Řecké ostrovy – aneb Kyklady Tour na plachetnici Victoria
Poměrně často se potkávám s tím, že lidi vůbec nemají představu, jak dovolená na plachetnici v Řecku vlastně probíhá. Myslím, že je to škoda, proto se pokusím popsat, co vás během plavby může potkat a kam se vlastně společně podíváme. Asi nejlepší bude si představit jednu z mnoha našich Kyklady Tour. To je 14 nebo 10denní plavba po souostroví Kyklády. Vyplujme tedy spolu už nyní na virtuální plavbu po řeckých ostrovech. Zvolíme si plavbu na deset dní a uvidíme, kam doplujeme.
Den první – vyplouváme
Tak jste se dočkali a právě teď je tady začátek plavby. Je krásné letní odpoledne a Viktorka je připravená na mole na Korfosu. Nalodění je vždy kolem čtvrté odpolední a zbývá už jen několik kroků po lodní lávce a jste na palubě. Někdo hodí batůžek do kajuty a má hotovo, někdo doluje půl šatníku z kufru. Nakonec jste se do kajut naskládali a můžeme vyplout. Dnešní plavba nebude dlouhá, máme to jen kousek, do zátoky u městečka Epidauros. Město Epidauros leží na pobřeží v severovýchodní části poloostrova Peloponés. Sice na vás může působit lehce ospale, ale věřte, že hned první den jste se ocitli přímo v centru řecké historie. Je to kraj boha lékařství Asklépia, syna boha Apollóna a královny Korónidy. Jen pár kilometrů od pobřeží je v horách jedno z nejúžasnějších přírodních divadel, jaké můžete v celém Řecku navštívit. Bylo postaveno na přelomu 4 a 3 století před naším letopočtem a na seznam Unesco bylo zapsáno už v roce 1988. Vešlo se do něj až 14 000 diváků. Má výbornou akustiku a když dole upustíte minci, bude slyšet cinknutí až v horní řadě sedadel. Pojďme ale zpátky na loď. V tuhle chvíli už máme za sebou skoro celou dnešní plavbu, z plánovaných deseti námořních mil už mnoho nezbývá a chystáme se zakotvit v zátoce kousek od města. Tady nás čeká báječná večeře v plážové taverně u Dimitrise. Dimitrij má k nám Čechům velmi kladný vztah, jeho manželka Míša je totiž Češka. Na večeři je ještě brzy a teplé moře láká ke koupání. Pár metrů od lodi je další z místních atrakcí, Sunken City. Padesát metrů od břehu v hloubce 1,5 metru jsou základy několika budov, části chodníku a dokonce zbytků obrovských džbánů, ve kterých dříve skladovali potraviny. Je to zvláštní pocit plavat mezi zbytky budov, ve kterých kdysi žili lidé své životy, než se tahle část pobřeží potopila při zemětřesení. Koupel nás osvěžila a je potřeba dopřát nějaký ten zážitek i chuťovým buňkám. Loď máme zakotvenou kousek od břehu a do taverny buď doplujeme na člunu, nebo doplaveme. Široký úsměv majitele taverny dává jasně najevo, že jsme tu vítáni. Na tomhle místě je nejlepší volba čerstvá ryba na grilu a salát. Může to znít prostě, ale Doráda ještě ráno plavala v moři a salát jako ho dělá Dimitrij, nikde jinde nedostanete. Je to přímo kopa čerstvé zeleniny, oliv, ten nejlepší místní olej, lahodný sýr, voňavý chleba a celé je to ozdobeno sezónním ovocem. Místní víno je lehké a první den se pomalu chýlí ke konci. Než se vydáme na loď, tak nás ještě čeká ochutnávka produktů z Dimitriho Athina Ecofarm. Tady si znovu procvičíte chuťové buňky a i oči si přijdou na své. Několik druhů oliv a olivového oleje, nepřeberné množství marmelád, med, různé druhy přírodního koření a bylinek a dokonce i vlastní kosmetika. To všechno úhledně zabaleno v různých ručně malovaných skleničkách. Aby toho nebylo málo, tak dámy mohou ochutnat nějaký ten ovocný likér a páni trochu kořalky. Mezitím se setmělo a vracíme se na loď.
Den druhý – Hydra, první ostrov
Ráno se probudíte do dalšího slunného dne a rovnou skočíte do vody. Máte za sebou krásnou klidnou noc na lodi. Dávno zapomenuté jsou obavy, že se to bude houpat a co to se mnou bude dělat. Teď už víte, že na lodi se spí báječně. Ranní koupel vás už docela probudila a žaludek se začíná dožadovat o nějakou další dobrotu. Na lodi máme kuchyňku a tak není problém si k snídani připravit cokoliv. Někdo má rád míchaná vajíčka, někdo si dá třeba místní skvělý jogurt s ovocem, medem a oříšky. Variant je spousta a záleží jen na chuti a zásobách. Po snídani zvedáme kotvu a vyplouváme. Naším dnešním cílem je ostrov Hydra. Máme před sebou nějakých dvacet námořních mil, ale den je dlouhý a pospíchat nikam nemusíme. Co musíme, je obeplout poloostrov Methana který vybíhá z Peloponésu hluboko do Sarónského zálivu. Během plavby míjíme dřímající sopku právě na Methaně. Čerstvé lávové pole dává jasně najevo její nedávnou aktivitu. Nakonec je to pouhých 2300 let od poslední erupce a vulkanologové prý nevylučují její opětovné probuzení. Určitě to bude úchvatná podívaná. Zatím co jsme si prohlíželi sopku, tak nás připlavalo pozdravit početné hejno delfínů. Na tomhle místě to není nic překvapivého, tohle hejno je tady doma a potkáváme se poměrně často. Po obeplutí poloostrova Methana se zvedá vítr a vytahujeme plachty. Fouká slabý vítr okolo patnácti uzlů, Viktorka se mírně nakloní a ochotně se rozjíždí po hladině. Jsme ještě stále v Sarónském zálivu, takže tady nejsou prakticky žádné vlny. Necháváme za zádí ostrov Agistri, pravobokem míjíme i ostrov Poros a za chvilku už míjíme nejvýchodnější cíp Peloponésu. Je brzy odpoledne, tak akorát na koupání a lehký oběd. Mám tady kousek odtud jedno oblíbené místo. Je to taková z moře nenápadná zátoka, ale s nádhernou písečnou pláží a pod letitým olivovníkem je i malá tavernička. Vlastně je to jen dřevěná bouda, vedle stojí lednice a pod stromy několik stolečků a židlí. To místo je tak neuvěřitelně prosté a přitom i tady dostanete něco k jídlu, uvaří vám kafe a nalijí dobré víno. Stačí si jen sednout, koukat kolem sebe, poslouchat zpěv cikád a možná už tu budete chtít zůstat. Nakonec chvilku posedíme, vykoupeme se v zátoce a můžeme vyplout. Na ostrov Hydra to máme už jen skok a zátoka Mandraky do které máme namířeno je už na dohled. Na Hydře většinou kotvíme právě v zátoce Mandraky. Je tady sice moc hezký přístav, ale je maličký a plně obsazený prakticky od rána. Vlastně se nikdy neuvolní, protože jakmile nějaká loď odpluje, už se na její místo tlačí několik dalších. Zátoka Mandraky není od přístavu a od města daleko, je to krásná procházka po pohodlné cestě lemující pobřeží. Viktorku máme zakotvenou pár metrů od břehu na konci zátoky, záď je vyvázaná lany ke břehu a těch několik metrů přeplaveme ve člunu. Obejdeme zátoku, uděláme skoro povinnou fotku u místní kapličky a mírně stoupáme po cestě po pobřeží. Cesta je pohodlná a nabízí zajímavé výhledy. Často během této procházky pozorujeme západ slunce a to se hned tak neokouká. V tu chvíli jsme už v ústí zátoky, ve které je přístav a jediné město na ostrově. Pohled na přístav je přímo impozantní. Hydra je turisticky oblíbené místo, které navštěvují spíše náročnější turisti. Její historie je neuvěřitelně bohatá, protože se na ní střídaly různé vlivy, podle toho, kdo si ji zrovna podmanil. Bylo toho hodně nad možnosti tohoto článku. Ti, co se budou o historii ostrova zajímat důkladněji, mohou navštívit její muzeum přímo v přístavu. Zajímavostí je také téměř úplná absence všech motorových vozidel na ostrově. Výjimku mají pouze popeláři, hasiči a ambulance. O veškerou dopravu na ostrově se proto starají osli a mezci. Na Hydře by se dalo asi strávit několik dní a stále by bylo co objevovat, ale my na to máme pouze jeden večer a tak jsme se rozhodli pro krátkou procházku přes město, zakončenou večeří v jedné z kouzelných taveren. Těch je na ostrově skutečně spousta a můžete si vybrat prakticky cokoliv. My dáváme nejčastěji přednost takové jedné malé taverně, která působí spíš jako botanická zahrada.
Den třetí – plujeme na ostrov Milos
Třetí den se už na lodi cítíte jako doma, už jste si vyzkoušeli i nějaký ten jachting, je na čase konečně vyrazit dál na moře. Tahle plavba se jmenuje Kyklady Tour a to podle souostroví Kyklady na které máme namířeno. Náš první ostrov z tohoto souostroví, který navštívíme, bude ostrov Milos. Napřed tam musíme doplout a právě dnes nás čeká nejdelší přeplavba z celého tohohle výletu. Máme to nějakých 70 námořních mil, takže se ráno ničím nezdržujeme a rovnou vyplouváme. Zpočátku nic nefouká a musíme plout na motor, alespoň se všichni stihnou v klidu nasnídat a pak se věnovat už jenom plavbě. Delší plavba nám dává větší šanci na nějaký ten úlovek. Už od vyplutí z Korfosu při každé příležitosti vláčíme za lodí umělé nástrahy na ryby, ale zatím jsme neměli štěstí. To by se mohlo dnes změnit. Sluníčko pomalu stoupá na oblohu a před námi je téměř volné moře. Skutečně to tak vypadá, ale při pozornějším sledování okolí zjistíte, že na horizontu, tam kde jsou mraky, jsou i ostrovy. Aby jste si nepřipadali osamělí, tak nás občas potká nějaký trajekt, nebo jiná velká loď. Máme ideální podmínky, fouká dvacet uzlů ze severovýchodu a to je při našem kurzu bočák. Viktorka se nakloní a rychloměr atakuje rychlost sedm uzlů. To by bylo nějakých deset hodin plavby, ale při vzdálenosti jakou máme před sebou dnes, nelze spoléhat na to, že to takhle vydrží celý den. Na některých tvářích jsou vidět i mírné obavy, protože poprvé během téhle plavby jsou na moři i vlny. Tyhle mají něco přes jeden metr a rozhodně není důvod se jich bát. Plavba nám spokojeně ubíhá, vítr a vlny jsou chvilkama větší, pak zas na nějaký čas poleví, ale držíme si stále slušnou průměrnou rychlost nějakých šest mil za hodinu. Hydra se pomalu vzdaluje a na obzoru se už zřetelně objevuje další ostrov. Sice to není ještě náš cíl, ale jeho soused ostrov Antimilos. Je to vlastně jen taková větší neobydlená skála, vystupující z moře do výšky 800 metrů. V tom se v kokpitu ozve nový zvuk. Naviják jednoho prutu bzučí jak zběsilej, to je jasný signál, na woblera zaútočila ryba. Prut se ohýbá a já se pokouším dotáhnout brzdu navijáku a rybu otočit. Je to rovnocenný souboj a ne vždy ryba prohraje. Tentokrát jsme měli víc štěstí my a po deseti minutách máme na palubě krásného tuňáka. Tuňák je nádherná ryba, má silné svalnaté tělo a krásně se stříbromodře leskne ve slunci. Následuje už mnohokrát opakovaný postup, rána do hlavy a za chvilku je ryba vykuchaná a téměř připravená k večeři. S obědem jsme se během plavby moc netrápili, kousek chleba se sýrem, trocha výtečných oliv a nějaké ovoce na moři hlad spolehlivě zahnalo. Míjíme Antimilos a rozhodujeme se, kde dneska zakotvíme. Máme na výběr mezi marínou ve městě, nebo můžeme hodit kotvu v jedné z mnoha zátok u ostrova. Vzhledem k tomu, že jsme byli ve městě na večeři předchozí dva dny a na palubě máme čerstvou rybu, volíme opuštěnou zátoku na východním pobřeží ostrova Milos. Tam po třinácti hodinách plavby házíme kotvu. Jsme tu úplně sami a někteří se jdou před večeří vykoupat. Já se ujmu přípravy večeře. To že to bude tuňák je jasné už od odpoledne, ale ještě se musíme rozhodnou, jestli to bude tatarák, nebo opečený na bylinkách s brambory. Tentokrát zvítězil tataráček. Příprava je jednoduchá, stačí maso rozetřít nožem na prkýnku, ochutit česnekem, solí a pepřem, zakápnout lehce citronem a olivovým olejem, přidat nadrobno nakrájenou cibuli a je hotovo. Než se opečou topinky, tak se tatarák rozleží a pak už můžete ochutnat. Po večeři si můžete dát sklenku vína a pozorovat ten neuvěřitelný klid kolem sebe. Jsme dost daleko od města a obloha je posetá hvězdami, to se těžko popisuje, to je potřeba zažít.
Den čtvrtý – Folegandros
Včerejší delší přeplavbu všichni zvládli a už mám na palubě samé ostřílené mořeplavce. Dnešní plavba bude o hodně kratší a hlavně nás čeká jeden z největších zážitků na téhle plavbě. Návštěva zátoky Kleftiko. Jsme od ní jen kousek, nějakých pět mil. Zátoka Kleftiko je na jihovýchodním cípu ostrova Milos a je ohromující. Ostrov je tvořený z různých hornin, převládají vápence a pískovce. Tisíce let působení moře a větru vytvořily tenhle úchvatný skalní útvar. Skály vytváří několik samostatných zátok, jsou různě provrtány erozí, na skalních stěnách reliéfy jak romány od cizí civilizace. Hloubka se pohybuje mezi šesti a dvěma metry, jsou tady snad všechny odstíny modré barvy. To jsou přesně ty pravé barvy Řecka. Ta modrá je barva moře a oblohy, ta bílá je barva vápencových ostrovů. Je tady poměrně rušno, místní sem vozí turisty na lodích všech typů, zvláštní je, že jsou to nejčastěji plachetnice. Milos je krásný ostrov a má i svoje letiště. Proto je na něm turistů docela dost. Naše výhoda je, že si program děláme sami, a nemusíme se nikým jiným nechat řídit. I tady v zátoce Kleftiko jsme vždy jen tak dlouho, jak se nám chce. Většinou tady strávíme tak hodinku nebo dvě ve vodě plaváváním mezi skalisky, výklenky a jeskyněmi. Pak uvaříme nějaký ten oběd (Ajdova kokosová polévka s krevetama mi teď přišla na mysl) a po obědě stačí lehce přivřít oči… Odpoledne jsme všichni vykoupaní, odpočinutí a plujeme dál. Na Folegandros to máme asi dvacet pět mil, to znamená nějakých pět hodin pohodlné plavby. Folegandros je turisty téměř neobjevený ostrov a potkat tu můžete spíše osamělé cestovatele, než masovou turistiku. Hlavní město ostrova Chóra najdete na okraji ostrova na 200 metrů vysokém skalním útesu. Jako téměř skoro na všech řeckých ostrovech, tak i tady si můžete za pár eur půjčit skútr nebo čtyřkolku a ostrov důkladně prozkoumat. Já na vás zatím počkám v přístavu. Přístav je na východní straně ostrova u obce Karavostasi a je zde možné se připojit ne elektriku a dobrat vodu. Večeři si můžete dát během výletu někde na ostrově, nebo v jedné z taveren v blízkosti přístavu. Doporučuji pro dnešek jít dříve spát, protože zítra začínáme brzy a čeká nás dlouhý den plný nevšedních zážitků.
Den pátý – ostrov Santorini
Tentokrát vyplouváme ještě před svítáním, na dnešní den máme nabitý program a pro většinu posádek zlatý hřeb téhle plavby, ostrov Santorini. Z přístavu jsme odrazili chvilku po páté hodině ranní. Většina posádky ještě spí a probouzí se až v okamžiku, kdy je ostrov Santorini téměř na dosah. Stále využíváme stabilní vítr od severovýchodu a krátce po desáté hodině vplouváme do kaldery sopky, která svým výbuchem na přelomu 17 a 16 století před naším letopočtem vytvořila tuhle přírodní scenerii. Byl to asi vůbec největší výbuch v dějinách lidstva, dokonce prý byl příčinou zániku minojské civilizace na Krétě. Ani tahle sopka se nedá považovat za úplně vyhaslou, ostatně uprostřed kaldery ještě stále vidíme důkaz jejího života a to malý, stále rostoucí lávový ostrůvek. To čemu my říkáme Santorini, je vlastně několik ostrovů. Jsou to ostrovy Santorini, Thirasia, Nea Kameni a Palia Kameni. Naším cílem je ostrov Santorini, respektive jeho severní část a to město Oia. To je právě to místo které známe z reklamních fotografií snad všech cestovních kanceláří. Už samotný pohled z hladiny moře vzhůru k městu Thira je impozantní. Někdy zakotvíme u betonového mola na ostrově Thirasia a dáme si v klidu oběd a osvěžíme se v moři, ale většinou se posádky už nemůžou dočkat, až se stanou součástí té nekonečné řeky turistů a budou bojovat o ty nejlepší záběry tolikrát už vyfocených staveb. Ano, dělám si z toho trošku legraci. Santorini je krásné místo, má svoje kouzlo a rozhodně za návštěvu stojí, ale prakticky vše tady je jen a jen pro turisty a působí to trošičku uměle. Jsem na tomhle místě zhruba 4-5krát za rok, ale nahoru do města jdu maximálně jednou. Vzhledem k tomu, že se tady pohybuju poměrně často, tak už to mám vyzkoušené a posádku vysazuju na malém mole přímo pod tou nejatraktivnější částí celého ostrova. Tam pak na ně počkám a ještě ten den většinou odplouváme na ostrov Ios. Už jsem na ostrově vysadil mnoho posádek, ale zatím žádná tam nebyla déle, než 4-5 hodin.
Pokud máte zájem o plavbu s kapitánem na plachetnici Viktoria, klikněte zde: jak na to?
Pokud máte kapitánský průkaz a chcete si Viktorku pronajmout, klikněte zde: charter