užívají. Simča dost nahlasJ. Na Hydře kotvíme v zátoce východně od hlavního přístavu a jdeme do města na večeři. Po krátké diskuzi se všichni shodují na výběru restaurace a opět si můžeme užít báječnou řeckou gastronomii.

7.8.2017 24,2NM Poros – Ermioni

Noc na Porosu byla klidná, a tak ráno odpočatá posádka může vyrazit na další úsek plavby. Na motor proplujeme městem, ale hned za ním, vytahujeme plachty. Fouká nám do zad a pomaličku se posouváme dál. Když mineme nejvýchodnější cíp Peloponésu, zastavujeme v první vhodné zátoce a jdeme do vody. Část posádky si udělá lehký výstup na takové malé skalisko, ale zmoženi horkem se rádi vrací k vodě. Osvěží je až plavání zpět na loď, voda v zátoce je příjemně chladnější. Na lodi chystáme (Lucka) oběd. Jméno jídla si nepamatuju, byla to nějaká podušená zelenina a bylo to výborné. Po obědě zvedáme kotvu a ještě v zátoce vytahujeme plachty. Zpočátku se jen tak plácají, ale jakmile se dostaneme dál od pobřeží, tak se to výrazně zlepšuje. Na lodi probíhá téměř nekonečná diskuse o divadle, hercích a herečkách. Nevím jestli se jedná o reakci na zvolené téma, ale Pavel usíná spolehlivě a téměř kdekoliv. Zrovna při téhle debatě usnul na zádi, na koupací plošině. Zatím jediný člen posádky, který má zájem o kormidlování je Jára. Právě ona se přihlásila, že by zase ráda kormidlovala. Napřed se jí snažím vysvětlit, že kormidlovat na zaďák je spíš otrava, ale kormidlovat chce, tak proč ne. Pro malé zpestření na chvilku obracíme loď na stoupačku a v ten okamžik ožívají i ostatní. Loď se krásně nakloní a poslušně se rozletí po hladině. Je jasné, že musím chválit, ale kdyby všichni kapitáni po kurzu kormidlovali alespoň tak, jako učitelka ze základky, tak by to bylo fajn. Když někdo drží kormidelní kolo podruhé v životě a dokáže udržet špiónky ve správné poloze a dokonce i když je to rozhodí, se do správného směru vrátit, tak to pochvalu zaslouží. Těsně před Ermioni zastavujeme ještě jednou na koupání. Dámy asi tuší, že ve městě bude mnoho lidí, a tak se z lodi najednou stává lázeňsko kosmetický salón. Po chvilce hledání nacházíme vhodné místo na zakotvení a pod dohledem posádek z ostatních lodí couváme do mezery a vyvazujeme loď. Vždy se tady nejde někdo ochotný poradit, jak mám správně vyvázat loď. Před časem jeden z těhle radilů, ráno při odplutí zboural tři lodě, proto si dělám věci po svém. Mám tady ve městě vyzkoušenou restauraci, je na krásném místě s výhledem na moře a mají tady skvělého grilovaného kalamára, a tak nemám obavu, tohle místo posádce doporučit. Po večeři jdeme dál do města a tam potkáváme další českou spřátelenou posádku. Je to Ivan s rodinou a po silnici dorazila i Lucka, Honza a Daneček. Nechávám tedy svojí posádku na chvilku o samotě a s Ivanem a Luckou u pivka probíráme, co se nám zase kde přihodilo.

6.8.2017 22,6NM Epidavros – Poros

Už v osm hodin je na lodi docela živo, vylézám tedy také z kajuty. Po snídani, co nám připravil Pavel, na nic nečekáme a vyplouváme. Po chvilce zahlédneme kousek od lodě delfíny. Bohužel zrovna loví a o naši společnost evidentně zájem nemají. Podobná situace už byla včera. Je to škoda, ale delfíni si prostě poručit nedají. Chce to trpělivost a alespoň kousek štěstí. To pravděpodobně máme, protože asi za půl hodiny o kousek dál vidíme další delfíny a tihle už na nás zvědaví jsou. V celku ochotně k nám zamířili, a řadí se před špičkou lodi. Těžko popsat, co to udělalo s posádkou. Kluci to nějak ustáli, ale pančelky:-). Ono se není moc čemu divit, protože tahle setkání se opravdu neomrzí. Delfínů je osm, po očku nás sledují a předvádějí se. Když je to přestalo bavit a odplavali, vytahujeme plachty a v mírném větru pokračujeme dále. Vítr postupně slábne. Nechce se nám celý den motorovat, proto měníme cíl dnešní plavby a míříme na Poros. Cestou se ještě zastavujeme na koupačku v zátoce před Porosem u zčásti potopeného vraku. Bereme masky, šnorchly, ploutve a vyrážíme na průzkum. Bohužel je voda v této části zátoky zakalená a ve vodě toho není moc vidět. Nikdo z toho není nijak zklamaný a z vody se ozývá téměř nepřerušovaný smích. A ozývá se opravdu dlouho. Příčinu jsem neodhalil, sice tuším, ale jistotu nemám. Vysmátí a vykoupaní pokračujeme v plavbě. Máme to na Korfos už jenom kousíček a tak před čtvrtou hodinou kotvíme v zátoce. Posádka vyráží na pláž na kávu. Někdo ve člunu, ale většina plave. Když si užili koupáná a prý ne úplně nejlepší kávu, vrací se posádka na loď a postupně se vydáváme ve člunu na břeh na večeři. Po večeři ještě malá tůra po městě spojená s výšlapem k místnímu kostelíku, a pak je ještě třeba prozkoumat několik krámků s cetkama pro turisty. Asi se bude zkoumat i v budoucnu, protože zatím se nenakupuje, pouze se provádí rekognoskace terénu:-).

5.8.2017 12NM Korfos – Epidavros

Vypluli jsme asi ve tři hodiny. Využíváme ještě v zátoce u Korfosu slabší vítr a vytahujeme plachty. Téměř okamžitě se kormidla chopila Jára a po krátké instruktáži, kormidlovala samostatně. Všichni jsme byli rozehřátí z dlouhého pobytu na pevnině, a tak spouštím do vody lano. Napřed se na to učitelskej sbor tvářil dost nedůvěřivě, ale když to dámy vyzkoušely, chichotaly se u toho stejně jak žákyně před ukončením základní školní docházky. Už po několikáté je tahle první etapa stejná, ale tohle místo za návštěvu prostě stojí. Mám jistotu, že posádka dostane skvělou večeři za velmi přijatelný peníz. Není to na první den na lodi žádná velká vzdálenost a dá se od kotviště dojít i do města a navštívit třeba místní amfiteatr. Po skvělé večeři se posádka chystá na procházku do města a já, jelikož je loď bezpečně zakotvena, můžu jít taky. Před odchodem se ještě musíme vypořádat s dárkem od Dimitriho. Každý jsme dostali pořádnýho panáka nějaké místní kořalky. Na lodi si mají lidé pomáhat a to ve všech možných situacích. Nebudu to nijak zbytečně obsáhle popisovat, Pavel nám ten problém pomohl vyřešit. V amfiteátru se právě chystalo nějaké představení, ale odolali jsme a ještě se prošli do města. Po návratu na loď jsem musel udělat malou instruktáž, jak se obsluhuje lodní toaleta. Opravdu jsem nikdy nebyl na lodi, kde by byly čtyři učitelky, ale že s nima budu na jednom záchodě najednou, tak to by mě fakt nenapadlo.


Sám s děvčaty 29.7. – 5.8.2017                      77,9NM

Posádka: Bětka a Míša

3.8.2017 27,1NM Methana – Korfos

I na Methaně se odehrála podobná scénka s kotvou, naštěstí už jsem byl zase jenom divák. Tentokrát jedna loď odtáhla druhou od mola. Až nebude místo, tak to budu používat. Děvčata si dopoledne prohlédly město a odplouváme na Epidavros. Tam trávíme celý den a ještě v noci odplouváme na Korfos. Děvčata se budou poslední den plážovat na Korfosu a já stihnu vyřídit co je třeba.

2.8.2017 6,1NM Poros – Methana

Moc jsem se v noci nevyspal, vítr s lodí cloumal ze strany na stranu. Několikrát se jdu podívat ven a celou noc sleduji pohyb lodi v aplikaci na mobilu. Ráno, jako obvykle hned po snídani děvčata míří na pláž. Jelikož se situace nijak nezměnila, opět zůstávám na lodi. Když pár lodí odplulo, překotvuji blíže ke břehu a hlouběji do zátoky. Tam nebudou poryvy větru tak silné. Pečlivě si místo vybírám, je tady dost plno. Nakonec mám kolem sebe docela dost místa. Během chvilky je tady zajímavá situace. Odplouvající loď uvolnila kotvu lodě, na které nikdo nebyl, a ta volně splouvala na další loď. Její posádka se ji snaží udržet a ze břehu letí na člunu kapitán té uvolněné lodi. Obešlo se to bez škody a je zase klid. Jen vítr buší a buší. Vše sleduji jako divák, ale to se má brzy změnit. Jsem v lodi a slyším připlouvat loď. Jdu se tedy podívat a s údivem sleduju, jak „kapitán“ téhle lodi, spouští kotvu asi 15 metrů před mojí špičkou. Pravděpodobně si myslí, že moje kotva je někde pode mnou, nebo si nemyslí nic. Celý tenhle manévr provedl s větrem z boku. Prakticky okamžitě ho vítr začal na mě snášet. První pendl dal před mojí špičkou, u druhého už musel dát plný plyn, aby se mi vyhnul. S plným plynem uháněl do dáli i s mým řetězem. Když mě odtáhl asi o sto metrů, tak teprve zjistil, že má někoho ve vleku. Konečně zastavil, vytáhl kotvu na hladinu a jeho kolega skočil srdnatě do vody a pokoušel se řetěz uvolnit. Povedlo se to až za asistence dalšího kapitána, ten když to viděl, tak přispěchal na pomoc. Nemělo cenu, tady čekat, až se bude situace opakovat. Zvedáme kotvu a plujeme na Methanu.

1.8.2017 13,4NM Aegina (Perdika) – Poros

Po snídani Bětka s Míšou vyrazily na pláž. Strávily tam prakticky celý den. Já se věnoval lodi a dospávání spánkového deficitu z minulého týdne. Rozptýlením pro mě bylo přistání staršího manželského páru. Popisovat přistání, které trvalo třičtvrtě hodiny nemá cenu. Skončilo to odřenou lodí. Byl to docela smutný pohled, pán lehce v letech, značně nervózní. Jeho paní to chuděra oplakala a to ještě nebyl konec. Neustálým dotahováním kotvy ji pán prakticky vytáhnul a vítr loď snesl špičkou do boku. Místo toho, aby se z toho vytáhl motorem přes návětrné lano, tak pán právě tohle lano odvázal. Vyskočil jsem z lodi a shodil mu z pacholete i to závětrné. Alespoň mohl od mola odplout a manévr opakovat. Jak to celé dopadlo nevím, odpluli jsme také a míříme na Poros. Napřed kotvíme v zátoce hned za průlivem vpravo. Je tam totiž Lucka s dětičkama. Když si všichni společně vyhrály, zvedáme se soumrakem kotvu a míříme najít něco blíže civilizaci. Fouká silnej severní vítr a všichni se tady pokouší schovat. Daří se nám zakotvit na kraji skoro kryté zátoky na hloubce 14 metrů. Děvčata ve člunu míří na břeh, já v takových podmínkách zůstávám na lodi.

31.7.2017 12,7 NMMethana – Aegina (Perdika)

Probudil jsem se v osm hodin, vlastně mě probudilo mlácení jednoho z výtahů plachty o stěžeň. To znamená jediné, už v tuhle hodinu a na tomhle krytém místě fouká. Kouknu na předpověď a vypadá to, že bude foukat celý týden. Má foukat nějakých 25 uzlů s nárazy do 33. To je sice krásný vítr pro jachting, ale je to horší pro nezkušenou posádku. Se situací seznamuju Bětku s Míšou a zdá se, že tím nejsou nijak rozhozený. Bětka dokonce navrhuje, že můžeme zůstat v tomto přístavu. Tak zlé to zase není, stačí když se budeme držet schovaní tady za ostrovy. Vyrážíme tedy podle plánu směr Aegína. Zpočátku vítr není nijak silný, ale občas výrazně zesiluje v mezerách mezi ostrovy. Ve dvě hodiny už vplouváme do přístavu Perdika na Aegíně. Přístav je od větru ze severu relativně chráněný, takže nás nečeká žádný velký problém. Horší je, že už takhle brzy jsou prakticky všechna místa obsazená. Volno je pouze u betonového mola hned u vjezdu, ale tam jsou přímo pod molem obrovské balvany a nedá se zacouvat až k molu. Napřed tedy hážeme kotvu do vody s tím, že zůstaneme na kotvě a na břeh si doplujeme ve člunu. To je ale zbytečně nepohodlné a tak kotvu vyndaváme a lovíme další místo. Naštěstí odplula velká rybářská loď a odkryla jedno místo na kraji betonového mola z druhé strany. Za chvilku jsme na místě vyvázaný a děvčata mizí na pláž. Jsou to holky plážové. Musím je pochválit za práci s kotvou. Jde jim to výborně a už ví, kdy povolit řetěz a kdy je ho potřeba dotáhnout. To se jim bude do života hodit:-).

30.7.2017 8,6NM Epidavros – Methana (Vathi)

Strávily jsme den v zátoce na Epidavru, děvčata lenošily na pláži a hrály si s dětičkama z vedlejší lodě. Já měl čas na drobné opravy na lodi a pak jsem se, poprvé co jsem v Řecku zakoukal do knížky. Probudilo mě až tiché našlapování, Anička a Matěj v doprovodu Míši šli prozkoumat naší loď. Vyplouváme před třetí hodinou, máme to vlastně jen přes zátoku. Bereme poslední místečko, děvčata vzorně obsluhují kotevní vrátek, během chvilky jsme vyvázaní u mola. Tahle plavba bude více o koupání a opalování na plážích v blízkém okolí.

29.7.2017 10NM Korfos – Epidavros

Děvčata přijely na Korfos už ve středu a dobu do vyplutí trávily v mém bytě a na krásných místních plážích. Taky obdivovaly místní gastronomii. V pátek večer se k nám připojily na poslední večeři s Valachy. V sobotu se Bětka s Míšou, poté co Valaši opustili loď a já ji uklidil nalodily. Každá má vlastní kajutu, takže prostoru budeme mít všichni dostatek. Vyplouváme až před šestou hodinou na Epidavros. Plavba trvá něco málo přes dvě hodiny a pomalu děvčata seznamuju s lodí, co jak funguje, kde se zapíná sprcha, jak se obsluhuje lodní toaleta a tak dál. K Epidavru připlouváme se soumrakrem, kotvíme vedle další lodě s českou posádkou a spěcháme na večeři k Dimitrimu. Dáváme si salát, skvělou čerstvou rybu a chobotnici.  O zábavu se nám během večeře starají dvě děcka z vedlejší lodi, Anička a Matěj. Zvlášť Anička vypráví tak, že se skoro nenadechuje. Pro učitelku ze školky a studentku s podobnou praxí to ale není žádný problém a večer příjemně ubíhá. Po večeři se vracíme na loď a jdeme spát. Pro děvčata je to první noc na lodi a jsou na nich vidět mírné obavy, hladina je jak zrcadlo, takže není čeho se bát.


Jachtinghošigutentag 22.7. – 29.7.2017                        136,1NM

Posádka: Tomáš, Luboš, Radek, Gabča, Verča, Tomáš

tahle posádka si zaslouží podrobnější popis. Tři tátové těsně po pubertě a tři náctiletí potomci vyrazili na plachetnici do Řecka. Od prvních okamžiků mám pocit, že jsem se ocitl v pokračování filmu „S tebou mě baví svět“, do kterého režisér obsadil postavy z filmu „Kurvahošigutentag“. To první proto jak dokáží blbnout, to druhé, protože jsou to Valaši jak z učebnice od Jiráska.

28.7.2017 19,8NM Methana – Korfos

Začíná poslední den s touhle posádkou odkojenou Bečvou, nebo spíš vínem a slivovicí. Vyplouváme po desáté. Na chvilku vytahujeme plachty, pak motorujeme. Zastavujeme u jednoho skaliska na Agistri a jdeme se vykoupat. Stojíme na dvaceti metrech hloubky a tak jde do vody celý řetěz kotvy. Místo jsme důkladně prozkoumali a můžeme vyrazit na poslední úsek téhle povedené plavby. Ještě malé vzrušení se zaseklou kotvou, ale ta si nakonec dá říct a plujeme. Tomíno vaří, tentokrát špagety „Aglio olio“. Dost často jsem tento týden psal o jídle na lodi. Uzavřít to můžu jen tím, že tahle parta vytáhla laťku hodně vysoko. K tomu výkonu je dotáhl právě Tomíno, ostatní mu sice zdatně sekundovali, ale Tomíno přece jenom vyčníval. Pak jsem také podstatně častěji než jindy zmiňoval dodržování pitného režimu. Nejsem příznivcem popíjení alkoholu na lodi, a sám nikdy během plavby nepiju. Během tohoto týdne se přece jenom na lodi něco vypilo, ale ani jednou jsem nemusel nikoho v konzumaci brzdit. Nakonec Valaši jsou asi víc trénovaní a tuhle disciplínu zvládají na jedničku. Musím pochválit i ty dvě čtrnáctky. Otcové jim jdou dobrým příkladem a tak i přes takhle kritický věk se s nima dá normálně fungovat. Ještě si budu muset pár hodin dávat pozor, abych se zase nestal terčem nějakého vtípku. Jsme na Korfosu, čeká nás společná večeře, poslední noc pro posádku na lodi a zítra vyrazí autem do toho veselého kouta naží zemičky.

27.7.2017 20,9NM Hydra – Methana

Ráno si na proběhlou noc nikdo nestěžuje, všichni spali dobře. V zátoce sice foukal silný vítr, ale byli jsme alespoň částečně schovaní před vlněním moře. Někteří noc na kotvě v těchto podmínkách považují za zajímavou zkušenost. Vyplouváme a máme v plánu se zastavit ještě na pláži na koupání. Jakmile opustíme zátoku, je jasné, že z koupání nic nebude. Vítr výrazně zesiluje a zvedají se vlny. Míříme tedy směrem na Peloponés. Mladí jsou v kajutě, ale pravděpodobně tam dlouho nevydrží. Vlny jsou nepříjemně krátké a loď se kolébá jak kačena. Plujeme na zadobok, ale bez plachet. Posádka fasuje vesty. Jedná se pouze o preventivní opatření, ale je lepší být připraveni. Kluci si plavbu užívají, nikomu nevadí, že nás občas opláchne vlna, která se rozplácne o bok lodi. Verča a Gabča jsou za chvilku s náma v kokpitu. Vesty mají na sobě, cvakneme je harnessem k vantu lodi a mohou si to taky pořádně užít. Žádná nervozita na nikom není patrná, jen Tomáš se začíná projevovat nějak zvláštně. Téměř na cokoliv, co řekneme, začne notovat nějakou písničku, bohužel bez not. Pravděpodobně to bylo moc i na Neptuna a tak najednou vítr utichá a moře se celkově zklidňuje. Když jsme minuli východní výběžek Peloponésu, vytahujeme plachty. Někdo si s náma asi hraje, protože vítr prakticky úplně lehá.  Zvedá se zase až v okamžiku, kdy těsně před vjezdem na Poros, kotvíme u pláže. Posádka jde na pláž a do restaurace. Vrací se asi po dvou hodinách a můžeme doplout na Methanu. Protáhneme se na motor přes Poros a za necelou hodinku kotvíme v Metnaně u městského mola. Posádka vyrazila k termálnímu pramenu, ale došla jen do první restaurace, která byla ještě opačným směrem. Po chvilce jsem je tam objevil, když jsem si šel něco koupit. Začali jsme pomalu, ale poseděli jsme docela dlouho. Na lodi jsme ještě pokračovali v klábosení. Udělal jsem malou chybu, protože jsem šel spát jako první. Gabča s Verčou pod velením Luboše začaly škodit. Napřed se pokusily pomalovat Radka, ale ten se bohužel probudil. Proto soustředily pozornost na mojí kajutu. Spal jsem jak děcko a vůbec netušil, že mi něco malují na nohu. Normálně si lýtka po ránu neprohlížím, proto mě musely ty dvě pachatelky upozornit, asi se nemohly dočkat. Nepatřím mezi fotbalové fanoušky, ale ode dneška bych mohl vést kotel Baníku. Na noze mám totiž nápis „mistr ligy na devět“ v původní formě.

26.7.2017 19,5 NM Ermioni – Hydra

Vstáváme před devátou hodinou a pomalinku se chystáme vyplout. Na dnešek máme naplánovaný pouze malý přeskok na Hydru. Nebyl jsem si jistý, jestli se v Ermioni na městském mole něco platí, platí. Těsně před vyplutím přišel výběrčí a vyžádal si 1,5€. Ještě jsem ho upozornil, že bereme vodu, prý je v ceně. Samozřejmě nám to nevadí. Včera, když jsme večer kotvili, tak tady byla jen jedna mezírka, akorát na naší loď. Podle kotevních řetězů zakotvených lodí, bylo zřejmé, že někomu řetěz přehodím. Dávám tedy kotvu co nejdále a vyvazujeme se u mola. Ráno na to upozorňujeme kapitána lodi vedle. Radek jde do vody a hlásí, že náš řetěz je opravdu přes ten od lodi co stojí po našem levoboku, ale ten je pro změnu přes řetěz lodi po našem pravoboku. Je jasné, že jsme na vybranou neměli. Pokud dodržíme opačné pořadí, jako při kotvení, nebude to problém. Odplouváme tedy jako první. Něco fouká, vytahujeme plachty a dokonce se nám daří předjet loď, kterou kormidluje paní v domácích šatech. Bylo to trošku hubené vítězství, ale každý bodík dobrej. Chvilku se vezeme na plachty, a pak míříme na ostrov Dokos. Na první pohled je tu nádherná zátoka. Kotvíme kousíček od břehu a chystáme se do vody. Verča si chtěla skočit ze špičky lodi a skřípla si prst u nohy pod kotevní dvířka. Odnesla to část nehtu a na palubě proběhla sice malá, ale docela dlouhá operace. Verča byla statečná, měla dokonalou podporu vrstevníků, Luboš vypadal jak zkušený operatér, jen Radek a Tomáš nedostali žádnou funkci, tak kibicovali. Zátoka byla sice nádherná, ale ve vodě plavala spousta odpadků a tak zvedáme kotvu. Tomíno opět vaří, jen si trošku stěžuje na houpání. Během chvilky máme na talíři špagety a k tomu salát. Jídlo je za malý okamžik v nás, nádobí umyté a uklizené, plujeme pomalounku na Hydru. Mladí vyspávají v salónu, Tomáš v kokpitu, jen Radek a Luboš se drží žebříku za lodí a máchají se ve vodě. Vydrželi tam hodně dlouho, nakonec jsem je vlastně musel z vody vyhnat, protože jsme na Hydře. Vymýšlím jak dostat celou posádku na břeh. Hydra je krásná, ale zakotvit v místní maríně se prostě nedá, ta je přecpaná snad od rána. Přece jenom na kraj přístavu nakoukneme a pokoušíme se vyvázat k vlnolamu z obrovských balvanů. Couvám až k vlnolamu, Luboš hrdinně skáče na nejbližší kámen a omotává lano kolem kamenů. Radek dotahuje kotevní řetěz, ale je tu hloubka a kotva nedrží. Musíme tedy manévr přerušit a odplout. Motají se tady s náma další dvě lodě, proto raději vyklízím pole a míříme o kousek dál, do zátoky asi jednu NM východně. Ta je sice taky dost plná, ale na jejím konci si nacházíme místečko a kotvíme. Do zátoky zajíždí vodní taxi a tak je celá posádka během chvilky na cestě na do města. Posádku vyzvedávám přímo v přístavu v osm hodin. Odplouváme malý kousek od přístavu a kotvíme před jednou z pláží. Kluci vytahují žolíky a trvají na odvetě. Asi funguje nějaká spojitost mezi hraním karet a větrem. Jakmile začneme hrát, zvedá se vítr a hru nám to docela komplikuje. Chvilku to vydržíme, ale pak to musíme zabalit. Vítr postupně sílí a zvedá vlny. Stojíme na bezpečném místě, ale strávit tady noc, by nebylo pro posádku dost pohodlné. Zvedáme tedy kotvu a přesouváme se o jednu míli západně. Tam je alespoň částečně krytá zátoka. V zátoce kotví asi šest lodí, proto musíme stát víc vepředu. Je tmavá noc, měsíce jen srpeček, není toho při kotvení moc vidět. Se zakotvením jsem spokojený až na druhý pokus. Máme ve vodě dostatek řetězu a jsme bezpečně daleko od ostatních lodí. Noc je opravdu větrná, chvílemi vítr píská ve vantech. Před vlněním nejsme chráněni úplně, ale rozhodně se to dá vydržet. Během noci několikrát kontroluju naší polohu, ale kotva drží jak přibitá. Posádku čeká zajímavější noc.

25.7.2017 39NM Aegina – Ermioni

Každý den začínám snídaní, proto to pro tentokrát vynechám. Prostě se tady vaří skvěle a nebudu vám dělat chutě. Vyplouváme hned, jak jsme snědli chleby s rybí pomazánkou. Ještě ve výjezdu z přístavu domlouváme cíl, kde dneska hlavy složíme. Možná jsme do hovoru zabraní až moc, protože se k nám blíží rybářská lodička, vracející se z lovu. Rybář má asi velký úlovek, ani on netuší, že jsme na kolizním kurzu. To zjišťujeme, když se mu vyhýbáme a vidíme, že buď píše manželce, co chytil, nebo milence, že už se vrací. Každopádně je zahleděný do mobilu, když nás konečně zaregistruje, omluvně na nás mávne, aniž by tušil, že původně měl přednost on. Fouká docela příjemný vítr okolo deseti uzlů, vytahujeme ven vše, co máme a vypínáme motor. Nakonec jsme se společně rozhodli pro sice dost vzdálený cíl, ale dává nám to možnost si cestu zpět hezky rozkouskovat a přitom navštívit další zajímavá místa. Máme to na stoupačku, křižujeme proti větru tak, abychom obepluli ostrov Poros z východní strany. Mladí mají piknik na přídi, kluci v kokpitu také dodržují pitný režim, cesta nám příjemně ubíhá. Na špičce bylo přece jen asi velké horko, Verča s Gabčou se dožadují koupání. Jsme zrovna kousek od jednoho skaliska, tak se pokusíme zakotvit. Skály tu padají kolmo do vody a stát s kotvou na hloubce dvaceti metrů, kousek od skal není nic příjemného. Volím raději stání na místě s motorem. Všichni se hrnou do vody, hlavně Radek, ten si vodu přímo užívá. Dnes byl opět několikrát ve vodě na laně. Ani později narozená část posádky to nedala víc jak jednou. Kouzlo tohoto místa je v jeho špatné přístupnosti. Kluci ve vodě nacházejí krásnou hvězdici a vzápětí Luboš nádhernou asi dvaceticentimetrovou mušli. Potopil se pro ní Radek a tak mají body oba. Tomíno ještě před koupelí připravil oběd, tak se mohou všichni lovci i plavci ihned po návratu na palubu nakrmit. Ve všech se probudila lovecká vášeň, proto hned po obědě Tomáš starší vybírá zátoku a sám do ní zajíždí. Tentokrát žádnou trofej na palubu nepřinesli. Postupně se všichni nechávají ukolébat pohupováním lodi a usínají. Co může být zdravější, než několikrát denně koupel, dobré jídlo a dostatek spánku. Do Ermioni připlouváme v půl devátý. Vybíráme jedno z posledních míst u mola a po zakotvení jdeme na večeři. S výběrem restaurace není problém, je z čeho vybírat. Tentokrát převažuje grilovaný kalamár. Dost slušná porce, za 9€ i s hranolkama. Kalamára si objednává Tomíno, Radek a já. Luboš si dává rybu a Verča kuře napadrť. Tomáš s Gabčou někde courají po městě a tak si objednávají, až když máme dojedeno. Po večeři se zvedáme a přesouváme se k lodi. Tam ještě sedneme na chvilku na vínko, je naplánovaná odveta v žolíkách. Udělali jsme několik drobných změn v pravidlech, vlastně jsme jen zavedli logiku v rozdávání, snímání a vynášení. Hra byla tentokrát podstatně vyrovnanější, a protože jsme ji museli ukončit kvůli větru, který nám obracel karty, nebudu zveřejňovat výsledek. Když jsme nemohli hrát karty, tak jsme se ještě zašli podívat do přístavu a dali si tam sklenku červeného. Během pobytu na lodi se potkávám se spoustou zajímavých věcí. Tahle parta, respektive Radek mě učí, rozpoznávat jednotlivé chutě vína. Někde je cítit broskev, jinde černý rybíz, někde dokonce vanilka. Vůbec netuším, proč to do toho vína cpou. Já si až doteď myslel, že se to dělá jen z vinné révy. Člověk se prostě pořád něco učí.

24.7.2017 16NM Methana – Aegina

Tentokrát začínáme palačinkama s marmeládou a nutelou. Pro změnu u sporáku kouzlil Tomáš starší. Posílal nám do kokpitu jednu palačinku za druhou a skoro to vypadalo, že to nebude mít konec. Po snídani vyplouváme směrem na Aegínu. Ještě na Methaně, na jejím západním pobřeží vybíráme zátoku, kotvíme a jdeme do vody. Padesát metrů od břehu je hloubka sto metrů, ale blíž pobřeží je malá plošinka, na kterou kotvu můžeme položit. Vůbec nic nefouká, tak nás na místě drží pouze váha řetězu. Místo jsme důkladně prozkoumali a na motor vyplouváme dál. Další zastávka na koupání je na Agistri, v zátoce s malou jeskyní. I tady jsme pobyli asi hodinku a opět na motor míříme k cíli dnešní plavby. Mladší část posádky si dala do vody člun a tak je zapřaháme za loď a táhneme je za sebou. Aby toho koupání nebylo málo, zastavujeme ještě jednou. Konečně se zvedá alespoň mírný vítr a tak si poslední kousíček plavby můžeme užít pod plachtami. Mám na palubě ještě jednoho kapitána a tak si dáváme jen tak pro zábavu několik réček. Omladinu plavba na plachty nijak neuchvátila, ale starší kluci se docela baví. Loď pluje v mírném stabilním náklonu a Radek, který měl před plavbou menší obavy, běhá po lodi jak modelka na přehlídkovém mole. Postupně se dostáváme před vjezd do přístavu na jižní části Aegíny, startujeme motor, kasáme plachty a připravujeme se na přistání. Posádka je sehraná, Gabča s Verčou vážou fendry, Tomáš obsluhuje kotevní vrátek, vše funguje na jedničku. Přístav je to sice malý, ale nechali nám tady krásné místo přímo u mola. Loď je vyvázaná, posádka vyráží do vesnice na průzkum a na kávu. Po návratu využívají mladí molo a skáčou šipky do vody.  Vlastně při rozeběhu je šipka naplánovaná, a pak se protě uvidí. Jednou to plácne víc, jindy méně. Z kuchyňky se opět line libá vůně připravované večeře. Málem bych zapomněl zmínit dnešní oběd, který připravil Luboš. Dostat po měsíci v Řecku topinku z českého chleba s opečeným Hermelínem, je zážitek podobný nejdivočejším snům chlapce v pubertě. Aby to nebylo pouze o jídle, tak večeře v podání Luboše byla opět výborná. Den končíme decentním posezením v jedné z místních restaurací. To decentní posezení se zvrtlo v okamžiku, kdy Tomáš vyndal karty. Byl to opravdu nelítostný boj. Utkali jsme se v sestavě Tomáš, Radek a já. Hra byla hodně vyostřená, vůbec jsem netušil, jak mohou být žolíky napínavé. Asi to bude tím, že jsem je nehrál přibližně 35 let. Z počátku jsme měli nějaké nejasnosti v pravidlech. Vše se vyjasnilo v okamžiku, když jsem zjistil, že se jedná o verzi pravidel Fulnek. To má v malíku Tomáš a tak se mu docela dařilo. V soboji Valachů proti matičce Praze jsem urval slušné druhé místo. Byl jsem s tím spokojený, protože tým Valachů předvedl hodně nevyrovnané výkony. Deník nepíšu proto abych někoho pomlouval a Radek se dožaduje odvety. Víc bych se v tom nebabral.

23.7.2017 9,9NM Epidavros – Methana (Vathi)

Už před osmou je celá loď vzhůru. Tomáš mladší si stoupá ke sporáku a postupně vyrábí hemenex pro celou posádku. Snídaně byla výborná, od 16letého kluka super výkon. Po snídani si slečny vyžádali muziku a tak den začínáme discotékou. Když jsme snědli, co jsme dostali, všichni naskákali do vody a užívali koupání v prázdné zátoce. Omladina doplula v člunu pro Frapé, pak posádka zavelela k odplutí. Vodní hladina je jak zrcadlo, musíme motorovat. Aby nebyla nuda, pouštím do vody lano, Radek, Gabča, Verča a Tomáš skáčou do moře. Napřed je necháme se lana chytit, lehce přidat plyn, následuje jekot a děvčata řeší, jestli si držet plavky, nebo lano. Luboš tady v minulosti už plul a dává nám tip na malý rybářský přístav Vathi,  na západní straně Methany. Je to opravdu nádherné místo. Vejde se sem tak 10 – 12 lodí, jsou tu dvě krásné restaurace, tady se nám bude líbit. Tomáš junior s Radkem chystají v lodi oběd, a ostatní jen tak lelkují. Kluci původně plánovali zpracovat maso z toho malého nákupu, ale po letmé čichací zkoužce rozhodli, že bude chobotnice. Maso šlo do vody na háček s umělým krabem, na talíři nám místo toho přistály těstoviny s párkem, připravené na osmahnuté slanině, k tomu salátek a samozřejmě nemalé množství vína. Chobotnice bude později, tedy pokud má ráda vepřovou kotletu a kuřecí prsa. Do večeře se kupodivu neodehrálo nic dramatikého, střídáme koupání a spánek, je to fuška to všechno stihnout. Do sedmi hodin se chobotnice do připravené bašty nepustila, musíme na večeři do restaurace. Lovím v jídelním lístku co si dám, aniž bych tušil, že je rozhodnuto. Prý mám objednaného mečouna a pokud se mi to nelíbí, můžu dostat sardinky. Nevím jak to dělají, ale dostáváme prezent od majitelky restaurace hned na začátku. Cuketové placičky a kyselou rybu s česnekem. Tohle se dá vydržet:-). Mečoun  byl skutečně excelentní a nakonec nám původně objednané porce, stačily pro všechny. Střídavě se k nám připojuje kamarád kapitán Ivan. Dorazil za náma se svojí posádkou. Ivan je Ostravák, kluci to nemají do Ostravy daleko, tak se postupně řeč stáčí na fotbal a samozřejmě na Baník. Popilo se u toho něco vína, mám pocit, že znám všechny sestavy Baníku za posledních 15 let. Chtělo by to trošku větru, aby dostali intenzivnější jachtařské zážitky.

22.7.2017 11NM Korfos – Epidavros

Valaši přijeli už v pátek do Korintu po vlastní ose, zůstali na hotelu a jsme domluveni, že na Korfos dorazí kolem poledne. Nakonec dorazili až před čtvrtou hodinou, ale podle jejich vyprávění, už jen to, že dorazili se dá považovat za velké vítězství. Měli poměrně dobrodružnou cestu. Už v Maďarsku zvolili jižanský způsob jízdy „nárazník na nárazník“. Odnesla to značka a výměník klimatizace. Na Srbsko – Makedonské hranici mají blíže nespecifikovaný problém s jedním pasem, ale to nebrání Tomášovi si na celnici, na starou celnici zatroubit. Konečně jsou v Korfosu a můžou se nalodit. Normálně si veme každý batoh, skočí na loď a může se plout. Tady bylo potřeba napřed na loď nastěhovat vinotéku, najít bezpečné místo pro mnoho litrů slivovice a uložit asi tři nákupní vozíky jídla do 50litrové lednice. Nakonec se pro všechno nějaké místo našlo a vyplouváme. Zpočátku na motor, pak nám to dá chvilku na plachty a zase motor. Už po cestě zastavujeme na moři na koupání. Všichni se baví skákáním z lodi a stylem některých skokanů. Přesouváme se k Epidavru a jdeme opět do vody. Vybaveni šnorchlem a maskou prozkoumávají zbytky potopeného města pod hladinou. Den končíme večeří u Dimitriho. Z jídla jsou nadšení, opět máme chobotnice, ryby, saláty. Ještě krátké posezení na palubě, tak zhruba na dva litry červeného a každý si hledá kout kde hlavu složí.

Újezďáci na moři 15.7. – 22.7.2017             96,1NM

Posádka: Ivča a Zuzka, moje žena a dcerka. Gábina Rosťa, Max a Mia, přátelé z Vysokého Újezda

21.7.2017 12NM Epidavros – Korfos

Mám po dlouhé době možnost trávit alespoň týden s rodinou, ale musím v pátek ještě podepsat nějaký dokument a to jde v Řecku pouze na úřadě. Naštěstí může mojí posádku převzít kolega kapitán Ivan. Strávili den na pláži v Epidavru koupáním a lenošením. Já mezitím lítám po Korintu z úřadu na úřad. Po návratu na Korfos vyhlížím na obzoru kde se objeví moje loď. Naštěstí to dlouho netrvá a Victoria kotví na Korfosu. Tím pro všechny vlastně dovolená končí. Začíná balení kufrů, je potřeba vše naskládat do auta ještě večer, protože ráno vyrážíme na nádraží do Korintu přet pátou hodinou. Večer jsme si dali poslední společnou večeři na Korfosu a s v ědomím brzkého vstávání, před půlnocí jdeme spát.

20.7.2017 22,7NM Methana – Epidavros

Ráno po snídani jdeme k sirným pramenům. Cestou míjíme lázně, ty vypadají, že nikdy nebyly otevřené. Asi nikdo neměl důvod za koupání v sirné lázni platit, když o kousek dál vyvěrají ty samé prameny přímo do moře. Do jistě ozdravné koupele jde Gábina, Rosťa, Zuzka a Mia. Já s Ivčou a Maxem zůstáváme na bbřehu a postupně se od ne zcela vonícího místa vzdalujeme. Nikam nepospícháme, máme před sebou krátkou etapu a tak si dáváme kafíčko a  jen tak pozorujeme tohle ospalé městečko. Městské molo opouštíme až po jedné hodině. Fouká svěží vítr od severu. Vytahujeme plachty a stoupáme ostře proti větru. Jak se postupně dostáváme dál od pobřeží, začínají se dělat vlny a plavba je o dost zajímavější. Skoro všichni si to užívají, pouze Mia si ještě nezvykla. Nedá se nic dělat, musíme plachty skasat a nahodit motor. Motorujeme tedy směrem na Agistri, dnešní náš cíl. Jsme předběžně domluveni s Ivanem, že se tam naše lodě potkají. Proto mu volám a dozvídám se, že přístav je beznadějně plný a tak měníme cíl a míříme na Epidavros. Tam máme jistotu výborného jídla. Po souši ještě přijíždí Lucka se svojí posádkou a tak je tady výrazná převaha čechů.

19.7.2017 17NM Aegina – Methana

Na Aegině se všem moc líbilo, a tak vyplouváme až kolem poledne. Míříme do zátoky na ostrůvek Moni Eginas. Fouká svěží vítr, zátoka je přímo na návětrné straně ostrova, proto měníme plán, vytahujeme plachty a plujeme na ostrůvek Ekkligsia Agii Theodori. Cestou si užíváme krásnou stoupačku a kormidla se ujímá moje jedenáctiletá dcerka Zuzana. Nebudu nudit tím, jak je skvělá kormidelnice, ale docela jí to jde. Horší je to s maminkou, tak je schovaná v kokpitu a na palubu se jí moc nechce. Využívá situace a pečuje o malou Miu, ta se při náklonu lodi také bojí. Kotvíme na závětrné straně ostrova a všichni skáčou do vody. Rosťa je objevitel a proto bere člun a pořádá výpravu na ostrov. Po dlouhé době je na lodi chvilku klid a ticho-). Asi po hodině se výprava vrací na loď a já se chystám vyplout. Hned jsem zastaven posádkou, teď je na řadě pití kávy. Když můžeme konečně zvednout kotvu, musí Rosťa do vody a kotvu uvolnit. Je tady skalnaté dno a kotva drží za kámen. Vysvobozeni plujeme pouze s kosatkou na zaďák na Methanu. Těsně před městským přístavem balíme kosatku a na motor vplouváme za vlnolam a hledáme místo na zakotvení. Všude je dost plno a i proto, že lodě jsou zakotveny dost daleko od sebe. Vybírám největší mezeru a gestikuluju na kapitány dvou katamaránů, ať nám udělají místo. Zpočátku se jim moc nechce, ale nakonec nám tam nějakou mezírku nechali. Když už jsme vyvázaný u mola, vyrážíme se vykoupat do místního termálního pramene. S pocitem té nejlepší péče a tělo jdeme na večeři do již několikrát vyzkoušené restaurace. Děti volí pizzu, dospělí slanou palačinku.

18.7.2017 20,4NM Korfos – Aegina

Je před náma další den a doufáme, že nás už žádná další závada nečeká. Vyplouváme po poledni a užíváme si pohodového jachtingu ve větru kolem 15 uzlů. Po hodince plavby zastavujeme na Agistri na koupání. Vítr o něco zesílil a i když jsme schovaní na závětrné straně ostrova, tak se v zátoce dost točí. S ním se samozřejmě točí kolem kotvy celá loď. Zátoka není moc velká, kotvíme na deseti metrech hloubky a občas se dostáváme dost blízko skal na břehu. Posádka se jde koupat, já pro jistotu zůstávám na lodi.

17.7.2017 12NM Epidavros – Korfos

Ráno nemáme na lodi nic k jídlu a tak okamžitě po probuzení posádky zvedáme kotvu a míříme do přístavu ve městě. Těsně před vjezdem do přístavu najednou zhasíná motor. To nevypadá vůbec dobře. Okamžitě obracím loď od břehu a vytahuji plachty. Jako na potvoru nic nefouká, lovím každej závan větru a pomalu se posouváme od břehu. Najetí na břeh nám nehrozí a můžeme řešit co je s motorem. Startér funguje, motor vždy naskočí, ale okamžitě zhasíná. Rosťa pumpuje ručně naftu motoru a po chvilce motor naskočí a běží jako za mlada. Asi tam byla nějaká bublinka, hlavně že už je to za náma. Dobrých deset minut nás motor v této iluzi nechává, ale pak opět zhasíná. Zkoušíme znovu napumpovat naftu, motor běží. Začalo foukat a tak na plachty míříme na Korfos. Na místě je kolega kapitán Ivan, připravený mi asistovat na mole při přistání na plachty. Před přistáním opět startujeme motor, jelikož běží, stahuju plachty a přistávám s motorem. Na molo dorazil i další z místních čechů Honza. Kontrolujeme celou palivovou soustavu, ale nic neobjevujeme. Motor běží hodinu v kuse a tváří se, že se nic neděje. Je pozdě odpoledne, tak nemá cenu nikam vyplouvat, pro dnešek zůstaneme na Korfosu.

16.7.2017 12NM Korfos – Epidavros

Ráno na nákupy, potom dělám snídani, a když jsou všichni nasyceni, odvazujeme loď a vyplouváme. Fouká slabý vítr, vytahujeme plachty a užíváme si pohodového plachtění. Opět je nejživější Mia, tak ji házíme přes palubu. Tohle šídlo se ničeho nebojí a s klidem se nechá ve vestě vléci za lodí. Ve čtyřech letech je to od ní slušnej výkon. Po dvou hodinách plavby házíme kotvu u potopeného města a jdeme šnorchlovat. Na místě je narváno jak ve vířivce v aquaparku, dětem to moc nevadí, já prchám na loď. Když se všichni vrátili na palubu, posouváme se o pár metrů k plážové restauraci Dimitrise. Stojíme na kotvě, proto musíme na břeh ve člunu. Večeře byla výborná, měli jsme chobotnici, kalamáry, tuňáka na grilu, salát, čerstvou rybu a ještě spoustu různých dobrot. Po večeři se přesouváme na loď. Zvedá se vítr, mraky houstnou a občas v dáli zahřmí. Bouřka se blíží a asi se nám tentokrát nevyhne. Moře je sice zvlněné ale kotva drží výborně, můžeme jít s klidem spát. Teda všichni asi nešli s klidem, ale spát šli. Bouřku jsme přestáli bez větších problémů, pouze jeden blesk byl o dost blíže, než si kdokoliv přeje. Byla to slušná rána, loď se celá otřásla, ale asi to šlo přece jenom vedle. Ráno bude o čem si povídat.

15.7.2017 Střídání posádek

Po dlouhém nočním loučení s Ostraváky pozdě ráno, možná skoro dopoledne vstáváme. Ostravští pomalu balí a já se chystám na příjezd další posádky. Tentokrát je to moje rodina rozšířena o známé tam od nás. Kolem poledne si všichní dávají ještě sprchu na bytě a můžeme vyrazit do Korintu na nádraží. Před týdnem jsem v Korintu naložil čtyři turisty a odvážím partičku ošlehanou větrem. Všichni mají plno zážitků a vypadá to, že Marcel se jachtingem nakazil a pokusí se to vyléčit kapitánským kurzem. Jano, Terezko, Michale a Marceli, dík za super týden a třeba se zas někdy potkáme.

Konečně přijíždí vlak z Athén a já můžu poprvé v Řecku přivítat svojí rodinku. Není sice kompletní, protože synek už o dovolenou s rodiči nestojí, ale alespoň Ivča se Zuzkou konečně dorazily. Aby na lodi nebyla nuda, vzaly sebou Sýkorky. Myslím, že hlavně Mia nám ten týden zpestří. Z nádraží míříme přímo k lodi a tam postupně vybalujeme mega kufry. Nakonec to nějak na loď naskládaly a alespoň kufry odnášíme na byt. Odpoledne se děti koupají na jedné z místních plážích a pomalu se na Korfosu rozkoukávají. S přizpůsobením nemá problém Mia, ta se vrhá do houfu místních dětí a vůbec neřeší jazykovou bariéru. Den končí sklenkou vína v restauraci, jdeme spát.


Ostravská kulturní fronta  8.7. – 15.7.2017           174,5NM

Posádka: Jana, Terezka, Marcel a Michal

14.7.2017 19,6NM Aegina – Korfos

Vstáváme až před desátou a prakticky okamžitě nás z místa kde kotvíme, vyhání rybářská loď. Musíme se odvázat od balvanů, na které jsme se včera večer pracně vyvázali. Jana s Marcelem se tedy přesouvají v člunu na břeh a odvazují loď. Posouváme se pouze o kousek dál, protože se ještě chystáme na snídani. Z restaurace sledujeme připlutí obrovské plachetnice, která si jako kotviště vybrala místo hned vedle nás. Když tam potom obě lodě stojí vedle sebe, ta moje vypadá jak pramička vedle parníku. Po bohaté snídani odplouváme a hned za rohem u ostrůvku Moni Eginas, ještě zastavujeme na koupání v krásné klidné zátoce. Posádka, tedy Jana, Terezka a Michal, projevili přání nechat se vléci za lodí na laně. Není důvod jim to neumožnit, uvidíme, jak se jim to bude zamlouvat. Napřed je vleču prakticky na volnoběh, jelikož s tím nemají problém, postupně přidávám. Děvčata si asi rády svlékají plavky, protože proudící voda jim je spolehlivě strhává a vypadá to, že se z toho radují. Poměrně vesele vřískají. Raději vypínám kameru a snižuju otáčky motoru, aby mohly opět na palubu. Uklízíme lano, fouká nám slabě do zad a tak vytahujeme plachty a na motýla plachtíme na Korfos. Na Korfosu si dáváme večeři a potom se, vybaveni zásobou vína přesouváme na loď. Zážitků za ten týden bylo mnoho a probíráme je dlouho do noci.

13.7.2017 30,9NM Hydra – Aegina          

Kolem deváté ráno všichni postupně rozlepují oči, Michal s Terezkou chystají snídani. Já potřebuji na pořádné probuzení ranní koupel, pár temp kousek od lodi a jsem úplně nový člověk. Po snídani míříme do města. Místní přístav je beznadějně plný, ale nás neodradí. Posádka spouští člun a já je vleču co nejblíže k molu před městem. Poté odplouvám o něco níže a na vhodném místě čekám na kotvě. Posádka v domluveném čase dorazila na břeh a za chvilku jsou na palubě. Vytahujeme plachty a míříme směr Aegína. Mezi Peloponésem a Hydrou nám ještě něco fouká, ale jakmile obeplujeme východní cíp Peloponésu, vítr opět lehá. Proceduru se startováním motoru už všichni zvládají na jedničku, bylo dost příležitostí to natrénovat. Máme to na Aegínu nějakých 10NM, které musíme za absolutního bezvětří odmotorovat. Sluníčko dost připaluje a ani vítr nás neochladí. Těšíme se tedy, až dorazíme do přístavu a budeme se moct vykoupat. Přístav je nacpaný k prasknutí, lodě kotví všude, kde se dá. Slíbil jsem posádce, že dnes budeme v přístavu a tak si vybírám stání na kraji u vlnolamu z obrovských balvanů. S vydatnou pomocí posádky jsme vyvázaní a já mohu jít přidat další lano a celé to zkontrolovat. Stojím po kolena na balvanu a v tom, mě něco jemně hladí po noze. Za chvilku znova a tak halucinaci vylučuju a koukám, kdo to se mnou chce navázat přátelství. O seznámení stála asi půl metrová chobotnice, nebo ji prostě prudilo, že jí šlapu na terasu. Když to slyší Jana, okamžitě, vybavena háčkem, se vrhá do vody. Přidává se i Michal a jemně chobotnici pošťuchují. Po chvilce se k nim přidávám, bohužel u sebe nemám nic, čím bych ji mohl transportovat na talíř. Sama se vzdát nechce a po chvilce odplouvá jinam. Jdeme si tedy dát večeři do jedné z mnoha místních restaurací. Posádka byla asi hodně vyhladovělá, protože na stole přistával jeden chod za druhým. Zapili jsme to několika deci vína a šli na loď spát.

12.7.2017 34,1NM Spetses – Hydra

Přestože noc na kotvě před městem byla malinko houpavá, ráno si nikdo nestěžuje, už si na houpání pravděpodobně všichni zvykli. K snídani máme právě ty včerejší párky. Po snídaní kluci odhadují nutnou zásobu piva a vyráží pro jistotu, doplnit zásobu tekutin. Řádně posilněni, stále na kotvě vytahujeme hlavní plachtu a vyrážíme směr ostrov Hydra. Zpočátku fouká cca 7 uzlů od východu. Máme to na příjemnou stoupačku, rychlost šplhá k 5 uzlům a na palubě panuje lehce ospalá nálada. Jak se vzdalujeme od ostrova Spetses, vítr slábne. Naše rychlost klesá na nějaké 2 uzle, ale posádka vydrží a na Hydru to dotáhneme na plachty i s touhle rychlostí. Na Hydře vybíráme zátoku na koupání a opět se noříme do hlubin podél skalních útesů. Ve vodě trávíme skoro hodinu, pak si na palubě dáváme melouna na občerstvení. Vybíráme kudy Hydru obeplout a volíme její jižní pobřeží. Bohužel vítr opět nespolupracuje, proto startujeme motor. Marcel se každým dnem více zajímá o to, jak co funguje a vypadá to, že se nakazil virem jménem jachting. Dokonce uvažuje o absolvování kapitánského kurzu. Věnuje se lodi tak důkladně, že si mohu jít do salónu vyřídit nějakou administrativu. Probudil jsem se ani ne za hodinu, loď spokojeně rozráží zcela hladkou hladinu a na palubě vše jak má být. Hydru jsme obepluli celou a míříme do předem vybrané zátoky. Posádka využívá času na koupání a Marcel opět kouzlí v kuchyni.

krátké video z plavby

11.7.2017  15NM Peloponés (Ermoni) – Spetses

Strávili jsme klidnou noc na kotvě, spát jsme šli dost brzo, a i přesto posádka vyspává skoro do devíti hodin. Když se všichni vyspali do růžova zvedáme kotvu a přesouváme se na molo. Část posádky touží po nákupech a někteří potřebují toaletu bez pohybu. Vyrážím taky obhlídnou městečko a objevuju nádhernou rybárnu. Posádka se o můj žaludek stará vzorně, proto jim to chci oplatit. Kupuju půl kila velkých krevet, česněk a celerovou nať. Olivový olej, sůl, citron je na lodi, a nic víc nepotřebuju. Na lodi mi Jana pomáhá s přípravou. Když se zbytek námořníků vrátil na loď, sundavám krevety z pánve a rovnou je s Janou servírujeme. Po krevetách se zaprášilo, můžeme vyrazit vstříc dalším zkušenotem. Po chvilce plavby si vybíráme místo na koupání. Jsou tady takový rozeklaný skalky pod vodou, takže je na co se koukat. Bohatší o několik zážitků zvedáme kotvu, vytahujeme plachty a míříme směr ostrov Spetses. Jsme rozhodnuti vzít první dobré místo na zakotvení a vyrazit do města. Bohužel marína je plná, proto pokračujeme dál do města. Ve městě na mole je na závětrné straně také beznadějdě plno, zbývá místo na té návětrné. Na konci mola stojí motorová jachta za mnoho milionů, a to je důvod, zakotvit o něco dál. Rozhodně to není ideální místo na stání, a tak s povděkem bereme informaci od místního správce, že se brzy uvolní místo na závětrné straně, a že nás tam pustí. Odvazuju  loď, Marcel s Michalem jdou k vrátku a vytahují kotvu. Vytahují co to jde, ale vytáhnout se jim nedaří. V pohádce by zavolali asi zajíce a někoho dalšího, ale na lodi to musím vyřešit já. Kotva je asi v šesti metrech a tak beru šnorchl, masku, ploutve a chystám se do vody. Trošku to komplikuje ta 30metrová jachta zakotvená deset metrů po větru. Snažím se posádce vysvětlit, co mají dělat, až kotvu uvolním a jdu na to. Kotva šla uvolnit poměrně snadno, Terezka za kormidlem zmatkovat nezačala a já můžu vydechnout a znovu zakotvit na druhé straně mola. Když jsme konečně vyvázaný, proletí okolo vodní taxík a všechny lodě skáčou jak čamrdy. Tady rozhodně stát nezůstanu, protože otázka nezní, jestli dojde k nějaké škodě, ale jak bude velká. Vracíme se do maríny, ale žádné vhodné místo tam není. Nejvhodnější je zůstat stát na kotvě před městem a do města vyslat někoho na člunu. Jako výsadek se na břeh vydává Terezka s Michalem a vrací se se zásobama minimálně do konce plavby. Hned nám sdělují jakého měli výborného burgra a jak tam mají nádherné záchody. Nám přinesli párky a hořčici:-). Marcel využil nakoupených surovin a u sporáku vykouzlil výborné špagety s rajčatovou omáčkou. Aby nám nezakrněli mozky, navrhuje Jana společensko karetní hru. Mají karty na kterých jsou filmové hlášky a je třeba uhodnot film nebo postavu. Využívám výhody, přece jenom jsem filmy pro pamětníky viděl vícekrát.

10.7.2017 37,1NM Metana – Peloponés (Ermoni)

Včera jsme ještě chvilku poseděli, ale i tak vstáváme kolem osmé hodiny. Tentokrát v kuchyňce vládne Michal, tedy pod dozorem Terezky. K snídani máme opět vejce, ale v úplně jiné úpravě, a znovu se jedná o lahodný pokrm. V téhle posádce asi umí vařit úplně všichni, a to mi trošku kazí, můj nikdy nenapsaný dietní plán. Po snídaní využíváme sociální pohostinnosti místního kavárníka a restauratéra. Tenhle chlapík má otevřeno od brzkého rána dlouho do noci, a sám posádkám svoje sociální zařízení nabízí. Posádka neodolala a ještě si po ránu dává kávičku a čokoládový dortík, prý to bylo výborné. Vyplouváme až před polednem, máme v plánu se protáhnout okolo Porosu, a pokračovat dál na Hydru. Před vjezdem do zátoky u Porosu na chvilku zastavujeme a Ostravští jdou opět objevovat vodní svět. Ještě na chvilku zastavujeme na Porosu, Marcel jde dobít data a Michal doplnit stav hotovosti. Kluci vystoupili i nastoupili během letmého přistání a tak vesele pokračujeme dál. Zátímco já v salónu píšu deník a edituju fotky, tak posádka s lodí pluje úplně sama, včetně rozhodnutí kdy vypnout motor a vytáhnout plachty. Podotýkám, že přijeli a vlastně netušili na čem budou plout, a třetí den jsou téměř samostatní. Vítr opět zlobí a tak střídáme plavbu na plachty s motorováním. Je to škoda, protože tahle partička kulturních pracovníků z černé Ostravy si plavbu na plachty užívá, včetně děvčat. Když jsme připluli na Hydru, do hlavního přístavu a zjistili, že je beznadějně obsazený, tak jsme se vydali hledat jiné vhodné místo na zakotvení. Bohužel na dalších místech jsme buď byli vystaveni vlnění od moře, nebo v případě kryté zátoky tam nebyla žádná civilizace, rozuměj hospoda. Nakonec jme se tedy rozhodli skočit zpět na Peloponés do města Ermoni. Tam jsme taky neměli úplné štěstí, protože celé městké molo je obsazené nějakou regatou. To bylo patrné i z dost slyšitelné discotéky. Vybírám tedy místo k zakotvení na konci městečka. Kotva do vody, posádka do člunu a hurá na večeři. Já zůstávám na lodi.

9.7.2017 27,1NM Epidauros – Metana

Den začíná opravdu pěkně, Marcel se postavil ke sporáku a vykouzlil luxusní míchaná vajíčka. Po snídaní kluci myjí nádobí, uklízí člun a pomalu se chystáme vyplout dále. Jako první zastávku volíme zátoku u ostrova Agistri. V zátoce je malá jeskyně, máme  co zkoumat. Po nějaké době přijíždí vodní taxi s turisty, proto zvedáme kotvu a vyplouváme dál. Posádka si přeje plout na plachty (tyhle přání plním rád), vytahujeme tedy plachty a vypínáme motor. Zpočátku je vítr slaboučký, skoro uvažujeme o nastartování motoru. Trpělivost přináší ovoce a něco přece jenom foukat začíná. Bereme směr Aegina. Je to taková pohodlná stoupačka, hladina jak na rybníku, ideální podmínky jak si vyzkoušet ovládání lodi. Postupně se za kormidlem střídá celá posádka a třetí réčko už dávají úplně sami. Vítr ještě trochu sílí, GPS ukazuje 6 uzlů, prostě ideální plavba. Kolem šesté přistáváme na městském mole v Metaně. Prakticky okamžitě vyrážíme k termálnímu pramenu. Posádka se vyráchá v jezírku s vodou kolem 40 stupňů, já v tomhle horku ohřát nepotřebuju. S vědomím, že jsme za dnešní den udělali pro zdraví maximum, jdeme na večeři. K večeři si všichni dáváme slanou palačinku. Společnost nám tentokrát dělá hejno vos, ale to nám náladu pokazit nemůže.

8.7.2017 10,7NM Korfos – Epidauros

Krátce před čtvrtou hodinou odrážíme od mola. Loď je vybavena proviantem a ve vzduchu je cítit očekávání, jaké to vlastně bude. Posádka je zvídavá, dokonce probíráme co se jak jmenuje a podobně. Brumláme si to na motor, a když opustíme zátoku u Korfosu, vytahujeme plachty a ve slabém větru plachtíme vstříc oceánu. Jana jako první zkouší kormidlovat na plachty a zvládá to velmi dobře. Po dvou hodinách plavby připlouváme na Epidauros. Kotvíme co nejblíže potopenému městu a jdeme do vody. Šnorchlování je zábava, ale také sebere nějaké sily, a tak je třeba energii doplnit. Máme štěstí, nacházíme se přímo před plážovou restaurací Vasilise. Ten nás vítá se širokým úsměvem a v triku s motivem Prahy. Jana si dala kalamáry, zbytek posádky dal přednost rybám, já si vybral grilovanou chobotnici. Jídlo bylo tradičně výborné a všichni vypadají spokojeně. Ryba musí plavat a tak si dáváme trošku vína. Na závěr nám majitel restaurace přináší nakrájeného, chlazeného melouna. Plně nasyceni se v člunu (já plavu) přesouváme na loď a jdeme spát.

7.7.2017 střídání posádek

Od rána čile komunikuju s Marcelem, ladíme jakým způsobem je dostanu k lodi. Tahle partička přiletěla dříve, strávili dva dny v Athénách, a teď vyráží na vlak, směr Korint. Jelikož jsem ještě na lodi, a nemohu pro ně vyrazit hned, volí prohlídku města. Mezitím já dopluju na Korfos a okamžitě po zakotvení skáču do auta a jedu pro ně. Po šesté hodině se potkáváme na domluveném místě. Krátké představení a hurá na Korfos. První zastávka je na mole, kde mají možnost vidět Victorii a současnou posádku. Loď je do rána ještě obsazená, a tak je ubytovávám u Lucky v baráku. Večer se potkáváme, když večeří na nábřeží v jedné z místních taveren a já se jako poslední dovídám, že už je dohodnutý malý večírek na lodi. Večírek se povedl, včetně předávání zkušeností od týdenních mořských vlků nováčkům:-).


Prázdniny začínají – vyplouváme  1.7. – 8.7. 2017          205,7NM

Posádka: Jana z Frýdku Místku, Veronika vlastně z Holandska, Patrik ze Žďáru nad Sázavou a já.

7.7.2017 27,1NM Metana – Korfos

Je před námi poslední den společné plavby, a na Korfos nám zbývá už jenom kousíček. Včera večer posádka objevila i další atrakci Metany, sirné prameny. Když dorazíme na místo, které je opravdu jednoduše identifikovatelné podle silného zápachu po shnilých vejcích, do vody se vydává jen Jana a Patrik. Posádka stihne ještě kávičku na nábřeží a můžeme vyrazit. Po cestě máme naplánovanou zastávku na Epidavru. Na místě bereme ploutve a šnorchlujeme ulicemi potopeného města. Je to vlastně jen několik zídek a hliněných nádob v hloubce okolo 1,5 metru, ale určitě zajímavé místo. O kousek dál je v mapě vyznačený vrak. Pokouším se ho najít, protože Veronika, jako hlavní potápěč naší výpravy potřebuje, krom jiného, si odškrtnout i vrak. Ten se nám najít nedaří, protože tam prostě nic není. Poslední vytažení kotvy a už jenom na motor míříme do domovského přístavu.

Byla to první parta na Victorii a předem se navzájem vůbec neznali. I tak jsme prožili příjemný týden na moři. Všichni měli spoustu zážitků, některé bych neváhal označit za životní:-). S jistým úsilím a i proto, že se Verča spokojila s rolí prvního důstojníka jsem uhájil roli kapitána. Díky Jano, Patriku a Veroniko – každý může plout:-).

6.7.2017 17,8NM  Aigina – Metana

Ráno nikam nepospícháme, máme na dnešní den naplánováno koupání a potápění. Vyplouváme až po polední a za nedlouho kotvíme v zátoce ostrova Agkistri. Posádka jde do vody, já musím zůstat na lodi, protože je stále větrno a vítr se v zátoce dost točí. Když se všichni vykoupali a Patrik s Veronikou prozkoumali důkladně svět pod vodou, zvedáme kotvu a vyplouváme o zátoku dál. Tady už se nikomu do vody nechce a na palubě to vypadá jak v knihovně. Snad jen použitá literatura je odpočinkovější. Po nějaké době zvedáme kotvu, vytahujeme plachty a na zaďák míříme směr Metana. Kotvíme přímo na městském mole. Patrik znalý místních poměrů nás vede k termálnímu prameni kousek od centra města. Na večeři volíme restauraci přímo na nábřeží. Poté ještě posádka vyráží objevit bahenní lázně.

5.7.2017 29,9NM   Lagrena – Aigina (Perdika)

Strávili jsme opravdu větrnou noc na kotvě, loď sebou zmítala ze strany na stranu, ale kotva to krásně udržela. Dle předpovědi bude dnešní den opravdu větrný, stálý vítr 30, v nárazech až 40 uzlů od severu. Máme to na bočák, tak to není to úplně nejhorší. Není na co čekat, tak vyplouváme. Na moři jsou vlny do dvou metrů, vítr trhá vodu z hladiny a zvedá ji do výšky. Chvilku máme vytažený cípek kosatky, ale po nějaké době balíme i to a raději plujeme na motor. I přes takhle těžké podmínky to posádka zvládá dobře.  Sice na nás občas šplíchne troška vody, ale je teplo a tak to jde. Když jsme se přiblížili k ostrovu Aigina, tak vítr najednou slábne, vytahujeme celou kosatku a užíváme si krásný jachting. Vybíráme malý přístav na jižním cípu ostrova a kotvíme u mola. Kapitán vedle stojící lodi má starost, jestli není naše kotva přes tu jeho a tak jde do vody se podívat. Naše kotevní řetězy překřížené nejsou, ale on stále něco gestikuluje. Beru ploutve a šnorchl a jdu se tedy také podívat, o co jde. Dno je plné starých lan a řetězů a na jednom je dokonce stará admirálská, asi tak 50kg kotva. Jeho kotva je zachycená právě v jejím řetězu a tak se potápím a kotvu mu vysvobozuju. Naše kotva je pro změnu zachycena za jiný řetěz, ale alespoň jsme dobře zakotveni. Na vyháknutí bude dost času ráno. Odpoledne si užíváme koupání a potápění. K večeru jdeme společně do místního mini marketu na nákup. Pak posádka vyráží na procházku po městečku a já vařím bramboračku. Už potřebuju něco domácího. Se soumrakem jdeme do taverny na večeři. Bylo o nás opět vzorně postaráno, dokonce jsme po zaplacení dostali nakládané třešně a řecký jogurt, a jelikož jsme se pořád nezvedali, tak ještě kořalku od majitele taverny.

4.7.2017 28,7NM   Kea – Lagrena

Už v jednu hodinu ráno mě budí sílící vítr. Jdu tedy zkontrolovat kotvu a do rána spím tak nějak napůl, a přitom poslouchám co se děje s lodí. Vítr přišel přesně podle předpovědi, 26 v nárazech 30 uzlů, téměř čistý sever. Ráno svolávám poradu abychom společně vybrali cíl dnešní plavby. Pokouším se posádce sdělit, že dnešní podmínky budou o poznání těžší něž včera, ale nakonec vyplouváme dál na východ. Jakmile jsme vypluli mimo místa chráněná ostrovem a loď zalila první větší vlna, znovu se ptám, jestli opravdu chtějí v tomto plánu pokračovat. Jelikož už nejsou všichni pro, obracím loď a opět se schováváme na závětrné straně ostova. Kolem ostrova nám fouká přímo zezadu a tak se loď krásně pohupuje na asi 1,5 metrových vlnách. Je jasné, že až mineme jihozápadní cíp ostrova, tak se větru a vlnám opět postavíme čelem. I proto vybíráme co nejbližší cíl dnešní plavby a tím je městečko Lagrena na nejjižnějším výběžku řecké pevniny pod Athénama. Čeká nás sice ještě asi 15NM na stoupačku, ale na této straně ostrova jsou vlny přece jenom menší. Plavba probíhá vcelku v pohodě, kormidlování zvládá i v těchto podmínkách autopilot a na náklon si všichni postupně zvykli. Máme rychlost mezi 5-6 uzly a tak už v půl čtvrté házíme kotvu v zátoce pod nějakým řeckým chrámem. Dáváme člun do vody a chystá se výprava za památkami. V zátoce fouká stále stejně silný vítr, sice od břehu, ale přesto zůstávám na lodi. Nakonec do člunu nenastoupí ani Jana a volí oplalování na palubě. Kulturu se tedy vydali zkoumat jen Patrik s Veronikou.

3.7.2017 24,9NM   Kythnos – Kea

Dlouho očekávaný vítr je tady. Dává o sobě vědět hned po ránu na kotvišti. Fouká samozřejmě z boku a lodě podél mola skákají nahoru a dolů. Některé lodě při vytahování kotvy, sebou sobecky berou kotvu kolegy stojícího vedle, a je z toho dost dlouhé rozmotávání. I vedle nás už je volno, naštěstí naše kotva stále leží na svém původním místě na dně. Uvolněné místo si vybral kapitán katamaranu a pokouší se hodit kotvu a zacouvat k molu. Když se mu to nepodařilo ani na třetí pokus, skáče na loď místní správce a raději mu zakotví sám. Jdu do kanceláře zaplatit (18€ včetně vody a elektriky), abychom mohli také vyplout. Původně máme v plánu ještě jednou zakotvit o kousek dál, je tam totiž vrak v hloubce cca 3 metry. Zátoka je malá a fouká přímo dovnitř. Bohužel musím změnit rozhodnutí, protože by tam příště mohly být vraky dva. Vyplouváme tedy ze zátoky a vytahujeme plachty. Na hlavní první ref, kosatky jen málo. Ještě stále patřím mezi odpůrce velkých kosatek, protože rolfokem se sice dají krásně a rychle sbalit, ale rozhodně ne refovat. Tohle budu řešit koupí nové, malé kosatky, kterou tam prostě v případě předpovědi silného větru dám. Fouká nějakých 15 uzlů a pro posádku (dámskou část), je to první seznámení s větrem na plachetnici. Ze začátku koukaly dost vyplašeně, ale pomalu si zvykly a nakonec jim to přišlo docela normální. Potřebujeme jenom přestoupat severo západní výběžek ostrova a můžeme lehce odpadnout směr ostrov Kea. Vybíráme si zátoku na koupání a šnorchlování a jdeme do vody. V zátoce je 10 – 15 m hloubka a prakticky až ke skalám. Voda promíchaná větrem je o poznání studenější a konečně osvěžující. Příjemně osvěženi vyplouváme podél ostrova na jeho severo východní cíp, kde je vhodná zátoka ke kotvení. Plujeme na plachty a přestože podmínky jsou téměř stejné jako ráno, nikoho to už neděsí. Zátoka je nádherně široká, s hloubkou okolo 6 m. Kotva drží v písku jak přibitá a tak spouštíme člun a vydáváme se na břeh na večeři. Veronika zvyklá z Eindhovenu na městký ruch, není moc spokojená na takhle opuštěném místě a neustále se vyptává servírky na směr a vzdálenost, kde najde civilizaci.

2.7.2017 49,3NM   Poros – Kythnos (Merichas)

Ráno se budím poslední a jdeme do města něco dokoupit. Potřebuju karimatku. Je tady jediný obchod se sportovními potřebami, karimatku mají, ale za 60€, a tolik jí zase nepotřebuju. Vyplouváme v deset, protože musíme uvolnit molo pro výletní lodě. To nám sdělila velmi mile místní policistka. Stání bylo bez elektriky (všude okolo byla) ale bylo zadarmo. Porada kam dnes poplujeme probíhá hned po opuštění Porosu. Buď můžeme zůstat u Peloponésu a kopírovat pobřeží, nebo přeskočit na Kyklády. Posádka si vybrala Kyklády a to i přes to, že je čeká dlouhá plavba na motor. Bohužel opět nefouká. Loď kormidluje autopilot a posádka líně pospává v kokpitu. Když je nám horko, pouštím do vody lano, aby se i za plavby dalo koupat. První do vody skáče Patrik, skáče šipku, a proto se vynořuje z vody, až když ho lano dávno minulo. Vypínám autopilota, vytahuju lano a couvám pro Patrika. Další to jde vyzkoušet Jana. Skáče šipku a i ona lano míjí. Tak jsme ji taky vylovili a plujeme dál. Kolem druhý jsme zastavili u ostrova Nisida Ag. Georgios. Je to vlastně jen kus neobydlený skály na cestě z Porosu na Kyklády. Je tady pouze mnoho větrných elektráren a krásná pláž s nádherným kotvením na písku blízko břehu. Skoro dvě hodiny jsme tam šnorchlovali, bylo to super. Když jsme vypluli dál, tak se zvedl vítr, a dle předpovědi stočil od jihu. Fouká nějakých 7 KN zadobok, a to nám dává slušnou rychlost okolo 4 KN. K večeru vítr opět lehá a tak startujeme motor. Tentokrát nás to tolik netrápí, protože víme, že vítr přijde. Vybíráme kotviště na západní straně ostrova Kithnos v přístavu Merichas. Bereme poslední volné místo u mola a ještě než mám vyvázanou loď, vyráží dámy hledat vhodnou restauraci. Po chvilce je s Patrikem doháníme a začíná klasický výběr do které. Je to poprvé, co se tady v Řecku setkávám s češtinou, a to hned ve dvou restauracích. Ne, nesedí tam Češi, ale majitelé podniku když zjistí odkud jsme, začínají používat česká slova a kupodivu hodně srozumitelně. Mají tady i poměrně široký výběr a tak si Veronika dává nudle se smetanovou omáčkou, Patrik pizzu, já beef steak. Jana se rozhodla večeři vynechat. Během večeře probíráme dnešní den a nikdo nelituje 9 hodin strávených na moři. Všichni jsou rádi, že jsou na Kykládách. Ostrovy mají prostě kouzlo.

1.7.2017  28NM   Korfos – Poros

Ráno v 6:00 skáču do auta a jedu pro Patrika do Korintu na nádraží. Fouká horký fén z pevniny a už takhle brzy teploměr v autě ukazuje 35°. V 9 jsme na lodi a můžeme se chystat vyplout. Dobíráme vodu, já pak asi hodinu opravuju prasklou hadici od přepadu z nádrže. Posádka využívá čas koupáním na jedné z místních pláží. Před polednem vyplouváme. Nic nefouká, takže plujeme na motor. Cestou se několikrát zastavujeme na koupání. Kolem druhé odpoledne házíme do vody kotvu v zátoce ostrova Agistri, bereme ploutve, šnorchly a masky a jdeme do vody. Veronika vytahuje super novinku. Celo obličejovou masku se zabudovaným šnorchlem. Už jsem tuhle věc viděl, ale netušil jsem, že se s tím potkám na lodi tak brzy. Je to velmi komfortní, jen s jednou malou nevýhodou, nedá se s tím potopitJ. Voda je hodně teplá, takže v ní můžeme být, jak dlouho chceme. Když jsme se dostatečně zchladili, vytahujeme kotvu a pokračujeme k cíli dnešní plavby. Zvedá se vítr a tak konečně vytahujeme plachty. Pro dámy je to první plavba pod plachtami a vypadá to, že se jim to líbí. Pro Patrika nic nového, to už je několik let kapitán, co zatím sbírá zkušenosti. Po dvou hodinách vítr opět lehá, takže plachty balíme a volíme opět koupání. Po západu slunce připlouváme na Poros, a kotvíme v centru města. Vcelku snadno jsme vybrali restauraci, a po večeři, znaveni cestováním a sluníčkem jdeme okolo desáté večer spát.

  30.6.2017 posádka přijíždí

Dámy dorazily už v pátek večer, a jelikož já jsem jel do Athén vyzvednout posádku ze spřátelené lodě, tak je na nádraží v Korintu vyzvedla Lucka. Přijely do opravdu pořádného horka, v pátek bylo odpoledne 45° a ani večer to nebylo o mnoho lepší. Na lodi jsme se potkali až v půl 11 večer a vlastně nebylo možné udělat nic jiného než si jít dát vínko do jedné z mnoha místních restaurací.

 


Převzetí lodě a plavba na domovské kotviště 31.5. – 11.6.2017                        634,1NM

Na palubě Jirka Houba, tedy já:-), Jan Krofta a Robert Božík, dva zkušení borci, světem prošlí na prahu středního věku.

sestřih videa a fotografií z této plavby na: https://www.youtube.com/watch?v=iK6LzDJzcAc

12.6.2017 15,5NM Epidavros – Korfos

Ráno vařím vajíčka na cibulce a slanině a vyplouváme. Dneska konečně něco fouká a tak si to vesele křižujeme směrem na Korfos. Máme to nějakých 10NM a nikam nepospícháme. Kolem poledne po příjemném jachtění přistáváme u mola na Korfosu. První plavba Victorie je za náma. Honza večer odlétá a já s Robertem budeme zhruba týden ještě dělat na lodi tak, aby byla v té nejlepší možné kondici. Další plavba bude 1.7.

11.6.2017 25,5NM Poros – Epidavros

Ráno v 8 hodin vytahujeme kotvu a odplouváme. Je to tak lepší, protože v zátoce kotví spousta lodí:-). Na dnešek máme naplánovanou krátkou trasu do Epidauros. Cestou se zastavujeme na Metaně na oběd. Je to hezké místo, ale jako skoro všude kde jsme byli, je téměř opuštěné. Všude kolem nás je vidět, že tady dříve musel být daleko větší pohyb lidí. Nerozumím tomu, kam zmizeli. Dáváme si slanou palačinku se slaninou a zeleninou za 3,50€. Po obědě najdeme pumpu a bereme alespoň 20 litrů nafty do kanystru. Máme spoustu času a i přestože nefouká skoro nic, plujeme na plachty. Vítr chodí v poryvech a dost se točí . Okolo nás začínají poměrně rychle naskakovat bouřky a začíná hustě pršet. Vypadá to, že tentokrát nás bouřka nemine a tak se připravujeme. Balím kosatku a na hlavní dávám druhej ref. Pomalounku se posouváme po hladině a v tom cca 200 metrů od nás, zahlídnu hejno delfínů. Asi nás viděli taky, protože k nám zamířili. Je skvělej zážitek už to, jak k lodi připlouvají, a postupně se rovnají kolem špičky lodě. Tentokrát je jich 6 až 8 a dva jsou opravdu obři. Několikrát nás opouštějí a zase se vracejí a docela si to užívají. Nakonec asi nějakej znich zavelel a zmizeli v dáli. Déšť houstne a pomalu se nám ztrácí pobřeží. Sice se blýská a hromy divobijů, ale jinak se celkem nic neděje. Bouřka nás opět minula a zůstává jen vytrvalý déšť. Marína v Epidavru je beznadějně obsazená a tak se vracíme o zátoku níže a házíme kotvu u pláže u které má restauraci Dimitris a jeho česká manželka. Ještě v dešti pádlujeme ke břehu a v restauraci se potkáváme s Luckou a spol. Vasilis nás báječně pohostil, olivy, sýry, ryby, kotleta na grilu, víno a ještě řecký jogurt s ovocem. Povečeři se vracíme na loď a jdeme spát.

10.6.2017 60,3NM Serifos – Poros

Ráno ještě několik fotek tohoto nádherného a asi i zapomenutého místa a vyplouváme. Prakticky ihned vytahujeme plachty a využíváme slabounký severní vítr. Fouká jen slabý vítr okolo 6 uzlů, ale moře absolutně klidné, tak nám to dává 4 uzle. Náš dnešní cíl je nějakých 50 NM, takže kotvit budeme spíš pozdě večer. Už se ani nezlobím, když po hodině vítr utichá, startujeme motor a dost se smažíme na sluníčku. Honza bojuje s objednáním letenky domů, protože aplikace GoEuro se rozhodla, že když je v Řecku, tak prostě řecky umět musí. Nakonec rezignuje a objednává stejný let o něco dráž přes letušku, tam zas nemůže najít platbu kartou. Vypadá to, že už si rezervoval celé letadlo. Škoda, že s Robertem odlétáme déle, nějakou letenku bychom od Honzy levně odkoupili. V dáli vidíme něco oranžového a tipuju to na záchrannou vestu. Jak se tak rozhlížíme po okolí,  Robert zahlídnul dva delfíny. Asi nás viděli taky a namířili si to přímo před příď Victorie. Honza s Robertem stihli vytáhnout kameru a foťák, a tak máme spoustu skvělých záběrů, těchto nádherných zvířat. Bavilo je se předvádět asi 5 minut, pak se otočili a zmizeli. Mezitím jsme dopluli k oranžovému bodu na hladině, byla to opravdu záchranná vesta. Proběhla krátká diskuze o tom, jak se tam dostala a jelikož byla prázdná, tak jsme se shodli, že někomu jen uletěla. Během plavby už se nic zajímavého neudálo a tak se soumrakem házíme kotvu o ostrova Poros v zátoce u pláže Anasa.

9.6.2017 30,4NM Sifnos – Serifos

Tentokrát se budím o dost dříve, respektive mě budí bouchání výtahu plachty o stěžeň. Pořád jsme si stěžovali na nedostatek větru, tak ho tady máme. V zátoce kde kotvíme, se nedá poznat, co fouká, ale měl by to být sever. U mola fouká přímo z boku a vypadá to docela silné. O zpestření se nám postaral kapitán katamaranu, co stál vedle nás, na návětrné straně. Rozhodl se odplout a zvolil poměrně zvláštní způsob. Napřed odvázal mooring, pak návětrné lano a pak mu jeho kolega z další lodě shodil to závětrné z pacholete. Stalo se přesně to, co se stát muselo, začalo ho to snášet na všechny lodě, co měl na závětrné straně. Naší loď ještě minul, ale náš mooring ho spolehlivě zastavil. Opřel svůj bok o kotvu lodě stojící vedle nás a dělal, že tam vůbec není. Mezitím všechny ruce co byly na lodích k dispozici se snažily ho nějak odstrkat. Nakonec se mu povedlo z mooringu nějak vymotat a bez díků a odmluvy odplul. Alespoň jsem mohl dodělat vajíčka na cibulce a nakrmit posádku. Přes návětrné lano pohodlně odplouváme od mola. Jakmile opustíme zátoku, taháme plachty. Fouká opravdu od severu a z počátku nám to nedovolí lepší kurz než 280 stupňů. Když máme hotovo, tak samozřejmě děláme pořádek v lanech, já smotávám hlavní otěž a Robertovi říkám, ukliď tohle lano. Byl to výtah hlavní plachty. Po chvilce vidím, jak hlavní plachta letí dolů. Museli jsme si tedy vysvětlit, že jsem chtěl jen uklidit volný konec a ne celé lano. Jak se dostáváme od pobřeží, tak slábne vliv ostrova a postupně bereme kurz až 310 stupňů. Kormidelní kolo vyvazuju provázkem a Victoria letí 5-6 uzlů na stoupačku úplně sama. Původně jsme chtěli plout na ostrov Kythnos, ale vzhledem k situaci bychom mohli skočit rovnou na Peloponés. Na rozhodnutí máme ještě dost času, takže se jen tak povalujeme na palubě. Nakonec to za nás řeší vítr sám, opět lehá. Kotvu házíme na ostrově Serifos u pláže Koutalas ve třičtvrtě na čtyři. Zítra by mělo foukat, tak si na vítr počkáme tady. Čeká nás dlouhý přeskok na Peloponés a motorovat se nám to nechce. Robert vyrazil na obhlídku, a když se vrátil s tím, že je tam jen jedna taverna a ta je zavřená, bylo jasné, že ještě dneska poplujeme dál. Naštěstí jsme kousek za rohem objevili téměř zavřenou zátoku, kde se podle Navionics nedá kotvit, ale taverna tam byla, tak jsme to museli prozkoumat. Nakonec kotvíme na hloubce 5 metrů, dostatečně daleko od břehu. Odměnou za snahu byla skvělá vepřová kotleta a společnost nám dělalo 12 koček. Některé se dokonce o naší přízeň i rvaly.

8.6.2017 40,7NM Ios – Sifnos

Ráno se probouzíme do zamračené oblohy a začíná drobně pršet. Vytahujeme člun na palubu, zvedáme kotvu a míříme okolo západního pobřeží ostrova Ios, směr ostrov Sifnos. Ze začátku bojujeme s turbulencí za ostrovem Ios. Jak se od něj vzdalujeme, tak se situace vylepšuje, plujeme ostře proti větru, na severozápadní cíp ostrova Sikinos. Ten se nám nedařím přestoupat a tak  musíme udělat réčko, nabrat vejšku a znovu obrat směr Sikinos. Chvilkama drobounce prší a kolem nás se dělají bouřky. Pečlivě sledujeme vývoj počasí, které se dost zhoršuje. Najednou vítr utichá a pobřeží ostrova Sikinos se ztrácí v hustém dešti. Budím Honzu a balíme plachty. Během chvilky kousek od nás udeřil blesk, takže nikdo moje rozhodnutí sbalit plachty nezpochybňuje a ani kluky nemusím popohánět. Startujeme motor a očekávám, kdy to přijde. Prší sice hustě, ale žádný prudký náraz větru nepřichází. Bouřka nás minula, vlastně jsme ji jen tak trochu štrejchli. Ještě chvilku plujeme na motor, a když už je jasné, že jsme z toho venku, taháme plachty a plujeme dál. Vítr se stočil na bočák, máme rychlost kolem 5 uzlů a vůbec nic nám nechybí. Honza s Robertem překonávají přežitej stres dvojkou červeného. Postupně se vítr stáčí, až je z toho opět stoupačka. Dokonce musíme křižovat, ale to se plachetnicím občas stává. Stále sledujeme mraky a na několika místech prší. Ještě jsme dneska neměli nic k jídlu, tak mířím ke sporáku. Budou pro změnu brambory s masem z konzervy. Jídlo vylepšuju cibulkou a paprikou. Loď se krásně houpe na vlnách a já se zamyslel tak hluboce, že to jdu domyslet do kajuty. Můžu si to v klidu dovolit, protože Honza s Robertem už loď bez problémů ovládají. Asi za hodinu mě budí startování motoru. Vítr opět slábne a jsme už kousek od dnešního cíle. V 18:15 se vyvazujeme na poslední volné místo v maríně ve městečku Platis Gailos na mooring. Městečko je vlastně jedna velká zátoka, přes kterou je nádherná písečná pláž. Tu lemují restaurace, kavárničky a keramické dílny. Vybíráme si k večeři Gyros v bufetu pro místní za 2,70€ a pak si dáváme bílé přímo u pláže.

7.6.2017 47,7NM Folegandros – Santorini – Ios

Vypadá to tak, že se asi budu probouzet ve stejnou dobu a půl devátá není úplně špatnej čas. Honza už stihnul proběhnout vesničku a udělat nějaké fotky, Robert dělá snídani a já pomalu rozlepuji oči. Dnešní cíl je ostrov Santorini. Máme to krásných 25 NM, takže na pohodu. Přemýšlím, jak se vyhnout komentování větru, protože dneska už nefouká vůbec nic. V devět hodin odvazujeme loď a pomalu se necháváme za kotvou vytáhnout od mola. Opouštíme ostrov Folegandros a já vím, že se tady určitě letos ještě párkrát objevím. Motorujeme do půl 12, to se kolem nás začínají objevovat  mraky a z některých i prší. Zvedá se mírný vítr a tak nemeškáme a vytahujeme plachty. Stálo to za to, užili jsme si slušných deset minut na plachty, než jsme znovu museli nastartovat motor.Na Santorini jsme dopluli sice na motor, ale poměrně brzy. Máme radost, že poznáváme ty nádherné scenérie, které známe z fotografií. Musíme rychle najít nějaké kotviště a vyrazit do města. Hned zkraje je jedna zátoka s betonovým molem, nikdo tam nestojí, ale moc to nevypadá, že by tady čekali jenom na nás. Spíš tady přistávají trajekty a těm do cesty nepolezu. O kus dál to už vypadá lépe, další molo a u něj se pokouší zakotvit loď. Čekáme, až bude plachetnice před náma bezpečně vyvázaná a házíme kotvu do vody. Je tady poměrně hluboko, tak jde ven skoro celý řetěz. Kotva se chytla dna a slušně drží, couvám k molu a Honza odvíjí řetěz. Vyšlo to akorát a po chvilce jsme vyvázaný. Němec na plachetnici vedle, ten co kotvil před námi s tím ještě bojuje, přidává další kotvu, kterou zaváží člunem a nakonec natahuje dlouhé lano napříč přes celé kotviště a tím nás tam dokonale zavírá. Konečně považuju loď za bezpečně zakotvenou, bereme si na sebe to nejlepší co máme a vyrážíme fotit tu nádheru. Daleko jsme nedošli, pouze ke stanovišti oslů, kde nás jeden domorodec dost důrazně poslal zpět, s tím že kotvíme na místě kde přistávají výletní lodě. Hned po přistání jsme se ptali v restauraci vedle mola, jestli tam můžeme stát a komu můžeme zaplatit. Stát tam prý můžeme a platit není komu. Co se dá dělat, odvazujeme loď a hledáme další kotviště.  Hledáme a hledáme a stále nic nemůžeme najít. Jelikož jsme přímo v kráteru sopky, tak tady skály u břehu padají do hloubky a stání na kotvě nepřipadá v úvahu. Projeli jsme to tam křížem krážem, koukli všude kde byly nějaké lodě a nikde nic. Všude pouze bóje domorodců. Nakonec přece jenom vidíme krásně zarovnané stěžně plachetnic a s úlevou k nim zamíříme. Po chvilce bylo jasné, proč jsou tak krásně vyrovnané. To asi bývají všechny sloupy veřejného osvětlení všude na světě. Jediné místo na kotvení jsme našli uprostřed kráteru u ostrůvku vytvořeného docela čerstvou lávou. Odtamtud bychom se ale nikam nedostali a tak pro nás Santorini definitivně ztrácí kouzlo. Vybíráme další cíl, ostrov Ios. Naposledy zdravíme ostrov Santorini a ani k tomu nepotřebujeme všechny prsty na ruce. Nechci tvrdit, že se tam zakotvit nedá, ale já to prostě nenašel. Ios nás přivítal na svém jižním konci nádhernou širokou zátokou s hloubkou 5-10 metrů. Jsou tady č plachetnice a 1 katamaran, ale není problém si najít svoje místo. Kotva jde do vody a ochotně se zarývá do písečného dna. Spouštíme člun a pádlujeme do restaurace na břehu na večeři. Večeře byla výborná, víno také a je to poprvé, co jsme dostali po zaplacení jako prezent nanuka. Většinou nabízí kořalku, tak mi nanuk přišel dost originální.

6.6.2017 27,2NM Milos – Folegandros

Probouzím se v půl devátý, Honza už se zase opaluje. Protože zátoka ve které jsme zakotvili je víceméně neobydlená, zvedáme kotvu a rovnou na plachty ze zátoky vyplouváme. Roberta probudilo až rachtání s kotvou a tak musí vše, co obvykle dělává po ránu udělat až za plavby. Původně jsme zamýšleli obeplout ostrov a na jeho východní straně dobr at naftu a skočit na nákupy, ale protože docela fouká, měníme plán a míříme na ostrov Folegandros. Nafta je tam taky a navíc je to po směru plavby na Santorini. To je náš nejvzdálenější cíl této plavby. Ona to vlastně je jen přeplavba na domácí kotviště, ale nedalo nám to a malinko jsme si zajeli. Využíváme větru do posledního závanu, ale bohužel to opět zdechlo. Zbývá nám ještě asi 11 NM a tak opět startujeme motor. Ve čtyří hodiny házíme kotvu a couváme k molu v tichounké vesničce. Robert jde shánět naftu a pomalu se chystáme opustit po třech dnech loď a vyrazit na večeři. Poměrně dost času jsme strávili s místním správcem maríny, krom toho, že si popsal všechny účtenky, protože si tam nedal tvrdou podložku, to ještě asi 3krát přepsal. Určitě to bylo sluníčkem, jen tohle už asi bylo uložené v hroznech. Nakonec si řekl o 14,60€ včetně vody a elektriky, takže jsme byli spokojený. Večeře byla přímo opulentní. Já jsem si objednal kalamára, Honza rybu a Robert kuřecí stehno. K tomu jsme si dali půl litříku bílého vína. Po večeři Robert prohlásil, že by se taky rád opálil a tak mu Honza poradil, že když si nesundá bundu, dlouhé kalhoty a kulicha, tak to asi nepůjde. Zakotvili jsme vedle 50sátky a z druhé strany si vedle nás stoupla další, vypadá to, že jsme sem připluli na záchranném člunu.

5.6.2017 82NM Kithira – Milos

S pocitem bezpečného kotviště spím jako miminko v kočárku, které maminka jemně pohupuje a probouzí mě až dupání kluků v kokpitu. Je půl devatý a fouká větřík okolo 10 uzlů. Není na co čekat a tak zvedáme kotvu, vytahujeme plachty a vyrážíme směr ostrov Milos. Je před námi opět zhruba 75 NM. Vypadá to, že se bude situace s větrem opakovat, protože ani ne po hodině jízdy vítr slábne a tak startujeme motor. Googluju kde je to pověstné Meltemy a zjišťuju, že prý začne až za čtrnáct dní. V Řecku je spousta bohů a já nevím kterého uctít, ale nějakej mě asi slyšel lamentovat a vzpomínat na Holandsko. Přeci jenom se zvedá vítr, je to severovýchod, spíš východ a tak nás čeká dlohá stoupačka. Vítr fouká až do půl čtvrtý, kdy zase lehne. Za tu dobu jsme urazili asi 30 NM a nejsme až tak moc z kurzu. Vypadá to, zase na kotvení někdy okolo druhé ráno. Klukům slibuju, že zítra už budeme někde v civilizaci, přeci jenom potřebujeme nakoupit něco k jídlu a Honza už má zásobu vína také vyčerpanou. Na ostrov Milos připlouváme v půl třetí ráno a vybíráme kotviště v zátoce na jižní straně, uprostřed ostrova. Opět se jedná o širokou zátoku s hloubkou kolem 6 metrů. Vane jen mírný větřík od pobřeží, kotva drží, takže můžeme jít opět v klidu spát. Zatím si na možnosti vhodného kotvení nemůžeme stěžovat, tak to snad takhle vydrží.

4.6.2017 76,4NM Methoni – Kythira

Probouzíme se před devátou a po nutných ranních procedůrách spojených s koupáním vyplouváme. Po chvilce, zatímco já píšu deník, Honza s Robertem i přestože fouká jen slabounký větřík, vytahují plachty. Opět zaďák, rychlost okolo 3 uzlů, plujeme dál. Celý den bojujeme se slabým severozápadním větrem. Plachty plácají jak prádlo na pavlači, chvilkama plujeme na plachty, pak zas na motor. Takhle to střídáme asi 5krát. V 17:00 míjíme maják Tenaro na jihozápadním cípu Peloponésu. Teď v 19:00 se vítr stáčí od jihu a konečně trošku sílí. Držíme slušné 4 uzle a plujeme dál. Zatím máme dnes upluto 55NM. Do dnešního cíle jic ještě asi 18 zbývá, takže kotviště budeme hledat kolem půlnoci. Vybíráme kotviště na severovýchodním pobřeží ostrova Kythira. Nacházíme krásnou, širokou zátoku zátoku s hloubkou mezi 10 a 5 metry.

3.6.2017 75NM Zakyntos – Methoni

Ráno jsme ještě skočili na nákup a honem na loď. Snídani vařím už za plavby, míchaná vejce na slanině a k tomu rajče aby toho bylo víc. Po chvilce plavby na motor se zvedá vítr od jihozápadu, máme to na stoupačku, ale bez vln, takže pohodička. Stoupaška během plavby přešla plynule na zaďák, držíme rychlost okolo 5 uzlů a plavba probíhá bez komplikací. Vypadáto, že jsem se pasoval i do role kuchaře a tak odpoledne mířím opět ke sporáku a vařím poctivou bramboračku, protože už v Praze, u regálu se solí pojmenovanou názvy polévek jsem usoudil, že bude lepší vařit z čerstvých surovin.  Rozhodli jsme se plout nonstop přes noc a tak jdu v asi 19:00 spát. Během spánku se občas zaposlouchám do zvuků lodě a protože je vše jak má být zase zavírám oči. Definitivně se probouzím po 21:00. Spát jde Honza. Se soumrakem vítr utichá a tak kasáme plachty a startujeme motor. V tu chvíli máme upluto cca 48 NM. Měním plán a vybírám kotviště na trase, protože nemá cenu poslouchat motor celou noc. Robert se stále rozhoduje, jestli může za plavby usnout. Zatím je jediný kdo ještě dnes nespal a tak ho v 1 hodinu ráno konečně přemáhá únava a jde spát. Zůstávám v kokpitu sám. Bohužel se udělal opar a nasunula se nějaká nízká oblačnost, tak je poměrně vlhko a hlavně není moc vidět. Ve tři rána vplouváme do zátoky u hradu Methoni na jihozápadním cípu Peloponésu. Kotva jde do vody.

2.6.2017  39,1 NM Kefalonie – Zakyntos

Celou noc jsme se houpali na kotvě, ale probouzíme se do nádherného slunečného dne. Bohužel stále nic nefouká a tak opět startujeme motor a míříme na Zakyntos na pláž Navagio  kde je vrak pašerácké lodi. Je to nádhérné místo, až na to, že sem lodě všech velikostí hrnou turisty po desítkách. Kotvíme přímo v zátoce a spouštíme člun. Kapitánem výsadkového člunu jsme jmenovali Roberta, ten nalodil Honzu a míří do davu turistů. Já jelikož jsem ryzí sportovec plavu:-). Udělali jsme si povinné fotky s vrakem, bez vraku, s vrakem z druhé strany, skupinové i jednotlivci a když hrozilo, že už nebudeme mít v pamětích všech záznamových zařízení volné místo, vracíme se zpět na loď. Vytahujeme kotvu a vyplouváme ze zátoky, sice stále nefouká, ale nedostatek nafty nás konečně nutí se začít chovat jako plachetnice a tak se pouze houpáme na vlnách. Vítr se nakonec smiloval a tak jsme se krásně svezli, chvilkama GPS ukazovala 7 uzlů, takže bomba. Kolem osmé večer kotvíme ve městě Zakyntos a bereme naftu. Autocisterna přijela až k lodi, mezitím nás prolustrovali místní úředníci a můžeme vyrazit na večeři.

1.6.2017  81,5 NM  Akra Oxia – Kefalonie                              motohodiny 1547,9

Vyplouváme v 8:45 a protože nic nefouká, tak motorujeme. Foukat nezačalo a tak motorujeme až do města Patra, kam zatím dojel Robert autobusem. Vplouváme do maríny severně od přístavu a místní maník nám signalizuje, že máme plout jinam. Stačilo mu říct, že pobudeme pouze hodinu a s úsměvem mávnul rukou a pomohl nám se vyvázat. Skočili jsme jen přes silnici koupit vodu, chleba a vyplouváme směr Zakyntos. Stále motorujeme, protože fouká slaboučkej vítr přímo do čumáku. Volný čas využíváme a dále se seznamujeme s lodí. Například jsme, tedy Robert, našli jistič od kotevního vrátku a tím odstranili zase jednu závadu. Dneska jsme jak parník, protože plachty jsme vytáhli sotva na hodinu. Přestože to byla plavba na motor, tak si to užíváme. Robert mluví o posunutejch limitech, prý nečekal, že bude řídit tím volantem takhle dlouho a ještě v noci. Cestou měníme plán a rozhodujeme se zakotvit na jihovýchodním cípu Kefalonie. Je tady daleko lepší kotviště než na Zakyntosu. Kotva padá do vody po 17 a půl hodinách plavby. Pluli jsme celý den, pouze s hodinovou přestávkou na nákup v Patře. Výsledek je slušných 81,5 NM. Budoucí posádko na palubě, nenechte se vylekat dobou plavby a vdáleností, tohle není dovolenková plavba:-).

31.5.2017  32,8 NM Vounaki – Akra Oxia

Konečně jsem se dočkal. Vyplouváme z maríny Vounaki v 15:00. Na palubě jsme pouze dva, já a Honza. Robert převáží auto a připojí se k nám o den později ve městě Patra. Je jasná obloha a vane slaboučký severozápadní vítr. Vytahujeme plachty a pomalu se suneme k jihu. Užíváme si nádherný jachting a vůbec nevadí, že plujeme nějaké 3 uzle. Bohužel asi po půl hodině vítr ustává úplně a tak startujeme motor. Teda chceme nastartovat motor a ono nic. Nebudu to nijak dramatizovat, postupně kontrolujeme stav baterií, kontakty na baterii a kontakty na startéru. Tam byla chyba a po očištění motor startuje. Jak už to bývá, téměř současně se zvedá vítr, takže motor opět vypínáme. Vítr se stočil více od západu až jihozápadu a zesílil tak na 12 uzlů a my plujeme dál. Honza kormidluje a já vařím buřtguláš. Po pomalém začátku se naše rychlost pohybuje kolem 6 uzlů. Plavba probíhá bez problémů a proto vybíráme cíl s předpokladem kotvení okolo půlnoci. Před 11:00 vítr utichá a tak poslední míle motorujeme. Vybrali jsme místo pro zakotvení poblíž ostrova Akra Oxia. Je tu obrovská plocha s hloubkou okolo 6 metrů. V 00:40 stojíme na kotvě. První plavba na palubě Victorie je za náma. Jdeme spát.