Sezóna 2024

Volné termíny na stránce rezervace.

26.7.-2.8.2024

Michal, Linda a Šimon

Tatínek Michal vzal sebou na Viktorku své dvě děti a užili si klidnou plavbu naplněnou správnou dávkou jachtingu a koupáním v zátokách.

Tahle plavba začíná netradičně už v pátek, protože Michal využil toho, že mám mezi plavbami vždy dva dny volna a kvůli letenkám termín posunul o den dopředu. Sraz máme trdičně na nádraží v Korintu, kde Michala, Lindu a Šimona vyzvedávám. Cestau ještě zastavujeme na nákup a před třetí odpolední se posádka nalodila a vzápětí vyplouváme. Zásob máme plnou lednici, takže pro dnešek volíme jen krátkou plavbu do zátoky na ostrově Agistri. Tam také po asi dvou hodinách plavby kotvíme. Všichni už se těší na koupání. Moře má 28°C. Ještě stále je to při teplotách kolem 35°C celkem osvěžující. V zátoce zůstáváme na noc, moře je klidné, kotevní alarm zapnutý, kotva zkontrolovaná – dobrou noc.

První ráno vždy sonduju, jestli mě bude posádka budit ještě před kuropěním, nebo jestli si raději trochu přispí. Tentokrát to na brzské vstávání moc nevypadá. Před devátou jsou už všichni vzhůru, někteří už za sebou mají první dnešní koupel v moři. Michal chystá snídaní, pak jen tak lelkujeme a následně přeplouváme na druhou stranu ostrova, do další zátoky. V té je taková malá jeskyně, kterou je nutné prozkoumat. A aby toho nebylo málo, plujeme dál na ostrov Moni. Tam je také, tentokrát docela velká jeskyně. Odpoledne se nachýlilo, vyplouváme směr Poros. Vytahujeme v mírném větru jen kosatku a pomalu se suneme po hladině vpřed. Vítr je slaboučký a vzhledem k tomu, že fouká ze zadu, nemá cenu se lopotit s hlavní plachtou. Asi po hodině lovení slabých závanů větru balíme i tu kosatku a startujeme motor. Na Poros připlouváme před osmou večerní a bereme jedno z posledních míst. Tentokrát jdeme na večeři do taverny a jelikož jsme na Porosu, jdeme do taverny Gia Mas. Večeře byla opět excelentní a poměrně brzy se vracíme na loď a jdeme spát.

Dalším cílem téhle týdenní dovolené na Viktorce je plavba do městečka na konci Hyderského kanálu, Ermioni. Dopoledne plujeme pouze s kosatkou, protože nám zase fouká přímo do zad. Kotvíme v „bufet zátoce“. Stojí tady dva katamarany, ale nenecháváme se odradit. Protáhli jsme se mezi nima a blízko břehu hodili kotvu. V téhle zátoce je písek a kotva tu dobře drží, takže to není zas až takový problém. Následuje koupání, obědvání, koupání a lenošení. Odpoledne vytahujeme kotvu a na docela slušný bočák, teď už s plným prádlem, plujeme do Agistri. Viktorku vede Michal, dětičky se věnují četbě a elektronickým bojům, já to jen sleduju. Připlouváme k městskému molu na Agistri a už z dálky vidíme, že je tady pěkně narváno. Některé lodě už stojí v zátoce na kotvě, některé ještě krouží a hledají volný flek. Žádný takový tam nebyl, ale jeden motorák stojí tak, že má z každé strany dva metry mezeru. To je naše šance. Couvám pomalu k té lodi a pokoušíme se upoutat pozornost. Na před to vypadá na prázdnou loď, ale pak jsem někoho zahlídnul. Pán nás sledoval, ale pak zase zmizel. Očividně s náma spolupracovat nechtěl. Můžeme buď odplout na kotvu, nebo … Vyhrálo to nebo, bo tohle už jsme mockrát dělali. Odplouvám tedy dál od břehu, kotva jde do vody a pomalu covám do té asi o metr a půl menší mezery, než bysme potřebovali. Chce to jen pomalu opřít naše zadní fendry o boky obou lodí a pomalu couvat. To už ten taky jachtař nevydržel a vylezl na palubu. Velmi zdvořile ho Michal požádal o povolení jednoho z jeho lan a on to odmítl. Prý tam byl první. Náš manévr upoutal dva chlapíky na mole a těm házíme naše lana. Ani jejich požadavek na povolení lan pán nevyslyšel, ale to už jsme byli u mola. Chce to jen opatrně a pomalu, lodě si dají vždy nějak říct. Tím to mohlo skončit, no neskončilo. Tu mezeru z druhé strany si vybral další kapitán a nacpal se tam i on. Tím to konečně skončilo a můžeme jít na večeři, V Ermioni mám také jasno, taverna Kavos s dechberoucím výhledem na moře.

Ráno jdeme s Michalem na nákup. Potřebujeme nějaké drobnosti a hlavně čerstvé krevety. Dneska si budeme debužírovat. Vyplouváme po snídani. Tentokrát už docela fouká. Nárazový vítr atakující 25 uzlů na bočás slibuje slušný jachting. Michal opět za kormidlem, děti sice v kokpitu, ale věnující se svým zálibám. Byla to docela jízda a hlavně jsme těch pár mil měli brzy za sebou. Na Hydře kotvíme v zátoce Mandraki. Jsme tu brzy a moje oblíbené místu na konci zátoky je ještě volné. Michal skáče do vody, kde napřed vyvazuje návětrné lano. Já odplouvám, hážu kotvu a couvám k Michalovi. Ten doplaval asi deset metrů od břehu, podá mi lano a stojíme. Ještě vyvázat druhé lano a jde se vařit. Čerstvé krevety s česnekem a petrželovou natí, bylo to výborné. V Mandraki je dobré počkat, až zakotví i lodě v blízkém okolí, protože tu při tomhle způsobu kotvení bývá dost veselo. Lodě kolem nás to zvládli, tak snad bude klid. A nebyl. Katamaran na naší návětrné straně se po uvolnění jeho návětrného lana opřel o náš bok a zkoušel pevnost naší kotvy. Jeho posádka reaguje a snaží se uvolněné lano opět uvázat na břeu, když se na scéně objevil další katamarán. Ten zcela ignoroval nastalou situaci, hodil kotvu a couval ke břehu. No a tak se tenhle další katamaran opřel o ten, co už nás slušně tlačil do boku. Naše kotva ještě stále drží, sledujeme poměrně ostrou výměnu názorů těch dalších dvou kapitánů. Nakonec to všichni nějak uvázali a byl klid. Foukáme člun, posádka se vydává na cestu do města. Já zůstávám na Viktorce.

Ráno je klidné, ale otočil se vítr a tentokrát nás tlačí katamarán zprava. Je na něm početná rodinka italů, ti nám dokonce včera uvařili kafe. Bohužel už podle toho jak byli vyvázaní jsem předpověděl, co bude následovat. První jde dolů návětrné lano a katamaran se pomalu sune dopředu. Posádka se to pokouší zachránit strkáním fendrů do kdejaké skulinky. Zastavil je náš kotevní řetěz. Dost se rozfoukalo a situace začíná být zajímavá. Tentokrát naše kotva už ten tlak nevydržela a pomalu ryje dno. Startuju motor a snažím se přes návětrné lano kotvě pomoct. Sice to funguje, ale není to na dlouho. Michal už odvázal naše závětrné lano a čeká u toho návětrného. I tohle jsme přečkali a ihned jak nás ten katamarán opustil, povoluju návětrné lano, vytahuju kotvu a vyplouvám do zátoky. Michal zatím to lano odvázal, sbali a doplaval dál od břehu, kam jsem pro něj couvnul. Vyplouváme. Opět pěkně fouká. Plné prádlo, stoupačka kolem východního cípu Peloponésu a kolem východního pobřeží ostrova Poros. Tam vítr lehnul, my sbalili plachty a hodili kotvu v zátoce na koupání. V podvečer přeplouváme na Methanu, kde den končíme pizzou v taverně u Angela.

Zbytek plavby už proběhl, podle zavedeného standardu. Plachtění, koupání, jedění, plachtění, večeření, procházívání, plachtění, koupání až jsme byli zpět na Korfosu. Byla to plavba hodně na pohodu. Michal si užil kormidlování Viktorky v různých silách a směrech větru, děti hlavně zátoky a já to, že to byla prima plavba.

26.7.2024 Korfos – Agistri 11NM

27.7.2024 Agistri – Poros  21,3NM

28.7.2024 Poros – Ermioni   21,6NM

29.7.2024 Ermioni – Hydra   12,5NM

30.7.2024 Hydra – Methana   23,7NM

31.7.2024 Methana – Methana Vathi  14,1NM

1.8.2024 Methana Vathi – Korfos 21,6NM

 

15-25.7.2024

Martin, Nikola, Ema, Nela a Štěpán

Další rodinka na palubě Viktorky. Opět očekávám tři děti, ale v Korintu po domluvě vyzvedávám dva rodiče, dvě dost odrostlé slečny a jednoho desetiletého kluka.

Prázdniny jsou v plném běhu a to znamená, že plavbu na Viktorce si užívají převážně rodiny s dětmi. Jinak tomu není ani na téhle desetidenní plavbě. Očekávám tedy rodiče a tři děti. K mému překvapení v Korintu vyzvedávám rodiče, jednoho desetiletého kluka a dvě patnáctileté slečny. Vyzvedávám je přímo u penzionu v centru Korintu, protože přiletěli už včera. Cestou na loď se zastavujeme ještě na nákup a po nalodění na Viktorku vyplouváme. Přáním téhle rodiny je trávit co nejvíce nocí v nějaké zátoce a pokud to bude možné, vyhýbat se více frekventovaným místům. Podle toho a také podle předpovědi tedy volíme trasu téhle plavby. Budeme se pohybovat v Sarónském zálivu a podél východního pobřeží poloostrova Peloponés. To je právě i uprostřed sezóny velmi málo navštěvované místo. První plavba byla na ostrov Agistri. Je tam krásná zátoka a posádka projevila přání, tam zůstat i na noc. Bohužel se k večeru zvedl slabý vítr a do zátoky začaly chodit vlny. Nejednalo se sice o nic nebezpečného, ale první noc na plachetnici by měla být co nejklidnější. Proto zvedáme kot vu a přeplouváme na ostrov Aegina, do přístavu Perdika, kde strávíme velmi klidnou noc.

Tak, tady jsem skončil se psaním před čtrnácti dny. Tak se s tím na následujících řádkách pokusím nějak popasovat.

Tahle plavba byla hlavně a kotvení v zátokách. S tím samozřejmě bylo spojeno koupání. Ne jen osmiletej Štěpán, ale i dvě patnáctileté slečny si to dokázaly náramně užít. O kuchyni se staral převážně tatínek, ale nevynechali jsme ani taverny. Vítr nebyl sice silný, ale docela jsme se svezli. Navštívili jsme několik ostrovů v Sarónském zálivu, mrkli na jihovýchodní část pobřeží Peloponésu. Na palubě panovala příjemně líná a klidná atmosféra.

15.7.2024 Korfos – Aegina Perdika19,8NM

16.7.2024 Aegina Perdika – Methana – Ermioni 35,2NM

17.7.2024 Ermioni – Porto Cheli 15,8NM

18.7.2024 Porto Cheli – Tyros 16NM

19.7.2024 Tyros – Leonidas 8,2NM

20.7.2024 Leonidas – Spetses 16,6NM

21.7.2024 Spetses – Hydra 18,3NM

22.7.2024 Hydra – Poros 13,8NM

23.7.2024 Poros – Methana (zátoka na západním pobřeží) 15,1NM

24.7.2024 Methana – Epidavros – Korfos

 

 

6-13.7.2024

Michal. Jonáš, Šimon, Martin a Max

Po dlouhé době kdy Viktorka plula pod vedením kamarádů, jsem uvítal na palubě svého bývalého kolegu, jeho děti a kamaráda se synem.

Den před příjezdem jsem zavolal Michalovi, jak jim utíká cesta autem a kdy zítra dorazí. Dozvěděl jsem se, že dneska. Aha, tak s tím jsem sice nepočítal, ale zvládnout se to dá. Viktorku už mám uklizenou, volám tedy na Port Police a jedu potvrdit papíry potřebné k plavbě. Po osmé večerní se kluci objevili v Korfosu. Napřed se nastěhovali na loď a tím už opravdu začíná jejich dovolená na plachetnici v Řecku. S Michalem jsem se potkal před pár lety, když jsem během covidu dšělal přes zimu stěhováka. Moje práce, tím myslím kapitánování na lodi v Řecku, byla pro spoustu lidí dost složitě pochopitelná. Michal naopak projevil o plavbu okamžitě zájem a na všechno se tenkrát vyptával. No a teď, po asi šesti letech, jsme se konečně na Viktorce potkali. Michal čekal, až Šimon doroste, aby si tuhle extra zajímovou dovolenou pořádně užil a pamatoval. S Michalem přijel jeho kamarád Martin s Maxem, který je stejně starý, jako Michalův starší syn Jonáš. Tím jsme si představili celou posádku téhle prázdninové plavby. Večer jdeme na večeři do taverny Ostrako a jelikož toho mají po cestě autem dost, jdeme spát. Druhý den vstáváme po osmé ranní a Martin chystá snídani. Máme luxusní míchaná vajíčka. Ještě zbývá nastěhovat pár věcí do lodi a vyplouváme. Plujeme pomalu na motor, protože vůbec nic nefouká. Po nějaké době ukazuju klukům, hlavně tedy těm mladším, že z paluby plachetnice se dá krásně skákat do vody a taky se nechat táhnout na laně za plouvoucí lodí. Obě tyhle kratochvíle je nadchly, a třeba se skákáním vydrželi až do konce plavby. Je to nakonec nejoblíbenější zábava dětí, které i v dnešní době mají radost z pohybu. Když je tahle činnost dostatečně unavila, začali kolem lodi lovit tuňáci drobné rybky. Martin s Maxem okamžitě berou do ruky pruty a pokouší se o lov na přívlač. Moje komentáře, že jejich vybavení je možná na malé pstruhy, ale rozhodně ne na tuňáky je nechává v klidu a rozhodně hodinu a půl se pokouší o nemožné. Když skončili, plujeme do Epidavros na Krátkou zastávku na nákup. Máme v plánu plout ještě do Vathi na Methaně, ale tam není obchod. Téměř večer doplouváme do Vathi a po zakotvení kluci chytají malé rybky mezi loděmi. Tohle už jim jde líp a pár rybek ulovili. Před devátou jdeme na večeři a pak opět spát. Druhý den vyplouváme hned po snídani a míříme na ostrov Agistri, do zátoky s jeskyní na koupání. Tam trávíme čas přes oběd. Samozřejmě koupáním a skákáním do vody. Po obědě plujeme směr Methana. Ještě zastavujeme na další koupání u písečné pláže a nakonec kotvíme v přístavu. Kluci si jdou prohlídnout městečko a pak jdeme na večeři. V tomhle rytmu se odehrál i zbytek téhle plavby. Všichni kluci byli ze své první plavby na Viktorce nadšení. Prý se zase někdy vrátí. Pro mnoho lidí je představa dovolené na pláži u hotelu, po týdnu plavby na plachetnici složitě představitelná. Plavba na lodi vám totiž nabízí každý den novou zátoku ke koupání, jiné městečko na prohlídku, je to prostě podstatně pestřejší.

6.7.2024 Korfos – Methana Vathi 19,9,NM

7.7.2024 Methana Vathi – Methana 16NM

8.7.2024 Methana – Hydra zátoka Mandraki 22,5NM

9.7.2024 Hydra – Poros 19,1NM

10.7.2024 Poros – Aegina Perdika13,2NM

11.7.2024 Aegina Perdika – Epidavros

12.7.2024 Epidavros – Korfos 10,9NM

 

15-25.4.23024

Zdeněk, Matěj, Ondra a Pavel

Zahajujeme už osmou sezónu plaveb na Viktorce v Řecku

15.4.2024 Korfos – Poros 35,4NM

Kluci do Řecka přiletěli už v neděli a stihli i prolítnout ty nejzajímavější památky v Athénách. Jsme domluveni, že je vyzvednu v Korintu na nádraží v jednu hodinu. Dopoledne ještě řeším opravu lednice, která začala stávkovat dva dny před zahájením sezóny. Máme naštěstí přímo na Korfosu opraváře a jak slíbil, tak udělal. Lednice funguje opět perfektně a já jedu do Korintu pro kluky. Ti zatím zaběhli na nákup do Lidlu u nádraží, kde se potkáváme. Jedeme tedy na Korfos, kluci se naloďují a krátce před třetí odpolední vyplouváme. Zdeněk jako majitel kapitánského průkazu se ujmul kormidelního kola, Ondra obsluhuje kotevní vrátek a Pavel s Matějem řeší lana a fendry. Chvilku plujeme na motor, ale už u ostrova Agistry vytahujeme plachty. Fouká cca 15 uzlů protivítr. To znamená, že musíme křižovat. S potěšením sleduju, že provedení réček je v pohodě, takže můžu v klidu sedět. S každým dalším réčkem to vypadá, že už nám to dá a budeme moct odpadnout, ale vítr se kolem Methany neustále stáčí. Plachty balíme až u vjezdu do zátoky na Porosu. Tam po půl deváté kotvíme a prakticky rovnou jdeme na večeři. Kam? Na Porosu opravdu není pochyb, taverna Gia Mas je skutečně o třídu lepší než ostatní. Místní jehněčí výrazně přesahuje pouhý gastronomický zážitek. No a když k tomu přidáte opravdu srdečné uvítání od majitelů a vlastně celého personálu, tak budete mít skutečně nevšední zážitek. Kluci se zařadili do velké skupiny obdivovatelů téhle taverny. Po večeři ještě vyrazili na malou obchůzku po Porosu.

16.4.2023 Poros – Milos 68,7NM

Dnes nás čeká pravděpodobně nejdelší etapa na téhle plavbě. Jelikož je to desetidenní plavba, máme v plánu samozřejmě návštěvu souostroví Kyklády. Původně jsme plánovali plavbu až na ostrov Ios, ale vzhledem k předpovědi plány malinko upravujeme. Vlastně máme zatím plán tak na dva dny, protože počasí je dost proměnlivé. Každý den relativně dost silný vítr a pokaždé z jiného směru. Ráno jdeme ještě na malý nákup a před desátou zvedáme kotvu. Začínáme plavbou na motor, ale po poledni už se vítr rozfoukal, takže plachty letí nahoru, chcípáme motor a užíváme si nádherný jachting. Vítr postupně sílí, Viktorka letí po hladině, za kormidlem je stále Zdeněk, se kterým se občas střídám já. Matěj, Ondra a Pavel se kormidlování zatím vyhýbají. Postupně jak vítr zesiluje, tak refujeme (zmenšujeme velikost hlavní plachty). S větrem se samozřejmě postupně zvedají vlny a náklon lodi. Plavba je to živá a začíná pomalu na kluky působit. Postupně mizí v podpalubí a na palubě zůstávám pouze s Matějem, který se venku cítí výrazně lépe, než v podpalubí. Pavel se Zdeňkem mizí v kajutách, Ondra polehává v salónu. Přes pokročilé odpoledne, nikdo nemá potřebuju něco jíst, Ondra se dokonce části ráno zkonzumované potravy už zbavil. Nálada na palubě zůstává v pohodě, ale je vidět, že už se všichni těší do přístavu. Na závěr plavby si ještě trošku uplivnul Matěj, ale to už jsme prakticky v přístavu. Byla to pro kluky zatím asi nejdelší plavba. Sice to nebyly nijak extrémní podmínky, ale pro někoho, kdo tráví na moři čas jen v řádu mála dnů v roce, to byla slušná porce. Ujišťuju kluky, že už je podobné útrapy nečekají. A byla to pravda, až do konce plavby už nikomu špatně nebylo. Teda jedna výjimka se našla, ale to chce větší komentář a na to je zatím dost času. Na Milosu kotvíme u prázdného mola, kluci chystají večeři a jdeme spát.

17.4.2024 Milos – Sifnos 24,3NM

V noci se vítr otočil, kotva nad ránem malinko povolila a tak, asi v sedm hodin odvazujeme Viktorku od mola a kotvíme v zátoce. Jdeme to samozřejmě ještě dospat. Před desátou vylézáme z kajut a snídáme. Předpověď na dnešek je dost přes třicet uzlů, s tím, že by to mělo během dne slábnout. I v zátoce do nás vítr buší a Viktorka se točí na kotvě jak čamrda. Kotva postupně bagruje dno, až nám nezbývá, než ji vytáhnout. Můžeme buď překotvit, nebo přeplout do chráněnější zátoky, nebo vyrazit na moře. Nakonec jsme se rozhodli pro třetí variantu. Všichni už mají na sobě vesty. Vyplouváme ze zátoky a vytahujeme plachty. Na hlavní samozřejmě druhej ref a kosatka taky nejde ven celá. Podmínky jsou o dost silnější než včera, ale najednou to není nic nového a posádka si tuhle plavbu skutečně vychutnává. Kdo by řešil občasnou spršku slané vody, když je to spojeno s nádherným jachtařským zážitkem. O tom, že by někdo řešil nějakou nevolnost, už nikdo neuvažuje. Napřed kormidluju já, pak mě střídá Zdeněk. Kluci se stále ke kormidlování nemají. Akorát Matěj včera chvilku kormidloval, když jsme byli v kokpitu sami dva a já si musel odskočit. Těch dnešních 24 mil jsme dali velmi svižně a odpoledne kotvíme u mola na ostrově Sifnos. Kluci jdou do kanceláře zaplatit za kotvení, vodu a elektriku a pak na procházku po okolí přístavu. Když se vrátili, jdeme na večeři a potom spát.

18.4.2024 Sifnos – Serifos 12,6NM

Den začíná snídaní a tu připravuje Zdeněk. Tentokrát míchaná vajíčka. Bohatě snídáme a pak vyplouváme. Plachty vytahujeme ještě v zátoce. Pro změnu se ke kormidlu postavil Pavel. Předpověď na dnešek je z našeho pohledu spíše slabší. Vítr do dvaceti uzlů a téměř žádné vlny. Pavel si tyhle podmínky přímo vychutnává a nakonec během téhle plavby nikoho dalšího ke kormidlování nepustil. Dotáhnul to na plachty až téměř do přístavního bazénu na ostrově Serifos. Pavel je teprve podruhé na lodi, nemá kapitánský průkaz a ke kormidlování se zatím moc nedostal, přesto zvládal Viktorku s klidem strojvedoucího. I na Serifosu kotvíme v téměř prázdném přístavu. Napřed jdou kluci na nákup a potom na výlet do vesnice, která leží na kopci nad zátokou. Večeříme na lodi. Večeři chystám já, máme kuřecí směs se zeleninou a rýží.

19.4.2024 Serifos – Kythnos Loutra 22,9NM

Pro dnešek jsme vybrali plavbu na ostrov Kythnos, na jeho východní pobřeží, do přístavu Loutra. Vytahujeme plachty, ale tušíme, že dnes to bude spíše diesel jachting. Vítr je proměnlivý a slabý. To znamená, že se o kormidlování postaral autopilot. V brzkém odpoledni kotvíme v opět téměř prázdném přístavu v Loutře. Zatím si na přeplněné přístavy opravdu stěžovat nemůžeme. I na moři potkáváme nějaké lodi spíše sporadicky. Loutra je krásný malý přístav a má jednu atrakci. Tou je slaný termální pramen, který teče betonovým korytem do moře. Tam je udělané z kamenů malé jezírko a volbou místa si každý může vybrat, v jak horké vodě se chce povalovat. Pramen má velký průtok a teplotu přes 40°C. Kluci si tedy užívají koupání v moři a právě v tom horkém jezírku, já studuju předpověď na další dny. Ráno by mělo podle předpovědi poměrně dost foukat, některé modely slibují sílu větru až k padesáti uzlům. To už jsou podmínky, do kterých se samozřejmě dobrovolně nevyplouvá. Vedle nás stojí velký katamarán s Americkou vlajkou. Jeho majitel neustále převazuje lana a má tendenci mi poradit jak mám Viktorku vyvázat. S útrpným úsměvem mu říkám, že moje loď je sejfty. Večeříme opět na lodi, tentokrát kluci společně uvařili těstoviny Alio Olio.

20.4.2024 Kythnos Loutra – Kythnos Merikhas 14,8NM

Noc proběhla v klidu, ale kolem osmé ranní se začal zvedat vítr. Viktorka stojí bezpečně, tak nemáme co řešit. Jinak to má ten Amík odvedle. Katamarán mu v lanech pochoduje ze strany na stranu a občas se nepříjemně přibližuje jeho záď k molu. S údivem sleduju tohohle borce, jak leze na loď stojící po jeho levoboku a povoluje na ní lana. Nic mi do toho není, možná jsou s posádkou téhle lodi domluveni. No nebyli. Když jsem šel po nějaké době po mole kolem té lodi, měla uraženou lávku a poměrně velkou díru v zádi lodi. Kdy a jak k tomu došlo, jsem neviděl. Až když jsem to popisoval odpoledne klukům, s tím, že tohle se opravdu nedělá, jsem se dozvěděl, že to mělo dohru. Prý viděli velmi živý rozhovor mezi jednou slečnou z té lodi a tím Amíkem. Pravděpodobně mu neděkovala, protože prý byla dost slyšet a přirovnávala ho k něčemu, co většina pánů nosí až na výjimky skryté. V zátoce před přístavem stála od včerejška na kotvě jedna loď a ta právě vyplula. Většinou se nedá přesně poznat v přístavu, jak opravdu fouká na moři. Sleduju tedy tuhle loď a venku se nic hrozného neděje. Domlouvám se tedy s klukama a za malou chvilku vyplouváme také. Opět oblékáme vesty a před přístavem vytahujeme plachty. Na hlavní druhej ref a kosatky jen kousek. Fouká něco okolo třiceti uzlů, vlny jsou do dvou metrů, občas je některá trochu větší, ale není to nic, co by Viktorka a teď už i tahle ostřílená posádka nezvládla. Vlastně si to užíváme. Musíme obeplout severní cíp ostrova, tam to bude nejhorší, ale pak odpadneme po větru a necháme se sfouknout do přístavu na západním pobřeží. Máme to na stoupačku a tak děláme krátké obraty proti větru. Jelikož to nebude dlouhé, tak se jedná o velmi zábavnou plavbu. Po dvou hodinách a nějaké té minutě vplouváme do přístavu. Tady sice taky fouká, ale bez problémů kotvíme u mola. Vítá nás správce přístavu. Po zakotvení jdou kluci, ostatně jako všude společně na špacír po okolí. Pak jdeme na večeři. Moje oblíbená taverna je ještě zavřená, ale není problém vybrat jinou. V Řecku vás vždy čeká vřelé uvítání, ale v tyhle jarní měsíce to bývá ještě o něco vřelejší. Majitel se nám věnuje a přináší výborné bílé. Objednáváme večeři. Matěj se Zdeňkem si dávají chobotnici na grilu, Pavel krevety, Ondra volí Kebab a já Kalamára na grilu. K tomu trocha zeleniny a to výborné bílé. V téhle taverně dříve pracoval Tomas, můj letitý známý. Ptám se na něj majitele a Tomas se za nějakou dobu objevil. Okamžitě nám na stole přistály další dva džbánky s vínem. Dožaduji se vody a ukazuju Tomasovi prázdnou lahev od vody. On ji vzápětí vrací na stůl, ale plnou vína. Tady někde se začalo rodit moje zítřejší trable. Místní hrajou na kytaru a dokonce jsme se prostřednictvím Matěje taky předvedli, jako národ muzikantů. Matěj si kytaru půjčil a velmi slušně zabrnkal několik písniček. V tom nejlepším se v taverně objevili nějací jachtaři, že hledají někoho z Viktorky. Prý nám přehodili při přistání kotvu. Je to sice v téměř prázdném přístavu velké umění, ale řešit to musíme. Překotvujeme tedy Viktorku. Kluci už na lodi zůstali, já se vrátil ještě rozloučit…

21.4.2024 Kythnos Merikhas – Hydra 48,6NM

Některá rána jsou horší než jiná, tohle bych klidně oželel. Večírek se povedl a teď hlava hlásí, že nic není zadarmo. Po desáté vyplouváme. Kluci jsou už po snídani, já pouze sezobnul kousek chleba se sýrem. Začínáme na klidné hladině se slabým větrem. Povaluju se v kajutě, za kormidlem vládne tentokrát Ondra. Vítr postupně sílí a zvedá vlny. Nemám problém být v lodi relativně za jakéhokoliv počasí, ale dnes mi to moc dobře nedělá. Viktorka proráží jednu vlnu za druhou, Ondra ji vede jako zkušený jachtař. Kormidlo neopouští, ani když musíme refovat. Nebudu to nijak natahovat, chvilku jsem bojoval a pak jsem si stoupnul na záď a odevzdal moři daň za včerejší večírek. Okamžitě je mi lépe. Sice jsem to musel ještě jednou opakovat, ale postupně jsem si i já, mohl užít tuhle jinak skvělou plavbu. Kluci mají jedno prvenství, zažili co nikdo předtím, ještě nikdy jsem se s mořem o obsah svého žaludku dělit nemusel. Plujeme dál, máme v plánu ostrov Hydra. Mám obavu jestli tam bude místo. Vím, že tam má dnes plout můj známý, tak mu volám. Prý tam ještě není, ale dá nám vědět, jak to tam s tím místem bude. Ozval se asi hodinu před naším doplutím a místa je prý dost. Za hodinu tedy v poměrně silném větru vplouváme do malého přístavu na Hydře. Vidím loď na které je můj známý a chystám se zakotvit vedle ní. Musím ale počkat, vypadá to, že jim nedrží kotva a budou muset překotvit. Nějak se jim tenhle manévr nepovedl a skončili v malé mezeře, ob loď na své závětrné straně. Bylo kolem toho dost povyku a skončilo to odřenou lodí a ztrátou jednoho ze dvou lodních šroubů. Chvilku jsme se pokoušeli je z téhle šlamastyky vytáhnout, ale v silném větru jsem moc šancí neměl. Pokaždé když jsem k nim připlul a zastavil s Viktorkou kousek od nich, mě začal vítr strhávat někam do strany. Jednou se nám povedlo chytit jejich lano, ale kluci ho museli vzápětí na můj povel pustit, protože bysme skončili jako oni. Nakonec se jim povedlo ten katamarán nějak vystrkat, vytáhnout kotvu a vyplout před přístav. Oni odpluli do klidnějšího přístavu a my jdeme konečně kotvit. Pouštím tedy kotvu, couvám k molu, Pavel vyskakuje na břeh, kluci mu podávají návětrné lano, ale kotva nedrží. Dotahuji tedy kotevní řetěz, ale kotva pokaždé na chvilku zabere, ale pak povolí. Nedá se nic dělat, musíme manévr opakovat. Vytahujeme tedy kotvu a vzápětí je jasné, proč nedržela. Je v ní zaklesnutý slušně velký kámen. Zdeněk ho po krátkém souboji zvládnul vyprostit a můžeme znovu zakotvit. Tentokrát kotva drží, vyvazujeme loď a máme pro dnešek hotovo. Byl to dlouhý den, plný nevšedních zážitků. Dáváme si tedy lehkou večeři, u které to znovu probíráme a jdeme spát.

22.4.2024 Hydra – Methana 21NM

Hydra je jeden z nejhezčích ostrovů v Sarónském zálivu. Její zvláštností je, že tady jsou zakázána všechna motorová vozidla. Veškeré zboží, ale třeba i zavazadla turistů po ostrově přepravují osli a muly. Nikam nepospícháme, takže se kluci rozhodli si městečko a blízké okolí důkladně prohlídnout. Asi v jedenáct jsou zpátky na lodi a vyplouváme. Fouká slabý vítr a pomalu křižujeme Hyderským kanálem. Na jeho konci vítr lehá, balíme plachty a na motor proplouváme přes Poros na Methanu. Tam vyvazujeme Viktorku u mola a kluci jdou opět společně na prohlídku města. Já zatím chystám večeři. Tentokrát to bude vepřová krkovice na žampionech a těstoviny. Asi klukům chutnalo, protože když dojedli těstoviny, tak uvařili rýži z pytlíku a dali si minimálně další poctivou večeři.

23.4.2024 Methana – Methana Vathi 12,8NM

Vypadá to tak, že příděl větru jsme si už vybrali v první polovině téhle plavby. Na dnes je předpověď snad zatím nejslabší. Nakonec to byl jediný den, kdy jsme plachty vůbec nevytáhli. Pluli jsme na motor kolem poloostrova Methana. Na jeho západním pobřeží je malinkatý přístav Vathy. Je to taková větší louže, kterou lemují taverny. Je to také jeden z nejhezčích přístavů široko daleko. Jsme tady brzy a není tady žádné město na prozkoumání, jen pár stavení. Je tady ale kousek od přístavu kaldera vyhaslé sopky. Tím je cíl dnešního výletu jasný. Já zůstávám na lodi a snažím se smýt jemňoučký písek ze Sahary, který nás už dva dny zlobí. Tenhle přístav byl jeden z posledních, kde byly staré stojany s vodou a elektrikou. To je ode dneška minulostí. Dělníci během dne odřezali ty staré a nainstalovali nové. A kdo by měl pochybnosti o řecké produktivitě, tak pro toho mám informaci. Po odchodu dělníků stojany fungovali. Kluci se vrátili před sedmou a jdeme na večeři. I tady mám jasnou volbu a i kluci byli s tímto výběrem spokojení.

24.4.2024 Methana Vathi – Korfos15,1NM

Nějak to uteklo a je před námi poslední etapa. Plujeme podle plánu rovnou na Korfos, protože dnes je na řadě ještě výlet do slavného divadla a hospitalu v Epidavros. Jedná se asi o nejvýznamnější památku v blízkém okolí. Pluli jsme chvilku na plachty, ale vítr se vytratil a zbytek plavby jsme dopluli na motor. Na Korfosu děláme společné závěrečné foto a kluci si berou auto a vyrážejí na výlet.

Skončila první letošní plavba a co napsat na závěr? Byla to povedená plavba. Rozhodně nám přál vítr, většinu trasy jsme upluli pouze s podporou větru. Ten byl sice občas dost silný, ale když je na palubě pět chlapů v plné síle, tak není důvod se vyhýbat i drsnějším podmínkám. Plavby na Viktorce vždy přizpůsobuju posádce. Kluci si kromě jachtingu užili i dost turistiky po ostrovech a dokázali čas strávený na téhle plavbě využít na maximum. Na lodi vládla dobrá nálada a prý nevadí, že jsme nestihli navštívit vše, co jsme si původně plánovali, prý se ještě uvidíme.

Každý může plout:-)

  Plujeme s Robertem  zpět na Korfos

8.4.2023 Almyra – Korfos 13,8NM

Strávili jsme s Robertem v Almyře týden. Jako každý rok bylo třeba udělat nový antifouling. Také několik plánovaných oprav a vždycky se objeví něco neplánovaného. Pokaždé když dávám loď znovu do vody, tak je to trochu napínavé, zvlášť když děláte něco, co prochází pláštěm trupu. No a my tentokrát měnili ložiska na kormidle a na hřídeli lodního šroubu. Není to sice nic složitého, ale těsnost zjistíte, až když je loď zpátky ve vodě. Na suchu se to nijak vyzkoušet nedá. S obsluhou jeřábu jsme domluveni, že Viktorka půjde do vody jako první. Jdu tedy zaplatit za ten týdenní pobyt. Dvakrát jeřáb, týden stání, nějaká elektrika a platba za odpad, platím 525€ a můžeme vyplout. Sledovat místní obsluhu jeřábu je jako zajít na koncert skvěle sehraného orchestru. Během 15 minut se Viktorka houpe na vlnách mezi moly. S Robertem skáčeme na loď a vyplouváme. Ihned vytahujeme alespoň kosatku a pomalu plujeme směr Korfos. Robert prochází s baterkou všechna místa, kudy by mohlo do lodi téct a za chvilku hlásí, že je vše v pohodě. Vítr skoro nefouká a tak startujeme motor. Ještě zkoušíme, jak se motor chová ve vysokých otáčkách, ale žádné vibrace ani divné zvuky se neobjevily. Stahujeme tedy otáčky na obvyklých 1800 za minutu a pokračujeme na Korfos. Tam budeme ještě pár dní pokračovat v přípravě Viktorky na sezónu, než přijede první letošní posádka.

2.4.2023 Korfos – Almyra 13,4NM

Viktorka strávila zimu na mole v Korfosu. Před každou sezónou je třeba udělat důkladnou přípravu, opravit co je rozbité a každý rok samozřejmě nainstalovat nějaké to vylepšení. Proto přeplouvám Viktorku napříč Sarónským zálivem do Almyry. Tam ji jeřáb zvedne z vody a můžu se s Robertem pustit do oprav.

---

Sezóna 2023                         3615NM

20-30.11.2023          267,1NM

Kréta – Korfos, poslední plavba sezóny

Ivan, Aleš a Karel

Máme prakticky konec listopadu a to znamená, že nás čeká závěrečná plavba téhle báječné sezóny. Ta bývá tradičně z Kréty, kde poslední roky trávím podzimní část roku. Čekám tedy na posádku v přístavu Heraklion. Abych se moc nenudil, tak den před příletem kluků přišla (ostatně stejně jako v minulém roce) docela dost silná bouřka. Místo válení se v kajutě proto neustále hlídám loď, převazuju lana a s příchodem vln do přístavu, měním ty prasklá. Tahle zábava mi vydržela několik hodin, ale až na pár starých přetržených lan, Viktorka žádné škody neutrpěla. Večer před vyplutím se začínají kluci trousit na loď. Každý letí svým vlastním letadlem, protože se na tuhle plavbu hlásili postupně. Oni se totiž ani navzájem neznají. První se na mole u Viktorky objevil Ivan. Vidíme se po šesti letech, protože Ivan už na Viktorce plul. Přichází se širokým úsměvem a je vidět, že se na plavbu těší. Chvilku kecáme v salonu a objevuje se Aleš. Ten je na Viktorce poněkolikáté, ale poprvé jsme tu společně. Zatím pokaždé si Viktorku půjčoval a plul jako kapitán se svojí posádkou. Aleš s Ivanem se vzájemně seznamují a pokračujeme v chlapských debatách „kdo vejš“.  Už čekáme jen na Karla. Ten na Viktorce nikdy nebyl a je to jediný, koho neznám osobně ani já. Karel dorazil až k jedné hodině ranní a po krátkém seznámení, jdeme spát.

Ráno vstáváme zavčasu a rozdělujeme si úkoly. Já s Ivanem jdu koupit novou záchrannou podkovu, protože mě včera, vlastně ještě během přecházející bouřky kontroloval příslušník místní Port Police. Vzal to fakt důkladně, chtěl vidět veškerou povinnou výbavu, včetně revizí. Dokonce kontroloval datum na hasicích přístrojích, pyrotechnice a epirbu (záchranná bóje. Když je nejhůř, tak se tomu vytrhne pojistka a začne to vysílat signál nouze, včetně polohy a ostatních informací o lodi). Jelikož bylo vše v pořádku, tak se otočil na záchranné podkově. Nelíbil se mu popraskaný obal. Jdu tedy koupit novou, protože to je jediná cesta, jak dostat zpátky papíry od lodi. Aleš s Karlem jdou do města, nakoupit nějaké zásoby. Na lodi se všichni potkáváme před jedenáctou hodinou, a jelikož je vše hotovo, můžeme vyplout. Vytahujeme mocně zarytou kotvu z bahnitého dna přístavu. Chvilku to vypadalo, že kotva za něco drží, ale byla prostě jen hodně zarytá v bahně. Ještě za vlnolamem přístavu vytahujeme obě plachty a bereme kurz na sever. Máme před sebou asi 60Nm na ostrov Santorini. Zatím fouká jen slabej vítr od severozápadu, ale měl by se během dne stočit víc na západ a foukat by mělo kolem patnácti uzlů. To znamená stoupačka, ale nejsou vlny, tak by to mělo odsejpat. Chvilku křižujeme ve slabém větru, pak zas chvilku plujeme na motor, ale předpověď se začíná plnit a po dvou hodinách už letíme po hladině jen pod plachtama. Je brzké odpoledne a Karel se vydal do kuchyňky připravit nějakou krmi. Vzal to poctivě a uvařil kuřecí maso na houbách bramborama. Já, Ivan a Aleš jsme se s chutí pustili do jídla. Karel po době strávené uvnitř houpající se lodě prý teď nemá chuť. Snad za chvilku. Za chvilku se nám pochlubil, co měl k snídani, ale pak už bylo dobře. Střídáme se za kormidlem a plavba nám pěkně utíká. Probíráme postupně většinu současných světových problémů a na spoustu máme i řešení. Odpoledne se překulilo do večera a za chvilku je noc. Před půlnocí doplouváme na ostrov Santorini. Tenhle ostrov nemá moc míst, kde by se dalo bezpečně zakotvit, ale já jich přece jen pár znám. Jen si nejsem jistej, jak moc nás budou otravovat skoro metrové vlny.

Noc nebyla nejhorší, ale už jsem spal i líp. Byli jsme sice schovaní za takovým malým výběžkem, který nás chránil od vln, ale ty se odrážely, takže úplně pohodlný to nebylo. Snídáme a přeplouváme k malému betonovému molu v kaldeře ostrova Santorini, přímo pod tím nejznámějším místem tady, vesnicí Oia. Docela fouká a ještě směrem k molu. Rozhodně se mi na tomhle místě za takových podmínek nechce kotvit, ale kluci si samozřejmě chtějí Santorini prohlédnout. Volím tedy jen krátké letmé přistání. Vlastně jen na chvilku opřu přední bok lodi přes fendry o molo a kluci přes boční vant můžou vyskákat na břeh. Vypadá to divoce, ale všichni jsou v plné síle, tak roč ne (Není důvod něco podobného po mě opakovat. Rozhodně to není možné provádět kdykoliv a s kýmkoli.). Kluci to zvládli na výbornou a vydávají se po oslí pěšině vzhůru. Je to převýšení asi 250m a tak jim to vůbec nezávidím. Já s Viktorkou odplouvám doprostřed kaldery, kdy vypínám motor a nechávám loď drivtovat. Ani ne za dvě hodiny mi kluci volají, že všechno už viděli a vrací se na loď. Připlouvám tedy k molu a tak jak vyskákali na břeh, tak teď pro změnu naskočili na Viktorku. Odplouváme a okamžitě vytahujeme plachty. Čeká nás asi 15Nm. Směr stále sever, tentokrát do přístavu na mém nejoblíbenějším místě, na ostrově Ios. Fouká předobok kolem 15 uzlů, takže ideální jachting. Užíváme si tyhle nádherné chvilky a ukládáme si ty pocity na zimu. V přístavu jsme samozřejmě sami. Aleš s Ivanem šli vyřídit kartu na vodu a elektriku. Naštěstí v kanceláři u přístavu fungují, tak si můžeme dobít baterky a dočerpat vodu. Dneska se chystáme na večeři do taverny, tak je vhodné před tím projít sprchou. Ještě před odchodem na večeři vylezli Aleš s Karlem nahoru nad městečko ke kapličce a udělali nádherné fotky. Večeři jsme nijak nenatahovali, šli jsme dospat tu včerejší houpavou noc.

Ráno se radíme, kudy poplujeme dál. Původně jsem chtěl plout stále na sever, ale podle předpovědi, má během několika málo dní, začít foukat hodně silný vítr. A vypadá to, že bude foukat dlouho. Definitivní rozhodnutí necháváme na zítra, ale pro jistotu dnes poplujeme na západ, na ostrov Folegandros. Tím se budeme přibližovat ke Korfosu a lépe se nám tady odtud bude zdrhat, když ten vítr opravdu přijde. Po snídani jdeme ještě na nákup, na Folegandrosu v tuto dobu pravděpodobně nic nekoupíme. Po návratu na loď vyplouváme. Plachty opět okamžitě nahoru, motor vypnout a plachtíme. U kormidla se kluci pravidelně střídají, jde jim to skvěle, já se válím v kajutě a čtu si. Nikam nespěcháme, máme to dneska nějakých dvacet mil, takže si to užíváme na pohodu. Museli jsme sice křižovat, ale prakticky celou plavbu jsme dali na plachty. Další nádhernej den na moři. V přístavu na Folegandrosu je úplně prázdno. Nikde ani živáčka, ale voda funguje a elektriku nepotřebujeme. Viktorka má solární panely a tak se baterky přes den dobíjejí ze sluníčka. Není to sice stejný jako v létě, dny jsou přeci jen podstatně kratší, ale stačí to. My tu elektriku potřebujeme hlavně kvůli lednici a ta teď na podzim už zase nespíná tak často, jako v létě. Kluci tady nikdy nebyli a tak se jdou projít kolem zátoky. Aleš dokonce vlezl do vody. Večeříme v lodi, během plavby se nám podařilo chytit jednoho tuňáka, takže bude tataráček a topinky.

29.11.2023 Epidavros – Korfos   9,5NM

28.11.2023 Methana Vathi – Epidavros   9,4NM

27.11.2023 Aegina Perdika – Methana Vathi   13,7NM

26.11.2023 Methana – Aegina Perdika 7,8NM

25.11.2023 Poros – Methana   13,5NM

24.11.2023 Serifos – Poros   60NM

23.11.2023 Folegandros – Serifos   39,7NM

22.11.2023 Ios – Folegandros 22,7NM

21.11.2023 Santorini – Ios   26,4NM

20.11.2023 Kréta Heraklion – Santorini 64,4NM

10-18.11.2023

Rhodos – Kréta      232,3NM

Igor a Renata

Původně jsem měl mít na Rhodosu dva dna volno, ale vypluli jsme dříve. Věděl jsem, že Igor s Renatou jsou už na ostrově a protože předpověď na další týden vypadala dost hrozivě, domluvili jsme se, že vyrazíme, jak to jen půjde.

Proto jsme se sešli na Viktorce už v pátek 10. 11. a okamžitě vyplouváme. Máme v plánu dnes doplout pokud možno co nejdál, protože zítra bude foukat ke čtyřiceti uzlům a k tomu ještě proti. Dnes je to přesně naopak, fouká tedy taky téměř proti, ale slabý vítr kolem šesti uzlů. Křižujeme tedy podél západního pobřeží Rhodosu a pomalu se posouváme na jih. Už dávno je jasné, že dnes nikam daleko nedoplujeme, jen si hlídáme čas, kdy sbalíme plachty a zbytek plavby doplujeme na motor. K tomu došlo asi v šest večer a po deváté kotvíme u malinkatého mola na ostrově Chalki. Celou dobu jsem si myslel, že to bude po dlouhé době nové místo, na které se podívám, ale zjistil jsem, že už jsem tady byl. Asi před třemi lety jsme tudy pluli, akorát opačným směrem. A v taverně u mola byl docela slušný večírek. Tentokrát jsme si udělali k večeři jednoho ze dvou tuňáků, které jsme během plavby ulovili a šli spát.

17.11.2023 Kréta Milatos – Kréta Heraklion   21,6NM

16.11.2023 Kréta Ag. Nikolaos – Kréta Milatos 25,4NM

15.11.2023 Kasos Fry – Kréta Ag. Nikolaos 62,5NM

14.11.2023 fouká, stojíme na Kasosu

13.11.2023 Karpatos – Kasos 31,3NM

12.11.2023 Chalki – Karpatos   49,2NM

11.11.2023 fouká, stojíme na Chalki

10.11.2023 Rhodos – Chalki   42,3NM

 

 

30.10. -9.11.2023   339,8NM

Plujeme na Rhodos

Tomáš, Lenka, Štěpán a Pavel

 Je tady plavba, na kterou se těším prakticky celou sezónu. Jelikož jsou to na Viktorce už ostřílení námořníci (Tomáš s Lenkou po osmé, Pavel po třetí a Štěpán po druhé), můžeme se vydat dál, než za nejbližší obzor.  Tentokrát jsme naplánovali deseti denní plavbu z Korfosu na Rhodos.

 

30.10.2023 Korfos – Agistri – Poros 27,4NM

Tahle partička dorazila na Viktorku s předstihem včera večer. Můžeme tedy hned ráno vyplout. Podle předpovědi to dneska bude na motor, ale počasí poroučet neumíme, tak se s tím musíme smířit. Hned po vyplutí se Pavel dožaduje koupání a i ostatní se tváří, že koupací sezóna pro ně rozhodně ještě neskončila. Plujeme tedy na ostrov Agistri, do zátoky kde házíme kotvu a opravdu jdou všichni do vody. Ještě se u toho tváří spokojeně, voda je prý báječně teplá. Já samozřejmě hlídám loď. Ono jí sice nic nehrozí, ale tuhle výmluvu používám velmi často, když se mi do vody nechce. Kolem druhé vytahujeme kotvu a stále na motor pokračujeme v plavbě. Severně od ostrova Methana se nám do cesty postavila regata snad 40 lodí. Stojí prakticky na místě a s vysátými plachtami čekají na zázrak. Prodrali jsme se jejich středem a vytahujeme plachty, protože se vzduch mírně pohnul. Krásných patnáct minut jsme lovili jakýkoliv Poseidonův pšouk, ale i to skoro nic skončilo a na motor pokračujeme na Poros. Regata ještě vyčkává. Na Porosu je téměř prázdno, tak si můžeme vybrat, kam Viktorku postavíme. Další co Pavel nutně potřebuje, je zmrzlina. Kotvíme tedy přímo u bohužel již zavřeného obchodu s vyhlášenou zmrzlinou. Taverna Gia Mas má naštěstí ještě otevřeno, tím je naše volba kde povečeříme jasná. I takhle poslední večeře byla skvělá. Moc jsme se nezdrželi, zítra nás čeká další plavba.

 

31. 10. 2024 Poros – Kythnos Loutra 48,9NM

Předpověď je dnes lepší, očekáváme tedy plavbu pod plachtama. Hned po snídani odvazujeme Viktorku a bereme kurz na východ. Musíme si jen dát pozor, ať to nepošleme na ten východ moc. Ze začátku je vítr spíš slabší, občas si musíme pomoct motorem, ale jakmile jsme minuli ostrov Georgios, tak jako obvykle v těchto místech vítr sílí. Fouká nějaký jihozápad a Viktorka na zadobok ukusuje jednotlivé míle velmi ochotně. Ve vodě nás pronásledují dva woblery (umělá nástraha na ryby), ale za celou plavbu si jich žádná ryba nevšimla. Dokonce po setmění měním woblera za takovou svítící třpytku, ale ani ta žádnou rybu neobelstila. Dávno po soumraku vplouváme do zpola zaplněného přístavního bazénu a kotvíme. Pavel se jde koupat a ostatní se jdou na něj koukat…? Následuje večeře, tentokrát na palubě Viktorky a hurá do hajan. Dnešek se povedl, i přes slabší vítr ze začátku jsme to nakonec dali téměř celé na plachty.

 

1. 11. 2023 Kythnos Loutra – Tinos 40,9NM

Každý ve svém životě občas nasbírá nějaký ten hřích a prý se toho dá zbavit v kostele. I z tohoto důvodu plujeme tedy na ostrov Tinos. Dříve jsem byl ochotný na Tinos plout kvůli jehněčímu v citronové omáčce, ale tahle tavernu už bohužel neexistuje.  Po vyplutí z Kythnosu vytahujeme plachty a v překvapivě dobrých podmínkách letíme k ostrovu Syros.  Tam si bohužel vítr vzpomněl, že podle předpovědi dnes foukat nemá a tichounce se vytratil. Na jižním pobřeží Syrosu tedy startujeme motor a zbytek plavby už posloucháme jeho klidné vrčení. O zpestření se postaral nepříliš velký Kanic, který jako první ryba na téhle plavbě zjistil, jaké to je stát se v jediné vteřině z predátora kořistí. Kluk to nebyl velkej, ale jeho maso je lahodné a podávaný se škubánky (tohle asi ještě nikoho nenapadlo) byl vynikající. Na Tinosu kotvíme opět v téměř prázdném přístavu asi kolem páté odpoledne. Hříšníci jdou do kostela a prohlídku blízkého okolí. Na večeři míříme do jedné z mála otevřených taveren hned u přístavu. Nedostali nic špatného, ale přesto se slzou v oku vzpomínám na to báječné jehněčí, které jsem si tady naproti dával několik let.

 

2. 11. 2023 Tinos – Delos – Naxos 31NM

Další cíl je ostrov Naxos, ale Lenka si vyžádala zastávku na Delosu. Sice tady s Tomášem byli už před dvěma roky, ale chtějí to vidět znova. I Štěpán s Pavlem jsou zvědaví na ostrov, kde se nesmělo rodit ani umírat. Fouká od západu a ideální bočák míříme k Delosu. Krátce před ním přišel první tuňák na téhle plavbě. Zase to není žádnej alfa samec, ale na večeři pro nás pět stačí bohatě. Kotvení na Delosu není nic moc. Nejdříve je potřeba dost pozorně proplout mělčinami a pak zjistit, jestli nás nechají u malého mola vyvázat. To molo totiž primárně slouží pro výletní lodě, které Delos zásobují davy turistů. Vyvázat nás nenechali, ale mohl jsem couvnout k molu a všichni úspěšně vyskákali na břeh. Já s Viktorkou odplouvám a zátoku vedle, kde kotvím a čekám na povel k vyzvednutí mé posádky. Po necelých třech hodinách volá Tomáš, že už všechno viděli a vyfotili a chtějí zpět na Viktorku. Další letmé přistání, Lenka se na palubu těšila tak, že z mola skočila do kokpitu šipku. Tomáš hned za ní, ale Pavel se Štěpánem museli počkat na další pokus. Všichni tedy na palubě a pokračujeme. Zbývá nějakých dvacet NM a vypadá to na příjemnou plavbu na plachty. Během plavby se Štěpán, Tomáš a Pavel pravidelně střídají za kormidelním kolem a mě k tomu pouští prakticky až v přístavu. Na Naxosu po zakotvení Pavel obsadil lodní kuchyni a jal se škrábat tuňáka na tatarák. Lenka následně opekla hromadu topinek, takže jsme se opravdu poměli. Jakože fakt.

 

3. 11. 2023 Naxos – Amorgos 42,8NM

Pavlovi se v kuchyni asi zalíbilo, protože ráno, tentokrát u sporáku chystá míchaná vajíčka. Většinou zatím snídaně chystal Tomáš, Lenka se soustředila na zdravé pokrmy, já mám na starost ryby, jenom Štěpán nám nic ze svého kulinářského umění nepředvedl (nebo jsem to zapomněl). O to častěji se kocourek (pardon, ale když ho tak ve veřejném prostoru oslovuje manželka) stará o mytí nádobí. Bohatě posilnění vyplouváme dál, tentokrát na ostrov Amorgos. Kousek za přístavem vytahujeme plachty a v docela silném větru křižujeme. Začínáme s refem (máme zmenšenou plochu hlavní plachty), ale vítr postupně slábne. Na jihu Naxosu už skoro lehá. Já taky polehávám v kajutě a z polospánku mě vytahuje společný řev z kokpitu „ryba, ryba, ryba“.  Tentokrát to na žádného prcka nevypadá. Ryba to není malá, ale kupodivu se moc nebrání. Až těsně u lodi vidíme, co se nám podařilo za její dlouhý nos, tedy meč zaháknout. Je to krásný mečoun. Bez meče mu do metru mnoho nechybí, bude dobrá večeře.  Mečoun je dávno na palubě, já zase v kajutě a situace se opakuje. A … opět Mečoun. Asi brácha. Postupně se setmělo a na motor doplouváme na Amorgos. Stojí tady dvě plachetnice, ale místa je dost. Připojujeme vodu a elektriku a jdeme chystat večeři. Kluci s Lenkou nachystali brambory, já rozpálil pánev a sázím na ní krásné porce masa. Musím to udělat na dvakrát, protože tohle se na jednu pánev prostě nevejde. I tak toho bylo najednou moc a ryba pustila vodu a já nejsem s výsledkem moc spokojený. Ostatním to prý chutnalo.

 

4.11.2023 stojíme na Amorgosu

Na takovéhle plavbě samozřejmě sledujeme předpověď počasí na několik dní dopředu. To, že dneska nikam nevyplujeme, víme už asi tři dny. Lenka, Tomáš, Pavel a Štěpán si půjčují hned vedle mola auto a vydávají se na výlet. Já zůstávám na lodi a věnuji se Přemyslovcům. Posádka se vrací pozdě odpoledne s mnoha gigabyty zážitků. Večeři si tentokrát dáváme v taverně asi pět metrů od mola. Večeře je to lehká, protože jsme měli před chvílí malou svačinu. K tomu litřík vína (dohromady) a jdeme spát.

 

5. 11. 2023 Amorgos – Astipalea47,5NM

Na Amorgosu bylo dobře, ale naše cesta je ještě dlouhá.  Už včera při večeři jsme řešili, v kolik vyplujeme a dohodli jsme se, že brzy. Já se probudil krátce po páté a protože jsem tušil, že hned neusnu, oblékl jsem se a začal chystat Viktorku k vyplutí. Pavel spí v salónu a vstává taky a za chvilku se hrabou z kajut i Tomáš a Štěpán. Jen Lenka zůstává v kajutě a spokojeně vyspává.  Plujeme na motor podél severního pobřeží Amorgosu směrem na západ. Máme to na jeho západní cíp asi sedm mil. Tam proplouváme úzkou štěrbinou a vytahujeme plachty. Zkušeně jsem se rozhlídnul a udal směr. V patách máme další plachetnici s krásnou řeckou kapitánkou, která kotvila vedle nás a někteří z posádky hledali záminku, s čím by mohla chtít pomoct. K našemu zklamání ona bere jiný směr než my. A to včera Pavlovi říkala, že možná popluje taky na Astipaleu. Na moři jsou mírné vlny a plujeme stoupačku. Podle předpovědi to měl být bočák. Když mi to začalo být divné, jdu se, opět zkušeně podívat do mapy. Hned poté odpadáme a tentokrát už na bočník a na správný ostrov můžeme pokračovat. Vítr vydržel až na Astipaleu, i když postupně slábnul. Na Astiopálee kotvíme hned v první zátoce, protože se Pavel dožaduje koupání. Do vody jde i Tomáš a Štěpán, ale moc tomu tentokrát nedali. Vono totiž včera dost foukalo a voda se promíchala a není už tak teplá. Já zatím chystám oběd. Bude to ten druhý mečoun. Volím jiný způsob přípravy, to znamená pečení v rozpálené troubě. Výsledek je super. To už jsme v přístavu a po obědě se posádka opět vydává na výlet. Nad přístavem se tyčí rozlehlý hrad a ten je třeba prozkoumat. Je to hodně do kopce, hlídám loď.

 

6. 11. 2023 Astipalea – Nysiros 40,9NM

Všichni si všechno prohlídli už včera, proto hned po snídani vyplouváme. Tedy chceme, ale startér nic. Po krátkém testu je jasné, že nedávné očištění kabelu kostry už zase nespolupracuje. Nechci to zdržovat, beru do ruky kabel, ten dám na mínus na baterce, druhou stranu na kostru a motor okamžitě a čile naskočil. Někde v půlce dnešní plavby mě opět z letargie v kajutě probírá pokřik „ryba“. Podle toho, jak naviják bzučí, je jasné, že tohle malé nebude. Beru prut do ruky a opatrně dotahuju brzdu. Tohle je vždy velmi vzrušující. Peru se s rybou, je jasné, že tohle je velkej tuňák. Nedává mi zadarmo ani metr a vůbec se mi nedaří ho dostat k lodi. Kluci tedy balí kosatku (plachta) a snaží se zmírnit naší rychlost, která rybě pomáhá. Tomáš za kormidlem, teď už jen s hlavní plachtou vyostřuje proti větru a mě se konečně daří rybu přitahovat k lodi. Je to bojovník, vůbec ho nemůžu dostat na hladinu. Taky je dost chytrý, protože když už byl u lodi, snažil se dostat pod ní. Potřebujeme tedy znovu rychlost. Byl to asi dvaceti minutový boj a kdykoliv jsme rybu mohli ztratit. Nakonec přece jen se unavila a je na hladině asi metr za lodí. Já držím prut a potřebuju, aby ho někdo hákem vytáhl z vody. Neohroženě se toho ujal Štěpán a s mírným sebezapřením, ale s představou pořádného steaku, zasekává rybě hák do žáber a vytahuje jí do kokpitu. Tam nastávají jatka a krev stříká na všechny strany. Tohle vidět vegetariáni… Už s rybou uloženou na zádi lodi připlouváme do přístavu. Tam tenhle náš nový pasažér vzbudil zájem jak místních obyvatel, a i mnoha koček. Vykuchat a rozporcovat metr dlouhého tuňáka zabere asi půl hodiny. U toho krmím asi deset koček. Z tuňáka jsme zaplatili dań, to znamená, že jsme se rozdělili s místníma a darovali jim hlavu, kostru (na polívku) a čtvrtinu masa.  Pavel se opět ujal škrábání masa, bude další tatarák. Já chodím po mole a sděluju Ivče (moje skvělá žena) dnešní zážitky. Míjím krásný trimaran, z kterého vykoukla nějaká paní a něco mi říká. Já ale telefonuju s manželkou a to neznám bratra. Jen jsem Ivče řekl, že na mě mluvila nějaká Angličanka. Po večeři na lodi na nás do salónu ta Angličanka volala znovu a tentokrát velmi plynně česky. A prý na mě mluvila česky už před tím. Přiznávám, jsem mírně nedoslýchavý. Vysvětlili jsme si, že to nebyla arogance, ale hluchota a zapředli už ve Viktorce hovor. Po chvilce přišel i její manžel. Tak jsme potkali zajímavý manželský pár z Čech, který většinu času z roku tráví na svém krásném trimaranu.  Takovou loď nepotkávám každý den a s díky jsme přijali pozvání na prohlídku. Nejsem závistivej, ale tohle jsem musel trochu vstřebat. Fakt super loď.

 

7. 11. 2023 Nisyros – Symi 34,5NM

Ráno si posádka půjčuje auto, teda buginu a jedou si prohlídnout místní sopečný kráter a další zajímavosti. Já vyrábím nové mínus ke kostře a čekám na návrat turistů. Podle předpovědi nás dnes a i zítra čeká plavba na motor. Opouštíme Nisyros a tentokrát nemíříme přímo do cíle, ale trochu jižněji. V cestě nám stojí Turecké vody a těm se musíme vyhnout. Je lákavé to střihnout přímo, ale ptali jsme se místních a doporučili nám to objet. Na klidné hladině vrčíme na motor, během plavby si chystáme luxusní steaky z tuňáka a pak různě pospáváme. Máme vybranou téměř opuštěnou zátoku na jihu ostrova Symi. Tam připlouváme někdy kolem osmé večer a zátoka není opuštěná tedy vůbec. Jev tu sice jen jeden velký kostel a pár staveb, ale je svátek nějakého svatého a tady to vypadá jak na matějské pouti. Všude davy lidí a spousta stánků se vším, co se vešlo do kontejnerů z Činy. Večeříme na lodi (opět tatarák, Pavel se ho nemůže nabažit) a potom jdem do víru davů.

 

8. 11. 2023 Symi – Rhodos 25,9NM

Poslední den plavby je tu. Vyplouváme ráno v osm, tady jsme viděli vše, co k vidění bylo. Chceme být co nejdříve na Rhodosu a prohlídnout si to tam. Opět musíme oklikou, turecké vody tu vybíhají dost na jih. Během plavby se Pavel pokouší, dohodnout nám stání ve starém přístavu ve městě. To se bohužel nedaří, přístav je už prý zavřený a posílají nás o kousek dál do maríny. Co se dá dělat, budeme to mít o dost dál. Plavbu si Pavel zpestřuje vlečením na laně za lodí. Už druhý den a je jediný, kdo má pořád chuť lézt do vody. Je sice teplo, teploty lezou i na moři k 25°C, ale to není důvod se máchat. Do maríny vplouváme po jedné odpoledne a za asistence jejích zaměstnanců kotvíme u mola. Jdu s Pavlem do kanceláře zaplatit, po návratu na loď nám Lenka servíruje zeleninovou polívku a po chvilce lelkování jdeme do města. Tentokrát jdu taky, potřebuju zajít na Port Police a potvrdit papíry na další plavbu. To se sice nepovedlo, protože i na Rhodosu potvrdí doklady nejdříve den předem. Jdeme tedy na prohlídku místního, značně rozlehlého hradu. Je tak rozlehlý, že na konci už sotva pletu nohama a těším se na loď. Na lodi Lenka dělá poslední steaky z tuňáka s bramborama, pak ještě společná fotka a já mizím v kajutě. Ostatní balí, ráno ve čtyři je vyzvedne taxík a odveze na letiště.

Plavba se fakt povedla. Úplně neskutečně nám vyšlo počasí a byl to takový akorátní mix plaveb a turistiky. Tahle parta by vydržela podstatně horší podmínky, ale tentokrát to bylo hodně na pohodu. Na lodi bylo veselo, docela jsme si žrali, stále platí

Každý může plout:-)

 Následující plavby nejsou popsané, protože jsem měl rozbitý počítač. Původně jsem si sliboval, že to dopíšu, ale…

21-28.10.2023

Josef a Pavla

 

21.10.2023 Korfos – Poros 31,5NM

22.10.2023 Poros – Kythnos Merikhas 47,7NM

23.10.2023 Kythnos Merikhas- Kythnos Loutra 12,3NM

24.10.2023 Kythnos – Kea 21NM

25.10.2023 Kea – Aegina Perdika 43,1NM

 26.10.2023 Aegina – Methana Vathi 15,1NM

27.10.2023 Methana – Epidavros – Korfos 20,5NM

 

30.9.-7.10.2023

Jirka, Zuzka, Dušan a Magda

 

1.10.2023 Korfos – Poros 27,1NM

2.10.2023 Poros – Kythnos Merikhas 47,9NM

3.10.2023 fouká moc, stojíme na Kythnosu

4.10.2023 Kythnos – Sounio 31,5NM

5.10.2023 Sounio – Methana 31,2NM

6.10.2023 Methana – Korfos 19,9NM

 

18-28.9.2023

Hanka, Iva, Eva, Milan a Radek

 

19.9.2023 Korfos – Methana (Vathi) 15,8NM

20.9.2023 Methana Vathi – Methana 12,4NM

21.9.2023 Methana – Ermioni 26,2NM

22.9.2023 Ermioni – Hydra 10,9NM

24.9.2023 Hydra – Poros 12,9NM

25.9.2023 Poros – Aegina Perdika 13,2NM

26.9.2023 Aegina Perdika – Korfos 16,7NM

 

9-16.9.2023

David, Edita, Filip a Max

 

10.9.2023 Korfos – Methana (Vathi) 15,5NM

11.9.2023 Methana – Aegina (Perdika) 15,1NM

12.9.2023 Aegina – Poros 15,4NM

14.9.2023 Poros – Moni12,9NM

15.9.2023 Moni – Korfos 24,2NM

 

19-26.8.2023

19.8.2023 Korfos – Moni 24,5NM

20.8.2023 Moni – Poros  16,5NM

21.8.2023 Poros – Navplio 56,7NM

22.8.2023 Navplio – Portocheli 24,3NM

23.8.2023 Portocheli – Hydra 22,2NM

24.8.2023 Hydra – Methana 29,8NM

25.8.2023 Methana – Epidavros – Korfos 22,5NM

 

7-17.8.2023

Lenka, Lukáš, Saša, Zuzka, Natálka a Monča

 

7.8.2023 Korfos – Agistri 11NM

8.8.2023 Agistri – Poros 17,4NM

9.8.2023 Poros – Ermioni   20,4

10.8.2023 Ermioni – Hydra   12,4

11.8.2023 Hydra – Methana   26,7NM

12.8.2023 Methana – Methana (Vathi) 12,2NM

 

29.7.-5.8.2023

Ivan, Cecílie, Šimon a Jonáš

 

Další rodinná dovolená na Viktorce. Tentokrát se do Řecka na dovolenou na lodi vydala čtyřčlenná rodina z Jičína. Jedná se o jejich první plavbu na plachetnici, tak úplně neví, co je čeká. Do Řecka přiletěli už o den dříve a ubytovali se v příjemném apartmánu v Korintu kousek od nádraží. Domluvili jsme se, že stráví dopoledne na pláži a tam je vyzvednu. Tak jsem tedy u téhle pláže po třetí odpoledne zastavil a začal se rozhlížet, kde asi posádku mám. Nikdy nemám problém, poznat posádku na nádraží. Nakonec málokdo z přijíždějících má jinou barvu než jasně bílou, ale na pláži je to přeci jen o něco těžší.  Po chvilce se ukázalo, že ani tentokrát to problém nebude, protože Ivan mě už vyhlížel. Naskakují tedy do auta, cestou zastavujeme pro zavazadla v apartmánu a jedeme rovnou na Korfos.

 30.7.2023 Korfos – Poros 31,3NM

3+.7.2023 Poros – Ermioni 21NM

1.8.2023 Ermioni – Hydra 18,6NM

2.8.2023 Hydra – Methana 21,8NM

3.8.2023 Methana – Methana (Vathi) 17,6NM

4.8.2023 Methana (Vathi) – Korfos 19,3NM

  

17-27.7.2023

 Iveta, Zuzana, Gábina, Rosťa, Max a Mia

Na plavbu s manželkou a dcerou se vždy těším nejvíc. Pravidelně s námi plují také Sýkorky. Tentokrát začínáme malinko dramaticky. V den příletu začalo kousek od Korintu hořet, přestaly jezdit vlaky, dálnice byla taky uzavřená a já je musel nějak dostat na loď. To se nakonec po desáté večer (s asi 5 hodinovým zpožděním) povedlo.

 

18.7.2023 Korfos – Poros 29NM

Včera večer po příjezdu na Korfos jsme stihli jenom rychlou večeři v taverně Ostrako a šli spát do důkladně vyhřáté lodi. Už deset dní je tady v Řecku slušně horko a stojící loď spolehlivě teplo akumuluje. Ráno řešíme nějaké nákupy a vyplouváme. Cílem téhle desetidenní plavby je ostrov Santorini a další perly v souostroví Kyklády. Pro dnešek máme namířeno na Poros, protože je to nejlepší výchozí bod pro plavbu na Kyklády. Vyplouváme tedy asi v deset dopoledne a na motor plujeme na ostrov Agistri na koupání. Kotvíme v téměř prázdné zátoce a konečně se můžeme trochu osvěžit. Mohli jsme sice skočit do vody hned ráno na Korfosu, ale tam je teď voda už tak teplá, že hrozí spíš opaření, než osvěžení. V zátoce jsme strávili asi hodinku a zvedáme kotvu. Plujeme jen kolem severního pobřeží ostrova Agistri k malinkatému ostrůvku. Tam opět koupání a šnorchlování. Odpoledne zvedáme kotvu a v bezvětří plujeme na motor na Poros. Tam bereme místo u městského mola a vyvazujeme Viktorku. Vzápětí následuje jedno velké zklamání, moje oblíbená taverna Gia Mas má zavřeno. To se dozvídám od Dimitriho, to je majitel té taverny a potkali jsme se na mole. Prý musel na dva dny zavřít, něco kvůli daním. Na večeři jdeme tedy do místního fast foodu na gyros.

 

19.7.2023 Poros – Santorini   116,3NM

Asi týden před touhle plavbou jsem přemýšlel, kam vlastně poplujeme. Všichni co jsou na palubě tu už byli mnohokrát a tak mesím vybrat něco nového. Podle předpovědi by měl foukat čerstvý severní vítr a to jsou příznivé podmínky pro plavbu na Kyklády. No a já vybral ten nejjižnější, Slavné Santorini. Je to jedno z nejvíc známých míst v celém Řecku. Netvrdím, že to tam není pěkné, ale dovolenou bych tam trávit fakt nechtěl. Na druhou stranu, alespoň jednou, by se tam měl podívat každý, kdo v Řecku strávil na moři víc než několik málo plaveb. Nakonec ta plavba na Santorini nějakou hodnotu má. Pluju to několikrát ročně, ale tentokrát to musím udělat jinek než obvykle. Chci co největší vzdálenost uplout na plachty (nakonec naplachty.cz), ale foukat má jen dnes. Proto jsem se rozhodl to dát na jeden zátah. Z Porosu vyplouváme před desátou dopoledne a hned jak opustíme město, vytahujeme plachty. Podle předpovědi má foukat něco přes 25 uzlů. Začínáme s hodně konzervativním oplachtěním, to znamená na hlavní druhej ref. Pomalu se posouváme v před, ale vítr je zatím spíš slabší. Rušíme tedy refy na plachtě a s plným prádlem zrychlujeme. Občas je vítr silnější, pak zas slábne až na nějakých 10 uzlů. Jakmile jsme minuli ostrov Jorgos, začíná foukat o dost víc a tak znovu refujeme. Viktorka nabírá rychlost k hranici sedmi uzlů, tohle by mohlo vydržet. Na palubě je klid a za kormidlo si stoupla Zuzka. To je moje dcerka. Naposledy kormidlovala někdy ve dvanácti letech, ale jde jí to vcelku slušně. Výhoda jejích současných sedmnácti je, že se toho nebojí. To s Ivčou (moje žena) je to horší. Při každém silnějším poryvu větru a náklonu lodi se na mě přísně podívá, Jako kdybych za to mohl. Vítr opět slábne, takže znovu taháme hlavní celou ven. Pak zas sílí a takhle se to několikrát vystřídalo. Plavba vcelku pěkně utíká a sluníčko se začíná přibližovat k obzoru. I žaludek hlásí, že by bylo dobré něco sníst. Ivča se ujímá přípravy na těstoviny se zeleninou a kuřecím masem. To znamená, že všechno nakrájí, když to má připravené, vítr ještě zesiluje. Nikdo v těhle podmínkách si neumí představit, že by mohl vařit a já zatím musím být u kormidla. Po západu slunce jsme se dostaly do závětří ostrova Sifnos a vítr se výrazně zklidnil. Viktorku kormidluje autopilot, dohled nad ním má Zuzka a já můžu jít vařit. Vyšlo to tak akorát. Stihnul jsem vše uvařit, všichni se nakrmili a vítr opět zesiluje. Máme celej den venku kosatku a refujeme jenom hlavní. Sluníčko dávno zapadlo, někde těsně nad obzorem je jen srpeček měsíce, takže je hodně černá noc.

 

20.7.2023 Santorini – Ios    21,7

21.7.2023 Ios – Delos    53,4NM

22.7.2023 Delos – Tinos   13,6NM

23.7.2023 Tinos – Syros   18,9NM

24.7.2023 Syros – Kythnos   33,8NM

25.7.2023 Kythnos – Methana   51,1NM

26.7.2023 Methana – Korfos   21,2NM

 

8 – 15.7.2023

Petr, Martina, jonáš a Marek

 

9.7.2023 Korfos – Methana   27,8NM

10.7.2023 Methana – Poros 6,5NM

11.7.2023 Poros – Aegina Perdika 13,8NM

12.7.2023 Aegina Perdika – Methana Vathi   11,7NM

13.7.2023 Methana Vathi – Epidavros 10,9NM

14.7.2023 Epidavros – Korfos 10,5NM

 

26.6. – 6.7.2023

 Petr, Blanka, lilien, Tobiáš a Matty

 

26.6.2023 Korfos – Aegina Perdika 18NM

27.6.2023 Aegina Perdika – Sounio 32,7NM

28.6.2023 Sounio – Kea 19,3NM

29.6.2023 Kea- Kythnos Loutra  17,7NM

30.6.2023 Kythnos Loutra – Kythnos Kolona Beach   11,1NM

1.7.2023 Kythnos Kolona – Kea Karthaia 14,8NM

2.7.2023 Kea Karthaia – Palaia Fokaia  27,1NM

3.7.2023 Palaia Fokaia – Poros 28NM

4.7.2023 Poros – Epidavros 22NM

5.7.2023 Epidavros – Korfos 8,3NM

 

 

17-24.6.2023

 Robert, Renata, Gréta, Nelly a Jakub

 

18.6.2023 Korfos – Ag. Thomas – Korfos 14,3NM

19.6.2023 Korfos – Aegina Perdika 21,2NM

20.6.2023 Aegina Perdika – Hydra 24,3NM

21.6.2023 Hydra – Poros13,2NM

22.6.2023 Poros – Epidavros 21,8NM

23.6.2023 Epidavros – Korfos 11,6NM

15-25.5.2023

Lucka a Marek

 

Občas se mě lidé ptají, kolik jich na tu dovolenou na plachetnici musí být. Odpověď je jednoduchá, minimálně jeden. Sice už jsem si dělal i legraci, že když někdo nemá na dovolenou čas, tak stačí když pošle peníze a já to za ně obepluju. Nikdo takový se zatím ještě nenašel. Tentokrát nás na palubě taky mnoho nebylo, pluli jsme ve třech. Marek s Luckou se rozhodli si tu dovolenou užít ve dvou, teda i se mnou, ale personál se nepočítá. Jelikož přiletěli do Řecka až pozdě odpoledne, nechali jsme vyplutí na druhý den. Máme před sebou deset dní, takže není kam pospíchat. První den se stihli tak akorát zabydlet, skočili jsme na večeři do taverny a pak šli spát.

Další den ráno po dobré snídani vytahujeme kotvu a vyplouváme. Od Marka už vím, že hlavním cílem je plachtit, občas někde zastavit na koupání a když bude příležitost, navštívit nějakou tu památku na některém z ostrovů. První den nám to s plachtama moc nevyšlo, vlastně jsme je vytáhli jen na chvilku, protože prostě nefoukalo. Tu koupačku ale zvládli hned v první zátoce na ostrově Agistri. Tam jsme i poobědvali a pak přepluli na ostrov Aegina do přístavu Perdika. Ten je od minulého roku výrazně zvětšený, takže jsme se tam pohodlně vešli.

Další den už máme jasno, co bude hlavním cílem celé téhle plavby. Bude to Monemvasia, která leží na jižním cípu prvního prstu poloostrova Peloponés. Proto pro dnešek volíme přístav Ermioni. Je to tak akorát daleko a vypadá to, že dneska se svezeme na plachty. Ty vytahujeme hned po vyplutí z přístavu a ve slabém větru ze zadoboku pomalu kloužeme po hladině. Na chvilku si musíme pomoct motorem, ale pak se vítr otočil, je z toho docela příjemná stoupačka ve větru něco přes deset uzlů. Užíváme si křižování, Marek s Luckou se střídají za kormidelním kolem a pilujeme réčka. Sice pomalu, ale vlastně celé na plachty jsme dopluli v podvečer do Ermioni. Městské molo je téměř prázdné, Viktorka za chvilku stojí zádí u mola. Měl jsem v plánu vzít vodu, ale stojany ještě nefungují. Viktorka má solární panely, takže co se týče elektriky, jsme soběstační, ale vodu si sami vyrobit neumíme. Naštěstí jsme vodou neplýtvali, ještě se bez ní obejdeme. Lucka s Markem jdou na procházku a když se vrátili, jdeme na večeři do taverny Kavos.

Dneska nás čeká něco kolem padesáti mil, ale máme na to celý den. Ráno nějaké drobné nákupy a můžeme vyplout. Míjíme ostrov Dokos a vytahujeme plachty. Podle předpovědi nás čeká slabý vítr a opět stoupačka. Předpověď vyšla a mi plujeme pomalu a ještě dost jiným směrem, než je náš cíl. To je taky realita plachtění. Kolem druhé se má vítr stočit a mělo by to být výrazně lepší. Naštěstí i tahle část předpovědi byla správná, ve vhodný okamžik děláme réčko a po něm nám to už vychází do cíle. Vítr dokonce zesílil na nějakých příjemných patnáct uzlů, takže plujeme v ideálních podmínkách. Až k večeru vítr lehá, startujeme motor a asi posledních pět mil motorujeme.  Přístav v Monemvasii je právě v rekonstrukci, ale není zavřený. Čekal jsem v těchto místech méně lodí, přístav je docela dost plný. Místo pro Viktorku se našlo, tak není co řešit. Co řešit musím, je voda. Je tady jediný stojan asi 60m daleko. Takhle dlouhou hadici nemám, ale tady bývá často zvykem, že všichni pospojují svoje hadice tak, aby na vodu dosáhli všichni. No a protože jsme připluli poslední, stačilo si pouze hadici půjčit. Někdy slyším brblání našich jachtařů na nedostatečné vybavení přístavů v Řecku. Jasně, v Chorvatsku je servis výrazně lepší, ale asi taky osmkrát dražší. Nakonec tady v Monemvasii je stání zadarmo a ta voda s elektrikou tu v malinko omezené míře je také.

Další den je v plánu návštěva skalního města. Tam se vydávají pouze Lucka s Markem, já už tam byl několikrát, takže budu lenošit na lodi. Nakonec jsem tady v práci, tak se nemůžu chovat jako turista.

 

16.5.2023 Korfos – Aegina Perdika 19,6NM

17.5.2023 Aegina Perdika – Ermioni 33,8NM

18.5.2023 Ermioni – Monemvasia 50,5NM

19.5.2023 Monemvasia – Gerakas 8,9NM

20.5.2023 Gerakas – Leonidas 34,3NM

21.5.2023 Leonidas – Spetses 16,3NM

22.5.2023 Spetses – Poros 27,5NM

23.5.2023 Poros – Epidavros 28,2NM

24.5.2023 Epidavros – Korfos 11,6NM

 

6-13.5.2023

Jirkové na palubě

Petr, Jirka, Jirka, Jirka a Jiřík. No a já kupodivu taky Jirka

 

7.5.2023 Korfos – Sounio 47,7NM

8.5.2023 Sounio – Kea 20,2NM

9.5.2023 Kea – Kythnos19,6NM

10.5.2023 Kythnos – Poros 46,4NM

11.5.2023 Poros – Epidavros 31,6NM

12.5.2023 Epidavros – Korfos 12,3NM

 

24.4. – 4.5.2023

Plavba na Santorini

Tomáš, Lenka, Pavel, Hedvika a Honza

 

25.4.2023 Korfos – Poros 27,3NM

26.4.2023 Poros – Milos 70,5NM

27.4.2023 Milos – Santorini 67,6NM

28.4.2023 Santorini – Ios 32,8NM

29.4.2023 Ios – Sifnos 30,9NM

30.4.2023 Sifnos – Serifos 20,2NM

1.5.2023 Serifos – Kythnos (Loutra) 23NM

2.5.2023 Kythnos – Aegina (Perdika) 53,1NM

3.5.2023 Aegina – Epidavros – Korfos 24,6NM

 

15-19.4.2023

Mirek a Ondra

 

16.4.2023 Korfos – Agistri 11,3NM

17.4.2023 Agistri – Ermioni 42,6NM

18.4.2023 Ermioni – Hydra 11,3NM

19.4.2023 Hydra – Korfos 41,5NM

3-13.4.2023

  Jdeme do toho čelem

Miloš, Petr, Míra a Láďa

Po dlouhé zimní přestávce se konečně přiblížil termín první plavby v nové sezóně s posádkou na Viktorce. Plavbu vymyslel Miloš a s ním přijeli jeho tři kamarádi. V celém Řecku od nehody na železnici v půlce března stále nejezdí vlaky, proto se s klukama domlouvám na vyzvednutí na letišti. Tam jsme se také odpoledne potkali a zamířili na Korfos. Viktorka je kompletně připravená na plavbu, jdeme na to.

 

4.4.2023 Korfos – Poros 25,7NM

Vstáváme krátce před osmou a pomalu se chystáme vyplout. Samozřejmě začínáme snídaní, o kterou se postaral Petr. S plným žaludkem, který si smlsnul na míchaných vajíčkách, čerstvém pečivu, dobrém sýru a čaji v novém hrnku odpojujeme Viktorku od elektriky. Miloš si bere do ruky kormidlo, já dávám chytré rady a Petr, Míra a Láďa vytahují kotvu. Kluci nejsou na moři nováčci, dva mají dokonce kapitánské papíry a jeden dostatek sebevědomí na ovládání čehokoliv. Hned po vyplutí z naší krásné zátoky na Korfosu vytahujeme plachty a ve slabém zadoboku se pomalu posouváme, jižně kolem ostrova Agistri směrem na Poros. Kluci se postupně střídají u kormidla, plavba je to pomalá, ale klidná. Díky tomu mohl Petr ještě během plavby uvařit oběd. Respektive ohřát hotové jídlo z pytlíku. Oběd dojídáme krátce před připlutím na Poros. Tohle tak hojně navštěvované místo, je téměř prázdné. Kotvíme tedy u mola a ještě než stihneme Viktorku uvázat, už nás přímo na mole vítá majitel taverny Gia Mas. Ano, hned první večer mají kluci možnost poznat v současné době asi nejlepší tavernu široko daleko. Není to jenom o skvělém jídle, ale i o majitelích a zbytku personálu. Vzhledem k množství dovezených hotových jídel nevím, jestli budou kluci chtít, jít na večeři do taverny, ale když jsem jim krátce popsal o co jde, bylo rozhodnutu okamžitě. Na večeři je ještě brzy, zatím je čas na krátkou procházku. Já zůstávám na lodi, kluci jdou objevovat místní zákoutí. Sraz máme v sedm v taverně. Jdu tedy ve smluveném čase do taverny a objevuju svoji posádku v té vedlejší. Napřed jsem si myslel, že se spletli, ale je to jinak. Prohlídce města moc nedali, zvolili posezení u kávy v taverně. A jelikož to tu objevují, dali si to kafe jinde. Přesouváme se tedy pouze o pár metrů a ihned se nás ujímá majitel, posazuje nás ke stolu a vzápětí přináší lirtřík vína, jako dárek na uvítanou. Vzápětí nás vítá i paní majitelka, u které objednáváme večeři. Kluci si dávají dvakrát jehněčí žebírka a dvakrát T-bone steak. Já si z těchle dvou variant vždy velmi těžko vybírám, ale nakonec jsem zvolil také jehněčí. Po večeři se přesouváme na Viktorku. Před odchodem se s námi loučí paní majitelka vřelým objetím a jeden z chlapců to dotáhl i na slušného hubana. Po příchodu na Viktorku bere Láďa do ruky pidi kytaru a spouští s mohutným hlasovým doprovodem ostatních široce rozpřáhnutou hudební produkci. Já se sice už ve své kajutě pokouším o spánek, ale hlavou mi postupně letí téměř celé dětství a doba mého dospívání. To podle toho, kterou písničku vybral Míra s Láďou ve svém zpěvníku.

 

5.4.2023 Poros – Hydra 13,1NM

Už máme zhruba jasno jak s plavbou naložíme. To znamená, že já mám představu o tom, kolik času věnovat plavbě a kolik poznávání toho ostatního na pevnině. O snídani se opět postaral Petr. Kluci mají už zřejmě rozdělené role. Petr se stará o přípravu pokrmů, ostatní o úklid a mytí nádobí. Máme spoustu času, dneska skoro nefouká, volíme plavbu na blízký ostrov, kterým je perla Sáronského zálivu, ostrov Hydra. Nějakou dobu se pokoušíme plout na plachty, ale opravdu nefouká, takže to balíme a míříme na motor přímo do přístavu. Já sice straším, že i přestože kolem nás nejsou téměř žádné lodě, nemusí být v přístavu volné místo. To se naštěstí ukázalo jako strašení zbytečné, v přístavu je místa dost.  Na třetí pokus vybíráme místo, kde je se k čemu vyvázat, kde netrčí do vody řetěz a kde se dá slušně stát. Následuje rychlý oběd, po něm jdou kluci na procházku. Já zůstávám na Viktorce a pomáhám připluvším lodím s jejich vyvázáním. Kluci mezitím objevovali, bloudili i kávu pili, až mě po sedmé na lodi vyzvedli a do taverny vzali, kterou během courání po městečku si vybrali. To se ukázalo jako skvělá volba. Petr sžitý se svojí funkcí proviantního důstojníka nám nedal šanci a sám objednal jídlo pro všechny. Láďa ho sice podceňoval a šířil mezi ostatní paniku, že Petr určitě zapomene objednat víno, ale Míra ho uklidnil a skutečně jsme i to tolik potřebné bílé víno měli za chvilku na stole. Pak následovalo mnoho návštěv nepočetného, ale stále se vracejícího personálu s mnoha různými předkrmy na rozměrných tácech. Salát z mořských plodů, salát z čerstvé zeleniny, mušle, mnoho ošatek bílého chleba, špenátový štrůdl, a ještě pár drobných pochutin. V okamžiku, kdy jsme byli bohatě syti, přišlo velké finále v podobě obrovské grilované ryby. Celou večeři nám dělal společnost houf asi patnácti koček, se kterými jsme se rádi podělili o zbytky a možná i pěkné kousky masa. Na závěr jsme dostali panáčka Ouza a pomalu se doplazili na Viktorku. Den opět skončil hrou a zpěvem.

 

6.4.2023 Hydra – Kythnos Merikhas 46,1NM

Petr s Mírou jsou spíše pro kratší a klidnější plavbu, Láďa svůj talent v tuhle chvíli ještě skrývá, ale Miloš má chuť zažít i ostřejší jachting.  Po ránu sice trošku zlobí počasí. Prší, fouká silný nárazový vítr a lodě u mola poskakují jako splašené. Odkládáme tedy vyplutí a kluci jdou na ranní kávu a to ostatní do jedné z taveren. Ani tam nestihli posedět dlouho a jdu si pro ně. Mraky se roztrhly, vítr utišil, není důvod vyplutí odkládat. Dnes máme totiž namířeno na ostrov Kythnos. To je nějakých 45NM směrem na východ. Podle předpovědi nás čeká zpočátku slabý, ale postupně až ke třiceti uzlům sílící zadobok. Vyplouváme v téhle sestavě teprve na třetí etapu, ale všichni už si našli při tomhle manévru svoje místo a všechno běží jako po drátkách. Opouštíme přístav na Hydře a bereme kurz 80 stupňů, směr ostrov Kythnos. V Hyderském kanálu ještě na motor, ale pak vytahujeme plné prádlo a zvolna se posouváme na otevřené moře.  Během toho ranního čekání jsme nestihli snídani, řešíme to perníčky z mých zásob. Nebe je stále dost zamračené, slabý a studený vítr taky moc nezahřeje. Naštěstí je za mrakem vždycky schované sluníčko, které mraky postupně rozpouští a dávám nám sílu plout. Začátek plavby, vlastně skoro celá první půlka se odehrává vcelku poklidně. Až když mineme ostrov Georgios, vítr zesiluje a plavba je rychlejší a o poznání zajímavější. Část posádky, jmenovitě Míra s Láďou pospávají, Miloš s Petrem se mezitím střídají u kormidla. Postupně se zvadají asi metrové vlny a když jedna z nich shodila Láďu z lavice na podlahu kokpitu, probudila v něm touhu se silou moře utkat osobně. Láďa se tedy přesunul za kormidlo a jako muzikant se pokusil naladit na rytmus moře. Předvedl vcelku slušný výkon, který se ale ne zcela setkal s pochopením ostatních členů posádky. Někteří dokonce měli k jeho způsobu vedení lodi výhrady, ale z toho si on zjevně nic nedělal a dle svého zdravého sebevědomí ostatním věnoval i krátký výklad, jak se věci mají. Vítr postupně zesiloval a nakonec jsem se dostal ke kormidlu i já. S lehkou nervozitou beru tedy do ruky kormidlo a jelikož Láďa můj výkon hodnotil vcelku kladně, mohl jsem si oddechnout. Asi po hodině se mě Láďa dotazoval, jestli nejsem unavený. Chvilku mi trvalo, než mi došlo, že má opět chuť převzít naše osudy do vlastních rukou. Zeptal jsem se tedy, jestli má chuť kormidlovat. Jeho odpověď zčásti přehlušil vítr a sborové NE! od ostatních na palubě. K tomu kormidlu se samozřejmě ještě dostal, vrátil mi ho až těsně před přístavem. V úplně prázdném přístavu kotvíme, připojujeme elektriku, doplňujeme vodu a jdeme to celé spláchnout jedním pivkem do taverny hned u mola. Nakonec to dalo 46NM s průměrem 5,5 uzlů. To je vzhledem k pomalé první půlce ve slabém větru vcelku slušný výkon. Kluci jdou opět na procházku po městě s tím, že se potkáme v některé taverně na večeři. Já zůstávám hlídat Viktorku. Tentokrát to není výmluva abych nemusel na procházku, ale nutnost. Blíží se bouřka a v takové chvíli kapitán loď neopouští ani v přístavu. Bouřka nebyla nijak divoká, spíš taková prudší přeháňka s doprovodem silného větru, který nepříjemně rozvlnil hladinu v přístavním bazénu. Viktorka sebou škubala v lanech jak mladá kobylka, springy jí tlačily přes fendry na molo, ale netrvalo to dlouho a ani nebylo nutné od mola odplout. To je totiž nejlepší, co se dá v takovém případě udělat. Když se to zklidnilo, našel jsem kluky v taverně, dal si rychlou večeři a šli jsme všichni na loď. Láďa se sice chopil opět kytary, ale dlouhý den na moři přinesl únavu a všichni mizí do kajut. Na Viktorce je za chvilku ticho, které přerušuje jen šplouchání vln o bok Viktorky a nějaké to skřípající lano.

7.4.2023 Kythnos Merikhas – Kythnos Loutra 16,5NM   16,5NM

Během noci se vítr utišil a můžeme pokračovat v plavbě. Dnes máme v plánu pouze krátkou plavbu kolem severního cípu ostrova Kythnos, na jeho východní pobřeží, do přístavu Loutra. Během plavby samozřejmě musíme zastavit na blízké pláži, kterou je slavná Kolona Beach.  Ta je zajímavá tím, že je přístupná ze dvou stran. To protože pláž tvoří úzký proužek písku, který spojuje dva ostrovy. Normálně tady stojí desítky lodí a v písku se povaluje mnoho turistů, ale tentokrát máme celou tu nádheru jen pro sebe. Došlo i na koupání. Pozorný čtenář už by mohl odhadnout, kdo se srdnatě vrhnul do ještě stále studené vody. Byl to Vláďa. Sice až doteď figuroval ve většině komických situacích Láďa, ale byl jsem opraven, je to Vladimír. Taky mi to mohlo dojít, už podle jeho roku narození. Tenkrát se jako vzory jmen pro děti vybírali jiné osobnosti než dneska.  Dlouho jsme se nezdrželi, ještě na kotvě jsme vytáhli hlavní plachty a vypluli. Ve slabém větru křižujeme k severnímu cípu ostrova. Za kormidlem vede pevnou rukou Miloš Viktorku jenom kousek od skal na břehu. Když jsme minuli tohle kritické místo, odpadáme po větru a necháváme se snést těch pár posledních mil do přístavu Loutra. I tohle místo má něco jedinečné, tím je horký termální pramen, který vtéká z betonového koryta přímo do moře. Jsou asi dvě hodiny po poledni, to je spousta času na výlet. Jako cíl klukům doporučuju město Chóra. Nikdy jsem tam nebyl, ale vím, že určitě za návštěvu stojí. To mi taky po návratu kluci potvrdili. Krásné ospalé městečko plné malých kavárniček a taveren, se spoustou malebných zákoutích a výhledů. Po návratu do přístavu jdou kluci rovnou do termálního pramene. A měli štěstí, protože tam narazili na velmi vstřícného Čecha, který během odpoledne připlul na katamaránu. Když tenhle krajan zjistil, na jaké kocábce kluci připluli, tak se jich okamžitě nezištně ujal a věnoval jim dlouhý výklad o… no vlastně o sobě. Ještě se u toho stihl natáčen z mile bzučícího dronu, který lítal těsně na hlavami pozorných posluchačů.  My máme od té doby bohatší slovník o výraz jednotrubka, tak totiž tento skromný muž pojmenoval Viktorku. O tenhle zážitek se se mnou kluci podělili u večeře v jedné z místních taveren. Po večeři se přesouváme na Viktorku a následuje už tradiční kulturní zábava.

 

8.4.2023 Kythnos Loutra – Kea   20,8NM

Dá se říct, že už máme zajetý rytmus, podle kterého se odehrávají rána na Viktorce. Petr vždy vyrazí na ranní procházku, při které objevuje ty nejskrytější místa ostrova. Pak nám připraví bohatou snídani, zhruba když dojídáme, tak se přidá i Vláďa. Ten se pak postará o nádobí (jde mu to perfektně a jeho žena by měla tušit, že v tom nalezl zalíbení). Následuje kávička v některé taverně a pak odplouváme. Já si užívám roli kapitána, který pouze sleduje, jak kluci vytahují kotvu, uklízí fendry a ladí plachty. Tentokrát míříme na sever, na ostrov Kea. Bohužel nám tentokrát vítr moc nepřeje a po chvilce plachtění musíme nastartovat motor. Konečně mi bylo dovoleno připravit oběd a tak mizím v kuchyňce. Na Viktorce vaříme jednoduše, proto budou k obědu špageta Aglio-olio. K přípravě jsou potřeba pouze špagety, olivový olej, dost česneku, který společně s výbornými feferonkami dá jídlu tu správnou chuď. Tu umocní trocha tvrdého sýra a je hotovo. Po lehkém obědě vplouváme do přístavu a kotvíme u městského mola. Kluci jdou i tentokrát na procházku. Prý jen kolem zátoky. Ta je ale dost členitá, takže našlapali asi dvacet kilometrů. Já využívám samotu na Viktorce k očistě těla a když se chystám na malinkatýho šlofíčka, cosi mohutně škublo Viktorkou. Beru na sebe alespoň kraťasy a jdu se podívat co se děje. Těsně před přídí Viktorky visí v jejím kotevním řetězu jiná loď. Ta se sice pokoušela zakotvit vedle, ale zrovna něco fouká a nechali se se větrem sfouknout až na Viktorku. Část posádky téhle lodi je na břehu a snaží se (marně) přitáhnout loď k molu. Část na lodi bezradně přihlíží. Po krátké víceméně posunkové domluvě přeskakuji na tuhle loď a pomocí motoru a kormidla vycouvávám z mého kotevního řetězu. Pak s lodí zakotvím u mola a jdu přikotvit i Viktorku, protože ani její kotva váhu dvou lodí neudržela. To je už pouze rutinní situace a za chvilku je hotovo. Tyhle situace se odehrávají poměrně často. Dost často mě někdo takhle zbourá a nestojím mu ani za omluvu. Tentokrát to bylo jiné. Kapitán mi poděkoval a ostatní z posádky se začali vyptávat odkud jsem, kam pluju a tak. Dokonce jsem dostal nabídku s nima plout druhý den na Kythnos. To jsem s úsměvem odmítl. Konverzace to byla živá. Oni mluvili řecky, já česky s pomocí asi osmi anglických slovíček. Nakonec i na toho krátkého šlofíka došlo. V podvečer se kluci vrátili na Viktorku a pouze Miloš poznal, že stojíme jinde, než když z lodi odcházeli. Jako každý den, jdeme na večeři do některé z taveren. Jsou místa, kde posádkám tavernu jasně doporučím a jsou místa, kde nemám nic konkrétního a nechávám to pouze na jejich volbě. Ta má samozřejmě přednost i v případě, že něco doporučím. Vybrali skvěle, večeře byla výborná.

 

9.4.2023 Kea – Sounio – Aegina Perdika   43,6NM

Starý chleba jí na palubě Vláďa, ostatní pouze v případě, má-li nějakou přidanou hodnotu. A osmažený chléb obalený v rozšlehaných vejcích určitě přidanou hodnotu má. Jasně, opět snídani připravil Petr. Po snídani někdo zaskočí na kávu, někdo si dojde pro chvilku klidu někam do kapličky a můžeme vyplout. Pozítří se má výrazně zhoršit počasí, proto opouštíme Kyklady a míříme s Viktorkou směrem k pevnině. Na jejím jihovýchodním cípu je chrám zasvěcený bohu všech moří, Poseidonovi. Je to vcelku impozantní stavba, která se tyčí nad klidnou zátokou. V té jsme zastavili na oběd. Obědy jsou jednoduchou záležitostí. Petr vždy ohřeje něco z dovezených hotových jídel. Jachtaři to jistě znají. V každém pytlíku dvě porce vcelku chutného pokrmu. Kluci toho přivezli tolik, že by nám nedělalo problém, nakrmit středně velkou flotilu. Po obědě ještě několik fotek a vyplouváme dál. Vytahujeme plachty, protože nám fouká do zad, stavíme je do pozice na motýla. Nejmenovaný tomu říká na vránu, ale s tím se nedá nic dělat. Udržet plachty na motýla je poměrně dost práce, na vránu to není také o moc jednodušší, takže to za chvilku vzhledem k proměnlivému větru balíme. Tedy plachty necháváme, lehce odpadáme a v mírně zesilujícím větru plachtíme směrem k ostrovu Aegina. Na chvilku jsem se schoval v kajutě a probudil jsem se asi o deset mil dál. Viktorka pluje klidně po hladině, kluci se střídají za kormidle a nemají problém ani s houstnoucím provozem lodí na moři. Na trase totiž křižujeme zónu vyhrazené plavby pro velké lodě. Je to něco jako dálnice, která je namalovaná v mapě. Důležité je vědět, že v této zóně nemáme před motorovými loděmi přednost. Míjíme tedy několik trajektů a kontejnerových lodí a krátce po sedmé kotvíme v přístavu Perdika na ostrově Aegina. Celý přístav lemuje mnoho taveren, ale dneska máme jasnou volbu. Tedy doporučení. Tím je taverna „U masového vraha“. Ona se tak sice nejmenuje, ale tohle mě napadlo před léty, když jsem jejího majitele poprvé viděl. I přes svojí drsnou vizáž mě majitel vítá širokým úsměvem, mohutným objetí a krátkým komentářem, že se mi dobře daří. No jo, zimní stravu doma je na mě ještě znát.  Dneska to byl opět dlouhý den, po večeři jdu na Viktorku, kluci ještě na krátkou procházku. Ještě matně registruju jejich příchod, ale pak už přišel sladký spánek skoro až do rána. Někdy si člověk, který vypije k večeři litr vody v noci prostě musí odskočit. No a občas se nás takhle potká víc. Zatím je rekord tři najednou. Noci jsou klidné a jelikož kluci spí za zavřenýma dveřma do kajuty, nemohu tuhle část plavby nijak komentovat. Jsou jisté náznaky, Míra třeba mluvil o tom, že mají v noci v kajutě nějaké zvuky, ale Vláďa se dušoval, že on určitě nechrápe.

 

---

 

24.2.2023

Korfos – Almira 14,2NM

Viktorka jde z vody na jarní servis

---

 

 

Sezóna 2022        4167NM

 

29.11.-6.12.2022            215,7NM

 Poslední plavba sezóny – návrat na Korfos

Pavel, Jirka a Kuba

30.11.2022 Chania (Kréta) – Limeniskos Potamos (Antikithira) 42,5NM

1.12.2022 Limeniskos Potamos – Monemvasia 52,8NM

2.12.2022 Monemvasia – Leonidas 33,3Nm

3.12.2022 Leonidas – Hydra 47,7NM

4.12.2022 Hydra – Methana 18,2NM

5.12.2022 Methana – Korfos 21,2Nm

---

 

14-28.11.2022     268,9NM

David, Renata, Enea, Pietro, Angelo a Piera

Někdy v dubnu mi zazvonil telefon a kdosi na druhé straně se ptal na možnost plavby na Viktorce. Prý jsou v Řecku na dovolené s karavanem a rádi by se svezli. Byl jsem v té době někde uprostřed souostroví Kyklady, takže jsme se nedohodli. Ten člověk mluvil skvěle česky, ale s nějakým přízvukem. Když se ozval v červenci znovu, podle toho přízvuku jsem ho hned poznal. To už jsme se s Davidem domluvili na podzimní plavbě na Krétě. A ten přízvuk? David je Ital žijící v České republice. Na Viktorku na konci listopadu vzal svojí rodinu včetně rodičů.

14.11.2022 Chania – Kolympari 12,6NM

Půlka listopadu a kolem druhé odpoledne vystupuje tahle početná Italsko-slovenská rodina v Chánii v přístavu z taxíku. Jak už jsem psal výše David je Ital, jeho manželka Renata je Slovenka a bydlí kousek od Brna. Mají s sebou dva kluky, dvouletého Pietra a o čtyři roky staršího Eneu. No a aby nás nebylo málo, taky tatínka Angela a maminku Pieru. Během krátkého představení si ujasňujeme jazyk, kterým se budeme domlouvat. Vzhledem k tomu, co můžu nabídnout, to vypadá na češtinu. Angelo a Piera mluví krom italštiny ještě německy, ale těch mých pár německých slovíček na dlouhé povídání asi nestačí. Kluci mluví všemi už zmíněnými jazyky.

Před třetí odpoledne jsou už všichni zabydlení a můžeme vyplout. Máme v plánu pouze krátkou plavbu v rámci širokého zálivu u Chánie. Poplujeme na motor, protože je téměř bezvětří. Jsme na severním pobřeží Kréty a tady i za bezvětří přicházejí od severu cca půlmetrové vlny. Máme je z boku a tak se Viktorka kolébá ze strany na stranu. To si brzy vybírá v posádce krutou daň. David se přesunul na příď a občas si prohlíží hladinu zblízka. Je to chlap v plné síle a musí něco vydržet. I Angelo je ve skvělé kondici (takhle bych chtěl v 77 letech fungovat), ale i on se potýká s nevolností. Po chvilce plavby mizí na toaletě a tam strávil těch zbývajících asi osm mil. Angelo se těšil na chytání ryb, ale když jsem chytil prvního (z mnoha) tuňáka na téhle plavbě, tak jen zavrtěl hlavou. Lehce špatně bylo i Eneovi a chvilku to vypadalo, že se přidá i Piera (babička). Před šestou večerní, už potmě vplouváme do absolutně klidného přístavu a jako jediná loď se vyvazujeme u mola. Piera se okamžitě zabydluje v lodní kuchyni, do které už dalších 14 dní nikoho nepustila a chystá první z báječných jídel na této plavbě. David s klukama a Angelem šli na procházku a na Viktorku se vrátili s dobrou náladou. Piera servíruje několik chodů a na odpolední nevolnost už nikdo nemyslí. Postupně se seznamujeme a vypadá to, že ani s dorozumíváním moc problémy mít nebudeme.

 15.11.2022 Kolympari – Paleochoras 50,8NM

Vstáváme před osmou, následuje lehká snídaně a pomalu se chystáme na další plavbu. Tentokrát nás čeká 50NM podél západního pobřeží Kréty, bez možnosti zastavení v nějakém přístavu, protože tam prostě žádný není. To mi dělá starosti a bavím se o tom s Davidem. Mám strach, jak Angelo takhle dlouhou cestu zvládne. David to chce řešit taxíkem, že by tam tatínka poslal po břehu. Když jsem viděl reakci Angela, tak mě veškeré obavy přešli. Velmi rezolutně jízdu taxíkem odmítl, protože on přijel na loď. Renata je lékařka a vzala si na starost medikaci plavbou ohrožených. Vyplouváme tedy do mírně zvlněného moře. První část přímo proti větru a vlnám plujeme na motor, ale jakmile otočíme na západ, vytahujeme plachty a motor vypínáme. Plavba pod plachtami je příjemná, chytili jsme další dvě ryby, na plavbu nám pod modrou oblohou krásně svítí sluníčko, nálada na palubě je senzační. Plavba nám příjemně utíká, ale padesát mil nějakou dobu trvá. Nikdo si ale nestěžuje, dokonce jsou už všichni schopní si za plavby dát šlofíka v kajutě. Kolem šesté padá soumrak a na bezměsíčné obloze se objevují hvězdy. Chci se blýsknout a ukazuju Renatě Jupiter. To byl okamžik, kdy jsem právě Jupiter viděl naposledy. Nic na tom nezmění ani to, že jsem ho sledoval už šest let, toho večera zmizel. Renata mě vysvětlila, že můj Jupiter je pro všechny, co se v hvězdné obloze vyznají Venuše. Kolem desáté vplouváme do přístavu Paleochora. Následuje večeře se sklenkou vína a jdeme spát.

Nebudu popisovat další plavbu den za dnem, protože už je to dlouho co jsme ji úspěšně zakončily, tam odkud jsme vypluli, v Chánii. Není to proto, že by nebylo o čem psát, ale dopisuju deník po dvou měsících a to je dlouhá doba.

Každopádně něco napsat musím. Když David plavbu objednával, tak jsem váhal, jestli to nemám odmítnout. Nebyl jsem si úplně jistý, jestli je dobré v takové sestavě na konci listopadu plout právě kolem pobřeží Kréty. Rozhodlo to, že David s Renatou a klukama strávili velmi mnoho času ježděním v karavanu po Evropě a USA. Uvěřil jsem tomu, že s touhle zkušeností to nebudou žádný voňavky. Dneska jsem rád, že jsem je neodmítnul, protože bych tuhle skvělou rodinu nepoznal.  Tohle píšu i se zkušeností s italským temperamentem dvouletého Pietra a šestiletého Enea. Někdy přijde moje lehká vada sluchu vhod. Přesto to kluci zvládli skvěle. David s Renatou si uměli plavbu užít, a to bez ohledu na počasí nebo stav moře. Hluboký zážitek byl spojený s magií Piery v kuchyni. No a Angelo, asi bych měl napsat dědeček. No jo, ale představte si chlapíka, který v 77 letech jde kolem taverny kde hraje muzika a zničeno nic, začne na ulici tancovat. Když se mu při tom podíváte do očí, tak uvidíte oči malýho kluka.

Vzhledem k předpovědi jsme se vrátili do Chánie o dva dny dříve, protože jsme museli přeci jenom plavbu přizpůsobovat dětem. Renata neváhala, objednala maxi auto z půjčovny a ty dva dny procestovali po památkách. I z těchto výletů se vraceli na Viktorku plni zážitků s úsměvem na tváři.

Poslední den jdeme na společnou večeři do taverny. Za celých 14 dní je to teprve druhá večeře a jeden oběd v taverně. O všechny ostatní jídla se postarala Piera a to bylo pro mě to nejlepší. Řecká kuchyně je skvělá, ale jídla v tavernách jsou všude téměř stejná a po osmi měsících už fakt nevím co si dát. David se mě cestou na tuhle poslední večeři ptal co si dám, odpověděl jsem, že nevím, asi nějaký steak. Za tu plavbu – dej si celý prase, odpověděl s úsměvem.

Loučili jsme se několikrát, až přímo na molo přijel taxík a odvezl i tuhle posádku na letiště. Tahle rodina potvrdila moje motto: každý může plout😊, respektive v tomto případě:

tutti possono navigare😊

16.11.2022 Paleochoras – Gavdos 33,2NM

17.11.2022 Gavdos – Gavdos 9,8NM

18.11.2022 Gavdos – Gavdos 13,9NM

19.11.2022 Gavdos – Ag. Galini 33,2NM

20.11.2022 Ag. Galini – Plakias 18,6NM

21.11.2022 Plakias – Limeniskos Sfakion 14,8NM

22.11.2022 Limeniskos Sfakion – Paleochoras 16,3NM

23.11.2022 stojíme v Paleochoras

24.11.2022 Paleochoras – Kolympari 53,2NM

25.11.2022 Kolympari – Chania 12,5NM

---

15-27.10.2022      295,1NM

Tomáš, Lenka a Štěpán

Kolem pobřeží Kréty

Lenka s Tomášem už jsou na Viktorce popáté, takže to jsou již ostřílení námořníci, ale Štěpán byl na lodi zatím pouze jednou. Vypadá, že se hned tak něčeho nelekne a když jo, tak si to nechá pro sebe.

 

15.10.2022 Bouřka v přístavu Heraklion

V sobotu v podvečer očekávám příjezd téhle z části už větry ošlehané posádky na palubu Viktorky. Od rána uklízím loď a po očku sleduju vývoj, postupně se zhoršujícího počasí. Kolem desáté se obloha zatáhla tmavými mraky a začalo pršet. Do přístavu žene vítr vlny od východu a stání u mola, které je tady vyhrazené pro návštěvy (betonová vysoká zeď), už není nepříjemné, ale začíná být nebezpečné. Povoluji tedy vyvazovací lana a kotvou vytahuju Viktorku dál od mola. V tu chvíli už vedle stojící, zjevně dlouho opuštěná loď, tluče zádí do mola. Netrvalo to dlouho a situace se ještě výrazně zhoršila. Není na co čekat, odvazuju Viktorku a odplouvám. Jedno lano se zaseklo, beru nůž a lano odřezávám. V silném větru držím Viktorku motorem proti větru a vytahuju kotvu. Ještě kontrola, jestli nějaké lano netáhnu za lodí ve vodě a můžu znovu zakotvit. Vybírám místo cca 50 metrů od mola a tam hážu kotvu. Jsem stále v přístavu, je tady hloubka kolem pěti metrů a kotva drží výborně. Dá se říct, že pro mě už to skončilo. Leje sice jako z konve, jsem na kost promočený, klepu se jak ratlík, ale dobře to dopadlo. V tu dobu se už několik lidí pokouší zachránit loď u mola, ale vzhledem k podmínkám to musí vzdát a během asi dvaceti minut z téhle lodě už nad hladinu kouká jenom stěžeň. Dobrodružství ještě nekončí, za pár hodin má přijet posádka budeme muset vymyslet, jak je dostanu na loď. Ani jim to zatím nejde podle plánu, sedí na letišti v Praze a let je odložený na neurčito. Bouřka byla asi o něco větší, než se mi zdálo, protože na pobřeží kolem jsou bleskové záplavy, nějaká auta spláchnutá do moře a samozřejmě uzavřené letiště. Přiletěli s asi čtyřhodinovým zpožděním a já stále stál na kotvě a k molu se mi ani trošku nechtělo. Naštěstí jsou Lenka s Tomášem akce schopní (samozřejmě i Štěpán, ale to jsem v tu chvíli ještě nevěděl) a začali řešit místo v maríně. Kluci okouzlili slečnu z Port Police tak, že nám vyjednala se správkyní maríny místo. Sice až v zadu a ještě za rohem, ale Tomáš prohlásil, že je to tam v pohodě, tak jsem tam Viktorku zakotvil. Jdeme okamžitě do taverny v maríně na večeři. Ta byla skvělá, ale nijak dlouho jsme se nezdržovali. Byl to dlouhý, vlhký a zápletkami proložený den.

16.10.2022 Pořád fouká, moře vlní, stojíme v přístavu

Počasí nám zatím nepřeje, fouká silný vítr a občas drobně mrholí, ale nikdo se tím nenechá otrávit. Lenka s Tomášem a i Štěpán jsou zdatní turisti. Ať jsou kdekoliv, projedou místo na Google a hned vědí, co potřebují vidět. Heraklion, jako hlavní město ostrova toho nabízí víc než dost. Například Knóssos, to je největší archeologická lokalita z doby bronzové na Krétě. Pravděpodobně se jednalo o správní místo slavné minojské civilizace. Důležité je, že se dokáží zabavit a nevyčítají mi vývoj počasí, za který nejsem, zas až tak moc odpovědný. Nakonec na Krétě prý nepršelo osm měsíců. Já zůstávám na lodi a sleduju vývoj počasí. Také jsem se šel podívat na vlnolam před přístavem a musím říct, že vlny, které se o něj rozbíjejí, vypadají děsivě. Turisti se vrátili odpoledne a v podvečer jdeme, teď už všichni do města na večeři.

17.10.2022 Heraklion – Balí 29,3NM

V Heraklionu jsem strávil týden, posádka si také prohlédla vše, co bylo k vidění, je na čase zvednout kotvu a vyplout. Ranní ptáče Štěpán stihl už před probuzením zbytku na palubě přinést čerstvý chléb, takže bohatě posnídáme a chystáme se vyplout. Vítr trochu polevil, už atakuje hranici třiceti uzlů odspoda, vlny jsou sice stále ještě vysoké, ale plout se v tom dá. Bude to sice trochu houpat, občas nás čeká sprška slané vody, ale i tohle jsou podmínky, které si můžete užít. Lenka se Štěpánem jdou zaplatit za stání a na Port police. Před desátou konečně vyplouváme. Ještě v přístavu vytahujeme hlavní plachtu, kterou rovnou refujeme. Fouká dost, takže druhý ref a jdeme na to. Ihned za vlnolamem vplouváme do vln a opírá se do nás vítr. Vytahujeme kosatku, také zatím jen kousek a plujeme dál na moře. V bezpečné vzdálenosti od břehu děláme první réčko (obrat proti větru) a stoupáme. Všichni jsme oblečeni do mokra, máme na sobě vesty, připravené harnesy a máme chuť si tuhle plavbu náležitě užít. Asi po hodině mě napadá, že jsem měl v noci luknu na stropě (okno) na větračku. Lenka se rozhodla moje pochybnosti rozptýlit, respektive mě potvrdit, že mě čeká minimálně jedna hodně vlhká noc. V kajutě mám slušný bazén a v tomhle počasí, to bude chvilku trvat, než vše úplně vyschne. Plavba je to svižná, některé vlny proplouváme hladce, ale některé se tříští o bok lodi a ty potom končí v kokpitu. Je to spíš zdrojem zábavy než nevole. Krystalky soli v hustých vlasech z nás dělají skutečné námořníky a vítr nám formuje obličeje do výrazu ostřílených mořských vlků. Jen Štěpán má vlhko kolem sedacích partií, ale není to povoleným svěračem, ale podceněním volby kalhot. Občas mrholí, chvilkama slušně prší, ale je teplo a plavba svižně utíká. Několik réček a můžeme odpadnout na západ. To už se blížíme k našemu dnešnímu přístavu, Balí. Před přístavem ve velkých vlnách balíme plachty a vplouváme za vlnolam. Přístav je to maličký a stojí tu několik rybářských lodí a jedna rádoby historická turistická plachetnice. Zbylo na nás místo hned na kraji, které není úplně chráněno od vln, ale lepší volbu nemáme a dál plout se nám už nechce. V malém prostoru hážu kotvu do vody a couvám k molu, kde jsme už před tím vysadili Štěpána. Tomáš jako zkušený námořník obsluhuje vyvazovací lana, ale kotva v písku s takhle krátkým řetězem nedrží a musíme manévr ještě dvakrát opakovat, než jsem alespoň trochu spokojený. Kvůli vlnám zůstáváme vyvázaní dál od mola, po večeři všichni zalézají do kajut, já do teď už vypuštěného bazénu a jdeme spát. Čekal jsem, že by vzhledem k tomu, jak jsme zakotveni, mohla v noci přijít nějaká zápletka, ale přišla úplně jiná. Asi o půlnoci se na zádi ozvala nějaká rána, ale jiná, než když loď narazí do mola. Vyskočil jsem z kajuty, na schůdcích se srazil s Tomášem a v kokpitu jsme objevili, co byla ta rána. Na lodi nám sedí úplně zlitej turista, zjevně i přes svůj stav překvapený, že loď není opuštěná. Nikdy jsem nic podobného nezažil a než mi došlo co se vlastně děje, tak se tenhle týpek z lodi pakoval. Na břehu byl jeho parťák, ale zmizeli dřív, než to ve mně uzrálo. Asi to tak bylo lepší.

18.10.2022 Balí – Rethymno 17,8Nm

Zbytek noci proběhl klidně a i kotva vlnění v přístavu ustála, ale spal jsem už i líp. Štěpán je také vzhůru, ale Lenka s Tomášem ještě vyspávají. Pamatuju plavby, kdy Lenka všechny budila klepáním na kajuty. Asi s novou prací a návalem odpovědnosti potřebuje o dovolené nabrat více sil, než dřív a Tomáš to rád využije. Balí je určitě pěkné místo, kolem přístavu pár apartmánů, několik taveren, pěkná plážička, ale nás tu nic nedrží a po snídani odplouváme. Vítr zeslábl, ale vlny stále ještě vlní. Ihned za přístavem vytahujeme plachty, tentokrát plné prádlo a chcípáme motor. Plavba je to klidná, vlny se postupně také zmenšují a vítr postupně slábne, až musíme motor opět nastartovat. A pak sebou prut, na kterém ve vodě za lodí vláčíme woblera (umělá nástraha na ryby ve tvaru rybičky), začal prohýbat. Jelikož se ani nezačal odvíjet naviják, tak ryba nebude moc velká. Nebyla, asi třicet centimetrů velký tuňák dostal svobodu, protože takhle malé ryby fakt nezabíjím a pohled Lenky byl také dostatečně výhružný. Plujeme poklidně směr Rethymno, střídáme podle podmínek plavbu na motor a plazení se na plachty, když se prut opět prohnul. Další dorostenec zkouší naší pozornost. Tenhle sice nebyl větší než ten první, ale měl smůlu a na talíři skončil. Důvod je jednoduchý, měl v sobě trojháček tak hluboko, že by to stejně nedal. Byl to pro čtyři lidi oběd hubený, ale všichni si na rybičce pochutnali. To už jsme zakotveni v přístavu. Chvilku jsme se povalovali na lodi a pak jsme se šli projít kolem přístavu, na pevnost střežící město, cestou zpátky jsme se zastavili v jedné z mnoha taveren na večeři a pak jsme šli na loď a spát.

19.10.2022 Rethymno – Chania 34,2NM

Co bylo k vidění, jsme si prohlédli včera, včetně impozantní pevnosti, tyčící se nad přístavem. Máme před sebou další část téhle plavby. Podle předpovědi už by nemělo pršet a snad se objeví i sluníčko. Fouká slabý, tady u břehu spíš severozápadní vítr. A jelikož plujeme na západ, tak to bude zase stoupačka proti větru. Plujeme klidně a ve slabém větru i pomalu. Ve vodě za Viktorkou nás už od vyplutí sleduje na asi 80 metrovém vlasci umělá nástraha. Po včerejší ochutnávce všichni na palubě chtějí další gurmánský zážitek a přejí si větší rybu. Ta na sebe naštěstí nenechala dlouho čekat. Tuňák sice není žádný obr, ale přes čtyřicet centimetrů má bohatě a je jasné, že tohle už bude pro všechny slušná večeře. Plavba nám pěkně ubíhá, občas kolem proletí stíhačka, protože jsme kousek od letiště, akorát už plujeme na motor, protože vítr šel asi spát. Asi hodinu před doplutím do přístavu vytahuju z vody druhého tuňáka a za chvilku ještě jednoho. Dneska budou hody a já budu mít i dost práce, to všechno vykuchat a hlavně zpracovat. Do přístavu v Chánii připlouváme po páté odpolední. Městské molo kryje mohutný vlnolam, zakončený velkým majákem, ke kterému vede po zdi vlnolamu pěkná cestička. Tu také k procházkám hojně využívají, ještě stále v tomhle místě početní turisté. Kotvíme vedle krásné, 60 stop velké plachetnice. Soukromá lodička a takovou můžete mít k mání ani ne za milion eur. Na mole se rovnou připojujeme na vodu a elektriku a já jdu na to kuchání. Beru si to na břeh, ke zdroji vody, protože je to výrazně jednodušší. Tři pěkní tuňáci vzbuzují zájem kolemjdoucích a tak si užívám svých pár minut slávy, jako slavný rybář. Kluci debatují s majitelem té krasavice vedle nás, Lenka loupe brambory, když je má uvařené, jdu udělat tu rybičku k večeři. Každý dostal filet z půlky ryby a rozhodně po večeři nikdo hled neměl. Já ještě dělám z třetího tuňáka pečenáče. Prostě to orestuju, na zbytku oleje nechám změknout cibuli a česnek. Když to všechno vychladne, natrhám to na kousky do sklenice a prokládám tou cibulí s česnekem. Budeme mít několik dní kdykoliv po ruce skvělou svačinku. Když se takhle naložená ryba rozleží, tak jí to pak moc sluší, na čerstvém pečivu s máslem. Tomáš, Lenka a Štěpán jdou ještě po večeři na procházku, já už se jen odvalím do kajuty.

20.10.2022 Chania – Paleochora 61,6NM

21.10.2022 Stojíme v Paleochoře

22.10.2022 Paleochora – Gavdos 33,3NM

Gavdos jsem popsal už na Facebooku, tak nemá cenu něco znovu vymýšlet, tady to je:  Včera odpoledne jsme zakotvili na nejjižnější části Evropy, na maličkém ostrově 30nm jižně od Kréty, na ostrově Gavdos. Dál na jih už je jenom Afrika. Krásný přístav kryje mohutný vlnolam, jsou tady stojany s vodou a dříve i elektrikou. To, že elektrika nefunguje, vyzkoušel Štěpán letmým dotykem bosou nohou na obnažených drátech. Až na pár rybářských lodiček a jednu hodně starou plachetnici je tu prázdno. V rohu přístavu taverna a obchod se vším a ničím. V taverně je hodně stará paní, která nás vítá milým úsměvem. Večeři prý dostaneme a tahle informace nám zatím stačí. Jdeme na krátkou procházku po silnici stoupající v serpentinách do kopce nad přístavem. Pak zpátky na loď a na tu slíbenou večeři. Po zasednutí u stolu nás majitelka znovu přivítala a prý co si dáme. Chtěli jsme jídelníček, ale paní se usmála a pokynula nám, ať jdeme za ní. Odvedla nás přímo do kuchyně, kde nadzvedla poklici od hrnce na sporáku. Jasně, bude fazolová polívka. Pak otevřela troubu a tam bylo luxusní jehněčí zapečené s bramborama. V tom okamžiku cítím velmi silný dotek toho opravdového Řecka. Vše velmi prosté, ale večeře byla skvělá, atmosféra přímo magická. No a dneska jsme dopluli na ten jižní výběžek, Lenka s Tomášem a Štěpánem doplavali na břeh, udělali fotky s tou židli a plujeme zpět na Krétu. To místo je taky moc pěkné a má svojí atmosféru, ale včerejší zážitek byl prostě silnější.

23.10.2022 Gavdos – Paleochora 38,8NM

24.10.2022 Paleochora – Gramvousa 46,3NMN

25.10.2022 Gramvousa – Kolymvari 20,6NM

26.10.2022 Kolymvari – Chania 13,2NM

 

---

3-11.10.2022

Ján a Daniela

Přeplavba z Korfosu na Krétu    227,8NM

Už se pomalu stává tradicí, že sezónu končím plavbou na Krétu. Jednak je to proto, že je to docela zajímavá plavba a také je tam na podzim o poznání lepší počasí než v Sarónském zálivu. Na Krétě se v půlce listopadu koupu v moři i já a kdo mě zná, ví, že do moře lezu, jen když je mi fakt horko. Vypsal jsem tedy desetidenní termín na tuhle plavbu a ozval se Ján a Daniela. Manželé ze Slovenska ve věku, no jak pravila sama Daniela „jsme sice už staré železo, ale rozhodně ne rezavé“. Oba jsou držiteli kapitánských průkazů, ale papíry mají ještě skoro mokré a zatím sbírají zkušenosti. Mají za sebou několik plaveb pouze ve dvou v Chorvatsku a touhle plavbou si chtěli trošku posunout svoje limity. To se jim nakonec opravdu povedlo, myslím, že ani netušili, kde jejich limity jsou. Nebudu ale předbíhat. Zhruba týden před vyplutím začínám sledovat vývoj počasí. Takhle dlouho dopředu to vypadá na ideální podmínky. Co je ideální, většinou nevydrží dlouho a pokud se jedná o počasí, tak je téměř jistota, že se do vyplutí ještě změní. Jde jen o to, jak moc.

V pondělí vyzvedávám tedy tuto nepočetnou posádku po jedné odpoledne na nádraží v Korintu a jedeme na Korfos. Cestou se zastavujeme na malý nákup, tři lidé na palubě, kteří se obejdou bez alkoholu, toho až tak moc nepotřebují. Zvláště, když Ján a Daniela, vzhledem k tomu, že jsou v Řecku poprvé, preferují večeřet někde v taverně. Domlouváme vyplutí na úterý ráno a den končíme večeří u Papa Georges.

V úterý ráno si dáváme pouze malou a rychlou snídani a vyplouváme. Naší dnešním cílem je Poros. Za prvé je to na první etapu tak akorát vzdálenost a za druhé ideální výchozí bod pro další plavbu na Kyklády. Fouká severní vítr o síle cca dvacet uzlů. To jsou opravdu top podmínky a tak nám plavba na Poros příjemně uběhla. Na další dny už má vítr podle předpovědi dost sílit, takže se Poros plní loděma už brzy odpoledne. Při takové předpovědi jaká je na další tři dny, se na Porosu schovávají všichni, co se vydali do Sarónského zálivu. Vybírám místo na úplném konci mola, protože budu ráno brzy vyplouvat a nechci, aby mi někdo přehodil řetěz od kotvy. Na večeři jdeme samozřejmě do taverny Gia Mas. Ján a Daniela už vlastně tuhle tavernu znají z mých příspěvků na Facebooku a sami jí chtěli vyzkoušet. Výsledek se dal předem očekávat, další posádka odchází z této taverny nadšená.

Tak jdeme posouvat ty limity. Je středa, osm hodin ráno a vyplouváme z Porosu na ostrov Kythnos. Rozhodovali jsme se mezi Kythnosem a Sifnosem a nakonec jsme vybrali Kythnos, protože je o cca 15nm blíže. Podle předpovědí má foukat severní vítr, tentokrát přes 30 uzlů. K tomu vlny kolem dvou metrů, přátelé, tohle není dovolená, tohle je opravdový jachting. Vítejte v Egejském moři. Hned u pevnosti vytahujeme plachty, na hlavní máme už od včera připravený druhý ref, kosatka jde ven celá. V zátoce za Porosem jsme ještě trochu schovaní v závětří, ale jakmile vyplujeme na volné moře, vítr se okamžitě opírá do plachet a Viktorka letí po zatím klidné hladině. První půlku plavby, to znamená k ostrovu Georgios, fouká rozhodně pod třicet a vlny jsou spíš kolem metru, takže vlastně ideál. Stejně to hodnotí i Honza (bylo mi dovoleno ho oslovovat česky). Prý je tohle přesně to co chtěli a očekávali. No tak hurá, to zajímavé máme teprve před sebou. Střídáme se za kormidlem, míjíme ostrov Georgios a stále se žádné drama nekoná. Možná trochu přifouklo, ale Viktorka je stále plně ovladatelná, tak pohoda. Už jsem si myslel, že to takhle dotáhneme až na Kythnos, ale to by nesměl počasí na moři řídit ten mrzutý stařík Poseidon. Zbývá nám asi deset NM a moře mění barvu z tmavě modré na bílou. Mezi Keou a Kythnosem je relativně úzká mezera a vítr se tam musí zmáčknout. To samozřejmě znamená, že zesílí. Teď už fouká dost přes třicet, vlnám do tří metrů asi moc neschází. Stojím za kormidlem a čelím občasným sprškám slané vody. Ján s Danielou jsou naštěstí na tyhle podmínky, alespoň co se týká oblečení, připraveni víc než dobře. Takže jim nehrozí zima a můžou si tak tenhle zážitek řádně vychutnat. Byla řeč o posouvání limitů a podle toho co říkali po přistání, tohle už pro ně bylo za hranou toho, v čem by chtěli plout. Byli to pro ně asi dlouhé minuty, ale tohle jsou zkušenosti, které když si prožijete na vlastní kůži, tak budete příště připraveni. Bylo to dneska celkem 45Nm, z toho bylo deset, které byli o něco těžší, ale dopluli jsme na Kythnos v pořádku, nikdo se dokonce ani nezbavil obsahu žaludku a upluli jsme to v průměru 6,5 uzlu. „Podotýkám, že jsme všichni měli samozřejmě vesty, Ján s Danielou byli poctivě připoutáni k lodi, Viktorka byla po celou dobu plavby plně ovladatelná a nic nám během plavby nehrozilo. Odpoledne kotvíme v poloprázdném přístavu Merikhas na Kythnosu. Po krátké poradě je jasné, že tady budeme stát dva dny, protože počasí se má ještě výrazně zhoršit.

Čtvrtek a pátek jsme opravdu strávili v přístavu. Největší zážitek za ty dva dny byla asi gulášová polévka, kterou jsem uvařil ve čtvrtek. Dny to byly dlouhé, venku fučelo, loď sebou neustále škubala v poryvech a já sledoval sice slabý, ale přece jen nějaký pohyb lodí v přístavu.

V sobotu se počasí umoudřilo na už vyzkoušených třicet plus, takže vyplouváme. Plujeme na Krétu a zatím jsme se k ní nijak výrazně nepřiblížili. Plánujeme plout na ostrov Sifnos a pokud to půjde dobře, tak až na ostrov Folegandros. Začátek plavby kolem západního pobřeží Kythnosu je velmi příjemný, protože jsme za ostrovem krásně schovaní. V průlivu mezi Kythnosem a Serifosem vítr opět zesiluje a na východním pobřeží Serifosu se zvedají i slušné vlny. Tentokrát máme vytaženou pouze kosatku, protože nám fouká přímo do zad. Opět držíme průměr plavby vysoko nad šesti uzly, je to taková houpavá plavba. Vlny mají ke třem metrům, prostě už fouká několik dní a některá i o dost víc. Kolem Serifosu jsme doslova proletěli a u Sifnosu, jelikož jsou všichni v pohodě, rozhodujeme o plavbě až na Folegandros. Byla to plavba v silném větru a ve větších vlnách. Občas nás některá vlna shodila ze svého hřbetu jak splašený hřebec, asi dvakrát mi vlna ze zadu zalila nohy, ale plavba to byla krásná. Těsně před soumrakem kotvíme v přístavu na ostrově Folegandros. Jdeme rovnou na večeři a pak na loď a spát. Během večeře jsme se rozhodli plout zítra na ostrov Santorini.

Neděle je asi od slova nedělat, ale to pro kapitány neplatí. Vyplouváme v osm ráno, fouká slabý zadobok na Santorini to máme nějakých 25NM. Máme opět plné prádlo (to znamená plné oplachtění, ne že máme v kalhotách), na moři jsou ještě zbytky vln, ale plavba probíhá klidně a příjemně. Před druhou odpolední kotvíme v kaldeře ostrova Santorini u betonového mola. Budeme tady jen pár hodin, tak se vyvazujeme bokem. Posádka se ihned po zakotvení vydala na prohlídku a já zatím uvařil oběd. Asi ve tři mám posádku zpátky na palubě. Daniela mluví o splněném snu, ale zároveň o neprostupném davu turistů. Není žádný důvod se tady dále zdržovat, vyplouváme na naše dnešní kotviště, ostrov Christian. Nikdy jsem tam nebyl, to je první důvod, proč tam budeme kotvit přes noc. Druhý je, že mě zaujalo jeho jméno. Okamžitě se mi vybavil můj oblíbený film s Oldřichem Novým a za třetí, mám tyhle neobydlené skály uprostřed volného moře rád. Takže plachty nahoru a s docela svižným zadobokem plujeme 16Nm k tomuhle ostrovu. Na místo připlouváme asi hodinu před soumrakem. V mapě jsem si prohlédl předem místo na zakotvení a na místě jsem příjemně překvapený, že je to dokonce lepší, než jsem čekal. Zátoka je krásně chráněná před severním větrem, kotvíme na hloubce asi 8 metrů a kotva krásně drží. Den končí nádherným západem slunce přímo do moře. Skoro jsem slyšel, jak to zasyčelo.

Je pondělí 4 hodiny ráno a já vytahuju kotvu a vyplouvám s Viktorkou kurzem 182 stupňů přímo do Heraklionu. Vzbudil jsem se krátce po třetí, a protože jsem už nemohl usnout, rozhodl jsem se posádce těch dnešních padesát mil o něco zkrátit. Prakticky okamžitě vytahuju kosatku a vypínám motor. Fouká slabý vítr do zad a Viktorka pluje zhruba tříuzlovou rychlostí. Není to sice žádný sprint, ale k cíli nás to posouvá. Je nádherná bezmračná noc s měsícem téměř v úplňku. Je to přesně ta noc, kdy je na moři vidět jako ve dne. Tyhle chvíle mám asi nejraději. Jsem sám na palubě, loď pomalu pluje, já mám v uších sluchátka a kolem mě je jen mořská hladina. Na východě začíná rudnout obzor a přichází svítání. Fakt pecka. Honza s Danielou vstávají krátce po osmé a já jdu něco dospat. To už plujeme na motor, protože i ten slabý vítr prostě lehnul. Je to škoda, protože až doteď jsme pluli pouze silou větru a naším motorem byly plachty. Na plavbu tedy dohlíží posádka. Moc jsem toho nenaspal, asi za hodinu mě vytáhl z kajuty báječný nápad. Udělám si k snídani hemenex. K tomu topinku s česnekem a jsem i po napůl probdělé noci zase fit. Mezitím se vítr zase trochu rozfoukal a tak vytahujeme plachty, které za nějakou dobu zase balíme. Takhle se to střídá ještě několikrát. Až pár mil před Heraklionem vítr lehá definitivně. Do přístavu vplouváme po čtvrté odpoledne a tím tahle plavba definitivně končí. Večer jdeme ještě do města na poslední společnou večeři, kde probíráme zážitky z celé plavby. Ján i Daniela hodnotí plavbu jako skvělý zážitek, prý si to užili. Já vím, že se rádi vrátí, ale do svého oblíbeného Chorvatska. Daniela říkala, že některé okamžiky byly až moc dobrodružné. Já na to, že to je přece ono. A pak mě zcela odzbrojila větou „ My jsme oba účetní a tam dobrodružství nepatří, nebo bys chtěl účetního, co má rád dobrodružství?“

4.10.2022 Korfos – Poros   25,6NM

5.10.2022 Poros – Kythnos   45,6NM

6-7.10.2022 stojíme na Kythnosu, protože fakt fouká

8.10.2022 Kythnos – Folegandros   60,1NM

9.10.2022 Folegandros – Santorini – Christian   40,2NM

10.10.2022 Christian – Heraklion (Kréta)   56,3NM

---

24.9.-1.10.2022

Těžká parta od Brna a Znojma   118,6NM

Miloš, Lukáš, Jef, Laďa a ještě jeden Lukáš

Docela často se stává, že přijede posádka, na doporučení někoho, kdo na Viktorce někdy v minulosti byl. Bylo tomu tak i v tomhle případě. Čekám tedy na nádraží na partičku pěti chlapů z jižní Moravy. Vždycky se holedbám, že Čechy poznám i v davu lidí valících se z nádraží spolehlivě. Tentokrát jsem si na první dobrou nebyl úplně jistej, protože Miloš měl barvu, jako někdo, kdo žije víc na jihu, než kousek od Brna. Váhal jsem ale jen chvilku, protože zbytek party mé představě, jak by taková parta mohla vypadat, odpovídal lépe. Už v autě si kluci stěžují, že jsou od tří od rána na cestě a mají hlad. Takže jejich první cesta po příjezdu na Korfos vedla do taverny na oběd. Když královsky poobědvali, nalodili se na Viktorku a někdy po čtvrté odpolední vyplouváme. Máme to jen kousek, plánujeme zastavit na noc v přístavu v Epidavru. Máme štěstí, u mola je místo a tak můžeme zakotvit. Po přistání připojuju vodu a elektriku a jdeme rovnou na večeři do jedné z místních taveren. Volba je na mě a já vůbec neváhám. Přímo u přístavu v jedné taverně pracuje naše krajanka Míša a tak využívám možnost jí pozdravit. Báječně jsme povečeřeli, vypili nějaké to pivko, ale nakonec rozhodla únava z cesty a tak jdeme na loď. Kluci jdou ráno do stejné taverny na snídani, k velké spokojenosti asi majitelky, která pomalu nestíhá přinášet další a další objednávky. Vyplouváme tedy někdy před jedenáctou a na motor plujeme kolem poloostrova Methana na Poros. Tam brzy odpoledne kotvíme. Kluci jdou na prohlídku města a jsme domluveni, že se v sedm potkáme na večeři v taverně Gia Mas. Tam jsme se také skutečně sešli a potom následovala další skvělá večeře v tomhle podniku. Většinou když se mi zaplní žaludek, tak se mi odkrví mozek a chce se mi spát. Odcházím tedy na Viktorku a nechávám kluky bez dozoru. Oni za nedlouho z taverny Gia Mas odcházejí také, ale pak se jim do cesty postavil jeden bar a podařilo se jim ho opustit a ke třetí hodině ráno.

Mohl bych tady popisovat tuhle plavbu den za dnem, ale asi to není potřeba, protože jsme sice měnili místa pobytu, ale program byl vždy skoro stejný. Den začínal bohatýrskou snídaní v některé z taveren a na podobném místě končil opulentní večeří. Když to šlo, tak jsme vytáhli plachty, ale foukalo spíš míň, takže jsme toho dost napluli i na motor. Na palubě bylo celou dobu veselo, tak  nám to pěkně uteklo.

 

24.9.2022 Korfos – Epidavros   10,3NM

25.9.2022 Epidavros – Poros   24,8NM

26.9.2022 Poros – Ermioni   21,8NM

27.9.2022 Ermioni – Hydra   13,6NM

28.9.2022 Hydra – Methana   20,8NM

29.9.2022 Methana – Aegina Perdika   8,7NM

30.9.2022 Aegina Perdika – Korfos   18,6NM

---

 

14-23.9.2022

Fanda, Pavla, Jana, Jitka a Alice   251,1NM

Tentokrát si posádka vybrala plavbu v Saronském zálivu s požadavkem na návštěvu Monemvasie a Navplia. To znamená vlastně celý Saronský záliv včetně jihovýchodní části poloostrova Peloponés. Část posádky do Řecka přicestovala autem, část přiletěla letadlem a na Korfosu jsme se potkali ve středu po druhé hodině. Ještě odpoledne odplouváme z Korfosu a plujeme jen kousek za roh, do Epidavros. Tam bereme jedno z posledních míst u mola a kotvíme.

Ve čtvrtek vyplouváme už kolem osmé hodiny a napřed na motor, ale po obeplutí Methany už na plachty plujeme na ostrov Hydra. Hydra je taková perla Saronského zálivu a určitě stojí za návštěvu. Daří se nám zakotvit přímo v přístavu ve městě a posádka si jde město prohlédnout. V přístavu ve městě se podaří zakotvit málokdy, přístav je pouze pro pár lodí a plují sem skoro všichni. My tu ale na noc nezůstáváme, po návratu posádky z města vyplouváme dál. Máme v úmyslu zakotvit v některé zátoce poblíž Porto Heli. Plujeme pomalu a na plachty. Nemusíme nikam pospíchat, protože na rozdíl od přístavů, v zátokách se dá zakotvit kdykoliv. Těsně před soumrakem jsme vybrali vhodné místo na zakotvení a po malé večeři na lodi jdeme spát.

Tahle plavba je o brzkých vyplutích, takže opět s úderem osmé vyplouváme. Plujeme pouze kousek na protější ostrov, na Spetses. Je to opět krátká zastávka na prohlídku města a nějaké ty nákupy. Ani na Spetsesu se posádka dlouho nezdržela. Protože sluníčko začíná slušně pálit a vítr skoro nefouká, zastavujeme po krátké plavbě v jedné zátoce na koupání. Osvěženi plujeme dál. Naším dnešním cílem je městečko Navplio. To prý dokonce v minulosti bývalo hlavním městem Řecka. Už z dálky je vidět dominanta rozsáhlého hradu na skále nad městem. Vplouváme do docela velkého přístavu, kde nebývá problém se zakotvením. V těchto místech se pohybuje podstatně méně lodí a přístav je opravdu velký. Po přistání se posádka vydává opět na prohlídku města. Nakonec jedna z dam na palubě na lodi zůstala, protože se jí nepovedlo přejít lávku mezi lodí a molem a spadla do vody. Vypadalo to dramaticky, ale naštěstí až na nějakou modřinu to dopadlo dobře.

V sobotu ráno se celá posádka rozhodla navštívit i hlavní atrakci tohoto místa, to znamená hrad nad městem. V průvodcích se píše, že je to 999 schodů. Rozhodně je to ještě stále v letním počasí slušný výkon. Část posádky si to poctivě vyšlápla, část volila jízdu taxíkem. Asi v jedenáct jsme se sešli všichni na Viktorce a můžeme plout dál. Tentokrát plujeme rovnou na místo, kde budeme přes noc, protože i tady má posádka v plánu výlet. Tím přístavem je Leonidas a asi 10km v horách je prý zajímavý klášter, který se chystají navštívit. Nakonec na výlet jela jenom část posádky a ten zbytek dal přednost koupání v moři a kávě v taverně. Večer jdeme všichni do jedné z místních taveren na večeři a vlastně hned po večeři na loď.

V neděli opět vyplouváme brzy po ránu. Plujeme na nejvzdálenější a nejjižnější místo téhle plavby. Tím místem je Monemvasia. Plavba začíná s mírným větrem, který postupně sílí, když přistáváme v Monemvasii, tak už fouká docela dost. Přistáváme u mola, posádka jde ihned po přistání na prohlídku skalního města. To místo je opravdu pěkné, už jsem ho tady v deníku několikrát popisoval. Já zůstávám na lodi a sleduji dění v přístavu. Za chvilku postupně připlouvají dvě lodě. Obě jsou charterovky. V tomhle větru je potřeba mít přistání dobře rozmyšlené a rozhodně není moc prostoru a času na opravování případných chyb. Obě přistání se sice obešli bez vážnějších škod, ale nějaké šrámy si ty lodě odnesli. Jedna se pokoušela přistát bokem a narazila poměrně tvrdě přídí do betonového mola. Ta druhá se nechala sfouknout do kouta, kde drcla bokem k vyvázanému bagru, který tady staví nový přístav. Posádka se na Viktorku vrátila kolem páté odpoledne a vyplouváme vlastně už na zpáteční cestu, do přístavu Gerakas, který je nějakých deset NM na sever. Vytahujeme plachty a slušnou část plachtíme, pouze konec plavby doplouváme na motor. V přístavu kotvíme po soumraku.

Dalším dnem téhle plavby je pondělí. Pomalu se začínáme vracet na sever. Dnešním cílem je městečko Ermioni v západním cípu Hyderského kanálu. Fouká slabší vítr, na moři jsou sice malé, ale nepříjemně rozbité vlny, je to taková pomalá houpavá plavba. Skoro všichni tuhle plavbu prospali v kajutách, na palubě delší dobu byla jenom Jitka. Asi ve čtyři odpoledne kotvíme u nezvykle prázdného městského mola.

V úterý plujeme na plachty Hyderským kanálem, na jeho konci zastavujeme v zátoce na koupání a na oběd. Už nějakou dobu máme v lednici masové kuličky a mě napadlo, uvařit z nich něco jako buřtguláš. Bylo to takové, co loď dala, ale prý to bylo dobré. A kdyby někomu nechutnalo, dnes večer bude možnost si dát v taverně Gia Mas něco lepšího.

Už je tu předposlední den plavby, středa. Dnešním cílem je přístav Perdika na ostrově Methana. Cestou ještě zastavíme na koupání na Methaně. Tentokrát se nejedná o žádnou pláž, ale o termální pramen sladké vody a na druhé straně města sirné prameny vyvěrající do moře. Část posádky se vrhla na koupání, část na kafe a zanedlouho vyplouváme dál. Skoro nefouká, přesto vytahuji plachty, ale jen proto, abych je mohl za chvilku zase sbalit. Asi v e tři odpoledne jsme v Perdice a posádka jde hledat auto na zapůjčení, protože je v plánu výlet. Auto se jim sehnat nepodařilo a v Perdice se jim nelíbilo, tak vyplouváme zkusit štěstí jen o kousek na sever. Bohužel přístav ve městě na Aegině je beznadějně plný. Přeplouváme tedy na ostrov Agistri, kde se nám podaří zabrat poslední místo u mola a zakotvit.

Ve čtvrtek se obloha zatáhla a tak jsme pouze přepluli těch pár mil do domovského přístavu Viktorky na Korfos, kde tahle plavba skončila.

 

14.9.2022 Korfos – Epidavros 9,3NM

15.9.2022 Epidavros – Hydra – Porto Heli (zátoka) 49,4NM

16.9.2022 Porto Heli – Navplio   30,9NM

17.9.2022 Navplio – Leonidas   27,1NM

18.9.2022 Leonidas – Monemvasia – Gerakas   42,3NM

19.9.2022 Gerakas – Ermioni   38,6NM

20.9.2022 Ermioni – Poros   21,9NM

21.9.2022 Poros – Methana – Aegina Perdika – Agistri  19,8NM

22.9.2022 Agistri – Korfos   11,8NM

 

24.8.-3-9-2022

Italsko-Slovenská plavba   264NM

Adriana a Andrea

Podle jmen by to mohlo vypadat, že jsem měl na palubě dvě holky, ale skutečnost je jiná. Andrea je Ital a tam je to mužské jméno. Adriana Slovenka a jsou manželé. To jenom aby bylo jasno. Nebyli jsme tedy zrovna početná posádka, ale nakonec to vůbec nevadilo. Před plavbou jsem měl obavu, jak se budeme domlouvat, protože moje angličtina není na složitější hovory vhodná a italsky neumím vůbec. Nakonec by nám ani angličtina nepomohla, protože Andrea se také drží pouze své rodné řeči. Sice pochytil pár slovenských výrazů, ale ani to na delší hovor nebylo. Vůbec to neznamená, že bychom si během plavby nepokecali. Adriana trpělivě překládala a komunikace vůbec nevázla. Vždycky se ptám, kde mě posádka objevila a tentokrát jsem dostal skutečně zajímavou odpověď. Prý mě viděli během své dovolené před třemi roky na Santorini. Teda mě a Viktorku. Jelikož to doložili i fotkou, tak není důvod o tom pochybovat. Tím jsme měli vyřešenou obvyklou otázku ohledně plavby na Santorini a mohli jsme si na tuhle desetidenní plavbu naplánovat, kam vlastně poplujeme. Počasí bylo příznivé, takže míříme na Kyklády. První den jsme vypluli z Korfosu, na Agistri zastavili na koupání a já se rozhodl uvařit oběd. Drzost mi nechybí, takže vařím poprvé v životě pro Itala těstoviny. Vím, že Italové mají rádi těstoviny lehce tužší, o chuť kuřecích prsou na smetaně se žampiony se nebojím. Andrea skutečně konzistenci těstovin ocenil, jelikož si přidal, tak mu to asi opravdu chutnalo.  Odpoledne jsme zamířili na ostrov Poros, na večeři do hotelu Saron. To je skutečná jistota, kde za normální cenu dostanete skutečně luxusní večeři. Musím říct, že posádka byla při placení dost překvapená a nechtěli věřit, že se jedná o náš účet. Prý očekávali sumu minimálně dvojnásobnou. Další den, to znamená v pátek, plujeme na Hydru. Děláme zastávku v Bufet zátoce na koupání a pak míříme rovnou do města na Hydře. Pátek je tady asi největší šance získat místo a to se nám také podařilo. Adriana s Andreou po přistání šli na prohlídku města, pak na koupání a nakonec na večeři. Já se k nim tentokrát nepřidal, protože jsme měli takový pozdější oběd po připlutí na Hydru a neměl jsem hlad. V sobotu ráno vyplouváme na slíbené Kyklády. Abychom si plavbu zkrátili, volíme trasu na opuštěný ostrov západně od ostrova Milos, ostrov Falkonera. Je to taková větší neobydlená skála, ale na její jižní části je pěkná zátoka na přenocování. Největší zážitek z tohoto místa přichází po setmění. Pokud ještě nevyjde měsíc, máte najednou na sebou miliardy hvězd, mléčná dráha vypadá jak namalovaná malířskou štětkou, prostě se jedná o nevšední zážitek. Falkonera je asi 25Nm od nejbližšího zdroje světelného smogu a proto je tam obloha tak impozantní. Další den, tedy v neděli vyplouvám krátce po páté ranní směr ostrov Milos. Samozřejmě máme namířeno do zátoky Kleftiko.

 

25.8.2022 Korfos – Poros 26,4NM

26.8.2022 Poros – Hydra 15,6NM

27.8.2022 Hydra – Falkonera 41,4NM

28.8.2022 Falkonera – Milos 41,5NM

29.8.2022 Milos – Serifos 33,8NM

30.8.2022 Serifos – Kythnos  22,9NM

31.8.2022 Kythnos – Sounio  27,2NM

1.9.2022  Sounio – Aegina Perdika  29,7NM

2.9.2022 Aegina Perdika – Korfos  25,5NM

 

---

Níže v deníku je několik plaveb u kterých není žádný popis. Je to z toho důvodu, že jsem měl rozbitý počítač a nemohl jsem deník psát průběžně. Pokusím se časem dopsat alespoň základní popis, ale tohle psani zpětně mi fakt nejde. Díky za pochopení

---

 

13-23.8.2022

Radek, Alice, Lukáš a Vítek   262,1NM

14.8.2022 Korfos – Sounio 46,4NM

15.8.2022 Sounio – Kythnos  24,6NM

16.8.2022 Kythnos – Serifos  24,9NM

17.8.2022 Serifos . Sifnos  13,4NM

18.8.2022 Sifnos – Milos  23,8NM

19.8.2022 Milos – Falkonera 40,9NM

20.8.2022 Falkonera – Hydra  42,1NM

21.8.2022 Hydra – Poros 18,8NM

22.8.2022 Poros – Korfos 27,2NM

 

3-11.8.2022

Petr a Monika   201,8NM

4.8.2022 Korfos – Methana Vathi  15,4NM

5.8.2022 Methana Vathi – Poros  24,1NM

6.8.2022 Poros – Portokeli  32,3NM

7.8.2022 Portokeli – Navplio  25,6NM

8.8.2022 Navplio – Tyros  21,8NM

9.8.2022 Tyros – Ermioni  27,6NM

10.8.2022 Ermioni – Methana 31,8NM

11.8.2022 Methana – Korfos  23,2NM

 

 

23.7.-2.8.2022

Petr, Růžena, Martin a Petra  265,4NM

24-25.7.2022 Korfos – Milos 109,8NM

26.7.2022 Milos – Kimolos 14,5NM

27.7.2022 Kimolos – Serifos 35,3NM

28.7.2022 Serifos – Kythnos  25,7NM

30.7.2022 Kythnos – Sounio  24,9NM

31.7.2022 Sounio – Poros  29,7NM

1.8.2022 Poros – Korfos  25,5NM

 

13-23.7.2022

Ivča, Zuzka, Filip a Veronika   199,6NM

Tohle je plavba, na kterou se těším vždy z celé sezóny nejvíce. Je to totiž plavba s mojí rodinou. Tentokrát si dal říct i náš syn Filip a po letech s námi opět vyrazil na loď. Myslím, že na jeho rozhodování měla dost velký vliv i jeho přítelkyně Veronika. Na palubě je samozřejmě moje žena Iveta a dcerka Zuzka. Já mám sice rád svižnější jachting, ale Ivča nikoliv a být kapitánem, nezaručuje na téhle plavbě stoprocentní rozhodovací pravomoc. Veronika je na lodi poprvé, tak musíme brát ohledy i na ní. Nebudu tuhle plavbu nijak dlouze popisovat. Pluli jsme prakticky v bezvětří, každý den jen kousek. Bylo to hlavně o rodinné pohodě.

13.7.2022 Korfos – Poros 28,4NM

15.7.2022 Poros – Hydra 12,9NM

16.7.2022 Hydra – Koiladas 29,1NM

17.7.2022 Koiladas – Navplion 20,1NM

18.7.2022 Navplion – Tyros 22,6NM

19.7.2022 Tyros – Ermioni – Poros 52,5NM

21.7.2022 Poros – Epidavros 21,6NM

22.7.2022 Epidavros – Korfos 12,4NM 

 

2-12.7.2022

Vítek, Lucka, Denis a Robin   225,3NM

Tahle posádka byla na Korfosu už s předstihem, ubytovali v jednom z místních penzionů a čekali na sobotu, až se budou moct nalodit na Viktorku. Volný čas vyplnili výlety a taky si dali ponor v Epidavru. Potkali jsme se tedy v pátek večer a domlouváme, jak s tou plavbou naložíme. Záhy zjišťuju, že Vítek (táta) je skutečně zapálený jachtař. Vypadá to, že sleduje snad všechno, co se pohybuje na hladinách moří a má to alespoň nějakou plachtu. Dále je na palubě maminka Lucka a dva už dost odrostlí kluci. Vypluli jsme tedy v neděli ráno a hned za naší zátokou vytahujeme plachty. Po asi dvou hodinách plavby zastavujeme u ostrova Agistri na koupání a pak pokračujeme v plachtění na ostrov Poros. Máme v plánu plout na Kyklady, ale zatím tam dost fouká, proto volíme další den plavbu v Saronském zálivu, do městečka Ermioni. V Ermioni kotvíme na konci mola na nejklidnějším místě. Další den jsme přepluli na ostrov Hydra a už vyhlížíme vývoj počasí na další dny. Vítr má být totiž pro plavbu příznivější a stále máme v plánu plout na Kyklady. Dopisuju to po hodně dlouhé době, protože jsem měl rozbitý počítač a musel bych si podrobnosti z plavby vymýšlet. Co můžu napsat s jistotou je, že Vítek je asi zatím největší nadšenec do jachtingu, který na lodi byl. Dobrý je to, že krom mnoha načtených zkušeností dobře ovládá loď i v reálném prostředí. Pluli jsme i v docela silném větru a vlnách a nikomu z téhle posádky to nevadilo. Kupodivu jsem měl pocit, že si to užívá i maminka Lucka. A věřte, že to často nebývá. Loučení s touhle posádkou probíhá až na letišti v Athénách, kam jsem je odvezl. Ne, tohle běžně nedělám, ale jen asi o dvě hodiny později tady vyzvednu další posádku a tou je moje vlastní rodina.

3.7.2022 Korfos – Poros 27,1NM

4.7.2022 Poros – Ermioni 22,1NM

5.7.2022 Ermioni – Hydra 12,9NM

6.7.2022 Hydra – Kythnos Merikhas 48,6NM

7.7.2022 Kythnos – Kea 31,7NM

8.7.2022 Kea – Sounio 16,7NM

9.7.2022 Sounio – Methana 31,5NM

10.7.2022 Methana – Epidavros 22,5NM

11.7.2022 Epidavros – Korfos  12,2NM

 

25.6.-2.7.2022 Aleš, Vendula, Bětka, Majda a Štěpán   140,2NM

Aleš není u nás v Korfosu žádný nováček, byl už několikrát na lodi mých kolegů. Tentokrát sebou ale vzal celou svojí rodinu a rozhodl se plout na Viktorce. Ani tak o společnost svých kamarádů nepřišel. Protože ti plují na další lodi, vlastně stejnou trasu jako my. Lukáš už má dost napluto, Vendy taky už párkrát na moři byla, ale pro děti se jedná o první plavbu. Všichni se na plavbu těší, proto vyplouváme hned v sobotu. Chvilku plujeme na plachty a vítr je slabší a slabší, balíme plachty a na motor plujeme na ostrov Methana, do přístavu Vathi. Je to maličký přístav a je téměř plný. Naštěstí jsme se na konec mola vešli a tak můžeme jít na první večeři. Pro všechny to byl velký gurmánský zážitek.

V neděli už se vítr umoudřil a brzy dopoledne vyplouváme směr ostrov Agistri. Tam na jeho východním pobřeží kotvíme v krásné zátoce s malou jeskyní. Jedeme typický dovolenkový jachting. To znamená, že hodně času trávíme v zátoce na koupání. Odpoledne vytahujeme kotvu a napřed plujeme na ostrov Aegina na nákup. Rozhodli jsme se totiž strávit noc v malé zátoce na severu ostrova Poros. Z Aeginy plujeme pěknou stoupačku a když jsme zakotvili v zátoce na Porosu, připluli na další lodi, Alešovi a Vendy kamarádi.

Po snídani zvedáme kotvu a obeplouváme ostrov Poros ze severu. Hned jak je to možné, vytahujeme plachty, sice pomalu, ale přesto plachtíme. Obeplouváme východní cíp Peloponésu a za ním plachty balíme a zastavujeme v zátoce na koupání. Je to moje oblíbená bufet zátoka. Neuvěřitelně kouzelné místo, kde bylo předešlé roky možné si dát i malé občerstvení, v takové spíš boudě. Byli tady dva hodně staří manželé, ale bohužel, letos ještě ani jednou. Když si všichni užili koupání, vyplouváme dál. Dnešní cíl je ještě cca třináct námořních mil. Napřed plujeme na motor, pak na slabý zaďák a pak znovu na motor. Do Ermioni připlouváme před šestou večerní a je tady stále ještě dost místa. Děti se samozřejmě dožadují dalšího koupání a pak jdeme na večeři do taverny Kavos. Je to mnohokrát vyzkoušená taverna s nejlepším výhledem na Hyderský kanál.

Podle předpovědi bychom si dnes měli užít příjemný jachting. Kolem poledne by se měl rozfoukat severní vítr, asi patnáct uzlů. To jsou ideální podmínky. Napřed plujeme jenom kousek, jsou tady takové malé skalky vyčuhující asi metr nad hladinu moře. Kolem nich je moc pěkné šnorchlování a občas se tady dají najít pěkné mušle. Strávili jsme na tomhle pěkném místě asi dvě hodiny. Pak začalo foukat a je čas se začít věnovat jachtingu. Vytahujeme tedy kotvu, vzápětí plachty a začínáme křižovat na ostrov Hydra. Pak jsme zahlédli Alešovi kamarády na druhé lodi a míříme k nim. Samozřejmě se pouštíme do závodění a většinu trasy na Hydru plujeme bok po boku. Na obou lodích se závodí a ještě natáčí videa. Vznikla z toho spousta skvělého materiálu. Mohl bych se tvářit, že není důležité, kdo tenhle předem nevyhlášenej závod vyhrál, ale ti co mě znají, by tomu nevěřili. Viktorka má délku 33 stop, Taureta 45. Do zátoky Mandraki na Hydře jsme vpluli po cca deseti mílích bok po boku. Ti co o plachetnicích něco vědí asi tuší kdo by se měl cítit jako vítěz. Hlavně jsme si to ale báječně užili.

Docela to utíká, už máme středu. Ze zátoky Mandraki vyplouváme hned po snídani. Fouká opět příjemný vítr , takže opět plné prádlo a plachtíme směr Poros. Napřed opět zátoka na koupání, pak na Porosu další koupání a zmrzlina pro děti. Opět jsme se sešli, obě lodi a domlouváme se na společné večeři. Výběr kde to bude, obě posádky svěřili mě. Na Porosu mám jasnou volbu, hotel Saron. Perfektní prostředí, skvělé jídlo a neuvěřitelný úsměv paní majitelky. Jdu tedy zamluvit stůl pro čtrnáct lidí. Všichni si večeři pochvalovali, vše bylo opět perfektní. Já jsem si dal hověí steak a byl jsem rád, když jsem se odvalil do Viktorky.

Zbytek plavby už probíhal v zaběhnutém rytmu. Chvilku plachtění, pak koupání, pak zase plachtění a nakonec nějaká ta taverna na večeři.

 

25.6.2022 Korfos – Methana (Vathi) 15,1NM

26.6.2022 Methana (Vathi) – Poros 26NM

27.6.2022 Poros (zátoka) – Ermioni 20,5NM

28.6.2022 Ermioni – Hydra 16,8NM

29.6.2022 Hydra – Poros 21,1NM

30.6.2022 Poros – Moni – Epidavros 27,3NM

1.7.2022 Epidavros – Korfos 13,4NM

 

18-25.6.2022 Petr, Jarda, Lukáš a Drahomír   184,4NM

Kluci z okruhovek

Vyzvedl jsem kluky v sobotu před jednou odpolední a jedeme na Korfos. Cestou jsme se zastavili v jedné taverně, protože měli hlad a hladový člověk by na lodi nebyl spokojený. Už po cestě na Korfos jsem vyzvídal, jaké mají kluci zkušenosti s jachtingem. Dostal jsem zajímavou informaci, s jachtingem velké, s mořem žádnou. Jak je to možné? Je to vlastně jednoduché, ta zkušenost s jachtingem pochází z okruhového jachtingu na Fireballech. To jsou dvouposádkové plachetnice, dost svižné, protože jsou hodně přeplachtěné. To by mělo znamenat, že nebudou mít s ovládáním Viktorky žádný problém, protože ten kdo umí číst vítr, nemůže mít problém s ovládáním žádné plachetnice. Ihned po příjezdu na Korfos, po krátkém nalodění vyplouváme. Fouká svižnější severní vítr, takže krásný bočák, který nás dovezl až na Methanu. Nejvíce času strávil za kormidlem Petr, který dirigoval svého bratra Jardu, jak má trimovat plachty. Hned od začátku bylo jasné, že kluky jachting baví, s větrem si rozumí a na moři budou brzy jako doma. Petr s Jardou plachtili, Drahoš doplňoval tekutiny a Lukáš byl postupně stále více zamlklý, až s mohutným řevem vylepšil rybám stravu. To bylo už kousíček před Methanou, kde jsme se vyvázali u poloprázdného mola. Prakticky hned jdeme na večeři, kluci pak dál na prohlídku města a já si jdu číst do lodě. Ještě jsem měl ten večer jeden zážitek, s obrovským temperamentem se do sebe pustily dvě posádky, italská a rumunská, které se nemohly na téměř prázdném mole dohodnout, kdo si kam má stoupnout. Byla z toho velká mela, ženský obou lodí řvaly jak hyeny a chlapi se pustili i do pěkné strkanice. Vypadalo to, že padne i nějaká facka.

Už večer padlo rozhodnutí, že plujeme na Kyklady. A to i přesto, že podle předpovědi nás rozhodně nečeká žádný pohodový jachting, ale ostrá jízda v 35 uzlech větru. Petr s Jardou jsou na tuhle divočejší jízdu natěšeni, Drahoš si z toho nic nedělá, ale Lukáš se moc netěší. Začali jsme konzervativně, na hlavní plachtě rovnou druhý ref, kosatka je venku celá. Je jasné, že to začne až za polovinou trasy, za ostrovem Georgios. To je místo na dohled od chrámu Poseidona. Toho zapšklého starce, který námořníkům stále škodí. První půlka proběhla podle očekávání. Vlny něco málo přes metr, vítr tak do 25 uzlů. Pak jsem se na chvilku schovali za Georgios a za jeho východním cípem to přišlo. Vítr výrazně zesílil, vlny mezi dvěma a třema metry, občas větší náklon, ale Viktorka je stále dobře ovladatelná. Teď už fouká stabilně přes třicet a v četných poryvech pravděpodobně o něco víc, než podle předpovědi. Až na Lukáše si všichni plavbu užívají. Na Kythnos jsme připluli s průměrem 6,5 uzlu. Byl to sice ostřejší jachting, ale rozhodně nic nebezpečného. Petr, Jarda a Drahoš jsou za tenhle zážitek rádi, ale na Lukáše to bylo moc. Ten plavbu spíš protrpěl a rozhodl se, že nebude dál pokračovat. Na večeři jdeme samozřejmě společně, ještě to probíráme s Lukášem, ale ani příslib podstatně slabších podmínek jeho rozhodnutí nezměnil. Důležité je, že Lukáš nikomu nic nevyčítal, ráno jsme ještě udělali společnou fotku a vyplouváme. V zápětí vyplouvá i Lukáš, ale už na palubě trajektu do Athén.

Takže už ve čtyřech vytahujeme plné prádlo a ve slabém větru a na klidné hladině křižujeme na ostrov Kea. Kluci Viktorku ovládají sami, já se válím v kajutě a čtu další díl Husitské epopeje. Až k ostrovu Kea plujeme na plachty, pak vítr lehnul a na motor doplouváme k městskému molu. Kluci jdou napřed na koupačku, pak na prohlídku města a když se vrátili, jdeme na společnou večeři.

Zbytek plavby už proběhl bez velkých vzruchů. Poctivě jsme využily každý, byť sebeslabší závan větru, občas zastavili v nějaké zátoce na koupání a na Porosu i o něco déle poseděli v taverně.

Moře má mnoho tváří a tentokrát jich ukázalo celou škálu. Do podmínek, které byly během plavby na Kythnos vyplouvám pouze po důkladném varování a ještě pouze v případě, že na palubě nejsou děti, nebo někdo, kdo by takovou plavbu odmítnul.  Občas prostě nevyplujem, párkrát jsme se už i otočili. Moře se nikdo bát nemusí, moře je kamarád.

18.6.2022 Korfos – Methana 21,5NM

19.6.2022 Methana – Kythnos 52,4NM

20.6.2022 Kythnos – Kea27,5NM

21.6.2022 Kea – Sounio17,8NM

22.6.2022 Sounio – Poros 30,5NM

23.6.2022 Poros – Epidavros 22,6NM

24.6.2022 Epidavros – Korfos 12,1NM

 

11-18.6.2022 Pavel, Jana, Martin, Andrea a Filip   118,8NM

Opět jsem zanedbal psaní deníku a nemám sílu to dát už dohromady. Byla to taková poklidná plavba, většinou na motor, protože prakticky celý týden nic nefoukalo. Hodně času jsme strávili v zátokách a věnovali se hlavně koupání a lenošení. Večer skvělá večeře v některé z taveren, posádka nějaký ten špacír a další den plavba zase o kousek dál.

12.6.2022 Korfos – Poros 25,3NM

13.6.2022 Poros – Ermioni 22,2NM

14.6.2022 Ermioni – Hydra 14,3NM

15.6.2022 Hydra – Methana 27,9NM

16.6.2022 Methana – Agistri – Epidavros 18,6NM

17.6.2022 Epidavros – Korfos 10,5NM

 

4-11.6.2022 Marcel, Janette, Marcel, Marcus a Miriam   100,2NM

Další typicky rodinná plavba s dětma na palubě. Tentokrát jsou hned tři. Devítiletý Marcel, šestiletý Marcus a teprve dvouletá Miriam. Samozřejmě mají sebou i rodiče. Protože se jedná o dětskou plavbu, přizpůsobujeme tomu program. Volíme jenom krátké etapy a dáváme přednost času strávenému v zátokách na koupání. Oba kluci se nebojí kormidlovat a občas se přidá i Miri. Ta je zatím nejmladší námořnicí na Viktorce. Přál bych všem vidět, jak v modrobílých šatičkách stojí na špičkách za kormidlem a se širokým úsměvem kormidluje loď. I přes krátké plavby jsme dopluli na ostrov Hydra a zpátky. Na Porosu jsme si užili prudkou večerní bouřku v přístavu na kotvě a i tohle byl pro posádku zážitek. Plachtění jsme vyzkoušeli jenom během plavby z Porosu na Hydru. Jednak proto, že celý týden téměř nefoukalo a za druhé proto, že plavba na motor je pro malé děti pohodlnější a i bezpečnější. Byl to fajn týden a myslím, že si to všichni užili.

5.6.2022 Korfos – Epidavros 12,1NM

6.6.2022 Epidavros – Poros 23,1NM

7.6.2022 Poros – Hydra  15,2NM

8.6.2022 Hydra – Methana 22,1NM

9.6.2022 Methana – Methana Vathi 12,5NM

10.6.2022 Methana Vathi – Korfos 15,2NM

28.5-4.6.2022 Jana, David, Petr a Honza   359,9NM

Nonstop na Santorini

Po týdenní přestávce vyzvedávám v sobotu před druhou odpolední novou posádku. Jedeme rovnou na Korfos, kde se posádka napřed nakrmí v jedné z místních taveren a před čtvrtou odpoledne vyplouváme. Tentokrát mám posádku, ve které jsou i kapitáni a vypadá to, že mají chuť plout. Kam poplujeme, řešíme až po vyplutí z Korfosu. To, že to budou Kyklady je jasné velmi brzy, tak navrhuji trasu Milos, Serifos, Kythnos a zpět do Sarónského zálivu. To je na týden rozumná porce. No a pak padla obvyklá otázka: „a mohli bychom plout na Santorini“? Odpovídal jsem na to už mnohokrát, většinou se posádky od úmyslu plout za týden na Santorini a zpět snažím odradit, protože to znamená, plout od rána do večera a dokonce i v noci. Dostávám odpověď, že jim to nevadí, že to je to co chtějí. Jdu si tedy pořádně prohlídnout předpověď. Jelikož je situace vcelku příznivá, vymýšlíme plán, jak to provést. To už máme vytažené plachty a křižujeme kolem poloostrova Methana na ostrov Poros, kde měl být cíl naší dnešní plavby. Tam také před devátou večerní kotvíme. Nebudeme tady na noc, je to nutná zastávka kvůli nákupu zhruba na dva dny. Nakonec jsme si dali i večeři v hotelu Saron, protože nás majitel nenechal jen projít okolo. Na posádku zapůsobil tak, že během okamžiku sedíme u stolu a objednáváme večeři. Po chvilce nás přišla přivítat i manželka majitele a posádka si poprvé užívá skutečnou, srdečnou, řeckou pohostinnost. V tu chvíli mám pocit, že by tady chtěli zůstat alespoň do snídaně. Sytí se vracíme na Viktorku a v půl jedenácté vyplouváme do bezměsíčné noci. Za pevností, která dříve střežila vjezd do úžiny kolem Porosu, vytahujeme plachty. Plujeme střídavě na plachty a na motor, až vítr úplně lehá. Rozdělili jsme si služby na noční plavbu. Po krátkém školení věřím, že všichni svojí hlídku zvládnou. Noc probíhá klidně, motor pravidelně hučí, upluté míle vesele naskakují. Vypadá to jako idylka. Během noci byla jedna menší nevolnost, ale ani tou se nikdo nedá odradit. Před polednem kotvíme v zátoce Kleftiko na ostrově Milos. Je to jenom krátká zastávka na koupání a průzkum tohohle nádherného místa. Strávili jsme tam necelé dvě hodiny a pokračujeme směr Santorini. Na lodi se podává k obědu guláš. Nějakou dobu plujeme na slabý zaďák, ale dlouho to nevydrželo a znovu startujeme motor. Santorini už máme krásně na dohled a tam také před desátou večerní kotvíme. Kotvíme u malého betonového mola, vyhrazeném pro místní rybáře a mini trajekt. Vybírám místo, tak abychom nikomu nepřekáželi a spoléhám na místní vstřícnost. Mini trajekt v zápětí připlouvá, zdravíme se s kapitánem a nikdo nás z mola nevyhazuje. Dokonce nám kapitán nabízí, že se můžeme pro jistotu navázat na jeho loď.

Noc proběhla klidně, ráno se budíme před osmou a rovnou přeplouváme na protější stranu, kde si posádka vyskočí a půjde si prohlédnout to vytoužené Santorini. Děláme jenom letmou zastávku, posádka vyskakuje na molo a já odplouvám někam počkat, než se té nádhery dostatečně nabaží. Po chvilce se vyvazuju na b=oji na ostrůvku Thirasia. Nemám nic na práci a tak za chvilku spokojeně dřímu v kajutě. Ze spánku mě probudilo nesmělé ťukání na loď. Na gumáku připlul majitel bóje a zjišťuje, jak dlouho tam budu stát. Když jsem mu řekl, že ještě zhruba hodinu, mávnul rukou a odplul. Odhaduji, že moje posádka už by mohla mít Santorini prohlédnuté, odvazuji loď a pomalu pluju k molu, kde jsem je vysadil. Asi když jsem byl v půli plavby, zvoní mi telefon a David hlásí, že chtějí na loď. Opět manévr letmého přistání, vyplouváme z kaldery ostrova, vytahujeme pouze kosatku a na tak akorát boční vítr plujeme na ostrov Ios. Kolem čtvrté odpoledne kotvíme na Iosu a posádka jde na druhou prohlídku tohoto dne. Na loď se vrátili nadšení a další posádka potvrdila, že Ios je prostě o poznání hezčí, než slavné Santorini. Den končíme večeří v taverně pod fíkusem. Byla samozřejmě skvělá jako obvykle.

Nejzazšího bodu naší plavby jsme dosáhli včera, teď už se budeme pomalu vracet. Naším dnešním cílem je ostrov Serifos. Nějakých padesát mil na severozápad. Chvilku plujeme na motor, ale asi po hodině plavby začíná trochu foukat. Jak jinak než na stoupačku, ale nikomu to nevadí. Vytahujeme plachty a poctivě stoupáme kolem jižního cípu ostrova Sifnos, do přístavu na ostrově Serifos. Tam je program poměrně jasný. Já hlídám loď, posádka jde na prohlídku a pak jdeme na společnou večeři.

Včerejší prohlídka téhle aktivní posádce asi nestačila, protože když jsem se v osm ráno probudil, byl jsem na lodi sám. Oni opravdu vstali v šest ráno a vyšlapali do vesnice vysoko nad přístavem. Když se vrátili, okamžitě jsme vypluli. Něco fouká, opět budeme muset křižovat, ale na to už jsme si zvykli. Plavba vcelku slušně uběhla a odpoledne házíme kotvu na dalším krásném místě, tentokrát na pláži Kolona Beach na ostrově Kythnos.

Už několik dní nám něco fouká a dnes se to má ještě zlepšit. Tahle parta se už pár dní těší na ostřejší jachting. Podle předpovědi má vítr atakovat 30 uzlů, to slibuje pěkně svižné svezení. Tentokrát vyhovuje i směr větru, jdeme na to. Napřed jsem sbalil bimini, protože by v silném větru trpělo a taky by nás brzdilo. To znamená, že až dneska skončíme, budou mít všichni opálené minimálně obličeje. V osm ráno jsou všichni na svých místech a můžeme vyplout. Honza obsluhuje kotevní vrátek, ostatní si ještě navlékají vesty. Nečeká nás žádný extrém, ale svižnější jízda to bude určitě. Ještě v zátoce za přístavem vytahujeme hlavní plachtu, začínáme konzervativně s prvním refem. Vzápětí rozvineme i kosatku, tu zatím taky ne celou. Viktorka nabrala vítr do plachet, to už stojí za kormidlem Honza a uháníme kolem ostrova Georgios na ostrov Poros. Asi po deseti mílích se nám za zády objevila plachetnice. Sice podstatně větší než Viktorka, ale zadarmo se nedáme. To už kormidluje David a já poctivě trimuju plachty. Nebudu to zbytečně protahovat, prostě jsme jim frnkli. Plachty balíme těsně před Porosem. Máme za sebou padesát námořních mil a dalo nám to průměr 6,5 uzlu. To, že jsme podruhé během jedné plavby na Porosu si vyžádala posádka, protože si chtěla zopakovat gurmánský zážitek v hotelu Saron. Tam jsme si také dali skvělou večeři.

Poslední den plavby už nás čeká jen krátká plavba do Korfosu. Plujeme na plachty, opět stoupačka, ale všichni si užívají i poslední míle téhle plavby. Na Korfosu nás čeká na závěr ještě grilovačka ve Fárosu (taková česká základna pro námořníky). Když jsme tam dorazili, tak se na dřevěném uhlí v alobalu dopékaly tři nádherné vepřové kýty. Sešlo se nás tam něco pod dvacet námořníků z bývalého Československa. Večírek se protáhl lehce přes půlnoc, asi hlavně díky několika velmi dobrých hráčů na různé strunné nástroje.

Takže, dá se za týden doplout na Santorini a zpět? Ano dá, jen musí posádka alespoň tušit, co taková plavba obnáší. Tahle parta to dala na jedničku.

každý může plout:-)

28-29.5.2022 Korfos – Santorini  154,3NM

30.5.2022 Santorini – Ios 25,5NM

31.5.2022 Ios – Serifos 56,5NM

1.6.2022 Serifos – Kythnos 34,4NM

2.6.2022 Kythnos – Poros 49,8NM

3.6.2022 Poros –Korfos 39,4NM

14-21.5.2022 David, Edita, Filip a Max    153,3NM

13letý kapitán

Plavbu původně dostal Filip jako dárek k narozeninám, ale protože se hned potom svět zbláznil, tak než se akce mohla uskutečnit, utekly dva roky.

14.5.2022 Korfos – Methana  21,8NM

Tahle rodinka přiletěla do Řecka s předstihem a než se vydali na Viktorku, stihli si užít turistiku v Athénách. V pátek jsme se domluvili, v kolik je vyzvednu v Korintu na nádraží a tam jsme se také v sobotu poprvé potkali. Už v autě se rozhodlo, že ještě dnes vyplujeme a tak jsme udělali pouze krátkou zastávku na nákup a kolem čtvrté odrazili od mola na Korfosu. Všichni na palubě jsou na lodi poprvé, o to budou jejich zážitky intenzivnější. Hned od prvních okamžiků projevují zájem o ovládání lodi. První rozpaky a pochyby jsou rychle pryč a všichni postupně získávají ve Viktorku důvěru. Zpočátku plujeme na motor, ale velmi brzy vytahujeme plachty a ve slabém větru křižujeme kolem poloostrova Methana. To je také cíl naší dnešní plavby. Během plavby na stoupačku (plavba proti větru) děláme několik réček (obrat proti větru) a netrvalo to dlouho a jsme vcelku sehraná posádka. Myslím, že první byl u kormidla nejmladší na palubě – Max. Ve třinácti letech po krátké instruktáži vedl Viktorku pevnou rukou, aby vzápětí mohl předat své zkušenosti tátovi. Pak jsme si střihli malej nikým nevyhlášenej závod s okolo plující lodí. Rozhodně jsme neudělali žádnou ostudu a po deváté večerní jsme zakotvili u městského mola na Methaně. Prakticky okamžitě jdeme na první společnou večeři. Bohatě jsme povečeřeli výbornou pizzu, probrali dnešní zážitky a šli spát na loď.

15.5.2022 Methana – Ermioni   37,7NM

Noc u mola na Methaně byla nádherně klidná, všichni určitě měli možnost nabrat dost sil na další zážitky. Nový den začíná tam, kde ten včerejší končil. Jdeme totiž opět do místní kavárny, tentokrát na snídani. Po snídani posádka vyrazila na jednu z místních atrakcí, kterou je termální pramen sladké vody vyvěrající na pobřeží. Koupel v termálním jezírku se nekonal, pramen prý nepramenil. Ani jsem netušil, že i přírodní jevy se mohou řídit něčím takovým, jako je turistická sezóna. Krátce po jedenácté tedy vyplouváme. Za kormidlem včetně odplutí od mola je už samozřejmě Max. Napřed proplouváme na motor kolem Porosu, ale nezastavujeme, to máme v plánu až při návratu. Na slíbené zmrzlinárny s nespočtem druhů zmrzlin si budou muset tedy ještě pár dní počkat. Jakmile jsme minuli pevnost, bránící vjezd do průplavu, vytahujeme plné prádlo (plné plachty). Viktorka se ochotně rozjíždí a už vyhlížíme, s kterou lodí si to dneska rozdáme. Postupně jsme závodili se třema loděma a naše snažení bylo odměněno pocitem z dobře vykonané práce. Druhý den na palubě a David, Filip i Max už působí dojmem zkušené posádky, Edita se zatím do ovládání lodi nepouští. Réčka už jsou skoro dokonalá, bez zbytečných zmatků s plynulým přechodem bez ztráty rychlosti. Většinu dnešní plavby jsme pluli pod plachtama a opravdu si to užívali všichni. Kolem šesté vplouváme do zátoky u městečka Ermioni a bereme nejzazší místo u ještě ne zcela zaplněného mola. Krátké pozdravení s místním správcem přístavu, připojujeme Viktorku na elektrickou přípojku a můžeme jít na večeři. Jsem opět pověřen výběrem taverny. V Ermioni je jednoznačně nejlepší taverna Kavos. Výborné jídlo z čerstvých surovin a bezkonkurenčně nejlepší výhled na zátoku. Kulisu dokonale doladil vycházející měsíc, kterému do úplňku mnoho nezbývalo. Po večeři jdu na loď spát, moje posádka ještě na prohlídku přístavu na druhé straně a asi spíš na zmrzlinu.

16.5.2022 Ermioni – Spetses 21,7NM

Ráno se všichni krom mě vydali na nákup. Podle předchozí domluvy koupili krom jiného čerstvé, velké krevety a to znamená, že dnes se oběd starám já. Co se týče obsluhy lodi, jsme už sehraná parta. Já rozdávám rozumy, Filip dohlíží v kotevně na kotevní řetěz a Max odplouvá s lodí od mola. Max už včera vyzvídal, jaké to je dělat kapitána a dokonce ho zajímalo, kolik vlastně stojí plachetnice. Kousek od Ermioni musíme proplout mezi dvěma ostrůvky poměrně mělkou vodou. Nechávám Maxe, ať si to celé prohlídne v mapě a pouze sleduju, jak si vede. Vedl si skvěle a hned za ostrovem Dokos, na přání Davida vytahujeme plachty. Ve slabém větru křižujeme k ostrůvku Dhrapi jižně od ostrova Dokos, kde nás čeká oběd a asi i koupání. Já netvrdím, že se koupat ještě nedá, ale na můj vkus je voda přeci jenom ještě příliš osvěžující. Vyřešil jsem to tak, že jsem si vzal ploutve, masku, šnorchl a samozřejmě neopren. Voda v hloubce je přeci studená. Zmizel jsem ve vodě, Filip a Edita se koupali hned vedle lodi a David s Maxem se vydali na průzkum ostrůvku. Je to spíš taková hromada kamení, ale vydrželi tam docela dlouho. Já mezitím objevil asi v sedmi metrech krásnou Tritonku (mušle). Byla asi třicet centimetrů dlouhá a živá. To znamená, že jsem ji sice vylovil, vzal na loď, ale když jsme udělali pár fotek, dali jsme jí opět svobodu. S nastupujícím odpolednem vyplouváme k dnešnímu cíli, na ostrov Spetses. Tam kotvíme u mola a jdeme na další společnou večeři do města. Docela dost na téhle plavbě žereme. Sytí se vracíme na loď a jdeme spát.

17.5.2022 Spetses – Hydra 18NM

Ráno vyběhl Filip jenom koupit čerstvé pečivo a po snídani o kterou se postaral David, vyplouváme. Nic nefouká, proto plujeme na motor. Jen tak se povalujeme na palubě, já občas sleduju okolní moře a pak mě něco na hladině zaujalo. Před přídí plave ve vodě něco, co nejsem schopen hned poznat. David si všimnul, že na něco ukazuju a na otázku co se děje, dostává odpověď „, he-he-he-hele“. Už jsem tady potkal lecos, ale tenhle zážitek je opravdu nevšední. Kousek od lodi se ve vodě líně vznáší Manty. Sedm nádherných paryb s rozpětím jistě přes dva metry. Tyhle chvilky se těžko popisují, je třeba to zažít. Setkání s takovou nádherou ve volné přírodě je prostě silný zážitek. Sledovali jsme je asi patnáct minut a potom nabrali opět kurz na Hydru. Tam se pokoušíme zakotvit v přístavu ve městě, ale jak je tady obvyklé, je plno. Plujeme tedy do zátoky Mandraki a tam s pomocí Filipa vyvazujeme Viktorku ke břehu na konci zátoky. Posádka využívá klidnou čistou zátoku ke koupání a pak se vydávají na procházku do města. Já zůstávám na lodi, když se vrátili, spal jsem už jako Dudek.

18.5.2022 Hydra – Poros 13,3NM

Dneska nás opět čeká plavba na motor, protože nefouká. To se má zítra výrazně změnit, bude pro změnu foukat dost. V zátoce před Porosem zastavujeme na koupání a lenošení. David doplaval na břeh a docela dlouho to tam zkoumal. My ostatní se povalujeme na Viktorce. Kolem třetí odplouváme na Poros, kde kotvíme už u dost zaplněného mola. Podle předpovědi začne už v noci foukat silný vítr, takže se sem stahuje spousta lodí, schovat se na tomhle klidném kotvišti. Jdeme na takový pozdní oběd, který v mém případě posloužil i jako večeře. Posádka jde po obědě na procházku a večer jdeme opět do hotelu Saron na večeři. Oběd tady všem moc chutnal, proto byla volba předem jasná. Pro personál hotelu jsou už všichni staří známí a posádce se líbí, jakou pozornost nám všichni věnují. Jasně, znám se s majitelem i jeho manželkou léta, ale oni jsou pozorní ke všem hostům. I večeře se vydařila, já se spokojil pouze s kouskem chleba a sklenkou vína. Víc jsem nepil, protože dnes v noci možná ještě přijde nějaké dobrodružství. Kolem půlnoci se vítr skutečně rozfoukal a některým lodím začínají povolovat kotvy. Katamarán v návětří to řeší nastartovaným motorem a tahem motoru od mola. Viktor drží na kotvě pevně, jen se pohupuje ze strany na stranu. V našem závětří je situace o poznání zajímavější. Loď vedle nás má kotvu na krátko a proto nedrží. No a na lodi nikdo není. Kdosi z přihlížejících vlezl na tuhle loď, nastartoval a motorem také udržoval loď dále od mola. Asi po hodině dorazila posádka téhle lodi a ačkoliv nebyli úplně čerství, rozhodli se od mola odplout. To se jim vcelku podařilo, takže vzápětí může překotvit i další loď v závětří s posádkou z naší rodné hroudy. Vyhodnotil jsem situaci jako bezpečnou a odebral se spát. Edita si i bez určení vzala kotevní hlídku a dlouho do noci sleduje vývoj situace. Z mého pohledu šlo ještě stále o klidnou noc a spal jsem až do rána.

19.5.2022 Poros – Methana Vathi  23,5NM

K ránu vítr ještě sílí, ale moje posádka místo obav se těší na nový zážitek. Já už jsem sbalil Bimini, prohlédl celou palubu, dobře se oblékl a po snídani a nutné kávě můžeme vyplout. Tentokrát se kormidla ujímám sám, protože odplout v docela silném větru od mola by bylo na Maxe ještě asi moc. Filip opět obsluhuje kotvu a za chvilku už jen máváme sousedům, kteří zůstali u mola. Ještě v zátoce u Porosu vytahujeme hlavní plachtu. Dáváme rovnou druhý ref (refování je zmenšování plochy plachty). Zatím stále na motor, teď už s Maxem za kormidlem točíme k severu a na konci průplavu mezi Methanou a Porosem vytahujeme kousek kosatky a odpadáme od větru. Viktorka se poslušně nakloní a nabírá rychlost. Na moři jsou asi metrové vlny a občas šplouchne do kokpitu slabá sprška slané vody. Hopsáme na vlnách a je vidět, že je to pro posádku opět nový a dost intenzivní zážitek. Křižujeme kolem východního pobřeží poloostrova Methana a plavba nám vcelku slušně utíká. Tuhle zajímavější plavbu přestáli všichni s úsměvem a to i přesto, že jedna snídaně byla věnována rybám. Jakmile jsme Methanu obepluli, vítr v zákrytu ostrova Agistri lehá a před třetí už kotvíme v nádherném přístavu Vathi. Jdeme rovnou na oběd do taverny k Babče. Dost míst jsem si tady sám pojmenoval. Tuhle tavernu mám opravdu rád. Je to úplně jiný zážitek než třeba v taverně Saron na Porosu, jídla vypadají asi prostší, ale vůbec nemám chuť soudit, kde je to lepší. Po opět bohatém obědě (pochutnal si i David), jdeme na loď. Já začal četbou knížky a když jsem se probudil, nechtěl jsem věřit, že je skoro devět večer. Po lehké večeři jdeme všichni brzy spát.

20.5.2022 Methana Vathi – Korfos  17,3NM

Uteklo to jako ta pověstná voda. Máme před sebou poslední den plavby k nám na Korfos. Venku na moři stále dost fouká, ale to v tomhle krásně krytém přístavu není téměř vůbec znát. Tentokrát jdeme na snídani k Babče do taverny. I tady to posádku okouzlilo a proto volí tuhle variantu. Po snídani vyplouváme na moře. Za kormidlem Max, jsem zvědavý, jestli ho velikost, nebo spíše malost přístavu a nutnost proplout velmi blízko vlnolamu neodradí. Stojím tedy vedle Maxe, připraven zasáhnout a velím. Max to zvládl pouze s nápovědou a já mu nemusel do kormidlování zasahovat. Když jsme vypluli ze zákrytu Methany, teď už pod plachtami, vítr si nás opět podal. Protože už to všichni zažili včera, nikdo si z toho nic nedělá a všichni si tyhle závěrečné míle užívají. Brzy odpoledne vyvazujeme Viktorku na jejím místě u mola na Korfosu a tím tahle plavba skutečně končí. Ještě společná večeře a ráno odvážím tuhle partu námořníků na nádraží do Korintu.

Nebudu psát žádný dlouhý závěr, protože tohle prý závěr ještě není. Prý se uvidíme příští rok. Takže jenom stručné díky do Kroměříže.

19-26.4.2022 Vyplouváme už naostro do nové sezóny   283,8NM

Na palubě Honza, Aleš, Michal a David

Tuhle plavbu jsme s Honzou domlouvali už dlouho, ale protože Honza chtěl plout v brzkém jarním termínu, museli jsme počkat, až skončí omezení v cestování v jarních měsících.

 

S Honzou přijeli na Viktorku i jeho tři kamarádi, s kterými už pluli leckde. Očekávám tedy posádku zkušených jachtařů, kteří si plavbu dokáží náležitě užít. Bohužel už podle předpovědi je jasné, že budeme muset původní velké plány redukovat. Pokud plachetnici seberete vítr, tak ještě stále může plout, ale pouze s motorem a to není zdaleka taková zábava, jako na plachty. S klukama jsem se potkal až na Korfosu, kam se nechali odvézt z letiště. Já ještě do poslední chvíle vyřizoval potřebné formality před první jarní plavbou. Potkali jsme se tedy krátce po třetí odpolední, dali jsme si ještě něco rychlého v jedné z místních taveren a vypluli. Podle předpovědi a i skutečně nic nefouká, takže motorujeme na Methanu, kde po deváté večerní kotvíme u téměř prázdného městského mola. Po přechodu studené fronty se výrazně ochladilo a nikomu se ani po zakotvení nechce ven z lodi. Už dopředu Honza hlásil, že s námi popluje vynikající kuchař a že se mám na co těšit. A opravdu si David ještě večer stoupnul ke sporáku a krom přípravy na další dny, udělal skvělé kuřecí na smetaně s těstovinami. Po večeři vytáhnul Michal jakousi společenskou hru a u té kluci vydrželi až do půlnoci.

Středa ráno a podle předpovědi nás opět čeká bezvětří. Už včera jsme zrušili plán plout na Santorini, protože takhle daleká plavba na motor nedává smysl. Po snídani vyplouváme a pro dnešek jsme zvolili jako cíl ostrov Hydra. To je taková naše perla tady u nás v Sarónském zálivu. Napřed na motor proplouváme úžinou kolem Porosu, ale hned za pevností střežící zátoku před Porosem vytahujeme plachty. Kormidla se ujal Aleš, který bývá kapitánem na plavbách, na kterých kluci plují sami. Fouká spíš slabší vítr od východu, to znamená, že mírně odpadáme, Viktorka se poslušně nakloní a vyrazí po zcela klidné hladině. Zkoušíme několik réček a brzy vše probíhá hladce a elegantně. Křižujeme kolem východního cípu Peloponésu, točíme směr Hydra a po chvilce vítr lehá. Na motor doplouváme do města do přístavu. Naše naděje na zakotvení se brzy rozplývají, přístav je beznadějně plný. Po zpestření odpoledne sledujeme záhadné kousky asi padesátimetrové motorové jachty, která se pokouší zakotvit. Nemá cenu to komentovat, je to stále dokola. K molu jsme se sice nedostali, ale povedlo se mi kluky vysadit a odplul jsem do Hyderského kanálu. Tam, zatímco si kluci prohlíželi město, nechal jsem Viktorku driftovat a když se města nabažili, opět jsem je vyzvedl a přepluli jsme do klidné chráněné zátoky, kde jsme strávili noc na kotvě.

Vstávám ve čtvrtek už v pět, vytahuju kotvu, zapínám autopilota směr ostrov Milos. Čeká nás nejdelší etapa téhle plavby, bohužel vítr stále ještě trucuje. Užívám si první letošní východ slunce na moři. Tohle je magický okamžik, když se slunce vyhoupne nad hladinu a všechno postupně začne měnit barvu. Dost často u toho bývám sám a možná jsou to právě tyhle chvilky, proč mám moře tak rád. Kolem deváté vylézají z podpalubí i kluci a já naopak po snídani mizím v kajutě a dospávám ranní manko. Za necelých dvanáct hodin kotvíme u prázdného mola na Milosu. David dneska během plavby stávkoval, žádný oběd se nekonal, takže po přistání jdeme rovnou do jedné z taveren na brzkou večeři. Honza uchopil jídelníček, objednal pro všechny společně několik jídel a nějaké to vínko. Po večeři jdeme zpět na Viktorku, kde se koná velký šachový turnaj. Žádnou tabulku jsme nevedli, ale dalo by se říct, že mírnou převahu měl Michal.

V pátek si dopřáváme delší spánek, pak jdou kluci na snídani někam do kavárny, já do místního obchodu s jachtařským vybavením. Ten bohužel ani neotevřel, ale právě tady začínají Velikonoce, to je pro místní obyvatele největší svátek roku, proto je potřeba, být tento a příští týden k takovýmto maličkostem shovívavý. Kolem jedenácté vyplouváme a konečně si můžeme užít alespoň nějaký vítr. Sice to nevydrželo celou plavbu, ale dobré dvě třetiny jsme pluli pod plachtama, takže dobrý. Dny pomalu dostávají pravidelný rytmus. To znamená, že po zakotvení jde posádka obdivovat místní pamětihodnosti, poté se potkáme v taverně na večeři, pak následuje nějaká společenská hra a spát. I když vlastně na Serifosu šli ještě kluci obdivovat krásy místních taveren.

Sobota nám opět dopřála krásný jachting. Opět asi dvě třetiny plujeme pouze s podporou větru a užíváme si plachtění. Postupně se taky mírně otepluje a každý den, od rána do večera svítí sluníčko. Brzy odpoledne kotvíme na východní straně ostrova Kythnos v malé přístavu Loutra. Prakticky na kraji přístavu je pěkná pláž a dokonce horky pramen slané vody, který teče do moře. Má asi čtyřicet stupňů, takže je to na koupání. Voda má sice kolem osmnácti, vzduch asi dvacetpět. Kluci využili odpoledne ke koupání, pak poseděli u nějakého drinku a pak se chystáme na večeři. Tady nastává malinkatý problém, všechny taverny právě zavírají. Jsou totiž Velikonoce a sobota je nějakého důvodu nejdůležitější. Večeře bude, ale až po desáté. Napřed jde celá vesnice do místního kostelíka na mši, pak začne ohňostroj a s úderem desáté sedáme do taverny. Večeře byla skvělá, dal jsem si vynikající jehněčí.

V neděli jsme přepluli opět na motor na ostrov Aegina, na lodi vše běží už podle zavedených pořádků, po zakotvení na večeři a spát.

V pondělí dopoledne plujeme poslední etapu téhle plavby, z ostrova Aegina do Athén. Tam kotvíme u mola číslo pět a tím tahle plavba končí. Vlastně končí jen pro kluky, protože já ještě zítra popluju zpět na Korfos. David připravil poslední oběd (vařil celou plavbu výborně) a poté jedou kluci obhlídnout něco z mnoha pamětihodností Athén.

V úterý jsme se rozloučili, kluci míří na letiště, já vyplouvám na Korfos. A světe div se – fouká. Fouká sice na stoupačku, mírný vítr, ale vytahuju plné prádlo a užívám si tohle krátké sólo. Plachty balím těsně před zátokou u Korfosu a za chvilku kotvím na svém domovském kotvišti.

Byla to povedená plavba se super partou. Teď už je to minulost a já se těším na další posádky. Sezónu 2022, už šestou považuji za zahájenou.

Každý může plout:-)

 

19.4.2022 Korfos – Methana   19,9NM

20.4.2022 Methana – Hydra   34,9NM

21.4.2022 Hydra – Milos   63,3NM

22.4.2022 Milos – Serifos   33,1NM

23.4.2022 Serifos – Kythnos   24,4NM

24.4.2022 Kythnos – Aegina   53NM

25.4.2022 Aegina – Athény (Alimos)   22,4NM

26.4.2022 Athény – Korfos   32,8NM

 

15.4.2022

Takové malé servisní vyplutí 14,8NM

Robert v úterý ráno odletěl a já mám ještě necelý týden na přípravu Viktorky před novou sezónou. Na podzim, hned po příjezdu domů, jsem si pořídil 3D tiskárnu a celou zimu jsem vymýšlel a tisknul různé udělátka na Viktorku. Takže montuji držáky na všechno, co mě v zimě napadlo, drhnu loď z venku i zvnitřku a hledám, co je ještě třeba opravit. V pátek už jsem to nevydržel a kolem poledne vyrazil na pár hodin na moře. Tohle svezení nakonec dalo pěkných patnáct mil a opravdu jsem si to užíval.

 

11.4.2022

Viktorka jde po zimním stání do vody 16,8NM

Alimos – Korfos 16,8NM

Viktorka stála od podzimu na kozách v Alimos. Po dvou zimách na vodě už opravdu potřebovala nový antifoulig a bylo i co opravovat. Krom toho jsem přes zimu připravil zase nějaké vylepšení, a abych na tu práci nebyl sám, vyrazil semnou do Řecka kamarád Robert. Týden jsme od rána do večera brousili, kytovali, natírali, montovali a ještě jsme stihli zajet do Athén, odvézt povinnou výbavu na revize. Přes den jsme si užívali silné jarní řecké sluníčko, ale večer s chutí zalezli do spacáků. Ten můj, na tyhle brzké jarní termíny je do mínus dvaceti a měl jsem občas pocit, že by mohl být teplejší. Abych nevytvářel paniku, v noci teplota klesala někam ke dvanácti až deseti stupňům, samozřejmě nad nulou. Při práci nám ten týden v Alimos utekl opravdu rychle a konečně v pondělí kolem desáté si Viktorku čapnul jeřáb a odvezl ji do vody. Je krásný slunečný den, na břehu je to na tričko a na kraťasy, ale na moři je ještě dost chladno. Vůbec nám to s Robertem nevadí, užíváme si první metry a míle plavbou v tom nádherném živlu, kterým moře je. Sice skoro nic nefouká, ale alespoň na chvilku vytahujeme kosatku a pomalu kloužeme po hladině. Kolem druhé se vyvazujeme u mola na Korfosu a zbytek dne se chováme jako turisti. Robert zítra letí domů a po týdnu práce si odpočinek určitě zaslouží.

     

Sezóna 2021  3886NM

---

20-25.11.2021   160,5NM

Závěrečná plavba ve dvou

Na palubě Lukáš a já

21.11.2021 Korfos – Poros 25,3Nm

22.11.2021 Poros – Kythnos 47Nm

23.11.2021 Kythnos – Kea 20,8Nm

24.11.2021 stojíme na Kea

25.11.2021 Kea – Athény – Korfos 67,4Nm

---

 

6-19.11.2021    388,7NM

Plavba z Kréty

Pepa, Karol, Jakub a Milan

Na Krétě v přístavu Ierapetra se podle plánu vystřídala posádka a můžeme pokračovat dál. Tentokrát to bude na západ a po obeplutí Kréty stočíme podél Peloponésu na sever.

6.11.2021 Ierapetra – Chrissi – AG Martelos 45,4NM

7.11.2021 AG Martelos – AG Galini 29,6NM

8.11.2021 AG Galini – Chora Sfakion – Gavdos 52,8NM

9.11.2021 Gavdos –Palaiochora  38,3NM

10.11.2021 stojíme v Palaichochora – fouká nad 50 uzlů

11.11.2021 stále fouká

12.11.2021 Palaiochora – Antikythira 52,4NM

13.11.2021 Antikythira – Monemvasia 51,9NM

14.11.2021 Monemvasia – Poros 58,5NM

15.11.2021 stojíme na Porosu

16.11.2021 Poros – Hydra 12,8NM

17.11.2021 Hydra – Methana 27NM

18.11.2021 Methana – Korfos 20NM

 

23.10-5.11.2021    365,9NM

Podzimní plavba na Krétu

Lenka, Tomáš, Pepa, Eva a Tomáš

Na závěr sezóny se pokaždé snažím zařadit nějakou delší plavbu, která je více o jachtingu jako takovém. Tentokrát jsem vybral 14denní plavbu na Krétu a 14denní plavbu zpět. Už před vyplutím bylo jasné, že to bude jachting jak se sluší a patří.

24.10.2021 Korfos – Poros  28,4NM

Vyplouváme v neděli dopoledne, protože jsme se v sobotu všichni na lodi potkali až večer a už nemělo cenu někam vyrážet. To nám samozřejmě nijak nevadí, máme dost času a zatím není kam spěchat.  Na palubě jsou tři ostřílení námořníci (Pepa, Lenka a Tomáš), kteří už mají své na Viktorce napluto a dva začátečníci (Tomáš a Eva). Opouštíme tedy domovskou zátoku na Korfosu a plujeme na motor v bezvětří směrem na ostrov Agistri. Vyplouvá s námi ještě jedna loď. Kamarád Martin na Mouše se rozhodl plout část plavby s námi. Ten má na palubě kamaráda s přítelkyní, takže to vypadá, že nás bude dav. Domlouváme si kanál na vysílačce a po vyplutí navazujeme spojení. Martin je o kousek zpět a volá nás, že má nějaký problém s motorem. Otáčíme tedy Viktorku a vracíme se k Mouše. Ta pluje bez zjevných problémů. Prý se mu občas prudce zvednou otáčky, motor zakouří a pak to zase přestane. Teď zrovna běží jak má, tak Martina opět opouštíme a ve slabém větru vytahujeme plachty. Chcípám motor a plujeme, tedy spíše se plazíme někam k ostrovu Agistri. Najednou pod lodí cosi zarachotí a cítím v kormidelním kole nějaký odpor. V první chvíli podezírám lanovod od kormidla, ale ten je po krátké kontrole zcela evidentně v pořádku. Balíme plachty, startujeme motor, já zařadím rychlost a nic. Jasně, asi prasklo lanko, kterým se řadí na převodovce. Jdu ho tedy také zkontrolovat, ale závada je jinde. Máme odpojenou hřídel lodního šroubu od motoru. Prostě se povolily samojistící matičky a vyklepali se šrouby, co to celé drží pohromadě. Oprava banální, a jelikož se Pepa před mnoha lety vyučil automechanikem, nemůže ho tahle závada rozhodit a za chvíli má hotovo. Startuji tedy znovu motor a vše je opět v pořádku. Jen má motor jiný, podstatně klidnější chod. Snažím se na Viktorce kontrolovat pravidelně vše, co se může nějak porouchat, ale tohle by mně fakt nenapadlo. Holt bude na seznamu věcí ke kontrole o položku víc. Blížíme se k ostrovu Agistri a zastavujeme na krátké koupání v zátoce. Já se samozřejmě do vody nehrnu, argumenty, že je stále krásně teplá nemohou na tom nic změnit, já vím, jak má být správně teplá a léto už bylo. Zastávka na koupel byla jen krátká a za chvíli jsme opět na cestě a vytahujeme plachty. Vítr postupně sílí a nakonec jsme se krásně svezli. Plachty balíme kousek před Porosem a tam někdy po páté odpolední také kotvíme. Na obloze už se honí mraky a Martin s Mouchou připlouvá už v dešti. Když i on zakotvil, jdeme společně na večeři. V tu dobu už leje jako z mnoha konví. Večeře v hotelu Saron se vydařila, tohle místo mám samozřejmě mnohokrát vyzkoušené a majitele už považuju za svého známého. Celej večer prší a nedá se říct, že by bylo zrovna horko. Honí se nám tady jedna studená fronta za druhou, ale jsme v Řecku a věřím, že se to brzy zlepší.

25.10.2021 stojíme na Porosu

To, že budeme v pondělí stát celý den na Porosu a nikam nevyplujeme, bylo v plánu. Ne, nepotřebujeme ještě odpočívat, ale podle předpovědi má foukat hodně přes třicet uzlů a do toho se nám nechce. I v úterý má být silný vítr, ale ne tak silný. Pepa je opět kuchařem téhle plavby a zatím má dost elánu. Lehce jsem ho nasměroval a k obědu upekl bůček s bramborovou kaší. Posádka během dne důkladně prozkoumala Poros, já se věnoval přípravě Viktorky na další plavbu. Bohužel podle předpovědi ani zítra vítr nepoleví. Převazuji tedy na hlavní plachtě refovací lana, místo refu 1 a 2 budeme mít 2 a 3. Zjednodušeně to znamená, že můžeme plachtu zmenšit až na jednu její třetinu. V téhle konfiguraci plachet je možné plout i v hodně silném větru. K večeru ještě pomáhám Martinovi s jeho lodí, ale se soumrakem jdeme skoro všichni spát. Zítra nás čeká 50NM v silném větru a nebude to úplně rekreační plavba.

26.10.2021 Poros – Kythnos Merikhas 49,2NM

Dopoledne nijak moc nespěcháme s vyplutím, protože venku na moři je slušné peklo a mělo by to po poledni slábnout. To, že na Porosu skoro nefouká, nic neznamená. Ten opravdový vítr většinou přichází až u ostrova Georgios. To už si taky spousta posádek na Viktorce zkusila. Asi v jedenáct, s Mouchou za zádí odrážíme od mola a hned u pevnosti, střežící příjezd do Porosu od východu, vytahujeme plachty. Kosatka letí nahoru celá, na hlavní nechávám připravený třetí ref. To už skoro nevypadá jako plachta, spíš jak větší kapesník. I tímto oplachtěním plujeme skoro 6 uzlů a necháváme Mouchu daleko za sebou. Ještě jednou jsme se k ní vrátili a to jsme je viděli naposled. Ne, nepotopili se, ale část Martinovi posádky se rozhodla zpestřit rybám jídelníček a oni to nakonec otočili. Teď už tedy osamocená Viktorka svižně rozráží vlny a ve větším či menším náklonu ukrajuje dnešní porci mil. Míjíme ostrov Georgios a v tom se to ozvalo. Jasnej drnčivej zvuk na který tak dlouho čekám. Prut v držáku se mocně ohýbá a je jasné, že tohle bude večeře pro všechny. Tedy pod podmínkou, že ta ryba skončí na palubě. V prutu je taková síla, že mi musí pomoct Pepa ho vyndat z držáku. Mám novej multiplikátor, ten je dostatečně robustní, takže se mi daří rybu zastavit a otočit. Bojuju s rybou a Pepa mě pro jistotu poutá k lodi harnesem. Je mu totiž jasné, že když do vody spadnu, nebude z večeře nic. Viktorka pluje na vlnách, které mají dva metry plus. K tomu fouká něco přes třicet uzlů a s tím souvisí slušný náklon. Rybu se mi podařilo zastavit, ale nemám šanci ji přitáhnout. Tuňák je velký bojovník a rychlost Viktorky mu hraje do karet. Chvilkama mám pocit, že mi ryba vyrve prut z ruky. Prakticky vůbec nepolevuje, musíme snížit rychlost. Tomáš celou dobu kormidluje a Pepa s Lenkou se pokouší sbalit kosatku. V tomhle větru to není nic jednoduchého, chce to poměrně dost zkušeností. Po nějaké době se kosatku podařilo zabalit, ale nebylo to bez úhony. Když se v takovémhle větru plachta moc povolí, začne okamžitě mlátit ze strany na stranu a to nemá moc ráda. Kousek od odtokové hrany plátno nevydrželo a je tam asi 60centimetrová trhlina. Já stále bojuju s rybou. Díky zpomalení se mi daří, kousek po kousku navíjet šňůru a tím přiblížit tuňáka blíž k pánvím na Viktorce. Cívka navijáku je už prakticky plná a rybu se mi stále nedaří dostat na hladinu. Až když byla těsně za lodí, asi tři metry pod hladinou jsme to hovado zahlédli. Chtěl jsem chytit rybu. Jsem rád, když je dost velká. Jen jsem nepočítal s tím, že mi na woblera skočí sele. Souboj trval skoro půl hodiny. Zakončili jsme ho tím, že si Pepa vzal do ruky prut a mě podal hák na vytahování ryb z moře. Stačí to rybě zaháknout za žábry a je naše. V tomhle případě jsem musel dost zabrat, protože tohle monstrum mělo 18kg při délce 105cm. Mám na lodi domlouvátko, je to taková šikovná násada na kladivo, kterou ryby zabíjím. V tomhle případě by se hodilo něco většího. To, že se mi wobler chytil za kalhoty a Pepa ho musel vystříhat, už nemohlo radost z úlovku pokazit. Rybu jsme přivázali na lano a nechali na zádi, kuchat se bude až v přístavu. Jsem KO, mám pocit, jako kdybych tu půl hodinu kopal krumpáčem. Opět vytahujeme kosatku a plujeme do přístavu, zbývají nám asi tři hodiny. Do přístavu Merikhas na Kythnosu připlouváme krátce po deváté večer. V silném bočním větru vyvazujeme Viktorku a jdeme kuchat rybu. Je jasné, že tohle fakt nesníme. Jednu čtvrtku jsem odnesl do mé oblíbené taverny, další dostal správce přístavu. Na nás zbyla půlka. Co bude k večeři, je jasné. Kdo bude vařit taky. Pepa opět u sporáku s podporou Lenky a Evy udělal steaky s bramborem. Po večeři jdeme já, Pepa a Tomáš to trošku spláchnout do taverny. Do té, do které jsem asi před hodinou odnesl kus ryby. Právě si na ní majitel s přáteli pochutnával a nešetřili chválou. Kluci si dali pivo, já dostal sedmičku špičkového vína a pak jsme šli už spát.

27.10.2021 Kythnos Merikhas – Kythnos Loutra 13,9NM

Víte, kdo je Poseidon? To je bůh moře. Když si ho najdete na internetu, tak vypadá docela sympaticky. Nedejte se tím zmást, je to škodolibý, zlý dědek. Kdybych ho měl k někomu přirovnat, tak snad jedině k tomu pánovi, co už zbytečně mnoho let zastává nejvyšší ústavní funkci v té naší zemičce. I Poseidon má pravděpodobně vinou jachtařů, kteří mu dlouhá léta lejí do moře chlast problém se sebekontrolou. Asi si opět přihnul, když svojí třesoucí se rukou pouštěl vítr, tak u toho asi usnul. Každý den nám předpověď tvrdí, že zítra to už bude lepší a není. Je to přesně naopak. Máme v plánu pouze přeplout ze západní strany ostrova na východní, ale nic moc pohodlného to nebude. Pro jistotu více než dvě třetiny cesty jsou přímo proti větru. Na palubě jsme jen čtyři. Tomáš s Evou se rozhodli jít pěšky. Je to docela pěkná túra a bude to podstatně sušší zážitek. Už fouká několik dní po sobě a na moři jsou tomu odpovídající vlny. Ty dvoumetrové už nikoho neděsí, jen se snažíme odhadnout, která nás pokropí a která nás nechá na pokoji. Prokousáváme se na plachty s podporou motoru kolem severního cípu ostrova Kythnos, tam se stáčíme k jihu a surfujeme na vlnách, tentokrát už ze zadu do přístavu Loutra. Tomáš s Evou už tam jsou, po souši zvládli těch deset kilometrů rychleji, než mi těch čtrnáct mil po moři. Kotvíme v přístavním bazénu a máme hotovo. Já ještě nakládám maso z tuňáka do soli, necháváme si jen část na steaky.

28.10.2021 Kythnos Loutra – Syros 31,9NM

Jsem na téhle plavbě ranní ptáče. To v tomhle případě znamená vstávat v mých obvyklých osm hodin. To na lodi ještě všichni spí, někteří aby nedošlo k omylu dost nahlas. Zase fouká a fouká hodně. Vítr, a ani silnej není zas až takovej problém. Vlny to udělají ještě o něco zajímavější, ale stále to není nic nebezpečného. Nebezpečná je pouze plavba na motor, někde na návětrné straně, než vytáhnete plachty a máte jistotu, že to přestoupáte i když motor třeba chcípne. To se mi sice ještě nikdy nestalo, ale právě s tím, je potřeba vždy počítat. Jdu tedy ráno na takové skalisko před přístavem a koukám, jak to na moři vypadá. Ta obvyklá krásně modrá se proměnila v tmavě modrou, bohatě zdobenou krajkama z pěny. Ani odplutí z přístavu nebude v tomhle větru zadarmo. Přístav je maličký a vyplouvá se na hraně mělčin. Vrátil jsem se tedy do přístavu a pozoruju odplouvající loď. Napřed to vypadalo dobře, z řady lodí vypluli v pohodě. Jenže pak přišla chyba, kapitán nepočkal, až bude mít kotvu nad hladinou a mazal si to právě kolem té mělčiny. No a tam se mu kotva zasekla. Pokus přeprat to kotevním vrátkem skončil pravděpodobně vyhozenou pojistkou. Takže tu máme zakotvenou loď, kterou vítr snáší na šutry na břehu. To už nejsem jediný divák, to divadlo zaujalo dalšího kapitána. Ten odběhl pro lano a já se pustil do striptýzu. Normálně se na mole do trenek nesvlíkám, ale lovit někde v lodi plavky, tak ne to fakt nebyl čas. Skáču z mola do vody a kupodivu není nijak studená. Plavu asi třicet metrů s lanem k lodi. Tam musím svojí plynulou angličtinou němcům vysvětlit proč jsem se k nim vydal. Podávám jim lano na palubu, za které teď už početný dav na mole táhne. Bohužel posádka té lodi stále netuší co se vlastně děje a lano se pokouší udržet v ruce. No samozřejmě ho neudrželi a já s ním opět plavu zpátky. Tentokrát už moje posunky, že to lano mají omotat kolem vazáku, pochopili. To už je kolem lodi zvířené bahno a to znamená jediné, drhnou kýlem o dno. Tahle podivná varianta pohádky o řepě tedy pokračuje a kupodivu, jak je v pohádkách zvykem, s dobrým koncem. Pak ta početná skupina pomohla na molo mě, a jelikož můj oděv nebyl vhodný pro pobyt mezi tolika lidmi, zmizel jsem ze scény. Na Viktorce se celou dobu hodovalo, koukali dost překvapeně, proč jsem se koupal v trenkách a ponožkách. Dal jsem si sprchu, lehkou snídani a zavelel k odplutí. Všichni dělali přesně to, co jsem po nich chtěl a tak jsme z přístavu odpluli a nezpůsobili žádné pozdvižení. Hned za přístavem, krytí za břehem vytahujeme hlavasku a míříme na moře. Vítr je zase o něco silnější, vlny přes dva metry, prokousáváme se dál na moře. Po pár minutách je jasné, že už pro nás návětrná strana zátoky, o kterou se rozbíjí mocný příboj, není nebezpečná, že už jsme z toho venku. Vytahujeme tedy i kousek kosatky a v divokém náklonu rozrážíme vlny. Poseidon dostal opět svůj záchvat škodolibosti, suchý jsme nevydrželi ani pár minut. Přes trochu nepohodlí plavba pěkně ubíhá a daří se nám dokonce přestoupat severní cíp ostrova Syros. Podle předpovědi už jsme dávno měli plout ve větru kolem dvaceti uzlů. Ve skutečnosti je to skoro čtyřicet a kupodivu u Syrosu to ještě v nárazech sílí. Se soumrakem jsme dopluli do přístavu, kde jsme se jako jediná loď vyvázali u městského mola. Sprcha, večeře a pak ještě jedna téměř zbytečná činnost. Koukám na předpověď na zítra. Prý to bude do dvaceti uzlů.

29.10.2021 Syros – Tinos 13,8NM

Na Tinos to máme na dohled, podle předpovědi má foukat do dvaceti uzlů. Předpověď se kupodivu opět nenaplnila, fouká dost přes třicet. Teda na začátku, po vyplutí z přístavu. Prakticky okamžitě nás kropí vlny, Viktorka přesně poskakuje směle směr Tinos. Na hlavní plachtě máme stále třetí ref, kosatky venku jen kousíček. Bohužel ani směr větru není úplně příznivý, proto plujeme s podporou motoru. Dá se říct, že si tenhle úsek moc neužíváme, hlavně chceme být na Tinosu co nejdříve. Důležité je, že máme rychlost. Vlny jsou mezi dvěma a třemi metry, sem tam, má nějaká o něco víc. Některá nás pokropí sprškou slané vody, některá nás mine. Většinou odhad výšky vln nepřeháním a spíš odhady ostatní posouvám o dost níže. Je to jednoduché, stačí si uvědomit, jak vysoko máte oči nad hladinou a pokud stále vidíte horizont, nemohou být vlny větší. A pak přišla jedna, která měla asi přes pět metrů. Stojím za kormidlem, Viktorka sjíždí po jedné vlně na její spodní úvrať a vedle mě narůstá stěna vody, přes kterou opravdu nic nevidím a koukám na ní uctivě zespoda. Projeli jsme jí úplně hladce, jen nás dostala o kousek blíž k obloze a nechala nás opět klidně sklouznout na hladinu. Nemusí to tak připadat všem, ale byl to pěkný zážitek. Tinos se blíží a to nejhorší nás teprve čeká. Opět se hádám s Poseidonem, jestli se nás snaží vyděsit, tak si vybral špatně. Taky to nechce vzdát a pouští nám asi poslední zásoby větru co našel. Voda kolem nás je bílá od pěny, jak čepice na pivě. Vlny už jsou menší, jsme už kryti za ostrovem. Zato vítr burácí, není slyšet vlastního slova a Viktorka se chvílemi sklání dost přes čtyřicet pět stupňů. Stále pod plachtami s podporou motoru se přeci jen blížíme k přístavu. Před ním musíme ještě udělat dvě réčka, chci do bazénu vplouvat s větrem v zádech. Míjíme majáky u vjezdu do přístavu a najednou, jak mávnutím kouzelného proutku vítr lehá. Poseidon, ten škodolibý dědek to vzdal a konečně nás nechává na pokoji. Vyvázání v přístavu jsme během chvilky, připojujeme loď na elektriku a vodu. Posádka si může vydechnout, převléci se do nezasoleného oblečení a dát si sprchu. Během chvilky je opět krásný letní den a všichni jdou na prohlídku ostrova. Samozřejmostí je návštěva místního kostela. Večer jdeme na společnou večeři do mé oblíbené taverny. Až na Lenku si samozřejmě dáváme báječné jehněčí v citronové omáčce.

30.10.2021 Tinos – Naxos 29,9NM

Konečně se předpověď i skutečnost podobají a dnes to vypadá na velmi pohodový jachting. Máme v plánu plavbu na ostrov Naxos, se zastávkou na ostrově Delos. Na Delos připlouváme někdy po poledni a kotvíme u místního malého mola. Normálně se tady kotvit moc nedá, ale vzhledem ke konci sezóny je provoz lodí na mole minimální. Stojí tady pouze jedna středně velká výletní loď a její posádka nám dokonce pomáhá s vyvázáním. Delos, to je prazáklad řecké a možná všech civilizací. Nemá cenu, abych přepisoval něco z průvodců. Na Delosu není jedna, nebo několik památek, ale na obrovské ploše spousta více či méně dochovaných staveb chrámů, domů a běžné infrastruktury. Vstupné 6€ a dalo by se tady strávit mnoho času, než by člověk všechno prozkoumal. Jdeme tedy až na Pepu nasát něco z historie. Pepa, jelikož nasával už včera, vyspává v lodi. Asi po třech hodinách se všichni scházíme na palubě a vyplouváme na Naxos. Fouká někde okolo patnácti uzlů přímo zezadu. Vytahujeme plné prádlo, plachty stavíme do polohy na motýla a svižně se blížíme k ostrovu Naxos. Tam před devátou kotvíme v poloprázdném přístavu. Nikdo se nikam moc takhle večer nehrne a na lodi je za chvilku klid.

31.10.2021 den odpočinku a výletování na Naxosu

Po snídani si Tomáš s Evou půjčují auto a vyrážejí navštívit nějaké známé na ostrově. Na loď se vrátí až druhý den ráno. Lenka s druhým Tomášem vzali Pepu za vlastního a na půjčených skůtrech míří také objevovat místní zákoutí a malebné vesničky ve vnitru ostrova. Já zůstávám na lodi a užívám si zase po čase chvilku, kdy mohu být sám.

1.11.2021 Naxos – Ios 27,6NM

Ráno se tedy opět všichni scházíme na palubě a můžeme pokračovat v plavbě. Dnešní cíl je ostrov Ios. Je to můj nejoblíbenější. Má prostě svoje neodolatelné kouzlo, tím, jak si na nic nehraje. Plujeme prakticky celou dobu na motor, protože nic nefouká. Těch necelých třicet mil jsme upluli asi za šest hodin a před čtvrtou odpolední kotvíme u úplně prázdného mola. Připojujeme Viktorku na vodu a elektriku, protože to je na pár dní, vlastně až do konce téhle plavby poslední možnost. Posádka opět ve dvou skupinách jde na procházku po ostrově, která má samozřejmý cíl. Tím je kaplička nad městem, od které je nádherný výhled na ostrov a přístav dole pod městečkem. Po jejich návratu na loď jdeme na večeři do jedné z mála ještě otevřených taveren. Po celou tuhle plavbu je jasné, že sezóna už skončila. Do taverny jdeme s Pepou a Tomášem, Lenka až se dostatečně zkrášlí, dorazí za námi. V taverně sedí jen místní a majitel nám bez jídelního lístku nabízí několik pokrmů. Volíme samozřejmě salát, tzatziki a jako hlavní chod výborné jehněčí kotletky na grilu. S velkým zpožděním se přidává Lenka a objednává si něco z produktů, které vyrostly někde na záhoně. Vypadá to, že půjdeme brzo po večeři spát, ale asi jsme nabrali další energii z místního vína a večírek se malinko protáhnul. Jen Lenka už asi nestihla nabrat dost sil a o něco dřív nás opustila.

2-3.11.2021 Ios – Santorini – Kréta (Atherinol Akos) 137,8NM

Plavba se dávno přehoupla do své druhé poloviny a y ještě máme před sebou poměrně dost mil do cíle. Vyplouváme tedy na téměř dvoudenní plavbu se zastávkou na ostrově Santorini. Původně jsme chtěli vyplout brzy po ránu, ale člověk míní a … Vyplouváme tedy před desátou a na motor, proti slabému větru a vlnám se plazíme do kaldery ostrova Santorini. Je to taková kodrcavá plavba. Těch osmnáct mil jsme zvládli za čtyři hodiny a před druhou odpoledne vysazuju výlety chtivé u betonového mola v kaldeře na Santorini.

4.11.2021 Atherinol Akos – Chrissi – Ierapetra 33,4NM

 

 

16-23.10.2021   119,1NM

 

16.10.2021 Korfos – Methana 20,1NM

17.10.2021 Methana – Poros 6,1NM

18.10.2021 Poros – Ermioni 28,3NM

19.10.2021 Ermioni – Hydra 12NM

20.10.2021 Hydra – Aegina 25,8NM

21.10.2021 Aegina – Epidavros 15,2NM

22.10.2021 Epidavros – Korfos 11,6NM

2-16.10.2021    234,3NM

Gejza, Milan a Pepík

Ahoj, objednáváme plavbu na Viktorce a prohlašujeme, že nejsme voliči Zemana, Babiše, Okamury a ani komunistů. Tohle byl první kontakt s partou dost odrostlých kluků, kteří jsou právě na Viktorce.

 

3.10.2021 Korfos – Methana 21,7NM

4.10.2021 Methana – Ermioni 24,6NM

5.10.2021 Ermioni – Monemvasia 47,8NM

6.10.2021 výletujeme v Monemvasii

7.10.2021 Monemvasia – Gerakas 9,1NM

8.10.2021 Gerakas – Leonidas 26,5NM

9.10.2021 Leonidas – Poros 43,4NM

10.10.2021 lelkujeme a odpočíváme v Porosu

11.10.2021 Poros – Methana 16NM

12.10.2021 Methana – Salamina 21,9NM

13.10.2021 Salamina – Korfos 23,3NM

25.9.-2.10.2021   195NM

Radek, Vlaďka, Zdeněk a Martin

25.9.2021 Korfos – Methana21,2NM

26.9.2021 Methana – Serifos 58,5NM

27.9.2021 Serifos – Syfnos 26,9NM

28.9.2021 Syfnos – Sounio 33,6NM

29.9.2021 Sounio – Aegina Perdika 26,5NM

30.9.2021 Aegina Perdika – Methana Vathi 12,4NM

1.10.2021 Methana Vathi – Korfos 15,9NM

28.8.-25.9.2021

Jarda, Martin a Dan

Ahoj, tobě se uvolnil termín na přelomu srpna a září? Takhle mi zavolal někdy v červenci Jarda a i přesto, že byl v tu chvíli sám, si termín rezervoval. Nakonec přijeli tři, Jarda vzal sebou na palubu Viktorky ještě dva kolegy z práce.

28.8.2021 Korfos – Methana   20,3NM

Kluci přiletěli do Řecka s několika denním předstihem a čas do nalodění na Viktorku trávili na pobřeží v blízkosti Athén. V sobotu jsme se domluvili, v kolik je vyzvednu na nádraží v Korintu a nakonec to tak i dopadlo. Kluci skočili do auta, po cestě jsme udělali pouze krátkou zastávku na nákup a hned po příjezdu na loď padlo rozhodnutí, okamžitě vyplout. Pro všechny tři je to první zkušenost na plachetnici, ale kluci se ničeho nebojí a i přesto, že se jedná pouze o týdenní termín, plánujeme Kyklády. Takže jsme někdy před šestou odpoledne odrazili od mola na Korfosu a na motor plujeme na poloostrov Methana. Tam kotvíme před desátou večer u poloprázdného městského mola. Hned po zakotvení následuje večeře, kde jinde než v B&B u Angela. V téhle spíš kavárně není zrovna největší výběr, ale Pizza je tady výborná a bouřlivé přivítání od majitele mnohé nahradí. Poseděli jsme jen chvilku, vypili po jednom pivu a šli spát na loď. Domlouváme se na včasném odjezdu, jen necháváme otevřené, jak časný ten odjezd bude.

29.8.2021 Methana – Milos (Kleftiko)   80NM

Nevím jestli to byly biologické hodiny, ale něco mě vzbudilo v pět ráno a měl jsem pocit, že už stejně neusnu. Normálně spím klidně do osmi a nechávám se budit sluníčkem, ale když nás čeká delší plavba, bývám ranní ptáče. A to nás dneska opravdu čeká, pro kluky to bude zároveň test, jak dlouho se jim bude líbit plout. Vyskakuju tedy z kajuty jak mladej hřebec a odpojuju loď od elektriky. To vzbudilo Martina a Dana spící v kokpitu a nastartování motoru i Jardu, který byl v kajutě. Ihned po odplutí se postupně ztratili Martin s Jardou a zůstali jsme na to s Danem sami. Ten ještě v tu chvíli netušil, že půjdu taky brzy dospat. Jakmile jsme obepluli ostrov Poros, tak jsem nastavil na autopilotu kurz 140 stupňů, poučil Dana, kdo má v jaké situaci přednost a šel také do hajan. Dan se odpovědnosti nijak nezalekl, ostatně vzhledem ke svému povolání musí být na nějakou tu výzvu připravený. Spal jsem asi hodinu, když jsem vylezl do kokpitu, tak už byli všichni vzhůru. Následovala snídaně a takové to nicnedělání během plavby na motor. Podle nejisté předpovědi by se situace měla během dne postupně zlepšovat a snad nám bude přáno plout pouze s podporou plachet. To se nakonec povedlo někdy kolem jedné hodiny po poledni. Sice pomalu, ale v dobrém kurzu, teď už pod plachtami míříme na ostrov Milos, do zátoky kleftiko. V moři za lodí se třepotá na dlouhé šňůře wobler, třeba se zadaří. Vítr postupně sílí, není to nic silného, ale na klidné hladině máme i při síle cca 15 uzlů slušnou rychlost. Bohužel se vítr začíná stáčet a u ostrova Antimilos musíme réčkovat. Réčko je obrat proti větru. Napřed jsem kluky poučil, jak obrat provedeme a pak jsme to vcelku hladce provedli. Na to, že jsou na lodi poprvé, to rozhodně nebylo špatný. Přestoupali jsme ostrov Antimilos, následuje další réčko a míříme někam na jihozápadní cíp ostrova Milos. V tom se rozezvučel naviják a já okamžitě beru prut do ruky a těším se na po dlouhé době souboj s rybou a taky na skvělou večeři. Nebyl ani souboj, ani večeře. Ryba se nějak zbavila trojháčku a já vytáhl pouze woblera. Ten šel sice hned zpátky do vody, ale už bez úspěchu. Mezitím se setmělo, vítr se utišil a posledních pár mil plujeme na motor. Na lodi začíná kondenzovat vlhkost a dělá se slabý opar. Jsem v kokpitu sám s Martinem, ostatní lehce zmoženi dlouhou plavbou spí v kajutách. Připlouváme před zátoku Kleftiko, je potřeba obeplout osamělou skálu v moři, ale není vůbec nic vidět. Už jsem sem připlouval v noci mnohokrát, ale nikdy jsem k tomu nepotřeboval navigaci. Tentokrát bych to ani nenašel. Kotvím na svém oblíbeném místě těsně u skal v zátoce a nevycházím z údivu. Jsme tady jediná loď. Běžně tu stojí třeba deset lodí přes noc a zátoka bývá osvícená jak nákupní centrum v Brně. Za chvilku jdeme s Martinem, taky spát a já se těším, co budou kluci říkat, až to tady ráno uvidí v celé své kráse.

30.8.2021 Milos (Kleftiko) – Milos (Adamantas)   14,5NM

Tentokrát mě probouzí sluníčko, to je ostatně ten nejpříjemnější a nezdravější způsob buzení. Kluci už jsou vzhůru a obdivují dílo přírody kolem Viktorky. Jarda zalovil v batohu a v kokpitu se objevil dron. Vypadá to, že budou i atraktivní záběry. Odstartovat s dronem z paluby není až takový problém, ale většinou je přistání o poznání napínavější. Dron má spoustu čidel a těm se spousta lanoví na lodi nelíbí a odmítá se přiblížit. Jarda má s různými drony dost nalítáno, je to vlastně částečně jeho práce. Start proběhl úspěšně a už na displeji telefonu je vidět, že záběry budou dech beroucí. Kombinace různě erodovaných skal a neuvěřitelně modré hladiny je skutečně impozantní. Dopadlo to dobře i s přistáním do ruky, ale u toho se Jarda asi mírně opotil ve spodních partiích. Následuje koupání a proplavávání místních tunelů a jeskyní. Jarda se vrátil na loď první, Dan s Martinem ještě někde něco obdivovali. V tom se ozval zvláštní zvuk, mocné šplouchnutí a do vody se zřítila ne úplně malá hromada kamenů. Bylo by to na pár koleček. Zátoka je ještě stále prázdná, takže nikdo k žádné újmě nepřišel. Po návratu Dana s Martinem snídáme a to už do Kleftika najíždějí lodě obsypané turisty. Pro nás je to důvod zátoku opustit a plout do města do přístavu. To bude také pro dnešek celá naše plavba, protože po té včerejší porci je třeba nabrat pár sil. V přístavu kotvíme někdy před druhou hodinou odpoledne a kluci vzápětí vyráží na prohlídku města a přilehlého okolí. Já jdu do místního vcelku slušně zásobeného krámku s jachtařským a rybářským vybavením. Hned mi tam padl do oka wobler, o kterém jsem už dlouho snil a vím, že tohle bude zabiják. Se soumrakem se s klukama potkáváme na lodi a po krátkém dronování jdeme na večeři do taverny hned vedle přístavu. Chlapík s rouškou co nás obsluhoval, se smál, že mě poznal, načež jsem mu sdělil, že jsem typický slovanský ksicht. On to pochopil, sundal roušku, ukázal si na obličej a ukázal prý typický filipínský ksicht. Krátce po večeři jdeme na loď a rovnou spát.

31.8.2021 Milos – Serifos   42,8NM

Jsme na Milosu už druhý den a je potřeba změnit vzduch. Odplouváme ještě před osmou ranní, snídáme až za plavby a vhledem k bezvětří plujeme do severní části ostrova, do zátoky Sarakoniko. To je další nádherné dílo přírody, větru a vody. Takhle po ránu je tady jen několik lodí a kotvíme blízko pobřeží. Zakotvení musím opakovat, protože je tady hodně tvrdé dno a kotva se napoprvé dostatečně nezaryla. Napodruhé už drží slušně a kluci můžou do vody a na průzkum pobřeží. Na lodi ještě zůstává Jarda a dron opět letí k obloze a pořizuje úchvatné záběry. Když bylo vše natočeno, všichni si všechno důkladně prohlédli, zvedáme kotvu a vyplouváme. Fouká slabý vítr přímo do čumáku, ale i tak vytahujeme plachty, odpadáme a plachtíme na ostrov Serifos. Plujeme pomalu, ale plujeme. Vydrželi jsme plachtit do pozdního odpoledne a poté, co vítr úplně lehnul, startujeme motor. Když připlouváme do zátoky, ve které je přístav, míjíme nějakého odvážlivce, který na padleboardu pádluje přes zátoku. Nijak si s námi nedělal starosti, museli jsme se mu vyhnout. Máme to už jen kousek do přístavu, který je ohraničen molem pro velké trajekty. Tam vidíme živě mávajícího přístavního policistu. A on mává na nás. Nic jsme neprovedli a otáčíme loď k němu. On nás požádal, abychom pluli za tím chlapíkem na padleboardu a vyřídili mu pozvání na místní oddělení Port Police. Policie se musí poslouchat a tak jsme jeho přání splnili. Naštěstí po nás nechtěl nějaký zákrok, protože s tím bych si nevěděl rady. Kluci by možná věděli jak na to, ale zůstali jsme u předání informace. Poté jsme se vrátili zpět k molu a hledáme místo na zakotvení. Jedno vhodné nám zabral hodně velký motorák chudáka, kterému nezbyly peníze na stěžeň a plachty, takže hledáme další místo. Jedno je hned vedle vjezdu do přístavního bazénu, ale tam překáží člun vedle stojící lodi. Couvnul jsem k té lodi a gesty požádal o uvolnění místa. Chlapík z té lodi se gestem zeptal, kolik mu za to zaplatím. Když jsem obrátil obě své kapsy na ruby a nic z nich nevypadlo, tak člun odvázal a s úsměvem místo uvolnil. Po zakotvení zůstávám na lodi, kluci opět míří do města na obhlídku. Když se vrátili, jdeme na večeři. Vybíráme jeden GrilBar a objednáváme Gyros a Kebab. Teď zrovna nemám sílu vysvětlovat rozdíl, tak třeba jindy. Netrvalo dlouho a dostáváme před sebe neskutečnou nálož jídla.  Kluci se s tím nějak poprali, já snědl něco víc než půlku a skončil jsem. Bohatě nasyceni jdeme na loď a vzápětí spát. Disciplínu teda máme slušnou.

1.9.2021 Serifos – Kythnos   27,7NM

Po sedmé ráno jsme skoro všichni vzhůru a můžeme vyplout. Jediný kdo ještě spí je Martin, ale kdybychom měli čekat, až se probudí i on, nikam bychom se nedostali. Vyplouváme tedy z přístavu a jakmile jsme obepluli jižní cíp ostrova, vytahujeme plachty a opět v slabém větru plachtíme. Tentokrát míříme na ostrov Kythnos. Opět plujeme pomalu, ale nikomu to nevadí. Bohužel se mezi ostrovy Kythnos a Serifos situace opět mění a jak jinak, než k horšímu. Balíme tedy plachty a startujeme motor. V jednu hodinu házíme kotvu u pláže Kolona Beach. Další z pěkných míst co si zaslouží natočit nějaké to video a pořídit pár fotek. Vedle ostrova je ještě jeden malý a ty dva ostrovy jsou spojeny pouze písečnou pláží. Kotvit se dá na obou stranách a na zbytek se přijeďte podívat. Strávili jsme tam asi dvě hodiny a poté odpluli kousek zpět do přístavu. Ten je i na takhle časnou hodinu dost zaplněný. Místní správce nás posílá až dozadu bokem k molu. Kluci ihned jdou na průzkum blízkého okolí, já odpočívám v lodi. Večer jdeme na večeři a jak je na téhle plavbě zvykem, po večeři jdeme spořádaně spát.

2.9.2021 Kythnos – Aegina (Perdika) 51,6NM

Budím se po šesté a jdu zkontrolovat, jestli už odplula loď, která nám brání ve výjezdu od mola. Včera jsme se jich ptali, v kolik budou odplouvat a prý mezi čtvrtou a pátou ranní. To teda nestihli, asi proto, že hráli dlouho do noci na kytary. Naštěstí před sedmou odplouvají a já také odpojuju elektriku a ještě čerpám trochu vody. Pak startuju motor a to zcela probouzí celou mojí posádku. Tentokrát se probral i Martin, takže poprvé vyplouváme společně. Čeká nás cca 50NM a podle předpovědi bude dost foukat. Od včera máme sbalené Bimini, na plachtě už nachystaný druhý ref, myslím, že jsme dobře připraveni. Zpočátku to byla taková svižnější, ale ještě příjemná plavba. Největší vzruch byl záběr na prutu. Mám zcela nového, neuvěřitelně skvělého woblera. Teda, měl jsem. Hned s prvním mocným záběrem jsem o něj přišel, tah ryby nevydržela karabina, která je dělaná na 28kg. Vítr postupně sílí, ale předpovídaných třiceti uzlů nedosáhl. Chvilkama sice přifouklo, ale propluli jsme až za ostrov Jorgos a ani nás pořádně nepostříkala voda. Jakmile jsme minuli mys Poseidona, tak se vítr stočil více z boku a vlastně bez větších změn vydržel až na Perdiku. Během plavby zdatně kormidloval i Martin. Pluli jsme to deset hodin, stihnul jsem u toho uvařit a i se chvilku prospat. Na střídačku si postupně schrupli všichni a na Perdiku jsme tedy připluli odpočatí. Venku před přístavem se uvolnilo místo u takového pidimola, tam jsme napřed vysadili Martina a poté s jeho pomocí zakotvili. Zítra nás čeká už poslední den plavby. Máme v plánu plout do Epidavru, tam skouknout Potopené město a pak už jen kousek na Korfos.

3.9.2021 Aegina (Perdika) – Korfos 19,6NM

Už před osmou jsme všichni vzhůru a prakticky okamžitě vyplouváme. Plachty jsme vytáhli ihned po obeplutí ostrůvku Moni a na svižný zadobok plujeme směrem k Epidavros. To už jsem v kokpitu jenom s Jardou, Martin s Danem šli ještě něco dospat. Fouká opravdu pěkně a vzápětí měníme plán. Nepoplujeme do Epidavros, ale rovnou na Korfos, protože tak lépe využijeme příznivý vítr. V Korfosu skočíme do auta a do Epidavru pojedeme po silnici. Já si skočím vyřídit papíry na místní Port Police a kluci si zatím prozkoumají potopené město v zátoce u Dimitriho. Přesně podle tohohle plánu jsme to provedli a ještě si dali u Dimitriho lehký oběd v podobě Athina Ecofarm salát. Po návratu na Korfos kluci balí, protože jim to letí v sobotu brzy ráno. Vymysleli jsme skvělý způsob, jak je dopravit na letiště. Oni si vezmou moje auto, s ním dojedou na letiště, kde bude čekat kamarád a ten se s autem vrátí do Korfosu.

Kluci po osmé skočili do auta a tím skončila tahle povedené plavba. Během týdne jsme navštívily několik ostrovů na Kykládách a i přes delší plavby si nikdo nestěžoval. Díky svojí práci se potkávám se spoustou lidí, kteří mají různá povolání. Po téhle plavbě můžu s klidem prohlásit, že policajti můžou na palubu Viktorky kdykoliv.

18-28.8.2021

Filip, Zuzka, Damián a Petr     176,1NM

Tenhle termín si objednal kamarád, ale ten si pak nedával pozor a místo cesty na loď obíhá krámky s dětským vybavením. To jsem se dozvěděl, až když mi další kamarád oznámil, že pojede místo něj. Na otázku kdo bude další, odpověděl, že má dva psy.

Pak nepřijel ani kamarád a díky bohu (jak má tenhle pocit vyjádřit nevěřící?) ani psi. Poslal nakonec svého syna s přítelkyní a synovce s kamarádem. Sešli jsme se tedy na Viktorce dost zvláštní partička. Syna Filipa jsem viděl naposledy, když mu bylo deset a Damiána před pár lety. Ostatní jsem viděl poprvé. Desetidenní termín byl vymyšlený pro plavbu na blízké ostrovy na Kykládách, ale je potřeba, aby spolupracoval alespoň trochu ten mrzutej dědek Poseidon. A to právě v tomhle termínu neměl v úmyslu. Proto jsme museli vymyslet náhradní plán a zůstat v Sarónském zálivu. První den jsme vzhledem k pokročilému odpoledni zůstali na Korfosu a hned po zabydlení na lodi jsme šli na večeři do taverny Ostrako. Tam jsme právě řešili, jak s plavbou naložíme, ale předpověď nám moc vstříc nevycházela. První dny bezvětří, pak na Kykládách vítr třicet uzlů a pak opět bezvětří. Plánování se bez výsledku protáhlo přes půlnoc a někteří pokračovali ještě dlouho na lodi. Druhý den ráno, ještě v devět všichni spí, asi únava po cestě. Vyplouváme tedy až kolem jedenácté a plujeme na ostrov Agistri na koupání. Filip má sebou malé lahvičky do pusy na potápění a tak se na chvilku v zátoce noříme i pod hladinu. Poté nějaká krmě a pluje na poloostrov Methana. Chvilku jsme vytáhli plachty a alespoň kousek se svezli. Zbytek musel obstarat motor. Na Methaně kotvíme u poloprázdného městského mola a jdeme na večeři. Mladí potom na procházku, já spát a zbytek ještě poseděl. Další den definitivně opouštíme myšlenku plout na Kyklády a míříme na ostrov Hydra. Cestou se zastavujeme severně od Porosu u takové malé skalky na koupání a potápění. Pak se zvednul vítr od východu a na bočák obeplouváme Poros a točíme do Hyderského průlivu. Jako vždy jukneme do přístavu, jestli tam není volné místo. Nic volného tam nebylo, proto se vracíme do zátoky Mandraky, kde zakotvíme. Všichni se šli projít do města, já zůstávám hlídat loď. Ono to sice není úplně potřeba, ale je dost horko a víc než kilometrová procházka mě neláká. Ostatní s chůzí zjevně problém nemají, protože hned druhý den ráno jdou opět na ostrov, tentokrát do kopců k místním klášterům. Po poledni se vrátili na loď a odplouváme pouze krátký úsek za bezvětří do Ermioni. Tam opět společná večeře, mladí na procházku a my ostatní ještě dlouho klábosíme v kokpitu. Další den je neděle a má nám něco fouknout. Zatím tahle posádka neměla šanci si vyzkoušet plavbu ve větším větru, tak uvidíme. Po vyplutí si s námi hraji střídavě silný nárazový vítr a téměř bezvětří. Fouká totiž přes kopce a dělají se nepříjemné rotory. O něco později se vítr stabilizoval a letíme po hladině směrem na východ. Zastavujeme v bufet zátoce, která je vcelku krytá a posádka může jít objevit tohle kouzelné místo. Moc se jim tam líbilo, ale je čas plout dál. Náš dnešní cíl je Poros. Vzhledem k silnému větru se tu skovávají snad všechny lodě ze sarónského zálivu a je tady narváno k prasknutí. Přesto jsem našel skulinku. Stačilo požádat majitele jednoho nevelkého motoráku, aby uvolnil svoje vyvazovací lana a Viktorka vklouzla do vzniklé mezery jak nic.  Další den volíme opět relativně krátkou plavbu na ostrov Aegina do přístavu Perdika. Plujeme na plachty, a jelikož to máme proti větru, musíme si to vybojovat. Potkáváme nějakou loď s českou posádkou, ale jim plachty pouze flastrují a tak je necháváme daleko za sebou. Tentokrát se u kormidla vystřídali skoro všichni. Začala Zuzka, pak se ke kormidlu postavil na chvilku Damián a Petr to skoro celé dojel. Na Perdiku jsme se vcelku snadno vešli, posádka míří na břeh na průzkum. Vrátili si bohatší o tři skůtry, na kterých se ráno vydají na výlet po ostrově. Já je pak vyzvednu na severu ostrova a budeme pokračovat na ostrov Salamina. Tam jsem nikdy nebyl, protože je na můj vkus moc blízko Athén. Jenže tahle posádka by ráda do Athén na výlet. Proto tam v podvečer kotvíme. Na mole na mě už čeká kamarád, který tam připlul už odpoledne. Bohužel zachytil kotvou za mooringové lano a nemůže kotvu vytáhnout. Přátelskou pomoc za 250€ mu vzápětí nabídl místní potápěč, ale to je docela dost. Bohužel v přístavu nikdo nesmí do vody. Nabízím kamarádovi, že se ke kotvě potopím, ale musíme mít požehnání místní Port Police. Jdeme tedy směle na místní oddělení, kde jim popisujeme náš problém. Tváří se vcelku mile, ale máme přijít ráno, až tady bude náčelník. Tak jsme se tam ráno vydali znovu. Náčelník tam byl, vyslechl nás a začal cosi vyplňovat. Vypadalo to nadějně, stačilo ukázat potápěčské papíry a… A přišel další, takovej mladej a prý jestli mám na potápění profi licenci. Dělal jsem, že nerozumím a stále mu strkal tu svojí kartičku. Byl neoblomný, tak jsem s tím divadlem přestal a odešli jsme. Nějaký efekt to stejně mělo, potápěč v přístavu, poté co zjistil, že jsme to řešili s Port Police, slevil na 100€. Tak jsem se s kamarádem rozloučil a odpluli jsme. Tahle plavba měla vlastně pro většinu dní stejný vzor. Po vyplutí nějaké koupání, pak přeplout někam do přístavu a večeře. Takhle to bylo až do konce plavby.

19.8.2021 Korfos – Methana 25NM

20.8.2021 Methana – Hydra 24,1NM

21.8.2021 Hydra – Ermioni 12,3NM

22.8.2021 Ermioni – Poros 23,6NM

23.8.2021 Poros – Aegina Perdika 19,6NM

24.8.2021 Aegina – Salamina 21,5NM

25.8.2021 Salamina – Agistri 19,5NM

26.8.2021 Agistri – Epidavros 10,7NM

27.8.2021 Epidavros – Korfos  19,8NM

7.8.-17.8.2021    170,8NM

Michal, Markéta, Dominik a Kristýna

Někdy se dlouhou dobu nedostanu k dopsání deníku a pak je komplikované to psát z paměti. Ta mi sice slouží dobře, ale jelikož jí používám už nějakou dobu, tak má také svoje limity. Takže se to pokusím nějak shrnout. Michal je veselá kopa. O tom mě přesvědčil hned při prvním kontaktu na mole. Přišel totiž k lodi s tím, že zbytek rodiny je ještě na pláži a děti vůbec netuší, že budou trávit dovolenou na plachetnici. Nanosili jsme tedy mnoho jejich zavazadel z auta do lodi a Michal šel na pláž pro rodinku. Ten vtip se docela povedl, protože si šli jen tak prohlídnou lodě a Michal se mě zeptal, jestli by si nemohli Viktorku prohlídnout i uvnitř. Já jsem kupodivu souhlasil. Když se dětem na lodi líbilo, tak se jich Michal zeptal, jestli by nechtěli na ní taky plout. Zprvu koukali nedůvěřivě, ale souhlasily. Pak se dozvěděli, že dalších deset dní budou plout a propuklo všeobecné veselí. Když jsou na palubě dětičky, tak tomu vždy přizpůsobuju volbu trasy. Většinou zůstáváme schovaní před silnějším větrem v náruči Sarónského zálivu a volíme spíše kratší plavby. No a tentokrát to bylo jinak. Hned první den plavby projevila Markéta přání podívat se na ostrov Milos. Proti tomu většinou nic nemám, jen je třeba počítat s dlouhou plavbou. Jenže na palubě jsou dvě děti a počasí taky tomuhle výletu nijak nepřeje. Napřed bezvětří, to znamená to tam motorovat. Na Kykládách sice slabý, ale severní vítr, to zase znamená buď znovu motorovat, nebo dlouze křižovat proti větru. A na závěr silný vítr a to dost přes třicet uzlů. Prostě to o moc hůř vymyslet nejde. Snažil jsem se Markétu od takových útrap odradit, u Michala by to bylo zbytečné. Ten jen potměšile mrkal a oba trvali na plavbě na Kyklady. No a tak jsme tedy vyrazili hned. To znamená, ve čtyři odpoledne ze zátoky u ostrova Moni. Vyplouváme na noc a je před námi skoro osmdesát mil. To je pro jachtaře kousek, ale pro rodinku poprvé na lodi slušná porce. Vzhledem k absolutnímu bezvětří plujeme na motor. Se soumrakem jdu spát, abych mohl Michala o půlnoci vystřídat. Ten je již vyškolený, co se týká předností na moři a samozřejmě mě má v případě jakékoliv pochybnosti vzbudit. Během jeho hlídky k ničemu s čím by si neporadil nedošlo,  já přebírám dohled nad prací autopilota o půlnoci. Je krásná noc a hvězdy vytváří na obloze nádhernou kulisu. Mám tyhle noční plavby rád. Ve tři opět střídáme, to už jsme v blízkosti ostrova Antimilos. To je vlastně jenom necelých 700 metrů vysoká skála. V pět ráno opět přebírám Viktorku a za chvíli vplouváme do zcela osvětlené zátoky Kleftiko. Je tady světla jak ve dne. Stojí tu několik opravdu velkých jachet a ty osvěcují široké okolí. Ráno si posádka může vychutnat tuhle nádheru naplno. Kolem desáté začínají do zátoky najíždět lodě plné turistů a to je pro nás signál k odplutí. Plujeme do přístavu Adamantas, kde zůstaneme přes noc. Další den, teď už všichni zase odpočatí vyplouváme na ostrov Serifos. V plánu máme zakotvit v krásně kryté zátoce na jihozápadě ostrova. Tam také s pozdním odpolednem připlouváme a kotvíme. Plavba byla střídavě na plachty ve slabém protivětru a motorování. Ve středu pokračujeme v plavbě na sever, tentokrát celou dobu na motor. Po poledni zastavujeme na koupání na Kolona Beach. Je to jedna z nejhezčích pláží na Kykládách. Když si všichni dostatečně užili koupání, odplouváme do místního přístavu. Kotvíme na kraji mola a já už teď chystám loď na zítřejší plavbu. Už v noci má zesilovat vítr a čeká nás opravdový jachting. Balím Bimini, kontroluju refy, chystám harnesy, prostě je lepší být připraven, než překvapen. V noci foukalo dost i v přístavu a protož foukalo přes široké betonové molo a Viktorka stojí jako první na kraji, její paluba vypadá jak zanedbané pískoviště. No co, myslím, že to vlny dneska spláchnou. Někdy před devátou odvazujeme Viktorku, teď už všichni ve vestách. Je cítit ve vzduchu lehká nervozita, ale nic nebezpečného nás nečeká. Nakonec až na pár chvilek, kdy přišel silnější poryv, vítr nedosahoval slibovaných třiceti uzlů a všichni to přečkali v pohodě. Jak to tady obvykle bývá, po ostrov Jorgos foukalo dost, za ním vítr začal polevovat a konec plavby do Porosu jsme už museli motorovat. Tam bylo dost narváno a kolem plných mol kroužilo několik lodí. Tohle bývají ty pravé chvíle, kdy je velikost Viktorky velkou výhodou. Vyhlédl jsem si mezeru jen o málo menší, než je šířka Viktorky a pomalu připlul zádí. Gesty jsem naznačil posádkám na obou lodích u té mezery, že se tam chystám přistát a že stačí, když trochu povolí svoje vyvazovací lana. Zpočátku koukali dost nedůvěřivě, ale alespoň neprotestovali. Tohle už jsem dělal mnohokrát. Důležité je zachovat klid a trefit přesně fendry zakotvených lodí, pak už jen ubrat plyn a pomalinku se vsunout do mezery. Lodě se roztáhnou a za chvilku nikdo nepozná, že tam původně nebylo dost místa. Posádka ocenila možnost večeře na břehu a tak jsme si dali gyros v bufetu hned u přístavu. Zbytek plavby už byl jen takové to courání od přístavu k přístavu.

 

7.8.2021 Korfos – Agistri 11,2NM

8-9.8.2021 Agistri – Milos (Kleftiko) – Milos (Adamantas) 10,4NM

10.8.2021 Milos – Serifos 31,4NM

11.8.2021 Serifos – Kythnos (Merikhas) 19,9NM

12.8.2021 Kythnos – Poros 48,4NM

13.8.2021 Poros – Aegina (Perdika) 17,6NM

14.8.2021 Aegina Perdika – Methana Vathi 11,3NM

15.8.2021 Methana Vathi – Epidavros 9,7NM

16.8.2021 Epidavros – Korfos 10,9NM

 

31.7.-7.8.2021      126,8NM

Rosťa, Gábina, Max, Mia a Zuzka

Již popáté s přáteli a s dcerou na Viktorce. Letos bohužel chyběla moje žena Ivča, ale příští rok si to vynahradíme.

 

31.7.2021 Korfos – Epidavros 10,6NM

1.8.2021 Epidavros – Methana  21,4NM

2.8.2021 Methana – Ermioni 25,6 NM

3.8.2021 Ermioni – Hydra 12,4NM

4.8.2021 Hydra – Poros 14,9NM

5.8.2021 Poros – Methana (Vathi) 22,1NM

6.8.2021 Methana (Vathi) – Korfos 19,8NM

24-31.7.2021     115,2NM

Jitka, Dana, Ríša, Miloš a Patrik

Partička co spolu hraje kuželky, vlastně širší rodina a jeden kamarád

 

25.7.2021 Korfos – Poros 28,5NM

26.7.2021 Poros – Ermioni 21,9NM

27.7.2021 Ermioni – Poros 21,8NM

28.7.2021 Poros – Methana – Vathi 21,4NM

29.7.2021 Methana Vathi – Epidavros 11,4NM

30.7.2021 Epidavros – Korfos 10,2NM

14-22.7.2021    273,6NM

Láďa, Petra, Ela, Jana, Michal a Michalka

Ahoj, koukala jsem na tvůj web, líbí se mi to a dám to kocourovi k narozeninám. Tak takhle nějak probíhal Petry monolog, někdy loni koncem léta, během telefonního hovoru se mnou. Na dialog jsou potřeba dva a já se ke slovu fakt nedostal. Tak snad ten kocour alespoň nebude pelichat.

Tak kocour opravdu nepelichal, protože to byl normální chlap a ne žádný čtyřnohý mazlíček. Tahle posádka byla složená ze dvou rodin. Takže čtyři dospělí a dvě princezny. Kocour, tedy Láďa dostal opravdu od Petry tuhle plavbu k narozeninám. Byl to taky jediný z posádky na palubě, kdo měl s plavbou na lodi už nějakou zkušenost, protože se pravidelně účastní regaty v Chorvatsku. Tahle parta přiletěla do Řecka s velkým předstihem a strávili několik dní lenošením a koupáním na Korfosu. Vypluli jsme tedy ve středu 14.7. odpoledne a jelikož nic nefoukalo, pluli jsme na motor rovnou do zátoky před Dimitriho tavernou. Tam jsme zakotvili a přemístili se do taverny na bohatou večeři. Druhý den plavby jsme si to namířili na Poros, se zastávkou na koupání v zátoce s jeskyní na ostrově Agistri. Tam jsem si stoupnul ke sporáku a uvařil kuřecí maso na smetaně se žampiony a těstoviny. S nástupem pozdního odpoledne jsme odpluli na Poros. Chvilku jsme se pokoušeli plout na plachty, ale slabý proměnlivý vítr brzy skončil a proto jsme opět museli plout na motor. Po zakotvení na Porosu jde posádka na prohlídku města. Jsme domluveni, že se potkáme v taverně Pod Platanem. Když se blížila domluvená doba, vyběhl jsem k taverně a tam nebyla ani posádka, ani taverna Pod Platanem. Taverna tam sice byla, ale tu povodní to moc nepřipomínalo. Ta se přemístila dolů do města a tak jsem se vydal tam. Ani tam moje posádka nebyla, už nějakou dobu seděli v taveně Garden, kousek za místem, kde jsem byl před chvilkou. Vyběhl jsem tedy opět na kopec a konečně se potkal s posádkou. Taverna Garden si s ničím nezadala s tavernou Pod Platanem. Všichni byli z místa nadšení a večeře byla taky skvělá. U večeře probíráme plán další plavby. Desetidenní termín láká k návštěvě souostroví Kyklády. Láďa je jednoznačně pro, ostatní před dlouhou plavbou neskrývají obavy. Abychom jim to co nejvíce usnadnili, tedy ženám a dětem, rozhodli jsme se převážnou část plavby udělat v noci. Dopoledne tedy míříme na východní cíp Peloponésu, kde v „Bufet zátoce“ kotvíme na koupání. Kouzlo tohohle místa ohromilo i tuhle posádku a z prostého oběda, servírovaného u rozviklaných stolků byli všichni nadšeni. Pak ještě krátká siesta a s nastupujícím větrem opouštíme zátoku a bereme kurz na ostrov Milos. Je před námi téměř 7ONM a plavba se protáhne dost přes půlnoc. Začalo to svižnou plavbou na plachty, ale vítr postupně slábl a ještě před soumrakem plachty balíme a startujeme motor. S Láďou a Michalem si rozdělujeme služby, ostatní jdou postupně spát. První službu má Michal a ač naprostý začátečník, zhostil se svého úkolu bez chybičky. Pak nastupuje Láďa, ten nějaké zkušenosti má, takže ani během téhle hlídky se nic zvláštního neudálo. Poslední hlídka je moje, do cíle zbývá asi 16NM a někdy po druhé ranní kotvím v zátoce Kleftiko na Milosu. Jdu rovnou spát. Už po deváté ráno mě budí posádka a chtějí odplout do města do přístavu. Prý se moc nevyspali, protože to v zátoce v noci houpalo. Startujeme tedy motor a přeplouváme do města. Tam se posádka rozutekla po ostrově a na loď přišli až s pozdním večerem. Další den přeplouváme s krátkou zastávkou na koupání na ostrov Sifnos. Tam je bohužel u mola vše obsazené a proto kotvíme v zátoce. Posádka po krátké diskusi nafukuje člun a pluje na pláž na koupání a na večeři. Před večeří mě ještě na lodi vyzvednul Láďa a v sílícím větru pádlujeme k molu. Vítr opravdu zesílil a posádka se rozhodla další den nevyplout a zůstat na Sifnosu. Naštěstí se uvolnilo místo u mola a tak tam mohu zakotvit Viktorku. Posádka den strávila lenošením na pláži, někteří aktivním výstupem na místní kopce a došlo i na výlet na motocyklu. Ani další den se části posádky z obavy před silným větrem nechce vyplout. Marně jim vysvětluju, že nás nic hrozného nečeká. Nakonec vyplouváme jen s Láďou a v ideálních podmínkách si užíváme jachting. Pak vítr lehá, vyzvedáváme zbytek posádky a na motor plujeme na ostrov Serifos. Opět nadšení z dalšího kouzelného místa a skvělá večeře v jedné z taveren přímo na pláži. Už několik dní řešíme, že přijde opravdu silný vítr a je potřeba z Kyklád zdrhnout. Vítr nad třicet uzlů už není nic vhodného pro dovolenkovou plavbu, hlavně když jsou na palubě děti. Vlastně z legrace jsem posádce už před několika dny navrhnul, že můžeme na Kykládách zůstat, že přepluju zpět na Korfos sám a oni se dopraví do Athén trajektem. K mému překvapení si vybrali právě tuhle možnost a tak zatím neutíkáme, ale plujeme na ostrov Kythnos. Tam samozřejmě napřed navštěvujeme nádhernou pláž Kolona Beach. Pak už jen kousek do přístavu, kde jdeme na poslední společnou večeři. Zítra ráno se naše cesty rozdělí. Nakonec nepopluju sám, protože Láďa se rozhodl si plavbu v silném větru vyzkoušet. Ráno tedy zbytek posádky balí a opouští loď. Ještě společná fotka, pak asi popáté ujišťuju Petru, že nám s Láďou opravdu nic nehrozí a můžeme odplout. Těch téměř sedmdesát mil jsme si užili. Jako vždy to bylo nejdivočejší prvních 25NM k ostrovu Jorgos. Tam vítr citelně polevil a v ideálních podmínkách, teď už s plným prádlem, jsme dopluli až k ostrovu Aegina. Podle předpovědi mělo foukat asi 35 uzlů. To jsou podmínky, které si dva chlapi mohou užít a taky jsme si to užili. Tahle plavba tedy končí někdy po desáté večer na Korfosu, kam jsme dopluli pouze ve dvou. Po zakotvení u mola a odsolení ve sprše jdeme na večeři. Tam se k plavbě ještě několikrát vracíme, ale vzhledem k únavě jdeme brzy spát. Ráno odvážím Láďu na nádraží, on míří na letiště, kde se potká se zbytkem posádky.

14.7.2021 Korfos – Epidavros 8,9NM

15.7.2021 Epidavros – Poros 25,3NM

16.7.2021 Poros – Milos 74,3NM

17.7.2021 Milos Kleftiko – Milos Adamantas 14,5NM

18.7.2021 Milos – Sifnos 24,9NM

19.7.2021 odpočíváme na Sifnosu

20.7.2021 Sifnos – Serifos a místní jachting 30,2NM

21.7.2021 Serifos – Kythnos 25,8NM

22.8.2021 Kythnos – Korfos 69,7NM

3-13.7.2021     216,3NM

Fakt velká rodina

Marián, Martina, Nikola, Julča, Dominik a Pepa

S takovým počtem dětí a mladistvých na palubě je třeba krom jachtání, věnovat dostatek času hlavně koupání v zátokách. To si děti na lodi užívají nejvíc. Tátu Mariána jachting baví a tak jsme si ve vhodných chvílích užívali i plavbu pod plachtama a občas i ve slušně silném větru. Tuhle dobu děti trávily většinou spaním a nabíráním sil na další koupačku v zátoce. Vítr nám docela přál, během několika plaveb jsme dokonce museli refovat plachty a i tak jsme letěli po hladině ve slušném tempu a náklonu. Sem tam nás ochladila nějaká vlnka, která vystříkla na palubu. Vzhledem k teplotám se jednalo o příjemné osvěžení. Sluníčko pálí od rána do večera, teploty šplhají hodně přes třicet a voda má asi 26 stupňů. Během plavby jsme navštívili obvyklá místa v Sarónském zálivu a jednu noc kotvili u malého a zcela pustého ostrůvku Parapoula. Tam byli večer všichni ohromeni nádhernou hvězdnou oblohou. Na Hydře v zátoce Mandraki kluci nachytali malé rybky a tak Martina a Marián ochutnali čerstvé ryby. Došlo i na tradiční krevety, které jsme koupili v Ermiony a já je připravil během plavby na klidné hladině cestou na Parapoulu. Děti komplet tuhle pochoutku s úšklebkem odmítly, Martina s Mariánem si tak pochutnali sami. Z velké části se o přípravu snídaní staraly děti samy, bylo vidět, že se o sebe dokáží slušně postarat. Když došlo na skutečné vaření, tak se toho ujala Martina a párkrát jsem uvařil i já. Julča během plavby oslavila čtrnácté narozeniny a rozdělila se s náma o velký zmrzlinový dort. Myslím, že minimálně s Mariánem se v budoucnu ještě potkáme, protože ho jachting opravdu chytil a chtěl by si možná udělat i kapitánské papíry. Ke konci plavby se do vaření pustil i Marián. Pod kontrolou celé rodiny uvařil výborné špagety Alio Olio.

 

3.7.2021 Korfos – Agistri 9,4NM

4.7.2021 Agistri – Methana 14,8NM

5.7.2021 Methana – Hydra Mandraki 22,7NM

6.7.2021 Hydra – Ermioni 18NM

7.7.2021 Ermioni – Parapoula 32,1NM

8.7.2021 Parapoula – Leonidas 32,4NM

9.7.2021 Leonidas – Poros 48NM

10.7.2021 Poros – Methana Vathi 18,6NM

11.7.2021 Methana – Epidavros 9,7NM 

12.7.2021 Epidavros – Korfos 10,6NM

12-24.6.2021    339,1NM

Nepovedená plavba, víc nemá cenu psát

13.6.2021 Korfos – Methana 23,1NM

14.6.2021 Methana – Georgios 25,1NM

15.6.2021 Georgios – Poros 31,6NM

16.6.2021 Poros – Milos 88,3NM

17.6.2021 Milos – Kimolos 15,8NM

18.6.2021 Kimolos – Folegandros 24,5NM

19 – 20.6. Folegandros – Poros 105,2NM

21.6.2021 Poros – Korfos 25,5NM

 

5-12.6.2021     110,7NM

Od taverny k taverně

Jožka, Dalibor, Jarda, Martina a Katka

Tahle veselá partička snad ze všech koutů republiky si udělala večírek už před odjezdem do Vídně na letiště a v bujarém veselí pokračovali i na Viktorce. Vyzkoušeli si i plavbu na plachty, ale moc jsme tomu jachtingu nedali. Všichni si užili koupání v zátokách a někteří i turistiku po ostrovech. Dalibor s Martinou si udělali i slušný pochoďáček po Hydře a ještě navštívili divadlo a hospitál v Epidavros. Na tenhle výlet se k nim přidala i Katka. Takže to bylo hlavně o koupání, turistice a ochutnávání v tavernách.

6.6.2021 Korfos – Methana 23,3NM

7.6.2021 Methana – Ermioni   29,9NM

8.6.2021 Ermioni – Hydra 14,4NM

9.6.2021  Hydra – Poros   12,4NM

10.6.2021 Poros – Epidavros   21,1NM

11=6.2021 Epidavros – Korfos 9,6NM

       

    22.5.-5.6.2021           444NM

Betelná parta z Brna

Radek, Radka, Petr a Míša

Když minulý rok začal šílený plukovník v rádiu vyhrožovat zavřením hranic na dva roky, tak se ozval Radek, který měl zaplacenou 14denní plavbu na brzký jarní termín a povídá: „teď asi budeš potřebovat každou korunu, tak nic neřeš, já si to někdy v budoucnu vyberu“. No a budoucno je právě tenhle termín.

23.5.2021 Korfos – Agistri   12,9NM

Pozorný čtenář by si mohl všimnout, že vyplouváme o den později, než bylo původně v plánu. Tahle partička se rozhodla z praktických důvodů pro cestu do Řecka po vlastní ose. Jednak proto, že z Brna je to o poznání blíže než z Práglu, ale já je podezřívám z toho, že to bylo kvůli nemalému množství plechovkového piva, které si sebou přivezli. Cestou se rozhodli pro výměnu dvou kol u auta, která po kontaktu s podstavcem sloupku rozdělující jízdní pruhy odmítla dál spolupracovat. Byl to první zážitek, kde jim dostatečná zásoba českého piva pomohla, protože bohatě obdarovaný pracovník odtahové služby obratem vykouzlil dvě zánovní kola vcelku se podobající těm původním a cesta mohla pokračovat. Překonat několik kolon na hranicích už byla vcelku hračka a tak se objevili na Korfosu v neděli s úderem třetí hodiny ranní. Řekli jsme si jen pár slov a po sprše se uložili ke klidnému spánku na Viktorce. Ráno někdy po deváté začíná Viktorka postupně ožívat, stačí přestěhovat pár svršků a zhruba půlroční výstav pivovaru Radegast na palubu a můžeme vyplout. Z Korfosu jsme zamířili na ostrov Agistri na první koupání, plujeme na motor, na hladině v absolutním bezvětří není ani vlnka. Po vyplutí ze zátoky jsme změnili původní plán. Zčásti kvůli bezvětří a také se začíná projevovat únava z cesty. 4asu máme spoustu, není potřeba to hrotit, za chvilku kotvíme v poloprázdném přístavu na severu ostrova Agistri. Holky s Petrem šli obhlédnout blízké okolí, Radek se uvelebil v hamace na přídi a usnul. Na místní poměry strašně brzo, tedy ještě před sedmou hodinou jdeme na večeři do taverny u přístavu. Pak se přesouváme na loď a klábosíme. V deset je na lodi klid a všichni už spí.

24.5.2021 Agistri – Hydra   36,7NM

Noc v přístavu na Agistri byla krásně klidná, všichni si ráno libují, jak se pěkně vyspali. Snídáme a připravujeme se vyplout. Zpestřením před opuštěním přístavu je připlutí lodi mého kamaráda, který z radosti, že nás vidí, nevěnoval dostatek pozornosti výběru místa pro kotvu a přehodil tu naší. S ruměncem ve tváři jak patnáctka na první diskotéce nám to oznámil. Dostalo se mu ujištění, že nám tím nijak setkání s ním nepokazil a že si poradíme. Kotva se z pod jeho řetězu vysmekla hladce a Viktorka je volná. Musíme proplout mělčinou severně od Agistri a pokračujeme do zátoky na ostrově Moni na koupání a šnorchlování.  Tam se projevil jako nadějný potápěčský talent Petr. Poté co obtěžkán olovy a vybaven hloubkoměrem, potopil na hubu dvanáct metrů, se ještě zvládl vynořit a výkonem se pochlubit. Zvedl se mírný vítr a všichni se těší na plavbu pod plachtama. Opouštíme tedy zátoku, nahoru letí plné prádlo a ve slabém větru děláme první obraty. Stoupáme proti větru na jih. Před zátokou u ostrova Poros plachty balíme a na motor plujeme na městské molo na Porosu. Tam uděláme jen krátkou zastávku na nákup nejnutnějších surovin a pokračujeme v plavbě na Hydru. Opět vytahujeme plachty a až do zvadnutí větru plachtíme. Jako obvykle vplouváme do přístavu ve městě, kde tentokrát není jediné volné místo. Navrhuju posádce, že je ve městě vysadím, oni si město projdou, já je pak vyzvednu a teprve poté zakotvíme na noc v některé z místních zátok. Nakonec zvítězila představa domácího uzeného a plujeme zakotvit do zátoky Mandraki. Tam se v rohu vyvazujeme k oku pod hladinou a očekáváme večeři. V Mandraki je potřeba se vyvázat zádí někde na břehu, nebo jako v našem případě k něčemu na dně. To vyžaduje ochotu někoho z posádky spolupracovat. Jelikož šlo o potápění, volba jasně padla na Petra. Ten s úsměvem ve tváři odmítl půjčení neoprenu a úkolu se zhostil na výbornou. Vůně domácího uzeného ve mně vyvolává vzpomínky na domov a tak se po večeři odebírám plakat steskem po domově do kajuty.

25.5.2021 Hydra – Milos   67,1NM

Probouzím se těsně před pátou hodinou ranní, jelikož jsem krásně vyspalej a s možností brzkého startu jsem posádku seznámil už večer, vylézám z kajuty s úmyslem vyplout. Dnes je před námi pravděpodobně nejdelší etapa téhle plavby, z ostrova Hydra na ostrov Milos. Čeká nás nějakých 65 námořních mil a podle předpovědi nemá vůbec foukat. Na odplutí jsme se připravili už včera večer. Petr nás vyvázal v zátoce Mandraky ke kruhu na panelu pod vodou průběžným lanem. Normálně tady na Hydře stojíme vyvázaní ke břehu a to tam pak ráno musí někdo doplavat a to lano odvázat. To by nebyla v pět ráno zas až tak velká zábava, proto se Petr obětoval a ještě večer mi připravil snadnou situaci na ranní odplutí. No a jak to tak bývá, vyskytla se jiná komplikace. Přímo před přídí Viktorky, ve vzdálenosti asi padesát metrů, stojí na kotvě plachetnice. Stála tam už večer, ale zrovna tahle není vyvázaná ke břehu a tak se otáčí s měnícím se větrem v zátoce. Chvilku sleduju situaci a věřím, že můžeme odplout, že naše kotva je někde pod kýlem té lodi a nebude problém ji vytáhnout. Jen mi schází jistota a je pět ráno. Nic až tak strašného nikomu nehrozí, jen když můj odhad bude špatný, kotvu se nám z pod té lodi vybagrovat nepodaří a v tu chvíli už budeme odvázaní od břehu, budeme muset k ní přirazit k té, a tím je vzbudit. Rozhodl jsem se věřit vlastnímu úsudku a startuju motor. V pravé kajutě Viktorky to probudilo Radka, jak jsem očekával, jsme na řešení téhle situace najednou dva. Chvilku to spolu diskutujeme, pak se pokusíme, jestli se nám nepodaří tahem motoru kotvu uvolnit a po další chvilce váhání Viktorku odvazujeme a vyplouváme. Kotva po zkrácení řetězu ze dna vyklouzla jak uličník z kroužku šití a jsme volní. Radek zase zmizel v kajutě, beru kurz 130° směr ostrov Milos. Obloha postupně mění barvy a já si užívám první letošní svítání na moři. Tohle mi celou zimu chybělo. Viktorce je to fuk, spokojeně si vrní motorem a ukrajuje první míle z dnešní plavby. Postupně vylézají všichni z kajuty a z lodní kuchyňky se line vůně smažených vajec. Radka jako správné děvče z Moravy ještě udělala ze zbytku brambor od večeře výborné bramborové placky. Stačí kousek chleba a máme bohatou snídani. Místo chleba se objevuje hranatá hmota nakrájená na plátky v igelitu. V zemi, kde je na každém rohu pekárna to považuji za hřích. I tak jsem měl vynikající snídani a na vajíčkách a bramborových plackách jsem si pochutnal. Radka se ujímá funkce kapitána dne a já jdu dospat to ranní vstávání. Když jsem se po hodině a půl vykutálel z kajuty, dovídám se, že jsme měli asi půl hodinu doprovod dvaceti delfínů. Po krátké diskusi zredukovali počet na uvěřitelných osm. I tak je to další z příjemných zážitků, které si můžete odvézt z dovolené na Viktorce. V tu chvíli i navzdory předpovědi pluje Viktorka pod plachtami a postupně zrychluje. Rychlost příjemné plavby na zadobok se ustálila někde kolem šesti uzlů, zažíváme přímo náborové podmínky. Nikdo nemá nic moc na práci, kluci si svoje povinnosti s umýváním nádobí splnili hned po snídani, můžeme si povídat a dozvědět se něco o sobě. Už vím, čím se živí Radek a Petr, Radka má také vcelku obvyklé povolání, ale Míša, to je jiná káva. Ta se pohybuje ve sterilním prostředí studené laboratoře, s všudypřítomnou vůní formaldehydu. Naštěstí se nejedná přímo o pitevnu, ale úplně vzdálené to také není. Plavba svižně ubíhá a krátce po páté odpoledne Radek kotví u mola v Adamas. Bereme vodu, ale nedaří se nám připojit ke stojanu s elektrikou. Dva v dosahu našeho prodlužováku nefungují a nepomohla ani asistence poláků ze sousední lodi. Překotvuju tedy Viktorku k prvnímu fungujícímu stojanu. To už v lodní kuchyňce vládne Míša s podporou Radky. Chystá špagety Alio Olio a je vidět, že má zkušenost s ostrými nástroji. Večeře byla bohatá, dokonce s přídavkem. Po večeři musíme počkat, až Petr s Radkem umyjí a utřou nádobí, uklidí kuchyňku a teprve pak můžeme na krátkou procházku do města. Paměťové karty se plní záběry různých romantických zákoutí a výhledů na moře. Po návratu na moře už jen chvilku posedíme v kokpitu a jdeme spát.

26.5.2022 Milos – Santorini   72,1NM

Včera jsme přepluli z oblasti Sarónského zálivu na souostroví Kyklady. To jsou ostrovy v centrální části Egejského moře. Pokud tady máte nějaký problém, tak snad pouze s výběrem, na který plout dříve. Dneska navštívíme asi nejkrásnější přírodní scenérii, kterou v Řecku znám, zátoku Kleftiko, tady na ostrově Milos. Před plavbou je však třeba se posilnit a doplnit zásoby do lodní lednice. Ta je sice téměř výhradně vyhrazené pro pivo a zkapalněné ovoce, ale najde se i místečko na něco k snědku. Partička z města, které by klidně mohlo být hlavním (bože já mám teda fantazii), odešla nakoupit potraviny zhruba na dva dny. Za prvé proto, že se chystáme strávit noc někde v zátoce a za druhé, na lodi nikdy nevíte, kde můžete skončit. Po návratu z nákupu se ujímá Petr funkce kapitána dne. Začíná tím, že jde zaplatit za kotvení, vodu a elektriku. To tady stojí něco kolem 14€. Petr zřejmě zcela oslnil starší paní, která už léta poplatky spojené s kotvením vybírá, protože se na něj pouze usmála a řekla mu, že on to má dneska zadarmo. Petra to potěšilo, chvilku váhal, jestli na ostrově nezůstane, pak si vzpomněl, že jeho srdce touží po nějaké dívce z Moravy a zavelel k odplutí. Sám se postavil ke kormidelnímu kolu a s asistencí Radky a Radka vyplul vstříc dalším zážitkům.  Včerejší ideální vítr je pryč, plujeme pouze na motor. Ve vodě za lodí se opět zbytečně koupou nástrahy na ryby, čas zvolna plyne a po patnácti mílích vplouváme do téměř prázdné zátoky Kleftiko. Paparaci výpravy, jinak nikoho neobtěžující Míša, vytváří další pracovní příležitost pro několik dětí z třetího světa, plněním paměťových karet fotoaparátu. Tohle místo je skutečně krásné, tak že ti, co se tady ocitnout poprvé, neví, jestli fotit, nebo sen jen kochat tou nádherou. Kotvíme v těsné blízkosti kolmé skalní stěny, teď už všichni v plavkách, vybaveni na šnorchlování, jdou, tedy vlastně plavou, prozkoumat různé tunely a výklenky ve skalách. Já hlídám loď. Vždycky, když se mi do vody nechce, tak hlídám loď. Vydrželi tam poměrně dlouho, nejdéle samozřejmě Petr, zocelený pravidelným sledováním bílé čáry na dně bazénu v dětství. Naznačuju posádce, že bychom měli pomalu vyplout. Máme před sebou dnes ještě několik desítek mil, děvčata projevila přání, strávit noc na ostrově Santorini. Kluci jim i tak plní, co jim na očích vidí a já jako nájemná síla taky neodmlouvám. Tentokrát se manévru spojeného s odplutím na Petrův povel ujal Radek a začínáme se vzdalovat od ostrova Milos. Plavba na motor v absolutním bezvětří je nudná, sluníčko pálí, na hladině ani vlnka, zastavujeme na krátké koupání. Já samozřejmě hlídám loď. Dalším nevšedním zážitkem je západ slunce na moři, no a aby toho nebylo málo, tak vychází před přídí Viktorky rudý měsíc, možná právě v úplňku. V zátoce na Santorini kotvíme před půlnocí a vlastně hned jdeme spát.

27.5.2022 Santorini – Ios   30,2NM

Sedmá ranní a budíček. Prý aby nemuseli nahoru šlapat v žáru slunce. Myslím, že se prostě nemůžou dočkat. Proplouváme celou kalderu uvnitř ostrova. Ač se to nezdá, když kotvíme u mola pod malebnými domky a kostelíky téhle známé turistické atrakce, máme upluto osm mil. Oblékáme se do svátečního, to znamená, že si beru čisté triko a stoupáme oslí stezkou přímo do centra vesnice Oia. To je přesně to místo, které je na všech propagačních materiálech cestovních kanceláří lákajících turisty do Řecka. Už vidíme i známé kopule včetně křížů, které jeden nadnárodní řetězec zabývající se prodejem potravin nevalné kvality odstranil z fotografií v letácích plných akcí a slev. Na první pohled to tady dnes bude jiné. Nikde nikdo, jen pár řemeslníků opravuje nátěry budov s použitím pouze bílé a krásné modré. Opouštím posádku s úmyslem ulovit pár fotek a pak pospíchám na palubu Viktorky. Stojí u betonového mola, kde občas chodí nepříjemné vlny a je lepší být na lodi. Posádka se mi na Viktorku vrací po třech hodinách, to považuji za ideální dobu strávenou na tomhle ostrově. Poslední přichází Míša, značně obtěžkána kameny všeho druhu. Vzápětí odplouváme a vytahujeme plachty. V mírném větru stoupáme do zátoky na jižním cípu ostrova Ios. Tam si po důkladném studiu mapy bere do ruky kormidelní kolo Radek a kotví Viktorku. Sluníčko krásně hřeje, posádka se vrhá do vody, Petr pod vodu. Ten si stěžuje, že musíme kotvit na hlubších místech, protože při potápění drhne hubou o dno. Jako důkaz vynáší na hladinu hrsti písku a nějaké mušličky. Provokuje k soutěži v hloubkovém potápění, ale do předem prohraných bojů se nepouštím. Odplouváme do severní části ostrova do přístavu, kde kotvíme u téměř prázdného mola. Po zakotvení mi Radka nabízí pivo, to je první doba kdy i já mohu ochutnat tenhle lahodně vychlazený nápoj. Místo toho mi přináší pivovou ledovou tříšť. Opět se vydáváme na túru, jsme na ostrově Ios a procházka k poslední kapličce nad městem je téměř povinnost. Už jsem kontrast se Santorini popisoval mnohokrát, Ios je nádherné, na nic si hrající místo. Nespočet křivolakých uliček vás dovede právě k té poslední kapličce s úžasným výhledem na ostrov a přístav dole. I tahle posádka nahoře ztichla a kochala se tou krásou. Míša ulovila dalších mnoho záběrů a jinou cestou jdeme dolů do města. Radek potřebuje koupit baterie do fotoaparátu a mizí v jednom obchůdku. Před obchůdkem sedí místní usedlík a ptá se nás, odkud jsme. Rozumí výrazu Čechija, sám od sebe říká „ Praha brávo“, Brno neznal. Vybíráme tavernu na večeři, pak následuje přímo opulentní hostina. Radka s Petrem volí salát z chobotnice, Radek s Míšou cosi v pita chlebu, já jedu jistotu v podobě vepřové kotlety. O příšernou porci se dělím s Petrem, ten pro svoje potápěčské výkony potřebuje nabrat sílu. Po večeři se přesouváme do přístavu na Viktorku. Tam ještě chvilku probíráme zážitky dnešního dne a jdeme spát.

28.5.2021 Ios – Paros  30,9NM

Tentokrát jdeme po ránu na nákup všichni. Posádka už tuší, že ochutnání krevet na Viktorce patří k nevšedním zážitkům, proto jdeme do rybárny u přístavu. Bohužel krevety nemají. Na pultu jsou pouze Dorády a Tuňáci. Musel jsem si vyslechnout, že teď je ta pravá šance ochutnat alespoň Tuňáka, ale to bych považoval za zbabělé, toho přece ulovíme sami. Rozhodl jsem se, že se ujmu dnešní přípravy oběda a tak se trhám od ostatních a nepozorovaně kupuju kuřecí stehna, smetanu a těstoviny. Po návratu na loď posnídáme a pokračujeme v plavbě na ostrov Paros. V mírném větru plujeme na plachty, plavba je tak pohodlná, že není problém ani vykostit kuřecí stehna a uvařit oběd. Mám hotovo akorát před přistáním vedle několika malinkatých ostrůvků, spíš větších šutrů severně od ostrova Antiparos. Tentokrát se na Viktorce podávají těstoviny smetaně s kuřecím masem a žampiony. Chutnalo všem, jen Míša pečlivě vybírala z těstovin žampiony. Prý nemá houby ráda. K dovolené patří koupání a všichni mizí ve vodě. Teda skoro všichni, já hlídám loď. Přeplavali na největší z ostrůvků a tam vystoupali ke kapličce, odkud udělali krásné fotky zakotvené Viktorky. K lodi se nejdříve vrátili Radek s Petrem a vybaveni hloubkoměrem si poměřují svoje potápěčské výkony. Holky zůstaly na jednom z ostrůvků, asi taky něco hledaly. Když jsme se na palubě sešli všichni, odplouvá Radek z kotviště a vede Viktorku do přístavu na Parosu. O zpestření situace se mu postaral připlouvající trajekt dostatečně budící respekt svojí velikostí. Část mola v přístavu na Parosu vyhrazená pro sportovní plachetnice je docela zaplněná, ale najít Místo pro Viktorku nebyl problém. Po zakotvení se po několika dnech připojujeme na elektriku, vypadá to, že voda bude až ráno. Jelikož tahle posádka s vodou umí šetřit, můžeme se i tak všichni osprchovat. Potom jde posádka na procházku do města, já zůstávám. Říkali, že jdou na procházku a skončili v taverně na dohled od přístavu. Tam se kochali západem slunce, který kvůli ochraně zraku sledovali přes orosené sklenice s točeným pivem. Ihned po západu slunce se vrátili na loď a připravili večeři. Jako obvykle, děvčata se ujaly vaření, kluci po večeři mytí a utírání nádobí. Tohle má teda tahle posádka zvládnuté perfektně, jsem zvědavý, jak na tom budou pánové v dalších posádkách. Večer jako obvykle končí kouskem ovoce z moravských sadů, které z důvodu snadnější přepravy změnilo skupenství.

29.5.2021 Paros – Delos   40,8NM

Z kajut vylézáme před osmou hodinou. Na lodi chybí Radka, dala si po ránu skoro půl maraton. Máme v plánu zvolnit tempo a začít se chovat jako dovolenkáři. Žádnej velkej jachting, co nejrychleji přeplout na ostrov Delos a tam prozkoumat památky, které dokládají osídlení tohoto místa možná kulturnější společností, než je ta naše současná. No, je to už pět tisíc let, tak se logicky něco změnilo. Bereme vodu, chystáme se vyplout, když k nám přišel fešák z místní charterovky. Nepokoušel se odloudit děvčata z naší posádky, nabídl nám jídlo. Není to tak, že bychom vypadali nějak hladově, ale končí jim tady početná posádka francouzských důchodců a zůstalo po nich na lodi velké množství sýrů, pršutů, salámů a ještě nějaké další pochutiny. Vše neokousané, v původním balení. Nabídku jsme samozřejmě využili. Myslím, že je okouzlil můj šarm, když jsem těm dámám pomáhal na palubu jejich lodi. Vyplouváme, hned po opuštění přístavu a přilehlé zátoky vytahujeme plachty. Fouká řekněme osmnáct uzlů, pro pohodlnou plavbu refujeme hlavní plachtu a stoupáme k ostrovu Delos. Dovolená se opět odkládá, skvělé podmínky je třeba využít. Jedinou nevýhodou je směr větru. Fouká přímo z místa, kam máme namířeno. To znamená plout ostrou stoupačku. První rameno je pouze krátké, potřebujeme přestoupat severní část ostrova Paros, pak réčko a dlouhé rameno podél pobřeží až skoro k ostrovu Naxos. Tam druhé réčko a s dostatkem výšky směřujeme přímo k ostrovu Delos. Takhle to vypadá jednoduše, ale celé to dalo čtyřicet mil. To nás přinutilo změnit plán, prohlídku ostrova Delos posuneme na zítřejší ráno. S Radkem a Petrem jsme si to užili, kluci to celé dokonce i odkormidlovali. Děvčata zmizela v kajutách a věnovaly se spánku. Ryby opět nespolupracují. Asi vědí, že máme lednici narvanou jídlem a rozhodně nám nehrozí strádání. Ještě před zakotvením v nádherné zátoce na ostrůvku vedle Delosu, stačilo pár pošťouchnutí, Petr je rázem v plavkách a pokouší se o nový rekord v potápění na hubu. K výraznému zlepšení nedošlo, zítra je taky den. Nicméně Petr ihned po zakotvení opět mizí v hlubinách, odkud ho vyhání až soumrak. Nanosil spoustu mušlí. Ani vůně večeře ho nepřilákala, ale i tak na něj zbyla bohatá porce výborného trhaného hovězího masa, s dresinkem v rozpečeném pita chlebu. Večer jsme mlčky v kokpitu poslouchali Werichovu pohádku o tom, kdo je orel, kdo hovnivál a kdo je zajíc. No, když jsi zajíc, to se prostě nedá nic dělat.

30.5.2021 Delos – Tinos   13,7NM

Už před osmou je na lodi živo. Snídani chystá Míša, Radka jí u toho asistuje. Tentokrát má jejich snídaně dvojí efekt. Za prvé to bylo vynikající, za druhé nádherně jednoduché. Zatím mohu pouze říct, že šlo o zapečený chléb s bylinkovým máslem a sýrem. Míša ale zvolila zvláštní postup a pravděpodobně to popíšu podrobněji v receptech z Viktorky. Po snídani zvedáme kotvu a na motor plujeme necelé dvě míle k malému betonovému molu na ostrově Delos. Děláme pouze letmé přistání, posádka vyskakuje na břeh, já odplouvám dál do zátoky, kde počkám, až si obrovské množství památek prohlídnou. K mému překvapení mi volají už po dvou hodinách, že mají kultury už dost a chtějí na loď. Vytahuji tedy kotvu a pluju je vyzvednout k molu. Zastavujeme ještě v zátoce na koupání a poté plujeme na motor na ostrov Tinos. Všichni různě pospávají a nabírají sílu na večerní návštěvu kostela. Na tinosu kotvíme u městského mola někdy po šesté odpoledne. Připojujeme elektriku, potřebujeme dobít baterie a bereme vodu. Pak čistotnější navštíví sprchu a jdeme si prohlídnout kostel. Jako obvykle volíme cestu nahoru tu levou, ze dvou možných. Je to právě ta, po které se po kolenou dostávají věřící do kostela. Celá tahle řehole má asi osmset metrů a jedná se o docela slušný sportovní výkon. Kostel na Tinosu má skutečně impozantní interiér. Tentokrát jsem se zdržel pouze krátce, probíhala právě bohoslužba a necítil jsem se úplně komfortně. Modlit se neumím a křižovat se jen tak nechci. Radek dokonce zůstal venku, Petr taky jen tak nakoukl, Radka s Míšou se zdržely déle. Když i ony odčinily své hříchy, jdeme do nejlepší taverny, co na ostrovech znám. Škoda, že tam nebyl majitel taverny, je to skutečně milý chlapík, i tak bylo jehněčí opět vynikající. Všem chutnalo, taverna se jim líbila, zakončili to nějakou kořalkou od spolumajitele, který mě taky poznal, byl to fajn večer.

31.5.2021 Tinos – Syros 18,4NM

Po snídani se chystáme vyplout, ale motor Viktorky nejde nastartovat, Baterka je úplně vybitá, Byli jsme celou noc připojeni na elektrice, tak je to docela záhada. Taky proto, že baterka je úplně nová. Je to jenom nepříjemnost, beru rezervní baterku, motor ochotně naskočí a můžeme vyplout. Plujeme jen kousek na sever podél pobřeží, kde vybíráme zátoku na kotvení. V téhle zátoce už jedna loď je a vypadá to, že tam ještě nějakou dobu zůstane. S plachetnicí bez stěžně, zaklíněnou na skalách se špatně odplouvá. Je to smutný pohled, ale občas se s tím setkávám. Jak a kdy se to stalo, netušíme. Loď je už nějakou dobu opuštěná. Po zakotvení jdeme do vody. Zkusíme se podívat pod hladinu a najít nějaké mušličky. Já se samozřejmě soukám do neoprenu. Za prvé mě izoluje od ne ještě úplně teplé vody a za druhé, mám v něm krásnou postavu. Ve vodě opět nejdéle vydržel Petr, ten sice nemá neopren, ale pohání ho touha objevit pod vodou tu nejkrásnější mušli. Opouštíme Tinos, Viktorka má před přídí cíl dnešní plavby, ostrov Syros. Původně bylo v plánu plout až na ostrov Kythnos, ale nefouká. To se má zítra zlepšit, proto volíme pro dnešek jen krátkou plavbu. Ještě před Syrosem kotvíme v mělké písčité zátoce na další koupání a v podvečer přeplouváme na jižní okraj ostrova, kde je bezpečná zátoka na noční kotvení. Jo a chytili jsme první rybu. Někteří tvrdí, že první ryba v sezóně se musí pustit, Udělal jsem to taky. Sice na tyhle předsudky až tak nedám, ale byla asi jen o třetinu větší, než dvanácti centimetrový wobler. To bylo asi poslední vzrušení tohoto klidného a odpočinkového dne.

1.6.2021 Syros –  Kythnos   40,2NM

Perfektně krytá zátoka nám umožnila klidný spánek na kotvě. Po snídani vytahujeme kotvu a vyplouváme směr ostrov Kythnos. Těšíme se na živější jachting, podle předpovědi by mělo dnes foukat něco kolem dvaceti uzlů. Jižní část ostrova obeplouváme na motor, ale pak vytahujeme plachty, hlavní dokonce pro pohodlí refujeme. Viktorka se ochotně nakloní a vyrazí z poza ostrova vstříc větru a vlnám. Za kormidlem si plavbu užívá Radek a líbí se to i ostatním. Plavba ubíhá, až najednou vítr opět slábne, slábne a slábne. Balíme plachty a posledních několik mil musíme plout na motor. V tom se rozezvučí naviják a já se těším na první letošní rybu ve velikosti jedlá. Beru do ruky prut, dotahuju brzdu, ale ryba nemá chuť, stát se potravou někoho jiného. Vyskakuje nad hladinu, nějak se jí podařilo zbavit háčku v tlamě a mizí. Všichni na palubě polkli mlsnou slinu a zklamaně koukají směrem, kterým ryba zmizela. Blížíme se k ostrovu Kythnos. Navrhuju posádce zastávku na východním pobřeží, v přístavu Loutra. Tam je slaný horký pramen, který teče z pobřeží do moře. Po krátké diskuzi jsou všichni pro. Kotvíme u téměř prázdného mola, všichni si jdou nahřát těla do horkého pramene, já lelkuju na lodi. Když se vrátili na Viktorku, vyplouváme dál. Budeme kotvit na západním pobřeží, v přístavu Merikhas. Ještě před tím musíme samozřejmě zastavit na jedné z nejhezčích pláží v Řecku, na Kolona Beach. Zase stejný scénář, všichni jdou do vody, já hlídám loď. Nemám vůbec nic proti koupání, ale během pár dní až týdnů bude voda podstatně teplejší, takže si klidně počkám. Po přistání v Merikhas nás přivítal milým úsměvem správce maríny. Další z příjemných setkání s místními lidmi. To nejbouřlivější mě ještě čeká. Děvčata připravují večeři. Zapečené brambory s uzeným masem ve vajíčku se sýrem. Využívám dobu čekání na večeři a mizím ve sprše. Na komentáře, že jsem se oholil, reaguji slovy, že jdu za děvčaty. Není to tak úplně pravda, ale jedno objetí mě ještě dneska čeká. V taverně kousek od přístavu pracuje můj bratr Tomas. Nejsme sice úplně pokrevní bratři, přeci jenom jeho Řecko Syrský původ s Čechem jak poleno jsou od sebe dost vzdáleny, ale jednou Tomas jedné posádce tvrdil, že jsme bratři, tak proč ne. Setkání bylo bouřlivé, široký úsměv, otevřená náruč, plácání po ramenou, najednou sedím u stolu, mám před sebou karafu s vínem a svojí brilantní neangličtinou popisuju Tomasovi, jak moc jsem se sem těšil. Po nějaké době  přichází i moje posádka. Ty Tomas vítá rozhodně lepší češtinou, než je moje angličtina. Těch karaf s vínem bylo tentokrát docela dost, přestože jsme byli všichni po večeři, přinesl Tomas sýr Saganaki a chléb, prý k vínu je dobré něco jíst. Když jsme chtěli platit, Tomas se svým typicky širokým úsměvem peníze odmítl. Prý proč platit, když jsme přátelé. Pokud se vám někdy stane, že vás někdo z Řeků něčím obdaruje, nezdráhejte se dar přijmout. Nepokoušejte se hned o nějaký proti dárek, mohli byste ho tím urazit. Tady když vám někdo něco dává, tak to nedělá s očekáváním, že něco dostane, ale z dobroty srdce.

2.6.2021 Kythnos – Sounio   26,3NM

Budím se před osmou, v hlavě cítím lehké dozvuky včerejšího bouřlivého setkání s místní pohostinností. Na palubě ještě všichni spí. Jdu tedy do městečka, koupit si něco k snídani. Huba si říká o něco na vidličku. Nakonec to bylo bez vidličky. Na vajíčka na měkko stačí lžička. Ani moje příprava snídaně nikoho neprobudila, vstávají, až když jsem končil s hodováním. Postupně se všichni probírají, a když se také nasnídají, chystáme se k odplutí. Radek jde zaplatit místnímu správci za kotvení, vodu a elektriku. Bere sebou vychlazené pivko jako dárek pro správce přístavu. Ten je mile překvapený, naše pivo má ještě stále ve světě zvuk. Jinak se v současné době ničím moc chlubit nemůžeme. Na dnešek nám předpověď slibuje alespoň nějaký vítr. Bylo by fajn se zase trochu svézt, pokropit palubu Viktorky slanou vodou a užít si vítr ve vlasech. To poslední mě asi nečeká. Nakonec nám fouklo. Vítr kolem dvaceti uzlů vydržel tak dvě hodiny. Pak opět na motor plujeme do zátoky Sounio na pevnině. Mám chuť si to jít vyříkat s Poseidonem, protože právě na tomhle místě stojí jeho chrám. Nakonec jsem zůstal na lodi. Radek s Petrem vydolovali z útrob Viktorky fungl nový člun, nafoukli ho a odpluli s děvčaty na břeh. Myslel jsem, že jedou za romantikou, ale skončili zase v taverně. Po návratu chystá Míša s Radkou večeři. Budou těstoviny, prý to mám za trest, protože jsem nechytil tuňáka. Jsou věci, kterým se prostě poručit nedá a tohle je zrovna jedna z nich. Slíbil jsem jim alespoň poslat fotku, až se na některé z další plaveb zadaří.

3.6.2021 Sounio – Epidavros 42,7NM

S Poseidonem je těžká domluva, ale alespoň v noci neprudil a nechal nás v zátoce pod svým chrámem v klidu vyspat. I tahle plavba pomalu směřuje ke svému cíly a dneska nás už čeká plavba do domovských vod Sarónského zálivu. Budím se před sedmou a vyplouvám s Viktorkou na moře. Nastartování motoru probudilo Radka, pouze se zeptal, jestli něco nepotřebuju a šel pokračovat ve spánku. Pak se v kokpitu mihnul Petr, prý se rozkouká a přijde. Rozkoukával se ještě dvě hodiny. Takže jsem v kokpitu Viktorky sám a mohu si naplno vychutnat krásné ráno na moři. Jachting není pouze o divoké plavbě v silném větru a ve vlnách, jsou to taky neuvěřitelně tiché okamžiky, kdy stačí jen koukat a nasávat atmosféru kolem sebe. Není nasávání jako nasávání a nepovažujte to za návod k alkoholizmu. Sluníčko stoupá výš na obloze a v lodi se také probouzí život. Radka se ujala přípravy snídaně a vytvořila báječný Hemenex. Krásně nasycen předávám Viktorku posádce a jdu si také malinko zdřímnout. To už máme vytažené plachty a v mírném větru plujeme na západ. Den líně ubíhá a krátce po dvanácté Radek kotví Viktorku v malé zátoce na ostrově Moni. V zátoce je jeskyně, do které se dá vplavat. Posádka tedy mizí ve vodě a pak se opakuje stále stejný scénář. Po chvíli se na Viktorku vrací Radek, Radka a Míša, Petr opět mizí v hlubinách zátoky a hledá tu nejkrásnější mušli. Ta vytrvalost je obdivuhodná a třeba se nakonec něco ulovit povede. Když jsme se konečně sešli všichni na palubě, vyplouváme ze zátoky a na zadní vítr plujeme do Epidavru. Před pátou odpolední kotvíme přímo před plážovou tavernou u Dimitriho. Celou plavbu posádce slibuju nevšední zážitek z návštěvy tohohle místa. Napřed se ještě vrhli do vody a pak jsme se přesunuli do člunu a dopádlovali na břeh. Vítá nás sám majitel a rozjíždí svůj obvyklý rituál. Objednáváme si večeři, tentokrát to bude jedna chobotnice a čtyři Dorády na grilu. K tomu samozřejmě vynikající Athina salát. Jako předkrm a pozornost majitele se v mžiku na stole objevuje chléb v olivovém oleji s okurkou a olivami. Radka s Míšou pokukují po produktech z farmy majitele, které je možné na místě také nakoupit. Dimitrij je ale odhání zpět ke stolu, že všechno má svůj čas. Nejedná se o nezdvořilost, ale on ví, že tohle zabere víc času. Večeře byla skvělá, vše je vlastně velmi jednoduché, ale z prvotřídních surovin. Tu rybu ráno chytil místní rybář, zelenina je z Dimitriho farmy, prostě kvalitní místní suroviny. Aby toho nebylo málo, dostáváme dezert v podobě jogurtu s kandovaným ovocem. Každý ještě panáka pálenky a můžeme jít ochutnávat všechny ty olivy, oleje, koření, marmelády, med a mastičky. To jak Dimitrij prezentuje svoje produkty je téměř neopakovatelné. Dostanete ochutnat, na co si ukážete. Ochotně vysvětluje co je z čeho a jak se to třeba vyrábí. Zároveň je vidět, že je na to co vyrábí patřičně hrdý. Míša, Petr, Radek a Radka začínají vybírat, co si odvezou domů. Začínají pomalu, ale postupně přidávají na hromadu další a další pochutiny. Nakonec na loď budeme ve člunu stěhovat čtyři plné přepravky. Toho se ujímám já s Petrem. Já zůstávám na lodi a zbytek jde ještě na procházku. Na loď se vrací až po desáté. Ze salonu Viktorky se stává salon masážní. Míša postupně ostatní zkušenými prsty masíruje a hlavně kluci u toho spokojeně vrní.

4.6.2021 Epidavros – Korfos 12NM

Máme za sebou další klidnou noc na kotvě a před sebou poslední den téhle povedené plavby. Tentokrát se přípravy snídaně ujímám sám. Už jsme na Viktorce několikrát mluvili o palačinkách k snídani, jelikož jsme včera dostali jako dárek mandarinkovou marmeládu, tak máme na lodi všechno, co potřebujeme. Napřed se snažím vyprovokovat holky, jestli se samy nepustí do přípravy palačinek, ale prý jsem si to vymyslel, tak ať se předvedu. Prý jim chutnaly a podle toho, jak mi palačinky mizely pod rukama, tak jim to věřím. Po snídani přichází na řadu prohlídka části potopeného města v zátoce. Jsou tady kousek od břehu, v hloubce kolem 1,5 metru, základy několika budov a v některých dokonce zbytky velkých keramických nádob. V Řecku prostě narazíte na historii i na dně moře. Do dvanácté hodiny se na lodi neděje nic. Někdo se jen tak povaluje, někdo se snaží dočíst detektivku, prostě sladké lenošení. Po dvanácté zvedáme kotvu a plujeme pouze o zátoku vedle do města. Já jdu jako obvykle v pátek na Port Police nahlásit příští posádku na Viktorce, ostatní pospíchají na kávu a holky měly taky slíbenou zmrzlinu. Nijak dlouho jsme se v Epidavru nezdrželi a plujeme směr Korfos. Cestou ještě jedna zastávka na koupání a po páté odpolední i tahle plavba definitivně končí přistáním v Korfosu. Ještě společná fotka, poslední společná večeře a zítra už zase půjdeme každý svou cestou. Kluci se budou dál starat o rozvaděče po celém světě, Radka snad přispěje k zlepšení situace s výstavbou liniových staveb a Míša bude dál v laboratoři připravovat materiál pro výzkum.

Můžeme si o tom Brno myslet, co chceme. Vynechat nějaký podařený vtípek je taky těžký, ale vypadá to, že i v tom Brně už má Viktorka kamarády.

A na to kafe se někdy stavím rád.

---

15-22. 5. 2021

Pepa s Tondou otevírají sezónu 2021

Celou zimu jsem sledoval vývoj zdroje příjmů všech politiků světa a odhadoval, kdy budou mít dost a začnou uvolňovat podmínky cestování a třeba možnost vyplout opět svobodně na moře. Řekové s předstihem avizovali uvolnění na 15. května, proto jsem do Řecka vyrazil už 28. 4. a s pomocí Pepy připravoval Viktorku na sezónu.

15.5.2021 Korfos – Aegina (Perdika) – Moni   17,5NM

Je sobota, krátce po třetí odpoledne a víc než půl roku vytoužený okamžik je tady. Viktorka je připravené a zatím jenom s Pepou vyrážíme z Korfosu. Na téhle plavbě s náma bude ještě Tonda, ale ten přiletí až zítra a vyzvedneme ho s Viktorkou v maríně Alimos v Athénách. Vytáhli jsme kotvu a na motor opouštíme domovský přístav Viktorky. Fouká slabý vítr, ale vytahujeme plachty a vypínáme motor. Na zcela prázdné hladině plujeme směrem na ostrov Aegina, kde budeme dneska nocovat. Teda teď si to ještě myslím. Ve vodě za Viktorkou vláčíme dva woblery, ale žádná z ryb se k souboji na život vyprovokovat nedala, tak si budeme muset uvařit něco z lodních zásob. V podvečer připlouváme do přístavu Perdika na Aegině. V přístavu jsou velké změny, probíhá výstavba nového vlnolamu a v nitřní část přístavu je zaplněná nějakou dánskou flotilou. Z vnější části vlnolamu je malý kousek betonového mola a tam se dá za klidného počasí taky pohodlně zakotvit. Přístavní manévry jsem nezapomněl a s pomocí Pepy jsme během chvilky vyvázaní u mola. Po nějaké době vedle nás zakotvila ještě jedna loď. To už na sporáku bublá poctivá bramboračka a záhy dostávám plný kouřící talíř. Po téhle lehké večeři jsme vyrazili s Pepou posedět do jedné z mnoha taveren. Nijak dlouho jsme se nezdrželi a v deset už usínám v kajutě. Na dlouhý spánek to nevypadá, protože v noci se má zvednout vítr od západu s trochou severu a to není pro místo, na kterém stojíme zrovna ideální. O půlnoci už slušně fouká, ale kotva drží, zatím se nic strašného neděje. Posílám Pepu spát a sám také zalézám do kajuty. O půl jedný se k větru přidávají vlny a situace se začíná malinko dramatizovat. Na vedlejší lodi jsou všichni na nohou a s motorem na plný výkon se pokouší dostat dál od mola, protože jejich kotva nárazy vln a větru neustála. Chystají se odplout a tak se oblékám a čekám už také s nastartovanou lodí, co se bude dít. Sousední loď víceméně v pohodě odplula od mola a někam zmizela, já jsem se rozhodl také vybrat nějaké pohodlnější místo na zbytek noci. Několik set metrů odtud je ostrov Moni, tam je taková nenápadná zátoka a ta je při tomhle větru krásně krytá. Jak jsem očekával, nikdo tady nekotví, protože to málokdo zná. Zakotvit ve tmě ve zcela bezměsíčné noci není problém, protože to tady dokonale znám, kotvil jsem tu už mnohokrát a tentokrát mám celou zátoku jen pro sebe. Všude okolo, až na Pepovu kajutu je absolutní ticho, toho moje noční manévrování z klidného spánku neprobudilo. Ráno sice trochu zíral, že se probudil jinde, než šel spát, ale v životě se mu stává ledacos, takže to přešel bez větších výhrad.

16.5.2021 Moni – Athény (Alimos) – Methana   50,3NM

Zbytek noci už byl zcela klidný a ráno nás budí sluníčko. Vítr ještě fouká, ale v zátoce o něm nevíme. Po lehké snídani vyplouváme na sever, do maríny Alimos v Athénách, kde vyzvedneme Tondu. Jakmile jsme opustili závětří ostrova Moni, tak se do nás vítr opřel plnou silou a přímo proti větru, na motor, se podél pobřeží Aeginy prodíráme ve vlnách na její severozápadní cíp. Nemám s Poseidonem zrovna ideální vztah. Je to starý, vrtošivý stařec, který rád škodí. Skoro jako náš pan darmo mluvit. V noci jsem to ještě považoval za lehké škádlení, ale teď nám opět dává v podobě občasné spršky slané vody najevo, kdo je vládce moře a kdo se musí přizpůsobit. Na severu Aeginy odpadáme po větru a pouze s kosatkou plujeme do Athén. Lehké kolébání mě uspává a nechávám Viktorku pod vedením Pepy a v kajutě dospávám spánkový deficit. Kousek před Athénama vítr lehá a na motor doplujeme ten kousek do maríny Alimos. Pepa po telefonu naviguje Tondu jedoucího z letiště taxíkem na molo, na kterém jsme se vyvázali. Tonda nás bez komplikací našel a tím jsme na tuhle plavbu kompletní. V bezvětří plujeme na motor na poloostrov Methana. Tak asi v půl deváté kotvíme v úplně plném přístavu. Zbylo na nás místo na kraji mola, kde není moc hloubka, ale už jsem tady s Viktorkou stál a vím, že to vyjde. Po zakotvení jdeme na večeři do B&B Kafe. Tam nás čeká bouřlivé uvítání od majitele a jeho bratra. Večeříme pizzu, k tomu točené pivo a spřádáme plány, jak s touhle plavbou naložíme. Po večeři jdu na loď spát, kluci se ještě rozhodli sát místní atmosféru.

17.5.2021 Methana – Hydra   30,3 NM

Budím se před osmou, jsem krásně odpočatý po klidné noci. Z naší posádky jediný. Kluci zůstali v taverně o něco déle a dokonce začali během noci vylepšovat česko-ruské vztahy. V Methaně totiž krom nás stojí flotila asi dvaceti lodí, na kterých vlají ruské vlajky. Pepa ovlivněný širokou ruskou duší, nachystal bohatýrskou snídani, měli jsme míchaná vajíčka se šunkou, kávu a ještě nějaký sýr. Po snídani odplouváme a ihned po opuštění přístavního bazénu vytahujeme plné prádlo a v mírném větru stoupáme kolem ostrova Poros. Pepu asi příprava snídaně zmohla a mizí v kajutě. Fouká cca 15 uzlů, na hladině není ani vlnka, Viktorka si tyhle podmínky přímo užívá a atakuje rychlost sedmi uzlů. S Tondou děláme několik réček a postupně obeplouváme Poros. Za lodí opět táhneme na šňůrách woblery, ale ryby o ně zatím nejeví zájem. Na moři je jen minimum lodí, ale když nějakou potkáme, musíme si dávat pozor, aby se nám nedostala za záď a nezamotalo do šňůr. V ústí Hyderského kanálu je místo, kde dochází ke střihu větru a chvilku tam musíme zabojovat, abychom to propluli pouze na plachty. Původně jsme měli v plánu plout do Ermioni, ale plán jsme změnili a pokusíme se zakotvit na Hydře, v přístavu ve městě. Tam to bývá většinou bez šance, ale uvidíme. Jako obvykle je v přístavu narváno, motá se tu flotila asi dvaceti lodí s Rumuny na palubách. Do toho připlouvá docela velká zásobovací loď. Těsně u vyhrazeného místa, pro tuhle zásobovací loď stojí stařičká loď s Francouzskou vlajkou, na palubě tři kluci a jedna holka a mají na každou stranu místo, že když se posunou, tak se tam s Viktorkou pohodlně vejdu. Ihned po zakotvení zásobovací lodě couvám vedle ní až k té lodi frantíků, a gesty je žádám o posunutí jejich lodě. Věřil jsem, že s nima žádný problém nebude a nebyl. Ochotně povolují vyvazovací lana a uvolňují nám místo. Pokud potřebuju jakoukoliv asistenci, nebo jako tentokrát třeba uvolnit místo, vždy si vybírám, pokud je to možné majitelské lodě. Je tam daleko větší šance, že budou ochotni spolupracovat, než s posádkami charterů. Možná by se v každém kurzu mělo vyučovat také něco, jako jachtařská etiketa a tím zrovna nemyslím lití chlastu do moře pro Poseidona. Jsme zakotvení, Pepa nám ohřál talíř bramboračky a do večeře se jen povalujeme v kajutách. Před osmou večer jdeme na večeři, do taverny, která připomíná botanickou zahradu, o kterou pečuje pečlivý zahradník. Sedíme pod obrovským citronovníkem, který je doslova obsypán dozrávajícími plody. Občas se nějaký citron ze stromu uvolní a stává se z něj docela slušný granát. U sousedního stolu skončil přímo v talíři se salátem a způsobil všeobecné veselí. Snad jen u toho bombardovaného stolu se smáli o něco méně. Dneska to na žádný večírek nevypadá, po večeři jdeme rovnou na loď a kolem desáté je na lodi klid.

18.5.2021 Hydra-Ermioni  20,6NM

V přístavu ve městě na Hydře je po ránu klid a vydržel déle, než bychom si přáli. Stojíme u mola zablokovaní flotilou rumunských lodí a jejich posádky jen zvolna odstraňují ospalky z očí a doplňují tekutiny do alkoholem rozvrácených těl. Bylo mi jasné, že do desáté asi nevyplujeme, ale kolem jedenácté už jsem se snažil dát najevo, naší chuť vyplout. To se někdy před dvanáctou podařilo a na motor v bezvětří plujeme Hyderským kanálem na západ. Máme v plánu zakotvit u jednoho z malých ostrůvků a prozkoumat co se po dobu naší nepřítomnosti změnilo pod hladinou. Šnorchlování je zábava, která k dovolené na plachetnici určitě patří a letos jsem to vylepšil pořízením dvou dvoulitrových tlakových lahví s automatikou. Je to takové šnorchlování s možností se krátkodobě potopit do větší hloubky. Po zakotvení se první odhodlal Pepa a oblečen do jakéhosi skoro neoprenového trika skáče do vody. Já jsem vybavený podstatně lépe, ale moc se mi do ještě celkem studené vody nechce. Nakonec oblečen do dvou vrstev neoprenu skáču do vody taky. Zas tak strašné to nebylo a zkušení vědí, jak si v neoprenu udělat teplo. Vlastně jsem se přinutil, hlavně abych mohl vyzkoušet tu malou lahev se vzduchem. Musím říct, že se to osvědčilo výborně. Šnorchlujete na hladině, když vás něco zaujme a máte pocit, že je to nad vaše síly hluboko, stačí vyměnit v hubě šnorchl za automatiku a můžete se potopit.  Tímhle způsobem odhaduji, že zásoba vzduchu vydrží na víc než hodinu šnorchlování. Našel jsem dvě krásné mušle a vrátil se na loď. Tam už se na sluníčku hřál lehce omrzlý Pepa a i Tonda za sebou měl několika sekundový zážitek s koupáním. Zvedáme kotvu a ve slabém větru se necháváme pomalu unášet do Ermioni. Pepa nám ještě stihnul udělat lehkou svačinu a zmizel v kajutě, kde za pár minut simuloval mírně nepravidelný chod špatně seštelovaného motoru. Ryby opět nic a tak bez větších vzruchů připlouváme do Ermioni na městské molo. Tam zatím stojí jediná loď. Sezona se teprve rozjíždí a nebýt tady ty flotilové plavby, tak bychom se tady asi i báli. Takhle se pro změnu bojíme, že na ně narazíme v některém z přístavů. Těsně před přístavem se do reálného světa vrátil i Pepa a po přistání dal do trouby péct kuře. Budoucí pečínkou provoněná loď, absolutní klid a poslech mluveného slova výrazně zkrátily dobu do večeře. Když jsem se probudil, Pepa už servíroval. Po večeři jdeme posedět do taverny Kavos, která má nejlepší výhled na moře a hlavně velmi přátelského majitele, který nás i s části rodiny vítá a usazuje ke stolu. Sedíme, klábosíme, vymýšlíme, kam poplujeme zítra, nebo jen zíráme na hladinu moře a necháváme se unášet každý svojí představou.

19.5.2021 Ermioni-Hydra-Poros   26NM

Ráno jsme napřed vyrazili do místního přístavu na nákupy. Víme přesně, co chceme koupit. Dnes jsou k obědu v plánu krevety na česneku. Pepa s Tondou se rozhodli koupit dvě kila krevet a nedají si vysvětlit, že je to strašně moc. Dvě kila, to budu dělat na čtyřikrát. Vybaveni dostatkem surovin se vracíme na loď a Pepa chystá snídani. Míchaná vajíčka jsou jednoduchá klasika a proti tomu nic nenamítám. Opět je to víc než bohatá porce. Nakonec není špatné se najíst, budou i hladovější dny. Tonda jako majitel kapitánského oprávnění se pro dnešní den ujal role kapitána a má za úkol nás dopravit z Ermioni na Poros, se zastávkou na koupání, potápění a oběd v některé ze zátok na Hydře. Plujeme na motor, protože nic nefouká. Na západním cípu Hydry jsme co by dup a Tonda vybírá zátoku na kotvení. Když loď zakotvil, má Tonda volno, já s Pepou chystáme suroviny na přípravu krevet. To znamená oloupat hromadu česneku, opláchnout krevety, otrhat jim fousky a nakrájet petrželku. Pak už je příprava jednoduchá, jsou toho čtyři plné pánve, které postupně posílám do kokpitu. Tam kluci hodují a stále se tváří, že nebude problém to sníst. Ta poslední pánev už zbyla celá jen pro mě a ještě dost zbylo. No a po obědě oba prostě chcípli. Odvalili se do kajut a dvě hodiny trávili. Když se probrali, rozhodl se Pepa, jako jediný vlézt do vody. Za pár minut se vrátil viditelně spokojený s krásnou velkou mušlí. Opouštíme zátoku a plujeme Hyderským kanálem na Poros. Tohle vždy plné městečko je téměř prázdné a můžeme si vybrat libovolné místo na zakotvení. Vybíráme plovoucí molo, na kterém nestojí žádná loď a kotvíme. Na večeři nemá ještě nikdo ani pomyšlení, jdeme jenom na roh přístavu do malého bistra. Opět jedno z velmi srdečných přivítání od majitele a můžeme se usadit. Já se po dvojce bílého vracím na loď, kluci jsou dospělí, nemají určenou žádnou večerku a tak se zdrželi o poznání déle.

 

 

---

Sezóna 2020    2672NM

---

15-17.10.2020   110,6NM

Sám s Viktorkou

Čínská chřipka zase nabrala na síle, politici začali blbnout a v důsledku toho, během dvou dní zrušily všechny posádky své plavby. Měli jsme plout ještě měsíc, ale tímto sezóna definitivně končí. Tak jsem vyrazil alespoň na pár dní sám na moře.

15.10.2020 Korfos – Poros 37,1Nm

16.10.2020 Poros- Georgios – Methana 51,3NM

17.10.2020 Methana – Korfos 22,2NM

---

3-10.10.2020

Matouš, Marek a Ivo       334,7NM

Nabízí se nazvat tuhle plavbu „Apoštolové na Viktorce“. Marek a Matouš apoštolové byli, ale Ivo asi ne, tak škoda. Byla to první čistě chlapská posádka v letošní sezóně a fakt se to povedlo.

Budu celou plavbu popisovat zpětně, protože během plavby na to nebyl čas. Strávili jsme velmi intenzivní týden na moři. Na prvním místě byl jachting, napluli jsme skutečně mnoho, na druhém místě bylo koupání a potápění v opuštěných zátokách. Na třetí příčku bych postavil courání v malebných městečkách na ostrovech a v neposlední řadě jsme důsledně podporovali řecké zemědělství. Hlavně vinařství si s touhle posádkou výrazně polepšilo.

3-4.10.2020 Korfos – Folegandros 132,6NM

Vyzvedávám kluky na nádraží v Korintu a sotva dosedli do auta, řešíme, jak s plavbou naložíme. Matouš už dopředu avizoval, že mají chuť plout, dokonce padl návrh na plavbu na Krétu a zpět. To jsem mu vzhledem k předpovědi počasí rozmluvil rychle a Ivo s Markem si v tu chvíli asi trochu oddechli. Podle předpovědi nás tentokrát má trápit bezvětří, ale nebudu předbíhat. Cestou jsme se zastavili na nákup a po příjezdu na Korfos prakticky okamžitě vyplouváme. Cíl plavby je jasný, plujeme na Kyklady. Ještě řešíme jak s večeří. Nakonec jsme se zastavili v Epidavru u Dimitriho. Dimitrij na nás čekal v prázdné taverně, ale dostali jsme skvělou večeři a došlo i na ochutnávání jeho specialit. Po večeři plaveme zpátky na loď a ještě na noc vyplouváme směrem na Milos. Předpověď se zatím beze zbytku plní, vítr má asi dovolenou a hladinu Egejského moře čeří jen příď Viktorky plující vstříc nočnímu dobrodružství. Kluci jsou na lodi poprvé, ale mají chuť kormidlovat a plout celou noc. Jsme spolu teprve pár hodin, ale už v tuhle dobu mám pocit, že tuhle plavbu si užijeme. Plavba na motor nevyžaduje žádné velké zkušenosti, rozdělujeme si hlídky a já jdu kolem půlnoci spát. To už plujeme na kombinaci plachet a motoru, to znamená „na germána“. Dříve než jsem stačil zabrat, probírá mě zastavení motoru. Nejedná se o poruchu, zvednul se mírný větřík a plujeme na plachty. Ani nevylézám z kajuty, jen sleduji po sluchu, jak si tihle čerství mořeplavci vedou. Vedli si skvěle, usnul jsem jak špalek. Pravidla předností jsme probrali už v podvečer, první hlídku má Matouš a ten je zvyklý řídit větší stroj, než je Viktorka. Nakonec na to Matouš není sám, protože Marek se plavby nemůže nabažit a zůstává s Matoušem dlouho do noci v kokpitu. Někdy kolem třetí se hlídky ujal Ivo. To už jsme pluli pouze na motor, ale i tak to pro něj byl velký zážitek. Ráno nám popisoval, jak potkal 8-10 trajektů a kontejnerových lodí. Vše vyřešil s chladnou hlavou a nedošlo ani k náznaku kolizní situace. Jen musel čelit lehkým narážkám na počet lodí, které potkal. Třetí dvouhodinovou hlídku má Marek. Jeho hlídka končí v šest ráno a měl bych na řadu přijít já. Mám dokonce nařízeného budíka, ale když jsem se před šestou vyhrabal do kokpitu, Marek mě zahnal zpátky do kajuty, protože prý ještě nemá dost. Ráno nám líčil, jak si užíval postupnou proměnu noční oblohy a svoje první svítání na moři. Je to tak, stačí se nebránit a moře vám nabídne tolik zážitků, že z toho budete těžit ještě dlouho. V půl osmé tedy přebírám hlídku já. Sluníčko už stoupá na oblohu a příjemně hřeje. Postupně z kajut vylézají kluci a chystají snídani. Míchaná vajíčka na cibulce, to nemůže nikoho urazit. Po snídani přišlo vzrušení. Ozval se bzukot navijáku. Beru do ruky prut a dotahuju brzdu. V prutu je slušná síla, ryba bude velká. Možná byla, ale ani se nám neukázala. Z vody jsem vytáhl pouze roztaženou karabinku. Byla na 28kg a tenhle souboj nevydržela. Škoda, ale jsme teprve na začátku, tak snad příště. Plujeme dál, motor si spokojeně vrčí, kolem druhé odpoledne zastavujeme na ostrově Milos v zátoce Kleftiko. Slibuju klukům nejhezčí přírodní scenerii, co v Řecku znám a je vidět, že se jim to opravdu líbí. V zátoce je jen pár lodí, můžeme si to tady celé proplavat, jak se nám zlíbí. Odpoledne zvedáme kotvu a plujeme dál. Tentokrát strávíme noc v přístavu na ostrově Folegandros. Tam připlouváme těsně před desátou hodinou večer. Bereme poslední místo na kraji mola a jdeme rovnou na večeři. Přístav a přilehlá vesnička nejsou největší a otevřeno už má pouze jedna taverna. Ta má ještě velmi omezený jídelníček a bude prý taky brzy zavírat. Nakonec jsme dostali pizzu a pastichio. Většinově jsme byli spokojeni, jen Marek si představoval větší hostinu. Máme za sebou dva perné dny, je potřeba se jít vyspat.

5.10.2020 Folegandros – Ios 19,8NM

Dneska máme v plánu pouze krátkou etapu na ostrov Ios. Bude to letošní první návštěva tohohle krásného ostrova, proto nás čeká procházka po městečku s výstupem ke kapličce nad městem. Den začíná snídaní, která se podává už během plavby. Hladina v absolutním bezvětří je úplně hladká, prakticky nikde není ani vlnka. Pomalu se šineme vpřed, na palubě je dobrá nálada a hlavně klid. Abychom si to trochu zpestřili a nebyli na Iosu přiliž brzy, zastavujeme na koupání u ostrova Sikinos. Jdeme všichni do vody šnorchlovat kolem pobřeží a skalisek kousek od lodi. Já ve vodě vydržel jen chvilku, pak jsem si vzal kartáč a čistil spodek lodi. To mi zabralo skoro hodinu, když jsem vylezl na palubu, tak tam ještě nikdo nebyl. Tedy byl, v kajutě pospával Matouš, ale o něm jsem nevěděl. Nějakou dobu jsem si četl, když jsem se probudil, byl jsem na lodi stále sám. Kluci už jsou ve vodě přes dvě hodiny, to mi připadá dlouho a přemýšlím, co se mohlo stát. Asi se všichni tři neutopili, ale kde tedy jsou. Rozhodl jsem se po nich podívat a nastartoval jsem motor. V tom se za mnou něco pohnulo, z kajuty vylezl rozespalý Matouš. Takže už pohřešujeme jen dva. Vytáhli jsme kotvu a pluli kus podél pobřeží směrem na východ. Nikdo nikde, otáčíme a plujeme na západ. Objevili jsme je hodně daleko, ale byli v pohodě a ihned vypráví, co všechno pod vodou viděli. Teď už kompletní plujeme no Ios do přístavu. Během plavby jsem vymyslel slušnej handl. Nabídl jsem Matoušovi, jestli si nechce vyzkoušet přistání s Viktorkou u mola. Okamžitě souhlasil a to mi v tuhle chvíli stačí, nebudu ho stresovat předem. Přístav na Iosu je téměř prázdný, když připlouváme, stojí už za kormidlem Matouš. Je vidět, že se na přistání s takhle velkou věcí soustředí. Rozhodl se o jeden pokus bez vypuštěné kotvy. To se mu na první dobrou podařilo a tak následuje už standardní zakotvení. Matouš odplul dál od mola, když začal couvat, já jsem mu obsluhoval kotevní vrátek a Mára byl na zádi připravený s vyvazovacím lanem. Přistání dopadlo dobře, zbývá Matouše pochválit a dokončit ten handl. Teď jsem totiž na řadě já a příště doufám nechá Matouš přistát mě, se svojí mašinou. Matouš je totiž pilot dopravního letadla. Jsem rád, že Matouš s handlem souhlasil, jen kluci se dožadují informace, na kterém letu to bude, protože prý u toho nemusí být. Vůbec je nechápu. Po nás u mola zakotvilo ještě několik lodí. Zcela chladné nás nechává i několik pohledných děvčat, na jejich palubách. V podvečer jdeme na procházku do města. Tohle je na Iosu skoro povinnost, protože městečko Chóra je skutečně kouzelné. Všude spletité, ani dva metry široké uličky, místy strmé schody, všude kouzelná zákoutí. Stoupáme nad město ke kapličce. Odtud je nádherný výhled na město a přístav pod ním. Jsme tu sice tři, už docela odrostlí kluci, ale je to romantika jak hrom. Nejvíc si to pochvaluje Ivo. Ten je z Iosu opravdu nadšený. Při cestě dolů do přístavu schválně volíme jinou trasu a dokonce si cestu ještě prodlužujeme. I tak jsme nakonec sešli dolů do přístavu a můžeme jít do taverny, nabrat něco sil. Žízeň máme všichni, Ivo s Márou i hlad. Nakonec jsme se najedli s Matoušem taky, protože v téhle taverně je zvykem k pití podávat drobné občerstvení. Ten chleba byl přímo skvělej. Popili jsme něco vína a pak se přesunuli na loď. Vyndal jsem z tajných zásob lahev karibského rumu a nad ním jsme diskutovali dlouho do noci.

6.10.2020 Ios – Paros 31,4NM

Noc byla dlouhá, vstáváme pozdě, ale naštěstí bez kocoviny. Já po každé sklence druhý den trpím jak zvíře, ale tentokrát nic. Jdeme do obchodu pro nějaké zásoby, pak posnídáme a můžeme vyplout. Opět nás čeká nezáživná plavba na motor. Co se dá dělat, počasí neporučíš. Zastavili jsme na koupání u malého skaliska v široké zátoce mezi ostrovy Paros a Antiparos. Já jdu do vody jen na chvilku, Matouš tam taky dlouho nepobyl a kachny Ivo s Márou tam byli určitě zase přes hodinu. Nikam sice nespěcháme, ale zvednul se alespoň slabý vítr. Všichni jsou natěšení na plavbu na plachty, na nic nečekáme a vyplouváme. Vytahujeme plné prádlo, za kormidlem Matouš, Ivo s Márou mu asistují u obratů a obsluhují kosatku, užíváme si stoupačku mezi mělčinami. Děláme jedno réčko za druhým, teď už secvičená posádka dovedla Viktorku až do přístavu na Parosu. Kluci si užívají i příjezd do přístavu. Všude je tma, v cestě máme několik neoznačených skalisek, do toho do přístavu připlouvají dva velké trajekty a ještě docela velká rybářská loď. Po zakotvení následuje sprcha a můžeme jít do města na večeři. Sice nebyla v plánu žádná velká procházka po městě, ale navigace se ujal Mára a nedá se říct, že bychom viděli málo. Nakonec končíme v taverně kousek od přístavu. To že tam obsluhovala pohledná paní, nebylo tím důvodem, proč jsme si do téhle ničím, na první pohled zajímavým, sedli. Byla to dobrá volba, milá obsluha, skvělé jídlo a ještě si k nám přisedl majitel taverny a povídal a povídal. S plným žaludkem se dostavila i únava a jdeme na loď. Část posádky se těsně před přístavem rozhodla, si ještě jednou prohlídnout městečko a tak jsme šli spát jen dva.

7.10.2020 Paros – Tinos 30,8NM

Včera jsme se alespoň chvilku svezli na plachty, ale dnes nás opět čeká plavba na motor. Jsme v nejvíce větrné části tohohle souostroví, ale Poseidon prostě zlobí. Kluci ráno stihli nakoupit nějaké zásoby a pak jsme ještě dostali od končící posádky vedle na lodi tašku vajíček. Bylo jich 48 a dvanáct jich kluci ráno koupili. Vejce mám rád, můžu je na všechny způsoby, ale tohle sníst, bude asi těžké. Další klidná plavba, z kluků už jsou opravdoví jachtaři. To se pozná podle toho, že se na lodi začnou chovat jako doma. Kdo chce spát, ten spí, kdo nespí, ten si třeba čte, prostě už považují loď za přirozené prostředí pro život. Po vyplutí se vrhám do kuchyně a jdu vařit. Bude gulášek jak od maminky. Stihl jsem ho dovařit těsně před zakotvením v zátoce a malinkatého ostrůvku. Po jídle odpočinek, kachny samozřejmě na dlouho do vody. Tentokrát nefouklo ani odpoledne a tak na Tinos plujeme opět na motor. Po zakotvení jdeme do kostela. Sice na lodi k žádnému hříchu nedošlo, kecy se nepočítají, ale jistota je jistota. Kostel tady na Tinosu je skutečně impozantní stavba. Já jako bezvěrec do kostela vždycky jen tak nakouknu, ale kluci tam strávili docela dost času. Dokonce podlézají vyšší instanci a zapálením svíčky se dožadují větru na další plavby. Naštěstí i podle předpovědi se to má zlepšit, tak ať to klidně posichrujou. Jen aby to nepřepískli. Volba taverny na Tinosu je jasná. O jehněčím kolínku v citronové omáčce jsem klukům básnil už od vyplutí a je to i jeden z důvodů naší návštěvy. Taverna je na svém místě, ale k mému zklamání tu není její majitel. Je to skvělý a pozorný chlapík a jeho nepřítomnost mě mrzí. Musel prý do Athén, za někým z rodiny. Obsluhuje nás nějaká slečna a jehněčí je skvělé i od ní. Nakonec se i majitel objevil a hned po příchodu nás přišel pozdravit. Hned přinesl kořalku a museli jsme si s ním připít. Po večeři jdu na loď spát, všichni ostatní ještě prozkoumat městečko.

8-9.10.2020 Tinos – Jorgos – Korfos 120,1NM

Čtvrtek ráno a jsme dost přes sto mil od Korfosu. To znamená, že poplujeme nonstop až na Korfos. Podle předpovědi nás čeká alespoň slabý vítr a možná pomůže i ta včerejší svíčka v kostele. Před dlouhou plavbou je nutné se řádně posílit, přípravy snídaně se ujal Mára. Podává se omeleta. Po vyplutí okamžitě vytahujeme plachty a na zvlněném moři ve slabém větru bereme směr západ. Zatím to vypadá, že svíčka nezabrala. Viktorka se pomalu prodírá mezi vlnama. Jsme rozhodnutí plout, dokud to bude možné, pouze na plachty. Obeplouváme z jihu ostrov Syros. Za ním vítr lehce zesiluje, pak zas slábne, takhle se to ještě několikrát změní. Držíme se plánu a plujeme na plachty. Ivo není nikdy nijak hlučný, ale dneska je tišší víc než obvykle. Nikdo mu nic neudělal, že by ho utišilo to houpání? Asi mu nesedla ta omeleta, protože ji skoro celou naráz poslal do moře. Postaral se nám tak o zvukový doprovod k právě probíhající svačince. Když si ulevil, prohlásil, že už je mu lépe. Co mu vadilo v žaludku za dvacet minut nevím, ale pokusil toho opět zbavit. Je jasné, že potřebuje péči. Mimo jiné mám na palubě lékaře, tak to nechám na něm. Matouš tedy bere lék na mořskou nemoc a podává ho Ivovi. A tady jeden důležitý moment, Ivo nemá lék spolknout, ale nechat si ho rozpustit pod jazykem. Samozřejmě mě zajímá proč. Dostalo se mi ponaučení, že tím se výrazně zmenší riziko, že Ivo lék předá rybám. Tohle si budu pamatovat a zkoušet na dalších posádkách. Tím se odhalila další profese v téhle posádce. Ano, na palubě jsou dva obchodníci, lékař a pilot dopravního letedla. Kluci jsou ale jen tři, tak jak je to možné? Obchodníci jsou Marek a Ivo, Matouš je lékař a zároveň pilot dopravního letadla. Vypadá to, že lék zabral a Ivo se odebral do salonu a pokusí se usnout. Ještě před tím mu slibujeme zastávku na zotavení na ostrově Serifos. Slibem nezarmoutíš a jelikož Ivo usnul a zrovna nám to pěkně plulo, tak jsme tu zastávku vynechali. Serifos jsme míjeli se soumrakem. Obloha se postupně se zapadajícím sluncem měnila z jasně modré, přes fialovou a do zcela černé. Nádherné divadlo, které se hned tak neokouká. Míjíme další ostrov, tentokrát Kythnos. Po obeplutí jeho jižního cípu vítr sílí. Asi zabírá konečně ta svíčka. Možná si kluci u toho zapalování svíčky přáli i nějaké dobrodružství navíc, protože někde před náma se poměrně často blýská. Vítr sílí, zvedají se vlny, všude tma. V takové situaci zážitky nabývají na intenzitě. Refujeme plachty a bereme směr na ostrov Georgios. To je neobydlený ostrov, na kterém jsou jen větrníky. Zbývá nám tam asi patnáct mil, to znamená tak tři hodiny plavby. Máme na sobě všichni vesty, jsme připnutí harnesy k lodi, užíváme si ryzí jachting v relativně silném větru a vlnách v bezměsíčné noci. Nad námi září miliardy hvězd a vytváří přímo magickou kulisu nad touhle malou kocábkou, která si statečně razí cestu mezi vlnami. Mára s Matoušem se střídají v kormidlování. Pozoruju se zájmem, že si i tenhle způsob plavby užívají. Po spršce slané vody se jdu na chvilku schovat do kajuty. Ležím a poslouchám zvuky, jak si Viktorka razí cestu a usínám. Budí mě změna rytmu a vylézám do kokpitu. Měl jsem zůstat v lodi, protože venku leje jako z konve. Kluci mě ujišťují, že teď už skoro neprší, prý to bylo výrazně horší. Na otázku proč mě nevzbudili, odpovídají, že neměli pocit, že by mě potřebovali. Nebudu jim tedy to kazit ani teď, klidně zůstanu v suchu v lodi. Na Georgiosu je z jižní strany taková akorátní mělčina a tam po druhé hodině ranní kotvíme. Jdeme rovnou spát, doplujeme to zítra. Noc byla klidná, ale hladina už tak úplně ne. Spali jsme v dost houpající se kolíbce, ale spali. Ráno posnídáme vejce, tentokrát natvrdo. Ivo je už zcela fit a nechybí mu ani chuť k jídlu. Hned po snídani vyplouváme. Zbývá nám ještě něco přes 40 mil. Střídáme plavbu na plachty, na plachty s motorem až nakonec plujeme jen na motor. Během plavby nás připlavali pozdravit delfíni, občas nad hladinu vyskočí létající ryby, kdo má chuť, má se na moři pořád na co koukat. Před druhou odpoledne zastavujeme už u nás v Sarónském zálivu na poslední koupání u ostrova Kira. Korfos je už na dohled a tam také před čtvrtou odpoledne kotvíme. Ještě společná fotka, poslední společná večeře a tím tahle plavba definitivně končí.

10.10.2020 odjezd na nádraží

Poslední den vstáváme hodně brzo. Klukům to letí z Athén kolem desáté, to znamená odjezd z Korfosu po šesté hodině ranní. Tahle plavba se opravdu povedla. Byla to pro kluky jejich první zkušenost s plavbou na plachetnici, ale rychle si zvykli a dokázali si užít vlastně všechno, co jim moře nabídlo. Pobyt na plachetnici je bezpečný, přesto se během plavby kluci nakazili. Ne, nechytili žádný čínský virus, ale nakazili se jachtingem. Myslím, že dostali pořádnou nálož a už vždycky jim to bude chybět.

každý může plout🙂

No a já si jdu stáhnout nějakej trenažér, abych potrénoval to přistání s dopravním letadlem….

---

19-26.9.2020

Radek, Silva, Karel a Eda   130,8NM

Taková normální rodinka. To proto, že mi kluci připomínají raubířě ze stejnojmenného seriálu. K tomu jeden táta a jedna máma s kapitánskou licencí.

20.9.20209 Korfos – Poros 27,7NM

Vyplouváme až v neděli ráno. V sobotu odpoledne jsem posádku vyzvedl v Korintu a rozhodli jsme se zůstat první večer na Korfosu. Páteční medikán sice už zmizel někde na jihu, ale na obloze se objevil takový zvláštní jev, myslím, že se to jmenuje mraky. Něco z toho chvilkama padalo, prý déšť. Divný, tohle si matně pamatuju z ČR, ale tady. Po rychlé snídani rovnou vyplouváme. Roubíři jsou natěšení na koupání, Silva na kormidlování, Radek to prý nějak vydrží. Radek totiž dopředu avizuje, že bude na lodi pouze jako turista. No uvidíme. Kousek za Korfosem vytahujeme plné prádlo a Viktorka si razí cestu mezi vlnkami. Silvě se to líbí, Radek se nijak nebrání, kluci se ještě rozkoukávají. Vcelku slušně si to razíme směrem na Agistri, když Karel zničeho nic zahájil hru, hádej, co jsem dnes všechno snědl? V tu chvíli už jsme jen kousíček od přístavu na Agistri, kde házíme kotvu a všichni mohou na břeh. Tu hru na hádání všichni okamžitě zapomněli a šli se koupat na přilehlou pláž. Po návratu z pláže Silva uvařila oběd, Radek s klukama umyli nádobí a vyplouváme dál. Míříme na Poros. Tuhle etapu plavby prakticky pokaždé plujeme na stoupačku, ale tentokrát nám fouká do zad. Radek s Karlosem pospávají v kajutě, Edouš na mámě a ta u toho ještě kormidluje. Na palubě jsme se setkali až těsně před Porosem. Posádka se jde ještě koupat na pláž za městem a pak na procházku. Samozřejmě došlo i na zmrzlinu. K večeři si dáváme gyros v pita chlebu z nedaleké taverny u přístavu.

21.9.2020 Poros – Ermioni 22,8NM

Jeden z důvodů proč jsme včera pluli na Poros je, že začala zlobit lednice a tady se dá sehnat opravář. Vždy když tady v Řecku potřebuji pomoc někoho místního, tak jdu za některým ze známých. Jim svým vlastním způsobem vysvětlím co potřebuju a oni seženou tu správnou pomoc.  Přesně podle dohody je po půl desáté u lodi opravář a okamžitě se noří pod dřez k agregátu lednice. Asi hodinu s ní zápasí, ale nakonec je spokojený a lednice opravená. Během opravy lednice jsme si krátili čas sledováním ruchu v přístavu. Poros je proslulý tím, že tady se lodě vzájemně vytahují za kotvy a podobně. I tentokrát se bylo na co dívat, takže nám to docela uteklo. Vytahujeme kotvu z bahna v přístavu a vyplouváme. Zatím pouze na motor, vytahovat plachty v úžině mezi Porosem a Peloponésem by nebylo to nejlepší. Kolem města se vine jen úzká plavební dráha, ve které bývá docela rušno a není problém tady potkat velký trajekt. Když jsme minuli zbytky pevnosti, která kdysi střežila tyhle vody, vytahujeme plachty. Fouká mírný vítr, ale Radek se Silvou chtějí plout na plachy a klukům je to jedno. Vzali jsme to kolem nejvýchodnějšího cípu Peloponésu a po jeho obeplutí zakotvili v zátoce na koupání. Tam jsme se zdrželi několik hodin, Silva připravila oběd a pak jsme jen tak zevlovali. S postupujícím odpolednem pokračujeme v plavbě do Ermioni. Docela se rozfoukalo, je to takový čerstvý bočák, na hladině ani vlnka, tohle má Viktorka ráda a ochotně se rozbíhá po hladině. V Ermioni je poloprázdno, vybíráme si nejvzdálenější místo od ruchu města a kotvíme. Posádka se jde ještě koupat, pak večeře a můžeme jít spát.

22.9.2020 Ermioni – Hydra 21,3NM

Ráno jdeme před vyplutím ještě nakoupit, naše kroky neomylně míří do rybího obchodu u přístavu. I tentokrát kupujeme krevety. Vypadá to, že budu muset zase vařit. Nakonec nezůstalo pouze u krevet, Silva koupila i hromadu sardinek. Dneska nebudeme kotvit nikde ve městě, ale v krásné opuštěné zátoce na jižní straně ostrova Hydra. Napřed ale plujeme na jeden malý ostrov, protože úplně všichni z téhle rodinky holdují šnorchlování. A právě ostrůvek Dhrapi je proto přímo stvořený. Tam kotvíme ještě před polednem a jdeme všichni do vody. Já jsem si vzal neopren, voda je sice stále teplá, ale plánuju si to kolem celého ostrůvku pořádně prohlídnout a to nějaký čas zabere. Ve vodě jsem strávil víc než hodinu, ostrůvek jsem obeplaval celý, ona je to spíš taková skalka. Na lodi je už Radek s Karlosem. Karlos na sobě nemá téměř žádnou izolaci, proto už mu byla zima. Ve vodě je už jen Silva s Edou. Mám pro kluky nějaké pěkné mušle, vypadalo to, že z nich mají radost. Silva s Edou taky objevili mušli. Nechali ji ve vodě pod lodí, protože tahle asi 25cm velká Tritonka je živá. Jen jsme si jí vyfotili a pustili zpět do moře. S podporou Radka se pouštím do přípravy krevet. To už jsem popisoval tolikrát, že už se nebudu opakovat. Dokonce se tady na webu dá najít celý recept. Po obědě vyplouváme. Fouká slabý vítr, sotva se ploužíme po hladině. Nikdo nikam nespěchá, takže to nevadí. Pak vítr zhasl úplně a startujeme motor. Kormidla se chopil Eda a dovedl Viktorku až do zátoky, která bude naše dnešní kotviště. Chvilku jsme hledali vhodné místo na zakotvení a pak jsme se rozhodli zakotvit až u malé pláže se zádí vyvázanou ke břehu. Jako výsadek, který upevní lana na břehu se přihlásil Radek a netrvalo dlouho a Viktorka byla bezpečně zakotvená. Posádka se jde ještě koupat, Radek zkoumá flóru v těsné blízkosti zátoky. Radek je povoláním „lesů pán“. To znamená, že prostě pečuje o mnoho hektarů lesa v Krušných horách. Díky tomu jsem se dozvěděl spoustu zajímavých informací o hospodaření v lese, taky o hubení kůrovce, prostě se mi opět rozšířily obzory. Večer jsme se sesedli kolem stolu v salónu, Silva servírovala pečené sardinky a já jsem pustil klukům povídku „Poslední plavba Williama Barense.  Vyprávění o dobrodružství dávných námořníků všechny zaujalo, hlavně Karlos ani nedutal. Sardinek byla skutečně hromada, ale snědli jsme je všechny a byly výborné. Mezitím venku padla tma, měsíc už se tyky schoval za obzorem a tak jsme mohli sledovat nádheru hvězdné oblohy.

23.9.2020 Hydra – Methana 24NM

Během téhle plavby se na Viktorce vstává už před osmou, většinou když vylezu z kajuty, tak ostatní už jsou někde ve vodě. Taky tentokrát je to stejné. Po vykoupání jsme posnídali a vyplouváme. Kormidla se opět ujal Eda, tentokrát je absolutní bezvětří a plujeme na motor. Obeplujeme celou Hydru, pak bereme směr sever, míjíme Poros zvenčí a kotvíme u ostrůvku Nisis Platia. Opět je to spíš větší hromada kamenů, ale právě tyhle místa jsou na šnorchlování přímo ideální. Ještě před zakotvením nás připlavali pozdravit delfíni. To v posádce okamžitě vyvolá nadšení, není se čemu divit, delfíni jsou skutečně krásní. Bohužel se u nás dlouho nezdrželi a zmizeli někde za lodí. Nevadí, teď nás čeká další šnorchlování. Tentokrát se volba místa skutečně povedla. Silva s Edou přinesli na loď spoustu krásných mušlí. Já jsem ten ostrůvek opět obeplaval a pod vodou bylo na co se koukat. Potkal jsem murénu, s docela velkou chobotnicí jsme si koukali do očí, o kus dál se povaloval platýz a taky jsem našel další velkou a živou Tritonku. To je z krás přírody asi všechno, jako přídavek jsem ještě

24.9.2020 Methana – Methana Vathi 13,9NM

25.9.2020 Methana Vathi – Korfos 21,1NM

---

9-19.9.2020

Dušan, Honza, Jitka a Šárka   238,7NM

Tahle posádka přiletěla na letiště do Athén až ve středu večer, proto jsme odplutí odložili až na další den. Vyzvedl jsem je po deváté večer a zamířili jsme přímo na Korfos. Tam ještě stihli večeři u Papa George a něco vína k tomu.

Opět jsem malinko zanedbal psaní deníku a dopisovat to zpětně, je hrozná řehole, proto jen stručně. Vypluli jsme ve čtvrtek dopoledne a na motor dopluli na koupání do zátoky na ostrově Agistri. Jelikož se zvedl vítr, tak jsme potom vytáhli plachty a vcelku slušně plachtili až na Poros. Po vojensku by se dalo říct, že během plavby se nic mimořádného nestalo. Na Porosu jsem druhý den ráno skočil do místního obchodu s jachtařským vybavením a provedl drobnou opravu hlavní plachty. Mám na palubě dva kapitány a ti chtějí plachtit, co to půjde. Proto se na Porosu nezdržujeme víc, než je potřeba a vyplouváme dál. Druhý den plavby máme v plánu plout do ermioni. Jako jeden z důvodů je nákup krevet. Plavba z Porosu do Ermioni je s tradiční zastávkou v bufet zátoce. Tohle místo má svoje nezaměnitelné kouzlo. Potkáváme se tady s lodí, na jejíž palubě je česká posádka. Po obědě a koupání plujeme dál. Do Ermioni připlouváme v podvečer a jdeme do taverny Kavos na večeři. Tam si dáváme všichni skvělého kalamára na grilu. V sobotu ráno jdeme na nákup a přinášíme na palubu vše potřebné k přípravě krevet na česneku. Dnešní plavba bude na malinkatý ostrůvek Parapóla. Je to vlastně jenom větší opuštěná skála. Během plavby jsme se zastavili na oběd, koupání, potápění a šnorchlování ještě u ostrůvku Drahpi. Plavba na Parapólu byla střídavě na plachty a na motor, tam doplouváme po soumraku a v úplné tmě kotvíme na západní straně ostrova. Teď konečně došlo na přípravu krevet. V neděli ráno se zvedl vítr a po krátké snídaní vytahujeme plachty a plujeme do Monemvasie. To je určitě nejzajímavější místo na téhle části Peloponésu. Původně ostrov byl propojen s pevninou nasypáním umělé hráze. Na místě původního ostrova, který připomíná stolovou horu je opevněné město. Určitě tohle místo stojí za prohlídku. Už v noci se do nás v přístavu opřel silný vítr a ráno nijak neubral. Fouká něco málo přes třicet uzlů a moc se nám do toho nechce. Další část naší plavby je na sever a to znamená stoupačku proti silnému větru ve dvoumetrových vlnách. Rozhodujeme se, že dnes zůstaneme v Monemvasii. Povaluju se v kajutě, brouzdám internetem a v tom zahlédnu varování, před blížícím se hurikánem. Vlastně se to správně ve Středozemním moři jmenuje Medikan, ale to moc lidí neví, co si pod tím představit. Je to prostě hurikán a bude potřeba důkladně sledovat jeho vývoj. Nejsme sice úplně nejblíže Korfosu, ale zas tak daleko také ne. Odpoledne vítr polevuje, alespoň pod hranici třiceti uzlů a tak vyplouváme. Poplujeme pouze nějakých patnáct mil, ale musíme si to poctivě nastoupat. Byla to skvělá plavba a myslím, že si to všichni užili. Kotvíme v malé zátoce Gerakas, kde je k mému překvapení asi sedm lodí. Další den vítr nijak nepolevil, čeká nás opět stoupačka ve vlnách. Ihned po opuštění zátoky vytahujeme zrefované plachty, Viktorka jde do náklonu a nás zkrápí první sprška slané vody. Je to taková živější, ale stále ještě příjemná plavba. Postupně se prodíráme na sever a s nastupujícím odpolednem vítr slábne. Dokonce poslední kousek musíme plout na motor. V přístavu v Leonidiu je místa dost, ihned po zakotvení ještě posádka stihla koupačku a pak teprve večeři. Hurikánu už jsou plná média, je na čase myslet na návrat s dostatečnou rezervou. Už jsem sice nedaleko odtud před dvěma lety tohle zažil, ale pokud se tomu můžete vyhnout, tak neváhejte a zdrhněte. Proto míříme na Hydru. Plavba z Leonidia až k ostrovu Spetses byla na plachty v příjemném bočním větru, zbytek jsme museli doplout na motor. Na Hydře se nám podařilo zakotvit na posledním volném místě u městského mola. Posádka jde na procházku a když si všechno důkladně prošli a prohlédli, tak mě vyzvedli na Viktorce a šli jsme na večeři. Hurikán se blíží a jelikož si s ním nechceme nijak zahrávat, rozhodujeme se plout na Korfos o den dříve. Ta naše krásná zátoka je tady široko daleko nejbezpečnější, nemá cenu si s tím zahrávat. Před dvěma lety se ve stejném počasí potopilo v Epidavros pět lodí. Během plavby z Hydry na Korfos jsme se zastavili na Methaně. Tentokrát ne ve městě, ale přímo u termálního pramenu, kde jsme hodili kotvu. Pak jsme už dopluli ten kousek na Korfos. Večer se nás sešlo docela dost v taverně Ostrako a protože bylo o čem povídat, tak se večírek docela protáhl. Pokračovalo se ještě na Viktorce, naštěstí jsme byli jediná obsazená loď a tak jsme nikoho nerušili. To, že jsme dopluli na Korfos o den dříve neznamená, že se posádka bude nudit. Berou si moje auto a jedou si prohlídnout divadlo a hospitál v Epidavros. Pak se stavili na pláži u Dimitriho a u Míši v krámku. Já jsem den strávil přípravou na hurikán. Sice se předpověď změnila a teď to vypadá, že nás to mine, ale nebylo by dobré to podcenit. Ostatně stejně pečlivě se připravují i místní rybáři a komu jinému v téhle situaci věřit. Nakonec nás to skutečně minulo, u nás na Korfosu byl jen o něco silnější vítr. Ostrovy Kefalonie a Zakyntos takové štěstí neměly. Tam to udeřilo plnou silou a odnesla to spousta lodí. Dost se jich potopilo přímo v přístavech, ostatní byly otlučené, jak píšťala. Tím tahle plavba definitivně skončila. V sobotu ráno odjíždějí na vlak do Korintu a já jdu chystat Viktorku pro další posádku.

10.9.2020 Korfos – Poros 30,8NM

11.9.2020 Poros – Ermioni 26,2NM

12.9.2020 Ermioni – Parapóla 32,8NM

13.9.2020 Parapóla – Monemvasia 26,2NM

14.9. 2020 Monemvasia – Gerakas 15,2NM

15.9.2020 Gerakas – Leonidion 34,4NM

16.9.2020 Leonidion – Hydra 32,4NM

17.9,2020 Hydra – Korfos 40,7NM

---

29.8.-8.9.2020        

Petra. Mirek, Jarda, Jirka a Oliver

Partička třicetníků z Budějc

337,5NM

29.8.2020 Korfos – Methana 26,2NM

S touhle posádkou jsme se potkali už v pátek večer na letišti v Athénách. Jeli jsme rovnou na Korfos, kde se ubytovali a ještě stihly večeři v Ostraku. To byla také první příležitost, kde jsme probírali, jak s touhle plavbou naložíme. Je to první letošní termín, kdy nám, alespoň prvních pět dní, nemá foukat téměř žádný vítr. To je dost škoda, protože tahle parta je odhodlaná si moře užít a vzhledem k jejich věku, by měli dost vydržet. Je na nich vidět, že je jachting baví. Největší zápal projevuje Oliver. Pokládá mi jeden dotaz za druhým a na některé si sám i odpovídá.  Na Viktorku se nalodili v sobotu ve dvě hodiny a po krátkém zabydlení vyplouváme. Předpověď nelhala, plujeme na motor. Slunko pálí, ale posádka ho zřejmě nemá dost, tak si přidává o to, co je uloženo v Metaxe. První zastávku jsme udělali v takové mini zátoce na ostrově Agistri. Všichni okamžitě skáčou do vody a následuje takové to obvyklé „ta voda je tak nádherně čistá, a jak je teplá“. Po vykoupání pokračujeme na Methanu a konečně se dostavil vítr. V těhle místech vždy odpoledne fouká od jihu, takže to máme sice na stoupačku, ale můžeme vyzkoušet, jak to téhle posádce půjde pod plachtama. Kormidelního kola se chopil Oliver a vcelku slušně vede Viktorku proti větru. Je soustředěný, jak kdyby operoval oko své milé. Je vidět, že ho to baví a neustále se dožaduje pochvaly. Viktorka s plným prádlem letí po klidné hladině, náklon nikoho v téhle partě neděsí, možná to bude tentokrát víc o chuti jachtat. Na palubě jsou i další, kteří mají chuť se ujmout kormidlování, Olivera za kormidelním kolem vystřídal Jirka. Jirka má úplně jiný přístup než Oliver, tváří se, že o nic nejde a ačkoliv zcela ignoruje špiónky v kosatce, Viktorka stále pluje slušnou rychlostí vpřed. Se soumrakem se vítr utišil, balíme plachty a startujeme motor. Do přístavu to máme už jen kousek, kormidelního kola se ujala Petra a přivedla Viktorku až do poloprázdného přístavního bazénu na Methaně. Tam si k tomu stoupnu já a s asistencí Mirka a Jardy kotvíme u mola. Po zakotvení se čistotnější část posádky jde vysprchovat a pak jdeme na večeři. Samozřejmě na Methaně musíme k Angelovi. Dáváme si pizzu a slané palačinky, jídlo si všichni pochvalovali. Po večeři se vracíme na loď a já jdu spát, posádka si ještě udělala klidnou párty v kokpitu.

30.8.2020 Methana – Hydra 20,1NM

Ráno na Methaně vyběhla posádka na nákupy a někdy po deváté vyplouváme. Podle předpovědi nás čeká další den bez větru. Proplouváme kolem Porosu a na chvilku tam zastavujeme na nákup krevet. I v téhle posádce se našel pozorný čtenář deníku a mají o krevety připravené na palubě zájem. Bohužel jich bylo ke koupi už necelé kilo, posádka bude muset zbaštit více chleba s olejem a krevety mít jako bonus. Kotvíme na novém mole přímo proti dvěma zmrzlinárnám. To jsou obchody ve kterých mají asi padesát druhů zmrzliny a málokdo téhle nabídce odolá. Konečně můžeme plout dál. Stále sice na motor, ale za chvilku jsme v bufet zátoce. To je takové zapomenuté místo, kde je pod stromy jen dřevěná bouda, k tomu jedna lednice, ali i tady si můžete dát něco malého k jídlu a zapít to pivem nebo vínem. To si samozřejmě může dovolit posádka, kapitán má během plavby dobrovolnou prohibici. Po zakotvení v zátoce všichni naskákali do vody a zpátky nijak nepospíchají. Dokonce jsem na chvilku usnul. Budí mě až dupání v kokpitu a jdu chystat ty krevety. Baštili to všichni a vypadali, že jim to chutná. Taky aby ne, všechno čerstvé, jednoduchá příprava, na tom není moc co zkazit. Po jídle ještě jednou koupačka, je potřeba se opláchnout od oleje. Doba pokročila, je čas vyplout dál. Míříme na Hydru, do zátoky Mandraki. Odtamtud posádka půjde prozkoumat město a vrátí se na loď. Já jsem rozhodnutej zůstat na lodi, nějak se mi nechce nikam trmácet. Po vyplutí ze zátoky se posádka dožaduje plavby na plachty. Fouká sice slabý vítr, ale mají chuť plachtit, tak proč ne. Kormidla se samozřejmě ujímá Oliver a plujeme k cíli. Vítr dlouho nevydržel, ale chvilku jsme se svezli. Balíme plachty a chystáme se na přistání v zátoce. V tu chvíli mě napadlo se zeptat, jestli do města půjdou všichni, protože kdyby ne, tak mi v zátoce stačí jeden a ostatní můžeme vyhodit přímo ve městě. Oliver se okamžitě hlásí, že klidně zůstane na lodi a tak plujeme vysadit ostatní do města. No a když to člověk nejmíň čeká, tak je tam najednou místo na zakotvení a můžeme tam zůstat všichni. Během chvilky jsme u mola a s asistencí asi osmileté holčičky vyvazujeme loď. Mohli by se od ní rádoby jachtaři učit, protože tohle by měla být samozřejmost. No třeba ta budoucí generace jachtařů bude lepší a znovu si budou pomáhat. Po zakotvení posádka jde na procházku do města, já se přidám až na večeři. Tak se taky stalo a u večeře bylo několik litrů vína veselo. Nijak jsme se ale nezdrželi a velmi spořádaně jdeme na loď. Tam ještě dlouho diskutujeme o všech možných strastech světa. Jednoho by z toho rozbolela hlava.

31.8.2020 Hydra – Milos 67,5NM

Budí mě zvuk místního zvonu a s nadějí že jich bude třeba šest, počítám jeho údery. No bylo jich devět, nedá se nic dělat, musím otevřít oči a začít fungovat. Na lodi tohle ráno nemám posádku ale samé mátohy. Vyplouváme z přístavu, tohle bude hodně dlouhej den. To, že je před námi dlouhá plavba jsme věděli, ale nikdo netušil, že to bude po slušném večírku. Moře je úplně klidné, vítr má tenhle týden asi dovolenou, budeme spoustu hodin poslouchat zvuk motoru a přát si, ať už je to dneska za námi. Ještě u Hydry mizím v kajutě a dospávám včerejší manko. V kokpitu se různě střídají ti, co právě nespí. Dnes ani Oliver nejeví o ovládání lodi zájem, musí to za něj převzít kamarádi. Plavba na motor je dlouhá a monotónní, zpestřujeme si to občasnou zastávkou na koupání. Někde v dálce asi fouká vítr, protože na moři jsou mrtvé vlny a Viktorka se na nich dost kolébá. To si pomalu začíná vybírat daň v posádce. Jirka, ač tvrdí od rána, že žádnou kocovinu nemá (tyhle typy bych vraždil, já si každou sklenku musím poctivě odtrpět), se začíná potit, dýchá také tak nějak zhluboka, vypadá, že bude brzy koukat přes bortlajsnu do vody. Nevím, jestli je to soutěživostí, ale nakonec byl rychlejší Oliver a Jirka to ustál. Mlčky, ale vcelku ve slušném tempu vystřelil na palubu a hlasitě si udělal místo na večeři. No na Milos nám v tu dobu zbývalo ještě asi dvacet pět mil, budou to muset vydržet. Vydrželi a na Milos už dopluli všichni s hlavou vztyčenou, dokonce ihned po zakotvení na kraji mola, jdou ještě do města. Tomu ještě předchází nesmyslná diskuse s majitelem vedle stojící lodi. Asi vedle sebe nikoho nechtěl. Napřed má pocit, že ho Viktorka bude nějak ohrožovat, pak si odmítá odpojit hadici od stojanu na vodu a to přesto, že vodu netankuje. Opět skvělá ukázka současného jachtingu. No nic, žádné nebezpečí nehrozí, jeho starosti jsou jen jeho, nebudu to víc řešit. Posádka poté odchází do města a já konečně dospat tu včerejší noc.

1.9.2020 Milos – Sifnos 42,5NM

Ráno jde posádka do města na nákup a po jejich návratu na loď vyplouváme. Všude je klid, opět bezvětří, snídáme až za plavby. Dneska nás čeká nejhezčí místo téhle plavby, zátoka Kleftiko. Tam házíme kotvu hodinu popoledni. Posádka je z té nádhery okolo také nadšená, teď už vědí, že ta včerejší dlouhá plavba na motor za to stála. Nemá cenu znovu tu nádheru popisovat. Kleftiko se dá najít na spoustě fotkách, ale být tam naživo, je prostě lepší. Budějičáci si tohle místo prohlédli dokonale, mohu říct, že ve vodě strávili určitě nejdelší dobu, ze všech posádek na tomhle krásném místě. Dokonce Mirka jsme museli vyzvednout, protože jinak by z vody snad nevylezl. Stále panuje bezvětří, proto plujeme na motor. Teď už na ostrov Sifnos, na jeho jihovýchodní cíp. Během plavby si ještě zastavujeme na krátké koupání, pak přichází soumrak a s ním doplouváme do přístavu. Tady nás čeká nepříjemné překvapení, přístav je beznadějně obsazený, na mole není ani skulinka. Odplouváme tedy do zátoky vedle přístavu a posádka si bere člun a plují na břeh na večeři. Mě se nikam nechce, tak jsem se rozhodl, že nestojíme bezpečně a musím hlídat loď. To s klidem a vzhledem k bezvětří nechávám zcela na kotevním alarmu a usínám spokojeným spánkem.

2.9.2020 Sifnos – Tinos 45,7NM

Čeká nás dlouhá plavba na motor, vzduch nad hladinou se vůbec nehýbe. Vyplouváme ihned po probuzení, protože jsme noc strávili na kotvě a není potřeba jít do městečka nakupovat. Plavba na motor se špatně popisuje, respektive je těžké najít něco zajímavého. Jsou i posádky, kterým tenhle způsob plavby vyhovuje, ale to není zrovna tahle posádka. Ti naopak prahnou po zážitcích ve vlnách a větru. Brbláme si to až k ostrovu Syros, vedle něj je takové opuštěné skalisko, kde házíme kotvu. Ještě než jdeme do vody, dáváme si oběd, na kterém se společně podíleli Mirek s Petrou. Šel jsem několikrát kolem té jejich laboratoře a začal se utěšovat, že dnes možná nebude oběd, ale rozhodně skvělá večeře. Oni se pustili do velkého souboje s vařením obrovského množství rýže. Nabídku na přimíchání kakaa a vytvoření rýžové kaše odmítli, protože vedle v kastrolu už bylo připravené kuřecí maso ve smetanové omáčce. Nutno podotknout, že to bylo výborné. Díky spotřebě snad celé nádrže vody se nakonec a ta rýže povedla, jak se jim to povedlo, je pro mě záhadou. Každopádně to byl výborný oběd. Po obědě jdeme do vody. Já si beru masku a šnorchl a jdu se pokusit najít pár mušliček. Pod hladinou nebylo téměř nic, ale když jsem se vracel tak jsem asi v pěti metrech zahlédl krásnou ulitu od tritonky. Měla asi dvacet pět centimetrů a byla téměř nepoškozená. Pěkná trofej na Viktorku. Odpoledne vyplouváme směr přístav na ostrově Tinos. Alespoň část téhle plavby plujeme na plachty. V přístavu je místa dost, po zakotvení a vysprchování jdeme do mé nejoblíbenější taverny v celém Řecku. Tahle místo nemá jedinou chybu. Interiér a exteriér, přestože si na nic nehraje, je krásný, jídlo o kousek lepší než kdekoliv jinde a majitel je tak milej, že se sem všichni rádi vrací. Samozřejmě to nejlepší je místní jehněčí kolínko v citronové omáčce. Dali jsme si to všichni a já se jen usmíval nad chválou posádky nad tímto pokrmem. Ještě jsme dostali melou a nějakou sladkost a pak jsem posádku opustil a šel spát. Oni ještě šli na prohlídku místního kostela a přilehlých uliček.

3.9.2020 Tinos – Kythnos Loutra 35,2NM

Ostrov Tinos byl nejvzdálenější cíl téhle dovolené na plachetnici pro partičku z Budějc. To slovo nepovažujte za překlep, opravdu tomu místu odkud všichni jsou, tak říkají. Možná ne všichni jsou schopni, pod tímto názvem identifikovat České Budějovice. Čeká nás další plavba jen na motor. To znamená, že se budeme během plavby různě povalovat a pospávat v kajutách a na palubě lodi. Máme v plánu zastavit na koupání na severní části ostrova Syros. Tam také brzy kotvíme. Jelikož je blízko od břehu hloubka, volíme způsob kotvení se zádí přivázanou ke břehu a s kotvou kousek před lodí. Napřed je třeba přivázat lano ke břehu, pak odplout dál, hodit kotvu, couvnout zpět a svázat lano od lodi s tím od břehu. No, naštěstí jsme neměli diváky, protože svázat dvě lana jedním primitivním uzlem, který všichni tvrdí, že umí, se projevilo jako téměř nemožné. Do toho nám foukalo něco z boku a já musel s lodí několikrát najíždět tam a zpět. Postupně se vystřídalo mnoho vazačů, až se to nějakým zázrakem povedlo a mohli jsme do vody. V hrnci na sporáku už bublal téměř hotový guláš, který jsem během plavby uvařil. Beru si věci do vody a jdu na jeden ponor s flaškou. Mirek se mezitím ujal vaření brambor. Ve vodě jsem byl asi půlhodiny. Moc toho pod hladinou nebylo, ale různě rozeklaná skaliska a pár větších ryb se našlo. Po vynoření jsme si dali oběd a vyrazili na ostrov Kythnos. Tam připlouváme se soumrakem a jdeme pouze posedět do jedné z malebných taveren přímo na břehu zátoky.

4.9.2020 Kythnos Loutra – Kythnos Merikhas 15NM

Na dnešek máme v plánu pouze přeplout kolem severní části ostrova, na jeho západní pobřeží. Tam je jedna z nejhezčích pláží na Kykládách, Kolona Beach. Mělo by nám i malinko fouknout, takže si to dáme po dlouhé době pod plachtami. Snídáme míchaná vajíčka, které připravil ke všeobecné spokojenosti posádky Jirka. Jen do umývání nádobí se mu moc nechtělo. To je dost neoblíbená činnost u všech, ale nakonec se odhodlal a můžeme vyplout. Fouká slabý vítr od východu, musíme severní cíp ostrova přestoupat. To se nám vcelku brzy daří, ale po jeho obeplutí vítr lehá. Chvilku se pomalu kolébáme na vlnách, ale potom startujeme motor a s jeho pomocí doplujeme až na Kolona Beach. Tam zakotvíme a já chystám oběd pro posádku. Tentokrát to budou špagety Alio Olio. Není snad jednodušší jídlo, ale většinou má u posádek úspěch. Nasyceni plavou na pláž a prozkoumat tuhle část ostrova. Myslím, že nejvíce času ze svého průzkumu věnovali přilehlé taverně. Já zůstávám na lodi, protože se zvedl vítr a musím hlídat kotvu. Ta sice vydržela na místě dvě hodiny, ale s jedním mocným poryvem se uvolnila a já musel překotvit. Netrvalo dlouho a posádka se vrátila na Viktorku. Odplouváme pouze kousek do přístavu Merikhas. Tam jdeme na společnou večeři. Už dlouho dopředu posádka požadovala tavernu, kde si dají gyros a to je správná volba právě tady. Ti co už tam byli, vědí, že půjdeme do pizzerie kousek od mola. Tam obsluhuje Tomas a i jeho styl obsluhy bývá pro posádky zážitek. Tentokrát posádce i přes svůj Syrsko – Řecký původ tvrdí, že jsme bratři. Večeře byla opulentní, jen vybraní jedinci dokázali sníst vše, co měli na talíři.

5.9.2020 Kythnos Merikhas – Aegina Perdika 50,2NM

Vstáváme po osmé a den začínám tím, že se patřičně snažím vyděsit, tuhle bezvětřím ostřílenou posádku, protože podle předpovědí, nám má dneska foukat v nárazech až 44 uzlů. To jsou podmínky, které v žádném případě nepřipomínají rekreační jachting. Nejedná se o nic nebezpečného, ale na chyby už také mnoho prostoru nezbývá. Vidím na nich odhodlání se s mořem poprat. Každý ještě před vyplutím obléká vestu a fasuje vlastní haras, balíme Emini a já kontroluju, jestli nám někde neplandá nějaké to lano. Posádka se obléká do všeho možného, u čeho předpokládají, že je to ochrání před stříkající vodou a silným větrem. Je z toho slušný cirkus. Chvilkama nevím, jestli velím plachetnici, nebo se vezu v cyklistickém pelotonu. I když jsem posádku strašil ze všech sil a sliboval jim zimu, utrpení, opětovné setkán í se snídaní a slzy, tak vyrážíme s dobrou náladou. Po opuštění přístavu vytahujeme pouze malý kousek kosatky, vlastně je to větší kapesníček. I tak nás poryvy větru naklánějí a my, zatím ještě s podporou motoru plujeme dál od ostrova. Po chvilce se vítr ustálil, ale přidaly se k němu vlny. Zatím to není nic hrozného, ale pár menších vlnek se už mrklo do kokpitu a nikdo už v tuhle chvíli není suchý. Snažím se je uklidnit, že se zatím o nic nejedná, že to bude podstatně zajímavější. A bylo, nicméně do slibované síly dle předpovědi to mělo fakt daleko. Vítr se pohyboval stále někde těsně nad třiceti uzly, vlny do dvou metrů, ale to jsou podmínky na Kykládách v podstatě běžné. Nálada je dobrá, dokonce mám chvilkama pocit, že je jim líto, že to není silnější. Padají dokonce návrhy na vaření kafe a podobné, sebevědomí dodávající průpovídky. Nejvíc asi trpí Jirka, protože je připoutaný v kokpitu a cigára má v kajutě. Když už mu žloutnou bělma, tak předávám kormidlo Oliverovi a jdu si také pro cigaretu. Jirka očividně ožil a jachting ve vlnách a větru se i pro něj stává snesitelnější. Všichni ostatní jsou v pohodě, jen Jarda dostává jakýsi třes. Ze stresu to není, asi ty strakatý cyklistický hadry nebudou na moře to pravé. Jarda tedy mizí v lodi, kde se převléká do suchého a pokouší se zahřát. Vítr chvilkama sílí, chvilkama lehce poleví, máme slušnou rychlost, vypadá to, že nás žádné větší dobrodružství nečeká. Oliver stále neopustil kormidelní kolo a je vidět, že si to náležitě užívá. Občas po mně pošilhává, jestli ho pochválím, netušíc, že když jeho styl nekritizuju, tak je to dostatečná pochvala. Musím ale poctivě přiznat, že si vedl velmi dobře a postupně se jeho reakce na vlny a poryvy větru zlepšovaly. Míjíme ostrov Jorgos a za ním, tak jak je tady obvyklé vítr slábne. Oliver chtě nechtě musí opustit kormidelní kolo, protože i ten nejvíc zapálený jachtař si musí občas odskočit. Toho využívají ostatní a postupně se u kormidelního kola střídají. Oliver jako první zástupce kapitána na ně dává pozor a opravuje jejich chyby. Vítr postupně zeslábl natolik, že jsme vytáhli plné prádlo a užívali si rychlosti a pohody. Začíná nám nad hlavou scházet bimini (plátěná stříška nad hlavou), které jsme kvůli větru museli složit. Sluníčku je jedno jak moc fouká a jak často nás osvěží vodní sprška. Pálí nás svými paprsky celou plavbu a na jejím konci někteří vypadají jako svářeč začátečník a někdo jako panda. Záleží pouze na velikosti slunečních brýlí. Posledních asi osm mil před Aegínou vítr zeslábl natolik, že balíme plachty a startujeme motor. Před šestou hodinou vplouváme na jižní straně ostrova Aegina do přístavu Perdika, kde je kupodivu místo u mola. Po zakotvení a spláchnutí mocného nánosu uschlé soli ze všech členů posádky, jdeme na večeři do jedné z místních taveren.

6.9.2020 Aegina Perdika – Methana Vathi 13,3NM

Dnešní den máme v plánu se chovat tak, jak se na dovolené chová většina lidí. Žádné dlouhé plavby, žádný ostrý jachting, budeme se válet po zátokách a věnovat se hlavně koupání a potápění. Ráno z Perdiky plujeme pouze kousek na malý ostrůvek Moni. Tam po zakotvení jdeme do vody. Samozřejmě plaveme do jeskyně v zátoce. Je to taková úzká mezera ve skále, hluboká asi osm metrů. Není to nic adrenalinového, ale někteří jedinci se v tomhle prostoru úplně dobře necítí. Když nás to v téhle zátoce přestalo bavit, tak Olí vytáhl kotvu a přepluli jsme na druhou stranu ostrova do další zátoky. Tam se jdou všichni opět koupat a potápět, jen já mám zase povinnosti. Kupodivu jdu zase vařit. Tentokrát těstoviny s kuřecím masem a smetanovou omáčkou. Posádce chutná a dostatečně mě chválí, takže vařím docela rád. Míra se konečně nechal přesvědčit a bere si do vody na šnorchlování opasek a olova. Taky si nechal vysvětlit, jak se zbavit při potápění tlaku v uších. Uvidíme, jaká to pro něj bude změna. Maso je hotové za chvilku, těstoviny taky, můžu servírovat. Na palubě je akorát Jarda, Jirka a Olí. Petra s Mírou chytili kachní virus a z vody téměř nevylézají. Když se na Viktorku vrátili s bohatým úlovkem krásných mušlí, byl Míra nadšený. Najednou je to potápění takové snazší a celé to prostě jde lépe. Dostávají také svojí porci jídla a ukazují svoje úlovky. Mají několik opravdu krásných kousků. Po jídle si dopřáváme krátkou siestu a pak vyplouváme dál. Jsem téměř bez práce, protože Olí s chutí odplouvá i kormidluje loď k další zátoce. Tentokrát kotvíme u takového skaliska na poloostrově Methana. Všichni jdou opět do vody a mušle různých tvarů na lodi přibývají. To už nastupuje podvečer a plujeme jenom pár mil do přístavu vathi. Tam kotvíme na kraji mola vedle lodi kamaráda z Korfosu. Po setmění jdeme na večeři a pak ještě probíráme zážitky z téhle pomalu se ke konci chýlící plavby.

7.9.2020 Methana Vathi – Korfos 21,8NM

Ve Vathi bývají noci klidné, vstáváme někdy před devátou a vlastně hned odplouváme. Plujeme rovnou do Epidavru, napřed do města, pak do zátoky k dimitrimu na oběd. Ve městě jsme se zastavili u Míši v krámku. Posádka si nechává od Míši vše vysvětlit, takže už všichni znají téměř celou technologii výroby olivového oleje, medu, koření a já nevím čeho dalšího. Dokonce i včelař Míra už ví, podle čeho se pozná med z pomerančových květů. Nakoupili si toho spoustu, jen je brzdila obava z hmotnosti zavazadel na letišti. Pokud si někdo chce z Řecka odvézt něco opravdu autentické a hlavně v té nejlepší kvalitě, tak Míši krámek je to jediné správné místo, kde nakoupit. Vracíme se na loď a plujeme do zátoky k Dimitrimu. Tam máme naplánovaný oběd. I tady tahle posádka nechala výběr jídla na mně, takže máme za chvilku před sebou dva nádherné saláty a každý k tomu grilovanou dorádu. Je to jídlo prostinké, ale všechno je krásně čerstvé, prostě paráda. Po jídle plavu na loď, posádka bere masky a šnorchly a jdou na průzkum přilehlého potopeného města. Pak plujeme na korfos, během téhle poslední plavby ještě zastavujeme jednou na koupání, ale tím tahle plavba končí. Na Korfosu nás nadšeně vítá téměř stálé osazenstvo místního přístavu. Je tu několik domácích jachtařů, kteří tady kotví celé léto a tak nějak mě vzali za vlastního. Je to příjemné, když se vracíte do domovského přístavu v cizí zemi a místní vás nadšeně vítají. Posádka po zakotvení začíná balit. Mají v plánu zítra brzy ráno odjet, protože si ještě před odletem chtějí prohlédnout Athény.

Byla to příjemná plavba, během které jsem poznal dobrou partu o generaci mladší. Tedy podle data narození, protože jinak mi připadali podstatně usedlejší, než jsem jáJ. Věřím, že až se vrátí domů a uvážou si někteří z nich zase na krk ty pestrobarevné oprátky, myslím, že se to jmenuje kravata, tak si vzpomenou na deset pohodových dní strávených na Viktorce.

---

19-29.8.2020

Moravská veselice na Viktorce

Na palubě bodří Moravané Zbyněk, Iva, Roman a Martina

Tahle čistokrevná parta autoturistů se rozhodla prozkoumat Řecko jinak, než jsou zvyklí.

297,2NM

19.8.2020 Korfos – Methana Vathi 15,7NM

Začnu tím, že trošku představím tuhle posádku. Řecko je jejich velká láska, byli tady už mnohokrát. Jsou zvyklí do Řecka cestovat autem a hlavně důkladně poznávat památky, jídlo v tavernách, dobré pití a místní zvyky. Tenhle nápad s plavbou na plachetnici dostal Roman, tak mu to snad ostatní nebudou vyčítat. Do Řecka přijeli s předstihem trajektem přes Itálii a před čtvrtou odpoledne jsme se potkali na mole na Korfosu. Hned na první pohled bylo jasné, že tentokrát to bude veselá plavba. Bodří rozesmátí Moravané se slušnou zásobou hroznů v lahvích. Prakticky okamžitě vyplouváme. Míříme na poloostrov Methana, do malého přístavu Vathi. Tam připlouváme se soumrakem a kupodivu je v přístavu plno. Ve středu večer jsem to nečekal a musím to nějak vyřešit. Jediné trošku slušné místo, je naproti u mola místních rybářů. Připluli jsme blíž a zeptali se paní, která tam opravovala sítě, jestli bychom tam mohli zakotvit. Ukázala nám, kolik máme nechat místa pro loď rybářů a zakotvili jsme. Po zakotvení jdeme rovnou do oblíbené taverny na večeři. Majitelka byla opět ve formě, z večeře odcházíme příjemně zasyceni a ještě s lahví vína jako dárek.

20.8.2020 Methana – Kythnos Merikhas 62,6NM

Dnešní plavba by měla spolehlivě prověřit, jak se bude posádka cítit na Viktorce během plavby. Máme v plánu navštívit Kyklady a to se bez delších plaveb neobejde. Vyplouváme brzy ráno po sedmé hodině a na motor obeplouváme Methanu. Všichni se pomalu probouzejí, snídáme až během plavby a klábosíme, co bude dál. Kousek za Methanou, když jsme minuli ty osamělé skaliska, vytahujeme plachty. Fouká slabý vítr, ale vcelku svižně plujeme vstříc volnému moři. Netrvalo dlouho a ozval se milý bzukot navijáku a po krátkém zdolávání máme v lodi tuňáka. Slušnej kousek, necelých padesát centimetrů a 2,6kg váhy. Je vcelku jasné, jak s ním naložíme. Bylo v plánu zastavit na koupání na ostrově Jorgos, tak to spojíme i s obědem. Tak se taky stalo a po koupání a skvělé rybě vyplouváme dál. Za ostrovem se zvedá vítr a vytahujeme plachty. Vypadá to na pohodovou plavbu, když v tom se nám začal vylit dým z motoru. Okamžitě chcípám motor, právě jsme vytáhli plachty a jdu zjistit co se děje. I když to vypadalo na velkej průšvih, tak se zas tak moc nestalo. Asi se předřely dráty od zásuvek v kajutách, došlo ke zkratu a začala čoudit bužírka. Celé jsem to vystříhal, zásuvky v kajutách nejsou až taková priorita. Situace s dýmem na palubě se uklidnila, ale docela se rozfoukal vítr a posádka poprvé ochutnává slanou vodu, stříkající do kokpitu. Úsměvy z tváří mizí, nahrazuje je lehké napětí, je vidět, že by posádka byla raději na břehu. Bohužel, loď není auto a parkoviště po cestě nebývají, budou to muset vydržet. Plujeme svižně, opravdu pěknej jachting. Martina se mezitím rozhodla pustit svojí porci ryby na svobodu. Posádka trpí a ostrov Kythnos se jim zdá v nedohlednu. Chce to trpělivost, každá plavba jednou skončí. Po deváté večer kotvíme u mola a můžeme jít na večeři. Vrací se i dobrá nálada. Tihle napůl trosečníci nechali výběr taverny na mě. Volba je jasná, od té doby co v místní pizzerii obsluhuje Tomas, není důvod mířit jinam. Thomas mě vítá svým srdečným objetím a rázem si získal i posádku. Ti už na strasti dnešní plavby zapomněli a včetně té, co zbytečně plýtvala jídlem, si večeři užili.

21.8.2020 stojíme na Kythnosu a odpočíváme

Fouká silný vítr, po včerejšku musím dát posádce možnost si odpočinout, zůstáváme v přístavu. Iva se ujímá své role a okamžitě zjišťuje všechny možné atrakce, které je možné na ostrově Kythnos poznat. Po společné a výborné snídani si půjčují auto a vyráží na průzkum. Na loď se vrátili až večer. Plni zážitků, Kythnos je skutečně nadchnul. Ona je jim ta autoturistika přeci jenom bližší. Já během dne opravil všechny škody na elektrice, takže spokojeni jsme všichni. Jdeme na společnou večeři, tentokrát nechávám volbu taverny na posádce. Vlastně ani nejsem překvapený, že jdeme opět k Thomasovi.

22.8.2020 Kythnos – Sifnos Platis Gailos 44,6NM¨

Vítr fouká pořád, ale Kythnos byl dostatečně prozkoumán, je třeba vyrazit dál. Volíme plavbu po větru, z mého pohledu na nepříliš vzdálený ostrov Sifnos. Plavba v silném větru po větru není až tak náročná, jen je potřeba počítat s houpáním lodi na vlnách. Poprvé během plavby dostávám strach, jak se nám plavba vydaří, protože posádka zjevně ještě kouzlo moře neobjevila. Kupodivu nálada je furt dobrá, jen vidím, že do toho, aby si to užívali, mají daleko. Malinko se chytá Roman a směle kormidluje Viktorku. Míjíme ostrov Serifos a objevuje se náš dnešní cíl, ostrov Sifnos. I ten se brzy přiblížil a kolem druhé odpoledne vplouváme do zátoky s přístavem. Bohužel na mole není ani skulinka. Tohle umím vyřešit, vysadím posádku u trajektového mola, odpluju na kotvu a až se vrátí, tak je vyzvednu tamtéž. Tak jsme se dohodli, ale na řadě je oběd. Martina servíruje zavařený srnčí guláš. Původně to mělo být s chlebem, ale já jsem vytáhl těstoviny a nakonec je jedli skoro všichni. Po obědě tedy posádku vysazuju u mola a odplouvám. Nezůstávám na kotvě, ale odplouvám pryč. Ne, nerozhodl jsem se posádku opustit, jen jsem jim navrhl, že v rámci svého výletu po ostrově mohou přejet na jeho jižní stranu a já tam mezitím přepluju s Viktorkou. Tam, bývá více volno a je možnost tam dobrat vodu a připojit se na elektriku. Plavba kolem ostrova mi trvala chvilku přes dvě hodiny a opět ve mně probudila dávnou touhu po sólo jachtingu. Jen já, loď a moře – no zpátky do práce. Do přístavu Platis Gailos připlouvám za silného poryvového větru. Přístavní bazén je malý, fouká z boku. Na molo přijel místní správce a ukazuje mi, kam si mám stoupnout. Tohle je jedno z mála míst, kde jsou v přístavu mooringy. Raději bych přistával s kotvou, ale mezi mooringy jí házet fakt nechci. Přistání dopadlo dobře, musel jsem se na chvilku opřít o loď na závětrné straně, ale i její majitel měl pro můj manévr pochopení. Pro dnešek mám hotovo, teď jen počkám na posádku a půjdeme na večeři. Asi v osm se objevili v přístavu a začala shov. Roman se rozhodl omýt si nohy na svozu pro lodě a poněkolikáté v životě mu ujeli nohy a zmizel ve vodě. Bohužel s telefonem v kapse a s foťákem na krku. To na náladě nepřidá. Posádka je opět z výletu na ostrově nadšená, ale zádrhele ještě nekončí. Zbyněk začal hledat triko, co si koupil na výletu a to nikde není. Iva spouští diskusi kde asi mohlo to triko zůstat a vkládá do toho moravský temperament. Ještě jsme se k těm dnešním trablům vrátili několikrát u večeře, ale tentokrát už s úsměvem. Roman se do úsměvu musel trošku přemlouvat, ale zvládl to taky.

23.8.2020 Sifnos – Milos Adamas 24,6NM

Plujeme dál. Jachtaře jsem z nich ještě neudělal, ale dneska je to opravdu kousek, to vydrží. Ono jim taky nic jiného nezbývá. První část plavby plujeme na plachty, ale vítr zanedlouho zmizel a doplouváme na motor. U kormidla Roman, ostatní v kajutách pospávají. Dokonce i já jsem si chvilku schrupnul a Roman mě budí až u vjezdu do obrovské zátoky na ostrově Milos. Zátoka je opravdu obrovská, do přístavu to máme ještě čtyři míle. Naštěstí už bez vln a nepříjemného houpání. Po přistání obědváme skvělý těstovinový salát. Ten Martina s Ivou připravily hned po snídani. Turistický průvodce už byl důkladně prozkoumán, zbývá si půjčit auto a vyrazit na další průzkum Kykladského souostroví. Já zůstávám na lodi a získaný čas využívám na drobné opravy. Loď je holka, která vyžaduje každodenní péči a když se jí dostatečně nevěnujete, tak se ráda ozve a to často v nevhodnou dobu. To, že se mi posádka vrátí na Viktorku nadšená, bylo jasné. Milos je opravdu krásný ostrov a je na něm co objevovat. Vrátili se až večer a můžeme jít na večeři. Nálada je výborná, jen se projevuje únava a po jídle jdeme na Viktorku. Já přesycen rovnou uléhám, posádka ještě likviduje něco ze zásob vína v lednici.

24.6.2020 Milos – Ermioni 88,1NM

Dneska nás čeká zlatý hřeb téhle plavby. Sice včera posádka ostrov důkladně prolezla, ale do zátoky Kleftiko se autem dojet nedá, tam se musí lodí. Odplouváme od mola ještě před osmou hodinou ranní a snídáme až za plavby. Využíváme k tomu klid v zátoce. Loď kormidluje opět opravený autopilot, všichni se na zátoku Kleftiko těší. Jakmile opustíme klid zátoky, zvedá se vítr a přidávají se i vlny. Točíme na jih a vítr nám fouká do zad. Viktorka surfuje na vlnách a letíme k cíli. Všichni jsou na palubě a kupodivu nikdo nevypadá vyděšeně. Možná se i u těhle čistokrevných autoturistů začíná projevovat alespoň nějaký vztah k moři a plachtění. Do zátoky je to z přístavu 14NM, ale uteklo to jako ta pověstná voda a vplouváme do nejkrásnější přírodní scenérie, kterou tady v Řecku znám. Mohl bych to složitě popisovat, ale stejně by to byla jenom slova. Tohle je třeba vidět na vlastní oči. Takže přijeďte na Viktorku a možná? Je vidět, že i posádce se tohle místo líbí. Vzhledem k silnému větru se tlačím hodně dovnitř zátoky a tam házíme kotvu. Vyměňujeme si několik slov s kapitánem výletní lodi vedle, ale oba jsme v pohodě a i přes nevelkou vzdálenost mezi loděma i v klidu. Posádka naskákala do moře a mizí hned v první jeskyni. Je tady co obdivovat, můžete doplavat na malinkou pláž, nebo proplavávat různé tunely a jeskyně, nebo se kochat reliéfy, co do skal vyryl vítr s pomocí vody. Já tvrdím, že to co je na skále, není dílo náhody, ale vzkaz mimozemské civilizace. Až to jednou lidstvo rozluští, tak bude fajn. V Kleftiku jsme si to opět užili a je na čase vyplout dál. Teprve teď probírám s posádkou, co dneska podnikneme. V hrubém plánu byla plavba na 25NM vzdálený ostrov Falkonera, tam přenocovat a ráno vyplout směr Peloponés. To by sice šlo, ale zítra má být bezvětří a museli bychom tu dlouhou plavbu plout na motor. Druhá možnost je, využít svižného dnešního větru a skočit to na ten Peloponés teď. Jsem mile překvapen, plujeme na Peloponés rovnou. Původně jsem si myslel, že to odsouhlasila celá posádka, ale dámy naší diskusi nevěnovaly dostatek pozornosti a myslely, že plujeme pouze na Falkoneru. To jsem zjistil v okamžiku, když jsme Falkoneru dávno minuli a Iva s Martinou se ptaly, kdy už tam budem. Tak jsme jim ukázali ten ostrůvek postupně mizející daleko za naší zádí a oznámili jim, že kotvit budeme někdy ve dvě ráno v Ermioni. Vzaly to statečně a s úsměvem. Bonus je, že budou mít zítra čas na průzkum dalšího krásného místa. Plavba svižně utíká, míle mizí jedna za druhou, nikdo si nestěžuje, dokonce mám pocit, že si plavbu i užívají. Slibuju nádherně hvězdnou oblohu, jen přemlouvám měsíc, ať zmizí někde za obzorem a nekazí to divadlo plné hvězd a galaxií. Nikde jinde než na moři neuvidíte tolik hvězd. Ještě než sluníčko zapadlo, přerušil poklidnou atmosféru ječivý zvuk navijáku. Včera jsem koupil nového woblera a ten asi dělá to, co jsem od něj očekával. Beru prut a bojuju s brzdou. Docela trvá, než se mi podaří rybu alespoň zastavit. Roman se chopil kormidla, stále plujeme pod plachtama a bravurně vyostřuje a tím zpomaluje Viktorku, abych mohl rybu lépe vytáhnout z vody. Rozhodně není jednoduché udržet loď v plavbě proti větru tak, aby plula pomalu a přitom neflekovaly plachty. Roman to zvládá velmi dobře, jen občas ho diriguju. Já mezitím bojuju s rybou. Je to taková přetahovaná sem a tam. Vždycky když kousek navinu, ryba zabojuje a vezme si šňůru zpět. Odpor ryby slábne, sice s vypětím sil, ale daří se mi ji dostat až k lodi. Tam ještě jednou zabojuje, já ji znovu přitáhnu a předám prut Zbyňkovi. Ten mi podá hák, já rybu vytáhnu za žábry do vzduchu a je naše. Nádhernej kus. Tuňák 85 centimetrů, váha 9,2kg. Zbyněk mi ještě podá kus lana, já strčím rybě ruku do tlamy a protáhnu lano za žábry. Pak ji mohu pustit, teď už usmrcenou do vody. Až se vypere od krve, tak ji uložíme do lednice. Kuchat během plavby takhle velkou rybu nebudu, to bych se asi podřezal a k tomu zatím nemám důvod. Ještě fotku, je třeba pozlobit kamarády kapitány. Mezitím se setmělo, vítr se utišil, startujeme motor a pluje do Ermioni. Plavba probíhá klidně a ještě probíráme souboj s rybou. Těsně ke konci plavby, někdy po půlnoci zapadá měsíc a hvězdy včetně mléčné dráhy se mohou ukázat v celé své kráse. Někdy stačí jen tak koukat na tu nádheru a na nic nemyslet. S úderem jedné hodiny ranní kotvíme v zátoce u městečka Ermioni a jdeme spát. Já sice téměř vůbec nepiju tvrdý alkohol, ale dnes nalévám kluků a i sobě po přistání panáka Jagermaistra. Myslím, že jsme si ho všichni zasloužili.

25.8.2020 Ermioni – Hydra- Poros 24,4NM

Probouzím se těsně před osmou a na lodi už jsou všichni vzhůru. Vytahujeme kotvu, plujeme k molu do města, kde za chvilku kotvíme. Bereme volné místo vedle jedné lodi, na které vlaje česká vlajka. Po přistání vyndávám tuňáka za lednice a beru ho na molo, kde ho vykuchám a naporcuju. Ještě k té lednici, v té sice byl, ale ne celý, protože se tam jednoduše nevešel. Ocas kol z pod víka lednice a mezeru jsem musel utěsnit ručníkem. Takhle velká ryba na mole budí pozornost. Seznamujeme se posádkou vedle stojící lodi. Nejvíc se tuňák líbí jejich malé dcerce. Ještě jí není ani rok, a od ryby se nechce nechat odstrčit. Vykuchat tuhle rybu není problém, ale naporcovat už chce větší úsilí. Nakonec jsem to s pomocí Romana zvládnul a máme čtyři krásné kusy čistého masa. Jeden díl dávám sousední posádce a nakonec si vzali i kostru s hlavou na polívku. Jeden díl nechám na večeři, k obědu totiž je v plánu něco jiného a jeden díl jsem nasolil a budou z toho takové moje matesy. Ti co umí počítat do čtyř, mohou být zvědavý, kam se poděl čtvrtý díl ryby. Tady v přístavu je už léta stále stejný správce. Je to takový milý chlapík a tak jsem ten čtvrtý kus ryby dal jemu. Kosta měl opravdu radost a já taky. Zbyněk, Iva a Martina mezitím šli do města na nákup. Tím se dostávám k obědu. Roman nikdy nejedl krevety a jelikož četl poctivě tenhle deník, tak se rozhodl, že je poprvé ochutná právě na Viktorce. Takže krevety, petrželovou nať a česnek máme v lodi, dobrali jsme vodu a vyplouváme. Dneska máme namířeno na ostrov Hydra. Plujeme tam rovnou, chceme se pokusit o zakotvení ve městě. Málem to vyšlo, přesně ta loď před náma se ještě vešla, my už ne. Odplouváme tedy do zátoky Mandraky. Jediná nevýhoda je, že posádka bude muset do města po svých.  V Mandrace se kotví s kotvou ve vodě a se zádí vyvázanou ke kamenům na břehu. K tomu potřebuju asistenci. Roman bere lano a leze do vody. To uvázal ke kamenu na břehu a plaval k nám zpět. Bohužel lano nebylo úplně nejdelší a museli jsme manévr opakovat. Povedlo se, koupat se mohou i ostatní, já jdu chystat ty krevety k obědu. Připadal jsem si jako šéfkuchař. Holky oloupaly česnek, nakrájely petrželku a chleba, já přišel, hodil to na pánev a sklidil všechnu slávu. Zbyněk k tomu vyndal sedmičku vína. Jenže to nebylo víno, ale něco neuvěřitelného. Mělo to barvu jako víno, lahev taky vypadala jak od vína, ale ten nápoj uvnitř byl prostě jinej. Asi to bylo něco z toho, co si Moravané nechávají pro sebe. Fakt super pití, to bych mohl pít častěji. Krevet bylo dost, všichni si pošmákli. Po obědě krátká koupel, byli jsme zmaštění až za ušima, pak skvělá siesta a spokojený spánek v kajutě. Odpoledne posádka vyrazila do města na prohlídku, já zůstal na lodi a dopisuju tyhle řádky. Po návratu posádky jsme se ještě večer rozhodli vyplout. Se soumrakem tedy opouštíme zátoku Mandraky a plujeme na Poros. Během plavby dámy připravily báječnou večeři z tuňáka.

26.8.2020 Poros – Aegina Perdika 13,7NM

Ráno potřebujeme dokoupit nějaké potraviny, tak přeplouváme k městskému molu. Právě zde otevřeli jeho velkou zrekonstruovanou část, takže se sem vejde o dost lodí více. Poros bývá narvaný k prasknutí a není jednoduché tady večer zakotvit, ale to není letos pravda. Tenhle rok je tady místa habaděj. Na nákup si musíme vzít hadr na hubu, V Porosu měkli nedávno několik nakažených tou přehnanou nemocí, takže se tady na to dost dává pozor. Nijak dlouho jsme se nezdrželi, posádka má v plánu další auto výlet, tentokrát na Aegině. Ještě než jsme tam zakotvili, jsme se zastavili na koupání na blízkém ostrůvku Moni. Vzal jsem si masku a šnorchl a šel se taky zchladit. Pod vodou bylo nádherné divadlo, v celé zátoce plavalo snad milión malých rybek. V Perdice si posádka opět půjčila auto a jeli obdivovat krásy ostrova. Vrátili se až po západu slunce a den jsme zakončili společnou večeří.

27.8.2020 Aegina – Korfos 23,5NM

Posádka vyrazila ještě před snídaní na koupání na místní pláž. Plážička je to hezká, voda čistá, ale je jí daleko od břehu stále jen po kolena. Po koupeli jsme vypluli a až během plavby se podávala snídaně. Párek a smažená vejce nikoho neurazí, takhle vypadá poctivá snídaně od holek z Moravy. Posádka si ještě společně, jako každý den vyčistila zuby. Dělají to každý den, obejdou se u toho bez kartáčku a pasty, jen chvilku koluje lahev s čirou tekutinou a v kokpitu je cítit různé ovoce, které prošlo destilací. Tady u nás v Sarónském zálivu panuje bezvětří, proto plujeme na motor. Už dnes se vracíme na Korfos, protože ti moji cestovatelé ještě plánují výlet autem do Korintu. Ještě jsme se zastavili na prohlídku Epidavru a odpoledne odpluli na Korfos

Byla to skvělá plavba s partou veselých lidiček z Moravy. Každá posádka je jiná, tihle preferovali výrazně víc turistiku po ostrovech, než vlastní plavbu na lodi. I tak jsme si těch deset dní užili a na lodi nechyběla legrace.

---

8-18.8.2020   290,2NM

Martin, Hanka, Bára a Honza

Někdy se mi stane, že se dlouho nepřinutím napsat tenhle deník a když to pak mám dopisovat zpětně, tak už to není ono. Každopádně se pokusím alespoň o popis toho nejzajímavějšího, co se během téhle plavby po souostroví Kyklady událo.

Martin s rodinou dlouho nevěřil, že se plavba vzhledem k šílenství kolem té vymyšlené nemoci uskuteční, ale s pomocí vyšší moci se to nakonec podařilo a já je mohl vyzvednout na letišti v Athénách. Docela se to hodilo, protože jsem tam odvážel svoje nejbližší. Z letiště jsme zamířili na Korfos, jen jsme se cestou zastavili na prohlídku Korintského průplavu. Času jsme měli dost, protože jsme se domluvili, že dnes vyplouvat nebudeme. Za prvé se po dlouhé době nad námi začala dělat slušná bouřka a za druhé je dobré nechat posádku po dlouhé cestě odpočinout.

Vypluli jsme tedy až v neděli a namířili si to na Methanu. Řešíme jak naložit s plavbou v nejbližších dnech. Meltemi opět ukazuje svojí sílu a to co bude venku na moři, je vhodné pro zkušené námořníky, pro rodinu s dětmi už méně. Na Kyklady chceme, ale zatím zůstaneme schovaní za bukem v Sarónském zálivu. Z toho důvodu jsme další den pluli do Ermioni. Cestou nějaké koupání a potápění, prostě zatím jedeme dovolenkový rytmus. V úterý se počasí umoudřilo a vyrážíme na první delší etapu. Z Ermioni na ostrůvek Falkonera je to skoro padesát námořních mil, to už je slušná porce. Plavba probíhala v klidu, vítr byl spíše slabší, takže nikdo nijak netrpěl. Obavy z mořské nemoci se sice objevily, ale zatím nikdo nepodlehl. Na Falkoneru jsme připluli se soumrakem, zakotvili v zátoce na jejím jižním pobřeží a chystali něco k večeři. Mezitím se venku setmělo, měsíc byl také ještě za obzorem a nad námi se rozsvítilo nádherné divadlo. V absolutní tmě je pohled na hvězdnou oblohu skutečně impozantní. Došlo i na otázky co za tím je, co mohlo něco tak nádherného vytvořit. Druhý den vyplouváme ještě před osmou a plujeme na ostrov Milos. Naše první zastávka bude zcela samozřejmě v zátoce Kleftiko. Už jsem to popisoval mnohokrát, pouze bych se opakoval. Prostě krása přírody. Z Kleftika plujeme ještě čtrnáct mil do přístavu ve městě, tam bereme poslední místo na kraji mola a jdeme na společnou večeři. Večeře se ničím zvlášť nelišila od jiných, ale jednu věc si budu pamatovat dlouho. Během večeře zazněla skvělá věta, „objektivně pomohla až modlitba“. Ano, Martin s rodinou mají k bohu podstatně blíž než já. Já bych věřil v boha pouze v případě, že by vypadal jako Bartoška, takže se hádám leda s Poseidonem a to ještě s velkou nadsázkou. Další den posádka skočila do taxíku a jeli prozkoumat zátoku Sarakoniko. To je taky moc hezké místo, tvořené z různě erodovaných skal. Když se vrátili na loď, vyplouváme na ostrov Sifnos. Jsme na nejjižnějším místě naší plavby a musíme se začít cpát na sever. To v těchto vodách znamená stoupačku, dle síly větru a vln buď příjemnější, nebo o něco náročnější. Tentokrát to bylo ještě hodně v pohodě, posádka pod vlivem medikamentů klimbá v kokpitu. Ospalou náladu razantně změnil zvuk navijáku. Konečně ryba. Čekal jsem skoro dva měsíce, takže předávám Martinovi kormidelní kolo a beru prut do ruky. Ryba bojuje, mám velké problémy ji alespoň zastavit a otočit. Na palubě najednou panuje vzrušená nálada, souboj s rybou je divoký, ve větru a vlnách pod plachtami to není jak na sedátku u rybníka. Bojuju snad dvacet minut, když se ryba vynořila asi deset metrů za lodí. V tu chvíli i já oslovuju boha slovy, „panebože, to je hovado“.  Těch posledních deset metrů už šlo skoro samo, ryba to ještě zkomplikovala, když se pokoušela schovat pod loď, ale už bylo jasné, že tenhle souboj prohraje. Řeším už jen jak rybu dostat do lodi. Do podběráku se rozhodně nevejde, musím použít hák. Když ji zvedám z moře, teprve teď je vidět jak je veliká. Je to fakt hovado. Měla devadesát centimetrů a určitě přes deset kilo váhy. Na Sifnos doplouváme až k desáté večer a všude je obsazeno. Musíme tedy zůstat stát na kotvě v zátoce. Jako první po zakotvení jdu vykuchat a naporcovat rybu. Pak ještě dělám tatarák a můžeme jít konečně spát. Další den bude odpočinkový. Vítr opět zesílil přes třicet uzlů, dneska není o co stát. Posádka vyrazila na výlet, já zůstávám na lodi. Scházíme se až k večeři a překvapivě máme tuňáka. Další den je sobota a vítr malinko polevil. Využíváme toho a vyplouváme na ostrov Kythnos. Zpočátku je to ostrá stoupačka ve dvaceti pěti uzlech, občas zpestřené o spršku slané vody v kokpitu, pak vítr lehá a zbytek mourujeme. Na Kythnosu plujeme napřed na jednu z nejkrásnějších pláží v Řecku, na Kolona Beach. Tam jsme se vykoupali, něco snědli a přepluli do města. Plavba nám dál utíkala stále stejným tempem, težko se to takhle dlouho zpět dopisuje.

9.8.2020 Korfos – Methana 21,8NM

10.8.2020 Methana – Ermioni 26,6NM

11.8.2020 Ermioni – Falkonera 48,5NM

12.8.2020 Falkonera – Milos Adamas 41,5NM

13.8.2020 Milos – Sifnos Kamares 33,8NM

14.8.2020 stojíme na Sifnosu

15.8.2020 Sifnos – Kythnos Merikhas 40,7NM

16.8.2020 Kythnos – Methana Vathi 58,5NM

17.8.2020 Methana – Korfos 18,8NM

---

1-8.8.2020

Iveta, Zuzka, Rosťa, Gábina, Max a Mia

Termín na který se v každé sezóně těším nejvíc, je ten s rodinou a přáteli tam od nás. Letos už je to čtvrtá společná plavba na Viktorce ve stejné sestavě.

257,7NM

1.8.2020 Korfos – Kythnos 67NM

2.8.2020 Kythnos – Sifnos 35,2NM

3.8.2020 Sifnos – Milos 24,6NM

4.8.2020 Milos – Falkonera 40,8NM

5.8. 2020 Falkonera – Methana 58,1NM

6.8.2020 Methana – Methana (Vathi)  12,7NM

7.8.2020 Methana (Vathi) – Korfos 

---

22.7.-1.8.2020

Jana, Ivana, Edita a Vlasta

Může to vypadat, že mám na palubě samé baby, ale jeden chlap se v posádce skrývá pod jménem Vlasta. Tahle posádka se dala dohromady na jeden zrušený termín.

148,8NM

Tahle plavba začala dobrodružně ještě dříve, než jsem se s posádkou potkal. Do Řecka přiletěli na dvě party, Iva už dopoledne, zbytek posádka v noci. Napřed jsem tedy jel autem do Korintu pro Ivu na nádraží, poté večer pro zbytek na letiště do Athén. Ten den jsem vlastně strávil v autě, protože nám na Peloponésu vypukl požár a postupně hasiči a policie zavírali jednu silnici za druhou. Když jsem jel pro Ivu, tak jsem musel zvolit hodně dlouhou objížďku přes hory a podobnou cestu zpět na Korfos. Když jsem jel pro zbytek posádky do Athén, tak byla i tato objížďka uzavřená a několik vesnic na této trase evakuováno. No a tak jsme s posádkou přijeli na Korfos kolem druhé hodiny ranní. Na lodi jsme ještě chvilku pokecali a pak šli konečně spát.

23.7.2020 Korfos – Methana Vathi 16,5NM

Desetidenní termíny jsem udělal hlavně z toho důvodu, že nám to dává prostor navštívit lehce vzdálené souostroví Kyklady. Nakonec s tou minulou posádkou jsme Kyklady navštívili a moc se jim tam líbilo. Jediné co je potřeba, je chuť posádky plout a nesmí nám to moc kazit počasí. A to je právě teď malinko problém. V Řecku patří mezi tradiční pokrmy takové velké fazole a Poseidon se jimi tentokrát asi nacpal moc, protože má dost divoké větry. Naším cílem byl střed Kyklád, ale tam ostrovy bičuje vítr o rychlosti 36 uzlů. I v takových podmínkách se dá plout, ale ani zdaleka to nepřipomíná rekreační dovolenkovou plavbu na plachetnici. Taková plavba je spíše slušný sportovní výkon pro zkušené jachtaře. Na palubě jednoho takového sice mám, ale k tomu dvě děvčata co jsou na lodi poprvé a ještě jednu co se sice ničeho nebojí, ale i ona si raději užije pohodlnou plavbu. Volíme tedy klidnější režim a pro dnešní den zůstaneme v náručí našeho téměř vždy klidného Sarónského zálivu. Sluníčko začíná na tělech bledých tváří vytvářet červené skvrny, bude nejlepší hodit kotvu někde v zátoce a zchladit se v moři. Nejblíže na trase je ostrov Agistri a tam je moc pěkná zátoka na koupání. Po krátké plavbě jsme tam a užíváme si teplé moře. Odpoledne odplouváme na poloostrov Methana a v maličkém přístavu Vathi bereme jedno z posledních míst. Vlasta a Edita mají sportovního ducha a vydávají se zdolat blízké kopce, Jana s Ivou volí koupání na pláži a meditaci v taverně. Nakonec se všichni v přístavu potkáme a jdeme povečeřet do mnohokrát osvědčené taverny. Majitelka je taková milá usměvavá paní, které s obsluhou pomáhá její možná osmiletý syn. Kluk se nám dost zlepšuje, protože letos už na nás u toho i mluví. Sice ještě trochu s rozpaky, ale je skvělej. Dostali jsme na stůl postupně asi trojnásobek toho, co jsme si objednali, místní pohostinnost je prostě těžko představitelná. Všechno ve výborné kvalitě, na závěr jako obvykle ještě likér z červeného vína a můžeme jít na loď. Ještě než jsme se zvedli, tak nám majitelka přinesla na cestu 1,5 litrovou láhev bílého vína.

24.7.2020 Methana – Poros 18,2NM

25.7.2020 Poros – Hydra 12,9NM

26.7.2020 Hydra – Spetses 16,7NM

27.7.2020 Spetses – Ermioni 11,1NM

28.7.2020 Ermioni – Methana 32,3NM

29.7.2020 Methana – Korfos  21,6NM

30.7.2020 Korfos – Epidavros 9,8NM

31.7.2020 Epidavros – Korfos 9,7NM

Na víc nemám sílu.

 

---

11-21.7.2020

Pan doktor s rodinou, aneb napoprvé na Kyklady

Jarda, Martina, Markéta a Dan

Mám spoustu kamarádů a mezi nima jednoho v jedné pražské nemocnici. Ten mi tam dělá slušný promo a Jarda s rodinou se na Viktorku dostali právě přes tohoto kamaráda.

265,5NM

11.7.2020 Korfos – Epidavros

Tahle nová partička přiletěla do Athén s velkým předstihem a jejich jediný plán na sobotu, byl přesun na Viktorku. Já potřebuju při střídání vyprovodit z lodě původní posádku a tu připravit pro novou. Proto jsme se s Jardou domluvili na druhou hodinu v Korintu. Původní posádka se vzorně po snídani přesunula na pláž, já se vrhnul do úklidu a v půl druhé už jsem čekal na nádraží. Tentokrát jsme nezůstali na noc v Korfosu, ale snad půl hodiny po nalodění vypluli do Epidavru. Za téměř absolutního bezvětří jsme dopluli do přístavu ve městě, kde jsme jako jediná loď zakotvili u mola. Do večera připluli ještě dva motoráky a to bylo všechno. Malá návštěvnost se projevila i v otvíracích hodinách Dimitriho taverny, mají otevřenou kuchyň do šesté večer. To jsme sice nestihli, ale dali jsme o sobě vědět telefonem a oni na nás počkali. Tady je vše při starém. Stále stejné úsměvy když přicházíme, stále stejně pozorná obsluha, prostě vše je tak, jak má být. Posádka víceméně nechala výběr jídla na mě a tak jsme měli za chvilku před sebou na talíři každý svojí Dorádu na grilu, k tomu dohromady Athina salát, prostě značka ideál. Po jídle Dimitrij nosil přímo ke stolu různé marmelády, nakládané ovoce a nakonec udělal prý skvělý míchaný nápoj, z vlastního ovocného likéru a grappy s tonikem. Po bohaté večeři jsme se přesunuli na loď a den zakončili sklenkou vína.

12.7.2020 Epidavros – Serifos 82,5NM

Posádka má za sebou první noc na lodi a po snídani vyplouváme na koupání na ostrov Agistri. Cíle dnešního dne jsou nejisté, stále sleduju předpověď a vymýšlím, jak naší plavbu nejlépe naplánovat. V zátoce na Agistri se všem líbilo, došlo i na nějaké potápění, prostě ta správná pohoda na plachetnici. Jedinou neznámou je zatím cíl naší dnešní plavby. Jelikož je tohle desetidenní termín, je jasné, že máme namířeno na Kyklady. Potíž je v předpovědi počasí, zítra a pozítří má podle foukat vítr, který v nárazech hravě přeleze hranici třiceti uzlů. To by znamenalo ty dva dny čekat schovaní někde v Sarónském zálivu a vyplout na Kyklady až třeba ve středu. Nakonec jsme se rozhodli vyplout ještě dnes, s tím, že budeme plout dlouho do noci. Předpokládám, že kotvit na Milosu budeme mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní. Podle předpovědi má být až do zítřejšího dopoledne na trase bezvětří, tak může posádka v klidu spát a já je tam pohodlně dovezu. Tak jsme tedy vypluli. Hned u Methany máme mohutný záběr, naviják na prutu bzučí jak splašený, ale z vody vytahuju pouze woblera s ohnutým háčkem. Ryba tentokrát svůj boj o život vyhrála. Plujeme na klidné hladině na motor, plavba se pomalu rozbíhá, zatím jde vše podle očekávání. Čeká nás necelých osmdesát mil, je třeba šetřit síly. Chvilku jsem v kajutě poslouchal muziku a i přivřel oči. Mezitím jsme se dostali dál na moře a plavbu nám začaly lehce znepříjemňovat menší vlny. Při plavbě na motor i malé vlny loď nepříjemně rozhoupou a to si za chvilku v posádce vybírá první oběť. Žehrám na to, že nefouká, protože to by loď výrazně zklidnilo. Vítr se naštěstí dostavil, ale pro větší část posádky to žádná úleva nebyla. Postupně se nevolnost zmocňovala dalších, jediný kdo krom mě neplýtval zbůhdarma jídlem, byl Jarda. Ten si taky plavbu užíval za kormidlem. Pro ostatní se plavba pomalu stávala větším, či menším utrpením a na náladě jim nepřidávala ani vzdálenost a doba, kdy tohle celé skončí. Tohle je nejdelší etapa, kterou posádky musí absolvovat, aby si mohli užít krásu Kyklád. No a dnes jsme ji ještě prodloužili, protože jsme se snažili utéct před předpovídaným větrem. Ten se právě v poslední třetině, teď už pozměněné trasy dostavil. Snažil jsem se utrpení posádky zkrátit alespoň změnou cíle, takže míříme na ostrov Serifos. Posádka si neužila ani krásný západ slunce do vodní hladiny, ani neskutečně hvězdnou oblohu nad námi. Někteří místo téhle romantiky dali přednost důkladnému prohlížení toalety a kuchyňského dřezu. Občas nám přifouklo trochu víc, občas se vítr zklidnil a vyvolal v posádce pocit, že už bude líp, aby v zápětí zase zesílil. Nejednalo se o nic silného, ale pro nedávné čistokrevné suchozemce těch zážitků bylo prostě moc. Nakonec všichni až na Jardu mizí v kajutách a pokouší se spát. Docela se jim to i daří a ostrov Serifos se přibližuje. Plavba monotónně pokračuje až na Serifos, ten ještě musíme obeplout z jeho jižní strany a na jeho jihovýchodním cípu zakotvit ve městě. Zátoku lemují nízké kopce a vítr si mezi nima našel cestu a tenhle trychtýř ho dost zrychluje. Přistání u mola nepřipadá v úvahu, stejně jako ostatní lodě házíme kotvu v zátoce. Asi se sem připluli schovat všechny lodě z okolí, protože v zátoce je docela plno a kotvit musím asi na hloubce dvanáct metrů. Mám sice kotevní řetěz dlouhý sedmdesát metrů, ale v mocných poryvech kotva nedrží a proto musíme překotvit. Na podruhé to vypadá lépe, na lodi jsou všichni vzhůru a teď už s úlevou a úsměvem na tváři hodnotí dnešní zážitky. Dokonce to vypadá, že se nikomu nechce jít spát. Nakonec všichni mizíme v kajutách, posádka se chystá nechat si o podobných zážitcích už jen nechat zdát, já tuším, že pro mě to ještě neskončilo. Ulehám do kajuty s tabletem, na něm sleduju naší pozici a kdybych zaspal, tak mám zapnutý i kotevní alarm. Skutečně jsem asi na hodinu usnul. Kotevní alarm funguje a budí mě jeho budíku podobný zvuk. Budík se dá zamáčknout a spát dál, ignorovat kotevní alarm by nebylo dobré. Jako první kontroluju naší pozici vůči ostatním lodím a vzdálenost od trajektového mola. Kotva se opět chytla, zatím nemusím reagovat. Tohle se opakovalo ještě několikrát, než jsme se dostali na větší hloubku a teď už skutečně silný vítr nás odnášel zátokou na moře.

13.7.2020 Serifos – Sifnos 21,6NM

V psaní můžu plynule navázat na předchozí den, protože pro mě je to stále jeden příběh. Teď už není zbytí, musím nastartovat motor a buď znovu zakotvit, nebo najít vhodnější místo. Start motoru probouzí Jardu a ten mi pomáhá s obsluhou kotevního vrátku. Já mohu díky tomu motorem manévrovat s Viktorkou a ulevit tak v mocných poryvech kotevnímu vrátku. Po vytažení kotvy jsme se s Jardou dohodli na vyhledání vhodnějšího místa a odplouváme. Na jižní straně ostrova je několik vhodných zátok ke kotvení a i přesto, že fouká severoseverovýchod a my jsme na jižní straně ostrova, tak v zátokách se přímo vaří voda a někdy se i utrhne z hladiny a letí vzhůru. Nakonec jsme jednu zátoku vhodnou pro zakotvení našli, když se kotva razantně zasekla o nějaký kámen, mohli jít alespoň něco dospat. Je krásných sedm ráno. Spal jsem skoro do desíti. Probudila mě Martina, která chystala snídani. Při snídani probíráme varianty, co podnikneme. Stojíme sice bezpečně v zátoce, ale nemáme moc zásob a čekají nás dva dny silného větru. Vracet se do města nemá smysl, protože tam se na břeh stejně nedostaneme. Máme dvě varianty, buď delší proti větru na ostrov Kythnos, nebo kratší po větru na ostrov Sifnos. Volíme po dohodě tedy tu kratší a Jarda se ujal podávání léků. Mám v lékárničce prášky na mořskou nemoc a podané rukou lékaře působí přímo zázračně. To do čeho vyplouváme ani náhodou nepřipomíná rekreační plavbu na plachetnici, ale slušný jachting. Dámy záhy po vyplutí mizí v kajutě, v kokpitu naše řady posílil Dan. Všichni na sobě máme samozřejmě záchranné vesty, kluky pro pocit bezpečí připínám harnesem k lodi.  Plujeme na motor, sice by bylo možné i v tomhle vytáhnout alespoň cípek kosatky, ale nechci je děsit. Vítr píská ve vantech a po opuštění úkrytu ostrova Serifos se zvedají i vlny. Sem tam si některá najde cestu i do kokpitu a lehce nás zkropí slanou vodou. Čeká nás cca třináct mil, takže to nebude nic dlouhého. Vítr se stáčí na bok a vlny rostou. Mají kolem dvou metrů, některé i dost přes tři. Dalo by se říct krásná plavba. Dámy v kajutě usnuly, v kokpitu jsou všichni v pohodě a docela si to i užívají. Jarda dokonce dost dlouho kormidluje. Ostrov Sifnos se blíží a v jeho stínu mizí vlny a vítr také není tak silný. Mám jedinou obavu, jak to bude vypadat v přístavu. Nápor lodí neočekávám, ale důležité je, jak silně a z jakého směru bude foukat u mola. Tahle zátoka na západním břehu ostrova je docela hluboká a úzká a jak jsme do ní vpluli, tak si nás vítr podal, jak za celou cestu ne. Naštěstí dál v zátoce se to celé uklidnilo a s pomocí místního správce kotvíme u téměř prázdného mola. Jdeme prakticky okamžitě do jedné z mnoha taveren na oběd. Musím přiznat, že jsem taky rád, že to máme za sebou a můžu se v klidu najíst. Mocný hovězí steak jsem zdolal jen s vypětím sil a veškerou energii jsem vyplýtval na trávení. Ještě u stolu se mi zavírají oči a tak opouštím posádku a mizím v kajutě. Tím pro mě den prakticky skončil. Posádka si užívala koupání na místní pláži, prošli se po okolí a večer poseděli v jedné taverně. Nakonec tohle je způsob dovolené, který jim vyhovuje, ostrý jachting rádi přenechají někomu jinému. Naštěstí na lodi i přes prodělané útrapy panuje dobrá nálada. Posádka už rozumí větě: zážitky nemusí být vždy pozitivní, stačí, když jsou dostatečně intenzivní.

14.7.2020 stojíme na Sifnosu

Po dvou dnech lehce divočejšího jachtingu jsme se rozhodli, zařadit do programu téhle plavby odpočinkový den. Situace na moři je dnes stejná, vítr atakuje hranici třiceti uzlů, vlny za ním co se týká zážitku nezůstávají vůbec pozadu, prostě nám dnes v přístavu bude dobře. Jsme na krásném místě, koupání pár metrů od lodi, taveren máme na výběr mnoho, nijak tady rozhodně strádat nebudeme. Tenhle den prostě bude jen o něco bližší klasické pevninské dovolené.

15.7.2020 Sifnos – Kythnos 38,2NM

Den odpočinku všem prospěl, vítr polevil, můžeme směle pokračovat v plavbě. Dnes nás čeká ne úplně krátká plavba na ostrov Kythnos. Potřebujeme se dostat více na sever, zastávka na Serifosu nedává smysl, proto doplujeme až na Kythnos. Bude to něco přes třicet mil, ale vyplouváme už v osm ráno, tak abychom si ještě mohli užít koupání na jedné z nejhezčích pláží, na Kolona Beach. Vyplouváme z přístavu společně s Jardou, ostatní jsou ještě v kajutách a spí. Z Jardy se pomalu stává mořskej vlk, silnej vítr ho už nerozhodí a žádná vlna mu už také nepřipadá dost velká. Plujeme na motor, přímo proti větru. Sice bychom mohli plout na plachty, ale byl by z toho celodenní jachting a zbytek posádky by nás za to rozhodně nepochválil. V okamžiku kdy jsme opustili závětří ostrova Sifnos se na moři postupně zvedají vlny a Viktorka si statečně jimi razí cestu. Občas nás v kokpitu osvěží menší sprška slané vody, ale vcelku nám plavba ubíhá bez větších komplikací. Po obeplutí ostrova Serifos na chvilku vytahujeme alespoň kosatku a využíváme sílu větru. Bohužel ne dlouho, mezi ostrovy vítr rád často mění směr a nám opět fouká přímo do čumáku. V průlivu mezi Serifosem a Kythnosem nás Poseidon ještě škádlí, ale stačí vydržet a pod svou ochranu nás převezme ostrov Kythnos. V jeho závětří sice stále fouká, ale vlny zmizely a plavba se stává už vcelku pohodlnou. Po třetí odpoledne konečně házíme kotvu u slavné kolona Beach a to je signál pro posádku, že už se mohou podívat na palubu. Ano, opravdu vydrželi v kajutách celou dnešní plavbu. Prý se jim spalo tak krásně, že okolí vůbec nevnímali. I na Koloně slušně fouká, ale i tak došlo na koupání a podobné dovolenkové aktivity. Do přístavů nám nezbývá ani míle, s pozdějším odpolednem vytahujeme kotvu a míříme tam. Přístav v Městečku Merikhas bývá touto dobou dost plný, ale letos je vše jinak a o místo se nikde nebojíme. Místní správce přístavu nám ukázal, kam si máme stoupnout, pak nám pomohl s vyvázáním lan a posádka může na břeh. Tohle bývá u většiny posádek podobné, pánové postávají na mole a dámy ladí v lodi ještě outfit a make-up. Většinou to netrvá ani celou půl hodinu a je hotovo. Posádka tedy vyrazila na obhlídku městečka, já zůstávám na lodi. Po nějaké době jsem se rozhodl jít také projít a vyfotit místní přístav z druhé strany, nasvícený zapadajícím slunce. Pak se potkávám s posádkou a řešíme do které taverny jít na večeři.  Znám jich tu několik, ale nemám jasného favorita. Když jsme byli už skoro na lodi a pomalu se chtěli do jedné z taveren vrátit, situace se rázem vyřešila sama. U jedné z taveren stojí chlap s široce roztaženýma rukama, na hubě úsměv, že by se tam vešlo celé Řecko. Opět jedno z milých shledání, není to nikdo jiný, než Tomas, obsluhující z jedné taverny v městečku na druhé straně ostrova. Vůbec nám nedává šanci. Po mocném objetí nás rovnou usazuje ke stolu a spouští dlouhý monolog, jak nás rád vidí a hned haleká na mladého kolegu, ať přinese pět piv. Nakonec jsme to stihli alespoň zredukovat na piva tři a dvě sklenky vína. A že to je od něj, nic platit nemusíme, protože kapitán, tedy já, jsem jeho dlouholetý přítel. Jasně, tu večeři jsme si tam samozřejmě dali, myslím, že i tohle setkání byl pro moji posádku zajímavý zážitek.  Dostali jsme to, co jsme si objednali, k tomu mnoho toho, co jsme si neobjednali jako pozornost a na závěr nás ještě dohnal Tomasův mladší kolega s lahví vína. Řecká pohostinnost je prostě úžasná. Zcela zasyceni jsme se vrátili na loď a ulehli k zaslouženému odpočinku. Jen mladí ještě vyrazili na procházku, pouze pod dohledem měsíce a hvězdné oblohy.

16.7.2020 Kythnos – Kythnos Loutra 10,8NM

Silnější vítr na začátku plavby nás přinutil pozměnit plán plavby, proto máme teď možnost plout jen do blízkého přístavu na druhé straně ostrova. Nejedná se o žádný kompromis, tenhle přístav navštěvujeme často, protože je krásný a v jeho bezprostřední blízkosti vytéká do moře slaný termální pramen. Tam taky ihned po zakotvení vyráží celá posádka. Dan je dokonce vyzbrojen jakýmsi přenosným plážovým stínítkem. Já se jako obvykle věnuju lelkování po přístavu a podobným bohulibým činnostem. Odpoledne líně ubíhá, když se přiblížil čas na večeři, tak se scházíme v jedné z místních taveren. Posádka má stále ještě dost možností co si z nabídky vybrat, já se pomalu zase dostávám do situace, že jsem už vše měl několikrát a tím se moje volba stává složitější. Jsou místa, kde to mám jednoduché, protože vím, co je v které taverně nejlepší. Při večeři řešíme, jak bude plavba pokračovat a vypadá to tak, že Jarda chytil jachtařský virus a touží po živější plavbě pod plachtama. Plán je tedy hotov a můžeme jít spát.

17.7.2020 Kythnos – Kea 29,4NM

Dneska máme namířeno na blízkého severního souseda ostrova Kythnos. Je to ostrov Kea. Máme to proti větru, ale fouká okolo patnácti uzlů a to slibuje příjemnou stoupačku. To je totiž přesně to, co si Jarda přál. Když se nás Martina ptala, jak to máme daleko, tak jsme jí řekli, že jen kousek a ukázali jí ten ostrov. Jen jsme vynechali to, že bude třeba křižovat proti větru a tím se plavba nejen stane zajímavou, ale také o něco delší. Myslím, že nás brzy prokoukla, protože se s úsměvem uklidila do kajuty a věnovala se četbě. Markétu to s náma na palubě taky dlouho nebavilo, tak jsme zůstali tři chlapi a pustili se do jachtání. Kluci se střídali v kormidlování a plavbu si dokonale užívali. Nikdo se už o snídani nebojí, žaludky a hlavně hlavy všech si na rytmus moře už zvykly. Když se jachtá, tak čas příjemně utíká a těch skoro třicet mil máme za sebou. Připlouváme do přístavu, místa je všude spousta, vybíráme jedno vzdálenější od ostatních lodí a kotvíme. Opět je čas na krátký průzkum okolí přístavu, leháro na pláži a den končíme večeří v jedné z taveren.

18.7.2020 Kea – Aegina Perdika 40,6NM

Poseidon je starý lump, představuju si ho jako škodolibého dědka, co se rád napije. To si myslím je způsobeno tím, jak mu běžně posádky lejou chlast přímo do moře. Dneska by si na nás měl dát pozor, protože víme, kde bydlí a poplujeme okolo. Dokonce máme v plánu zakotvit na oběd v zátoce přímo přod jeho chrámem. Možná je to náhoda, možná se zastyděl, za to jak s větrem nedávno blbnul, dnes máme na plavbu ideální podmínky. Nějakých patnáct uzlů z předoboku, proti tomu se nedá nic namítat. Mažeme svižně až do zátoky Sounio a tam hážeme kotvu. Užíváme si koupání, něco malého k snědku, možná chvilku zdřímnutí v kajutě a pak pokračujeme dál. V plánu máme přístav Perdika, v jižní části ostrova Methana. Do teď to vypadalo, že Poseidon začal spolupracovat, ale téměř okamžitě, jak jsme vypluli, už zase blbne. Tentokrát asi usnul a pupkem ucpal pytel s větrem, protože nefouká už vůbec nic. Musíme tedy nějakých dvacet pět mil plout na motor. Proti rannímu jachtingu je to dost nudná plavba, ale dámy si to docela užívají. Nějak jsme to na tu Perdiku dobrblali a v podvečer připlouváme do přístavu. Čtvrtek večer bývá v těhle končinách těžké zakotvit, je to totiž jedna z posledních zastávek všech plachetnic mířících v pátek do Athén. Nám se daří vzít místo z venku na vlnolamu. Je tam takové malé betonové molo, ale když si všichni šikovně stoupnou, tak se tam vejdou tři lodě. Tentokrát to tak naštěstí bylo a za chvilku stojíme u mola. Vedle nás stojí dvě opravdu zajímavé plachetnice, nic ze současné sériové produkce, ale směs elegance a funkce. Posádka vybrala tavernu na večeři, kde jsme důstojně zakončili den.

19.7.2020 Aegina – Methana Vathi 11,6 NM

Je třeba plavbu nějak zpestřit, jelikož stojíme v přístavu Perdika na ostrově Aegina, je možné si půjčit auto a objevovat pamětihodnosti na ostrově. Už se pohybujeme na dostřel od domácího kotviště, dneska máme před sebou jenom krátkou plavbu, výletu nic nebrání. Jarda auto sehnal rychle a rezervoval si ho až do páté hodiny odpolední. Zůstávám tedy na lodi sám a kontroluji nějaké drobnosti. Pro jistotu dotankuju nějakou naftu a pak jen tak polehávám. Dříve než jsem stihnul usnout, ozývá se na lodi charakteristické dupání. Ještě nejsou ani tři hodiny a posádka je zpět. Něco z toho co jsem jim poradil našli, něco nenašli a něco naopak objevili. V závěru výletu se pokusili zdolat takový ten homolovitý vrcholek, který je vidět ze všech směrů, ale sluníčko bylo silnější a zdaleka ne pod vrcholem, svoje kroky otočili zpět. Krátce před čtvrtou tedy vyplouváme. Fouká nám příjemný vítr ze zadoboku, vytahujeme pouze kosatku a líně se posouváme po moři k cíly. Vítr vydržel skoro celou plavbu. V kokpitu klábosíme pouze s Jardou, ostatní nabírají síly po ranním výletu. Ve Vathi je pár lodí není problém vybrat místo pro zakotvení. Po vyvázání jde posádka ještě vyzkoušet koupání u místní pláže a poté jdeme na společnou večeři. Na tomhle místě je to jasná volba. Taverna s červeno bílými ubrusy jasně vede. I tentokrát posádka ocenila volbu taverny, protože jsme dostaly skutečně skvělé jídlo, včetně perfektního servisu. Za tím nehledejte nějaké složitosti v obsluze. Majitel například obsluhuje v něčem, co nejvíce připomíná tepláky, ale ta srdečnost, s jakou obsluhuje, vynahradí vše ostatní.

20.7.2020 Methana – Korfos 21,2NM

Noci ve Vathi jsou klidné a tak se ráno probouzíme krásně vyspalí do posledního dne téhle plavby. Poslední den bývá už hlavně koupání, nějaké ty nákupy a pak hurá na Korfos. Z Vathi jsme vypluli těsně po osmé hodině ranní, to nebývá úplně zvykem, ale díky tomu máme spoustu času. Po pár mílích kotvíme u městského mola v Epidavru a jdeme na zdejší klasické kolečko. Napřed k Míše do krámu, tam nechávám posádku, aby si mohla tenhle zážitek dostatečně užít a jdu na místní Port Police potvrdit dokumenty pro příští plavbu. Přestože se jedná o čistě úřední výkon, tentokrát je toho dost veselo. Místní náčelník Markos mě hubuje za moje lingvistické schopnosti a přidává krátkou lekci řečtiny. Ještě se musím pochlubit tím, co jsem dělal v zimě a pak i se všemi potvrzeními mohu odejít. Na lodi se potkávám s posádkou a míříme do zátoky na koupání a na oběd k Dimitrimu. Ano, i tahle posádka chce plavbu, respektive gastro zážitky z plavby ukončit tam, kde je začala. Po skvělém jídle a krátkém koupání v moři plujeme už na poslední kousek, domů do Korfosu. Posádka se jde ještě koupat, já jen tak lelkuju a zdravím kamarády na mole. Večer ještě zajdeme do taverny Ostrako, kde nad sklenkou vína probíráme zážitky z téhle plavby. Postupně se k nám přidávají kamarádi a je z toho taková ta roztomilá diskuse, jak jsem je trápil v drsných podmínkách. Mezi přáteli se dobře sedí, povídat bylo také o čem, poseděli jsme chvilku přes půlnoc.

Skončila další plavba a je čas se rozloučit. Ráno odvážím posádku do Korintu na nádraží a myslím, že odjíždí i jeden nakažený. Naštěstí to čím se nakazil, není nemoc, ale radost z kontaktu s mořem a větrem na palubě plachetnice. Díky vám všem za prima plavbu.

---

4-11.7.2020

Rodiče a děti

Na palubě se tentokrát sešli Eva, Ambi, Robin, Radek a Terka

Radek je střelec, tuhle plavbu si objednal cca 14 března. Ano, přesně v době, kdy se svět zbláznil a vypadalo to, že se letos na moře možná vůbec nepodíváme.

138,2NM

Radek si plavbu objednal pro sebe a svojí dceru Terku. Během pár dní se přidala Eva a její děti Ambi a Robin. Takže se na palubě sešla z větší části dětská posádka a dva rodiče. Do Řecka přiletěli už v pátek večer, ubytovali se v Athénách, v sobotu ráno proběhli to nejznámější z památek a před čtvrtou odpoledne jsem je vyzvedl v Korintu na nádraží. Měli toho za dva dny na cestě docela dost, proto jsme vyplutí odložili až na neděli.

5.7.2020 Korfos – Methana 23,8NM

Vyplouváme ještě před desátou a samozřejmě je naším hlavním cílem nějaká krásná zátoka na koupání. Z Korfosu je nejlepší plout rovnou na Agistri, tam je koupání skutečně ideální. Široká sluncem prosluněná zátoka, ve které jsme skoro sami. Děti okamžitě naskáčou do vody a užívají si azurově modré moře. Plavby s dětmi jsou hlavně o koupání a potápění. Lovíme ze dna nějaké mušle, prostě dovolená na plachetnici. První dovádění ve vodě máme za sebou a plujeme na druhou stranu ostrova, do další zátoky. Tam se vyvážeme ke břehu lanem s kotvou ve vodě. Tohohle manévru se zhostil Radek a opět můžeme jít do vody. Kotvíme jen kousek od malé jeskyně, do které se dá vplavat. Po koupání vytráví, proto Lenka připravila lehký oběd. Nějaké tousty, ovoce, kousek sýra. V zátoce jsme pobyli velkou část odpoledne. Máme před sebou ještě kousek plavby na poloostrov Methana. Po opuštění zátoky vytahujeme plachty a v mírném větru plujeme na naše dnešní kotviště. Plavba ubíhá a opět kotvíme u téměř opuštěného mola. Ihned po zakotvení jde celá posádka prozkoumat místní koupelové atrakce. Napřed jdou do sirných pramenů vyvěrajících přímo do moře, potom na druhou stranu městečka, do termálního pramene. Je to jenom takové malé jezírko na břehu moře, do kterého vyvěrá termální pramen. Pramen je prý léčivý a místo hojně navštěvují místní obyvatelé. Po návratu na loď se Radek ujal role kuchaře a připravil pro všechny tortily s dušenou zeleninou.

6.7.2020 Methana – Ermioni 33,6NM

Z Methany vyplouváme po desáté dopoledne. Radek ještě před tím stihl udělat nákup, pak jsme spolu dotankovali vodu a vypluli. Z počátku to vypadalo, že bude foukat, ale vítr postupně slábl a hlavně se stáčel k severu, to znamená, že nám začal foukat do zad. Na moři byly nějaké zbytky vln a Viktorka se houpala ze strany na stranu. Po asi šesti mílích plavby jsme zastavili na koupání u ostrůvku Onisis. No ostrůvku, je to spíš takový větší kámen, vyčnívající kousek nad hladinu. Děti na palubě chtějí z moře vylovit co nejvíce různých mušlí a tohle místo, vzhledem k jeho odlehlosti se ukázalo jako ráj. Za chvilku všichni mají nějakou tu zajímavou mušli a k tomu spoustu různobarevných schránek od ježků. Zdrželi jsme se tam asi jen hodinu a pokračovali dál v plavbě. Další zastávka je v zátoce hned zkraje Hyderského průplavu. Je to místo na kterém zastavujeme velmi často. Malá zátoka s krásnou pláží a pod stromy asi nejprostší taverna v okolí. Když se tohle poskládá dohromady, je z toho skutečně nezapomenutelné místo. Děti pokračují v potápění a vlastně se zapojují i rodiče. Další úlovky plní krabičku. Postupně se zvedá vítr a vyplouváme. Ihned vytahujeme plachty a ve svižném větru plujeme na stoupačku do Ermioni. Tuhle část si užívají hlavně Radek s Evou. Oba jsou jachtingem nějak dotčeni a svižnější plavba v náklonu jim vyhovuje. Ani děti si nestěžují, volný čas spolehlivě vyplní jejich elektroničtí kamarádi. Těsně před Ermioni balíme plachty a na motor připlouváme k téměř prázdnému městskému molu. Novinkou letošního roku jsou stojany na elektriku a vodu. Naštěstí chlapík co tady na mole obsluhoval původní hydranty, zůstal stejný a vítá mě s typicky řeckým širokým úsměvem. Po zakotvení jdeme do taverny Kavos na večeři. Až na jedno Saganaki (obdoba smaženého sýra v lepším provedení) si dáváme kalamára. Radek smaženého, my ostatní na grilu. Večeře nás krásně ukolébala, ale přesto jsme se přinutily na alespoň krátkou prohlídku města. Na palubě už jen sklenku vína a za chvilku bylo ticho.

7.7.2020 Ermioni – Hydra 11,9NM

Do mojí kajuty na přídi nejde ráno sluníčko, protože má jedinou luknu (okénko) a tu kryje člun na palubě. Jsem tedy zvyklý vstávat podle zvuků na palubě. No a dneska bylo na lodi ticho skoro do desáté. Děti také ještě spokojeně spaly a Radek běhal někde po nákupech, Eva s telefonem po mole. Eva soustavně porušuje pravidlo, že na Viktorce se nepracuje. Když obvolala celou Evropu a postarala se o svůj job doma, připravila pro všechny snídani. Po snídani vyplouváme na blízký ostrov Dokos. Je to sice docela velký ostrov, ale je neobydlený. Na jeho severní straně je prostorná zátoka a právě tam máme namířeno. Plujeme za téměř absolutního bezvětří na motor. Zvukovou kulisu dotváří občasné hřmění někde nad Peloponésem. Děti se ptají, jestli bude bouřka a já jim samozřejmě odpovím, že příšerná. Není to sice pravda, ale alespoň mají na chvilku pocit, že zažijí velké dobrodružství. Dobrodružství nakonec stejně bylo, Radek jako vášnivý rybář vzal Ambi a Robina do člunu a vydali se chytat malé rybky na pytlačku. Smažili se v člunu kousek od břehu asi dvě hodiny, ale na loď se vrátili všichni s úsměvem, protože měli několik skoro deseticentimetrových rybiček. Jasně, není to největší úlovek, ale protože jsme dnes ráno prohlásili, že budeme jíst pouze to, co ulovíme, máme radost i z takového úlovku. Radek se tedy ujal vskutku precizní práce a rybky vykuchal a očistil. Kouzlo mořských ryb je i v tom, že i takové čudly chutnají skvěle, jen je s tím o něco víc práce. Odpoledne se nachýlilo a vyplouváme na Hydru. Máme v plánu zakotvit v zátoce Mandraki, protože ve městě už bude zřejmě plno. Oproti minulému tónuje ve zdejších vodách znát o něco větší pohyb lodí a Hydra jako jedno z nejnavštěvovanějších míst bude určitě plná. Do přístavu tedy vplouváme pouze na kukačku a vůbec nepočítáme s tím, že bychom tam zakotvili. Všude je plno a další dvě lodě hledají místo na zakotvení. Jedna to raději vzdala, ta druhá si stoupla už za značku, za kterou se stát nesmí. No a na nás zbylo asi o metr menší místo, než Viktorka potřebuje. Lodě nejsou auta a nestojí nijak pevně na svém místě. Couvám k tomuto místu a posádka jedné z těch lodí, mezi kterými je ta skulinka, si nás všimla a vcelku vstřícně pochopila, že se pokusíme na tohle místo nacpat. Odplouvám tedy dál od mola, pouštím kotvu do vody a pomalinku couvám do té mezírky. Posádky vzorně spolupracují, hlídají fendry na obou stranách a já pomalu, kousek po kousku tlačím Viktorku mezi lodě. Vše probíhá v přátelské atmosféře, posádka na spolupracující jsou Poláci a to bývají většinou dobří námořníci. Když je Viktorka vyvázaná, spouštíme lávku a tím máme pro dnešek hotovo. Všichni odpočívají, já píšu tyhle řádky, den se pomalu chýlí ke konci. Se soumrakem na lodi všichni ožívají a chtějí ukázat město. Někteří tuší, že nejsem úplně Johny Walker, ale než aby tady v těch spletitých uličkách zabloudili, raději je jimi protáhnu sám. Udělali jsme spoustu fotek. Hydra je skutečně magická. Na loď jsem se vrátil sám, protože posledních několik desítek metrů byly různé krámky a ty bylo třeba důkladně prozkoumat.

8.7.2020 Hydra – Poros 23,2NM

Vstávám poměrně brzy, v osm jsem již v kokpitu a sleduju ruch v přístavu. Proti minulému týdnu je už přístav podstatně více zaplněný, na protějším molu stojí lodě ve třech řadách a zvedl se takový lehký větřík. To je kombinace, která v tomhle přístavu vytváří téměř ideální podmínky pro veselé historky, jak si lodě vzájemně vytahují kotvy a v horším případě se i pošťuchují. Netrvalo dlouho a na scéně se objevil katamarán Lagoon 400. Napřed se vcelku drze vyvázal u trajektového mola. To že tam vydrží jen minuty, asi nevěděl pouze jeho kapitán. Samozřejmě ho místní Port Police velmi rychle vykázala. Proto se rozhodli překotvit na uvolněné místo hned vedle Viktorky. Vítr lehce z boku, pravděpodobně loď výrazně větší než zkušenosti, za pomoci obdivuhodné práce s vrháním lan, se povedlo tohle monstrum nějak vyvázat ke břehu. Být tam k tomu dostatek řetězu na kotvě, mohlo to tím skončit, ale neskončilo. To, že bude potřeba něco opravit, nakonec zjistil i kapitán této lodi a zavelel k odplutí. To byl poslední povel, který jsem registroval. Pak už vše pokračovalo naprosto živelně. První šlo ven návětrné lano, tím se tahle hora laminátu začala tlačit na loď stojící v jejím závětří a s lehkým tahem kotevního řetězu vpřed, skončili bokem před přídí svého souseda, kde je zastavil jeho kotevní řetěz, mocné ruce jejího kapitána a také jeho slušná práce s fendry. Nějak se jim ho povedlo z toho vystrkat a s plným plynem zmizeli ze scény. Není to nic, co bych tady neviděl běžně, ale mrzí mě, že se na této lodi mluvilo plynule mým mateřským jazykem. Na stejné místo se už chystala další loď, protože jsme si už dívání užili dost, rozhodli jsme se jim přenechat i naše místo a odpluli. V Hyderském kanálu se do nás opřel svěží vítr nad patnáct uzlů, s plným prádlem, na stoupačku plujeme na Poros. Viktorka se lehce naklonila a pod vedením Radka a pak Evy si razila cestu k cíli. Dali jsme to jen s jedním réčkem, jen posledních pár metrů jsme dopluli na motor a hodili kotvu v takové mini zátoce. Všichni zmizeli ve vodě a já zůstal na lodi sám. Vydrželi se koupat docela dlouho, jejich hlasy mě probudili skoro až za hodinu. Ze zátoky nás vyhnal vítr, který se otočil a nepříjemně se nás pokoušel přiblížit ke skalám na břehu. Zvedáme tedy kotvu a po proplutí Porosem kotvíme v kryté zátoce, ve které zůstáváme až do večera. Pak jen kousek do města, pro zakotvení volíme molo v přístavu s větrem do zad a tím nám dnešní dobrodružství končí. Celá posádka se jako správní turisté vydává na prohlídku města, já chvilku předstírám četbu a pak spokojeně usínám.

9.7.2020 Poros – Methana (Vathy) 24,2NM

Utíká to, na lodi prostě čas běží jinak. Je před náma už předposlední den téhle plavby. Posádka si prohlédla Poros už včera, proto ráno potřebujeme pouze nakoupit a můžeme vyplout. Na nákup se šlo nakonec dvakrát. Poprvé šel Radek sám a nakoupil takové to základní a až po příchodu na loď si vzpomněl, že jsme se bavili o tom, že na Porosu se dají koupit čerstvé krevety. Celá posádka se shodla, že krevety chtějí k obědu a tak jsme šli ještě jednou. Jediný kdo zůstal na lodi, byl Robin. Vyšli jsme sice poměrně zčerstva, ale dámské části posádky se do cesty postavilo příliš mnoho obchůdků a jejich láska k hadříkům a různobarevně nabarveným kamínkům spolehlivě přebila touhu po jídle. To znamená, že na cca 500 metrech jsme měli co do počtu 60ti procentní ztráty. Naštěstí na moři jsme zatím nikoho neztratili. Máme krevety i petrželovou nať, zbytek surovin je na lodi, můžeme se tedy vrátit a vyplout. První část plavby v zálivu za Porosem plujeme na motor, ale okamžitě jak je to možné, vytahujeme plachty. Půl cesty na ostrov Moni nám vydržel vítr, zbytek jsme museli plout na motor. V docela malé zátoce na Moni kotvíme zároveň dvě lodě najednou, ale bez problémů jsme se tam poskládali. Ihned po zakotvení, když očima projíždím co je kde špatně, jsem zahlédl něco divného asi dvacet metrů od lodi. Ukázal jsem to Radkovi a ten rozpoznal tuleně. Na palubu okamžitě vyběhla i Eva a děti a alespoň na chvilku ho zahlédly taky. Pak se potopil a zmizel. Nějakou dobu mi pak trvalo, přesvědčit děti, že tuleni děti nežerou. Daly si tedy nakonec říct a naskákaly do vody. Já jsem se díky tomu mohl pustit do přípravy krevet. Vůbec nejsložitější je na tom asi oloupat česnek a to ochotně udělala Eva (pozorný čtenář si jistě všimne, že jsem jí opět vrátil její křestní jméno:-). Servírování vyšlo akorát, když se všichni vraceli na loď a během chvilky byli všichni od olivového oleje až za ušima. Po jídle ještě nějaké koupání, někdo jen tak lelkoval. Máme dnes před sebou ještě nějakých deset mil, proto zvedáme kotvu a s mírným zadobokem v plachtách plujeme do Vathi. Tam na nás už zdálky mává správce přístavu. Zakotveno máme během okamžiku, dospělí posedávají v kokpitu, Robin s Ambi loví malé rybičky a Terka jede muziku na mobilu. Jediný kdo musí pracovat, jsem já, protože i psaní tohohle textu patří k mojí práci.

10.7.2020 Vathy – Korfos 21,5NM

Poslední den téhle pohodové plavby je tady dříve, než jsme se nadáli. Po lehké snídani vyplouváme do Epidavru. Tam jim ukážu Míši obchůdek a jdu vyřídit dokumenty pro další posádku. Na lodi jsem kupodivu první, protože se významně zdrželi u stánku se zmrzlinou. Přesouváme se do zátoky a vybaveni na šnorchlování plaveme důkladně prozkoumat potopené město. Ještě lovíme z vody nějaké ty mušle na památku a pak už vyplouváme na opravdu poslední kousek, do Korfosu. Poslední zakotvení a tím tahle plavba definitivně končí. Byl to fajn týden poskládaný z členů dvou rodin, které se před plavbou vzájemně neznali. Radek s Evou jsou pohodáři a děti byly taky super. Možná to celé bylo hustý, nebo mega hustý:-).

---

28.6.-4.7.2020

První posádka roku 2020

Dlouho očekávaný začátek letošní sezóny je tady a s ním i první posádka na palubě Viktorky. Týden před vyplutím se na uvolněný termín přihlásili Dáša, Jaromír, Petra a Dan.

122,4NM

29.6.2020 Korfos – Methana 27,6NM

Posádka přijela v neděli pozdě večer, proto vyplouváme až v pondělí ráno. Skoro všichni už nějakou zkušenost s mořem mají, tak není zapotřebí žádné dlouhé vysvětlování a můžeme vyrazit. Hned po bohaté snídani, se chystáme vyplout. Musíme ještě před vyplutím vyřešit jednu komplikaci. K Viktorce je totiž vyvázaný malý motorák, není na něm nikdo a my ho nemůžeme jen tak odvázat a zmizet. S pomocí posádky jsme to vcelku rychle zvládli, motorák je vyvázaný na jinou loď a Viktorka je svobodná. V plánu je koupání na ostrově Agistri a protože zatím nefouká, plujeme na motor. Počasí je vskutku ideální, vzduch lehce nad třicet, voda v tyrkysově modré zátoce 24°C. Ihned po zakotvení jdeme skoro všichni do vody. Na palubě zůstává pouze Dan a vytahuje dron. Když jsme se vykoupali, tak jsme se rozhodli podívat ještě do další krásné zátoky, která je na druhé straně ostrova. Je to ta na východním pobřeží Agistri s tou malou jeskyní, ve které jsem byl snad s každou posádkou. Po třech sezónách strávených ve zdejších vodách se považuju za znalce místních zátok. V každé jsem byl mnohokrát a trefím tam i poslepu. Možná jsem měl mít zavřené oči, protože tentokrát jsem tohle místo hledal poměrně dlouho. Další koupání, lehký oběd a povalování na palubě. Asi po hodině začíná foukat, proto zvedáme kotvu, plachty letí vzhůru a Viktorka si razí cestu proti větru na Methanu. Máme to na stoupačku, proto musíme křižovat. Prakticky okamžitě se ke kormidelnímu kolu postavil Dan a bez problémů kormidluje. Asi v půlce Dana vystřídal Jaromír a po sedmé večer kotvíme u téměř prázdného mola na Methaně. Setkání s Angelem bylo působivé, prostě se pozná, že jsme opět vítáni. Den jsme zakončily večeří a sklenkou vína. Jsem moc rád, že už opět můžu psát tyhle řádky. Někdy je to radost, někdy povinnost, ale určitě je to lepší, než sedět někde s rouškou na hubě a čekat, jestli nás vůbec pustí za hranice.

30.6.2020 Methana – Hydra 19,1NM

Hned ráno ještě před snídaní se posádka rozhodla pro koupel v termálním jezírku. Je to jedna z místních atrakcí. Na výběr máte mezi koupelí právě ve sladkovodním termálním jezírku, nebo v sirných pramenech, vyvěrajících do moře na druhé straně města. Oboje má svoje kouzlo, ze sirných pramenů si navíc odnesete lehký odér zkažených vajec. Po návratu na loď připravili snídani, dokoupili ještě nějaké drobné zásoby a pak jsme se vydali na moře. Naším dnešním cílem je ostrov Hydra. Vyplouváme tedy směrem na Poros, protože nic nefouká, plujeme na motor. Potkáváme asi dvě lodě, jinak je všude pusto a prázdno. Poros je běžně touto dobou přeplněný turisty a najít místo na noc pro loď bývá docela těžké. Tentokrát tu stojí pouze dvě plachetnice. Město míjíme s vědomím, že tady budeme zítra. Posádka je z pohledu na město z moře nadšená. Vzduch se skoro nehýbe, sluníčko pálí, pospícháme do zátoky na východním cípu Peloponésu na koupání. Opět máme celou zátoku pouze pro sebe. Kotva v písečném dnu dobře drží a všichni jsou v zápětí ve vodě. Po koupeli se podává oběd. Míchaná vejce, ztracená vejce, něco sýra, kousek salámu a spousta zeleniny. Po jídle je potřeba si odpočinout, není zakázáno ani spát. Když jsem se probudil a posádka ještě jednou vykoupala, zvedáme kotvu a na motor plujeme do přístavu na Hydře. Přes minimální počet lodí, které jsme během dne potkali, je přístav i tentokrát téměř plný. Vlastně je volno pouze u nákladní lodi. Podařilo se nám tam s Viktorkou nacpat, přes nedůvěřivé pohledy z mnoha tun zvláštně poskládaného laminátu. Prostě tam vedle stál obrovský katamarán. Vypadá to, že se nám sluníčko snaží vynahradit i tu dobu, kterou jsme si tady užívat jeho paprsky nemohli, protože dneska peče obzvlášť vydatně. Celé je to umocněno bezvětřím, shazuji kila i při psaní tohoto textu.

1.7.2020 Hydra – Poros 30,4NM

Hydru jsme opustili kolem jedenácté dopoledne a ihned po vyplutí z přístavu vytahujeme plachty. Fouká cca 15 uzlů severovýchodního větru. Užíváme si velmi příjemnou stoupačku. Sluníčko vesele pálí, ale na moři je příjemně. Před druhou hodinou odpoledne házíme kotvu v malé zátoce na Porosu. Ještě před doplutím jsme stihli lehký oběd, tudíž ihned po zakotvení se můžeme jít osvěžit do moře. Pomalu si zvykám na klidnější režim a k tomu odpolední spánek perfektně pasuje. Posádka si mezitím užívá koupání a slunění, všichni si užívají klidu. Jen Jaromír občas zlobí, protože porušuje jedno z pravidel na Viktorce. On totiž i během dovolené pracuje. Z klidného odpoledne mě vytrhuje zpráva na mobilu. Jeden z kamarádů má problém se startérem. Naše komunikace není zrovna nejplynulejší, protože on je na místě, kde není signál. Po nějaké době se dozvím, že problém se startérem není jediný, protože mu chybí i ta pověstná stopa vody pod kýlem. Tím se naše komunikace přerušila. Znám jen jeho přibližnou polohu a nevím jak moc vážná je jeho situace. Pokud je tam, kde si myslím, že je, tak to mám zhruba hodinu plavby. Posádka už se těšila na večeři do města, ale okamžitě souhlasí s tím, že se vrátíme a zjistíme, jestli kamarád potřebuje pomoc. Našli jsme je skutečně na místě, kde jsem předpokládal, že budou. Zlehka se pohybovali na hladině s kýlem malinko zabořeným do písku. První o co se pokusíme, je zkusit je vytáhnout Viktorkou. Bohužel bylo ihned jasné, že tohle nepůjde. O kus dál lovili rybáři a tak jsme se vydali směrem k nim. Bohužel odpluli, aniž by si všimli, že se pokoušíme upoutat jejich pozornost. Vrátili jsme se tedy zpět a na scéně se objevila další rybářská loď. Spíš tedy lodička, ale i ty malé mají docela silné motory. Tentokrát se nám podařilo jejich pozornost upoutat a oni se pokusili kamarádovu loď vyprostit. Nakonec se ukázalo, že na to také nestačí, ale zavolali do města a loď nakonec vyprostili rybáři s o něco větší lodí. Tou dobou jsme mi už byli ve městě, kde jsme se nakonec sešli u jednoho stolu a celou situaci dlouho probírali.

2.7.2020 Poros –Methana (Vathy) 24,1NM

Po včerejším dni obohaceném o velké dobrodružství máme v plánu o něco klidnější plavbu. První zastávka na koupání byla u malého ostrova Moni, vedle jeho výrazně většího souseda, ostrova Aegina. Nakonec jsme tam strávili téměř celý den a až v podvečer odpluli na poloostrov Methana, do maličkého přístavu Vathi. Je to jeden z nejhezčích přístavů Sarónského zálivu. Malinkatý přístavní bazén pro cca deset lodí lemují révou obrostlé taverny, pod dohleden nedaleké ne zcela vyhaslé sopky. Po přistání vybíráme jednu z místních taveren na večeři. Posádka byla přímo nadšená kvalitou jídla a pozorností jakou nám majitelky taverny věnovala. S příjemnou obsluhou a kvalitním jídlem se potkáte všude, ale na některých místech je to ještě o kousek lepší. To jsou pak ty místa, které se vám zapíšou do paměti a máte chuť se tam ještě někdy vrátit.

3.7. Vathy – Korfos 21,2NM

Na moři a na plachetnici zvlášť čas opravdu utíká. Než se pořádně stihla tahle první letošní posádka na Viktorce rozkoukat, tak jejich dovolená na plachetnici pomalu končí. Máme před sebou poslední den plavby. Napřed plujeme do městského přístavu v Epidavru. Tam jako jediná loď kotvíme a jdeme do města. Posádku napřed doprovodím do krámku k Míše. Tohle místo navštěvujeme pravidelně, většina posádek ocení opravdu kvalitní řecké suroviny. Tenhle krámek je plný různých balení oliv, olivového oleje, koření a dokonce se najde i kosmetika. Vše samozřejmě z vlastní produkce, připravené s láskou majitelky tohoto krámku. Samozřejmě se jedná o naší krajanku Míšu, která v Řecku žije už léta s rodinou. V tohle případě došlo k přímo skvělému propojení kvalitních tradičních surovin a smyslu pro pořádek majitelky. I tahle posádka si kupuje alespoň malé balení oleje, nějaké to koření a mastičku na omládnutí. Já mezitím využívám volného času a jdu na port police potvrdit dokumenty pro další posádku. Jeden z důvodů, proč jsme přijeli přímo do města je i to, že Dáša se rozhodla připravit k večeři steak. Po nějaké době jsme se tedy sešli na Viktorce a posunuli se jen o kousek dál, do zátoky na koupání. Přímo u pláže má tavernu Dimitrij, manžel Míši u které jsme byli před chvilkou. Rozhodli jsme se tam poobědvat a nikdo nelitoval. Nikde v okolí není chobotnice na grilu tak křehká, místní Athina salát je již pojem na těhle stránkách mnohokrát popsaný. K tomu ryba na grilu, to jsou ty okamžiky, kdy mám pocit, že se svět pomalu vrací do normálu. Moje volba jídla posádku dost překvapila. V Řecku nejsou běžné uzeniny v takové míře, jako jsme zvyklí u nás a většinou jsou na můj vkus příliš ovoněné kořením. Tady ale mají klobásu, které se našim bohatě vyrovná a dokonce i mnoho našich předčí. Dan s Petrou ještě navštíví potopené město a pak už vyplouváme na poslední etapu téhle plavby. V podvečer doplouváme na Korfos a po vyvázání Dáša udělá vynikající jehněčí steaky.

Skončila první letošní plavba Viktorky s posádkou. Tahle skvělá posádka se ozvala deset dní před vyplutím a využila uvolněný termín. Tím jsme otevřeli letošní značně poznamenanou sezónu našich společných plaveb ve vodách Sarónského zálivu, Egejského moře a souostroví Kyklady. Řecko je stále stejně krásné a stále má otevřenou náruč pro turisty.

---

Sezóna 2019 je definitivně u konce. Během našich společných plaveb jsme na plachetnici Victoria napluli krásných 4886 námořních mil.

Každý může plout🙂

---

19.10.-9.11.2019 Plavba nikam   742,6NM

Stejně jako v minulém roce, tak i letos jsme na závěr sezóny naplánovali delší plavbu a vyrazili s kamarády na další „plavbu nikam“. To nikam znamená, že se nebudeme za ničím honit a poplujeme na pohodu. Na palubě se tedy sešli moji kamarádi Karolko, Kuba, Milan, Pepa a během plavby se přidal další Kuba.

8.11.2019 Poros – Korfos 25,8NM

Poslední den téhle plavby nás čeká jenom krátká etapa z Porosu na Korfos. Vítr se opět nedostavil a plujeme na motor. Tentokrát to už asi nikomu nevadí, jsme na konci docela dlouhé plavby a větru jsme si užili dost. Měli jsme štěstí, že všechny delší přeskoky mezi ostrovy jsme pluli většinou pouze s využitím větru a plachet. Užíváme si poslední míle za krásného, teplého a slunečného dne (teď když to doma dopisuju, tak za oknem padá déšť se sněhem a je asi 1°C nad nulou). Na Korfos připlouváme už po druhé hodině odpolední. Ještě poslední zakotvení a je tahle plavba a s ní i celá letošní sezóna u konce. S Milanem se ještě pouštíme do opravy kotevního světla, Milan také vyměnil prasklý řemen autopilota a v podvečer jedeme s Pepou do Epidavru nakoupit zásoby olivového oleje domů. Když jsme se vrátili na loď, tak nám Pepa na závěr připravil steak z vepřové krkovice a jak jinak, brambory.

7.11.2019 Sifnos – Poros 69,8NM

Během několika posledních dní, jsme několikrát měnili plány a protože skoro vůbec nefoukal vítr, plavby jsme zkracovali na nutné minimum. Z tohoto důvodu nám na předposlední den plavby vyšla dost dlouhá etapa z ostrova Sifnos, na ostrov Poros. Už včera večer jsme se domluvili, na brzkém raním odplutí. Proto když se těsně před šestou probudím, ihned se oblékám a chystám se vyplout. Milan v salonu je už taky vzhůru a za chvilku vylézá z kajuty i Pepa. Jen Kuba spí spokojeným spánkem. Dlouho mu to nevydrží, protože spí v příďové kajutě a kotevní vrátek při vytahování kotvy dělá slušnej kravál. Po vyplutí od mola ihned vytahujeme plachty a vypínáme motor. Dohodli jsme si dvouhodinové služby a tak jdou kluci ještě něco dospat. Zatím fouká jen slabý vítr, ale mělo by se to postupně vylepšit. Po dvou hodinách mě střídá za kormidlem Milan a já jdu také ještě trošku zavřít oči. Plujeme něco kolem čtyř uzlů a vcelku se nic zvláštního neděje. Když na mě zase přišla řada, tak vítr ještě zeslábl. Hodinu a půl jsme pluli rychlostí asi tři uzle, ale ani to nevydrželo a vítr přestal foukat úplně. Nezbývalo nic jiného, než nastartovat motor. V té době jsme za sebou neměli ani půlku dnešní trasy, ale nedalo se nic jiného dělat. Po mě nastupuje službu opět Milan a pokračuje v plavbě na motor. Až po dvou hodinách motorování se vítr umoudřil a převzal zase pohon lodi. A nejen to, začal konečně podle předpovědi i sílit. To už se pevně chopil kormidla Pepa a bravurně plul s Viktorkou vstříc vlnám. Plavba nám už ubíhala svižně a na Korfos jsme dopluli někdy po osmé večerní s průměrnou rychlostí 4,8 uzle. To na sedmdesáti mílích není vůbec špatnej průměr. Po přistání připojujeme Viktorku na elektriku a vodu. Pak jdeme na pivko do města. Dali jsme si každej dvě a šli spát na loď.

6.11.2019 Sikinos – Sifnos 37,7NM

Ráno potřebujeme ještě před snídaní koupit chleba. Kluci tedy jdou do jediného místního obchodu. Ten je sice otevřený, ale není v něm nikdo, kdo by prodával. Majitelka prý odjela do města právě pro čerstvý chleba. V Řecku se nekrade a tak úplně s klidem nechává obchod otevřený. Prý se vrátí během několika minut. To je poměrně neurčitý údaj, nakonec z toho byla hodina. Chléb máme a můžeme vyrazit. Po opuštění zátoky vytahujeme plachty a plujeme podél pobřeží ostrova Sikinos na východ. Po obeplutí jeho západního okraje bereme směr severozápad na ostrov Serifos. To je cíl dnešní plavby. Bohužel vítr ustává a opět musíme nastartovat motor. Nemá cenu plout na motor až na ostrov Serifos a vybíráme jiný cíl. V zátoce na západní straně ostrova Sifnos je malý přístav Kamares. Je to další opuštěné místo. V přístavu stojí dvě plachetnice a jeden velký katamarán. Couváme tedy zádí k molu a vyvazujeme loď. Po večeři se jdeme podívat do městečka, respektive prohlídnout si těch pár baráků a taveren, které kopírují zátoku. Nakonec si do jedné sedáme a dáváme si něco k pití. Jen Pepa neodolal a objednal si smažené kalamáry. Sedíme jenom chvilku, protože zítra nás čeká brzký odjezd. Máme před sebou zhruba 70Nm plavbu na Poros. To už budeme skoro doma.

5.11.2019 Amorgos – Sikinos (Skala) 42.4 NM

Budím se před sedmou a jelikož na lodi mají ještě všichni noc, dopisuju deník kapitána. Včerejší den byl bohatý na zážitky, tak je potřeba to zatepla zaznamenat. Kolem osmé se probouzí i ostatní a jdeme koupit čerstvý chleba. Nakonec jsme koupili i hovězí maso na guláš. Byla to zajímavá debata, musel jsem na sobě demonstrovat, kterou část masa mám na mysli. Tady je totiž poměrně běžné, že maso není vystavené, ale je v lednici. Kližku neměli, ale když jsem si poplácal někde v oblasti krku, tak jsme dostali hovězí přední. Po návratu na loď Pepa nachystal míchaná vajíčka na slanině. Řádně posilněni odplouváme. Opět nevíme kam, protože podle předpovědi má foukat pouze slabý vítr. Okamžitě po vyplutí taháme plné prádlo a ve slabém větru se pomalu posouváme někam na západ. Vítr je dost nestálý, dokonce musíme chvilkama plout na motor. Jinak je stále nádherně, sluníčko svítí a teplota je určitě někde kolem 25°C. Na pátej listopad je to furt slušný. Blíží se čas oběda a Pepa si chystá základ na guláš. Jenže máme v lednici ještě tuňáka ze včerejška. Nakonec guláš odkládáme na večeři a z tuňáka děláme fish and chips, ale bez chipsů. Prostě jsme kousky tuňáka obalili v těstíčku a osmažili. K tomu Pepa udělal česnekovou omáčku z jogurtu, opět to byla luxusní svačinka. Dnes jsme během plavby žádnou rybu neulovili, ale měli jsme několik po sobě jdoucích záběrů. Nikomu nám hlava nebere, jak může ryba tahat za wobler a nechytit se, když jsou všude trojháčky, ale to se asi nedozvíme. Odpoledne se vítr utišil úplně a musíme plout na motor. Je to sice škoda, ale zůstat stát uprostřed moře mezi ostrovy se nám taky moc nechce.

4.11.2019 Nisyros – Amorgos (Aigiális) 67,2NM

Konečně se nám zase po dvou dnech vrátil vítr a můžeme urazit kus cesty. Pro dnešek máme naplánovanou delší plavbu na ostrov Amorgos. Podle předpovědi má foukat jihovýchodní vítr kolem dvaceti uzlů, s nárazy ke třiceti. To se může zdát jako dost silné, ale máme to na zadobok, takže to až takový problém nebude. Po rychlé snídani ještě dobíráme vodu a vyplouváme. Prakticky hned za vlnolamem vypínáme motor a vytahujeme kosatku. Zpočátku je vítr proměnlivý, ale to se s narůstající vzdáleností od ostrova lepší. Skutečně fouká něco kolem 25 uzlů a jsou i vlny, ale plavba nám pěkně ubíhá. Pro dnešek jsme si domluvili střídání za kormidlem po hodině. Nefunguje nám autopilot, protože praskl řemen. První službu za kormidlem beru já a potom mě střídá Kuba. Jdu si do kajuty číst a možná i přivřít oči. Probudil mě rozruch v kokpitu, kluci tahají rybu. Jdu jim tedy pomoct. Jelikož plujeme na plachty (plachtu) a máme rychlost atakující sedm uzlů, tak zdolání ryby není vůbec jednoduché. Balíme tedy kosatku a Kuba po chvilce vytahuje pěkného tuňáka. Milan mu dal za uši a Kuba, když si ho vytáhl, si ho taky vykuchal. Tou dobou je už wobler znovu ve vodě a ani ne za hodinu máme další záběr. Když ryba vyskočí v dálce za lodí z vody, tak je jasné, že tentokrát to není tuňák, ale mečoun. Dost chlapec bojuje a k lodi ho dostávám dobrých deset minut. Je to pěknej kus, s mečem mu do metru a půl moc nechybí. A to je právě ten problém. Máme ho sice u lodi, ale nedaří se nám ho dostat do podběráku, prostě se tam nevejde. Při asi čtvrtém pokusu sebou mrsknul a zmizel v hlubinách. Byl to bojovník a vybojoval si život. I tak to byl silný zážitek. Pokračujeme v plavbě. To už se lodí line vůně pečeného kuřecího masa. Pepa se i přes divočejší podmínky po krátkém přemlouvání pustil do vaření. Milan v leže nabírá síly a v kokpitu jsem jen já a Kuba. A pak Kuba zahlédl delfína. Nebyl sám, nakonec se nám jich kolem lodi prohánělo asi osm. Od malých dorostenců až po slušné kusy. Předváděli se asi čtvrt hodiny a odplavaly. Vzápětí Pepa servíruje dozlatova pečené kuřecí stehna a k tomu šťouchané brambory. Byla to opět výborná krmě, proto Pepu nenutíme kormidlovat. Se soumrakem oblékáme záchranné vesty a pokračujeme v plavbě. Vítr je stabilní, je to skutečně příjemná a svižná plavba. Když se úplně setmělo, máme další atrakci. Ve vlnách vedle lodi se třpytí světélkující plankton. Před soumrakem vítr malinko polevil, proto jsme vytáhli i hlavní plachtu. V půl desáté balíme plachty těsně před přístavem. Ihned po zakotvení jdeme do jedné z místních taveren na lehkou večeři. V jedenáct už jsme zpět na lodi a za chvilku je všude ticho. Byl to intenzivní den a odpočinek si zasloužíme.

3.11.2019 Tilos (Livadia) – Nisyros (Paloi) 18,6NM

Dnes nás čeká línější den, podle předpovědi má vítr volno. Plujeme na motor a doufáme, že se přeci jen rozfouká. No, nestalo se, proto měníme plán. Původně jsme dnes chtěli doplout na ostrov Kos, ale volíme bližší cíl, ostrov Nisyros. Napřed to vypadá, že ani ryby nebudou spolupracovat, ale těsně před přístavem se nám jednoho tuňáka ulovit podařilo. V přístavním bazénu kotvíme po druhé hodině odpolední. Okamžitě dostáváme informaci od majitele nejbližší taverny, že stání, voda a elektrika je zadarmo. To je vůbec naše nejoblíbenější cena a na této plavbě tady v těch končinách to není nic překvapivého. Hned vedle lodi je také půjčovna motocyklů. Nabídce půjčit si skútr za 15 € včetně benzínu jsme nemohli odolat. Ostrov nabízí i několik atrakcí, takže za chvilku vyrážejí tři ostří hoši a já na motorkách. Na moři se nebojím ničeho, ale klikatá silnice a hrbolatý asfalt ve mně vzbuzuje respekt.  To Pepa s Kubou se předhánějí jak na závodním okruhu.

Napřed jsme vyjeli na kopec a pak sjeli doprostřed ostrova, přímo do kráteru sopky. Smrdí to tady všude sirovodíkem a z některých puklin vychází i pěkné obláčky tohoto silně zapáchajícího plynu. Sopka asi není úplně nečinná, jen dříme a čeká na svojí příležitost. Když jsme se dost načuchali a všechno nafotili, opouštíme tuhle pekelnou bránu. Na hřebenu nad kráterem je krásný kostelík a pod ním malinkatá vesnička. Znovu tedy startujeme naše divoké stroje o obsahu 125 kubíků a zběsilou jízdou jsme za chvilku u onoho kostelíka. Odtud máme nádherný výhled na okolní moře a přilehlé ostrovy. Začíná se ochlazovat a tak se vracíme zpět k lodi. Jen Kuba ještě vyrazil na nějakou další vyhlídku. Tentokrát večeříme na lodi. Vařím já a to tuňáka na bylinkách s brambory a dušenou cuketou. Po večeři mizíme v kajutách.

2.11.1019 Halki – Tilos (Livadia)  19,1NM

Kuchařem pro tento den asi budu já. Ten náš je dneska lehce indisponován. A to mu včera tak pěkně chutnalo. Servíruju tedy čerstvý chléb, máslo, párky, míchaná vajíčka a grepovej džus. Dnes nestávkuju pouze kuchař, ale i vítr. Je prakticky absolutní bezvětří. Proto se z plachetnice stává motorová loď. Plujeme pomalinku směrem k ostrovu Tilos. Motor pravidelně hučí, krásně nás to uspává. V kokpitu zůstává pouze Kuba s Milanem a i ten podřimuje. V ústí zátoky Livadia kluci motor zhasínají a pokouší se chytat ryby. Loď se jen mírně pohupuje na vlnách, ale úlovek se nedostavil. Dostavil se místní rybář na loďce s dotazem, zdali jsme v pohodě a nepotřebujeme pomoct. Bylo mu divné, proč stojíme uprostřed zátoky a raději se přijel zeptat. Snídaně je dávno zapomenutá, je čas připravit oběd. Mám v plánu kuřecí maso na smetaně se žampiony a těstovinami. Nebudu popisovat žádný recept, ale nedá mi to, nezmínit se o smetaně. Když jsme ji s Pepou kupovali, tak se nám zdála patnácti procentní jako dost řídká. No a když jsem ji do jídla přidával, tak jsem ji skoro nemohl dostat z krabičky. Ať mi někdo vysvětlí, proč u nás v ČR vypadá i třiceti procentní smetana jako mlíko a tady ne. Obecně je v Řecku kvalita běžných potravin výrazně lepší než u nás doma. Po pozdním obědě a ukončení marného snažení o úlovek jsme motor nastartovali a dopluli do místního přístavu. Opět jsou tu jen lodě místních rybářů. Na mole je funkční stojan s elektrikou a vodou. Připojujeme tedy elektriku a zapínáme lednici. Ta je sice ještě stále nachlazená, protože ji chladí osm kilo ledu, koupené před čtyřmi dny. Se soumrakem se na mole objevuje spousta místních rybářů a chytají ryby. Jediné co se jim povedlo ulovit, byl docela velký Čtverzubec. Zítra má začít opět foukat, tak budeme moct pokračovat v naší plavbě. Pomalu se začínáme vracet.

1.11.2019 Karpathos (Pigathia) – Halki 50,9NM

Je před námi další etapa na naší „plavbě nikam“. Samozřejmě začínáme nákupem, pak rychlá snídaně, po které jdeme ještě do města. Pepa potřebuje koupit nástrahu na chobotnice. Uvidíme, jestli to budou dobře investované peníze. Máme nakoupeno, nic nám nebrání ve vyplutí. Teda to ještě netušíme, že kotva je zaháknutá za něco na dně. To znamená, že mě čeká koupel. Prvního listopadu by se to mohlo zdát jako dost nepříjemná situace, ale jsme ve slunném Řecku a tady máme ještě stále letní teploty a voda má taky slušných 22°C. Během chvilky je Viktorka svobodná a můžeme vyrazit. Nemáme pevný plán, předpověď není úplně jednoznačná, definitivní cíl si zvolíme až podle situace na moři. Opouštíme zátoku a vytahujeme plné prádlo. To znamená, že nahoru na stěžeň letí vše, co máme. Ze začátku je vítr proměnlivý, ale s prodlužující se vzdáleností od ostrova se stabilizuje a také sílí. Ranní koupel mě asi unavila a po malé svačince, kterou nám do kokpitu naservíroval Pepa, se vytrácím do kajuty a spokojeně usínám. Jako ukolébavka mi hrají zvuky lodě, jak si razí cestu mořem. Kormidlo téměř na celou plavbu vzal do ruky Kuba a po probuzení koukám na navigaci, která krom slušné vzdálenosti od vyplutí, ukazuje průměr 6,5 uzle. To není na ostrou stoupačku v osmnácti uzlech vůbec špatný výkon. Vítr nám ještě trošku zesílil, proto refujeme hlavní plachtu. Tím se zmenší náklon a i síla na kormidle je menší, plavba může dál pokračovat beze mne. Kluci hlásí, že během mé nepřítomnosti měli mega záběr. Na dotaz kde mají teda tu mega rybu, mi ukazují woblera. Ten má jeden háček ohnutý a druhý ulomený. Asi to byla opravdu velká ryba. Jdu si teda ještě na chvilku lehnout. Usínám tedy v lodi dnes už podruhé a budím se cca 16NM před cílem. Aby se neřeklo, taky si stoupnu za kormidlo a nějakou dobu kormidluju. To už z kuchyňky voní bramboračka. Pepa se opět činí a hned po přistání, dostáváme každý vrchovatý talíř kouřící polévky. No a hned potom se přesouváme na sklenku do jedné z mnoha místních taveren. Teď zrovna tady sedím jen s Pepou. Kuba se ještě válí v lodi a Milan má svůj pravidelný, dlouhý, večerní telefonát. Právě teď si Pepa postěžoval, “to jsme teda parta, sedím v hospodě a povídám si s kočkou“. To má z toho, že opět neodolal a objednal si small fish. Budu tedy muset pro dnešek končit a věnovat společenské konverzaci, při mírné konzumaci.

31.10.2019 Kasos (Limani) – Karpathos (Pigathia) 23,4NM

Země se pohnula a po ránu se v kuchyňce objevil Milan. I on se tedy zapojil do přípravy snídaně. Perfektně ohřál párky a chleba nakrájel také sám. K tomu jsme dostali dva druhy hořčice, nikdo si nestěžoval. Po snídani jsem došel na místní Port Police. Tady v téhle oblasti mají jednu specialitu. Poplatky za kotvení vybírá právě Port Police. Asi to nedělají často, protože to na rutinní postup moc nevypadalo. Nakonec jsme se dopracovali k platbě celých 5€ za noc. Je to drahotaJ, ale co se dá dělat. Ještě jsme překotvili blíže ke stojanu s vodou a nabrali plné nádrže. Pak už nám ve vyplutí nic nebránilo. Plujeme na motor, protože nic nefouká. Mezi ostrovy Kasos a Karpathos motor vypínáme a kluci, konkrétně Kuba s Pepou se pokouší na hloubce asi 5O metrů ulovit nějakou rybu. Milan se prohlásil za turistu a věnuje se opalování. Já toho využívám a dopisuju deník kapitána. Najednou kluci začnou hlasitě halekat, „máme rybu“. Paráda, těším se na nějaký jiný druh, než je tuňák. To se sice splnilo, ale z večeře nic nebude. Ulovená ryba je totiž Čtverzubec (stříbropásý). Ten je dost jedovatý. Měli jsme respekt i při sundavání téhle ryby z háčku. Jedovatý je sice jen při požití, ale jeden nikdy neví. Ryba k obědu byla stejně, máme na ledu ještě včerejšího tuňáka. Kuba oloupal brambory a já to celé přes pánev dotáhl do konce. Fouká pořád jenom slaboučký vítr do zad. Máme vytaženou pouze kosatku a suneme se rychlostí skoro dva uzle k cíli. Kluci jen tak polehávají v kokpitu, já měřím a překresluju kuchyňskou desku, na palubě vládne pohoda. Odpoledne připlouváme do přístavu, ve kterém jsou opět jen lodě místních rybářů. Vybíráme místo, které si napřed důkladně prohlídneme a kotvíme. Po zakotvení se jdeme podívat do městečka. Plánuju delší prohlídku, ale došli jsme pouze do první taverny, kde se otáčel voňavý Gyros. Prý, že bychom mohli alespoň ochutnat, třeba jen v Pita chlebu. Tak jsme zasedli a skončilo to opulentní večeří. Po večeři jsme přece jen kousek města prošli a po návratu na loď, mizíme v kajutách. Někdo se jen tak poflakuje, někdo si čte, jen Pepa regulérně usíná. Já se peru s AutoCadem, nějak dlouho jsem ho nepoužil a moc se mi nedaří. V osm večer!, jsem kluky vyhnal z kajut a jdeme na sklenku. Teda pouze já, Milan a Kuba. Pepu jsem sice taky probudil, ale jen se převalil a spal dál. V nejbližší taverně u přístavu si dáváme víno a pivo. K tomu jsme dostali neuvěřitelné množství pochutin. Brambůrky, chipsy, olivy, trochu zeleniny a dokonce pár kousku chleba a tzatziki. Všechno to fotíme a posíláme Pepovi, ale kupodivu odolal. Je prima večer, jen v dálce se blýská. Sedíme, klábosíme a blesky se přibližují a jsou stále častější. No a najednou se zvedl silný vítr. Okamžitě volá Pepa, že nám vítr strhává kotvu. Mám to jen pár kroků a jsem okamžitě na lodi. Vyvazujeme tedy spring a posilujeme další lana, protože se strhla slušná vichřice. Tu doprovází silná průtrž mračen, takže jsme během okamžiku promočeni na kost. Celé to trvalo asi dvacet minut, ale naštěstí jsme žádné škody neutrpěli. Jen Milan má vyplavenou postel, protože chvilku trvalo, než jsme pozavírali lukny (okénka). Po bouřce bývá klid a tak jsme se krásně vyspali.

30.10.2019 Kréta (Sitia) – Kasos (Limani) 41,7NM

Po ránu jdeme do města, tentokrát na větší nákup. Pohybujeme se na místech, kde jsem i já prvně a tak vlastně nevíme, co nás čeká. Samozřejmě pouze ve smyslu, jestli budeme mít přístup k vodě, elektrice a možnost něco nakoupit. Nakonec jsme se rozprchli a do vzdáleného supermarketu jdeme jen já a Pepa. Kupujeme chleba, krásnou krkovici za 4,50€, nějaké drobnosti a cestou na loď ještě osm kilogramů ledu. Ten potřebujeme do lodní lednice, protože tu můžeme zapnout, když plujeme na motor, nebo když jsme připojeni na síť v přístavu. Právě to motorování nás dnes bohužel čeká. Podle dle předpovědi má být jen slabý, nebo vůbec žádný vítr. To se také splnilo a až na východní cíp ostrova Kréta plujeme na motor. Tam se vítr alespoň na chvilku zvedá, vytahujeme plachty. Samozřejmě za lodí vláčíme woblera a právě na tomhle místě přišel záběr. Tuňák je za chvilku v lodi a za další už se pere vykuchaný na provázku za lodí. Kuba loupe brambory a cibuli, Pepa chystá krkovičku. Jídlo bylo opět výborné, opečená krkovička a k tomu šťouchané brambory s cibulkou neměly chybu. Vítr nás opustil úplně a za zvuku motoru a povalování na lodi míříme na ostrov Kasos. Kluci společně navigují, jelikož je měsíček malinkatý, tak není skoro nic vidět. Co je naopak vidět skvěle, jsou tisíce hvězd a nádherně vykreslená mléčná dráha. Před sedmou hodinou se vyvazujeme bokem v poměrně velkém přístavu, ve kterém stojí jen pár lodí. Na lodi chytá rybář a ochotně nám ukazuje svůj úlovek. Má vcelku plný vezírek a my vyzvídáme, na co chytá. Prý si dělá vlastní návnadu ze dvou druhů másla, sádla, sýra a chleba. Po vydatném obědě jsme se večer spokojili s chlebem opečeným ve vajíčku, který připravil opět Pepa. Po večeři jdeme do taverny na pivo i sklenku vína. Vybíráme tu, co vypadá, že do ní chodí místní. Neseděli jsme nijak dlouho a šli brzy spát.

29.10.2019 Kréta (Milatos) – Kréta (Sitia) 34NM

Když se probudím a vylezu z Viktorky na molo, tak už tam pokuřuje Milan. Hlásí mi úlovek, kluci včera nastražili pár kousků z tuňáka na háček a přes noc se chytila Muréna. Tenhle úlovek je třeba připsat Pepovi, tak ať si ji taky vykuchá. Na mole je ještě jeden z místních rybářů a během okamžiku vytáhl z vody na umělého kraba chobotnici. Ochotně nám s ní zapózoval. Je třeba myslet na snídani. Pokud je možnost, tak mám po ránu raději čerstvý chléb, než okoralé vzpomínky na časy minulé. Jdeme tedy s Pepou najít nějaký obchod. Napřed si moc neděláme naděje, ale když nás míjí domorodec na skůtru, mající na řídítkách v tašce čerstvý chléb, naše naděje opět rostou. Hlavní část městečka je asi pět set metrů vzdálená, tak se vydáváme na tůru. Našli jsme docela velký minimarket, ale je zavřeno. Když se ptám starší paní, co posedává před domem, jestli je otevřeno, tak mi s úsměvem odpovídá, že ano. Prý když počkáme zhruba půl hodiny, tak určitě někdo přijde. Já se vracím na loď, Pepa se rozhodl počkat, až někdo otevře. Tak se taky stalo a opravdu ani ne za půl hodiny přichází Pepa i s nákupem. Po snídani jsme vypluli a v mírném větru se pomalu posouvali směrem na východ, poděl pobřeží Kréty. Vítr postupně slábl, až přestal foukat docela. Našli jsme tedy na pobřeží nejbližší přístav a tam zakotvili. Udělali jsme jen krátkou procházku v okolí přístavu a šli spát.

28.10.2019 Kréta (Heraklion) – Kréta (Milatos)  24,4NM

Nákup, snídaně, odplutí. Takhle vypadá většinou ráno na Viktorce během téhle plavby. Jdeme tedy do města doplnit zásoby. Situaci máme ztíženou, protože Řekové se rozhodli s náma držet basu a mají také státní svátek. Velký supermarket je beznadějně zavřený, po chvilce hledání jsme našli menší obchůdek, kde jsme vše potřebné nakoupili. Po vyplutí z přístavu se ke kormidlu postavil Kuba. Za prvé ho to baví a za druhé nás zlobí autopilot. Během plavby na Krétu se přetrhl ozubený řemen a moje oprava šitím to moc nezachránila. Na klidné hladině to autopilot jakžtakž zvládá, ale jak se udělají vlny, tak to nepřepere. Další ryba na prutu nám začátek plavby zpříjemnila. Vymýšlíme, jak tuňáka zpracujeme a dneska to bude novinka (na téhle plavbě, už dříve jsme to vyzkoušeli), budeme udit. Karolko nám na lodi nechal takovou malou přenosnou udírnu, takže jsme připraveni. Do vesničky Milatos připlouváme docela brzy odpoledne. Nemá cenu plout na motor daleko, když nikdo nikam nespěchá. Vplouváme do malinkatého přístavu, kde je dost malá hloubka a pouze několik rybářských lodí. Jeden z místních rybářů nám ukazuje, kam se máme postavit. Stojíme bokem na kraji betonového mola. Když se rozhlédneme po okolí, tak zjišťujeme, že je to přesně to místo, kde by se hodilo pořekadlo „tady chcípnul pes“. Takhle neskutečně ospale a líně to snad nikde jinde ani nemůže vypadat. Prostě nádhera. Tuňák v udírně zavoněl, a i když ho bylo dost, zmizel z talířů téměř okamžitě. Vyuzená čerstvá, ještě teplá ryba je prostě neskutečná lahůdka. Po večeři jdeme posedět do jedné z místních taveren. Tam jsme vlastně jen my a rodina majitele.

27.10.2019 Santorini – Kréta (Heraklion) 69,6NM

Budím kluky k jejich předstírané nelibosti už před sedmou hodinou a hned po lehké snídani vyplouváme. Máme před sebou dnes zhruba 70NM do Heraklionu na Krétě. Tam někdy pozdě večer naskočí Kuba a popluje s náma zbytek naší „plavby nikam“. Ještě dříve, než stihneme vytáhnout plachty máme na prutu dalšího tuňáka. Normálně by z něj byl luxusní tataráček, ale po žranici na Tinosu na něj ještě stále nemám chuť. Fouká nám příjemný zadobok, míle pěkně mizí a plavba svižně utíká. Na Krétu připlouváme už za tmy a chvilku hledáme místu na zakotvení v přístavu. Nakonec jsme místo pro návštěvy našli a vyvazujeme se na mooring. Ten se mi moc nelíbí, ale je vcelku klid a tak jsme se s ním spokojili. Tentokrát jsem obsadil lodní kuchyň já a z toho co lednice vydala, jsem udělal omeletu. Pak jsem ještě orestoval dnešní úlovek, po vychladnutí rozebral na kousky a naložil s cibulí do sklenice s olivovým olejem. To je jedna z vyzkoušených pochoutek, které z ulovených tuňáků děláme. Před půlnocí dorazil Kuba a tak jsme mu mohli hned naservírovat lehkou večeři. Pak jsme šli prakticky hned spát.

26.10.2019 Ios – Santorini 27NM

Pro dnešní den máme v plánu návštěvu jednoho z nejznámějších řeckých ostrovů. Je to místo, kde si všichni přejí strávit dovolenou. Nám bohatě stačí se tam na pár hodin zastavit. Těch pár mil máme za chvilku za sebou a kotvíme u betonového mola, přímo pod městem Thira v kráteru. Tentokrát se tady pomocí dlouhých lan vyvazujeme k velké plechové bóji před molem, se zádí vyvázanou k molu. Je to ten nejlepší způsob, co tady můžeme zvolit. Je sice klid, ale k molu občas přichází dost nepříjemné vlny. Nějak se mi nechce šlapat do kopce a proto zůstávám na stráži na lodi. Na oslí stezku nahoru do města tedy vyráží jen Milan s Pepou. Oba je znám a vím, že nemá cenu ani se pokusit usínat. Ani jeden z nich si na velkou turistiku nepotrpí, budou brzy zpátky na lodi. Ozvali se dokonce dřív, než jsem očekával, protože Pepa měl starost, jestli máme dost jídla a není potřeba něco dokoupit. Když se vrátili na loď, tak jsme přepluli a pár mil dál, na jižní pobřeží, na kotvu. Tam jsme v mírném pohupování strávili noc. Přestože jsme na tak Santorini, tak na žádnou romantiku v téhle sestavě nedošlo.

25.10.2019 Sifnos – Ios 31,3NM

Místní přístav má kolem sebe jen několik málo domečků a v jednom z nich nalézáme minimarket. Kupujeme jen to nejnutnější a vracíme se na loď. Cestou k lodi v přístavu potkáváme jeho správce a na dotaz kolik budeme platit, jen s úsměvem pokrčil rameny. Dal jsem mu tedy tři eura a jeho úsměv nezmizel. Rozloučil se s náma, zeptal se kam pokračujeme a popřál nám šťastnou cestu. Ještě před odplutím dobíráme vodu a vyplouváme. Je nádherný slunečný den, fouká nám něco kolem dvanácti uzlů, pravděpodobně nás čeká další pohodová plavba. Chvilku po vyplutí se ozývá známý zvuk navijáku a na prutu je další tuňák. Snad se nám začne dařit i ten rybolov. Během plavby se nic zvláštního neodehrálo, snad jen před ostrovem Ios si marně lámeme hlavu, proč ta velká plachetnice v takhle ideálních podmínkách pluje na motor a ještě k tomu křižuje po větru. Na Iosu je v přístavu téměř pusto. Po zakotvení se připojíme na elektriku a jdeme se podívat do krámu. Pepa už zase plánuje, co všechno si uvaříme. Přípravu večeře si tentokrát beru na starost sám, připravil jsem tuňáka na řeckých bylinkách a k tomu vařené brambory.

24.10.2019 Mykonos – Sifnos 46,5NM

Ráno ještě společná snídaně a Karolko s Kubou balí. Před desátou odjíždějí do města a my ve třech pokračujeme dál v plavbě nikam. To nikam pro dnešek znamená ostrov Sifnos. Fouká ještě hodně zčerstva a u Mykonosu jsou i větší vlny, ale Viktorka si s grácií razí cestu dál na moře. Pepa s Milanem jsou v pohodě, můj žaludek už jen pobolívá, plavba nám krásně ubíhá a míle do cíle ubývají jedna za druhou. Vítr postupně polevuje až na nějakých patnáct uzlů, prostě téměř ideální podmínky. Na Sifnos připlouváme už po soumraku a za asistence místního správce se vyvazujeme v malinkatém přístavu bokem u mola. Byl jsem tady zatím jenom jednou a to hned při první plavbě Viktorky v těhle vodách. Během plavby jsme konečně ulovili tuňáka. Nebyl moc velký a na tatarák se nikdo z nás ještě necítí, tak z něj Pepa uvařil polívku. Hned poté upekl štrůdl. Ano, zatím na téhle plavbě kraluje v kuchyni hlavně Pepa. Má k jídlu také nejvřelejší vztah. Blíží se termín, kdy budeme na Krétě nakládat Kubu číslo dvě. Potřebujeme si tedy plavbu rozložit tak, aby nám to vyšlo tak akorát. Teď už je to jednodušší, protože podmínky na moři nemají k ideálu daleko. Plánuju plavbu přes ostrov Milos a jen z poctivosti si chci s Kubou potvrdit, že bude v neděli večer v Chánii. Kuba na zaslané zprávy nereaguje, je totiž zrovna na Islandu a courá po horách bez signálu. Projíždím tedy naší komunikaci hodně zpět a s překvapením zjišťuju, že nebude v Chánii, ale v Heraklionu. Nic to pro nás neznamená, jen pozměníme trasu tak, abychom dopluli tam.

23.10.2010 Tinos – Mykonos 11NM

Do rána vítr o něco polevil, bohužel můj žaludek ještě ne. Vyplouváme směr Mykonos. Podle plánu tam máme vysadit Kubu, ale opustí nás i Karolko, protože mu dopadl nějaký kšeft, který nemůže řešit po telefonu z Řecka. Je to škoda, ale co se dá dělat. Ráno odplula i La Grace a my se vydali vstříc ještě stále dost živému vodnímu živlu. Fouká nám do zad a na Mykonosu jsme během pár chvil. K našemu překvapení tady opět potkáváme La Grace. Vyvazujeme se u mola a nemáme nic moc co dělat. Kuba s Pepou vyrazili vodním taxi do města, ostatní pospávají a polehávají v lodi.

22.10.2019 stojíme na Tinosu

To že dnes nebudeme vyplouvat, jsme věděli už dva dny předem. Jako hlavní důvod je počasí. Meltemi udeřilo vší silou a asi těch vší bylo hodně. Moře za vlnolamem je zpěněné jak dostihový kůň Josefa Váni v cíli Velké Pardubické a v lanoví hučí vítr, jak když ladič pijan ladí varhany po slušné pijatyce. Druhý důvod není tak důležitý, ale je mi dneska pade, tak to budeme muset oslavit. Dopoledne se jen tak poflakujeme, Pepa skočil na nákup a k obědu chystán tatarák. Nemáme zatím žádnou rybu, tak ten tatarák bude z hovězího. Pepa sice má všechny suroviny, ale do přípravy se nijak nehrne. Beru tedy brambory a ostatní suroviny a uvařil jsem bramboračku. Pak jsem slastně usnul a probudila mě až vůně topinek a skvělého tataráčku. Toho tataráčku jsme měli fakt hodně, protože na Pepu při nákupu nikdo nedohlížel. Byl vynikající a zasytil. Tady někde se rodí má velká nevolnost, ale to ještě v tuhle chvíli netuším. Jelikož mám dneska ty narozeniny, tak máme domluvenou tavernu na večeři a samozřejmě to nemůže být jiná, než ta s tím jehněčím kolínkem v citrónové omáčce. Tahle taverna byla sice včera zavřená, ale Kuba tam včera zahlédl majitele a přestože se nikdy neviděli, tak Kuba domluvil, že pro nás dnes tavernu otevřou. Majitel nás tedy vítá svým širokým úsměvem a na stůl přináší malou pozornost jako předkrm. Pak servíruje všem jehněčí kolínko, jen Karolko si dal něco jiného. Poslední porci přináší pro mě. Ví, že tenhle jeho výtvor mám opravdu rád, dokonce tak, že jsem si ho tady dal při každé své návštěvě. První pocit který mám, když vidím co mi nese je zděšení, ta porce je prostě šílená a já vlastně nemám vůbec hlad. Kolínko je opět vynikající, ale už při prvním soustě je mi jasné, že to fakt nedám. Něco se mi daří rozdat klukům, ale ne moc, protože ani na nich nikdo nešetřil. Nechci majitele zklamat, tak bojuju jako lev, bohužel jako nažranej lev. Když jsem skončil, musel jsem se jít projít, protože jsem myslel, že prasknu. No a když jsem opět dosedl ke stolu, přichází opět majitel taverny, tentokrát s čokoládovým dortem a na něm nějak moc vysoká číslovka. Tohle skutečně potěší, ale mě asi zabije. Nasoukal jsem do sebe ještě trochu dortu, opět skvělý, ale poslední tečka za mojí oslavou narozenin. Hned poté jsem se odpotácel do lodi tiše zemřít. Občas se někomu může stát, že mu může být po oslavě padesátin nevolno, já myslel, že chcípnu a to jsem vypil asi dvě deci vína. Noc jsem strávil chozením po mole a vymýšlením závěti.

21.10.2019 Kea – Tinos 44,8NM

Ráno nás budí lehce podmračená obloha a avizovaný vítr už nabral na síle. Ze zátoky vyplouváme na motor, ale jakmile jsme dostatečně daleko od návětrné strany skal, vytahujeme plachty. Viktorka jde ochotně do náklonu a razí si cestu proti asi dvou metrovým vlnám. Vypadá to, že nám to dneska rychle uteče. Asi to nebude úplně zadarmo, protože na severním cípu ostrova Kea se vítr točí jak na Slapské přehradě, pak na chvilku lehá, aby znovu po chvilce nabral na síle. Podle všeho jsme v nějaké turbulenci, ale na návětrné straně je to dost neobvyklý jev. Vlny na hladině zůstaly a s celou touhle situací si nějak neporadil Milanův žaludek. Milan se napřed rozloučil s tatrankou, pak za ní poslal i zbytek a pak šel spát. To už jsou v kajutě dávno i Karolko s Kubou, takže zůstáváme na palubě sami s Pepou. Pepa s respektem sleduje sílící vítr a rostoucí vlny, ale stále je mi k ruce a dokonce mi chodí do lodi pro cigára a pití. Vítr fouká z boku, vlny jdou také ze stejného směru, takže nám některé končí v kokpitu. Jsme s Pepou prosoleni od hlavy až po spodky a třeba v očích to není nic příjemného. Musel jsem odložit i sluneční brýle a dát je Pepovi do opatrování. Dlouho o ně nepečoval a za chvilku je poslal tam, kam Milan poslal den před tím prut. Sice to bylo o kousek dál, ale asi tak do stejné hloubky. Původně jsem myslel, že po návratu z téhle plavby naložím věci do auta a pojedu domů, ale jestli to půjde tímhle tempem, tak nebude co nakládat. Čím víc se blížíme ostrovu Tinos, tím víc si nás podává vítr. Mám za kormidlem dost co dělat a jsem docela dost promrzlej. Do toho se najednou prohýbá prut a máme první rybu. Máme ji teda ještě ve vodě a vzhledem k podmínkám tam i zůstala. Škoda, ale přijdou další. Konečně jsme se dostali až do přístavního bazénu na Tinosu. Tam k našemu překvapení kotví La Grace. Na tu jsme se byli podívat, když v pátek proplouvala Korintským průplavem. Tímto ještě jednou děkuju za prohlídku Pepovi Dvorskému. U mola stojí jen dvě plachetnice, kluci chystají lana a fendry a já couvám k molu. Karolko vyskočil na molo a vyvazuje loď a v tom vyleze kapitán vedle stojící lodi a začne na mě hulákat, ať si to vyvážu pořádně. Nezůstávám pozadu a stejně hlasitě mu odpovídám. Je z toho slušná roztržka a začínáme budit pozornost. I kluci na Viktorce jsou překvapení co se to děje. Nikdo totiž netuší, že jsem se právě potkal se svým prvním instruktorem jachtingu, Jirkou Pacákem. Byl jsem sám překvapený, protože to setkání nebylo vůbec domluvený. Skončili jsme teda tu komedii a začali se bavit už docela normálně. Jdeme opět na lehkou večeři a chystáme se jít spát. Nějak se to zvrtlo a poseděli jsme o něco déle, než jsme původně přepokládali.

20.10,2019 Aegina – Kea 41,7NM

Jelikož máme na palubě Pepu a Pepa má velmi kladný vztah k jídlu a ještě k tomu rád vaří a nechá se pochválit, tak den musí automaticky začít nákupem surovin. Vydali jsme se tedy všichni společně na nákupy. Začínáme po našemu, k obědu bude guláš. K tomu máme ještě asi tři tašky dalších surovin, takže hlady asi neumřeme. Po návratu na loď posnídáme a pak už nám ve vyplutí nic nebrání. Plujeme na motor, protože vítr ještě stále nezačal spolupracovat. Na hladině ani vlnka a krátce po poledni Pepa servíruje. Guláš byl znamenitý a klidná hladina a pravidelné hučení motoru uspává. Mám na palubě samé zkušené jachtaře, takže se mohu nechat ukolébat a jít spát. Ve vodě za Viktorkou jsou na prutech nastraženy woblery, tak mě třeba po probuzení čeká nějaké překvapení. Spal jsem možná hodinku a půl a skutečně mě překvapení čeká. V tu dobu už nemáme ve vodě dva woblery, ale pouze jednoho, protože už nemáme ani dva pruty. Klukům projela za zádí plachetnice, zamotala se do šňůr a v nastalém zmatku skončil ve vodě i komplet prut. To už začíná soumrak a na zbývající prut dáváme na háčky kousky ryb. To je způsob, jakým loví domorodci, tak to snad bude taky fungovat. Mezitím se docela rozfoukalo, bohužel přímo proti. Kea je už jenom kousek a tahat plachty se nám už nikomu nechce. Po zakotvení v zátoce Livadhi jdeme opět do taverny na lehkou večeři a sklenku vína. Zítra nás čeká první větrný de a podle předpovědi i dost silný, tak to nikdo nepřehání a jdeme opět brzy spát.

19.10.2019 sobota Korfos – Aegina (Perdika)

Karolko, Kuba a Milan přiletěli na Korfos už ve středu a ubytovali se v taverně Ostrako. Já měl být ještě na moří, ale protože předchozí posádka se chtěla každý den na Korfos vracet, tak se už ve středu potkáváme. Kluci se do soboty věnovali rybaření (moc jim to nešlo). V pátek se k nám připojil ještě Pepa a tím jsme alespoň pro začátek plavby kompletní. V sobotu se nalodili a pomohli mi udělat nějaké drobnější opravy a vyměnit plachtu. Vyplouváme tedy kolem čtvrté hodiny odpolední. Je prakticky dokonalé bezvětří, proto vůbec neuvažujeme o vytažení plachet a plujeme na motor na Aeginu do přístavu Perdika. Tam je poměrně překvapivě na tuhle dobu docela dost plno a proto musím e zakotvit na malinkatém mole z vnější části vlnolamu před přístavem. Jdeme na lehkou večeři a dost brzy i spát.

---

12-19.10.2019

Milan a Hana – výletujeme s Viktorkou   128,9NM

Někdy v půlce léta se ozval Milan, jestli by bylo možné přijet na Viktorku pouze ve dvou a udělat to trošku jinak. Takovou kombinaci bydlení na bytě a jednodenních plaveb s návratem na Korfos.

Milan s Hankou se rozhodli na cestu do Řecka vydat autem a na Korfos přijíždějí v sobotu odpoledne. Rovnou se ubytovali na bytě a poté jsme šli na společnou večeři. Bavíme se o tom, jak to celé pojmeme a situaci nám trošku komplikuje Milanovo právě se projevující nachlazení. Kromě toho, že Milan nebyl zcela ve formě se také rozhodl nespolupracovat i vítr. Za celý týden jsme vytáhli plachty asi na patnáct minut. Bylo z toho tedy nakonec šest výletů s návratem na Korfos. I tak si to Milan s Hankou užili.  Stihli si udělat i výlet na památky a odjeli spokojení s tím, že se prý ještě někdy na Viktorku vrátí. I tak jsme napluli pěkných 130 námořních mil.

 

13.10.2019 Korfos – Agistri – Korfos  23,3NM

14.10.2019 Korfos – Aegina – Korfos 31,2NM

15.10.2019 Korfos – Epidavros – Korfos  19,2NM

16.10.2019 Korfos – Agistri – Korfos 22,2NM

17.10.2019 Korfos – Nea Epidavros – Korfos 14,3NM

18.10.2019 Korfos Epidavros – Korfos 18,7NM

---

5-12.10.2019

Libor, Magda, Lena, Marek, Iveta a Honza   115,5NM

Libor je zkušený jachtař odkojený Baltem a vzal na Viktorku svojí rodinu a sestru s manželem.  

Někdy se mi stane, že se k napsání deníku nedostanu v čas a dopisovat to s několika týdenním zpožděním je strašná řehole. Proto budu tentokrát stručnější. Byla to taková směska pohodové plavby s rodinou a dětmi, kombinovaná s okamžiky jachtingu. Libor by plachtil od rána do večera, ale děti dlouhé plavby moc nebaví a i ostatní dospělí si užívali víc koupání a turistiku po ostrovech, než samotnou plavbu. Během plavby se nám povedlo ulovit pěkného tuňáka a na tataráku si pochutnali všichni, dokonce i děti. Obepluli jsme takovou tu obvyklou zkrácenou trasu na Hydru a zpět.

 

6.10.2019 Korfos – Poros  30,4NM

7.10.2019 Poros – Ermioni  24,3NM

8.10.2019 Ermioni – Hydra  10,6NM

9.10.2019 Hydra – Methana  23,1NM

10.10.2019 Methana – Epidavros  15,4NM

11.10.2019 Epidavros – Korfos  11,7NM

---

14 – 21.9.2019 Do třetice všeho dobrého

aneb Lenka s Tomášem opět na Viktorce. Tentokrát se přidali Zuzka,

Matyáš a Šimona.

Lenka s Tomášem přijeli na Viktorku už potřetí a tentokrát sebou vzali kamarádku a její dvě děti. Už dlouho dopředu o sobě dávají vědět, pravidelně dostávám zprávy, že tentokrát to bude víc o jachtingu a chtějí plout na Kyklády. Zhruba týden před jejich příjezdem začíná být jasné, že to nebude tak jednoduché. Na Korfos přijíždějí v noci z pátku na sobotu ve čtyři hodiny ráno taxíkem z letiště. Ubytovávám je a jdu do dospat zbytek noci.

Sobota 14.9.2019 nevypluli jsme

Už tři dny sleduju několikrát denně předpověď počasí a moc velkou radost z toho nemám. Jak to tak bývá, když je předpověď špatná, tak to tak dopadne. Kyklady se opět odkládají, fouká jako hovězí skot. Nárazy větru přes 40 uzlů, k tomu vlny přes dva metry. To jsou podmínky, do kterých se běžně nevyplouvá. Posádka volí náhradní řešení, berou auto a jedou na výlet do Epidavros. Já využívám volného dne a věnuju ho Viktorce. Na lodi se potkáváme až večer po desáté a probíráme co zítra. Předpověď počasí je sice o něco lepší, ale vítr má pořád atakovat třicet uzlů. No uvidíme.

Neděle 15.9.2019 Korfos – Poros 28,2NM

Hned ráno během snídaně jsme se rozhodli, že dnes se na moře vydáme. Plánujeme doplout alespoň na Methanu do Vathi. Vítr má být sice stále dost silný, ale ze zadoboku, takže by to neměl být až takový problém. Jelikož je to jen kousíček, tak jsme naplánovali odplutí na druhou hodinu. Posádka se tedy jde dopoledne koupat, pak holky uvařily oběd a krátce po druhé konečně vytahujeme kotvu. Ještě v té naší zátoce vytahujeme plachty a slušným tempem se přibližujeme k Methaně. Plavba nám spokojeně ubíhá, za kormidlo se postavil Matyáš a velmi zručně vede Viktorku k cíli. Plavba je vcelku pohodlná a proto měníme plán a místo do Vathi, plujeme na Poros. Napřed jsme tedy chtěli na Aegínu, ale potom jsme to ještě protáhly dál. Bereme to venkem, to znamená ne přes město. U Porosu vítr sílí na avizovaných třicet uzlů a zvedají se vlny. Plujeme pouze s genou a i tu refujeme zhruba na polovinu. I s tímto oplachtěním si držíme rychlost nad šest uzlů. Skoro všichni si plavbu užívají, snad jen děvčata kolem dvanácti let mají malinko jinou představu o zábavě. Se soumrakem kotvíme v zátoce východně od města na velmi klidné hladině. Lenka mizí v kuchyňce a chystá večeři. Jednu z klasik, vařené brambory a tzatziki. Pak ještě chvilku klábosíme v kokpitu, ale krátce po desáté je na lodi klid. Nakonec to dnes nebylo tak zlé, původně mělo dle předpovědi foukat o dost víc. Bohužel starosti s počasím nekončí, na zítra je sice předpověď ideální, ale pak má být po zbytek týdne pro změnu bezvětří, nebo jen hodně slabý vítr. Uvidíme a něco vymyslíme.

Pondělí 16.9.2019 Poros – Leonidion 44NM

I přes silnější vítr jsme se v dobře kryté zátoce u Porosu vyspali do růžova. Mě vlastně probouzí až příprava snídaně, v té době už někteří mají za sebou i ranní koupel. Když je sklizena snídaně, zvedáme kotvu a vyplouváme. Fouká ještě stále slušný zadobok a tak se necháváme posouvat po hladině jen s genou. Za chvilku už míjíme východní cíp Peloponésu a mezi ním a ostrovem Hydra směřujeme na západ. Vítr postupně slábne, až lehá zcela úplně. Startujeme motor a plujeme na ostrov Trikkeri. Je to vlastně větší skála mezi ostrovy Hydra a Spetses. Tam kotvíme a následuje příprava oběda a koupání. Je to po docela dlouhé době opravdu klidná chvilka, takže si v kajutě čtu taky jenom chvilku. Nespal jsem dlouho, máme před sebou ještě zhruba dvacet mil. Vítr se postupně ustálil na nějakých dvanácti uzlech od jihu. Vytahujeme plné prádlo a na klidné hladině letíme do přístavu Leonidion. Rybu jsme sice žádnou nechytili, ale vyskočila nám na palubu jedna létající. Taky se k nám už po soumraku přidali delfíni a docela dlouho se předváděli před špičkou Viktorky. Kormidla se opět ujal Matyáš a ve svých šestnácti letech vede Viktorku pevnou rukou k cíli. Leonidion je malinkatý přístav. Nikdy jsem tady nebyl a určitě se tady v budoucnu ještě zastavím. Vypadá to tady přesně tak, jak to podle mě má v Řecku vypadat. Jednoduché molo se stáním na kotvě, na mole automat na vodu a přímo v přístavu čtyři taverny a dva obchůdky. Takový to krásně klidný místo, kde čas plyne svým vlastním tempem. Už při přistání nám asistuje místní správce a vítá nás s nehraným úsměvem. Dnes jdeme na večeři do taverny. Naštěstí jsme v Řecku, takže dostat večeři po desáté večer nepředstavuje vůbec žádný problém. Dostáváme na stůl prakticky okamžitě vodu a talíř výborných černých oliv. Pak za nějakou dobu i večeři. Je to taková klasika, Musaka, salát, tzatziki, malé rybičky a já s Matyášem jsme si dali jehněčí na grilu. Máme v posádce i jednu, co nejí maso, ale ta si tady přímo libuje. Večeře opět působí jako uspávadlo a za par okamžiků jsme na lodi. Celý přístav je ponořený do ticha a k tomu svítí ještě skoro celý měsíc. Byl to super den. Po větrnějším počasí minulých dnů jsme si užili skutečně pohodovou plavbu. Vypadá to tak, že minimálně dnes se tady líbilo i pubescentům.

Úterý 17.9.2019 Leonidion – Kilada

Probouzíme se na krásném místě, vzduch se ani nepohne, ta klidná atmosféra tohohle místa by se dala vyvážet za těžký prachy do těch vašich kanceláří. No, ono by to stejně asi nefungovalo, tak si to zkuste alespoň představit. Lenka se Zuzkou připravily snídani. Dnes jsem se rozhodl pro jogurt s kaštanovou marmeládou. Napřed jsem na to koukal dost nedůvěřivě, ale chutnalo to skvěle, tak proč ne. Tohle je taky jedna z výhod téhle práce, že se poměrně často setkávám i s netradičními pokrmy. Tedy alespoň pro mě. Po snídani všichni vyrazili na pláž hned vedle přístavu. Tam si užívali a ještě před příchodem na loď si dali kávičku v jedné z místních taveren. Já mezitím s Matyášem přeparkoval loď, potřebovali jsme se dostat blíže k automatu s vodou. Ano, opravdu k automatu. Sto litrů za jedno euro, přesně jak psaly nedávno v „Lodních novinách“. To je to zaostalé Řecko, kde panuje jen chaos a nikde není voda a elektrika. No a stání zadarmo. Vyplouváme po jedné odpoledne a oběd Zuzka připravuje za plavby. Stále ještě nic nefouká a plujeme na motor. K obědu Zuzka připravila čočku se zeleninou a rýží. Zprvu to pro mě byla překvapivá kombinace, ale když je jídlo uvařené dobře, tak se dá jíst cokoliv. Tohle vypadá na hodně zdravý týden, asi mi budou zase všichni závidět postavu. Už v době konzumace oběda se rozfoukalo a tak vytahujeme plachty. Krásných devět uzlů z boku, na hladině ani vlnka, Viktorka si to uhání rychlostí pět uzlů. Když je plavba takhle pohodlná, tak to i hezky utíká. Dřív než jsem se rozkoukal, jsme v cíli naší dnešní plavby. Je to další zapomenuté a nádherně ospalé místo. Na malém betonovém mole stojí asi pět lodí a i pro nás se místo našlo. Na mole jsou stojany s vodou a elektrikou, ale ten v dosahu našich kabelů nefunguje. Naštěstí nic nepotřebujeme, vodu jsme braly ráno a tahle posádka s ní šetří a bez elektriky se obejdeme. Baterky máme v pořádku a jediné co nemůžeme použít je lednice. To se dá poměrně snadno vyřešit nákupem ledu v obchodě. Na udržení potravin a vychlazení lahve vína je to až dost. Hned po zakotvení posádka jde prozkoumat okolí a taky se vykoupat. Já se jen povaluju na lodi, pak se přinutím ke koupeli a jdu se taky projít. Večeřme tentokrát na lodi, máme bramborovou kaši s párkem a salát. Nevím jak pro ostatní, ale pro mě je to dost vítaná změna. Uzený by bylo lepší, ale to tady snad ani neznají.

Středa 18.9.2019 Kilada – Hydra

Tentokrát se po krátké poradě ujímám přípravy snídaně sám. Budeme mít palačinky. Tak nějak jsem si myslel, že by to mohlo děti na palubě potěšit, ale zabralo to jen na padesát procent. Možná v tom hrálo roli i to, že jsem je poměrně zhurta vyhnal z pelechů. Ostatní si palačinky pochvalovali. Po snídani vyplouváme. Dnešním cílem je zátoka Mandraki na ostrově Hydra. Zpočátku nic nefouká, proto plujeme na motor. Později se přece jen nějaký vítr zvednul, vytahujeme plné prádlo a plujeme ostrou stoupačku. Ostrá je protože, je to ostře na směr větru. Plujeme na maximum toho, co jsme proti větru schopní. Vítr je stabilní a daří se nám doplout až k Hydře. Jelikož fouká od jihovýchodu, za Hydrou vítr lehá. Balíme tedy plachty a opět startujeme motor. Na Hydře je nádherný přístav a jako vždy si do něj zajedeme. Ani nečekáme, že by tam mohlo být místo, to se letos stalo jen jednou. Spíš jde o to, že z vody je ten pohled skutečně impozantní. Jako vždy tedy pokračujeme do zátoky Mandraki. Tam je taky docela plno, ale bez problému kotvíme mezi dvě lodě na konci zátoky. Do vody uvázat lano ke břehu se vydal Tomáš, protože to už v minulosti dělal, jde to jak po másle. Po zakotvení se jdou všichni koupat, já se povaluju v kajutě. V podvečer se přesunujeme ve člunu na břeh a jdeme na večeři do města. Zuzka a děti šli o chvilku dřív a tak se potkáváme až ve městě. Večeře byla skvělá a po příchodu na loď jdeme rovnou spát.

Čtvrtek 19.9.2019 Hydra – Methana

Noci na kotvě v zátoce mají svoje zvláštní kouzlo. Hlavně v tom, že když je klid, tak je skutečně klid. Vyspáváme do devíti, ani Lenka tenhle rok nikoho z kajuty nevyhání. V zátoce trávíme i velkou část dopoledne, dnes nás čeká jen krátká plavba na Methanu a není důvod někam pospíchat. Vyplouváme tedy až někdy po jedenácté hodině. Fouká slabý vítr, ale plout se dá, tak vytahujeme plachty. Opět ostrá stoupačka. U Peloponésu vítr utichá a Porosem proplouváme na motor. Tam ještě zastavujeme na koupání v zátoce a pak pokračujeme na Methanu.

Pátek 20.9.2019 Methana – Korfos

Ani jsme se nestihli rozkoukat a je tady poslední den téhle plavby. Ráno jdeme do městečka koupit nějaké čerstvé potraviny a po návratu na loď si chystáme snídani. Tentokrát to budou vajíčka „na měko“. To je téměř dokonalá snídaně. Po snídani vyplouváme na poslední ostrov před návratem na Korfos. Je to ostrov Agistri, konkrétně krásná zátoka na jeho západním pobřežím. O kormidlování se starají Matyáš s Tomášem, já mohu spokojeně rozjímat v kajutě. Na místě jsme před druhou hodinou odpolední a posádka jde do vody. Tentokrát všeobecné nadšení sdílí i nedospělí. Zuzka připravila oběd z toho, co lodní lednice nabízela a povedlo se jí vykouzlit báječné jídlo. Po obědě probíhá focení v trikách, co přivezla pro celou posádku Zuzka. Ona se navrhováním a prodejem textilu tak trošku živí. Pak přišlo na řadu i focení Viktorky pod plachtama. Vysadili jsme Tomáše do člunu a vytáhli plachty. Pak jsme za stálého cvakání spouště foťáku kolem Tomáše udělali pár obrátek, tak uvidíme, co z toho nakonec bude. Během focení se zlověstně zatáhlo a občas se zdálky ozval zvuk hromu. Nakládáme tedy Tomáše na palubu a míříme na Korfos. Napřed začalo mírně pršet, postupně déšť nabýval na síle a zvedl se i vítr. Už zase prší, tedy poprvé od začátku července, ale to zase pršelo celé dvě hodiny. Tentokrát to bylo podobné. Déšť ustal přesně v okamžiku, kdy jsme zakotvili na Korfosu. Tím tahle plavba definitivně končí. Bohužel se nám ani letos s touhle posádkou na Kyklády nepodařilo doplout, respektive jsme se o to v tom silném větru na začátku plavby ani nepokoušeli. Prý to zkusíme znovu příští rok. I tak to byla povedená plavba a všichni si to užili. Jen nechtějte od náctiletých, aby to přiznali nahlas.

V sobotu ráno odvážím Lenku, Tomáše, Zuzku, Šimonu a Matyáše na vlak do Korintu. Cestou jsme se ještě zastavili u Korintského průplavu a pak už jen na nádraží. Tak příště dáme ty Kyklády.

---

13.9.2019 Sám z Athén na Korfos 30,4NM

Posádku jsem nechal v Athénách a vydávám se do domovského přístavu Viktorky na Korfos. Podle předpovědi fouká silný vítr, ale tady u nás v Sarónském zálivu to není až tak hrozné. Napřed jsem mysle, že budu vzpomínat na tu bandu, co jsem právě opustil, ale ryby mě zaměstnaly tak, že na to nebyl čas. Novej prut pokřtilo šest tuňáků. Když jsem doplul na Korfos, tak jsem dva hned daroval a zbývající vykuchal a uschoval pro další posádku. Taky jsem se pustil do úklidu lodě, protože po tom dnešním rybolovu vypadala jako řeznickej špalek.

---

31.8.-13.9.2019 sólisti na Kyklady Tour

První dva týdny v září jsou v Řecku nejlepší termín pro dovolenou. Přes den jsou teploty mírně přes třicet, večer příjemně klesnou na zhruba 23 °C. A kupodivu to byl letos jediný neobsazený termín. Nakonec jsem se rozhodl je spojit dohromady, to znamená další Kyklady Tour a nabídnout to jednotlivcům. No a tak se na palubě Viktorky sešli tři holky a jeden kluk. Posádku tedy tvoří Jana, Lenka, Andrea a Vláďa.

Přilétají v sobotu ve tři ráno a já na ně čekám na letišti v Athénách. Měli třičtvrtě hodiny zpoždění, proto se na Korfos dostáváme v šest ráno. Ubytovávám je na bytě a jdu na loď alespoň chvilku si pospat.

 

Sobota 31.8.2019 Korfos – Epidavros 10,4NM

Spal jsem dobrou hodinu a půl. Nic moc. Předchozí posádka už má skoro zabaleno, ještě společnou fotku a jedeme do Korintu na nádraží. Na Korfos se vracím po desáté a jdu se podívat na byt na novou partu, jestli jsou už vzhůru. Dva z nich nespí už, dva ještě. Domlouváme se na třetí hodinu na lodi a jdu uklízet. Ve tři hodiny se nová parta nalodí a vyplouváme. Před sedmou hodinou házíme kotvu v zátoce před Dimitriho tavernou a jdeme na večeři. Tedy já plavu, ostatní plujou na člunu. Všichni dali na mě doporučení, za chvilku máme před sebou pět Dorád na grilu, dva luxusní saláty a litřík bílého. Všichni jsou z večeře nadšení a ještě je čeká ochutnávka různých produktů z Dimitriho farmy. Dalo by se říct, že Vláďu to zaujalo, Jana, Lenka a Andrea nemohou z Dimitriho oči spustit. Došlo i na polibky. Dámy konečně nakoupily a přesouváme se na loď. Všichni jsou z předchozí noci unavení a tak je na lodi za chvilku klidu.

Neděle 1.9.2019 Epidavros – Hydra 34,1NM

Vstáváme kolem osmé, někteří už mají za sebou koupel v moři, Andrea a Vláďa stihli i průzkum potopeného města. Lehce posnídáme a vytahujeme kotvu. Zatím nám skoro vůbec nefouká, proto plujeme na motor. To se naštěstí za chvilku změní, vytahujeme plachty a vypínáme motor. Vítr je spíš slabší, ale nikam nepospícháme a klábosíme v kokpitu. Vypadá to, že se tady na téhle plavbě sešla veselá parta. Před dvěma dny se ještě vzájemně neznali a teď už jedou i ostřejší humor.  Lenka s Vláďou jsou na plachetnici poprvé a ještě se s pohybem lodí seznamují, Jana má za sebou mnoho plaveb v Chorvatsku a Andrea sbírala zkušenosti dokonce v Karibiku. Odpoledne vplouváme do zátoky Mandraki na ostrově Hydra. Stačila krátká instruktáž a Vláďa bravurně zvládl vyvázat lano ke břehu a tím mi výrazně usnadnil kotvení. Máme v plánu procházku do města na večeři. Jelikož máme na lodi tři dámy, tak musíme počítat s delší přípravou. Napřed dlouhá debata co si vezmou na sebe, pak malování a česání a ani ne za hodinu můžeme vyrazit. Vybrali jsme společně malinkou tavernu, celou zakrytou stromy a keři. Moc pěkné místo a jídlo taky skvělé. Vracíme se na loď a jdeme rovnou spát. Zítra nás čeká delší plavba na ostrov Milos.

Pondělí 2.9.2019 Hydra – Milos 66,8NM

Probouzím se před sedmou hodinou a jdu zjistit, kdo je vzhůru a jestli už se Lenka vrátila z ranního běhání. Nakonec ani nevyběhla, protože ji překvapilo pozdější svítání v Řecku a běhat po tmě se jí nechtělo, protože by ji nikdo neviděl. Můžeme tedy rovnou vyplout. Zatímco se dámy povalují v kajutách, já s Vláďou odplouváme. Vláďa bravurně skáče do vody a odvazuje lana, já vytahuju kotvu. Pak jen kousek pro Vláďu couvnu a můžeme vyplout. Že začátku plujeme na motor, ale jen chvilku, protože se zvedá vítr. Vytahujeme plachty, bereme kurz 130 stupňů a chystáme se dát si snídani. V tuhle dobu se už probírá i dámská část posádky. Děvčata připravily snídani a spustily obvyklou lavinu otázek na téma: už ta budem? Trošku kecám, na palubě vládne dobrá nálada, máme ideální podmínky, Viktorka nás pod plnými plachtami posouvá vpřed. Za lodí vláčíme woblery, ale ryby nespolupracují. Zachraňují to dva delfíni, kteří nás navštívili. Chvilku se předváděli před přídí a pak zmizeli v hlubině. Posledních pár mil před cílem vítr lehnul, startujeme motor a už v ústí zátoky na ostrově Milos zastavujeme na koupání. Voda je o něco čerstvější, vítr jí pěkně promíchal. Koupání netrvá dlouho a za pár minut jsme vyvázaný u mola ve městě. Počkáme necelou hodinku, dámy se potřebují upravit a jdeme na večeři. Objednáváme společně velký talíř s gyrosem, souvlaky, kebabem, pitou a tzatziki. K tomu litřík bílého a hodujeme. Po večeři ještě několik skleniček na lodi a jdeme spát.

Úterý 3.9.2019 Milos – Folegandros 42,6NM

Probouzím se po osmé a na lodi už nikdo není. Lenka konečně vyběhla, Jana si prohlíží městečko. Vláďa vzal Andreu na romantickou snídani na stojáka. Postupně je všechny potkávám a domlouváme čas odplutí a suroviny na vaření. Dnes budu krom role kapitána, plnit i roli lodního kuchaře. Ihned po vyplutí tedy mizím v kuchyni a chystám oběd. Bude hovězí guláš s bramborem. Ty brambory vařím nakonec přímo v guláši a celé to jen lehce zahustím. Plujeme na Milosu do zátoky Kleftiko. Je to určitě nejhezčí místo tady na ostrově a dá se tam dostat pouze lodí. Uvařeno mám těsně před zakotvením v zátoce, kdo chce pouští se do jídla hned, někteří dali přednost koupání a oběd si dali až po návratu na loď. V zátoce jsem mile překvapen, protože je tady zhruba čtvrtina lodí, než při minulé plavbě. Také je tentokrát podstatně klidnější moře, prostě ideál. Zátoka má neuvěřitelnou barvu vody, je v ní spousta různých skalisek, v nich jeskyně a tunely, prostě krása, kterou je potřeba vidět na vlastní oči. Posádka je nadšená, třeba Andrea zmizela z dohledu ostatních na víc než hodinu, skoro už jsme si dělali obavy, kde je. Nakonec se vrátila s mnoha gigabyty fotek a videí. Po nějaké době lenošení pokračujeme v plavbě. Fouká hodně čerstvý vítr, Viktorka letí po hladině a ukrajuje míle k ostrovu Folegandros. Tam kotvíme uprostřed široké zátoky těsně před soumrakem. Rychlá večeře a pánská část posádky okamžitě odpadá. Nakonec si v kokpitu udělaly mejdan jen Lenka s Janou.

Středa 4.9.2019 Folegandros – Santorini – Ios 51,8NM

Máme za sebou klidnou noc na kotvě, před sebou plavbu na ostrov Santorini. Je to taková třešnička na dortu téhle plavby. Na Santorini se všichni těší, hlavně dámy očekávají romantickou atmosféru ostrova. Napřed tam musíme doplout a opět nám v tom pomáhá slušný vítr. Po chvilce se udělaly i menší vlny, měly kolem metrů, ale plavčice na Viktorce viděly třímetrové. Na Santorini připlouváme po druhé hodině odpoledne. U mola uvnitř ostrova fouká silný vítr z boku, přistání rozhodně nebude zadarmo. Potřebuju asistenci na mole, proto se Vláda ochotně vrhá do moře a plave k molu. Ovládání kotevního vrátku se chopila Jana, Andrea hází Vláďovi na molo lano, Lenka využila času k přistání na kompletní úpravu zevnějšku. Na mole fouká opravdu hodně a rozhodně to není na delší stání. Vyháním tedy všechny z lodi, některé ještě s hřebenem v ruce. Posádka jde objevovat kouzlo ostrova samostatně, já odvazuji loď a odplouvám na moře. Vytahuju plachtu a pomalinku křižuju dál od ostrova. Až na všichni na ostrově dostatečné pokochají, vrátí se na loď a budeme pokračovat na ostrov Ios. Na mole nakládám v šest večer nadšenou posádku. Hlavně dámská část je okouzlená. Přesto jim obvyklé tři hodiny na prohlídku stačily. Plujeme na motor do zátoky na jihu ostrova Ios. Výhodou tohoto kotviště je, že zátoka je obrovská, docela dobře krytá před větrem a s pískem v hloubce kolem šesti metrů. Připlouváme hodinu po západu slunce. Už za plavby Lenka vaří polévku, k tomu topinky a míchaná vajíčka. Víno v lodní lednici je krásně vychlazené, dámy se těší na slíbenou romantiku. Vláďa jim přes den věnuje maximum pozornosti, ale nasazené tempo ho se soumrakem opouští a k velkému zklamání dám, spokojeně usíná. Nakonec jim to moc nevadí, prý si dokonale vystačí samy. Jdu také do kajuty, protože já na rozdíl od zbytku na palubě, byl celý den v práci.

Čtvrtek 5.9.2010 Ios – Ios 9,3NM

Máme za sebou další klidnou noc na kotvě. Jediné co z noci stojí za zmínku, je snad hluk ozývající se z kajutu Jany a Lenky. Nikdo netušíme co se tam dělo, ale dal jsem jim v noci červené chemické světlo, střední velikosti. Ostatní byli hodní, možná někteří spali trochu nahlas, ale nic hrozného to nebylo. Brzy po ránu máme v kokpitu připravenou snídani a poté se posouváme blíž k pláži. Všichni skáčou do vody a plavou na pláž. Vláďa se vydal na výšlap na asi desetimetrový pahorek u pláže, Jana dala přednost slunění, Andrea naháněla nějaké kešky a Lenka vůbec nevylezla z vody a prošnorchlovala dno v celé zátoce. Na loď přinesla v plavkách snad tunu kamenů a nějaké mušličky.  Po delších plavbách nás dnes čeká odpočinkový den. Někdy po desáté opouštíme zátoku a na motor plujeme do města. Tam po úplně klidné plavbě kotvíme už před jednou hodinou. Jdeme rovnou na nákup a cestou se zastavujeme v obchodě s čerstvými rybami. Nakonec kupujeme pět ryb a já si myslím, že jdeme rovnou na loď vařit. Posádce se postavila do cesty krásná taverna a tak se příprava oběda odkládá až po kafíčku. Chvilku to vypadalo, že na vaření ani nedojde, protože některé dámy, navrhli ochutnat místní víno. S Vláďou jsme je s vynaložením nemalého úsilí od tohoto záměru odradili. Konečně jsme tedy na lodi a může se začít vařit. Já dostal za úkol ryby vyfiletovat, pak už nastoupila Lenka. Z hlav uvařila polévku a ryby upekla na bylinkách. Jana připravila brambory a salát, Vláďa vedl v kokpitu dlouhou diskusi s Andreou a asi vymýšleli plán na večer. Dnešní polévka z čerstvých ryb byla skutečně skvělá, úplně jsem zapomněl na tu včerejší z pytlíku. Dneska o nás Jana s Lenkou opravdu pečovaly skvěle a po polévce nám naservírovaly pečenou ryby na bylinkách, vařené brambory a zeleninový salát. Po jídle jsme se vydali do města. Naším cílem je prohlídnout si místní spletité uličky a vystoupat nahoru nad město, ke kapličce. To se povedlo a všichni se kochají nádherným výhledem a jako všichni před nima, souhlasí s tím, že Ios je hezčí, než celé slavné Santorini. Cestou na loď jsme se zastavili ještě na sklenku vína a chvilku se zdrželi. Možná to bylo i chvilku déle, ale kdo si to má všechno pamatovat.

Pátek 6.9.2019 Ios – Antiparos 24,4NM

Mám na palubě různé lidi, mezi nima je jeden aktivní sportovec, tedy sportovkyně. Je to Lenka a každý večer plánuje, že půjde druhý den běhat. No nevyběhla, ale snídani nám připravila. Loučíme se s Iosem a plujeme na sever. Tentokrát nejsem schopný říct posádce, kam vlastně plujeme. Ne že bych nevěděl, kde jsme, ale slibuju jim kratší plavbu a vítr se neustále stáčí. Na lodi je to jak po vymření, všichni spí. Chvilku plujeme na Paros, pak zas na Antiparos, dokonce zvažujeme Šerifos. Když jsem asi pětkrát změnil cíl dnešní plavby, tak vítr lehá a volíme to, co máme nejblíže. To je Antiparos. Je tam krásná široká zátoka, kde se pěkně stojí na kotvě.

Sobota 7.9.2019 Antiparos – Naxos 28,5NM

Tentokrát je cíl naší plavby o dost jasnější. Vítr nabral dech a zadul slušnou silou. Fouká čistý sever, proto plujeme na bočák, směrem na Naxos. Plavba kolem Parosu ubíhá pěkně a bez větších komplikací, ale to přestává platit v úžině mezi Parosem a Naxosem. Je z toho ostrá stoupačka a taky nás občas skropí sprška slané vody. Kupodivu to v posádce vyvolává úsměv. S přibývající frekvencí slané sprchy ubývá počet členů na palubě, až jsem v kokpitu sám. Do přístavu to máme už jen kousek, nastupuje obvyklý rituál. Napřed je potřeba sbalit pruty, opět jsme woblery ve vodě koupali zbytečně. Potom připravit lana a fendry a můžeme vybrat místo na přistání. Přístav na Naxosu je poměrně velký, ale část vyhrazená pro sportovní lodě je maličká. U vjezdu na nás mává správce a naviguje nás na konec mola, vlastně už mimo něj. Tam se vyvazujeme na loď stojící na kraji, ještě porovnat fendry a máme hotovo. Budeme mít malinko ztížený přístup na břeh, protože musíme chodit přes sousední loď. Dali jsme si jen malou svačinku a jdeme na prohlídku města. Začínáme na pahorku za přístavem, na něm je už pár tisíc let, rozestavěný Apollonův chrám. No, asi už ho nedostaví. Jak by řekl pan Werich, lidé už v současné době mají jiné bohy a ty staré už sesadili (je to z pohádky o orlech a hovniválech). Od chrámu je krásný výhled na město a po pořízení několika fotek si jdeme město prohlédnout. Jsou tam takové ty uzoučké a spletité uličky a v nich spousta krámků. No a když jdete se třema ženskejma, tak si buďte jistí, že to bude na dlouho. Po dlouhé době a prohlídce asi dvou set krámků holky asi už taky dostaly hlad a konečně můžeme jít na večeři. Dneska volíme klasiku, to znamená salát, gyros, kebab a jehněčí špíz. Byla to vskutku opulentní hostina. Pomalu se blíží soumrak a to je pro mě a pro Vláďu znamení, že brzy půjdeme spát. Večery na lodi mají dámy většinou pro sebe, kdyby měli ještě týden navíc, tak by stihly probrat snad všechny problémy světa.

Neděle 8.9.2019 Naxos – Paros 21,9NM

Vyplouváme hned po snídani a čeká nás ostrá stoupačka na třicet mil vzdálený ostrov Tinos. Všichni se připravují na náročnější plavbu a tentokrát to chtějí mít co nejdříve za sebou. Plujeme jen s genou, loď jde do náklonu, voda stříká všude okolo nás, prostě skutečnej jachting se vším co k tomu patří. Po hodině plavby se nám daří přestoupat sever ostrova Paros. Zvedly se vlny, vítr nepolevuje, plavba má do pohodlné opravdu daleko. Krátká porada a měníme plán, dnes zůstaneme na Parosu. Změnou kurzu se plavba citelně zklidňuje a po dvou hodinách kotvíme v přístavu. Bohužel je místo jen na návětrné straně, takže nic moc bezpečného to není. Zůstávám tedy s Viktorkou, ostatní jdou do města. Město se prohlídli, stihli i lehkou svačinku a když přišli na loď, odplouváme od mola dál do zátoky na kotvu.

Pondělí 9.9.2019 Paros – Tinos 33,1NM

Vítr nepolevuje a tentokrát nemůžeme nikam uhnout, protože je na čase začít postupovat na sever. Motáme se tady v okolí Parosu už třetí den a máme ještě další cíle na téhle plavbě. Jedním z nich je jehněčí kolínko v citrónové omáčce na ostrově Tinos. To za trochu nepohodlí při plavbě určitě stojí. Všichni souhlasí a morálně se připravují na další náročnější plavbu. Ze zátoky vyplouváme na motor a na volném moři je jasné, že to máme přímo proti větru. Fouká něco přes dvacet uzlů, naše rychlost na motor proti větru a vlnám je okolo čtyř uzlů. Tentokrát jsme rozhodly nechat plachty odpočinout a na Tinos doplout na motor. Chvilku jsem sice uvažoval o tom, že Tinos vynecháme, ale to jehněčí je tam opravdu tak skvělé, že to vydržíme i na motor. Plavba nám ubíhá spokojeně, naštěstí jsme na lodi a žádná ponorka se zatím nedostavila. Každý z posádka je něčím zajímavý a tak si máme co vyprávět a co poslouchat. Během plavby vítr střídavě sílí a pak zas na chvilku slábne. Takhle to bylo až asi čtyři míle před Tinos. Tam mě napřed zaujala barva moře před přídí. To co je normálně modré, bylo bílé. Moře bylo napěněno jak naše plzeňský a když jsme do toho vpluli, udeřil do nás vítr pořádnou silou. Všichni jsou v lodi, já musím kormidlovat a občas se snažím si vypláchnout sůl z očí sladkou vodou. Vítr trhá vršky vln a ty letí vodorovně nad hladinou. Sem v kokpitu sám a tak si neberu servítky a hlasitě sděluji Poseidonovi, co si o něm myslím. Ty čtyři míle jsme pluli dvě hodiny. Přestalo to až uvnitř přístavního bazénu. Moje skvělá posádka mi hned po zakotvení servíruje horkou polívku. Je sice teplo, ale v tom větru a v tý permanentní myčce jsem se dost ochladil. Jsme na Tinosu a já si mohu odškrtnout další splněný slib. Tady nás čeká jedna z nejlepších večeří z celé plavby. Je třeba myslet i na duchovno, proto naše kroky vedou napřed do kostela. Tady na Tinosu je ten slavnej křesťanskej ostrov, ke kterýmu se věřící plazí po kolenou. Nějak se nemůžu zbavit dojmu, že kostel dostal o dost méně času, než krámky na cestě zpět do přístavu. No a hned u přístavu, je ta vysněná taverna. Dáváme si vodu a víno, skvělej salát, na stole máme prakticky stejný chleba jako u nás doma a konečně si objednáváme to jehněčí. Je nás pět a výsledek byl čtyřikrát jehněčí kolínko v citrónové omáčce a jedna ryba na grilu. Tu si dala Jana, ale Lenka jí jehněčí dala ochutnat. Pak jsme dostali od majitele nějakou sladkost no a jako obvykle na spláchnutí místní pálenku. Než jsme odešli, tak holky ještě důkladně zulíbaly majitele taverny. Super chlapík, mám ho také rád, ale omezil jsem se jen na podání ruky. Máme za sebou několik náročnějších dní a ta večeře mě a Vláďu dorazila. Jdeme spát hned po příchodu na loď, Andrea také mizí v kajutě a Jana s Lenkou prý jdou ještě na procházku. Prdlajs na procházku, šli okukovat místní mládence a ochutnávat produkty barů v okolí. Možná ne všech, ale v jednom byly určitě.

 Úterý 10.9.2019 Tinos – Kythnos 34,7NM

Příjemná plavba na plachty, celé to pěkně uteklo a konečně máme první rybu. Po zakotvení se vaří rybí polévka. Sice jsme chytili tuňáka a z toho většinou jako první dělám tatarák, ale tenhle junior by pro všechny byl jen na ochutnání. Proto jsme společně rozhodli a bude polévka. Do přípravy se tentokrát zapojil i Vláďa, obíral maso. Nakonec nějaké bylo i v té polívce. Na Kythnosu je hlavní atrakcí místní termální pramen, který ústí přímo do moře. Všichni se do něj na pěknou chvilku naložili a léčili si tak unavená těla po náročnějších plavbách posledních dnů. Já se povaloval na lodi a když přišli ostatní, jdeme na večeři. Prý vybrali tavernu a majitel jim slíbil litr vína grátis. Vím okamžitě, o kterou tavernu se jedná a s úsměvem jim potvrzuji jejich volbu, přesně tuhle tavernu jsem se jim chystal doporučit. Večeře byla opět skvělá, celá posádka si pochutnala. Všichni jsou z místní kuchyně nadšení. Myslím tím tady v Řecku. Já to mám o něco složitější. Jelikož tu trávím ročně zhruba sedm měsíců a nabídka je v tavernách hodně podobná, tak mám občas problém si vybrat. Po večeři jsme si dali ještě džbánek a pak ještě další.

Středa 11.9.2019 Kythnos – Sounio 27,4NM

Opět se probouzím jako poslední, všichni už jsou aktivní a dokonce někteří mají za sebou i ranní koupel v místním termálním pramenu. K snídani dostávám velkou porci rybí polévky, uvařené ze včerejšího úlovku. Vypadá to tak, že jsme si včera odbyli závěrečný večírek. Večer v taverně bylo veselo a padlo k tomu několik džbánků vína. Vyplouváme někdy před polednem a na motor míříme kolem severního cípu ostrova směrem na Sounio. Těsně před obeplutím nejsevernějšího bodu se rozebzučel naviják a v prutu je cítit podstatně silnější tah, než včera. Zpomalujeme a já pomalu zdolávám rybu. Za chvilku je s námi na palubě tuňák a má okolo 50 centimetrů. Tohle je rozhodně ryba pro všechny. Plujeme na plachty v dost silném větru. Občas nás ošplouchne větší vlna, ale nikdo si z toho nic moc nedělá. Vláďa je na svém místě v salonu a holky se postupně přesouvají mezi kokpitem a kajutama. Po skoro dvou týdnech už zvládají za plavby i číst knížku v kajutě, nebo prostě pospávají. V kokpitu se scházíme až u zátoky Sounio, všichni obdivují chrám boha všech moří – Poseidona. Telefony a foťáky cvakají další neuvěřitelné záběry. Kotvu jsme hodili přímo pod chrámem a já jdu rovnou zpracovat toho dnešního krasavce. Tedy napřed se s ním všichni vyfotí, hlavně holky obdivují je pevné a svalnaté tělo. Z tuňáka jsem připravil mísu tataráku a ještě zbylo pár kousků na pánev. Když jsem tatarák dal do lednice odležet, chopila se práce Jana a připravila topinky. Pak už se ozývalo pouze mlaskání, přerušované slovy chvály nad tou pochoutkou. Dneska rozhodně žádný večírek nebude. Veškerá krev se přesouvá do žaludku a já s Vláďou jdeme skoro hned spát. Dívčí část posádky si ještě dala sklenku a pak prý šli taky spát. No nekontroloval jsem je, tak jim to budeme věřit.

Čtvrtek 12.9.2019 Sounio – Athény 26NM

Máme před sebou poslední etapu téhle plavby. Podle původního plánu míříme do Athén, tam se půjdeme podívat do města, na večeři a konec. Vyplouváme už před devátou, hned po té, co nám Lenka naservírovala snídani. Napřed se do kuchyně moc nehrnula, ale zhruba v půlce plavby se pustila do vaření a protože jsme ji hodně a hlasitě chválili, tak začala být aktivnější. Po delší době nás čeká klidná plavba. Holky vystavily těla sluníčku, mi si s Vláďou celou dobu povídali, na palubě vládla příjemně líná nálada. O chvilku vzrušení se postaral další tuňák a pak ještě jeden. Celou plavbu to nešlo a teď máme úlovek už třetí den za sebou. Už během plavby Jana chystá z úlovku oběd. Dává k tomu vše, co v kuchyni najde, ale nedejte se zmást, rozhodně se nejednalo o nějaký kompromis. Před Athénama ještě zastavujeme na koupání, pro posádku poslední. Pak už se vyvazujeme na mole v maríně a Jana během několika okamžiků servíruje nádherně pečenou rybu na bramborách a další zelenině. Pak už vyrážíme do města. Andrea se ujímá role průvodce, ona vlastně po celou plavbu za nás řešila organizační věci, taky stihla Vláďu a Janu naučit pracovat s facebokem, prostě každý měl svůj díl práce. Do města jedeme tramvají tam a pak zase kousek zpátky, ale nakonec jsme našli, co jsme potřebovali. Já se ve městě necítím nijak zvlášť dobře, všude davy turistů a prodavaček různých cetek. Vláďa jako hlavní gentleman výpravy kupuje děvčatům od pouličních prodavaček růže a ty ho za to odměňují úsměvem. Myslím, že se mu to líbí. Vracíme se do maríny a večeři si dáváme až tam. Nabídka není nejlepší, všichni si objednali salát a já Burger. Pak se přesouváme na loď a dle obvyklého scénáře, já a Vláďa jdeme rovnou spát, Andrea taky mizí v kajutě a Lenka s Janou klábosí v kokpitu. Dokonce je tam nacházím i chvilku po půlnoci, kdy mě probudil zlý sen. Zdálo se mi, že mě na ulici přejel tank. Asi potřebuju dovolenou. Třeba takovou, jakou si užívají holky. V kokpitu je opět veselo a je lepší vyklidit pole, protože už si ze mě zase utahujou.

Pátek 13.9.2019 Kyklady Tour ukončena

V kuchyni opět Lenka a došlo i na ty týden slibovaná vajíčka. K tomu fazole, Jana už stihla dojít pro čerstvý chléb, na mimořádnou péči si nemůžu stěžovat. Po snídani posádka balí, já vyrážím do města, potřebuju nový prut. Když jsem se vrátil, tak je na lodi šrumec. Andrea šla zaplatit a dostala vynadáno, že jsme si na molo v maríně stoupli bez objednání a prý máme okamžitě zmizet. Všichni tedy balí a já se chystám vyplout. Ještě pořád jsme v Řecku, když správce vidí, že se posádka balí, už se usmívá. Ještě poslední společná fotka a odplouvám od mola. Tam mi mávají čtyři, před čtrnácti dny neznámí lidi. Teď bych asi řekl kamarádi.

Andreo, Jano, Lenko a Vláďo, byla to skvělá plavba a hlavně byla celou dobu výborná nálada. Tak třeba zas někdy na Viktorce.

 

---

 

24-31.8.2019 ty co se znají ze školky🙂   126,2NM

Tomáš, Jitka, Vítek, Iva, Rosťa a Markéta

Někdy začátkem roku se ozvala paní, že by ráda jela na Viktorku, ale jsou jen tři. I tohle se dán řešit a doplnit někým, kdo má o dovolené podobnou představu. Zanedlouho se přihlásila další paní a tak jsem je navzájem zkontaktoval. Svět je malý a na náhody v něm není nouze, brzy jsem se dozvěděl, že jsou ze stejného města a děti se znají ze školky.

Tahle posádka je tedy složená, ale jelikož se vzájemně znají, letí jedním letadlem. Čekám tedy na ně v sobotu odpoledne na nádraží. Na lodi je vše připraveno, včetně dětských plavacích vest. V davu jsem českou partu poznal opět spolehlivě, ale něco tady nehraje. Děti se sice znají ze školky, ale třeba Rosťa je skoro stejně velký jako já. Asi do té školky chodily už před nějakou dobou. Vyplouváme až v neděli, protože jsme na Korfos přijeli až k večeru a chvilku trvalo, než se na lodi zabydleli. Taky jsme museli odvézt kufry do bytu, protože to vypadalo, že se ke mně tahle posádka stěhuje natrvalo. Alespoň podle velikosti zavazadel. Vypluli jsme tedy v neděli dopoledne. Vydali jsme se na první koupání do zátoky na ostrově Agistri. Ještě než jsme tam stačili doplout, naskákala posádka na moři do vody a všichni si vyzkoušeli jaké to je, když se nechají za lodí táhnout na laně. V zátoce kluci berou masky, šnorchly a ploutve a věnují se potápění. Daří se jim vylovit několik mušlí a jsou zjevně spokojeni. Rozhodli jsme se ještě pro jednu zastávku a to o kousek dál, na Želvím ostrově. On se tak ve skutečnosti nejmenuje, ale jednou jsme tam objevili velkou želvu a od té doby je to Želví ostrov. I tady kluci pokračují v objevování všeho možného, co mořské dno nabízí. Pak přeplouváme na Methanu a rovnou na večeři do kavárny, na skvělou pizzu. Jako vždy si ji dáváme ve dvojicích napůl, jen Rosťa se rozhodl ji zdolat sám. Přesto, že je to v patnácti letech chlap jak hora, tak to nedal. V pondělí jde posádka prozkoumat místní sirné prameny. Opět jsem se nepřipojil, vůně pukavců mě ještě stále neláká. Po jejich návratu na loď odplouváme směr Ermioni. Proplujeme průplavem kolem Porosu a zastavujeme až v zátoce kousek od východního cípu Peloponésu. Ano, je to ta s tou kantýnou. Je to nádherné místo, z moře moc neláká, takže tu často býváme sami, ale je to tam fakt kouzelné. Odpoledne pokračujeme v plavbě do Ermioni. Tam bereme jedno z posledních míst, posádka ještě odběhne na koupačku a pak jdeme na večeři do taverny Kavos. Tahle posádka načetla snad celý deník kapitána a vědí, že právě v Ermioni kupujeme často krevety, které pak já posádce připravím. Proto ráno jdeme na nákup a pak plujeme na ostrov Hydra. Původně jsme chtěli, zastavit na ostrově Dokos, ale tam plula velká flotila lodí a volíme raději klid v zátoce Mandraki na Hydře. Tam e po zakotvení pouštím do přípravy krevet. Tentokrát si mě u toho posádka natáčí na video a posílají to on-line dceři domů. Tak jsem si holt musel dát záležet. Nic nezbylo a radost mi udělal hlavně Tomáš, protože dopředu avizoval, že krevety moc nemusí. Tak teď už musí. Po obědě lenošení a koupání, v podvečer posádka vyráží do města. Já zůstávám na lodi, protože dost fouká a bude lepší mít loď pod dohledem. Posádce se na Hydře moc líbilo, vrátili se na loď až těsně před půlnocí. Ve středu ráno vítr ještě přidal na síle a naše stání přestává být pohodlné a bude lepší odplout. Kotva drží jen tak tak, proto posílám Vítka do vody odvázat lana, Rosťa se ujímá své pozice u kotevního vrátku a odplouváme od břehu. Já si v té chvíli myslím, že mám na břehu jenom Vítka a ostatní, že jsou ještě v kajutách. No, není to pravda. Jitka vyrazila na ranní běh a Iva s Markétou někam na procházku. Postupně se vrací a v dost silném větru je Vítek transportuje v člunu na loď. V zátoce je docela slušná mela, protože odplouvají téměř všechny lodě najednou a některé si vzájemně kradou kotvy. Odplouváme tedy opět kompletní směr Poros. Napřed chvilku na motor, ale za chvilku vytahujeme genu a plachtíme. Plavbu si nejvíce užívá Tomáš, do kormidlování se zapojil i Rosťa, Vítek jako obvykle během plavby spí a Jitka s Ivou a Markétou objevují kouzlo jachtingu s lehkou nedůvěrou. Občas do kokpitu šplouchne trocha vody, loď se občas o něco víc nakloní a taky občas některá z dam lehce vykřikne, ale postupně získávají i při takovéhle plavbě k lodi důvěru a pak si to i užívají. Zastavujeme v závětří ostrova Poros na koupání a na přípravu oběda. Opět koupání, potápění a lenošení. V podvečer zvedáme kotvu a plujeme do města zakotvit na noc. Dětem jsem prozradil, že kousek od lodi je prodejna, ve které mají asi šedesát druhů zmrzlin. Děti tedy vyskakují z lodi ochotně na břeh a rodiče je následují. Čas před večeří využívá posádka na procházku, když se vrátili na loď, ptali se, kam jim doporučím jít na večeři. Doporučil jsem jim tavernu Pod Platanem a je to ta samá, kterou si během procházky taky vybrali. Ve čtvrtek plujeme opět na plachty do Epidavru, se zastávkou na ostrově Moni. To je ta zátoka s jeskyní. Pak plavba do zátoky k Dimitrimu a samozřejmě na večeři. Čtyřikrát Doráda na grilu, dvakrát chobotnice, dvakrát Athina Eco Farm salát, dvakrát hranolky, něco k pití, to vše za osmdesát eur. Všichni si pochutnali, nejvíc asi Sea food žrout Vítek. Nad chobotnicí se přímo rozplýval. Už za tmy plaveme na loď a jen chvilku posedíme v kokpitu a jdeme spát. Na pátek máme v plánu napřed koupání, samozřejmě průzkum potopeného města. Pak se přesouváme do města, k Míše do krámku. Tam trávíme víc než hodinu, Jitka s Ivou si nechávají od Míši vše vysvětlit a pak si kupují olej, různé koření a podobně. V poledne odplouváme a to rovnou na Korfos. Dospělí chtějí na výlet do Epidavru na památky a děti se skoro dobrovolně přidávají. Byl to fajn týden, opět to uběhlo jak voda. Skoro všichni si vyzkoušeli kormidlování, nejvíc aktivní byl Rosťa. Tomáš vypadal, že k nákaze bacilem jménem jachting nemá daleko, tak uvidíme. Všem dík za prima týden na moři a pozdravujte doma v ČR.

25.8.2019 Korfos – Methana 25,2NM

26.8.2019 Methana – Ermioni 29NM

27.8.2019 Ermioni – Hydra 12,7NM

28.8.2019 Hydra – Poros 19,1NM

29.8.2019 Poros – Epidavros 28,8NM

30.8.2019 Epidavros – Korfos 11,4NM

 

---

 

17-24.8.2019 Bývalý šéf s rodinou   168,4NM

Ivo, Jitka, Martin a Elen

Když se chystají na Viktorku lidé, kteří mě neznají, chápu, že mají nějaké dotazy. Cipísek trumfnul všechny dosavadní posádky bezpečně a to se známe hodně přes dvacet let. Je to prostě pořád stejnej puntičkář, jako když mi dělal šéfa🙂

V sobotu odpoledne jsem odvezl bývalou posádku na nádraží do Korintu, jelikož tahle už byla v Řecku několik dní, povedlo se nám to načasovat tak, že už tam Cipísek s rodinou čekal. Na lodi jsme tedy byli včas a rovnou jsme vypluli. Máme namířeno na večeři do Epidavru. Během plavby se docela dost rozfoukalo a nechtělo se nám stát ve větru v zátoce na kotvě, proto měníme plán, plujeme na Methanu, do přístavu Vathi. Na sobotu večer tam bylo docela plno, ale místo se našlo a ihned po zakotvení jdeme na večeři. Ráno po snídani rovnou vyplouváme. Obeplouváme Methanu, protože chceme ulovit rybu, plujeme venkem kolem Porosu. Vyplatilo se to, za nedlouho se rozdrnčel naviják a na prutu je první tuňák. Pak ještě dva. Docela se dařilo, až na malou drobnost. Ty tuňáci měli asi patnáct centimetrů. Dostali svobodu a na jídlo jsme zašli do taverny Kavos v Ermioni. Vzhledem k tomu, že jsme vypluli už v sobotu a v neděli urazili slušný kus cesty, máme vlastně den navíc a tak plujeme dál na západ, na ostrov Spetses. Cestou se ještě zastavujeme na takové malé skále na koupání a taky na přípravu oběda. Bývá zvykem, že po návštěvě Ermioni máme v lednici pěkně velké krevety a ty já pak posádce připravím. Nestěžovali si, huby měli mastný až za ušima. Nasycení vyplouváme dál a opět měníme plán a plujeme do zátoky na pevnině. Nikdy jsem na tomhle místě nebyl, tak rád prozkoumám něco nového. Zátoka je hluboká a lemovaná skalami. Moc pěkné místo. Na konci zátoky je úplně nová marína, bohužel ještě není otevřená. Ono asi nebude o co stát, protože je skutečně obrovská. Jdeme tedy na kotvu do zátoky. Tam je docela husto, možná úplně doslova. Stojí tady několik lodí s duhovou vlajkou. Aby bylo jasno, nemám vůbec nic proti homosexuálům. Jsou to prostě lidé jako jiní, ale tohle byli buzeranti. Jak jinak nazvat chlapy, co se po sobě na lodi za doprovodu hlasité hudby plazí a představují různé pohyby. Zvedáme kotvu a plujeme jinam. Napřed na Spetses, ale tam je beznadějně plno, pak do jiné zátoky, kde je klid a jen pár lodí. Původně jsme plánovali večeři někde v taverně, ale zůstáváme na lodi a vaříme ze zbytků lodní kuchyně. Cipísek nakonec vykouzlil omelety, takže spát jdeme opět nasyceni. Ráno plujeme opět na Spetses, tam v bezvětří kotvíme u mola a posádka jde do města na snídani. Já zůstávám na lodi, vím proč. Postupně se totiž začíná zvedat vítr od severu, jelikož stojíme na návětrné straně mola, není to nic moc. Vlny jsou větší a větší a posádka nikde. Nakonec tedy odplouvám bez nich. Na lodi je stále pohoda, proto jsem se rozhodl je znovu naložit, jen není jasné kde. Telefonem je směřuju na molo trajektů, tam si naskočí a zmizíme. Bohužel Port Police je ostražitá a musíme změnit plán. Od mola ve městě mezitím odplula loď a tak se uvolnilo místo na jeho závětrné straně. Napřed musím počkat, až si lodě u mola rozmotají kotvy a pak už bez problémů posádka skáče na loď a odplouváme. Plujeme na Hydru. Máme to na stoupačku a plavbu si skutečně užíváme. Mezi Dokosem a Hydrou to na chvilku hodně sílí, ale křižujeme dál. Poslední kousek balíme plachty a vplouváme do města na Hydře do přístavu. Opět jen na kukačku, protože se tam nedá nikdy zakotvit. Je tam neustále plno. No tentokrát přesně v okamžiku, kdy jsme vpluli dovnitř, jedna loď odplouvala. Ochotně jsme vzali její místo a zůstali tam přes noc. Ráno se odehrává tradiční představení. Odplouvající lodě si vzájemně motají a vytahují kotvy, vypadá to příšerně. Snad zázrakem nás nikdo do téhle frašky na přístavní manévry nezatáhl. Když se situace uklidnila, vypluli jsme. Pomalu se vracíme směrem ke Korfosu, v plánu máme Poros. Napřed vybíráme kousek před městem zátoku na koupání. Koupání a potápění jsme si užili do syta a došlo i na šlofíčka. Pozdě odpoledne zvedáme kotvu a přesouváme se do města. Tam nás zastavila hlídka Port Police a poslala zpět. Průplav z této strany je uzavřený. Později jsme se dozvěděli, že tam vletěl vrtulník do drátů a spadnul do moře. Opět tedy změna plánu a plujeme na Methanu. Tam je dost plno, poslední místo se pokouší obsadit pětačtyřicítka Beneteau Oceanis. Nevešli se tam a tak je řada na nás. My se vešli a tak jdeme rovnou na večeři. Ve čtvrtek nám zbývá jen kousek plavby. Na koupání se přesouváme na ostrůvek Moni, na jeho východní straně je malá zátoka s jeskyní. Docela pěkná atrakce. Nakonec tam není jeskyně jen jedna, Martin objevil druhou, ale ta má vchod pod hladinou a musí se do ní podplavat. Čtvrtek večer je jasný, večeře u Dimitriho. Připlouváme sice v dobu, kdy zavírá kuchyně, ale vidí nás připlouvat a počkají. Večeře byla opět skvělá, výborné ryby na grilu a luxusní salát. Taky místní vínko Cipískům zachutnalo, tak jsme se chvilku zdrželi. Pátek už jen koupání, šnorchlování u potopeného města a odpoledne přeplavba na Korfos. Po šesté házíme kotvu, společná fotka a večeře a je konec další plavby. Cipísci se stěhují na byt, protože odjíždějí až v neděli, já chystám loď pro další posádku.

 

17.8.2019 Korfos – Methana (Vathi) 16,2NM

18.8.2019 Methana – Ermioni 39,1NM

19.8.2019 Ermioni – Spetses – Kosta 28NM

20.8.2019 Kosta – Spetses – Hydra 23,3NM

21.8.2019 Hydra – Methana 25,5NM

22.8.2019 Methana – Epidavros 22,5NM

23.8.2019 Epidavros – Korfos 13,8NM

 

---

  

10-17.8.2019 Bývalý kolega s rodinnou   114,8NM

Jarda, Vlaďka, Tobík, Verunka a Nelinka

S Jardou jsme byli kolegové ve Vodafonu. On se tam stará o finance, já se tenkrát staral o jejich utrácení, takže jsme se dost často potkávali. Dva roky mě sledoval a pak vzal na Viktorku na jejich první dovolenou na plachetnici celou rodinu. Popis plavby slíbila Vlaďka, tak uvidíme, co se dočteme.

Sice jsme si museli chvilku počkat, ale už je tady další popis dovolené na Viktorce očima posádky. Tak příjemné čtení.

 

Sobota 10.8., Přišimasy (CZ) – Korfos (GR)

Naše několik měsíců rezervované dobrodružství s Jirkou začalo hned v sobotu ráno ještě bez Jirky 🙂

Doprava po vlastní ose byla pestrá a vážně jsme si to užili :-). Auto, metro, autobus, letadlo, vlak… výstup v Korinthu, kde na nás čekal již rozesmátý Jirka. Pobavili jsme ho naší avizovanou úspornou bagáží, která se sotva vešla do auta (ale uznejte: 1 velký kufr a 2 menší pro 5 člennou rodinu na týden není zas tak moc, že?)… Cestování pokračovalo už jen poslední třičtvrtě hodinku a náš životní rekord v počtu dopravních prostředků použitých za jeden den byl završen ubytováním se na Viktorce. Po prvním vykoupání v moři se pomalu schylovalo k večeři, takže bylo dost rozumné vyplout prvně až další den…

Neděle 11.8., Korinth – Methana

Malý nákup potravin, snídaně, cachtání v moři a pozoooor! Vyplouváme, a to směr Methana – městečko, kde najdete zajímavost pro zrak i čich: sirný léčivý pramen, který zátoce, kde se nachází, dodává neuvěřitelně nádhernou světle blankytnou modrou barvu, a pro citlivý nos pocit, že se poblíž nachází víc než jeden pukavec … Ale koupel v mléčně modrobílé slané vodě stojí za to. To ale předbíháme – hlavně cesta je tady přeci cíl a tak nejde nezmínit fotogenický průplav kolem nádherného městečka Poros, mořskou želvu, která nás hned na první plavbě přišla pozdravit, kotvení v zátoce s malou lehce zalidněnou pláží a první plavání z lodi na břeh (s vodotěsnými příručními vaky na nezbytné věci). Děti s maminkou také zkouší na další části cesty avizovanou atrakci – plavba za lodí na laně. Je to parádní osvěžení, když zátoka ke kotvení není zrovna po ruce … Hned na první plavbě zažíváme, co to znamená plout na plachty a je to super! Zvuk motoru ztichl a my tiše rozrážíme hladinu, i když notně nakloněni, jak se vítr opírá do plachet. Je to skvělý zážitek! Tedy hlavně pro nás dospělé, děti by raději pluly na motor a v rovnovážnější poloze.

Pondělí 12.8., Methana – Ermioni

Kolem poledne vyplouváme směr Ermioni. Moře, ostrůvky, slunce, jasné nebe, ostatní lodě… Užíváme si výhledů z paluby, příjemného vánku ve stínu pod přístřeškem. Děti nemají tolik trpělivosti na kochání se a rozjímání a tak střídavě mizí v kajutách. Než doplujeme na další pláž, krátí čas elektronickou zábavou… Ovšem zastávka v zapadlé zátoce, kterou Jirka pracovně nazývá u „dědka a báby“ stojí za to. Je to podle nás nejlepší pláž ze všech. Ač se dá na ní dostat po nějaké polňačce i autem, lidí je minimum, příroda panenská a „Cantine“ komunikativní babičky, dědy a jejich už zhruba 20 let dospělé dcery, má svou neopakovatelnou atmosféru, trochu kontrastní v porovnání s různými kilometrovými plážemi v obrovských turistických letoviscích… Ledová káva tady podtrhuje naší zážitkovou turistiku. Stačí už jen doplavat zpátky k lodi a pokračovat v plavbě… V Ermioni je v přístavu narváno, ale to by nebyl zkušený a spolehlivý kapitán Jirka, aby situaci zdárně nevyřešil a nezakončil naši dnešní plavbu zdárným kotvením u přístavního mola na druhé straně městečka…

Úterý 13.8., Ermioni – Hydra

Ráno vyrážíme do rybárny pro čerstvé krevety s vidinou poznání Jirkova kuchařského umění… Po malém ranním nákupu a kávičce vyrážíme směr Hydra a zároveň opouštíme nejvzdálenější bod naší

mořské pouti. Dosahování dalších cílů na naší cestě vlastně znamená neúprosné přibližování se k domovskému přístavu Korfos a tedy náznaky, že se naše dovolená dostala do své druhé poloviny.. Čeká nás opět pohoda, kochání se výhledy… Po několika málo hodinách připlouváme na vytýčený ostrov Hydra. Městečko se stejným názvem láká již z paluby lodi k prohlídce svou vizuální malebností… Míjíme ho a kotvíme v klidné zátoce Mandraki za městem… Ke kotvení zde se váže veselý příběh, o kapitánovi, který se snažil do pomoci na břehu zapojit jednoho člena posádky, ale na první pokus se to úplně nepovedlo, ale to nikterak pohotovému a zkušenému kapitánovi nezabránilo v úspěšném kotvení bez ztráty na životech i majetku okolních lodí… Krevety zakoupené v Ermioni, pečlivě chlazené v lodní lednici, se hlásí o slovo… Přírodní odpad z krevet, vhazován při přípravě přímo do vody, láká rybičky k zakousnutí a tak se po chvíli děti radují z pohledu, který připomíná kotvení uprostřed akvária. A zpátky ke krevetám – teď už tepelně upraveným! Přátelé, je to bomba! Jirka nám předkládá krevety orestované na olivovém oleji, s česnekem a petrželovou natí. Jsou tak výtečné, že je jedí i naše, co do konzumace potravin, velmi konzervativní děti (nutno podotknout, že tento luxusní pokrm byl připravován v lodní pidi kuchyňce)…

Po koupání je program jasný, jdeme se podívat a najíst do Hydry… Jen je k tomu potřeba absolvovat malé dobrodružství – přesunout se suchou nohou na nafukovacím miničlunu od lodi na břeh dobrých 7 m. I na tomto dopravním prostředku se Jirka osvědčuje jako spolehlivý kapitán, kormidelník a průvodce a téměř dokonale zdoláváme i tuto překážku… Cesta do městečka vede podél moře a je nesmírně fotogenická – fotím vše a loudám se za naší výpravou poslední… Kostelíček, oleandry, západ slunce… Nic z toho a ani nic dalšího nesmí uniknout mému objektivu… Hydra je krásná a malebná… Nesmí sem auta a je to na atmosféře městečka znát… Po večeři vyrážíme zpět, ale máme bojový úkol. Koupit vajíčka na palačinky, které Jirka slíbil dětem k snídani…

Středa 14.8. Hydra – Aegina (Perdica)

Správný chlap i kapitán samozřejmě drží slovo, a tak v zátoce Mandraki probíhá luxusní snídaně nejen pro děti, ale i pro dospělé…

Po snídani koupání, krmení dravé zvěře v okolí lodi chlebem a můžeme vyplout směr ostrov Aegina. Dnes plujeme do městečka Perdica, kde nás Jirka láká na písečnou pláž s přístupem do vody a la Balaton… A co Jirka slíbí, to také nastane. Pláž je moc příjemná, děti si užívají bezpečné vodní radovánky. Ježci nehrozí, a tak je možné koupat se pěkně naboso…

Čtvrtek 15.8. Aegina (Perdica) – Epidavros – Korfos

Dopoledne si ještě užíváme místní pláž, v přilehlé kavárně vychutnáváme (zase) kávu a před polednem vyrážíme na avizovanou zastávku v Epidavru. Jirka odvážným členům posádky slibuje možnost zastavit se cestou u jeskyně a zaplavat si do ní. Z dálky úzká průrva ve skále překvapuje zblízka svým tajuplným prostorem. S vidinou zážitku hodného pravým mořským pannám, se na průzkum vydávají i naše děvčata… Kolem lodi je nádherné safírové moře. Jen voda, skály, klid a opodál jedna menší zakotvená loď. Krásné místo…

Ještě zdoláváme pár mil a blížíme se k pěkné zátoce plné zeleně za Epidavrem. Stojíme jen na kotvě, nebe nad námi vypadá na bouřku a zvedá se vítr. Není ale zas tak veliký, aby nám zabránil prozkoumat zaplavené starověké město cca 50 m od břehu. Pohled z potápěčských brýlí na zbytky zdí starověkého města je úchvatný i děsivý zároveň. Tam, kde se před tisíci let procházeli a bydleli lidé, je jen voda a ticho… Tady dotepal před dávnými lety život zřejmě po zemětřesení…

Po koupání si tělo žádá občerstvení. Z lodi zaparkované cca 50 m od břehu je potřeba dostat se na břeh k restauraci. Jsou jen 2 možnosti – nafukovací člun nebo plavání. Já se ráda ještě ráda osvěžím, a tak balím šaty do vaku a vrhám se do vln J… Jirka nakládá oblečenou posádku v počtu 3 děti + 1 muž. Hladké přistání je však lehce pokaženo nečekanou koupelí způsobenou srážkou s vlnou J, naše prostřední dcerka mohla klidně plavat ke břehu v oblečení a byla mi na tom stejně J… O vynikajícím jídle u Dimitrije v restauraci hned vedle pláže slyšíme z vyprávění od Jirky již od začátku plavby. Tak jsme rádi, že konečně můžeme sami zjistit, jestli je chvála opodstatněná a závěr nad výbornou chobotnicí a rybou je, že JE.

U jídla si potvrzujeme předběžně zvažovaný plán na večerní plavbu do domovského přístavu Korfos, odkud nás Jirka dopoledne vyveze autem na slavné starověké památky na sever od Epidavru. Platba za šera a tmy na poklidném tichém moři má své kouzlo, trávím ji rozjímáním na přídi…

Pátek 16.8.

Dopoledne vyrážíme dle plánu. V Epidavru nakupujeme v malebném obchůdku Češky Míši, manželky Dimitrije, řecké domácí dobroty z jejich ekofarmy. Tento tip od Jirky velmi oceňujeme a vydáváme se se autem dál do kopců ke kořenům naší evropské civilizace. Nachází se zde zbytky Asklepionova paláce a obrovské, neuvěřitelně zachovalé, antické divadlo … (Jirka statečně odolává lákadlům starověké historie a čeká na nás poblíž památkově chráněných objektů). Pohledy a výhledy v pozadí s okolní krajinou jsou opravdu impozantní… Odpoledne se vracíme do Korfosu, abychom si ještě trochu užili moře a strávili zde poslední večer…

Sobota 17.8.

Ráno balíme, rychlá koupačka a odjezd s Jirkou na nádraží v Korintu vstříc jednodennímu dobrodružství v Athenách… Máme za sebou týdenní dovolenou na lodi, ale zážitků, jako za měsíc … A taky jsme si v praxi ověřili Jirkovu myšlenku, že… „KAŽDÝ MŮŽE PLOUT“.

 

11.8.2019 Korfos – Methana 22,1NM

12.8.2019 Methana – Ermioni 29,2NM

13.8.2019 Ermioni – Hydra 12,4NM

14.8.2019 Hydra – Aegina (Perdika) 25,9NM

15.8.2019 Aegina – Epidavros – Korfos

16.8.2019 vejletujeme autem do Epidavros

 

---

 

3-10.8.2019 Rodinná plavba    124,5NM

Iveta, Zuzka, Gábina, Rosťa a Max. Moje žena s dcerkou a přátelé tam od nás.

Jsem v Řecku na lodi, s krátkými výlety domů, vždy od dubna do listopadu. Prakticky každá posádka se ptá, jestli se mi tady bez rodiny nestýská. No samozřejmě stýská. O to víc se každý rok těším, až přijede Ivča a Zuzka. Synek se zatím do Řecka nevydal, ve dvaceti letech dává přednost samotě v prázdném barákuJ.

 

4.8.2019 Korfos – Methana 27,5NM

5.8.2019 Methana – Ermioni 28NM

6.8.2019 Ermioni – Hydra 13,2NM

7.8.2019 Hydra – Poros 13,2NM

8.8.2019 Poros – Epidavros 28,4NM

9.8.2010 Epidavros – Korfos 14,2NM

 

---

 

27.7.- 3.8.2019 Vrátily se princezny      137,4NM

Piráte, piráte, piráte, tohle znělo téměř neustále minulý rok uprostřed léta na Viktorce. Původcem toho byli tři princezny a dvě se z nich letos na Viktorku vrátili. Takže na palubě jsou Martina, Kiky, Kačka a s nima tentokrát Vlasta a Lucka

Jeden chlap (Vlasta) a čtyři ženský ve věku od šesti až, no to se neděláJ. Prostě dvě desetiletý slečny, jedna šestiletá, jedna maminka a jeden tatínek. Už na nádraží mi Kiky s Kačkou skočily do náruče a Lucka se taky brzy okoukala. Vypadá to, že bude zase veselo. Veselo opravdu bylo, užívali jsme jachtingu, koupání a potápění, prostě to uteklo jak ta voda. V kormidlování mi hodně pomáhal Vlasta a přidala se i Martina. Holky to na lodi baví, ale plout moc dlouho nevydrží, blbnutí ve vodě si užívají raději.

 

28.7.2019 Korfos – Methana 29,3NM

29.7.2019 Methana – Ermioni 27,6NM

30.7.2019 Ermioni – Hydra 11,2NM

31.7.2019 Hydra – Poros 17,8NM

1.8.2019 Poros – Epidavros 28,2NM

2.8.2019 Epidavros – Korfos 23,3NM

 

---

20-27.7.2019 Další Vimperáci na Viktorce     140,4NM

Yveta, Karel, Pavlína a Petr

Víte která profese je na Viktorce nejčastější? Možná byste tomu nevěřili, ale jsou to učitelé. I v této posádce jsou hned dva.

Jak popsat tuhle plavbu a ještě k tomu s odstupem měsíce, protože jsem se k dopsání deníku dříve nedostal.  Asi jako pohodovou rodinnou dovolenou na lodi. Pohodová hlavně proto, že tahle posádka se za ničím moc nehnala. Užili si plavbu, koupání i posezení v tavernách. Dali jsme místní klasiku, Hydra a zpět. Po tý době toho asi moc víc nevypotím. Byl to prima týden.

 

20.7.2019 Korfos – Epidavros 10,4NM

21.7.2019 Epidavros – Poros  25,3NM

22.7.2019 Poros – Ermioni  23,1NM

23.7.2019 Ermioni – Hydra  13,1NM

24.7.2019 Hydra – Aegina (Perdika)  35,4NM

25.7.2019 Aegina – Methana (Vathi) 12,1NM

26.7.2019 Methana – Korfos 21NM

 

---

 

6-20.7.2019 Kyklady Tour s Ori posádkou   417,7NM

Jana, Miloš, Zuzka, Jarek, Marta a Pavel

Je to taková směs učitelů a manažerů v jedné nejmenované firmě, zabývající-se kosmetikou. Pančelka Marta píše každý den svědomitě svojí verzi lodního deníku a slíbila, že mi to pak celé pošle. Takže se můžete těšit na dílo vzdělaného člověka.

 

Marta udělala, jak slíbila a poslala svůj vlastní deník z plavby. Prý si to mám přečíst a případně opravit. Až si to přečtete, tak pochopíte, že by to byla drzost, do toho nějak zasahovat.

Plavba posádky Turnov + Hluk              Kyklády 6. – 20. 7. 2019

 

SO       6. července             Večeře u Dimitriho

Natěšená posádka se kolem 15. hodiny přesunula po dvou nocích v bytě kapitána na loď jménem Victoria v korfoském přístavu. Turnovští Jana a Miloš, Marta a Pavel, hlučtí Zuzka a Jarek nastoupili před kapitána, aby ho pozdravili a nahlásili: „Jsme připraveni k vyplutí!“

Kapitánova předtucha, že předchozí posádka nezakotvila právě nejlépe a nepůjde to hladce, se vyplnila. Řetěz naší kotvy se zapletl jak vánočka s mooringy ostatních lodí. Naštěstí se kapitán s Jarkem zdatně zanořili pod hladinu a hbitě nás vyprostili. Nic nebránilo vyplutí k dnešnímu cíli, zakotvení a večeři u Dimitriho (dle posádky „U pěti hus“ – husy se procházely po taverně ☺).

Večeře nás dle kapitánova avíza potěšila – bohaté mísy salátu, grilované dorady, vynikající jogurt s kandovanými pomeranči jako dezert, lehké bílé víno a silná káva na závěr. Zdařilý horký půlden plavby jsme završili procházkou Epidavrem mezi pomerančovými sady ke slavnému amfiteátru a přeplaváním zpět na loď za svitu hvězd a měsíce.

 

NE       7. července             Delfíni skákaví

Nedělní ráno jsme pojali nedělně. V klidu jsme dospali předešlé ponocování, pomalu posnídali a doplavali jsme si prohlédnout zatopenou část městečka Epidavros, což stálo za to.         Poté jsme vypluli, nefoukalo, dopoledne vyhlíželo nudně, ale vůbec nudné nebylo. Setkání se skákajícími delfíny v okolí lodi bylo úžasné! Míjení se s řeckou plachetnicí bylo slušně řečeno neklidné. Starší kapitán se nám vyhýbal na opačnou stranu, než mu ukazoval Jirka a nabral oba naše vlasce. Kupodivu to oba – vlasce i kapitáni ☺ přežili bez újmy.

Zastávka na ostrově Poros nám nabídla krásné pohledy na městečko. Plánovaný nákup ovoce vyšel naprázdno, neděle kolem 13. hodiny pro Řeky znamená siestu – všude bylo zavřeno.

Plavba na motor pokračuje směrem na Hydru. Na ostrově kotvíme mezi katamarány, jejich oba kapitáni na nás pokřikují, nevíme proč. Náš kapitán Jirka zvládá vše naprosto s přehledem. Levý (Kanaďan) nám zřejmě chtěl pomoci, pravý (postarší Ital) zřejmě nadával, asi chtěl uhlídat místo pro další katamarán. Po půl hodině levý odplouval, přibral nám řetěz kotvy, ale se ctí vymanévroval. Místo nich zakotvil opět kaťas, tentokrát s rusky mluvící posádkou – ACH JO!

Po večeři jsme se pěšky vydali do městečka Hydra, kde na nás čekalo překvapení – nádherný pohled na malebné městečko plné nočního života. Vkusné obchůdky, lákající restaurace, spousta lodí. Příjemné posezení u drinku v Sunset restauraci se protáhlo, a tak jsme se ke kapitánovi na loď vraceli potmě za svitu měsíce.

Noc na kotvě byla klidná, tichá a teplá.

PO      8. července             Plujeme 65 nm

Pondělí je pracovní den, vstáváme už před osmou hodinou a vyrážíme bez Jarka ze zátoky. Cestou asi po 30 metrech přistupuje vyprázdněný a vykoupaný Jarek a komplet plujeme na ostrov Milos. Stále nefouká, motorujeme, kapitán nahazuje udice. Po hodině plavby RYBA! Zpomalujeme, těšíme se, ale zbytečně – místo ryby jsme chytili modrou igelitovou tašku L.

Naštěstí začíná foukat, chlapi vytahují plachty. Plujeme, vaříme, plujeme, koupeme se na laně, plujeme, plujeme, …  65 námořních mil za 14 hodin. Za tmy vplouváme do mariny městečka Adamantas, nocujeme na kotvě, marina je obsazená. Po sklínce moravského bílého jdeme do hajan.

 

ÚT       9. července             Tatarák tuňákový

Po úplně klidné noci budí posádku úklidová četa Miloš a Pavel. Stírají hadříky celou loď od rosy a soli, přitom jimi hlasitě vržou. To nese nelibě zejména kapitán, a tak je taky trochu „setře“ ☺. Tím skončilo otírání lodi.

Snídáme střídmě, přeplouváme k molu, posádka míří na nákup potravin (cestou zastávka na výborný fresh juice a kávičku), kapitán čerpá vodu. V 11 hodin startujeme ze zátoky, opět nefouká, míříme k přírodní atrakci – skalním útvarům a jeskyním na pobřeží Kleftiko ostrova Milos. Tady kapitán bravurně propluje mezi loděmi až ke skalám, abychom si mohli užívat koupání v nádherné scenérii, plavání, šnorchlování i proplouvání pod skálou.

Moc se nám z vody nechce, ale v bezvětří musíme pokračovat v plavbě směrem na ostrov Folegandros. A ouha – odměna je tu! Bzučí naviják! Úlovek tentokrát potěšil všechny, chytil se půlmetrový TUŇÁK PRUHOVANÝ. Kapitán se chopil „zážitkového nože“ a během chvilky nachystal rybu k dalším úpravám. Lepší večeři jsme na lodi nejedli. Tatarák z čerstvé ryby + topinky z českého chleba = zážitková večeře.

Spíme v zátoce, koupeme se, svítí měsíc a hvězdy. Byl to kouzelný den.

 

ST       10. července           Městečko Oia

Dnes padl vstávací rekord.  7.15 h je čas odplutí směr Santorini = nejjižnější místo naší plavby. Počasí se sluníčkem, ale bez větru trvá, provozujeme motoring (jak říká kapitán).

Kolem 13. hodiny nás kapitán prováží okružní jízdou Kalderou pod městem Oia. Kvůli velkému horku přesouváme prohlídku „atrakce“ až na večer, zatím jen fotíme, zíráme na tu krásu a těšíme se. Odplouváme k nedalekému molu, kde se kocháme pohledy na bílé vršky tmavých skalisek, obědujeme, procházíme se, plaveme si v teplém moři – sbíráme síly na podvečerní akci.

Je to tady. Kapitán nás obratně vysazuje na molo, jsme suchou nohou na břehu Santorini. Přestože je podvečer, horko přetrvává a my jsme po zdolání klikaté strmé cesty na vršek celí rudí a mokří potem. Rychle si kupujeme velké lahve vody, probíháme mnoha půvabnými uličkami, zatím ne zcela zaplněnými lidmi, kocháme se a stále fotografujeme.

Západ Slunce již sledují davy lidí, městečko je teď zcela zaplněné, u domů visí cedulky s textem:   RESPECT          „It´s your holiday … but it´s our home.“  We welcome you. Please respect Oia. Thank you. Jak říkal kapitán, je to „blud pro turisty“. Bohužel, sluníčko zapadá do pruhu oblaků, efekt zcela nevyšel. Nevadí, plni nadšení spěcháme z městečka polorozpadlou kozí stezkou za kapitánem, který po telefonické domluvě na nás vzorně čeká u mola. Odplouváme do zátoky ostrova Ios se zraky upřenými ke stále se více vzdalujícímu, světly rozzářenému Santorini, komerčnímu lákadlu, ale podmanivě okouzlujícímu.

 

ČT       11. července           Větřík

Větrná noc se proměnila v ještě větrnější den. Původní předpověď větru na dopoledne se mění na celodenní. Zůstáváme schovaní v zátoce Iosu. Plaveme si na pevninu, kde jsou liduprázdné plážičky u soukromého resortu, a užíváme si. Po obědě už jenom lenošíme – čteme si, píšeme deníky, pospáváme, popíjíme kávičky, breptáme, vtipkujeme, vymýšlíme jídla, která zvládneme uvařit ze zbylých zásob. Kapitán kontroluje loď a vypadá „na pohodu“. Cigára mu prý vydrží ještě dva dny – TAK CO ☺? Fouká a fouká.

Z domova postupně telefonují všichni rodinní příslušníci, kteří poslouchají české zprávy o vichřicích v Řecku a mají o nás strach. Přesvědčujeme je, že jsme zcela v pohodě, jen více fouká.

 

PÁ       12. července           Plachtíme

Po strašidelné (pro autorku) noci v zátoce konečně plachtíme, první jde ven kosatka, vzápětí hlavní plachta. V kormidlování kapitána střídá polovina posádky, Miloš si užívá náklony. Krásná plavba s jediným háčkem: ulovená ryba se osvobodila tři metry od lodi díky rozlomenému háčku.

Valíme si to rychlostí 5 – 8 uzlů. Připadá nám, že jsme na Ios do městečka Chora dorazili jak tryskáčem. Kotvíme v marině, dočerpáváme vodu, nabíjíme.

Po obědě, kávičce a „divadelním“ představení kotvícího tureckého katamaránu (že by kotvili poprvé?) se vydáváme poznávat městečko. Vystoupáme půvabnými starými uličkami až ke kostelíku Sv. Nikolaose, kde jsme odměněni výhledy do vnitrozemí i na moře.

V podvečer jsme navštívili tavernu Enigma poblíž přístavu. Po bohaté večeři zkusil Pavel požádat řecky (pomocí GOOGLE PŘEKLADAČE) obsluhující slečnu o párátka. Překladač selhal a my jsme slečnu rozesmáli, neboť nechápala, k čemu žádáme TALÍŘKY ☺.

Další báječný den jsme zakončili procházkou krásnou noční Chorou.

 

SO       13. července           Sobotní klídek

Klidná noc v marině, klidná snídaně i klidné vyplutí ze zátoky pokračovalo naprosto klidnou plavbou na plachty. Míříme na ostrov Antiparos, po krátkém čase nefouká, motorujeme, cachtáme se na volném moři a nakonec chceme zakotvit v zátoce ostrova Despotiko. Kotva v trávě moc nedrží, tak přeplouváme do zátoky ostrova Antiparos. Večeříme, plavčíme si, holky straší kluky pleťovými maskami na obličejích, kluci krmí racka a rybičky tvrdým českým chlebem. Sledujeme okouzlující západ slunce, usínáme za příjemného tepla a mírného houpání, za svitu hvězd a měsíce.

 

NE       14. července           Bouřka na moři

Uhoupanou noc přerušila ve 4 hodiny akce kapitána, a to stěhování do krytější části zátoky. Prý aby si nerozbil hlavu o kokpit ☺. Poté ctíme neděli, dospáváme, dlouho snídáme a vyrážíme až v 10 hodin na moře. Po delší debatě volíme směr Tinos, a protože fouká, plachtíme – JUPÍÍÍ!

A teď stručně: proplouváme úžinou mezi skalami – s navigací a radami kapitána v klídku, míjíme skálu = Maxipsa Fíka s batohem na zádech, zažíváme bouřku s pořádným lijákem a mořem úplně stříbrným (máme na sobě záchranné vesty, je to zážitek), Jirka uklízí nahozený prut – JEJDA! – záběr a na poslední chvíli tuňák!

Při vplouvání do přístavu Tinos nás od majáku ochotně naviguje chlap na motorce. V přístavu na molu u lodi Jirka kuchá rybu, čímž připravuje kolemjdoucím zábavné představení.

Den končíme báječnou večeří, jehněčím kolínkem v citronové omáčce, s příjemným posezením v taverně hned u přístavu, zmrzlinou a procházkou ke kostelu na kopci.

Moc prima den!

 

PO      15. července           Steak tuňákový

Ráno se probouzíme postupně a hned vybíháme na „vycházky“ (WC) do kaváren. Po ranní kávě se jdeme podívat k rozsáhlému kostelu Zvěstování Panny Marie. Je to působivé poutní místo, přezdívané „Lourdy Egejského moře“. Na vlastní oči pozorujeme ženy, které si navlékají rukavice a nákoleníky a šplhají po čtyřech po červeném koberci od moře ke kostelu. Stánky a krámky poblíž chrámu nabízejí jen zboží pro věřící.

Po snídani na lodi jdeme zpátky na městské tržiště nakoupit ovoce, zeleninu a do marketu téměř naproti další potraviny. Cestou nacházíme veřejné toalety, které jsou zdarma.

Vyplouváme téměř v poledne, počasí je dnes nezvyklé – částečně oblačno, teploty příjemné, není vedro, ale ani moc nefouká. Přesto po chvíli plavby vytahujeme plachty a občas si to frčíme docela rychle. Připlouváme do velké zátoky u městečka Vari na Syrosu. Je tu bezvětří, krásně a kapitán nám chystá tuňákový steak k pozdnímu obědu. OPĚT VYNIKAJÍCÍ!

V podvečer plujeme na dvakrát na bončeku ke břehu a procházíme se malinkou obcí. Zpátky do lodi dva členové posádky plavou klidným mořem za svitu měsíce – jaká romantika!

 

ÚT       16. července           Kolona Beach

Dnešní noc jsme spali jak v nebi, hladina moře byla úplně rovná. Zdravá část posádky si užívala ranního plavání, Jarek s bolavým ramenem (nastydnuté) a Janička se strženým nehtem (otěží kosatky při zatahování) jen smutně záviděli. Brzké vyplutí zdrželo též pečení palačinek k snídani, vypluli jsme až v 10 hodin.

Zamířili jsme na Kythnos a plavba byla pestrá – střídalo se téměř bezvětří s celkem slušným větrem. Chvílemi jsme pěkně svištěli, ale celou plavbu s námi vlny pořádně házely.

Do kouzelné zátoky Kolona Beach jsme připluli kolem 16. hodiny, bez zastávky. Dovařili jsme rybí polévku, guláš, pozdní oběd jsme završili salátem a kávičkou. Poté jsme si vyšlápli ke kapličce nad plážemi a kochali se pohledem na všechny strany.

DALŠÍ ÚŽASNÉ MÍSTO!

 

ST       17. července           Na plachty!

Fouká, snídáme v kajutě a padají návrhy na trasu dnešní plavby. Vítězí kapitánův návrh na akční přeplavbu do Methany. A stojí to za to!!! ZÁŽITEK!!!

51 námořních mil za osm a půl hodiny – VŠE NA PLACHTY!!! Kapitán má kormidlo pevně ve svých rukou, nabalená posádka se záchrannými vestami se drží všeho a všech ☺, chvílemi ani nedutá, jen vykřikuje při občasných studených sprchách rozstřikujících se vln. Vlny si dělají, co chtějí, dosahují metrové, výjimečně i dvoumetrové výšky, fučí! Kapitán má konečně co dělat, pořádný jachting! Dokonale vládl kormidlem téměř celou cestu, na chvíli ho vystřídal Miloš.

V 19 hodin jsme u mola, uklízíme vše popadané a rozházené, odsolujeme se a hladoví spěcháme na pizzu k Angelovi. Po celodenní hladovce si užíváme – pizza, palačinka, vafle se zmrzlinou, káva, nezapomenutelný čokoládový dort a taky sdílení dojmů z dnešní adrenalinové plavby.

SKVĚLÝ DEN!

 

ČT       18. července           Oběd od kapitána

Doznívá včerejší náročná přeplavba a dospáváme. Vstáváme postupně, nikam nespěcháme, včera jsme si „najeli dopředu“. Procházíme se k sirným lázním, snídáme, kapitán s Milošem (Milošek je ve svém živlu) se pouštějí do opravy sprchy na zádi, nakupujeme jídlo. Procházíme se i na druhou stranu po nábřeží a nacházíme místo, na které nás Jirka upozornil. Na břehu moře vyvěrá sladký, teplý, prý léčivý a radioaktivní pramen, v kterém se má ležet maximálně 20 minut. Ležíme tam všichni a je nám fakt vedro.

Kapitán mezitím na lodi pokračoval v opravách (kapající nádrž na vodu), Jarek se přidal a opravuje si svoji postel. Kolem půl druhé vyplouváme k ostrovu Agistri a po asi třech hodinách plavby kotvíme v zátoce. Řídili kluci, kapitán šetřil síly, protože nám uvařil celý oběd – výbornou bramboračku a pikantní špagety (aglio olio e pepperoncino). Opravám nebyl konec, Miloš se nechal vytáhnout na stěžeň, kde opravil nesvítící kotevní světlo. Miloš je nadšený ☺.

Večer se na bončeku dostáváme na břeh, štrádujeme do městečka Megalochori, kde je nádherný přístav s luxusními restauracemi. Cestou zpátky se zastavujeme v obyčejné staré taverničce, kde zažíváme malý šok. Po všech milých setkáních s Řeky nás obsluhující žena středního věku odmítla obsloužit se slovy: „My jsme taverna, ne bar.“ Poradili jsme si, žádané víno jsme si koupili v blízkém obchodě, a to červené i bílé. Dokonce i kelímky! Cesta plná vtípků nám uběhla, ani nevíme jak ☺. Opět to byl nádherný večer zakončený plaváním za svitu měsíce.

 

PÁ       19. července           POSLEDNÍ KOUPÁNÍ

Poslední ráno na lodi nás probouzí houpání. Z půvabné zátoky odplouváme směr Epidavros, cestou vidíme vyskakovat malé i větší rybky.

V městečku nás kapitán vede do vkusného krámečku Athina ecofarm, kde své produkty prodává mladá Češka Míša, manželka Dimitriho, u něhož jsme byli na první večeři. Nevíme, co si koupit, všechno vypadá lákavě. Nakonec to vyhrává olivový olej, bylinky a božské kandované ovoce, které jsme jedli s jogurtem a medem u Dimitriho. Ještěže musíme hlídat hmotnost zavazadel do letadla, jinak bychom asi utratili mnohem víc.

Úplně poslední kousek naší plavby si vychutnáváme. Zastavujeme na širém moři, které je klidné, teplé, krásné a naposledy se dlouze cachtáme. Nabíráme kurz do mateřského přístavu Korfos a stále motorujeme, prostě nefouká. Ještě nám cestu zpestřují nějací tvorové, kterým vykukují ploutve, kapitán si myslí, že by to mohli být mečouni.

Přístav Korfos – konec. Balíme, uklízíme, házíme se do gala a jdeme na poslední večeři do taverny Papa Georga. Nespěcháme, vychutnáváme si dobroty, čekáme na odvoz do Athén. Loučíme se s naším kapitánem Jirkou a děkujeme za nádherných 14 dní, které uběhly nějak moc rychle.

 

DĚKUJEME !

 

6.7.2019 Korfos – Epidavros 10,2NM

7.7.2019 Epidavros – Hydra 35,4NM

8.7.2019 Hydra – Milos 65,4NM

9.7.2019 Milos – Folegandros (Vathy) 42,4NM

10.7.2019 Folegandros – Santorini – Ios (Manganari) 49,2NM

11.7.2019 stojíme na Iosu, fouká mocJ

12.7.2019 Ios (Manganari) – Ios 15,4NM

13.7.2019 Ios – Antiparos 25,5NM

14.7.2019 Antiparos – Tinos 42,7NM

15.7.2019 Tinos – Syros (zátoka Varis) 15,8NM

16.7.2019 Syros – Kythnos (Kolona Beach) 34,2NM

17.7.2019 Kythnos – Methana 51,4NM

18.7.2019 Methana – Agistri 10NM

19.7.2019 Agistri – Korfos 20,1NM

---

22-29.6.2019  Patrik a jeho parta    187,3NM

Patrik, Katka, Milan, Adéla, Vlasta, Marek

Patrikova partička (podle toho, že už se mnou Patrik na lodi byl vícekrát a organizoval tuhle plavbu) dorazila do Řecka s velkým předstihem. Napřed strávili nějaký čas v Athénách a v pátek se přesunuli do Korintu. Tam jsem je večer vyzvedl a ubytoval na bytě. Dali jsme si společnou večeři s minulou posádkou a už tam jsme plánovali, kam to pošleme.

První etapa je tradiční, to znamená, že plujeme do Epidavru na večeři. Budu se sice opakovat, ale Dimitrij se také opakoval, protože večeře byla opět skvělá. První společná večeře je ideální čas na skutečné plánování trasy naší společné plavby. Tady je hned na začátku jasné, že tahle skupina se nechce jen tak válet po plážích, ale že chtějí víc času věnovat jachtingu. Jsou mezi nima dokonce dva držitelé kapitánského průkazu. Snad bude příležitost a počasí dovolí nějakou zajímavější plavbu. Proto hned druhý den, pouze s krátkou zastávkou v Perdice na Aegině na nákup, bereme východní kurz a míříme směr Kyklady. Vítr si s náma dost pohrává, chvilkama to slušně uhání, chvilkama nám plachty vlajou jak prostěradla na pavlači. Necháváme to osudu, uvidíme, kde dnes skončíme. Nakonec to vítr vzdal úplně a my využili blízkosti pěkné zátoky Sounio, přímo pod Chrámem Poseidona. Podle předpovědi to v pondělí ještě nemá být s větrem nic moc, ale postupně by se situace měla zlepšit. V pondělí jsme tedy na pohodu dopluli do přístavu Loutra na ostrově Kythnos. Tam posádka vyzkoušela místní horký pramen a v příjemném nicnedělání, jsme strávili zbytek dne. Večer jsme zašli na večeři, ta proběhla velmi spořádaně, ale cestou zpět na loď, někdo dostal ten báječný nápad. A to, koupit ještě nějaké víno. V taverně mě dobře znají a snaží se mi vyjít vstříc. Velmi ochotně nabídli cenu za litr vína, no nekupte to za tři eura. Chystali se nám natočit do PET flašek sebou z dvacetilitrové krabice a já jsem zavtipkoval. Tak proč si tu krabici nevezmete celou? No jasně, vzali si celou novou krabici. Druhý den fouká už od rána. Dokonce to vypadá, že se vítr snaží dohnat, to co nám předchozí dny nedopřál. Fouká kolem třiceti uzlů a moře se pomalu začíná vzdouvat. Dnešní cíl je ostrov Tinos. Od začátku plavby tam lákám posádku na nejlepší jehněčí kolínko v citronové omáčce. Ještě zjišťuju, jestli na to mají po včerejší noci chuť, sám jistou bolest hlavy cítím. Všichni jsou pro, tak můžeme vyplout. Vlny ke dvěma metrům, vítr píská svojí písničku hodně nahlas a za chvilku se včerejší víno, ředí mořskou vodou. Po nějaké době se loučíme s vidinou skopového a obracíme zpět. Je třeba něco na zklidnění, proto míříme na Kolona Beach. Všichni se na tom shodli, jen Vlasta by si tu divočinu rád užíval déle. Uklidňuju ho, že zítra je taky a to už obracet nebudeme. Na Koloně to bylo fajn, všem se tahle zátoka moc líbila. Ve čtvrtek už musíme zamířit zpět do toho našeho klidného Sarónského zálivu. Začalo to jako obvykle. Hned po vyplutí ze zátoky začne foukat takovej silnější předobok. To vydrží, dokud jsme schovaný za ostrovem Kea. V okamžiku, kdy opustíme jeho větrný stín, tak si nás vítr podá naplno. Je to takovej divočejší jachting. Na hlavní druhej ref a i kosatku jsem musel zmenšit natočením na rolfoku. Nemám to moc rád, protože se z plachty stává skoro zbytečnej pytel. Nedá se s tím pořádně stoupat, prostě to je kompromis. Užíváme si to až za ostrov Jorgos, tam, jako většinou vítr slábne. S kormidlováním mi i v těch horších podmínkách pomáhal Vlasta a vedl si skutečně dobře. Řekněme, že ještě sbírá zkušenosti, ale pokud mu vydrží nadšení a pokora, tak to půjde velmi rychle. Je na něm totiž vidět, že to chce opravdu. Večer už si užíváme studené točené na Methaně a k tomu si dáváme pizzu. V pátek už jenom krátká zastávka v Epidavru, poslední koupání v zátoce na Agistri a kolem šesté večer kotvíme na mole v Korfosu.

 

22.6.2019 Korfos – Epidavros 10,6NM

23.6.2019 Epidavros – Sounio 46,2NM

24.6.2019 Sounio – Kythnos (Loutra) 38,5NM

25.6.2019 Kythnos (Loutra) – Kythnos (Kolona Beach) 15,5NM

26.6.2019 Kythnos – Methana 55,9NM

27.6.2019 Methana – Korfos 20,6NM

---

15-22.6.2018 Nevěsty a ženiši z Vimperku    112,7NM

Jarka, Pavel, Lubka a Pepa

Asi v únoru mi zazvonil telefon, když jsem ho zvedl, tak se ozvalo. „Dobrý den, mohla bych vám položit několik otázek?“ Odpověděl jsem, že raději ne, protože nechci ani pojištění, ani investovat na burze a že bývám na podobné obtěžování dost nevrlý. Hlas v telefonu se nenechal odradit a povídá „já jsem se chtěla zeptat, na tu dovolenou na plachetnici“. Kupodivu moje ochota komunikovat značně narostla a výsledkem je právě tahle rodina na Viktorce. Prostě sourozenci a jejich partneři. Jeden pár těsně před, druhý těsně po. Tedy svatbě.

Posádka vyřešila dopravu na Korfos pronájmem auta na letišti, takže se na místo dopravili sami a ve výsledku vlastně levněji než vlakem. Pronájem auta byl zhruba 100eur na 9 dní a dal jim možnost, udělat si výlet před i po plavbě na plachetnici.

Začátek plavby volíme tradičně, plujeme do Epidavru na večeři k Dimitrimu. Léto už konečně propuklo, teplota vody každým dnem narůstá, proto jsme se rozhodli, po zakotvení do taverny doplavat. K večeři všichni volíme rybu a k tomu společně dvakrát Athina Farm salát. To je pro pět lidí skutečně kopec zeleniny, oliv a vynikajícího sýra. K tomu takové ty obvyklé pozornosti od obsluhy, třeba opečený chléb před a jogurt s ovocem po jídle. Ještě nám Dimitrij předvedl a dal ochutnat další z produktů jejich farmy a potom se já vracím na loď, posádka ještě na procházku.

Noc na kotvě byla klidná, všichni se tedy dobře vyspali. Po snídani vyplouváme na koupačku do zátoky na ostrově Agistri. Všichni rychle naskáčou do vody a posléze se přesunou na malinkou pláž, kde stráví několik hodin. Když se nabažili sluníčka a koupání, můžeme pokračovat dál. Naším dnešní cílem je Poros. Hned po vyplutí vytahujeme plachty a užíváme si pohodový jachting ve slabém větru.

Celá tahle plavba byla hodně dovolenková. Posádka si zvolila opravdu pomalé tempo, hodně času jsme trávili na kotvě, hlavně v blízkosti nějaké pěkné pláže.

15.6.2019 Korfos – Epidavros 10,3NM

16.6.2019 Epidavros – Poros 24,5NM

17.6.2019 Poros – Ermioni 21NM

18.6.2019 Ermioni – Hydra (Mandraki) 17,2NM

19.6.2019 Hydra –Methana 20,4NM

20.6.2019 Methana – Korfos 19,3NM

21.6.2019

---

8-15.6.2019 Pánská jízda ve třech   251,1NM

Na palubě jsou tentokrát kromě mně jen dva chlapi, Tonda a Pepa

Ahoj, budu ti tykat, protože se známe z fotbalu. Takhle nějak začal email, který jsem dostal začátkem roku. Fotbal jsem hrál naposledy jako žáček, takže připadalo v úvahu, že se budeme znát z fotbalu, na který jsem léta doprovázel synka. Jméno mi nic moc neříkalo, takže to bude asi ze Sparty. Tam je trochu potíž, protože jsem tam vlastně nikdy s nikým nemluvil. Za pár dní jsme se potkali a s Tondou dorazil i jeho kamarád Pepa. Tonda nepatřil mezi takové ty hysterické rodiče, co si můžou na lajně vyřvat plíce, tak mi spadnul kámen ze srdce a mohli jsme začít domlouvat společnou plavbu. Na otázku kolik jich vlastně bude, jsem dostal překvapivou odpověď, že jen oni dva. Měli k tomu jasný důvod, budou si moct sami určovat kolik toho věnují plavbě a kolik courání po okolí. Tomu courání nakonec fakt moc nedali, jednou vylezli na takovou větší muldu na Kythnosu a jednou jsem je vyvlekl do kostela na Tinosu. Kluci na Korfos dorazili už ve středu, sami se nastěhovali do bytu a do soboty prozkoumali několik taveren a dokonce vyjeli na výlet do Epidavru.

V sobotu jsem uklidil loď a krátce po obědě se kluci nalodili. Korfos měli už prošlej mnohokrát, tak nebylo na co čekat. Máme už od zimy naplánovanou plavbu na Kyklády, proto vynecháváme tradiční první zastávku v Epidavru a plujeme na Methanu. Foukal jen slabý vítr, dalo by se to shrnout po vojensku, během naší plavby se nic zvláštního nestalo. Na Methaně jsme si dali k večeři společně pizzu a spláchli to vychlazeným pivkem od Angela.

Na neděli je to s předpovědí lepší, tentokrát si jachting užijeme. Plachty vytahujeme okamžitě po vyplutí, sice zatím fouká jen slabý vítr, ale to se má postupně změnit. Změnilo a vítr se dostavil se vší parádou. Postupně zesiloval víc a víc, až se ustálil někde kolem 25 uzlů. Zvedly se i vlnky a občas nám něco stříklo i do kokpitu. Se soumrakem míjíme jižní cíp, ostrova Kea a pokračujeme dál na východní pobřeží Kythnosu. Celý den se pokoušíme ulovit nějakou rybu, ale nedaří se. Kluci mají jakési zkušenosti s lovem kalamárů z Chorvatska, proto na Kythnosu napřed zastavujeme v jedné zátoce. Kalamáry se chovají stejně jako ryby, nechytili jsme nic. Nemáme sice starost o jídlo, Pepa se pasoval zcela nekompromisně do role lodního kuchaře, ale chtěli jsme si to zpestřit vlastním úlovkem. Nakonec tedy kotvíme v Loutře. Po vyvázání jdeme ještě na chvilku do místní taverny na vínko. Zítra nás čeká plavba dál na ostrov Tinos, takže to nijak nepřeháníme a jdeme spát.

Během noci se vítr postupně zvedl a při pohledu na otevřené moře je jasné, že to dneska na moc příjemnou plavbu nevypadá. Moře je zpěněné do běla a z přístavu odplula jen jedna loď. Rozhodli jsme se počkat, jak se to bude s počasím dál vyvíjet. Možná to vypadá, že jsme se v přístavu nudili, ale opak byl pravdou. Jsou tady další dvě lodě, které nesou pod sálingem naší vlajku. Mají ji sice na pravé straně, čímž vlastně anektují Řecko. Na toto místo se vyvěšuje vlajka státu, ve kterém se pohybujete, pokud je vaše loď pod jinou vlajkou. Tím, že tam pověsili českou vlajku, prohlásili Řecko za naše území. Vítr v přístavu fouká jak zběsilej, odevšad se ozývá pískání ve vantech, někde tluče výtah plachty o stěžen, prostě taková ta větrná kulisa. Vedle nás stojící loď, na které jsou tři starší páni, se rozhodla překotvit do přístavního bazénu. Jak vyplouvali, vytáhli se svojí kotvou i kotvu další lodě. Právě jedné z těch po CZ vlajkou. Její posádka se pokoušela kotvu postupným dotahováním vrátku znovu zaseknout, ale to se jim bohužel nepovedlo. Rozhodli se tedy taky překotvit a odpluli od mola. Mezi molem a skalisky naproti je zhruba 50 metrů. V tomhle počasí rozhodně není prostor na nějaké chyby. To třeba stačí jedno neohlídané lano a průšvih je na světě. To se bohužel přesně stalo, při otočce si namotali svoje vlastní vyvazovací lano do lodního šroubu. Motor se okamžitě zastavil a loď během okamžiku skončila na skalách naproti. Stál jsem zrovna se správcem přístavu na mole, když se to stalo. Ten okamžitě reagoval a skočil do gumáku s motorem, na dotaz jestli chce pomoct, kývl a ještě k nám přiskočil kapitán vedle stojícího katamaranu. Dopluli jsme k té lodi a já jsem sice ne moc elegantně, ale celej na tu loď přeskočil. Dozvěděl jsem se jen to, co už nám bylo víceméně jasné a hulákal jsem na člun, že motor nefunguje. Správce i s gumákem zmizeli v přístavu, samozřejmě pro pomoc. Napřed jsem možná trochu přísně zavelel všem na palubě, vesty na sebe. Pak začal chystat lana na vyproštění. To už k nám mířila pomoc v podobě docela malé rybářské lodi. Hodil jsem jim dlouhé lano vyvázané na návětrném vazáku a tím vlastně moje role skončila. Pak už jsem jen s obdivem sledoval, jak probíhá vyproštění. Ta rybářská bárka zabrala, vytáhla nás na volnou vodu, tam postupně zkrátili to lano, přirazili bokem k nám a po svázaní obou lodí bokem, tuhle nešťastnici dovedli do přístavu, bokem k již zakotvené lodi. V těch podmínkách, které panovali to byl mistrovskej výkon, přestože to vypadalo hodně jednoduše. Rychlá pomoc místních, zachránila loď za spoustu peněz a vzhledem situaci i možná daleko víc. Nikomu se nic nestalo, takže to dopadlo celé dobře. Loď je sice poškozená, ale to se dá opravit. Kapitán má o zkušenost víc, myslím, že mu už do vody lano nikdy nespadne.

Další den je vítr o poznání slabší, není na co čekat, vyplouváme dále na východ, na ostrov Tinos. Kluci mají velmi kladný vztah k jídlu, tak se nechali nalákat na jehněčí kolínko v citrónové omáčce. A to je nejlepší právě na Tinosu. Během plavby posnídáme buřtguláš ze včerejška. To rozhodně neberte jako stížnost. Na lodi se vaří skvěle a tentokrát, tak trochu víc po česku. Počasí je prakticky ideální, kluci drilují ovládání lodi, trim plachet, občas si řekneme něco z názvosloví, prostě nám plavba spokojeně ubíhá. Až na konci před Tinosem vítr dost zesiluje. Máme to už jen kousek a vydržíme i občasnou spršku slané vody. Přístav je docela slušně krytý a fouká spíše od mola, to znamená, že přistání bude bez většího napětí. Hned po vyvázání připojujeme elektriku a vyhlašuju odpočinek. Prostě je na tavernu ještě brzo. Před sedmou hodinou jdeme na prohlídku místního kostela. To je ten, co se k němu věřící plazí po kolenou. Skutečně tentokrát míjíme dvě ženy, co se po kolenou pomalu pohybují až před oltář. Docela jsem byl překvapený, že byly spíše mladší, než starší. Kluci si kostel prohlídli dost rychle a vracíme se k přístavu. Tam na konci ulice je jedna z nejlepších taveren, v jaké jsem v Řecku byl. Majitel už si mě taky pamatuje a rovnou se ptá, kolikrát si dáme to kolínko. Dali jsme si ho všichni tři. Opět super jídlo, těžko popisovat, kdo bude mít chuť, ať jede příště ochutnat. Po večeři jsme chvilku poseděli, ale ještě včas se vydali na loď. No a do cesty se nám postavila další taverna a pak ještě jedna.

Trp tělo, když jsi tomu chtělo, ale bolí to dost. Pomalu vylézáme z kajut, Pepa hrdinně chystá u sporáku snídani. Opečená slanina a míchané vejce s jarní cibulkou pomůžou z ranní únavy, ale ta brutální porce, co mi dal Pepa na talíř, se sníst fakt nedá. Po o něco pozdnější snídani vyplouváme. Na dnešní den je podle předpovědi absolutní bezvětří. Suneme se pomalu po hladké vodní hladině, různě dospáváme veselou noc. Když míjíme ostrov Gayros, tak u něj na hodinku a půl zastavujeme a zkoušíme chytit nějakou rybu z hloubky. Když nejsou na hladině, třeba budou u dna. Možná byly, ale o naše nástrahy nestáli. Pokračujeme tedy na motor na ostrov Kea. Tam před desátou večer házíme kotvu uprostřed zátoky před přístavem. Nikomu se dnes do ruchu města opravdu nechce. Já okamžitě mizím v kajutě, kluci ještě zkouší něco ulovit, ale za chvilku je na lodi klid.

Je tady už čtvrtek. Na dnešní den máme v plánu doplout na ostrov Aegina. Zpočátku plujeme na plachty, sice fouká málo, ale plujeme. Pak vítr lehá úplně a startujeme motor. Ten běží jen chvilku a kluci hlásí, že něco divného cítí. No vaříme. Nevaříme tentokrát na sporáku, ale vaří motor. Polévá mě pot, motor chcípáme a jdeme hledat závadu. Slaný okruh chlazení vodu dává, tím to není. Naštěstí je Tonda se všemi motory kamarád, noří se do motoru, Pepa mu asistuje a postupně mi hlásí, co objevili. Rupla hadice na sladkém okruhu chlazení. Naštěstí banální závada, kterou tihle dva opravují během chvilky. Po opravě a nastartování motor opět běží, jak má. Po páté odpoledne vplouváme do přístavu Perdika na Aegině. Nikde ani skulinka, opět to tu komplet obsadila jedna flotila. Nemám rád masové akce. Přístav opouštíme a plujeme zkusit štěstí na Methanu do Vathi. Tam jsme se sice nevešli před týdnem, ale byla tam právě tahle flotila, tak tam snad dnes bude klid. Do Vathi jsme připluli před soumrakem a bereme jedno z posledních míst u vjezdu do přístavu. Prakticky okamžitě jdeme do jedné z taveren na večeři. Já jdu po večeři spát, kluci se ještě po návratu na loď věnují rybolovu. Chytají malé rybičky do síťky přímo z lodi. Celé to končí druhou večeří o půlnoci.

Poslední den to máme už vlastně jen kousek. Napřed zamíříme do Epidavru, tam se zastavíme na místní Port Police, potvrdit dokumenty pro další plavbu. Kousek vedle je nádherný krámek s produkty z Athina Eco Farm. Ten patří kamarádce Míše, která tady žije už dost let. Kluci řeší poměrně obvyklý problém, rádi by si tady nakoupili, ale jsou omezení. Samozřejmě váhou zavazadla do letadla. Pepa kupuje alespoň pár balení výtečných oliv. Z Epidavru jsme ještě zamířili na koupání do zátoky na ostrově Agistri, pak už jen skok domů, do Korfosu. Ten poslední úsek kluci prospali v kajutě.

Kluci zůstali na bytě až do nedělního rána. Pepu neopustila chuť k jídlu a vaření ani na pevnině a ještě nám vystrojil luxusní sobotní oběd. Byla to skutečně pohodová pánská jízda ve třech. Užívali jsme si jachting i gastronomii. Myslím, že se klukům Řecko líbilo a vypadá to, že se sem vrátí. Já sice pak asi budu muset chvilku držet dietu, ale nějak to vydržímJ

 

14.6.2019 Methana (Vathi) – Epidavros – Korfos  30,7NM

13.6.2019 Kea – Methana (Vathi) 55,8NM

12.6.2019 Tinos – Kea 45,2NM

11.6.2019 Kythnos – Tinos 38,7NM

9.6.2019 Methana – Kythnos (Loutra) 58,3NM

8.6.2019 Korfos – Methana 22,4NM

 

---

25.5.-8.6.2019 Horolezci na palubě  442,6NM

Pavlína, Pavlína, Franta, Milan a Jarda (Aida)

Další 14denní plavba této sezóny. Tentokrát se na palubu Viktorky vydala parta horolezců, takže se možná přiučím nějaké uzly:-).

Fanda s Pavlínou už na plachetnici v Korfosu byli, ale pro Aidu, Pavlínu a Milana to byl nový zážitek. Milan jako jediný přiletěl letadlem, ostatní to spojili s větším výletem a přijeli auty. Potkali jsme se tedy v sobotu na Korfosu a za chvilku jsme vypluli do Epidavru. Teď už posádka Viktorky tam sice byla na večeři už v pátek, ale vůbec neměli problém si to zopakovat. Tentokrát jsme hodili kotvu přímo před tavernou a na dvakrát se přeplavili na gumáku na břeh. Večeře byla opět vynikající, prostě grilovaná ryba a pořádná porce čerstvé zeleniny.

Noc na kotvě byla klidná, ráno jsme se probudili do dalšího slunečného dne. Konečně se oteplilo a začíná stoupat i teplota moře. Zatím má tedy pouhých 22°C, ale pro posádku to není žádný problém. Já ještě chvilku počkám, není kam spěchat. Máme před sebou 14denní plavbu, takže podle očekávání míříme na Kyklady. V neděli téměř nic nefoukalo, tak jsme se pomalou plavbou na motor přesunuli na Hydru. Na Hydře zkoušíme štěstí, jestli náhodou nepůjde zakotvit přímo v přístavu. No nepůjde, je tu opět plno. Zkoušíme se domluvit s posádkou katamaranu, jestli bychom se na ně mohli vyvázat, ale to nám překazí příslušník Port Police. Sice nám nedovolí se vyvázat na ten katamarán, ale posílá nás, ať se vyvážeme na velkou nákladní loď. Nestojíme sice nijak ideálně, ale na to, aby se posádka dostala relativně pohodlně na břeh, to stačí. Zůstávám na lodi a ostatní jdou na prohlídku města. Asi za dvě hodiny se postupně trousí zpět na loď, jsou z Hydry nadšení, není se čemu divit, je to skutečně pěkné místo. Zvedáme kotvu a plujeme dál do zátoky na noc.

Další den už míříme směr Kyklady. Konkrétně ostrov Milos. Máme to nějakých 70NM, proto vyplouváme hned po ránu. Vytahujeme plachty a posíláme do vody woblery. Doufáme, že se nám podaří ulovit nějaká ryba a zpestří nám jídelníček. Netrvalo to dlouho a oba navijáky se divoce rozebzučely. Vrhám se na jeden prut, druhý bere do ruky Milan. Pomalu dotahuju brzdu, ale najednou tah zmizí a ryba je pryč. Ani Milan není o moc úspěšnější, dříve než stačil cokoliv udělat, tak se ozvala rána a praskla šnůra. Ta byla na 22 kilo, ale ani to nestačilo. Já vytahuju z vody šnůru celou, dokonce je na ní i wobler, jen mu chybí jeden trojháček. Prostě to nevydržel ten kroužek, kterým je trojháček přidělaný. Navazujeme tedy na jeden prut novou karabinku, na oba pruty další woblery a opět je pouštíme do vody. Situace se opakovala, tentokrát vytahujeme z vody pouze otevřenou karabinku. Měli jsme za den čtyři razantní záběry, ale rybu žádnou. Asi budeme muset pořídit ještě silnější šňůru a celou sestavu.

Ráno krátká prohlídka ostrova Milos, já kupuji novou šňůru a vyplouváme dál, dnes na ostrov Folegandros. Obeplouváme ostrov Milos po jeho jižní straně, protože jsou tam nádherné zátoky lemované krásnými skalisky. Zastavujeme na koupání a na oběd. Aida, velký znalec indické kuchyně chystá polévku s krevetama s kokosovým mlékem. Bylo to výborné a rád jsem si přidal. Původně jsme chtěli zůstat na noc někde v zátoce na kotvě, ale zvedl se silný vítr, proto plujeme do přístavu. Tam je bohužel obsazeno, protože velká část je vyhrazena pro trajekt. Větrnou noc tedy nakonec trávíme na kotvě.

Máme za sebou dva dny, během kterých jsme byli vlastně celou dobu na lodi. Je potřeba program malinko zpestřit. Posádka si půjčuje auto a vydává se na průzkum ostrova. Pro dnešek máme v plánu doplout na Santorini a strávit tam noc. Je to necelých třicet mil, tak nemusíme moc pospíchat. Vypluli jsme před třetí odpoledne a v čerstvé větru a dle posádky ve třímetrových vlnách (měly ve skutečnosti tak metrJ) plujeme na Santorini. Z kokpitu se ozývají záchvaty smíchu, já nabírám síly v kajutě. Těsně před kalderou ostrova Santorini přichází záběr. Tentokrát se mi podařilo rybu zdolat a za vydatné pomoci posádky ji vytahuju do lodi. Sice to byl jejich první úlovek, ale vše fungovalo perfektně. Milan se chopil podběráku, někdo další podal plastový lavor, já vzal do ruky domlouvátko (plastová násada na kladivo) a za chvilku je hotovo. Máme krásného 60cm dlouhého tuňáka. Má 3,3kg a budou z něj minimálně dvě jídla pro šest lidí na palubě. Mám v plánu zakotvit u malého betonového mola uvnitř kaldery. U mola je volno, během zimy se utrhla část cesty nahoru do města, tak tady nemohou vysazovat turisty z rádoby historických plachetnic. Aida bravurně vyskočil na tohle dost vysoké molo, vyvázali jsme loď, ale vzhledem k nepříjemnému vlnění jsme se rozhodli zkusit místo jinde. Nakonec jsme našli na druhé straně bóji, na kterou se za 25eur vyvazujeme. Na řecké poměry je to trochu dost, ale ono taky dost fouká a je to pro nás nejlepší řešení.

Vstáváme brzy, protože posádka se chce vyhnout davům turistů. Vysazuju je tedy kousek od mola ve člunu a odplouvám doprostřed, kde počkám. Po necelých třech hodinách zvoní telefon, prý si to už dost prohlídli a chtějí zpět na palubu. Santorini je sice krásné, ale tak trochu umělé. Plujeme na ostrov Ios. Tam se pomalu změnil rytmus plavby. Tahle partička ráda vyráží i na prohlídku ostrovů a během zbytku plavby toho mnohokrát využívají. Není se čemu divit, jsou to stále aktivní sportovci. Například na ostrově Naxos vystoupili na jeho nejvyšší vrchol. Ten je zároveň nejvyšší v celém souostroví Kyklady. Jako svůj prvovýstup to měl i Milan. Ten není sice úplně sportovec, ale jako myslivec, v kamizolce zelené, je taky zvyklý na dlouhé chození. Tady se alespoň nemusel tahat s flintou. Na Kythnosu to zase vypadalo, že kolem ostrova popluju sám, protože ostatní se rozhodli, zdolat ostrov po svých. Nakonec se Milan rozhodl, že mě bude jistit a plul se mnou. Po celou plavbu jsme si udrželi dobrou náladu, poznal jsem zase další zajímavé lidi. Třeba zrovna k myslivcům jsem do té doby měl jisté předsudky, ale Milan je vyvrátil. Ostatní jsou velezkušení cestovatelé a bylo příjemné poslouchat nějaké ty historky z dalekých cest.

7.6.2019 Methana – Epidavros – Korfos 19,1NM

6.6.2019 Kythnos – Methana (Vathi)  59,9NM

5.6.2019 Kythnos (Loutra) – Kythnos (Merikhas)  13,2NM

4.6.2019 Syros – Kythnos (Loutra)  33NM

3.6.2019 Tinos – Syros  17,4NM

2.6.2019 Naxos – Tinos 30,4NM

1.6.2019 Paros – Naxos 10NM

31.5.2019 Ios – Paros 40,9NM

30.5.2019 Santorini – Ios 24,6NM

29.5.2019 Folegandros – Santorini 27,3NM

28.5.2019 Milos – Folegandros 48,4NM

27.5.2018 Hydra – Milos 69,4NM

26.5.2019 Epidavros – Hydra 38,7NM

25.5.2019 Korfos – Epidavros 10,3NM

 

---

 

18-25.5.2019 Opět na Kyklady   205,4N

Na palubě veselá partička z okolí Mladé Boleslavi.

 Petr, Pavel, Vráťa, Milan, Pavel a Martin.

Tentokrát to byla týdenní plavba. Skoro všichni na palubě už za sebou nějakou zkušenost s lodí měli, ale pro některé jedince, se jednalo o první zážitek. Kluci přiletěli do Athén už v pátek večer a strávili tam noc a dopoledne. Prý aby si prohlídli nějaké ty památky. Potkáváme se tedy v Korintu v sobotu krátce po jedné hodině. Z nádraží jsme zamířili rovnou na nákup. Už podle toho s jakou rychlostí se plní nákupní vozík, to vypadá, že o jídlo na téhle plavbě určitě nebude nouze. Ihned po příjezdu na Korfos se kluci naloďují a vlastně okamžitě mizí, spláchnou prach z cesty do jedné z místních taveren. Nijak dlouho se tam nezdrželi a kolem čtvrté odplouváme z Korfosu. První zastávka je tradiční, Dimitriho taverna. Tentokrát tam nebyl Dimitrij osobně, ale na kvalitě jídla to nebylo znát. Snad jen škoda, že si kluci nemohli užít i Dimitriho příjemnou obsluhu. Rybu je třeba spláchnou a to bylo provedeno důsledně, nakonec se projevila únava z cesty a ještě před půlnocí je na lodi ticho jako v kostele. Dokonce se nenaplnily výhrůžky ohledně malinko hlasitějšího spánku jednoho námořníka. Noc jsme strávili v Epidavru v přístavu, ale hned ráno přeplouváme do zátoky na první koupání. Letos si léto dává nezvykle načas a koupat se mohou zatím pouze otužilci. Nakonec jde do vody pouze Petr. Třeba se počasí během dne vylepší, proto měníme místo a míříme do zátoky s jeskyní na ostrově Agistri. V zátoce jsme měli naplánovaný oběd, ale moře tam bylo malinko zvlněné a ne všichni už neustálému pohybu lodě přivykli. Našli se i tací, kteří vynechali i výborné mleté maso s rýží. Bylo to tedy jen krátké mezipřistání a pokračujeme dál. Konečně fouká a kluci jsou na plavbu pod plachtama natěšený. Směřujeme na Methanu a musíme si to vybojovat proti větru. Kluci dělají obrat za obratem a plavba svižně ubíhá. Na Methaně posádka míří hned po přistání v termálním pramenu. Když už jsou pryč skoro tři hodiny, je vlastně jasné, kde je najdu. Jasně, sedí u Angela v kavárně. Nijak jsem je na tenhle podnik neupozornil, ale Angelo je prostě borec a ulovil si je sám. Tak jako ostatně většinu posádek z lodí. Další den padlo rozhodnutí plout na Kyklády, proto vyplouváme co nejdříve. Původně jsme měli namířeno na Kythnos, ale měníme plán a plujeme na Keu. Je to hlavně z toho důvodu, že na rozdíl od včerejška vůbec nic nefouká. Na palubě se prakticky hned od začátku každý ujal nějaké role. Je tu dokonce funkce podkapitána, byl určený správce společné kasy, o kuchaři výpravy také nikdo nepochybuje, prostě každý se v něčem našel. Klukům to fungovalo dobře a já mohl vše zpovzdálí sledovat. To znamená, že jsem si buď četl, nebo spal. Pak jsem zakotvil loď a dostal najíst a napít. Plavba byla fajn, jen s větrem to nebylo ideální. Snažili jsme se tomu přizpůsobit a nenechat se tím otrávit. Nakonec došlo i na noční plavbu, to když nás v noci ze čtvrtka na pátek vyhnal silný vítr a vlny z Perdiky. I tohle brali kluci s humorem a jako další zážitek a zkušenost. Týden utekl jako ta pověstná voda a plavba končí. Posádka má namířeno ještě do Korintu a v neděli se vrací zpět domů. Věřím, že si Řecko zamilují, protože se jim vlastně všude líbilo a na některých místech byli přímo nadšení. Chválili místní gastronomii, hlavně přístup domácích, jen občas remcali nad kvalitou piva:-).

24.5.2018 Aegina (Perdika) – Korfos 35,3NM

23.5.2019 Kythnos (Merikhas) – Aegina (Perdika) 50,7NM

22.5.2019 Kythnos (Loutra) – Kythnos (Merikhas) 13NM

21.5.2019 Kea – Kythnos (Loutra) 24,2NM

20.5.2019 Methana – Kea 47,4NM

19.5.2019 Epidavros – Methana 25,1NM

18.5.2019 Korfos – Epidavros 9,7NM

 

---

 

5 – 18.5.2019 Kyklady Tour   460NM

Na palubě parta Valachů. Radek, Klára, Jarek, Dáša a Petr. Máme před sebou 14denní plavbu.

Někdy v únoru mi v pátek večer zazvonil telefon a plynulou moravštinou jsme domluvili tuhle plavbu. Partička pochází z kraje švestek, kousek za Zlínem. Je to kraj skutečně úrodný a místní lidé dokáží snad vše, co roste kolem nich, nechat zkvasit a pak to vypálit. I na Viktorku si dovezli slušné množství tohoto moravského daru. Jedna slivovice si pak během plavby zahrála i nemalou roli, ale o tom až později. Valaši dorazili až v neděli, tak jsme se ničím nezdržovali a rovnou vypluli. V plánu byl tradiční Epidavros, ale v přístavu bylo plno a nechtělo se nám plout na břeh ve člunu, proto jsme změnili plán a pluli do Váthi na Methaně. Tam bylo pro změnu téměř prázdno. Do taverny to bylo asi šest metrů, takže jsme už za chvilku měli před sebou večeři.

Na pondělí jsme naplánovali plavbu na ostrov Milos, poněvadž míříme na Kyklády s předem plánovanou zastávkou na Santorini. Podle předpovědi to vypadalo, že budeme muset s tímto přeskokem počkat, protože vítr měl v nárazech atakovat 45 uzlů a vlny přes 3 metry. Sice na zaďáka, ale už daleko za hranou pohodlné plavby. Udělali jsme tedy zastávku na Porosu a měníme plán a pokračujeme na Hydru. Znova se koukám na předpověď a tentokrát je už výrazně lepší. Nárazy do 30 uzlů, to už není na místní poměry žádný extrém. Chvilku jsme to společně diskutovali a ano, vyrazili jsme na Milos. Je jasné, že poplujeme celou noc, ale bude to svižná plavba a výrazně nás posune k cíli. Kousek za Porosem vytahujeme kosatku a s větrem v zádech uháníme rychlostí přes sedm uzlů k cíli. Dál na moři se malinko zvedli vlny, ale Viktorka se vcelku pravidelně pohupovala, bez větších problémů. Bohužel se houpala v jiném rytmu než jeden žaludek a za chvilku se rybám servíruje Gyros i s Pita chlebem. I v některých tvářích ostatních členů posádky jsem zahlédl malinko nejistoty a proto jsem zavelel k obratu. Nebyli jsme nijak daleko a nemá cenu něco lámat přes koleno. Obrat znamenal, že se ze zaďáku stala ostrá stoupačka, se vším, co k tomu patří. Loď jde do náklonu, voda slušně šplouchá na palubu. Potřebujeme se vrátit zhruba sedm mil, tu chvilku to vydržíme. Ta chvilka se o něco protáhla, protože vítr ještě zesílil a začaly se dít věci. Už to vypadalo, že se schováme za výběžek Peloponésu, když nápor větru nevydržela otěž kosatky a praskla. To je dost nezvyklé, ale hlavně nepříjemné. Kosatka v takhle silném větru začala okamžitě mlátit ze strany na stranu a než jsme ji stihly smotat, utrpěla nějaké šrámy. Nevydržel její zadní lík a lehce se natrhla. Nic až tak hrozného, leč v tu chvíli byla nepoužitelná. Nezbývalo než nastartovat motor. Ten samozřejmě ochotně naskočil, ale naše rychlost proti větru a vlnám se rapidně snížila. Mezitím padla tma a kokpit zalévala vlna za vlnou. Slaná voda je docela slušný vodič a ta právě zatekla do tlačítka startéru a bohatě to stačilo na sepnutí relé. Skončilo to tak, jak muselo, startér to samozřejmě nemohl vydržet a spálil se. Bohužel v tom kraválu kolem nás nebylo nic slyšet, takže jsme na to přišli až v okamžiku, kdy jsme, respektive kluci uvnitř lodi, ucítili ten nepříjemný zápach spáleného elektromotoru. Zavolali mě dolů do lodi a já okamžitě motor chcípnul a začal hledat závadu. Stačilo dát ruku na startér a bylo to jasné. Paráda, motor bez startéru nenastartujeme, z plachet máme jenom hlavní a tu v téhle slotě vytahovat nebudeme. Podle předpovědi se má situace po půlnoci výrazně uklidnit, vítr nás žene na volné moře a v cestě nám nebrání žádná překážka. Do vody házíme vodní kotvu, tím zpomalujeme drift a jdeme spát. Nechali jsme Petra na hlídce a zmizeli v kajutách. Předpověď tentokrát sedla jak ten pověstný hrnec a skutečně se situace po půlnoci zklidnila. Vylezl jsem tedy na palubu, vytáhl kousek kosatky a tím dostal loď pod kontrolu. V téhle situaci už nebyl problém vytáhnout hlavní plachtu a plout směrem na Korfos, tedy do domovského přístavu. Situace se ještě jednou výrazně zkomplikovala. Měl jsem hroznou žízeň, proto jsem Požádal Petra o vodu z lednice. Petr mi během chvilky podal PET flašku a já se zhluboka napil. Už první doušek byl překvapivý, ten druhý mě srazil do kolen. Ano, to je ta role té slivovice, co jsem avizoval už na začátku. Možná to byla ta nejlepší slivovice, ale já kořalku prakticky vůbec nepiju a tyhle pálenky už vůbec ne. Přežil jsem to a ani se to nijak nepodepsalo na mém kormidlování. Situaci jsme už měli pod kontrolou, je to jen o tom doplout na Korfos a vyměnit startér a kosatku. Vítr postupně slábl, ale nakonec jsme pod plachtama přistáli před polednem u mola na Korfosu. Ještě ten den jsme vše opravili a tak jsme mohli druhý den pokračovat v naplánované plavbě. Plavba už probíhala bez větších dobrodružství, z tohoto pohledu by se mohle zdát i nudná. Jinak ale nudná nebyla ani trochu. Navštívili jsme vše co bylo v plánu, včetně toho slavného Santorini.

17.5.2019 Aegina (Perdika) – Korfos 24,3NM

16.5.2019 Kythnos (Merikhas) – Aegina (Perdika) 50,7NM

15.5.2019 Kythnos (Loutra) – Kythnos (Merikhas) 12,8NM

14.5.2018 Tinos – Kythnos (Loutra) 37,5NM

13.5.2019 Paros – Tinos 29,4NM

12.5.2019 Ios – Paros 27,6NM

11.5.2019 Folegandros – Santorini – Ios 42,5NM

10.5.2019 Serifos – Folegandros 40,3NM

9.5.2019 Methana – Serifos 66,4NM

8.5.2019 Korfos – Methana 20,5NM

6.5.2019 Methana – Korfos 85,6NM

5.5.2019 Korfos – Methana (Vathi) 22,4NM

 

---

 

13-27. 4. 2019 První jarní plavba   375,9NM

Na palubě se sešli: Karolko a Jakub, Kuba, Pepa a Martin.

Už se pomalu stává tradicí, že sezónu zahajujeme nějakou zajímavější plavbou. Tentokrát jsem naplánoval plavbu na čtrnáct dní do Turecka. Bohužel nám turecký prezident zkřížil plány. Zakázal plavbu všech komerčních lodí pod cizí vlajkou v tureckých vodách. Dohodli jsme se, že se dohodneme a vybereme jiný cíl.

 

26.4.2019 Poros – Korfos 9,8NM

Je tady poslední den téhle plavby. Na poslední etapu jsme si ponechali už jenom kousíček, z Porosu na Korfos. Hned po snídani jsme zašli k Míše do krámu, nakoupit nějaký ten olivový olej a další její skvělé produkty. Využívám situace, Martin s Pepou jsou tady autem a tak si po nich posílám domů slušnou zásobu olivového oleje. Dopoledne se jen tak poflakujeme v okolí přístavu a pak zvedáme kotvu a plujeme poslední kousek téhle plavby na Korfos. Konečně se trochu oteplilo. Někteří se jdou koupat, Kuba vyrazil na výlet do Epidavru, Martin důkladně likviduje poslední tekuté zásoby a Karolko se vrhnul na rybolov.

25.4.2019 Aegina (Perdika) – Poros 15NM

Nijak si nepotrpím na oslavy svátků a narozenin, ale kluci mě večer překvapili a trošku jsme to oslavili. Víno bylo výborné a bylo ho dost. Ráno tedy ještě dospáváme včerejší večírek. Nikam nepospícháme, dnešní cíl je Epidavros a to je jen kousek. Nic nefouká a plujeme na motor. Ještě se pokoušíme o ulovení nějaké ryby, ale vytahujeme pouze několik igelitů a proto pruty balíme. V přístavu je místa dost, můžeme si vybrat, kam se postavíme. Po zakotvení jdeme na večeři k Dimitrimu. Dáváme si osvědčený Athina Farm Salat, k tomu rybu na grilu a dvojku bílého. Sezóna ještě nezačala a jsme tady skoro sami. Se soumrakem se ochlazuje a jdeme na loď a spát.

24.5.2019 Kythnos (Merikhas) – Aegina (Perdika) 51,1NM

 

23.4.2019 Kythnos (Loutra) – Kythnos (Merikhas) 12,9NM

Dostat tady někoho před devátou z pelechu je téměř nemožné. Karolko má snídani připravenou dříve, než někteří otevřou oči. Tentokrát sýrová topinka, čaj, ovoce atd. Konečně je teplo. Část posádky tedy míří za koupelí do termálního pramenu a koupou se i v moři. Po koupeli ještě kávička na terase jedné z taveren. Dnešní den bude odpočinkový, pouze krátká trasa na druhou stranu ostrova. Tam je jedna z nejhezčích pláží v Řecku, Kolona Beach. Kolem druhé odpoledne kotvíme přímo u pláže a kluci se hecují, kdo půjde do vody. Napřed jsem nevěřil, že to myslí vážně, ale nakonec tam naskákali všichni. Voda pěkných 18°C, vzduch nebyl o nic lepší, zůstal jsem na palubě a v bundě a čepici klepal kosu. Partička otužilců doplavala na pláž, chvilku tam lelkovali a pak se vrátili na Viktorku. Nijak jsem jim ten zážitek nezáviděl. Zvedáme kotvu a plujeme jenom kousek do přístavu Merikhas. Správce nás posílá na konec a tam se vyvazujeme. Prakticky ihned nás kompletně kontrolují dvě děvčata z místní Port Police. Kontrolují tedy pouze doklady. Pak se jdeme projít a na chvilku jsme poseděli v jedné z mnoha taveren. Dali jsme si jen lehkou svačinku a vrátili se naloď.

22.4.2019 Serifos – Kythnos 27,4NM

Budíme se do klidného rána. Vítr se utišil už večer a snad se i konečně začne oteplovat. Na tuhle roční dobu je tu stále chladno. Vlastně jsou tu stejné teploty, jako když jsem tady byl na konci února. Tahle posádka si ráda přispí a ani se snídaní nikdo nespěchá. Vše se odehrává v takovém tom řeckém tempu. Jestliže je Pepa hlavní kuchař výpravy, tak mu na paty šlape Karolko. Ten nám nejčastěji chystá snídani. Tentokrát se pustil do opečeného chleba ve vajíčku. K tomu věren svému zvyku nakrájel rajčata, cibuli a česnek. Tahle chlapská snídaně probere všechny spáče a můžeme vyplout na další ostrov. Sliboval jsem koupání a dnes budu moct dostát svému slovu. Na Kythnosu je totiž termální pramen mající asi 45°C. Po opuštění zátoky a obeplutí jižního cípu ostrova Serifos vytahujeme plachty. Fouká slabounký vítr, ale plujeme téměř pět uzlů a plavba je pohodová a pohodlná. Zhruba v půlce trasy vítr utichá úplně a startujeme motor. V podvečer připlouváme do krásného přístavu v obci Loutra. Je to moje oblíbené místo. Malinkatý přístav lemovaný několika tavernami, na okolních kopcích pár stavení, prostě oáza klidu. Karolko se ihned pokouší nachytat malé rybky, ale moc se mu nedaří. Pepa na úlovek nečeká a mizí v lodi. Libá vůně prozrazuje, že bude rýže s houbovou omáčkou. Původně sice chystal rizoto, ale neměl dost velký hrnec a tak to uvařil zvlášť. Výsledek byl výborný, zbyla jen troška rýže. Po večeři jdeme posedět do jedné z taveren. Tentokrát jsme poseděli jen chvilku a vrátili se spořádaně na loď. Tam si sice ještě otevřeli kluci lahvinku, ale spíš pro vychutnání té nádherné atmosféry. Tu sice občas rušil nějaký magor na motorce téměř bez výfuku, ale i ten dal za chvilku pokoj.

21.4.2019 Paros – Serifos 33,4NM

Opět stále stejně silný vítr a je také dost chladno. Jdu zaplatit za noční stání a poděkovat za večerní asistenci. Místní úředník zkontroloval doklady a nad díky s úsměvem mávl rukou. Na mole se chystá opulentní snídaně, která vlastně přešla plynule až do oběda. Karolko se totiž pustil do uzení včerejšího úlovku. Udírna funguje skvěle, ale ne v takhle silném větru. Nakonec tuňák končí na pánvi a ještě před vyplutím je podáván s bramborami. Kolem poledne vyplouváme. Motor už zase chladí a tak můžeme oživit baterky. Plujeme na západ, míjíme severní část ostrova Antiparos a vytahujeme kosatku. Vítr fouká stále silný, vlny jsou také do dvou metrů, ale náš kurz je na bočák a plavba vcelku pohodlná. Jakub se chopil kormidla a statečně kormidloval téměř celou plavbu na Serifos. Jsem rád, protože zatím trávil dost času v poloze ležícího střelce. Na Serifosu je pouze pár lodí a uvnitř přístavního bazénu pouze jedna loď. Vybíráme místo a kotvíme zádí k molu s mooringem. Jdu na místní Port Police nechat zkontrolovat doklady a zjistit kdo nám pustí vodu a elektriku. Dostávám telefonní číslo a dávám ho Jakubovi. Ten se už léta velkou část roku pohybuje po Řecku a velmi dobře ovládá místní jazyk. Dovolal se, ale musíme prý překotvit, protože opět stojíme v části přístavu, kde voda ani elektrika nefunguje. Sice je vedle nás kompletně osazený stojan, ale není prý ještě připojený. Tohle jsou takové drobnosti, se kterými se v Řecku potkáte poměrně často, někoho to může rozčilovat, ale pokud zůstanete v klidu, tak se věci vždy nějak vyřeší. Loď jsme překotvili a za okamžik dorazil správce. Bohužel ten fungující stojan je dál, než bylo volné místo a naše hadice je krátká. Správce tedy odjíždí, s tím, že ráno přijede znovu a přiveze dlouhou hadici. To se nakonec povedlo a na otázku kolik platím, se jen usmál a mávl rukou. Možná ne vše tady funguje na první dobrou, ale vždy se to nakonec nějak povede a pocit, že se vás nikdo nesnaží oškubat, to docela vyrovná. Do role kuchaře téhle plavby se pasoval Pepa. Připravili si s Martinem suroviny už doma a připravují nám téměř domácí stravu. K večeři chystá Pepa špagety se sýrovosmetanovou omáčkou. Vonělo to výborně a všichni si večeři pochvalovali. Já jsem nesnědl ještě ani toho tuňáka, takže jsem špagety ani neochutnal. Docela mě to mrzelo, ale na přejídání mám zimu a ta je už konečně pryč.

20.4.2019 Ios – Paros 44,2NM

Ráno letí na lodi jediné téma. Jakási tajemná americká potápěčka. Musela všechny uhranout, protože nikoho nezajímá ani stav moře, ani předpověď počasí. Nebudu to dlouze rozebírat, Pepu jsme odplout museli skoro nutit, ale snad nám to už odpustil. Chystám se na odplutí. Ta jediná loď, co stojí za náma také. Její posádka se pokouší loď odtlačit od návětrného mola. Jejich šance takto odplout jsou nulové a tak to vzdávají a prý ještě zůstanou. Odplouváme pomocí předního springu a míříme vstříc ještě stále dost divokému moři. V ústí zátoky potkáváme větší gumák s partou potápěčů a na Viktorce se začnou ozývat vzrušené výkřiky „to je ona, to je ona“. Tím bych to uzavřel. Je před námi ostrá stoupačka v silném větru a dvoumetrových vlnách. Vytahujeme kosatku a stoupáme k ostrovu Paros. Vzdušnou čarou dvacet mil, ale naplujeme dvojnásobek. První rameno je dlouhé zhruba deset mil, pak uděláme ré a míříme do průlivu mezi ostrovy Paros a Antiparos. Réčka se opakují jedno za druhým a jsou stále četnější. Průliv mezi ostrovy se postupně zužuje a končí úzkou mezerou mezi skalisky a mělčinami. Těsně před tímto kritickým místem startuji motor, ale čerpadlo chlazení si cuclo vzduch a nechce se zaplavit. Bez chlazení motor musíme vypnout a dát to na plachty. Stojím u kormidla, plachtu při réčkách obsluhuje Kuba, Karolko se ujal role navigátora a hlídá mělčiny a skály. V tom nejužším místě vítr ještě zesiluje a zvedají se i větší vlny. Není moc prostoru na chyby, ale nakonec bezpečně proplouváme a blížíme se do zátoky s přístavem. Ještě se vyhnout několika skaliskům, dát pozor na dva proplouvající trajekty a jsme před přístavem. Tam startujeme motor a s kotvou couváme na návětrnou stranu mola. Všude jinde je obsazeno. Po nějaké době při silnějším poryvu kotva povoluje a musíme odplout. Hledám místo uvnitř přístavního bazénu, ale všude je plno. Pomohl nám místní správce a ukázal nám kam se postavit. Je to místo kde zablokujeme dvě lodě, ale když se dozvěděl, že tam budeme pouze přes noc, tak nás tam nechal stát. Loď je konečně v bezpečí a tak můžeme jít všichni na večeři.

19.4.2019 Ios

Na dnešek máme v plánu Santorini a pak pokračovat dál na Krétu. Bohužel předpověď počasí nevěstí nic dobrého, nárazy větru kolem 40 uzlů. To je hodně daleko za hranicí pohodové plavby. Když klukům oznamuji, že se dnes bohužel z Iosu nehneme, tak nikdo ani neprotestuje. Pro všechny bude lepší, když zůstaneme schovaní v kryté zátoce u mola. U mola stojíme bokem a na jeho návětrné straně. Vítr postupně zesiluje a i v téhle relativně malé zátoce zvedá vlny. Všechny fendry máme na boku a zatím vše vypadá dobře. Kluci se různě trousí nahoru do města, já zůstávám s lodí a hlídám vývoj počasí. Situace není nijak dramatická, fendry drží a já si můžu v klidu v kajutě číst. Den uběhl v poklidném tempu a posádka se večer schází v jedné z taveren. Já u toho nebyl, ale stalo se tam určitě něco zajímavého, protože někteří už blekotaly ze spaní, něco o Američankách.

18.4.2019 Kimolos – Ios 36NM

Vstáváme až dlouho po deváté hodině. Kluci včera poseděli v místní taverně a tak dospávají. Nikam moc nepospícháme, na dnešní den máme naplánovanou plavbu na ostrov Ios. Je to jeden z mých nejoblíbenějších ostrovů a tak jsem zvědavý, jak se tam bude klukům líbit. Vyplouváme před polednem a kousek plujeme na motor. To netrvá příliš dlouho, protože nám fouká téměř ideální vítr. Moře je lehce vzduté, vlny okolo dvou metrů. Jak bývá zvykem, nikoho to už moc nevzrušuje a tentokrát to všichni zvládají. Plavba svižně ubíhá, míjíme ostrov Folegandros a blížíme se k Iosu. Po necelých šesti hodinách kotvíme bokem u mola. Potřebujeme dobrat vodu a hodí se nám připojení na elektriku. Za prvé dobijeme baterky a za druhé nám bojler ohřeje vodu a můžeme se vykoupat. Už to někteří jedinci potřebuju. Jdu tedy do Port Office a tam vyzvedávám kartu, která aktivuje stojan s vodou a elektrikou. Vybral jsem si místo u jediného stojanu, který nefunguje a tak musíme překotvit. Není to zas až takový problém, protože je tu jen pár lodí a na našem mole pouze jedna. Po zakotvení chystáme večeři. Kluci oloupaly asi tunu brambor, musíme je vařit ve dvou hrncích. K bramborám chystám tuňáka na řeckých bylinkách. Je to poslední co nám zbylo ze dvou ulovených tuňáků, ale na každého vyšla ještě slušná porce. Tuňáka jme snědli, zůstalo jen pár brambor, ale také na ně dojde. Po večeři se někteří z nás věnují hygieně, někteří použijí více voňavky. Ryba musí plavat a tak jdeme do taverny na vínko. Ta moje oblíbená je obsazená a venku se nám sedět nechce, protože je stále chladno. Řecké víno se pije dobře a karafy se rychle vyprazdňují. Naštěstí máme rozum a odcházíme ještě ve slušnou hodinu. Až potud je vše v pořádku. Když jsme se dostali k té mé oblíbené taverně, tak padl návrh, že bychom se tam přeci jen mohli ještě na chvilku zastavit, nikdo není proti a během pár okamžiků máme další vínko na stole. Byl už to jen jeden litřík a to není pro pět chlapů až tak moc. Po přesunu na loď se někteří vrhli na zásobu vína v lodi, někteří na sušenou šunku a k ní ty brambory od večeře.

17.4. 2019 Milos – Kimolos (Psáthi) 14,6NM

Po včerejší přeci jenom náročnější plavbě jsme museli něco naspat. Budím se až v půl desáté a krom Karolka a Jakuba ostatní ještě také dospávají. První věc kterou musím udělat, je vykuchat, očistit a naporcovat včerejší úlovek. Dřív než začnu, tak se vrací Jakub a Karolko a pomáhají mi. Netrvá to dlouho a máme v lednici na večer pěkných 12 kousků masa, na sporáku se z hlav a páteří vaří polévka a ještě zbylo šest kousků na vyzkoušení nové udírny. Karolko má polévku během chvilky a servíruje nám silný rybí vývar s kousky masa a zeleninou. Tahle polévka by probudila i mrtvolu. Mezitím nám na mole zlehka doutná udírna a začíná se z ní linout i vůně čerstvě uzených ryb. Napřed jsem byl k té udírně lehce skeptický, ale po ochutnání jsem se rozhodl, že si ji na lodi ponechám. Sklidili jsme kuchyň, tedy Martin si odvážně stoupnul ke dřezu a když měl hotovo, tak jsme vyrazili. Po včerejší plavbě volíme odpočinkovou etapu na sousední ostrov Kimolos. Hned po opuštění zátoky na ostrově Milos vytahujeme plachty a pomalounku se suneme vpřed. Bohužel nevydržel ani ten slabý vítr a musíme zbytek odmotorovat. Máme vybraný přístav Psáti. Je tu malinkaté betonové molo a široko daleko jen pár budov, jedna taverna a víc už nic. Hned po přistání se kluci rozprchnou prozkoumat okolí, Karolko s Kubou chytají malé rybky a já můžu konečně v klidu dopsat deník. Přípravy večeře se chopil Pepa. Nakonec jsme se rozhodli pro tatarák z tuňáka s topinkou. Večeře byla skvělá a hned potom se posádka přesunula do taverny na vínko.

16.4. 2019 Poros – Milos 71,7NM

I v Řecku je občas nutné vstávat na čas a proto jsem si nařídil budíka. Jsme domluveni s opravářem lednice, že dorazí na půl osmou. Ve smluvenou dobu jsem vylezl z lodi na molo a mechanik právě přicházel. V lodi ještě všichni spali, ale pustil se hned do díla. Rozebral co mohl, dokonce vymontoval celý kompresor od lednice a vyměnil všechny trubičky. Bylo to docela dost práce, ale šlo mu to od ruky. Pak to celé zase svařoval a nakonec namontoval zpět. Lednice funguje skvěle a můžeme konečně vyrazit. Vyplouváme přesně v poledne. Jakmile jsme minuli pevnost chránící vjezd do Porosu, vytahujeme kosatku. Podle předpovědi má foukat v nárazech vítr až 40 uzlů. Máme to na zadobok, tak se to dá. Alespoň uvidíme, jak jsou kluci na moře připravený. Po dvou deštivých dnech nám konečně svítí sluníčko. Vítr není ani zdaleka tak silný, jak by měl, podle předpovědi být. Vytahujeme tedy i hlavní plachtu a Viktorka atakuje hranici sedmi uzlů. Moře je lehce zvlněné, ale není to nic hrozného. Plavba spokojeně plyne, ale s přibývajícím časem někteří dýchají víc zhluboka, než je běžné. Lehká nevolnost postihla novice na moři i ostřílenějšího mazáka. Martin si dal poradit a odreagoval se kormidlováním, Karolko se rozhodl, jít si číst do kajuty. Konečně se na lodi ozval výkřik ryba na prutu. Vlastně vypukla panika a chaos. Situace dále gradovala, protože na obou prutech byly ryby. Napřed jsem vytáhl jednoho a Martin ho podebral podběrákem. Na můj povel zabij ho, ať můžeme vyndat toho druhého, vůbec nereagoval a pak začal vysvětlovat, že ho zabít nemůže. Zabij ho a nekecej, nebo se budeš vymlouvat, až bude na talíři? Nerad, ale dal si říct. Pak už ho vcelku obratně vyndal z podběráku a pomohl mi vyndat i toho druhého. Jelikož už jsem měl volné ruce, tak jsem Martina napodruhé nenutil provést vraždu a udělal jsem to sám. Kluci uklidili loď, srovnali jsme se znovu do kurzu na Milos a pokračovali v plavbě. Mezitím už si Karolko důkladně zkontroloval čistotu lodní toalety a i Martin se rozhodl, udělat si místo na večeři. Kormidla se chopil Pepa a jen v kraťasech kormidloval Viktorku k cíli. Se soumrakem se citelně ochladilo a posádka se pomalu vytratila do kajut. Nakonec zůstal jen Martin a společně jsme ve dvě ráno zakotvili na Milosu.

15.4. 2019 Methana – Poros – Hydra – Poros

Ráno se líně hrabeme z kajut. Někdo jde na kávu, někdo jen tak courá po městě. Dnes máme v plánu doplout pouze na Hydru. Je to kousek, proto nemusíme spěchat. Mám ještě v plánu, zastavit se na Porosu a nechat doplnit chladící plyn do lednice. Kolem jedenácté se nám podaří vyplout a ještě před dvanáctou stojíme u mola na Porosu. Jdu s Kubou sehnat opraváře lednice. Nejjednodušší způsob je zeptat se v jedné z taveren. Volím hned tu první u přístavu, protože majitel si mě pamatuje. Okamžitě bere telefon do ruky a během okamžiku je vše vyřízeno. To že se s majitelem známe z minulých sezón, není podstatné, v Řecku vám pomůže každý, na koho se s prosbou o pomoc slušně obrátíte. Za třičtvrtě hodiny je na lodi opravář. Mluví anglicky podobně jako já, takže nás komunikace dost zaměstnává. Bohužel po chvilce i já pochopím, že problém je větší a nebude ho možné vyřešit okamžitě. S pomocí Kuby a pak i Jakuba se tedy domlouváme na zítřejší ráno. To vypadá, že bude muset posádka trávit celý den na Porosu. Není to nutné, byla slíbená Hydra, plujeme tam a večer se vrátíme zpět. Plavba na Hydru byla super. Dali jsme to na plachty a dost si to užívali. Na Hydře se kluci rozprchli objevovat místní tajemná zákoutí. Na lodi jsme zbyli jen s Kubou. Skočili jsme si kousek od přístavu koupit gyros a v klidu povečeřeli. Využil jsem volnou chvilku a namontoval, už za pomoci kluků na loď Spray Hood. To je taková plachta proti větru a stříkající vodě. Hodil se hned během plavby zpět na Poros. Vypluli jsme už do začínající bouřky. Blesky lítaly vpravo i vlevo a přišel i prudký déšť. V kokpitu zůstal jenom Kuba a společně jsme to dotáhli na Poros. Tam jsme vzbudili Pepu a společně vyvázali Viktorku u mola.

14.4. 2019 Korfos – Methana 23,2NM

A je to tady. Den D. Tentokrát už opravdu vyplouváme. Ráno ještě musím pro zbytek posádky na nádraží do Korintu. Tam naložím Karolka a Jakuba a jedeme na Korfos. Kuba přiletěl už ve čtvrtek a zapojil se ještě do příprav Viktorky na novou sezónu, Pepa s Martinem přijeli autem v pátek večer a stihli s námi posedět při rozlučce s Robertem a Milanem. To jsou ti dva borci, co na Viktorce makali čtrnáct dní. Kluci ještě řeší nějaký nákup proviantu a ve dvě hodiny opouštíme Korfos. Hned po vyplutí si nás podala slušná bouřka, ale náladu si pokazit nenecháme. Plujeme chvilku na motor, když vítr dovolí, taháme plachty. V podvečer zakotvíme na Methaně a jdeme na večeři. Dáváme si pizzu a jdeme spát. Je před náma dlouhá plavba a na posezení v taverně bude ještě mnoho příležitostí.

---

Servisní plavba s Robertem a Milanem

---

11.4. 2019 Korfos – Korfos 10,8NM

Robert s Milanem ráno udělali úpravu rolfoku a tak je potřeba to vyzkoušet. Vypluli jsme alespoň na dvě hodiny a plachty ve slabém větru vyvětrali.

8.4.2019 AG. Theodori – Korfos 13,5NM

Dneska jde Viktorka zpět na vodu. Ještě na zimním stání jsme jí dali důkladný servis. Milan se chopil brusky a vlastně jí celý týden nepustil z ruky. Začal tím, že celý trup nad čarou ponoru očistil jemným smirkem, pak podstatně drsnější metodou obrousil starý antifouling. Když měl tuhle hrubou práci za sebou, začal kouzlit s leštičkou. Ze solidní dámy se pod jeho rukama z Viktorky stávala omlazená krasavice, dávající na odiv svůj už zapomenutý lesk. Já s Robertem jsme opravovali bojler, Sea cock, nové přístroje a další a další. Na pondělí jsme si domluvili spuštění na vodu. Prakticky s naším příjezdem do Ag. Theodori začalo hustě pršet. Déšť trval dost dlouho, ale pak se mraky roztrhaly a řecký personál začíná předvádět svůj sehraný koncert spuštění lodě na vodu. Během dvaceti minut je Viktorka ve vodě, Milan skáče na palubu a vyplouváme na Korfos. Plujeme jen na motor, plachty ještě nejsou připravené. Po dvou hodinách nás Robert vítá na mole v Korfosu. Můžeme pokračovat v práci, ještě jí máme dost.

 

Už je to konečně tady. Je za námi zima a už jsme v Řecku. Viktorka má za sebou 14 denní servis a je připravena vyplout a bavit všechny na palubě. Přejte nám jenom šťastné míle a hlavně pohodu na palubě

 

---

Sezóna 2018       4 325NM

---

 

19.11.2018 Plujeme na zimoviště 15,2NM

 

28.10.-17.11.2018 Plavba nikam s cílem na Krétě   731NM

Je tady poslední letošní plavba. Tentokrát jsme na palubě pouze dva, jen týden z téhle třítýdenní plavby budeme ve třech. Tuhle plavbu jsme si dohodli s Karolkom už během zahajovací plavby na jaře a moc jsem se na ní těšil. Plujeme na Krétu, ale nikam se neženeme, chceme prostě jen v klidu plout.

16.11.2018 Poros – Korfos 26,2NM

Ráno Karolko vyrazil na prohlídku města. Nad městem je velký kříž a odtamtud je moc hezký výhled na okolí. Já s Milanem zůstáváme na lodi. Milan na turistiku moc není a já už tam byl mnohokrát. Když se Karolko vrátil, opět bohatší o mnoho gigabajtů fotek, můžeme vyplout. První část motorujeme, ale hned jak je to možné vytahujeme plachty. Je to náš poslední letošní jachting, tak si to náležitě užíváme. Je pod mrakem a chvilkama mrholí. Včera jsme přišli o super úspěšného woblera, takže na úlovek dnes moc nevěřím. Bzukot navijáku jasně dává najevo, že máme další rybu. Pomalu obeplouváme Methanu a vítr utichá. Sundáváme plachty, startujeme motor a plujeme poslední kousek na Korfos. Nebe se zatáhlo a hustě prší, nevadí, nenecháme si dojem z téhle plavby ničím pokazit. Byla to vynikající plavba. Napluli jsme krásných 731NM v relativně pohodovém tempu. První část na Mykonos jsme pluli s Karolkom pouze ve dvou. Z Mykonosu na Krétu se k nám přidal Roman. Nováček na lodi, ale zvládl hned druhý den noční plavbu ze Santorini na Krétu. Po týdnu nás Roman podle plánu na Krétě opustil a vystřídal ho Milan. Ten samej Milan, kterej se mnou plul před pár týdny na Maltu. Počasí a vítr nám během plavby přáli, velkou většinu jsme upluli na plachty, jak taky jinak. Chvilkama to vypadalo, že jsme v celém Egejském moři sami, protože jsme potkali jen minimum dalších plachetnic. Čeho bylo dost, to byly kontroly. Za tři týdny pět důkladných kontrol včetně kontroly pasů a crew listu, to už mi přišlo skoro dost. Buď se v tuhle dobu Port Police nudí a jsou vděční, když můžou vykázat nějakou činnost, nebo vypadáme podezřele. Jsme tedy zpět na Korfosu a tím jsme ukončili tuhle skvělou sezónu. My jsme ji tedy ukončovali v jedné z taveren dlouho do noci. S Karolkom už plánujeme na jaro plavbu do Turecka, od května začne opět Viktorka vozit všechny ty, co chtějí poznat jak vypadá Řecko z paluby plachetnice.

15.11.2018 Ermioni – Poros 27,1NM

Poslední dva dny jsme dost pluli na motor, proto musíme doplnit naftu. Koukám na Google mapy, kde je čerpací stanice a ejhle, asi 350 metrů od přístavu. Beru tedy kanystr a s Karolkem vyrážíme. Když ujdeme těch 350 a nikde čerpačku nevidíme, zkouším se zeptat někoho místního. Ten černoch co mi cestu ukazoval, se smál jak malej kluk, když mi říkal, že je to asi jen kilometr. S každým metrem mám pocit, že až půjdeme zpět a potáhneme plný kanystr, že to nebude nic moc. Koupili jsme naftu a jdeme zpět, jsme dva a budeme se střídat. Karolko se chytil kanystru a když začal polevovat, chystal jsem se ho vystřídat. V tom u nás zastavila malá cisterna. Ať si prý naskočíme, že nás do přístavu hodí. Zavolal ho jeho otec, ten co nás na čerpačce obsluhoval. Tohle je krásná ukázka, jaké je Řecko. Lidi se vám prostě snaží pomoct a navrh dostanete úsměv. Fakt to tady mám rád. Dotankovali jsme loď a jdeme na místní tržiště. To je taky zážitek sám pro sebe. Spousta stánků snad se vším, co se dá prodat. U jednoho nám rybáři nabízí asi dvoukilové tuňáky, kus za pět euro. U něčeho, co se ani nedá nazvat stánkem, starší chlapík lisuje čerstvou šťávu z granátových jablek. Půl litru za dvě eura. Skutečně skvělej nápoj. Kupujeme švestky, ředkvičky a neuvěřitelně sladké mandarinky. U dalšího stánku s rybama mě zdraví jeho obsluha. Je to majitel taverny Kavos. To je ta modrá nad zátokou, co je z ní tak krásný výhled na západ slunce. Asi v jedenáct hodin vyplouváme. Hned za marínou vytahujeme plachty. Konečně zase ten správný jachting. Mírná stoupačka, vítr tak akorát, vlny skoro žádné, jen by mohlo být tepleji. Ještě než obeplujeme východní cíp Peloponésu, schovávám se v kajutě a nechává kluky v kokpitu samotné. Šlo jim to skvěle, jen jsme při jednou obratu přišli o woblera a pak zkoušeli, jak blízko se dá dělat réčko u skály. Před Porosem plachty balíme a kotvíme bokem u mola v úplně prázdné maríně. Je čtvrtek, to se tady v sezóně téměř nedá zakotvit. Jsme tu celkem tři lodě, na celý Poros. Už to sice není na koupání, ale jachtat se dá pořád skvěle. Tak proč je tu tak prázdno? Není prázdno jen v maríně, ale i na břehu. Většina restaurací je zavřená, těch pár otevřených zeje prázdnotou. Nutně potřebujeme vodu, ale s loděma zmizela i obsluha maríny. V kanceláři se sice svítí, ale nikde nikdo. Budeme to muset ještě jeden den vydržet.

14.11.2018 Gerakas – Ermioni 40,9NM

Odplouváme už v osm hodin, Víme, že poplujeme na motor. Moře je rozbité jak talíř na svatbě, mlátí to s náma na všechny strany. Snažím se nějak vypozorovat, odkud vlny vlastně jdou. Vítr už není tak silný, ale vlny zůstaly a jsou chaotické. I v tomhle mixéru jsme chytili tuňáka, měl krásných padesát centimetrů. Střídáme se v kormidlování na motor až do Ermioni. Tam zakotvíme v přístavu. Po třech týdnech pojídání ryb ve všech možných úpravách chceme změnu a tak jdeme na gyros. V jedné taverně už ho nemají, v druhé ještě není hotový. Nenecháváme se odradit, jdeme se na chvilku projít a pak se vracíme. Nasycení se vracíme na loď a jdeme spát.

13.11.2018 Monemvasia – Gerakas 10,8NM

Dnešní den má podle předpovědi foukat silný vítr. To samo o sobě nemusí být takový problém, ale bohužel nám fouká přímo do čumáku. Ze severovýchodu vlnám nic nebrání, takže i moře je pěkně vzduté. Citelně se ochladilo, na to, že jsme se před pár dny na Krétě koupali, to moc nevypadá. Vyplouváme z přístavu a jsme ještě částečně schovaní za skálou před přístavem. Jakmile vykoukneme dál na moře, vlny si nás hned podají. Moc dnes v úspěch v chytání ryb nevěříme, ale stejně za lodí nástrahy vláčíme. Ten den máme rekord v rychlosti úlovku. Trvalo to asi tři minuty. Tuňáci jsou zřejmě stále při chuti. Plujeme na motor, loď se kymácí jak kačena na potoce, nic moc příjemná plavba to není. Občas nás v kokpitu skropí sprška slané vody, ale i to k jachtingu patří. Proti silnému větru a vlnám plujeme rychlostí tři uzle, Asi po dvou hodinách plavby měníme plán a vybíráme bližší cíl, než byl původně v plánu. Kousek před náma je malinkatý přístav, schovaný tak dokonale, že není z moře vůbec vidět. Je ale skvěle chráněný před větrem. V přístavu, respektive u jediného malého mola stojí stařičká sedmadvacítka se závěsným motorem. Je na ní starší rumunský pár, plout se dá na čemkoliv, hlavně je to o chuti. Po zakotvení vykuchám dnešní úlovek. Kluci mají ještě chuť něco ulovit a zkouší v přístavu chytat malé ryby na chleba. Moc se jim nedaří, jediná ryba, kterou chytili, jim uplavala i lavorem. Ten jim sfouknul vítr z mola. Jsme vyvázaní bokem k molu a loď do mola neustále naráží. Sice máme všechny fendry na boku u mola, ale vypadá to dost děsivě. Nakonec překotvujeme a rozhodli jsme se stát na kotvě, než sebou mlátit o molo. Asi se projevuje únava z plavby, protože po osmé jsme všichni v kajutách a sladce usínáme.

12.11.2018 Kithira – Peloponés (Monemvasia) 53,2NM

V sedm ráno odplouváme ze zátoky. Potřebujeme nakoupit a pět mil severně je větší přístav. Baterky potřebují oživit, proto na ten kousek netaháme plachty, ale plujeme na motor. Cestou míjíme vrak rybářské lodi nasednutý vysoko na útesu. Řešíme, jak se mohl tak vysoko mohl dostat a hlavně jsme rádi, že to není naše loď. Přístav je o poznání větší, ale je úplně prázdný a daleko od vesnice, takže žádné nákupy nebudou. S Milanem si ještě hrajeme s kosatkou, stále nefunguje stoprocentně, Karolko nám připravil mezi tím snídani. Milan není moc na zeleninu, ale Karolko je nekompromisní a dostáváme ji ke každému jídlu. Po snídani vyplouváme. Dnes to bude stoupačka se vším, co k tomu patří. Fouká dost, některé vlny mají dva metry a občas přijde sprška slané vody i do kokpitu. Kréta je dost blízko Afriky, nevím, jestli moucha Tse Tse je schopná takovou vzdálenost uletět, ale asi jo, protože Milan a Karolko vydrží spát téměř nonstop. Plavba je v pohodě, plujeme vždy tak pět mil, pak réčko a takhle skoro celý den, furt dokola. Až pár mil před přístavem nám to dává na přímo. Přístav je docela prostorný, ale opět bez vody a elektriky. Po přistání jde Karolko koupit víno k večeři, Milan loupe brambory a já konečně mohu udělat rybu Mahi Mahi. Celou plavbu, to znamená už třetí týden, jíme pouze ryby. Do teď to byli tuňáci, takže se jedná o příjemné zpestření. Po večeři ještě děláme z části ryb pečenáče. Taky došlo na dodělání naložených ryb. Z těch budou zavináče. Podle chuti polotovaru je jasné, že výsledek bude super. Po večeři se jdu podívat do města, potřebuju koupit cigára. Cestou zpátky na loď jsem si na chvilku sednul na břehu a sledoval příboj, jak se rozlévá po pláži a tříští o molo. Pomalu se letos s mořem budeme loučit, tak si to chci ještě zapamatovat. Po návratu na loď už jen chvilku kecáme a jdeme spát.

11.11.2018 Palaiochora – Kithira (Avlaimonas) 75,1NM

V půl osmé vyskočím z kajuty jako rybička. Milan je už také vzhůru, Karolko jako obvykle někde courá s foťákem. Včera večer si Port Police odvezla naše všechny dokumenty, tak jdu zjistit, kdy je dostaneme zpět. V domečku u přístavu nikdo není, na hlídkovém člunu je jeden z té trojice, co nás večer kontrolovala. Ptá se, kdy se chystáme vyplout, že kolega doklady doveze během hodiny. Doklady skutečně přivezl, jen jsme si ještě vyjasnili, že crew list tam je, jen ho nenašli a můžeme vyplout. Mezitím pomáháme odplout od návětrného mola staršímu páru Francouzů. Mají 55 Beneteau Sense. Stojí v rohu přístavu těsně u zakotveného trajektu a fouká přímo na molo. Pán se pokouší odstrčit špičku pomocí příďového propeleru, ale vítr se mu přetlačit nedaří. Přes spring odjíždět nechce, takže bude muset počkat, až se vítr zklidní. Loučíme se tedy a odplouváme. Přes spring, protože fouká na molo. Opouštíme přístav a za chvilku vidíme, že se i Francouzům podařilo odplout. Snídáme až za plavby, Karolko připravil opečený chleba ve vajíčku, k tomu samozřejmě čerstvou zeleninu. Ihned po vyplutí z přístavu vítr přestal foukat a proto plujeme na motor. Máme to na jihozápadní cíp Kréty už jenom kousíček a tam se začnou dít věci. Napřed začalo foukat, to není zas až tak neobvyklé. Pak Milan zahlédl cosi ve vodě. Napřed si myslíme, že je to delfín. Je to ale nějaké větší, když z toho vystříkne gejzír vody je jasno, je to velryba. Plave naším směrem a míjí Viktorku tři metry od jejího boku. Byl to nádhernej, asi sedm metrů dlouhej Kulohlavec. Sotva se z toho vzpamatujeme, rozebzučí se naviják. Milan ho bere do ruky a zdolává další rybu. Podle toho, jak se jí nechce z vody, usuzujeme na nějaký větší kus. Nakonec to nebyl tuňák, ale Mahi Mahi. Po našem Zlak Nachový. Měl šedesát centimetrů. Fouká asi čtrnáct uzlů z předoboku a jsou vlny kolem 1,5 metru. Viktorka vesele uhání ve slušném náklonu. Nikomu se rybu v těchto podmínkách nechce kuchat, musím to udělat sám. Pruty okamžitě balíme, máme zásobu ryb určitě na dva dny. Je před námi dlouhá plavba, tak si rozdělujeme dvouhodinové směny už odpoledne. Plujeme sice stoupačku, ale bez nutnosti křižování. Naše rychlost je lehce nad šest uzlů, kolem desáté bychom měli být na ostrově Kithira. Začínáme po dlouhé době potkávat lodě, tedy ty osobní a obchodní. Musíme tedy dávat pozor. Do přístavu Avlaimonas na východním pobřeží ostrova Kithira připlouváme v deset večer. Je to zase malinkatý rybářský přístav. Dost tady fouká a u mola není místo. Nakonec si stoupneme šikmo na roh mola. Karolko vyskočil na molo jak srneček a loď vyvázal. Máme dnes chuť si dát někde vínko. Jdeme prozkoumat okolí, ale krom zavřených apartmánů tu nikde nic není. Vracíme se tedy na loď a jelikož kotva nedrží úplně spolehlivě, odplouváme dál do zátoky a tam kotvíme do rána.

10.11.2018 Ag. Galini – Palaiochora, stále Kréta 53,2NM

Na téhle plavbě bývá na lodi dost živo už po šesté hodině ranní. Asi se kluci nemůžou dočkat dalšího dne a hlavně další plavby. Já vylézám z kajuty až tak na osmou. Karolko je někde ve městě a Milan se jen tak poflakuje. Včera nás malinko zlobila kosatka, tak se na to jdeme rovnou podívat. Z paluby nic vidět není, tak budu muset nahoru na stěžeň. Beru si tedy sedák a kluci mně přes vinšnu vyheverují nahoru. Asi na tyči rolfoku, na jejím konci uletěla nějaká plastová krytka a hrana té tyče dře o výtah kosatky. Spouštím se tedy dolů, dole kosatku s Milanem povolíme, nahoře přitáhneme a tím je problém vyřešený. Máme hotovo, Karolko už nám do kokpitu servíruje čerstvý kroasan a čaj. Náš dnešní cíl je opět asi šedesát mil, takže se zbytečně nezdržujeme a vyplouváme. Za nedlouho po vyplutí máme chyceného prvního tuňáka, takže o večeři je postaráno. Vítr je dost proměnlivý, od silného až po bezvětří. Užíváme si příjemnou plavbu a vyhlížíme, odkud přijede Martin na svém bílém koni. Asi na to bude potřebovat chlaďák, protože tady je příjemných dvacet pět stupňů. Běhen dne se nic zvláštního nepřihodilo. Karolko si k obědu opět vyžádal špagety Aglio Olio. V podvečer potkáváme delfíny, ale když jsme se k nim přiblížili, zmizeli pod hladinou. Se soumrakem jdu zapnout poziční světla a když se vrátím do kokpitu, říkám klukům, že by jsme měli vytáhnou woblery z vody. Koukám na jeden prut a jeho cívka je úplně prázdná, šňůra drží je za uzel na konci. Beru prut do ruky a je na něm ryba. Milan bere do ruky druhý prut, to aby se při vytahování do sebe nezamotaly a říká. „Už je to asi zamotaný, táhnu stejnou rybu jako ty“. Zamotaný nic nebylo, měl na prutu vlastní rybu. Napřed to vypadalo na hubenou večeři, ale teď už máme i na zítřek. Ze tří ryb máme krásných šest filetů a ještě v lednici kostry na polévku. K rybě jsem udělal dušenou zeleninu a brambory. Jíme si tady jak lordi. Těsně po deváté přistáváme v přístavu Palaiochora. Prakticky okamžitě jsou u nás tři příslušníci Port Police a kontrolují opět komplet doklady. Tentokrát včetně pasů. Je to pátá důkladná kontrola během této plavby. Buď vypadáme podezřele, nebo je to způsobeno blízkostí Afriky. Taky je možné, že se prostě přístavní policie jen nudí, nebo všechno dohromady. Původně jsme se chtěli jít podívat do města, ale je to od přístavu dost daleko, takže zůstáváme na lodi. V deset je na palubě klid. Klid není absolutní, protože docela fouká a voda hlučně šplouchá a bok lodi. S tím se někdy na lodi musí počítat a nejlepší je si prostě zvyknout.

9.11.2018  Ierapetra – Kréta (Ag. Galini) 65,8NM

Loď je opět komplet v cajku, část posádky vyměněná, můžeme opustit Ierapetru a plout dál. Ráno jdeme na Port Police nechat zapsat Milana na crew list a rozloučit se. Vypadalo to, že nás místní Port Police přijala za vlastní, tak se jim snad nebude moc stýskat. Kontrolovali nás snad všechny jejich směny. Bylo znát, že tady není velký pohyb lodí a v tomhle období vlastně žádný. Za celou dobu, jsme tady na jihu Kréty nepotkali ani jednu plachetnici. V jedenáct hodin se nám daří vyplout. Plujeme na západ a máme před sebou delší etapy. Musíme se dostat co nejrychleji na Peloponés, protože to podle předpovědí vypadá, že někdy v úterý přijde silný vítr od severu. Než se vydáme na sever, tak musíme obeplout Krétu. Jen na její západní cíp to máme nějakých sto dvacet mil. Ze začátku skoro nic nefouká a plujeme na motor. Pak se vítr zvedá a slušně zesiluje. Napřed držíme plné prádlo, ale není nutné se s tím prát a refujeme. Na hlavní rovnou druhej ref, kosatku uvezeme celou. Jsou docela vlny a autopilot zbytečně kličkuje. Proto se v kormidlování střídáme.  Plavba nám slušně utíká, ale se soumrakem přestává foukat. Startujeme tedy motor a balíme plachty. Kosatka se při balení trochu zasekává, budeme se na to muset podívat. Celé jižní pobřeží je dost pusté a je problém najít nějaký přístav. Pro dnešek jsem jeden vybral. Dopředu kluky připravuju na to, že vůbec není jisté, jestli tam zakotvíme. Navionics ukazuje v přístavu jinou hloubku na tabletu a jinou na telefonu. Nastavení obou je stejné, to jen pro pořádek. Když k přístavu připlouváme, je jasné, že to nebude úplně normální přístav. Jediné co vidíme je zelený maják na vjezdu, jinak nikde ani světýlko. Tma je jak v ranci, před přístavem v mapě skály, fakt se mi tam chce. Nakonec jsme to otočili a rozhodli se plout dál. Další přístav je asi dvacet pět mil. Lepší pár hodin plout, než tady stát. Hlavně potřebujeme vodu a tady určitě nebyla. Rozdělili jsme si směny po čtyřiceti minutách a motorujeme dál. Do přístavu v Ag. Galini připlouváme těsně před jedenáctou hodinou. Tentokrát je to sice rybářský, ale standardní přístav. Vyvazujeme se u mola a jdeme do taverny. Karolko dostal chuť na small fish. Většina taveren je zavřená, ale v jedné, kde je jen obsluha nás nechávají sednout. Krom milého úsměvu, trochy vína jsme i ty smažené rybičky dostali. Na cestu domů ještě od majitele povinného panáčka a můžeme jít spát. Opět neuvěřitelně milá obsluha. Napřed obsloužili nás, pak si sedli k večeři majitelé. V Řecku jsou opravdu milí a příjemný lidi.

8.11.2018  Ierapetra – ostrov Chrissi – Ierapetra 20NM

Konečně můžeme vyrazit na ostrov Chrissi. Karolko už o něm mluví několik dní jen v superlativech, tak uvidíme. Kdo může, dá si lehkou snídani a můžeme vyplout. Ostrov je asi sedm mil od přístavu a za chvilku jsme tam. Jak se k ostrovu přibližujeme, je jasné, že Karolko nekecal. Ostrov je opravdu nádherný. Obeplouváme ho z jižní strany a hážeme kotvu asi padesát mil od břehu. Na ostrov plujeme ve člunu. Vystupujeme na nádherné písčité pláži, nikde ani noha. V létě to tady musí být masakr, ale teď je to kouzelné místo. Nejvyšší bod je dvacet sedm metrů nad mořem. Ostrov je vlastně tvořený z písečných dun, hustě prorostlý keři. Mezi nima vedou cestičky, místy i dřevěné chodníky. Jdeme napříč ostrovem a fotíme a fotíme. Na severní straně je další nádherná písečná pláž. Jediní obyvatelé jsou dva rackové. Jsou od nás dost daleko, takže se vzájemně nerušíme. Roman okamžitě skáče do vody. Je nádherně teplá, dvacet tři stupňů je na osmého listopadu slušná hodnota. Vzduch má určitě přes dvacet pět, je skoro nepochopitelné, že tady nikdo není. Po nějaké době jdeme zpět do zátoky, kde kotví Viktorka. Tady je opuštěná sezónní taverna. Jdeme s Karolkom také do vody. Je to prostě letní den se vším všudy. Roman a Karol se uvelebili na lehátkách, já plavu zpět na loď. Chvilku jen tak polehávám, pak mně začne nahánět mlsná a jdu uvařit bramboračku. Je hotová akorát když se kluci vrací na loď. Vyplouváme a Karolka vysazujeme do člunu. Není to proto, že by zlobil, ale chci využít krásného počasí a pozadí k nafocení Viktorky. Fouká jen slabounký vítr, tak si musíme pomáhat motorem. Udělali jsme kolem člunu několik obratů a bereme Karolka opět na palubu. To už plujeme zpět do přístavu v Ierapetře. Roman večer odjíždí autobusem na letiště a místo něj na poslední chvíli přijede Milan. Ten Milan, který se mnou plul na Maltu. Stačilo ho minulý týden trošku provokovat a poslat mu pár fotek a skočil na letadlo. V sedm hodin večer se Roman rozloučil a odjel na letiště. Byl to jeho první zážitek na moři a prý se určitě vrátí. Moc jsme ho nešetřili. Při odplutí z Mykonosu si vyzkoušel docela silný vítr a vlny a hned druhý den noční delší plavbu na Krétu. Měl sice chvilky, kdy s tím musel zabojovat, ale zvládl to na jedničku. Milan už odpoledne dal vědět, že letadlo do Athén mělo zpoždění a nestihl přípoj na Krétu. Nakonec dorazil na loď v jedenáct večer. Měli jsme s Karolkom už dávno jasno, čím ho na lodi uvítáme. Dostal tatarák z tuňáka. Den to byl dlouhý, takže se večer moc nevybavujeme a jdeme spát.

6-7.11.2018  Ierapetra

V úterý v půl desáté ráno má přijet někdo z místních rybářů a odtáhnout nás do přístavu. Vstáváme tedy s předstihem, čekáme a posloucháme, kdy se ozve typický zvuk rybářské lodě. O půl desáté nic, ale to v Řecku nic neznamená. Čas je tady spíš taková přibližná veličina. V poledne stále nic, ale stále jsem klidný. Fouká sice dost silný vítr, ale fouká ven na moře a kotva drží dobře. Po poledni se ozval Karolko, prý už ho to na břehu nebaví a půjde na loď. Původně sice plánoval jít pomoct svému kamarádovi s prací ve skleníku, ale pak zjistil, že se jedná o tvrdou práci a spokojil se s exkurzí. Jdu tedy do člunu a tam zjišťuju, že se nám v noci uvolnilo jedno veslo a zmizelo někam směrem do Afriky. Rozhodl jsem se vyzkoušet, jak mi to půjde pádlovat proti tomu silnému větru jen s jedním pádlem. Pro jistotu jsem se držel těsně u lodi. Neprosazoval jsem se dopředu skoro vůbec, jelikož jsem na neplánovaný výlet do Afriky neměl náladu, pokus jsem ukončil. Zavolal jsem Karolovi, že jestli chce na loď, musí někde sehnat pádlo. Karolko vyrazil do města a já zatím s Romanem svázal všechny lana na lodi a plaval s nima ke břehu. Měl jsem v plánu je tam někde uvázat a po laně na člunu ručkovat ke břehu. Mám asi tak dvě stě metrů lan, ale nestačilo to. Mezitím dorazil Karolko s pádlem. Já znovu skočil do vody a tentokrát jsem ke břehu táhl člun. Šlo to o poznání hůře, ale nakonec jsem se na břeh proti větru doplazil. Návrat na loď už byla lahůdka. Nikdo pro nás nepřijel, rybáři v takto silném větru nevypluli. Udělali jsme si večeři a postupně zalezli do kajut. Druhý den ráno má být nový startér, tak se to snad pohne. Ze břehu dostáváme informaci, že startér dorazil a ve dvě hodiny byl namontovaný. Montoval to místní mechanik. Tedy místní, tady žijící Albánec. Vypadal přesně tak, jak si asi většina lidí Albánského mechanika představuje. Byl to mladej usměvavej kluk, měl sebou super vercajk a práce mu šla skvěle od ruky. Karolko s Romanem odvezli mechanika na břeh, s tím, že se tam rovnou vykoupají. Já čekám na lodi a vidím, že na pláž přijela Port Police. Byli pouze zvědaví, jaký máme problém a odjeli. Za chvilku se Roman s Karolkom vrátili na loď a odpluli jsme do přístavu. Ti dva se hned vydali do města na procházku. Pak se vrátili a šli jsme na večeři. Roman má dnes poslední večer na lodi a trval na tom, že nás zve. Večeře se povedla, Roman se rozloučil důstojně:-).

5.11.2018 Kréta (Ierapetra) 13,6NM

Když se ráno před devátou probudím, jsem na lodi sám. Roman a Karol jsou o něco málo starší než já a stačí jim asi méně spánku. Netrvalo to dlouho a vrací se na loď i s nákupem. Roman se postavil ke sporáku a udělal mi báječný hemenex, oni prý posnídali ve městě. Když se nasnídám i já, jdu na Port Police zaplatit za stání v přístavu. Nakonec nic zaplatit nechtějí, protože jsme nebyli připojení na elektriku, vodu jsme také nebrali a stáli jsme tam jen přes noc. Moc by mně zajímalo, kde by se člověk mohl potkat s podobným přístupem. Řekové jsou opravdu super a ne jenom Řekové, ale o tom až později. Stojíme u mola, fouká docela silný vítr na molo, musíme odplout přes spring. To se loď nechá uvázaná na laně za špičku, všechno ostatní se odváže, zařadí se rychlost a přidáním plynu a kormidlem se záď začne vzdalovat o mola. V okamžiku, kdy je dostatečně daleko, tak, že je možné bezpečně vycouvat, se lano na přídi odváže a na zpátečku vyjedete na volnou vodu. Pro kluky to bylo zase něco nového, ale zvládli to perfektně. Po vyplutí z přístavu jdu do lodi a uvnitř cítím, jak se něco pálí, takový ten smrad, když hoří něco v elektrice. To je na lodi velká nepříjemnost. Okamžitě chcípám motor a vypínám baterie. Vytahujeme kosatku a plujeme dál od břehu. Loď kormidluje autopilot a já můžu hledat závadu. Prošel jsem snad všechny dráty, ale nikde jsem nic neobjevil. Rozhodl jsem se tedy nastartovat motor a závada byla na světě. Startér nereaguje a nepomáhá ani spojení kontaktů na krátko. Elektrika do něj jde, takže závada je odhalená. Odhalit závadu nebylo až tak moc složité, teď bude třeba jí odstranit. Jsme na moři asi tři míle od břehu, odtud taky fouká dost silný vítr. Rozhodujeme se vrátit do Ierapetry, protože tam má Karolko kamaráda a pomoc někoho místního se nám bude hodit. Křižujeme tedy do široké zátoky před městem, Naštěstí je to ideální zátoka na kotvení. Kotvu hážeme do vody asi sedmdesát metrů od břehu, blíž nemůžeme, protože kolem pláže je prostor ohraničený bójemi pro plavce. Dáváme na vodu člun, když dopádlujeme na břeh, je tam Karolkův kamarád XXX i s mechanikem. Ten jede se mnou zpět na loď. Tam postupně kontroluje, jestli je naše verze správná a potom během chvilky startér vymontoval. Vedeme čilou konverzaci, protože to není Řek, ale Srb. Domlouváme se směsí angličtiny, češtiny a ruštiny. Nemít problém se startérem, tak je to docela zábava. Než se vrátíme na břeh, tak si, teď už i náš mechanik dává jedno pivo. Mechanik odjíždí startér opravit, Karolko se jde podívat na skleníky svého místního kamaráda. Ten je totiž také Slovák, žijící tady na Krétě osmnáct let. Potkali jsme se tady docela mezinárodní parta.

3-4.11.2018 Ios – Santorini – Kréta 136,6NM

Vstáváme brzy, máme před sebou dlouhou plavbu. K snídani si dáváme takový to sladký, jak se dává do mléka. To jsem neměl mnoho let, uvidíme, jak to dopadne. První dnešní cíl je kousek, nějakých dvacet mil. Je to ostrov Santorini. S Karolkom jsme tady byli už během jarní plavby, já ještě jednou v září, ale Roman je tu poprvé. Plavba příjemně utíká, fouká akorát větřík do zad a ještě jsme během dopoledne chytili dalšího tuňáka. Těsně před Santorini narychlo uvařím oběd, tentokrát jsou to špagety Aglio Olio. Zjistil jsem, že mě víc baví vařit, než mýt nádobí. I to je brzy čisté v policích a my se můžeme vyvázat u mola na ostrově. Je to molo pro výletní plachetnice, ale i na takhle frekventovaném místě se projevuje pomalý konec sezóny, takže je tu místa dost. Bereme na sebe slušné oblečení a šlapeme nahoru do města. Ta cesta je příšerná, je to do kopce, do vysokého a prudkého kopce a ještě musíme kličkovat mezi produkty oslů, co tady za nemalý peníz vozí movitější návštěvníky. Nahoru se doslova připlazíme a chvilku ve stínu popadáme dech. Pak už následuje obvyklé kolečko. Opět fotíme jak zběsilí, Roman má z toho kolem nás oči navrh hlavy, my s Karolkom už to bereme asi jako návštěvu Karlštejna. Pěkný, ale vše je vlastně jenom blud pro turisty. Ráno jsme vypluli z ostrova Ios, ten není tak profláknutej, ale je daleko hezčí, a hlavně je autentickej. Dvě hodiny nám na prohlídku opět stačí a sestupujeme dolů k lodi. Roman jako první skáče do moře, za chvilku se přidává i Karol. Já, jelikož sleduju předpověď vím, že na Krétě bude voda o dva stupně teplejší a koupal jsem se už v létě. Asi ve čtyři hodiny tedy vyplouváme dál, máme před sebou dlouhou noční plavbu. Roman s Karolkom proměňují dnes uloveného tuňáka v báječný tatarák. Večeře to byla znamenitá, jdu si spokojeně lehnout. Spím asi jen hodinu, v osm jsem už vzhůru. Roman trošku bojuje s nevolností, možná se moc nacpalJ. Roman tedy prozatím z nočních služeb vypadl, budeme se muset vystřídat s Karolkom. Ten tedy uložil Romana a jde si taky lehnout. Loď se spokojeně kolíbá, řídí ji autopilot, já sleduju hvězdy nad hlavou. Asi v deset najednou vítr zesiluje, autopilot přestává stíhat a musím kormidlovat. Mám plné prádlo (na stěžni, ne dole) a je co kormidlovat. Je sice jasná noc, nebe plné hvězd, ale zároveň je nad mořem opar a hvězdy na obzoru nejsou vidět. Měsíc je taky ještě za obzorem, je tma jak tam a dost to komplikuje kormidlování. To co je ve dne maličkost, může být v noci dost intenzivní zážitek. Máme rychlost sedm uzlů, občas se objevuje devítka. Na Viktorku na zaďák slušnej výkon. Užívám si to asi hodinu a pak vítr pomalu slábne. Před půlnocí dokonce utichá úplně. To akorát bere službu Karolko a já můžu jít spát. Domlouváme se, že ho za dvě hodiny opět vystřídám. Poctivě si nařídím budíka, ale když jdu střídat je s Karolkom v kokpitu i Roman. Je mu líp, takže žádné výmluvy, je to na motor a kormidluje autopilot. Takže koukej po ostatních lodích a když bude třeba, tak mně vzbuď. Jdu si tedy opět lehnout. Ve čtyři hodiny už se mi vstává o poznání hůře, ale zastavit není kde, takže jedeme a nekecáme. Naštěstí opět začalo foukat a můžu vytáhnout plachty. Vlny se uklidnili a je z toho sice ospalá, ale fajn plavba. V šest mě střídá Karol a já jdu opět spát. Vítr vydržel až do rána, zeslábl až někdy před devátou ranní. To mě probudilo nastartování motoru. Právě míjíme severovýchodní cíp Kréty. Vylézá sluníčko, vypadá to na příjemný den. Na motor plujeme asi hodinu, tak akorát na dobití baterek a vítr znovu začíná foukat. Vytahujeme tedy hlavní a ta nás příjemně postrkuje vpřed. Já už zase polehávám v kajutě, ale kluci mě volají, naviják bzučí jak šílený. Nechávám plachtu vyvlát a zdolávám další rybu. Opět tuňák. Vzápětí opět vítr zesiluje a musím kormidlovat ručně. Pak mě vystřídá Karol a když plujeme podél jižního pobřeží, tak vítr opět utichá. Docela se to hodí, je čas na oběd. Roman oloupal brambory, já připravil tuňáka s dušenou zeleninou a za chvilku jsou talíře prázdné. Od neděle co jsme vypluli, jsme ještě nejedli jiné maso, než tuňáka. Zatím s tím nemáme sebemenší problém. Na lodi po obědě panuje ospalá nálada. Jako dnešní cíl volíme město Ierapetra. Je to možná úplně nejjižněji položené město v Řecku. Do širokého, ale neuvěřitelně mělkého přístavu vplouváme už za tmy, někdy před šestou hodinou. Máme za sebou dvacet šest hodin na moři, za tu dobu jsme upluli krásných 136 mil. Po přistání nás ihned kontroluje úřednice Port Police. Kontrola je opět důkladná, musím na jejich služebnu, tam si komplet papíry kopírují. Když se vrátím na loď, kluci už jsou připraveni jít na večeři, musí počkat, až se vykoupu, přecejen jsme na lodi už pár dní. Na večeři nás pozval Karolko, protože má dnes svátek. Karol a Roman si dávají souvlaki, já volím opečený párek s hranolkama. Po večeři sedí v taverně jen chvilku, únava z plavby se projevuje a jdeme spát.

2. 11. 2018 Mykonos – Ios 50,1NM

Snídáme opečený chleba ve vajíčku a hned po snídani, tedy asi v deset hodin vyplouváme. Silný vítr ze včerejšího dne k ránu zeslábl, takže by dnešní plavba mohla být klidnější. Bude to potřeba, protože máme na palubě nováčka, který ještě na moři nikdy nebyl. Včerejší vítr, sice v maríně mu na klidu asi nepřidal, tak uvidíme, jak to bude zvládat. Vítr sice zeslábl, ale vlny zůstaly. První krátkou část nám jdou z boku, ale je to jenom kousek. Jakmile opustíme zátoku u města, točíme na jich a máme vítr i vlny zezadu. Je to taková houpačka na všechny strany. Vytahujeme jenom kosatku a i s takto malým oplachtěním plujeme mezi šesti a sedmi uzly. Opět pouštíme za lodí nástrahy na ryby. Moc v úspěch nevěříme, protože je moře hodně neklidné a naše rychlost taková, že se ryby za máma asi nebudou chtít honit. Viditelnost je hodně špatná, ostrov Mykonos ztrácíme z dohledu po uplutí šesti mil. Nemáme nic na práci a bavíme se o všem možném. Karolko, jako zkušený mazák vysvětluje Romanovi co je co a na co se to používá. Hází hlášku za hláškou, například u Live Raftu Romanovi oznámil, že jsem šetřil a mám Live Raft pouze pro dva. Je to samozřejmě blbost, ale takových během dne Karolko přidává ještě hromadu. Buď nás baví historkami ze svého bohatého života, nebo se válí v kajutě. Roman se ráno nadopoval práškama a snáší to docela dobře. Nakonec si dá říct a jde si na chvilku také lehnout. Když se probudil, už žádnou nevolnost neřeší. Mezitím jsme změnili dnešní cíl plavby. Původně jsme plánovali zůstat na jihu ostrova Naxos, ale plavba utíká tak, že bychom tam byli příliš brzy. Míjíme tedy ostrovy Naxos a Paros a pokračujeme dál, na ostrov Ios. Je to můj nejoblíbenější ostrov na Kykládách. Po osmi hodinách plavby kotvíme v úplně prázdném přístavu. Jdeme do města koupit kartu na elektriku a vracíme se do lodi. Kluci si stoupli do kuchyně a chystají k večeři bramborák. Nějak jsme se dohodli, že už po těch všech rybách, potřebujeme něco hutnějšího. Pánové společně připravují večeři a živě se baví o všech svých manželkách. Docela jich nasbírali dost, ale jejich vyprávění by nebylo vhodné zveřejnit.

…dneska jsem zkoušel Karolka, povídám „mám tam dát ten henten oný?“, no a nevěděl o čem mluvím:-)

1.1. 2018 Tinos – Mykonos 9,6NM

Vstáváme až v půl deváté, přece jen jsme šli spát později než předchozí dny. Před snídaní vyběhnu do pekárny pro čerstvý chleba. Stačí nám k tomu paštika z domova a je hotovo. Po snídani jdeme do města na prohlídku. Vede tady silnice na kopec a tam je nějaký kostel. Podél silnice je koberec??? Chvilku to trvá, než se mi v hlavě rozsvítí. Jsme na tom místě, kde věřící po kolenou lezou právě do toho kostele. Všude kolem jsou krámky plné nejrůznějších svíček a svící. Některé jsou opravdu obrovské. Jdeme se do kostela podívat, ale zůstáváme na nohou. I tak to byl docela výšlap. Kostel byl pěkný, určitě má i atmosféru, ale já se v takových prostorách moc dobře necítím, tak jsem se moc nezdržel. Na Googlu zjišťuji, že je to snad jedinej katolickej kostel v Řecku. Je fakt, že vypadá jinak, klidně by mohl stát kdekoliv v Čechách. Vracíme se na loď a vyplouváme na ostrov Mykonos. Fouká čerstvý vítr z boku a plujeme pouze s kosatkou. Za chvilku vítr slábne a pak lehá úplně. Nezbývá než nastartovat motor. Asi za dvacet minut zase začíná slabě foukat od severu. Opět vytahujeme kosatku a pomalu se suneme k cíli. Asi v půlce cesty vítr razantně zesiluje, to už je Karolko schovaný v lodi a sladce pospává. Beru si na sebe alespoň bundu, v silném větru je v tričku už zima. S větrem se zvedají i vlny a některé skáčou až do kokpitu. Jsem mokrý od hlavy až k patě a začíná mi být i dost zima. Z klidné plavby se stává adrenalinový jachting. Loď jenom s kosatkou letí přes sedm uzlů a je i co kormidlovat. Před marínou na Mykonosu volám Karolka, kosatku balíme a poslední dvě míle plujeme na motor. Fouká hodně přes třicet uzlů, ale aspoň už tu nejsou vlny. Opatrně vplouváme do maríny, ta je téměř prázdná, stojí tu jen čtyři lodě. Je to jedna z mála, která má mooringy a tak je přistání vcelku snadné. Pomalu couvám proti větru k molu, kde nám místní chlapík podává mooring. Po vyvázání okamžitě ohříváme včerejší rybí polévku. Potřebuju se totiž zahřát. Polévka pomohla, hned je člověku lépe. V pět hodin se ozývá Roman, že je na letišti a sedá do taxíku. Je v maríně během deseti minut. Marína je od letiště asi sedm kilometrů. Taxík vyšel na patnáct eur. To jen kdyby někdo chtěl někdy na Mykonosu nastoupit. Máme slušnou zásobu rybího masa, takže jsme se rozhodli Romana uvítat tatarákem z tuňáka. Dáváme si záležet, protože Roman je profesionální kuchař. No první den mu dáme ještě pokoj, pak bude mít dost prostoru se předvést. Klábosíme do deseti večer, pak nekompromisně velím rozchod do kajut. Zítra bude dlouhá plavba, tak ať jsou všichni fit.

31. 10. 2018 Andros – Tinos 32,5NM

Po ránu je zataženo a drobounce poprchává. Nijak nám to nevadí, protože je stále teplo. K snídani jsem udělal omeletu a po snídani jdeme dokoupit nějakou zeleninu. Karolko dotankoval vodu a můžeme vyrazit dál. Zpočátku plujeme na motor, ale pak začal foukat alespoň slabý vítr a vytahujeme plachty. Ve vodě za lodí opět vláčíme nástrahy na ryby a jen tak lelkujeme v kokpitu. Poměrně brzy přichází první ryba. Opět krasavec tuňák, tentokrát měří 38cm. Už jsme s Karolkom sehraná dvojice a netrvá dlouho a jsou z něj jen filety. Máme kostry a hlavy ze třech ryb, takže si chystáme polévku. Byl z toho super silný rybí vývar. Vypadá to tak, že tahle plavba bude hodně o jídle. Já jsem si z čerstvého tuňáka nakrájel slabounké plátky, posolil a zakapal citronem. Asi za hodinu ochutnávám. Je to skvělé, Karolko na mně kouká dost nedůvěřivě a ochutnal až po nátlaku. Prý dobré, ale stačilo. Nedá mi to a ze zbytku udělám tataráček. Karol udělal dvě topinky a v téhle úpravě si pochutnává. Dokonce tak, že jsme se rozhodli si to samé, jen větší porci udělat k večeři. Plavba nám docela utíká, jen vítr není stabilní a střídáme plavbu na plachty a plavbu na motor. Opět nikam nespěcháme, necháváme loď plout i třeba jen dva uzle, hlavně když nemusíme poslouchat motor. Na ostrov Tinos a do stejnojmenného města připlouváme už za tmy. Vyvazujeme se u městského mola a jdeme na malou obhlídku. Po návratu na loď chystáme tatarák k večeři. Přípravy jsem se ujal já. Naškrábat maso z tuňáka je jednoduché, osolit, opepřit, zakápnout citronem a utřít s česnekem. Mám hotovo. Karolko si svůj díl ještě dotvořil kečupem, hořčicí a cibulí. Nakonec tedy máme tataráky dva. Ten můj je jemnější, ten Karolkův je k nerozeznání od tataráku z hodně mladé svíčkové. Je krásně teplý večer a klábosíme v kokpitu. Pak se objeví Port Police. Napřed chtějí pouze charterovou smlouvu, pak mojí licenci a navrh ještě pas. Jsou celou dobu zdvořilí, ale důkladní. Kompletní kontrola všech dokladů je poslední dobou v Řecku dost běžná. Po kontrole nám popřáli šťastnou plavbu a odešli. My ještě nějakou dobu sedíme v kokpitu a pozorujeme docela (na tuhle dobu) velký pohyb lidí.

…pomalu si zvykám, že všechno se dá pojmenovat jako hento nebo oný:-)

30. 10. 2018 Kythnos – Andros (Gavrio) 36,3NM

Noc na kotvě byla klidná, spali jsme jak o něco větší miminka. K snídani dělám omeletu. Máme zbytek brambor od včerejší večeře, slaninu ještě z domova, tak se to přímo nabízí. Po snídani jen tak lelkujeme, Karol polehává v kajutě, já dopisuju deník. Rumunská flotila, ta která tady v zátoce měla dlouho do noci diskotéku, se také pomalu probouzí. Spousta z nich skáče do vody, asi to po včerejšku potřebují. My ještě počkáme, voda má sice 21°C, ale věříme, že na jihu bude ještě lépe. Domlouváme se na další trase. Vzhledem k tomu, že Roman přiletí na Mykonos až 1.11 odpoledne, volíme jako dnešní cíl ostrov Andros. Ze zátoky plujeme na motor a necháváme ho běžet ještě asi hodinu, baterky potřebují oživit. Nefouká téměř žádný vítr, ale stejně motor zhasínáme. Posouváme se rychlostí 2,5 uzle, ale vůbec nám to nevadí. Ve vodě za lodí vláčíme nástrahy. Na jednom prutu osvědčený wobler ze včerejšího dne, na druhém zkoušíme experimentovat. Ani jeden z nás nejsme žádný velký rybáři, vše co děláme je cestou pokus omyl. Když už asi tři hodiny jen čeříme vodu a začínáme vymýšlet, co ze zásob bude k večeři, přichází záběr. Co záběr? Rána do prutu a naviják bzučí jak letní louka v podvečer. Skáču k prutu, lehce dotahuju brzdu a okamžitě cítím tah ryby. Je jasné, že tohle bude o dost větší kousek než včera. Nejsem sice rybář, ale něco jsem už okoukal. Pomalu rybu dostávám k lodi. Karolko plní mé zmatené příkazy, jako: podběrák, ne vypni autopilota, kormidluj proti větru, podběrák, fotíš to? Probouzí se v nás geny lovců po dávných předcích. U lodi ryba ještě zabojuje a mizí do hloubky. Brzda opět povoluje a začínám skoro od začátku. Ryba se už unavila a tak je za chvilku v podběráku. Je to nádhernej tuňák. Padesát pět centimetrů svalů formovaných do hydrodynamického tvaru. Je třeba ji co nejrychleji zabít a vykuchat. O skvělou večeři je postaráno. Sotva jsme uklidili loď, tak se situace opakuje. Tenhle druhej je sice o pět centimetrů kratší, ale taky je to kus. Balíme pruty, máme jídla na dva dny, v lednici čtyři asi 400g filety a dvě kostry na polévku. Plavba nám příjemně uběhla, ani jsme si tentokrát nestihli schrupnout. Do přístavu vplouváme za tmy a vyvazujeme se u úplně prázdného mola. Dlouho tu sami nejsme, kotvíme nedaleko trajektového mola a během půl hodiny připlouvá první obří trajekt a za chvilku další. To už jsou filety z tuňáka na pánvi a lodí se šíří vůně opečeného, čerstvého masa. Brambory jsme oloupali už během plavby, Karolko udělal rajčatový salát a tak můžeme zasednout k hostině. Ryba je skvělá večeře, tuňák patří mezi ty lepší a takhle čerstvý chutná jak mladé hovězí. Po večeři se jdeme podívat do města, ale nacpaná břicha nám dlouhou procházku nedovolí. Jsme příjemně unavení a vracíme se na loď. Na lodi si dáme sprchu a jdeme spát.

….teď se Karolko vrátil z nákupu, má zážitek, prodavačka ho pozdravila „jásu“, tak jí odpověděl „já su z Oravy“:-)

29.10.2018 Methana – Kythnos (Kolona Beach) 51NM

Jelikož jsme šli spát hodně brzy, tak se také dost brzy budíme. Jsme na nohou už v sedm hodin. Ono to není nic až tak strašného, protože nám v noci šoupli časem o hodinu. Karolko připravil k snídani opečený chleba ve vajíčku, k tomu čaj, bylo to výborné. Jdeme ještě dokoupit nějaké zásoby a po poledni vyplouváme na ostrov Kythnos. Máme před sebou padesátimílovou plavbu. Nebe bez mráčku, fouká jihovýchodní vítr rychlostí jedenáct uzlů. Vytahujeme plachty, zapínáme autopilota a kocháme se nádherně klidnou plavbou. Vláčíme za sebou na dvou prutech nástrahy a čekáme na nějakou rybu k večeři. Žádné se na háček nechce, až z toho klidu Karolko usnul. Po nějaké době nás konečně probírá drnčení navijáku. Skáču k prutu a bez velkého souboje vytahuju igelitovou tašku. Igelit jde do koše, wobler zpět do vody. Netrvá to dlouho a přichází další záběr. Tentokrát je odpor podstatně větší, ale mrtvý tah nevěští nic dobrého. Taky ne, po chvilce z vody vytahuju propletenec lan. Opět plníme odpadkový koš a chytáme dál. Další záběr na sebe nenechal dlouho čekat, tentokrát je to konečně ryba. Na prutu mám tuňáka. Žádnej obr to není, ale čtyřicet centimetrů má. Ten neskončil v odpadkovém koši, ale po očištění v lednici. Plavba nám spokojeně ubíhá, víme, že budeme kotvit až před půlnocí. Chystáme si tedy večeři během plavby. Vařené brambory, rajčatový salát a steaky z tuňáka na řeckých bylinkách. Super večeře, holt není na opravdu čerstvou rybu. Během večeře padla tma. Měsíc se ještě schovává někde za obzorem, na nebi září pouze miliardy hvězd. Přes den je dvacet dva stupňů, ale se soumrakem se citelně ochlazuje. Máme namířeno do zátoky u Kolona Beach. Byli jsme tam s Karolkom i při jarní plavbě. Je to opravdu krásné místo a touhle dobou předpokládám, že bude prázdné. Čím blíž jsme k zátoce, tím jsme zmatenější. Tam kde má být opuštěná zátoka je asi milion světel. Nakonec zjišťujeme, že v zátoce kotví dvacet dva lodí a duní tady diskotéka. Vybíráme si tedy místo co nejdál a jdeme spát.

28.10.2018 Korfos – Methana 29,5NM

Na Korfos jsme přiletěli už v pátek odpoledne, přesto plánujeme vyplout až v neděli. Naše první část plavby povede na ostrov Mykonos, kde budeme nakládat dalšího člena posádky. To bude až ve čtvrtek, takže se nemusíme nikam honit. Vyplouváme tedy v neděli po poledni a prakticky ihned vytahujeme plachty. Fouká asi 12 uzlů vítr, na moři není ani vlnka, loď krásně klouže po hladině. Máme připraveny i pruty, nakoupené woblery, rybolov může začít. Lehkou stoupačkou míjíme ostrov Agistri z jeho severní strany a po jeho obeplutí děláme několik réček (obrat proti větru), tak abychom přestoupali poloostrov Methana. To se nám vcelku pohodlně daří, takže po skoro šesti hodinách plavby kotvíme u městského mola. Jdeme si dát pivko do místní taverny a pak na loď na večeři. Nic se nám na pekáč z moře vytáhnou nepodařilo, takže musíme vařit z nakoupených zásob. Večeříme omáčku a těstoviny. Nějak na nás dolehla únava z cestování a jdeme spát už před devátou hodinou.

---

22.9.-6.10.2018 Z Řecka na Maltu, aneb když se počasí zblázní   591NM

ještě na tom pracuju:-)

---

15.9.-22.9.2018   133,8NM

Další navrátilci na palubě Viktorky. Tentokrát téměř přesně po roce přijeli strávit dovolenou na plachetnici: Lenka, Tomáš, Anička, Honza a nováček Kuba. Mají velké a smělé plány, tak uvidíme.

Mohl bych opět tuhle plavbu popisovat den po dni. Tento týden to bude jinak. Je zbytečné, abych popisoval něco, co už někde je napsané. Lenka má svůj vlastní blog a tam je skutečně podrobný popis jejich dovolené na plachetnici Viktoria.

Lenka slibuje napsat článek o jejich plavbě, ale zatím se jí to nedaří, tady je odkaz na její blog, tam je plavba popsaná: https://www.facebook.com/Milena.na.moru/

21.9.2018 Methana – Korfos22NM

20.9.2018 Aegina – Methana (Vathi) 21,9NM

19.9.2018 Methana – Aegina (Akra Marina)   24,7NM

18.9.2018 Poros – Methana 8,6NM

17.9.2018 Aegina – Poros 30,1NM

16.9.2018 Epidavros – Aegina (Perdika)   16,4NM

15.9.2018 Korfos – Epidavros 10,1NM

---

8-15.9.2018 Bruntál na palubě🙂   138,9NM

Na palubu Viktorky se po několika měsících vrátil Lukáš a přivezl na dovolenou na lodi svoje tři kamarády. Hned od začátku je jasné, že tuhle partu si budu dobře pamatovat. Takže na palubě jsou: Lukáš, Kuba, Ondra a Kamil.

14.9.2018 Methana – Korfos 22,1NM

Po bujarém večírku se budíme až před desátou hodinou a jdeme rovnou na snídaní. Vejce s opečenou šunkou dělají divy a za chvilku jsme už opět v pohodě. Je před náma poslední etapa téhle plavby, na Korfos to už máme jenom kousíček. Cestou se zastavujeme v Epidavru. Napřed ve městě a potom v zátoce u Dimitriho. Tam si dáváme sice pozdní, ale skvělý oběd. Trávíme tu celé odpoledne a na Korfos vyplouváme až kolem páté. Máme před sebou posledních deset námořních mil. Plujeme na motor, protože nefouká opravdu nic. I poslední den je na palubě plachetnice Viktoria veselo. Po necelých dvou hodinách plavby kotvíme u mola na Korfosu. Ještě na sebe upoutáme sborovým pokřikem „naplachty.cz“ a je definitivně konec. Byl to velmi intenzivní týden. Kluci s úsměvem přijeli a vydržel jim až do konce. S nadsázkou říkám, že po jejich návštěvě, budu muset některá místa na čas vynechat, ale je to z legrace. I když tahle parta byla hodně veselá, nikde jsme ostudu neudělali. Budu se těšit, třeba se zase někdy na moři potkáme. Díky kluci za super týden.

13.9.2018 Poros – Methana (Vathi) 18,2NM

K snídani Kuba orestoval na pánvi hromadu párků, byla z toho opět luxusní snídaně. Na dnešek máme v plánu doplout co nejdříve do Vathi a udělat si klidnější den. Z Porosu plujeme na motor a až na severní straně poloostrova Methana vytahujeme plachty. Ve Vathi je poloprázdno a tak není problém si vybrat místo. Po zakotvení chytáme hned vedle lodi ryby. Jsou to sice ryby maličké, ale taky jsou jedlé. Nachytali jsme jich tak akorát na jednu porci. Kluci vyrazili na koupání na místní pláž a váleli se tam celé odpoledne. Po návratu na loď Ondra nachytané ryby očistil, já orestoval na pánvi a za chvilku byli v nás. Byla to jen taková chuťovka, ale dobrá. Se soumrakem jsme se přesunuli asi o deset kroků dál, na terasu jedné z místních taveren. Chvilku jsme tam poseděli a dokonce jsme byli ve srovnání s posádkou Norů, velmi klidná parta. Na rozdíl od nich, nikdo z nás při návratu na loď do vody nespadl.

12.9.2018 Hydra – Poros 23,6NM

Ráno po snídaní bludičky znovu zatouží vidět Hydru v plné kráse. Tentokrát vyráží klasickou cestou po pobřeží a pro jistotu se s nima do města vypravil i Kamil. Já s Lukášem zůstáváme na lodi. Podle dohody je vyzvedáváme lodí přímo v přístavu. Fouká dost silný vítr, takže nepřistáváme, kluci musí naskočit na pomalu plující loď. Zvládli to všichni a po pár metrech vytahujeme plachty před přístavem. Podle předpovědi fouká silný severní vítr. Na hlavní dáváme druhej ref, kosatka jde ven celá. Loď si v takových podmínkách přímo libuje a rozjíždí se po hladině. Kluci se střídají o kormidelní kolo a plavba nám krásně ubíhá. Během plavby se v rozstřelu kámen, nůžky, papír rozhodlo, že dnešním cílem bude Poros. Ještě zastávka na koupání v zátoce kousek před Porosem a plujeme zakotvit. Stále fouká silný vítr a k němu se přidává hustý déšť. Prší intenzivně, ale jen chvilku. Na Porosu je jako obvykle v takových podmínkách při přistání hodně živo. Mám skvěle vycvičenou posádku, takže to dáváme na první dobrou. Kluci jdou ještě na koupačku na místní pláž a pak se potkáváme v taverně na společnou večeři.  Byl to další intenzivní den, já jdu po večeři spát. Kluci ještě ochutnávají něco kvalitního alkoholu. V noci vítr ještě sílí, některé nárazy pískají ve vantech jak slušně velkej orchestr. Kotva drží spolehlivě, můžu vcelku klidně spát.

11.9.2018 Ermioni – Hydra 20,9NM

Opět se budím první a tentokrát jsem se rozhodl probudit i ostatní. Dávám tedy do salónu v lodi reproduktor a hledám, čím ty spáče probrat. Na kohoutí kokrhání jsou asi zvyklí z domova, pomáhá až Internacionála (asi jsou taka zvyklí). Po snídani si kluci vytvořili pořadník na prkýnko v blízké taverně, takže s vyplutím musíme ještě chvilku počkat. Mezitím Kamil, Ondra a Kuba doběhli do rybárny pro krevety, dnes bude tradiční oběd na ostrově Dokos. Ihned po vyplutí vytahujeme plachty a na stoupačku se probojováváme do zátoky na ostrově Dokos. O zpestření se opět postaral Ondra. Bere si sedák a při plavbě na plachty šplhá, vybaven kamerou na stěžeň. Pořídil nádherné záběry. V zátoce na Dokosu je spousta lodí z flotily YACHT WEEK. Všude duní muzika a i na naší palubě se začíná tancovat. Teda já fakt netancoval. Na Dokosu máme už tradiční oběd, krevety na česneku. Tentokrát se přípravy ujal Kuba. Krevety byly opravdu výborné. Po obědě odplouváme, na dnešek máme ještě velké plány. Užíváme si plavbu na plachetnici dosyta. Fouká sice na stoupačku, ale moře je krásně klidné. Před zátokou Mandraki na Hydře balíme plachty a startujeme motor. Vybíráme místo na zakotvení až na konci zátoky, u taverny. Ondra s lanem skáče do vody a uvazuje lano ke kamenu na břehu, já odjíždím s lodí dál od břehu a spouštíme kotvu. Pak už jen zacouvat k Ondrovi a je hotovo. Okamžitě po vyvázání chystají kluci večeři. Máme steaky. Na týhle plavbě si fakt docela žereme. Po skvělé večeři plánujeme výpravu do města. Rozdělujeme se na sportovce a lenochy. Sportovci (Ondra a Kuba) jdou pěšky s výšlapem na kopec. Plánují se s máma potkat ve městě. Já, Kamil a Lukáš jedeme do města vodním taxíkem. Vodní taxi je opravdu rychlé, jsme za několik málo minut ve městě. Napřed uděláme krátkou procházku a pak si sedneme do jedné z taveren v přístavu. Kluci májí společně nasdílenou polohu, takže můžeme sledovat pohyb po Hydře zbytku party. Skutečně se jedná o pohyb po Hydře. Ty dva si asi sedli na bludnej kámen a pár si jich nastrkali i do kapes. Jejich zoufalé telefonáty v nás vzbuzují salvy smíchu, možná i trochu soucitu. Nakonec to vzdali a vrací se po 12km tůře v žabkách zpět na loď. My se vracíme taxíkem, takže jsme krásně osvěžení a odpočatí. Můžeme tedy ještě chvilku posedět na lodi a nechat si vyprávět tu jejich strastiplnou cestu.

10.9.2018 Methana – Ermioni 29,7NM

Na Methaně dokupujeme pouze čerstvý chleba, z nakoupených zásob toho zatím moc neubylo. Snídaně je opět bohatá, možná až moc, protože to vypadá, že pár jedinců opustila chuť k jídlu. Plujeme na motor, na ostrov Poros. Tam já jdu koupit relé ke kotevnímu vrátku, kluci na prohlídku města. V poledním slunku dokonce vyšplhali na skálu nad městem. Odplutí od mola se ujímá Lukáš a musím uznat, že to zvládl jako ostřílený kapitán. Jen by měl přitvrdit, když velí kamarádům. Na ty je třeba pevnou ruku a silný hlas. Plujeme do Ermioni s obvyklou zastávkou na koupání v zátoce s kantýnou. Kotvení se opět ujímá Lukáš. Tentokrát na palubě znějí jasné a hlasité povely, ty následují ještě hlasitější protesty. Snad ten smích na konci uchlácholil posádku vedlejší lodě, chvilku to vypadalo, že zvednou kotvu a prchnou. Dneska prostě vzal roli kapitána Lukáš, velí zvednout kotvu a vyplout. Využívám jeho aktivity a dřímu v kajutě. Probírám se, když loď zmateně krouží sem a tam. Nikdo do vody tentokrát nespadl, potkali jsme delfíny. Moc dlouho se u nás nezdrželi a zmizeli v hlubině. Delfíny vystřídal vítr a konečně se dnes můžeme povozit na plachty. Nálada na palubě okamžitě letí nahoru, stejně jako plachty. Loď jde do mírného náklonu a krásně se rozjíždí po hladině. Jen tak pro zábavu děláme několik obratů a před soumrakem kotvíme u téměř prázdného mola v Ermioni. Napřed se jdeme podívat do městečka, pak na večeři do taverny nad zátokou. Na stole je mnoho mořských plodů a točené pivo. Po večeři jdeme na loď, já spát, kluci se ještě rozhodli nasát něco z místní atmosféry.

9.9.2018 Korfos – Methana 24,4NM

Na lodi je ticho až do deseti hodin ráno. Po desáté kluci představují své kulinářské umění a na stolku v kokpitu je přímo opulentní snídaně. Vlastně to není první vaření, včera večer už kouzlil u sporáku Ondra. Všichni vypadají plavby schopní, můžeme konečně vyrazit na moře. Nefouká téměř žádný vítr, proto plujeme na motor. První zastávka na koupání je na ostrově Agistri, na západním břehu. Je tady krásná široká zátoka s blankytně modrou vodou a na pláži bar. Kuba, Ondra a Kamil vyrazili na pláž, Lukáš poctivě šnorchluje podél pobřeží. Strávili jsme tady skoro tři hodiny a plujeme dál. Naším cílem je Methana a její atrakce. Nikam nespěcháme a zastavujeme ještě jednou v zátoce, tentokrát na východním pobřeží ostrova Agistri, v zátoce s jeskyní. I tady se klukům líbí, jen Kamil nedůvěřuje přírodě v její stavební schopnosti konstrukce stropu jeskyně a zbaběle prchá na loď. Vítr se nad námi slitoval a dovoluje nám plout poslední dnešní část na plachty. Všem se to líbí a nikdo si už starosti s mořskou nemocí nedělá. Taky po tom co vydrželi do teď, je mořská nemoc něco jako štípnutí od komára. Taky asi pomohla polívka od Kuby, byla to taková poctivá polívka na spravení. Konec plavby zpestřil Ondra. Předvádí přímo akrobatické skoky do vody. Nakonec se nezalekl ani salta do vody s lanem v ruce za jedoucí lodí. Vypadalo to skutečně efektně, hlavně když loď v plné rychlosti vytáhla Ondru na hladinu. Strach o kamaráda se asi v Bruntále projevuje záchvatem smíchu, protože nikomu nevadí, že Ondra polyká mořskou vodu po litrech. První kdo projevil soucit s kamarádem, byl Kuba a snaží se Ondru vytáhnout z vody. Použil k tomu dost originální metodu, snaží se Ondru vylovit na prut. V poslední chvíli se Ondra vyhnul nástraze se třemi trojháčky a doplaval ke schůdkům. Městské molo na Methaně je naštěstí už na dohled a během několika minut jsme na břehu. Jdeme rovnou na večeři. Dáváme si v kavárně u Angela pizzu a k tomu báječně vychlazené točené pivko. Po večeři jdu na loď, kluci ještě do termálního pramenu.

8.9.2018 nepodařilo se opustit Korfos

V sobotu mám vždy nejnáročnější program. Musím odvézt minulou posádku a hlavně připravit loď na vyplutí. Tentokrát to bude jednodušší, protože minulou posádku odveze Kamil s Lukášem. Ondra s Kubou se vydali na pláž a nasávali místní atmosféru. Před třetí hodinou mám hotovo a za nedlouho přijíždí Lukáš s Kamilem s nákupem. Absolutně ignorovali moje pokyny, ať nakoupí jen něco málo. Asi bude někdo minimálně dva dny sedět na víku od lednice, jinak ji nezavřeme. Na lodi je už i Ondra s Kubou, na silné místní sluníčko nebyli dostatečně připraveni. Část slunečních paprsků na ně číhala i ukrytá v hroznech vinné révy. Na Korfosu se dnes koná jedna z největších akcí roku, má tu cíl regata asi sedmdesáti lodí. S tím je spojený bohatý kulturní program, zůstáváme do zítřka.

Kluky vyzvedávám v Korintu na nádraží už v pátek v sedm hodin. Vůbec jsem neměl problém je poznat, od zbytku cestujících se dost lišili. Sedáme do auta a za necelou hodinku jsme na Korfosu. Kluci si hodili batohy do bytu a jdeme rovnou do taverny na večeři. Nějak jsme skočili fázi nesmělého představování, je to hukot hned od začátku. V taverně se po chvíli připojuje i minulá posádka a je hodně veselo.

---

25.8.-8.9.2018          436,9NM

Parta na Santorini. To je Honza, Jana, Vráťa a Lulu.

   Tentokrát máme čtrnáctidenní plavbu. Na palubě je nás celkem pět, to je pro takovou plavbu asi nejlepší. Honza s Janou přijeli už v pátek. Sice až před půlnocí, ale i tak jsme stihli posedět i vínka v taverně Ostrako. Opět došlo k setkání střídajících se posádek. Nebyla to žádná divočina, ale i tak, je ráno vstávání méně příjemné než jindy. Zbytek posádky, Lulu a Vráťa přijíždí v sobotu dopoledne. Jedu pro ně na nádraží a odvážím při té příležitosti minulou posádku. Cestou na Korfos se zastavujeme na nákup a pak ještě u grilu. Tam kupujeme skvělé grilované masa.

Odpoledne tedy vyplouváme na po dlouhé době delší plavbu. První etapa je jako vždy krátká, nechci posádku připravit o zážitek z Dimitriho taverny. K tomu se dá napsat snad jen to, že se těžko hledá podobný zážitek. Další den plujeme na Methanu, tam se posádka šla podívat do sirných pramenů a pak se zastavili na večeři v taverně Babiš. Sice nemá nic společného s tím člověkem, o kterém jsme se dohodli, že nebudeme jeho jméno během plavby ani vyslovovat, ale stejně jdu na večeři k Engelovi. Před půlnocí se potkáváme na lodi, já jdu spát, posádka se rozhodla vyzkoušet lov chobotnic. Chobotnice neprojevily žádnou formu spolupráce, dokonce ignorovaly i nástrahy vylepšené umělým světlem.

Další den máme v plánu navštívit ostrov Hydra. Cestou se zastavujeme na Porosu. Mám tam objednané to plynové lanko, co prasklo minulý týden. Až do poslední chvíle se mi nechce věřit, že tam bude připravené. Bylo a dokonce originál, žádná náhrada. Na Porosu jsme se moc nezdrželi, vyplouváme dál. Hned za Porosem vytahujeme plachty a v ideálních podmínkách plujeme na Hydru. Tedy v tu chvíli si to ještě myslíme. Napřed se rozhodujeme, kudy poplujeme. Musíme si to trochu nastoupat. Nastoupali jsme to tak důkladně, že jsme se rozhodli změnit plán a plout dál, až na ostrov Milos. Máme tedy před sebou asi šedesát NM. To znamená plavbu přes celou noc, s tím, že budeme na Milosu kotvit někdy brzy ráno. Máme to sice na stoupačku, ale pohodlnou, bez nutnosti křižování. Nedá se těm podmínkám vůbec nic vytknout. Rozdělujeme si služby. Navrhuju můj oblíbený způsob, to znamená, že já podřimuju v kokpitu a posádka se střídá po dvou hodinách. Jako první má službu Jana a krom toho, že sledujeme bouřku na obzoru, neustále vyhlíží v moři delfíny. Vůbec jí nevadí, že je tma. Bouřka vytváří nádhernou světelnou kulisu. V mraku lítá jedem blesk za druhým. Zvláštní je, že si jich pouze několik najde cestu až k moři. Těsně před půlnocí a koncem své hlídky se Jana dočkala. Opravdu před naší přídí plavou delfíni. Jejich snad deset a drží se nás dobrých dvacet minut. Vůbec jim nevadí ani světlo z baterek. Do rána se ještě ve službě vystřídali Honza s Vráťou, ale krom občasného zesílení větru a trošku větších vln se už nic neudálo. Na Milosu kotvíme v zátoce po čtvrté ráno a jdeme spát.

Ráno je patrná změna počasí. Noční bouřka byla předzvěst studené fronty. Citelně se ochladilo a drobně prší. Fouká silný vítr, ale máme ho v zádech. Ve vodě máme nástrahu na tuňáky. Asi byla dobrá, protože během chvilky zmizela i s celým vlascem. Plujeme na ostrov Folegandros a tam v zátoce hážeme kotvu. Využívám čas na výměnu plynového lanka a Jana s Honzou se soukají do neoprenu, berou harpuny a jdou zkusit štěstí pod vodu. Těšíme se na čerstvou rybu, ale pro tentokrát se ještě musíme spokojit s polévkou z pytlíku, vylepšenou o nakrájenou zeleninu.

Další a vlastně hlavní cíl této plavby jed ostrov Santorini. Jsme tu dokonce přesně v den jakéhosi výročí části posádky. U mola výletních plachetnic je místo pouze na vysazení posádky, proto zůstávám na lodi. Na ostrově se jim moc líbilo, stihli i romantickou večeři. Když přišli na loď, hledáme pouze místo na noční kotvení. Není to tady tak jednoduché, musíme plout až na jihozápadní cíp ostrova.

Když ráno vylézám z kajuty, je Honza už ve vodě a loví. Tentokrát byl úspěšný a ani ne za půl hodiny máme čtyři Kanice k obědu. Jana je očistila, Vráťa zabalil do alobalu a dal do trouby péct.

7.9.2018 Aegina – Korfos24,6NM

6.9.2018 Sounio – Aegina (Perdika) 29,2NM

5.9.2018 Kythnos – Sounio 35,2NM

4.9.2018 Syros – Kythnos 24,4NM

3.9.2018 Dilos – Syros 22,3NM

2.9.2018 Paros – Dilos 31,3NM

1.9.2018 Ios – Paros 24,4NM

31.8.2018 Sikonos – Ios 8,4NM

30.8.2018 Santorini – Sikinos 37,6NM

29.8.2018 Folegandros – Santorini 44,5NM

28.8.2018 Milos – Folegandros 35,1NM

27.8.2018 Methana – Milos  83,1NM

26.8.2018 Epidavros – Methana 24,8NM

25.8.2018 Korfos – Epidavros 12NM

18.8. – 25.8.2018

Jana, Anna, Jirka, Šimon a Mirek.    126,4NM

Tuhle partu na plachetnici v Řecku dala dohromady Jana na doporučení jedné loňské posádky. Z toho mám opravdu radost. Je to parta zajímavých lidí a profesí, ale to nemůžu prozrazovat, protože někteří pracují v utajení🙂.

24.8.2018 Aegina – Korfos 18,8NM

Dobrodružství začalo už při odplutí od mola. Před námi stojí loď se zaháknutou kotvou za jiný kotevní řetěz. Nemám kudy, tak musím počkat. V tom při přidání plynu, žádná odezva. Nic moc situace, ale nic nefouká a na volnoběh vyplouváme ven z přístavu. Na moři zjišťuju, co se stalo. Praskla struna v bowdenu. Dělám provizorní ovládání provázkem a plujeme na Korfos. Tam přesedáme do auta a jedeme na večeři k Dimitrimu. Byla opět výborná a se soumrakem se vracíme na Korfos. Já odjíždím pro část další posádky, tahle parta jde ještě na poslední skleničku. Byl to skvělý týden, krásně jsme si užili plavbu, na palubě bylo veselo a po týdnu se z cizích lidí stávají kamarádi. Jim končí dovolená na plachetnici, já už další den vyplouvám s další posádkou.

23.8.2018 Poros – Aegina (Perdika) 14,2NM

Z Porosu odplouváme na motor, ale hned za průlivem plachty vytahujeme. Napřed to vypadalo na silný vítr, ale ten hodně rychle slábne, a ač neradi, plachty balíme a startujeme motor. Plujeme rovnou do přístavu Perdika na ostrově Aegina. Po zakotvení u mola s podporou posádky vařím bramboračku. Anička s Jirkou se chystají jít odpoledne koupat, Jana, Mirek a Šimon shánějí auto na výlet po památkách. Když se vrátili, dozvěděl jsem se, že prý je na ostrově spousta zajímavých míst a prý je chci taky vidět. Auto je v přístavu chvilku po obědě, předání proběhlo po řecku. To znamená, bez zbytečných formalit a zdržování. Za volant usedá Mirek a frčíme s podporou tří lehce unavených válců do hor. První zastávka je nějaký chrám. Taková ta stavba s mnoha sloupy, co nikdo pořádně neví, proč se s tím někdo stavěl. Nicméně to vypadá dost impozantně a tak fotíme jak o závod. Jana nastudovala snad celou historii ostrova. Má přehled o všech možných cílech a jako druhý volí kostel nějakého řeckého svatého. Podle atmosféry to tady berou fakt vážně a já se tu úplně dobře necítím. Je tady hrobka, u které místní tiše slzí, raději jdu o kousek dál. Samotný kostel vypadá dost zachovale, aby ne, postavili ho v devadesátých letech. Impozantní stavba, ale tak trochu novostavba. Další z památných míst, je vesnice na nedalekém pahorku. Jsou to vlastně už jen ruiny, zůstaly tady pouze kostelíky. Prý to tady obývali několik set let. Byla z toho slušná turistická tůra. Den se pomalu krátí a sedáme do vypůjčeného auto a vracíme se na loď. Po večeři Šimon nachystal několik společenských her. Nejvíce nás zaujala hra, při které se dělíme na dvě skupiny. V každé je jeden kapitán a ten pomocí jednoslovné nápovědy navádí svoje družstvo k uhádnutí kartiček na stole. Pravidla jsou sice o něco složitější, ale to není podstatné. Hráli jsme dlouho do noci, vlastně až do doby, než Šimon se svým družstvem urval alespoň jedno vítězství:-).

22.8.2018 Hydra – Poros 19NM

Po ránu vedle nás na návětrné straně stojí malá plachetnice a na ní nějací cizinci. Podle vlajky jsou z Brazílie. Chystají se odplout a fouká dost silný vítr z boku. Jejich loď nemá kotevní vrátek a tak tahají kotvu rukama. V tom větru je to dost marný souboj a sfoukává je to přes náš kotevní řetěz. Zahákli se vcelku spolehlivě. Naše kotva je v deseti metrech, rukama to nevytáhnou, musíme to začít taky řešit. Domlouváme se na postupu, odvazujeme se od břehu a vyplouváme i s jejich lodí ve vleku dál do zátoky. Tam kotvu vytahujeme, rozmotáme kotvy od sebe a můžeme plout dál. Fouká krásný vítr, proto okamžitě vytahujeme plachty. Musíme sice stoupat, ale všechny plavba na plachty baví, tak si to dosyta užíváme.

21.8.2018 Ermioni – Hydra (Mandraki)  17,7NM

Noc v zátoce na kotvě byla krásně klidná. Původně bylo v plánu ještě navštívit město, ale nikomu se na břeh vlastně nechce, proto vyplouváme. Jako první cíl plavby, máme naplánovanou zastávku na ostrově Dokos. Tam také po hodině plachtění hážeme kotvu. Na Dokosu jsme strávili asi dvě hodiny, někdo koupáním, někdo si i schrupnul. Když mě probudili, vyplouváme dál. Plachty vytahujeme ještě v zátoce. Zpočátku se vítr točí, ale nakonec si dá říct. Směr se ustálil a i jeho síla je tak akorát. Nejaktivnější v kormidlování je Šimon a už si s kormidelním kolem začíná rozumět. Z Mirka se stal specialista na uzly a Jirka je kotevní inženýr. V zátoce Mandraki na Hydře jsme docela brzy, někdy po čtvrté odpoledne. Je tu nezvykle prázdno, takže si můžeme vybrat, kde zakotvíme. V téhle zátoce se obvykle kotví tak, že si vyvážete lano na zádi ke břehu a spustíte kotvu. Jako výsadek s lanem na břeh se přihlásil Jirka, zvládl to bravurně a bylo vidět, že je na něj Anička patřičně hrdá. Vaříme pozdní oběd, špagety Aglio olio. K večeru jdeme do města na procházku. Ze zátoky je to cca 1,5 kilometru, ale rozhodně to stojí za to. V přístavu na Hydře si dáváme v jedné z taveren malé občerstvení a pak jdeme na prohlídku města. Bereme to širokým obloukem a proplétáme se labyrintem uzoučkých uliček, schodišť a zákoutí. V téhle části města nejsou téměř žádní turisté a má to úplně jinou atmosféru.

20.8.2018 Methana – Ermioni  26,4NM

Další etapa téhle plavby byla z Methany do Ermioni. Sem tam nějaká zastávka na koupání a pouze s pomocí plachet připlouváme v podvečer do cíle. Bohužel městské molo je úplně obsazené, nikde nemůžeme najít skulinku. Nakonec se nám podaří alespoň se zádí vyvázat k zakotvené lodi a na břeh se dostáváme na člunu. Na večeři jdeme do taverny Kavos, je to moje oblíbené místo a mají tu skvělého grilovaného kalamára. I taverna praská ve švech, zůstává pouze par stolů s rezervací. Pomohla moje známost s majitelem a stůl dostáváme. Po večeři jdeme ještě do města a pak hurá na loď. Rozhodli jsme se strávit noc raději na kotvě, než být přivázaný k nějaké lodi. Proto odplouváme o kousek dál do zátoky a jdeme spát.

19.8.2018 Epidavros –Methana  19,7NM

Ráno povinné šnorchlování nad potopeným městem a po snídaní můžeme vyplout. První dnešní zastávka je na ostrově Agistri. Zátoka je nádherně modrá a vcelku dobře krytá před větrem. Trávíme tu několik hodin, včetně přípravy oběda. Odpoledne využíváme příznivého větru a plujeme na poloostrov Methana, do města Methana. Posádka absolvuje obvyklé kolečko, tedy sirné a termální prameny a pak jdeme na společnou večeři.

18.8.2018 Korfos – Epidavros 10,6NM

Další parta, která přiletěla do Řecka na dovolenou o několik dní dříve. Ubytovávají se v Athénách a domlouváme se na vyzvednutí ve starém Korintu v sobotu kolem druhé. Prý mám hledat staré vykopávky. Areál s vykopávkama je docela rozhlehlý, ale našli jsme se poměrně snadno. Na plavbu na plachetnici tu čekají dvě slečny a tři kluci. Cestou na loď se ještě zastavujeme v obchodě na nákup proviantu, ale už ve čtyři hodiny vyplouváme. Cíl plavby první den je téměř stoprocentně jasný, je to Epidavros. Důvodů je víc, například to, že je to blízko a v sobotu vyplouváme až pozdě odpoledne. Ten hlavní důvod je samozřejmě vidina skvělé večeře v Dimitriho restauraci. Tentokrát všichni volí rybu na grilu.

---

11.8.-18.8.2018          144,9NM

Lenka, Hanka, Helena, Bára, Matyáš a Ivan. Ivan je můj kamarád z dob létání na rogale a vzal na dovolenou na Victorii svojí rozšířenou rodinu.

Ivan má rád věci pod kontrolou a proto letí do Řecka už v pátek. Přílet do Athén kolem 18:00, mám pro ně připravený byt, mělo by všechno klapnout. Do Athén sice přiletěli na čas, ale jejich kufry se pravděpodobně rozhodly si ještě prohlédnou Frankfurt. Tím máme malinko nabouraný začátek plavby, pokud kufry dorazí, budeme se pro ně muset vrátit. Kufry nakonec dorazily až v pondělí večer a ve zkratce se dá říct, že co Lufthansa pokazila, Řekové napraviliJ. Ivan, Lenka a hromada jejich dětí si tím dovolenou otrávit nenechali a krásně si to užili.

17.8.2018 Agistri – Korfos 21,2NM

Noc na kotvě byla klidná, budíme se před devátou a hned naskáčeme do vody. Posádka si užívá poslední den na lodi. Vyplouváme v jedenáct hodin do Epidavru. Kotvu hážeme v přístavu. Já jdu na Port Police nechat potvrdit smlouvy na příští týden a děcka fasují kapesné a jdou lovit suvenýry. Na oběd jdeme do taverny na gyros a poté zvedáme kotvu a plujeme vedle do zátoky, tentokrát už na opravdu poslední koupání. Všichni už mají komplet vybavení na šnorchlování a konečně si můžou pořádně prohlédnout potopené město. Už nás čeká jenom kousek plavby do domácího kotviště Victorie, na Korfos. Pro posádku je to konec dovolené, pro mě příprava na další partu. Byl to fajn týden a nenechali si ho pokazit ani komplikací s kufry.

16.8.2018 Poros – Agistri  20,9NM

Noci na kotvě v opuštěných zátokách mají také svoje kouzlo. Tahle byla trošku houpavá, ale žádný z námořníků neměl problém. Snídáme, co loď dá a vyplouváme na další zastávku. Potřebujeme dokoupit nějaké zásoby, proto se zastavujeme na ostrově Aegína. Zdržujeme se tady jen krátce a plujeme dál. Na obloze se objevují bouřkové mraky a já se pokouším posádku uklidnit, že to nebude nic velkého. Je zvláštní, že vidím spíš zklamání, oni si tu bouřku přejí. Ivan hypnotizuje mrak a dokonce ignoruje plánovanou trasu a míří přímo pod něj do silného deště. Každý si holt libuje v něčem jiném. Sprška to byla pořádná, pod mrakem se i rozfoukalo a já byl jediný, kdo se před deštěm schoval v lodi. To kouzlo plaveb je právě v tom, že žádná posádka není stejná, ale dobrovolně moknou, chce málokdo.

15.8.2018 Methana – Poros  27,8NM

Předpověď nám opět moc větru neslibuje, ale stejně se rozhodujeme plout směrem na Hydru. Snídáme míchaná vajíčka a pak ještě před vyplutím jdeme do města na nákupy. Lenka s Ivanem jdou vyzkoušet i sirný pramen. Rozhodujeme se plout venkem, to znamená, že se vyhneme Porosu. Napřed fouká sice slabý, ale alespoň nějaký vítr. Ani ten bohužel dlouho nevydržel, když už jsou plachty vyvláté, balíme je a startujeme motor. Do zátoky na koupání to máme už jenom kousek. V zátoce nikdo není, můžeme si vybrat, kam si stoupneme. Je horko a za chvilku jsme ve vodě. Jak už to chodí, najednou začíná foukat. Původně byl v plánu ostrov Hydra, ale touha po jachtingu vítězí. Vytahujeme kotvu a vyplouváme. Protože je to na Hydru jen kousek a na zítřek je předpověď, co se týká větru ještě horší, měníme plán a plujeme zpět na Poros. Vítr si s náma pohrává, ale plujeme. Znovu zesílil až před zátokou, ve které budeme nocovat. Ivan ještě nechce kotvit, lehce odpadáme, abychom si to mohli nastoupat zpět. Takový jezerní jachting.  Před soumrakem kotvíme v úzké zátoce na severní straně ostrova Poros. Ještě nějaké koupání, pak večeře a na závěr večera se kocháme nádhernou hvězdnou oblohou.

14.8.2018 Korfos – Methana 28,9NM

Není na co čekat, času už jsme ztratili spoustu. Konečně můžeme vyplout do dálek na širé moře. Bohužel moc nefouká a motorovat to nemá cenu. Necháváme se tedy jen tak posouvat větrem po hladině a občas se koupeme, taháme střídavě celou posádku na laně, prostě se chováme jako na dovolené. V mírném tempu jsme navštívili ostrov Agistri, další zastávka je na ostrově Moni a v podvečer přeplouváme na Methanu. Jdeme na pizzu a nějakou tu sladkou, ale i slanou palačinku.

13.8.2018 Korfos – Korfos 7,7NM

Ještě stále je naše největší starost, jak dostat kufry. Ivan chce celou věc urychlit, proto hned ráno jedeme do Korintu. Nakonec i na to správné autobusové nádraží, ale kufry nikde. Našli jsme i správné místo a tam takového typického řeka. To znamená, že si vyslechl celý příběh, pak se pokouší dlouho dovolat na čísla, na které už mnohokrát volal Ivan. Typické na něm je to, že se celou dobu mile usmívá a snaží se nám pomoct. Další autobus z Athén přijede za dvě hodiny, proto jdeme do města. Já si jdu dát oběd, Ivan s Lenkou něco lovit (kešky?). Nic neulovili a s nadějí jdeme pro kufry. Za chvilku už s další nadějí jedeme na Korfos, kufry nikde a až dorazí, tak nám zavolají. Vyplouváme tedy alespoň na par obratů na moře. Ivan hypnotizuje telefon a ono to nakonec funguje. Kufry jsou v Korintu a pošlou je za náma do Sofika. Mají tam být v půl deváté. My jsme na místě už ve čtvrt a nebudu to natahovat. Ani ne za hodinu u nás zastavuje auto a v něm jsou ty proklaté kufry.

12.8.2018 Epidavros – Korfos 27,2NM

Lufthansa stále nekomunikuje a tak nevíme, jak to s kufry vypadá. Plujeme tedy jen o kousek dál, do zátoky s jeskyní na ostrově Agistri. Místo je to nádherné, voda blankytně modrá a jsme tu úplně samy. Signál nic moc, ale i tak se Ivanovi povedlo z telefonu vydolovat email. Kufry jsou na světě, na letišti v Athénách a prý je mohou poslat do Korintu na autobusové nádraží. No hurá, teď už to snad půjde. Vracíme se tedy na Korfos s nadějí, že zítra tahle anabáze skončí.

11.8.2018 Korfos – Epidavros  11,2NMN

V sobotu odpoledne vyplouváme. Máme pro dnešek jasno, ale stále nevíme, kdy budou kufry. Plujeme do Epidavru a ihned po vyplutí vytahujeme plachty. Ivan má sportovního ducha a chce zažít i sportovnější plavbu. Fouká nám do zad, takže na větší adrenalin si bude muset počkat. V zátoce před Dimitriho restaurací házíme kotvu a plaveme na večeři. Ta se opět povedla, ale to bych se už opakoval.

---

4.8.-11.8.2018   156,1NM

Tak se po roce na Viktorku vrátily pančelky. Mají sebou jako loni i nějaké chlapy, ale koho to zajímáJ. Rád jsem tedy na palubě opět uvítal Katku, Lucku, Simonu, Járu, Standu, Pavla a nováčka Slávka.

Tahle zkušená parta ví jak na to a proto přilétají do Řecka na dovolenou na plachetnici vždy o něco dříve. Vyzvedávám je tedy už v pátek v Korintu a rovnou ubytovávám na lodi. Jde to, protože minulá posádka se přesunula na byt.

10.8.2018 Poros – Korfos  26,2NM

Vítr fouká i poslední den. Z Porosu plujeme na motor až k Methaně, tam konečně vytahujeme plachty a jachtíme do Epidavru. Během plavby měníme plán a namíříme rovnou na Korfos. Fouká docela silný sever a nikomu se moc do vody nechce. Já do Epidavru musím tak jako tak, musím nechat potvrdit na Port Police smlouvu na další plavbu. Nakonec na Korfosu naskáčeme všichni do auta, posádka si prostě jídlo i Dimitriho nechce nechat ujít. Tahle plavba je tedy také definitivně u konce. Ještě posedíme chvilku v jedné z taveren a v sobotu ráno společná fotka na památku a odjezd na nádraží. Byl to fajn týden a jsem rád, že jste si po roce vybrali Viktorku pro svojí dovolenou.

9.8.2018 Hydra – Poros 21,6NM

Lana na břehu do rána vydržela, ale k ránu se otočil vítr a hodně silně fouká do zátoky. Kotva se postupně vycukává z písku, nedá se nic dělat, musíme překotvit. Nastartování motoru budí celou loď, ne jen ty co spí v kokpitu. Dnešní budíček je v pět ráno. Loď je překotvená během chvilky a jdeme to dospat. Dneska fouká opravdu hodně a čeká nás dost dlouhá stoupačka na Aeginu. Usek v rotoru za Hydrou Motorujeme, ale pak vytahujeme plachty a začíná opravdový jachting. Vítr, vlny, obraty proti větru. Občas nám šplouchne trocha vody do kokpitu, tentokrát se najdou i jedinci, co si to moc neužívají. Úsek mezi Hydrou a Peloponésem nemá cenu plout na motor. Na plachty máme stejnou rychlost a loď je díky větru stabilnější a nehoupe se jak kačena. Přes mírné nepohodlí plavba docela odsýpá a brzy míjíme východní cíp Peloponésu. Tam stáčíme k západu a tím máme vítr spíše z boku. Tentokrát volíme plavbu přes Poros (město). Nakonec jsme se dohodli a na Porosu zůstali na noc. Stojíme sice na dost hlučném místě přímo ve městě, ale daleko od maríny, kde se zase dějí věci.

8.8.2018 Ermioni – Hydra  22,1NM

Všichni chtějí vyzkoušet novou výbavu, proto se v Ermioni dlouho nezdržujeme. Po dohodě vybíráme jako cíl dnešní plavby zátoku na jižní straně ostrova. Cestou se zastavujeme v první možné zátoce a jdeme do vody. Beru harpunu a už vidím tu nádhernou večeři. Ryby jsou výborné a čerstvě ulovené, se máloco vyrovná. Asi budou špagety, jediný výsledek mého snažení je atrakce pro ryby. Měl jsem pocit, že si mezi sebou říkají „podívejte na toho troubu s tou harpunou, to jsme tady ještě neměly“. Pak se o lov pokouší Slávek, se stejným výsledkem. Budeme to muset ještě vypilovat. Přesouváme se do zátoky na noc. Vítr zesílil, zvedly se i vlny a je z toho prima plavba. Zátoka je docela slušně krytá, ale není moc široká. Vysílám Pavla na břeh uvázat lano, my odplouváme hodit kotvu a couváme zpět k lanu. Pavel trochu bojoval s příbojem, ale zvládl to. Když se vrátil na loď, tak s  úsměvem přijal informaci, že ho čeká ještě jedno lano. Na noc je třeba se vyvázat bezpečně. K večeři chystáme pečené brambory v troubě. Po mírně houpavé plavbě někteří svojí porci dávají k dispozici. Mezitím padla tma a nebe je poseto záplavou hvězd. Jsme skovaní za Hydrou a není tady téměř žádný světelný smog. Mléčná dráha vypadá jak namalovaná štětkou, prostě zážitek, který se nevidí každý den. Dobrodružství pro dnešní den ještě nekončí, protože se jedno vyvazovací lano uvolnilo. Tentokrát jdu do vody já. Kluci mi u toho svítí a já se hrabu na skálu v docela slušném příboji. Až když mám jistotu, že to vydrží do rána, skáču do vody a na loď.

7.8.2018 Spetses – Ermioni  17,5NM

Ráno posádka vyráží na snídani do města a také si ho důkladně prohlédnout. Zůstávám na lodi, za prvé dost fouká a za druhé si tady lodě různě popotahují kotvy. Posádka se vrací na loď až ve dvě hodiny a okamžitě odplouváme. Jsou z města dost splavení, takže plujeme na nejbližší ostrov a jdeme do vody. Jako obvykle si beru masku, šnorchl a ploutve a jdu se podívat na kotvu. Ta je v pořádku a kousek dál na mě mává Katka. Plavu k ní a prý vidí na dně nějakou velkou mušli. Vidím ji taky a potápím se pro ní. Je to krásná, třicet centimetrů velká Tritonka a je živá. Plaveme zpět k lodi, tam si mušli všichni se zájmem prohlížejí, uděláme pár fotek a dáváme jí svobodu. Byla by to krásná trofej, ale taky obrovská škoda. V zátoce docela zlobí vítr, jelikož už se nikdo nekoupe, plujeme dál. Dnešní cíl je ostrov Ermioni. Plujeme na plachty, je to taková rozbitá stoupačka v rotorech. Za ostrovem Dokos vítr lehá a poslední kousek plujeme na motor. Ve městě jdeme napřed na večeři, pak do města. Tam kupuju harpunu a posádka si kupuje masky a šnorchly. Ještě si dáme pivko v taverně u lodi a jdeme spát.

6.8.2018 Methana – Spetses  36,6NM

Abychom nekopírovali úplně stejnou trasu jako v loňském roce, tak jako další cíl plavby vybíráme ostrov Spetses. Vítr nám přeje, fouká buď z boku, nebo do zad. Plavbu si užíváme, dokonce se na lodi i zpívá. Pak si děláme takovou menší audio produkci a pouštíme si písničky snad všech žánrů. Vítr vydržel až dlouho do večera a na motor plujeme až posledních pár mil. Na Spetsesu není moc míst ke kotvení, ale daří se nám jedno místo urvat a stojíme na městském mole. Máme tady společnost několika mega jachet, jsou tady boháči z celého světa a naše výprava na nevelké plachetnici. Jdeme na večeři do jedné taverny kousek za přístavem. Já jdu hned po jídle zkontrolovat loď. Ta je v pořádku a tak se jdu podívat do města. Je to tady hodně zaměřený na turisty, všude davy lidí a vše co k takovému místu patří.

5.8.2018 Epidavros – Methana  20,3NM

Včera jsme si definitivně potvrdili, že nemá cenu se hnát na Kyklády. Je hodně větrno a ne všichni jsou si zcela jistí, že udrží vše, co sní. Stále platí, že je to dovolená na lodi a ne extrémní jachting ve větru kolem 35 uzlů. Většinou si myslím, že si všechny plavby pamatuju den po dni, ale už se mi to asi míchá. Musím tedy vyzvídat, kde jsme vlastně loni byli. Agistri jsme prý vynechali a tak tam míříme na koupání. Všem se tady líbí a odplouváme až pozdě odpoledne. Jako další je zastávka na noc na Methaně. Osvědčená kavárna se skvělou obsluhou, pizza a palačinky, navrch nějaká zmrzlina.

4.8.2018 Korfos – Epidavros  11,8NM

V sobotu tedy vyplouváme na druhou plavbu této posádky. Míříme samozřejmě rovnou do zátoky v Epidavru, jak jinak, než k Dimitrimu na večeři. Tohle si vymínili už dopředu. Večeře byla opět skvělá a po ní můžeme spřádat plány, kam vlastně letos poplujeme. Původně chtěla tahle parta na Kyklády, ale počasí, respektive vítr byl dost proti. Ne, že by to nešlo, ale asi by to nemělo moc společného s pohodovou dovolenkovou plavbou. 

---

28.7. – 4.8.2018   178,5NM

Tenhle termín si pro plavbu zamluvila moje žena Iveta, dcerka Zuzka a přátelé Rosťa, Gábina, Max a Mia.

3.8.2018 Epidavros – Korfos  13,5NM

2.8.2017 Methana – Epidavros 16,4NM

1.8.2018 Kythnos – Sounio – Methana (Perdika) 57,2NM

31.7.2018 Kythnos (Kolona) – Kythnos (Loutra) 10,3NM

30.7.2018 Methana – Kythnos (Kolna Beach) 51,1NM

29.7.2018 Epidavros – Methana 19,3NM

28.7.2018 Korfos – Epidavros 10,7NM 

---

21.7.-28.7.2018   99,7NM

Týdenní uragán na palubě Victorie. Když se jedna maminka a jeden tatínek domluví, že vezmou děti na dovolenou na plachetnici do Řecka. Takže na palubě byli, Martina, Kiki, Kačka, Boby a Niky. Těm třem princeznám je 4, 6 a 9 let.

27.7.2018 Vathi – Korfos 19,1NM

26.7.2018 Epidavros – Vathi 11,5NM

25.7.2018 Aegina (Perdika) – Epidavros 25,6NM

24.7.2018 Poros – Aegina (Perdika) 13,9NM

23.7.2018 Methana – Poros 8,1NM

22.7.2018 Korfos – Methana 21,5NM

Tahle dětská posádka přilétá do Řecka v sobotu odpoledne, potkáváme se na nádraží až před šestou večer. Už první setkání naznačilo, jak bude asi ten další týden vypadat. Vzájemně se představujeme, holky sice trochu s ostychem ale za všechny to vyřešila Kačka, bez čekání na mně vyplázla jazyk, aby bylo jasno, kdo bude mít navrch. Cestou na Korfos jsme udělali krátkou zastávku na nákup. V obchodě už se mnou holky vesele komunikují, první ostych máme dávno za sebou. Na Korfos přijíždíme vlastně v podvečer a nemá cenu dnes už někam vyplouvat. Jdeme na společnou večeři a tam probíráme plány a představy, jak bude plavba v takové sestavě vypadat.

V neděli kolem jedenácté konečně tedy vyplouváme na moře a vstříc velkému dobrodružství. Holky zkouší i kormidlovat a nemají s tím žádný větší problém. Nic nám nefouká a tak plujeme na motor. Nejvíc kormidluje Niky a za chvilku jí už ani nemusím moc kontrolovat. Během chvilky padá jedna z nejčastějších otázek. Kdy už se budeme koupat? Odpovídám s úsměvem, že třeba hned. Holky napřed koukají nedůvěřivě, protože k nejbližšímu břehu je daleko a dno je také hluboko v nedohlednu. Jsou to holky statečné, takže za pár okamžiků jsou ve vodě. Zkoušejí se i tahat na laně za lodí, nebojí se prostě vůbec ničeho.

Tentokrát nemá cenu popisovat tuhle plavbu den po dni. Asi by to šlo, ale byl to jeden velkej uragán. Zažili jsme ohromnou spoustu legrace, koupání v zátokách i na volném moři. Skákání z lodi, z lávky. Snědli kopu zmrzliny a došlo i na palačinkovou párty. Moje kajuta se proměnila v dětský pokoj, kde, když jsem byl hodnej, jsem mohl taky být. Lodí se neustále neslo „piráááte“. Není vůbec důležité, kde jsme byli a kolik mil jsme upluli, důležitější je, že na palubě bylo hodně veselo. A když píšu hodně, tak tím myslím hóóódně veselo.

---

14.7.-21.7.2018   160,4NM

Tentokrát nás na palubě bude jenom málo. Konkrétně tři. Původně nás mělo být pět, ale vlezla do toho nějaké nemoc. Takže vyplouváme ve třech, Michaela, Luboš a já.

20.7.2018 Moni – Korfos 16,4NM

Atrakcí této zátoky je docela velká jeskyně přístupná z vody. Luboš s Míšou si jdou jeskyni prohlédnout, dokonce to mají i s průvodcem. Ujal se jich kapitán další lodi, co tady ráno zakotvila. Já využívám slušného signálu a vyřizuju nějaké kancelářské povinnosti. To by mělo na lodi být snad zakázané. Tohle jsem neměl rád ani se zadkem na židli v kanceláři, ale na lodi je to fakt otrava. Je pátek a to je poslední den téhle plavby. Míříme tedy už směrem na Korfos. Cestou se ještě zastavujeme na několik hodin v zátoce na ostrově Agistri. Tady opět koupání, příprava oběda a povalování se na lodi a v kajutách.

19.7.2018 Poros – Moni 29,8NM

V noci jsem ulovil asi půl metrovou Murénu a tak je jasné, co bude dnes k snídani. Ryba je během chvilky očištěná a pak si naposled zaplave. Tentokrát v olivovém oleji na pánvi. Rybu si dáváme rovnou k snídani, protože ji nemáme kde uchovat. Na lodi je sice lednice, ale ta se dá používat buď v přístavu, kde jsme napojeni na elektriku, nebo když plujeme na motor. Ryba byla dobrá, ale měla kolem páteře dost drobných kůstek. Po snídani opět koupání a pak můžeme vyplout dál. V plánu je opět opuštěná zátoka. Dnes už se o větru nedá mluvit vůbec, proto to celé plujeme na motor. Obeplouváme vlastně celý ostrov Aegina, ale nikde se nám nelíbí a tak nakonec kotvíme u ostrova Moni. Večer se zvedá vítr, udělaly se i menší vlny, a protože fouká přímo do zátoky, bylo by stání na tomhle místě nepohodlné. Zvedáme kotvu a obeplouváme ostrov na druhou stranu. Tady je docela nenápadná zátoka, při tomhle směru větru dokonale chráněná a naštěstí úplně prázdná.

18.7.2018 Ermioni – Poros 26,5NM

Ráno ještě skočit na nějaké nákupy, čeká nás další noc někde v zátoce na kotvě. Plujeme na motor, protože nefouká vůbec nic. Vybrali jsme zátoku v severní části ostrova Poros. Cestou jsme se samozřejmě zastavili na koupání a tak den krásně utekl. Kolem sedmé kotvíme v zátoce a krom přípravy večeře se věnujeme rybolovu.

17.7.2018 Hydra – Ermioni  19,6NM

V devět hodin mě budí šramot v kuchyňce, Luboš už chystá míchaná vajíčka. Tak akorát stíhám si zaplavat a snídaně je na stole. Míša si vzala masku a ploutve a zmizela někde za skálou. Luboš doplaval na břeh a šplhá na kopec. Když se Míša vrátila, hlásí, že objevila jeskyni, hlubokou asi dvacet metrů. Beru si také masku, ploutve a šnorchl a jdu se na jeskyni podívat. Chvilku si to tam prohlížím a pak se vracím na loď. Vyplouváme dál, máme v plánu zastavit v nějaké zátoce na koupání. Nakonec zastavujeme až v zátoce na ostrově Dokos, protože zátoky na Hydře byly dost obsazené. Na Dokosu připravuju oběd, špagety Aglio olio. Odpoledne plujeme dál, tentokrát do města a to do Ermioni. Večer se jdeme podívat do města a pak chvilku posedíme v restauraci s krásným výhledem na moře.

16.7.2018 Methana – Hydra 31,3NM

Ráno na nákupy, máme dnes v plánu zůstat na noc v nějaké prázdné zátoce. Míša s \Lubošem nechtějí do města, chtějí kotvit na vodě a užívat si skoro soukromí. První část plavby musíme přes Poros plout na motor, ale hned jak je to možné, vytahujeme plachty a i ve slabých podmínkách plachtíme. Ze začátku je vítr hodně nestabilní a dost se točí, alespoň mají možnost si natrénovat reakce na změnu směru větru. Kolem nás je docela dost dalších lodí a za chvilku s nima začínáme závodit. Luboš pozorně kormidluje a já trimuju plachty. Držíme pozici na špici skupiny. Podmínky jsou opravdu slabé, některé lodě sundávají plachty, některé motorují i s plápolajícíma plachtama. Moje posádka se rozhodla si to vybojovat a tak děláme poctivě jeden obrat za druhým. Na plachty doplouváme do zátoky a tam opět koupání, oběd a odpočinek. Odpoledne vyplouváme a protože se vítr rozfoukla, můžeme pokračovat v jachtění. Obeplouváme Hydru z její východní strany a vybíráme si na noc krásnou zátoku. Ihned po důkladném zakotvení jdeme do vody. Je to opravdu kouzelné místo a nikde nikdo. Nakonec se tu na chvilku v noci objevují rybáři a tak se snažíme okoukat jejich techniku lovu. Tam mám ještě stále velké rezervy. Mám sice na lodi pruty, ale úlovky jsou spíše náhodné a ne moc velké. Noc na kotvě byla krásně klidná, mám zapnutý kotevní alarm, ale ten je celou noc v klidu a tak můžu i já klidně spát.

15.7.2018 Epidavros – Methana 23,3NM

Noc na kotvě byla nádherně klidná, takže se všichni dosyta vyspali a nabrali nové síly. Nejlepší probuzení je rovnou z pelech skočit do moře. Po krátké ranní koupeli Luboš chystá snídani. Po snídani vytahujeme kotvu a na motor plujeme na Agistri. Vybíráme jednu z mnoha zátok na koupání a v dovolenkovém režimu tady trávíme několik hodin. Když jsem se probudil, tak vyplouváme dál. Fouká a docela slušně, takže opět bude jachting. Míša si oživuje jachtařské dovednosti, Luboš získává úplně nové, plavba příjemně ubíhá a najednou jsme na Methaně. Míša s Lubošem jdou na prohlídku města, pak na lodi připraví večeři a po večeři jdeme společně na pivko.

14.7.2018 Korfos – Epidavros 13,5NM

Míša s Lubošem přiletěli už v pátek v noci. Přespali v Athénách, ráno si ještě prohlídli nějaké památky a ve dvě hodiny je vyzvedávám v Korintu na nádraží. Cestou na Korfos se zastavujeme na nákup a ve čtyři hodiny vyplouváme. Fouká příjemnej vítr, takže plachty na stěžeň a plachtíme. Míša je zkušená jachtařka, ale Luboš je na lodi poprvé a zpočátku kouká dost nedůvěřivě. Plujeme v pěkném náklony ve větru asi 18 uzlů, ale protože nejsou žádné vlny, tak loď nádherně klouže po hladině. Je to stoupačka, musíme udělat pár obratů. Před Epidavrem kotvíme a na člunu plujeme na večeři. Ani Míša, ani Luboš se nenechají zlákat na rybu, jejich smůlaJ. Míša s Lubošem jsou po cestě dost unavení, takže hned po večeři jdeme na loď a spát.

---

7.7.-14.7. 2018 Dětičky s maminkou na palubě   114,5NM

Po týdenní přestávce, kdy Viktorka plula v charteru a já se mohl alespoň na skok podívat domů, je na palubě nová posádka. Tentokrát maminka a dvě děti. Jana, Jitka a Kuba.

13.7.2018 Methana (Vathi) – Korfos 18,8NM

Je tady poslední den plavby, bohužel tentokrát absolutně bez větru. Vyplouváme z Vathi a cestou na Korfos se ještě zastavujeme v zátoce na Agistri na koupání. Dovolená na plachetnici utekla jako ta pověstná voda. Myslím, že si to všichni užili a hlavně pro děti, že to byl krásně strávenej prázdninovej týden. Kuba, Jitka i maminka Jana celou dobu kormidlovali a musím říct, že opravdu pěkně. Během plavby jsme potkali i velké hejno delfínů, nachytali a snědli nějaké ryby, prostě si to krásně užívali. Byl to prima týden a třeba se zase někdy v budoucnu potkáme.

12.7.2018 Aegina (Perdika) – Methana (Vathi) 13,2NM

Vyplouváme před devátou hodinou. Vypadá to, že venku přece jenom fouká a Jana si chce užít plavbu pod plachtama. Ihned po opuštění přístavu vytahujeme plachty. Fouká od severu, takže jsme v rotoru za ostrovem Agistri. Vítr se stáčí ze strany na stranu a neustále musíme měnit nastavení plachet a kurz jak na Vltavě. Chvilku to trvalo, ale ze zákrytu ostrova jsme se dostali. Opřel se o nás čerstvý vítr z pravoboku, Viktorka se mírně naklonila a ochotně vyrazila vpřed. I mezi ostrovy se vítr různě stáčí, takže za chvilku je z toho stoupačka a musíme i křižovat. Po asi hodině a půl vítr utichá, startujeme motor a děti i s Janou jdou do vody na lano za loď. Když se dostatečně vyblbly, uklízíme lano a plujeme do Vathi. Jsme tu poměrně brzy, takže si můžeme vybírat místo na zakotvení. I tady se dá samozřejmě koupat a děti toho okamžitě využívají. Pak vytahujeme pruty a chytáme malé ryby kolem lodi. Nachytali jsme jich docela dost, byla trošku práce je očistit, ale po chvilce na pánvi byly výborné.

11.7.2018 Poros – Aegina (Perdika) 16,6NM

Vstáváme na devátou a jdu okamžitě koupit to proklaté tlačítko. Naštěstí je tu docela slušný krámek s elektro materiálem a i to tlačítko jsme s majitelem po nějaké době našli. Vracím se na loď, zbaštím míchaná vejce, vyměním tlačítko a plujeme na koupačku. Plavba kde je maminka a dvě děti je totiž hlavně o koupání. Za necelou hodinu stojíme na kotvě v zátoce za Porosem. Všichni jdou okamžitě do vody, Jana s dětmi doplavala až na břeh a tam hledaly mušle a podobně. Po koupání odplouváme, opět do další krásné zátoky. Ta je na západním pobřeží ostrova Moni. V zátoce je hloubka kolem pěti metrů, voda prosvícená sluníčkem hraje všemi odstíny modré. I tady jsme strávili asi dvě hodiny a odplouváme do přístavu Perdika na ostrově Aegina. Bereme jedno z posledních míst u mola a posádka se jde opět koupat. Tentokrát na místní malou pláž.

10.7.2018 Ermioni – Poros 26,8NM

Ráno musím na místní úřad zaplatit za stání, pak dobíráme vodu a jdeme do města na nákup. Je tady skvěle zásobená ryb í prodejna. Návštěva končí nákupem velkých krevet, kilo za osmnáct €. Po obloze se už takhle po ránu honí mraky a po příchodu na loď začíná hustě pršet. Byla z toho slušná průtrž. Naštěstí v Řecku nikdy neprší dlouho, takže hned jak přestalo, vyplouváme. Nic nefouká a tak pomalu plujeme na motor, na ostrov Dokos. Tam jde kotva do vody, děcka taky a já chystám krevety k obědu. Kilo krevet na česneku s celerovou natí je v mžiku pryč a po koupání lehounce dřímu v kajutě. Když vylezu na palubu, stojí okolo nás dalších asi deset lodí. Je to flotila, takže hlavně hodně vlajek, nafukovacích hraček a kravál. Zvedáme kotvu a plujeme dál. Náš cíl je zátoka Mandraki na ostrově Hydra. Něco málo nám fouká, takže plachty ven a plachtíme. Asi hodinku si užíváme jachting, přál bych vám vidět, jak pěkně kormidluje jedenáctiletá holka a osmiletý kluk. Pak opět vítr utichá a startujeme motor. Máme to do plánované zátoky už jen kousek, když motor škytne a chcípne. Asi nafta? Za chvilku je dotankováno, úspěšně startujeme a plujeme dál. A opět motor zhasíná. To už vypadá vážně. Jasně, je to zavzdušněný. Jestli jsem na něco opravdu expert, tak jsou to motoryL. Telefonuju kamarádovi a ten mi radí jak postupovat. Chvilku s tím bojuju, ze vstřiků nafta teče, jsem s nápady v koncích. Zvláštní je, že motor vždy ochotně naskočí a okamžitě po uvolnění klíčku chcípne. Vůbec netuším, jak jsem na to přišel, ale bylo to tlačítko na chcípání motoru. V tom hustým dešti do něj zatekla voda a je ve zkratu. Tak jsem to rozebral a motor opět běží. Měníme plán a plujeme na Poros, tam koupím nové tlačítko a bude to. Na Porosu jdeme na večeři. Dáváme si gyros v pita chlebu, porce za dvě a půl eura. Posádka jde ještě na procházku po městě, já spát.

9.7.2018 Methana – Ermioni 28NM

Vypluli jsme z Methany asi v deset ráno a namířili si to do zátoky před Porosem na koupání. Z Methany je to kousek, takže už za necelou hodinku stojíme v zátoce na kotvě a jdeme do vody. Všichni si užívají, dětičky skáčou z lodě do vody, prostě dovolená na moři. Když se dostatečně vydováděli, zvedáme kotvu a plujeme dál. Na motor proplouváme kolem Porosu a bohužel i dál, protože nic nefouká. Zastavujeme tedy v další zátoce na koupání. Až pozdě odpoledne zvedáme kotvu a plujeme do Ermioni, chvilku na plachty ve slabém větru, ale pak opět na motor. V Ermioni je nezvykle prázdno a tak si vybíráme místo stranou od ostatních lodí.

8.7.2018 Epidavros – Methana  26,9NM

Vstávám o půl deváté a na lodi nikdo není, všichni už jsou ve vodě. Když se dostatečně vyráchali, Jana nachystala snídani. Míchaná vajíčka na cibulce za chvilku zmizela a vyplouváme na ostrov Agistri. Je tam krásná zátoka s jeskyní, která je přístupná pouze z vody. V zátoce stojí pouze jedna loď, takže si pohodlně vybíráme místo a kotvíme. Fouká slabounký vítr směrem na břeh a stojíme asi deset metrů zádí od břehu. Za chvilku jsou opět všichni ve vodě a plavou prozkoumat jeskyni. Po koupání se různě ztrácíme do kajut. Probudil jsem se asi za hodinu a vyplouváme dál. Zvednul se docela slušný vítr, vytahujeme plachty a užíváme si nádherný jachting. Z Agistri na Methanu to máme jen kousek, ale je to mírně proti větru, takže musíme dělat několik obratů. Těsně před Methanou vítr slábne, proto balíme plachty a na motor vplouváme do přístavního bazénu. Místa je tu dost, za chvilku jsme vyvázaní u mola a posádka jde prozkoumat místní termální pramen. Mezitím přišla slušná letní bouřka, provazy deště oplachují loď, blesky a hromy létají okolo. Když se to přehnalo a dorazila posádka na loď, jdeme společně na večeři. Tentokrát si dáváme všichni stejnou pizzu.

7.7.2018 Korfos- Epidavros 12,2NM

Jana s dětma je v Řecku už týden a domlouváme se na vyzvednutí v Korintu na dvanáctou. Cestovali po Peloponésu a do Korintu přijeli autobusem. Ve smluvenou dobu je nakládám a jedeme na Korfos. Cestou krátká zastávka na dokoupení zásob na loď a před druhou hodinou jsme na lodi. Jana a děti se jdou vykoupat, já ještě potřebuju chvilky na přípravu. Po třetí hodině z Korfosu odplouváme. Kormidla se chytil Kuba a odplul jak zkušený námořník. V osmi letech docela slušný výkon. Zpočátku plujeme na motor, ale jakmile opouštíme tu naší krásnou zátoku, vytahujeme genu a necháváme pracovat vítr. Kuba, Jitka i Jana se střídají za kormidlem a užívají si plavbu pod plachtama. Kousek před Epidavrem vítr utichá a proto startujeme motor a za chvilku kotvíme. Je krásně teplo a tak si na večeři k Dimitrimu doplaveme. K večeři si dáváme společně Athina Farm Salat a nakonec všichni Doradu na grilu.

 

---

30.6.-7.7.2018 Viktorka byla zapůjčena v charteru.

Kamarád, kapitán Petr si půjčil Viktorku a plul se svojí posádkou. Když jsem přijel a potkal se s nima, tak bylo super vidět, jak se jim na Viktorce líbilo.

---

23.-30.6.2018 Tři generace z Plzně     92NM

Tuhle výpravu vymyslel a připravil pro svoje blízké děda Jirka. Na palubě byla tedy i babička Anděla, dcera Andělka s Dušanem a vnuk Aleš.

29.6.2018 Epidavros – Korfos 11,6NM

Poslední den této plavby. Po ránu samozřejmě ještě koupání na kotvišti.

28.6.2018 Methana – Epidavros 23,2NM

Plavba z Methany na Epidavros byla hodně o jachtingu. Foukal dost silný vítr a došlo i na refování plachet. Tentokrát se nejvíce kormidlování věnoval Dušan. Plavbu jsme si opravdu užili a odpoledne kotvíme v Epidavru. Děda Jirka s Andělkou jedou autobusem na prohlídku velkého přírodního amfiteátru, já s Dušanem na večeři. Babička někam na procházku.

27.6.2018 Poros – Methana 7NM

Posádce se na Porosu tak zalíbilo, že jsme tam zůstaly celý den a k odplutí se chystáme až odpoledne. Je jasné, že tentokrát nebude odplout jednoduché, protože minimálně jedna loď má kotvu přes tu naší. Jedná se o vcelku jednoduchý manévr, odplujete od mola, dotáhnete druhý řetěz nad hladinu, vyvážete ho lanem, svojí kotvu spustíte o něco níž a je to. To co se odehrávalo v tomto případě jsem dlouho nebyl schopen pochopit. Ihned při odplouvání je naše loď výrazně strhávána do leva. Nic nepomáhá přidání plynu, ta síla co nás táhne je podstatně silnější. Minuli jsme kotevní řetěz vedle stojící lodi, ale jsem na vlastní lodi vlastně bezmocný divák. Kotevní vrátek nemá sílu to, co nás drží vytáhnout a naše možnost, něco s tím udělat je prakticky nulová. Zcela bezmocně končíme mezi řetězy lodí, co stojí téměř kolmo na naše stání. Tedy těch lodí, co nám kotvu přehodili. Jedná se o flotilu s ruskou posádkou. Snažím se je přesvědčit, že musí svoje kotvy povolit, abychom mohli vytáhnout tu svojí. Byla to mela, těžko popisovat. Nakonec couvám na podruhé zpět na naše původní místo. Rusové to napřed nechtějí řešit, až po hrozbě, že budeme tedy muset volat Port Police, vymýšlejí vlastní řešení. Zavolali potápěče, ten za půl hodiny dorazil. Strávil pod vodou asi dvacet pět minut a naší kotvu vysvobodil. Nevím kolik to stálo, byli jsme volní a konečně mohli odplout. Plujeme pouze kousek na Methanu. Nebe se obarvilo do černa a spustil se prudký liják. V hustém dešti není Methana skoro vidět, ale když se dostáváme blíž, přestává pršet a kotvíme. Na Methaně jdeme na večeři do místní kavárny. Angelo má radost, protože Anděla má stejné jméno a věnuje jí svojí pozornost. Mladí navštívili termální pramen a tak se k večeři přidávají později. Celý den se po obloze proháněly mraky a teď v podvečer se asi už roztrhly. Přišla další slušná sprška.

26.6.2018 Hydra – Poros 11,3NM

Ráno nás budí slušná bouřka, voda se valí z oblohy a okolo nás lítají blesky, doprovázené slušným vlnobitím. Vše sleduju z kokpitu, když se ze břehu začala valit do moře hnědá voda a obarvovala zátoku, startujeme motor, zvedáme kotvu a odplouváme. Plujeme v dešti asi hodinu, ale pak pršet přestává a začíná opět vykukovat sluníčko. S deštěm přestal i vítr a proto na motor plujeme na Poros. Tam už před jedenáctou dopoledne kotvíme u městského mola a vyhlašuju osobní volno až do večera. Posádka toho využívá na koupání a prohlídku města. Večer se scházíme na lodi a jdeme na společnou večeři do taverny, kterou během zkoumání města objevili. Kupodivu si opět vybrali stejnou tavernu, jako už některé posádky v minulosti. Po večeři ještě klábosíme na lodi a spát jdeme dost pozdě.

25.6.2018 Aegina (Perdika) – Hydra  23,6NM

Ráno ještě posádka navštívila sirné prameny a vyplouváme na Hydru. Plujeme na plachty, vítr sice není moc silnej, ale plujeme a to nám stačí. Míjíme Poros z jeho vnější strany a po proplutí do úžiny mezi Peloponésem a Hydrou kotvíme v zátoce. Tady je to opět klasika, koupání z lodě i z pláže, oběd a polední odpočinek. Když se všichni probudili, zvedáme kotvu a plujeme do zátoky Mandraki na ostrově Hydra. V zátoce je docela dost plno a není jednoduché najít místo na zakotvení. Nakonec kotvíme až na jejím konci, ale nejsem úplně spokojený. Posádka dává člun do vody a jde na procházku do města, já zůstávám na lodi.

24.6.2018 Korfos – Aegina (Perdika) 15,3NM

Vyplouváme až v neděli, protože posádka přijela v sobotu, dost pozdě odpoledne. Na palubě je jedenáctiletý klučina Aleš a tak ho stavím ke kormidlu a odplouváme od mola. Po chvilce vytahujeme plachty a já vysvětluju, jak má kormidlovat, co má sledovat a podobně. Aleš plavbu na špiónky velmi rychle pochopil. Vybrali jsme si jako první cíl zátoku na ostrově Agistri. Máme to sice proti větru, ale času je dost a tak děláme několik obratů a postupně stoupáme do zátoky. Kotva do vody, posádka do vody, dovolená na lodi začíná. Po koupání s Alešem chystáme prut a pokoušíme se ulovit nějakou rybu. To se kupodivu po chvilce daří. Rybka je malá a dostává svobodu. Ta další, je už z kategorie ryba jedlá. Zasloužila se o to svojí velikostí. Za půl hodinky si chvilku zaplavala na pánvi s olivovým olejem a bylinkama. Byla výborná. Takhle čerstvá ryba, je skutečně pochoutka. Děda Jirka vyrazil prozkoumat ostrov, a když se vrátil, zvedáme kotvu a plujeme na Perdiku.

---

9.6.- 16.6.2018 Internacionální posádka   152,4NM

Tentokrát na dovolenou na plachetnici Victoria dorazila skutečně mezinárodní posádka. Bělorus, Rus, Slovák a Čech. Ilja, Roman, Martin a Tomáš. Kluci jsou, kromě Ilji na lodi poprvé v životě. Ilja už se mnou plul v Holandsku.

15.6.2018 Methana (Vathi) – Korfos  20,4NM

Je před námi poslední část naší plavby. Na Korfos to máme už jen kousek. Ilja se opět ujímá kormidelního kola a velí odplutí. Dnes postupuje podstatně sebevědoměji a celý manévr zvládá bez problémů. Kluci mu asistují u kotevního vrátku a u lan, takže během chvilky odplouváme. Máme naplánovanou zastávku v zátoce na ostrově Agistry. Zpočátku plujeme na motor, ale jakmile začal foukat vítr, vytahujeme plachty. Kluci byli celý týden na lodi aktivní a je na nich znát, že toho dost pochytili. Největší riziko jachtingu, je jeho nakažlivost. Každému kdo jednou okusí, jaké to je ovládat plachetnici ve větru, to pak začne chybět a má potřebu se na loď vrátit. Kousek před zátokou spouštíme plachty a vybíráme místo na kotvení. Stojíme na bezpečném místě, kousek od břehu. Všichni jdou opět do vody. Po návratu začíná Ilja chystat oběd. V troubě pečené brambory na olivovém oleji s bylinkama. Pečené brambory provoněly celou loď a konečně jsou i na talíři. K tomu salát a jako sladkou tečku vychlazeného melouna. V zátoce jsme strávili celé odpoledne, střídali jsme koupání a povalování na lodi a někteří si i pospali. Je už před náma opravdu poslední kousek téhle velice povedené plavby. Ještě v zátoce vytahujeme Genu a s příjemným bočním větrem plujeme na Korfos. Tam s úderem šesté kotvíme u mola.  Kluci jdou prozkoumat okolí Korfosu a domlouváme se na poslední společné večeři. Ještě před večeří přišla slabší bouřka a příjemně ochladila vzduch. Když přestalo pršet, tak se potkáváme v taverně Ostrako. Georgos nás vítá otázkou „pivečko:-)“. Během večeře a pak i na lodi probíráme zážitky z plavby, kluci se prý na moře určitě vrátí.

V sobotu kolem poledne nasedáme do auta, kluci se dnes rozdělí. Romana vysazujeme na nádraží, ten míří vlakem na letiště, protože musí být už v pondělí v práci. Ilja, Martin a Tomáš mají namířeno do starého Korintu, kde mají objednaný hotel a budou ještě zkoumat místní památky. Kluci si dovolenou na plachetnici užili a já měl opět možnost poznat zajímavé lidi. Iljo, Martine, Tomáši a Romane – dík za prima týden:-).

14.6.2018 Aegina (Perdika) – Methana (Vathi) 12,4NM

Včera jsme ještě nějakou dobu klábosili na lodi. Ilja se pochlubil, že uvažuje o možnosti, udělat si kapitánský průkaz. Hned při odplutí od mola mu tedy dávám příležitost si to vyzkoušet. Vcelku to zvládnul, jenom ho vyděsila loď, která se vracela do přístavu. Nakonec jsme se pohodlně vyhnuli a pokračovali každý svým směrem. Ilja držel kormidlo pevně v rukou a dovezl nás na ostrov Moni. Na jeho západní straně je pěkná zátoka s členitým pobřežím. Kotvíme kousíček od břehu a okamžitě jdeme všichni do vody. Kluci vylezli i na břeh a po návratu na loď si Martin s Iljou vyndávají pár bodlinek od ježků z nohou. Zvedáme kotvu a pokračujeme dál, do dnešního cíle. Na moři je příjemně, ale jakmile zakotvíme ve Vathi, je opět dost teplo. Kluci se nenechají horkem odradit a vydávají se prozkoumat nedaleký kráter sopky. Vrací se se soumrakem a jdeme na večeři do jedné z taveren.

13.6.2018 Sounio – Aegina (Perdika) 29,3NM

Hned po snídani v sobě posádka objevila touhu poznat něco z bohaté řecké historie. Vydávají se na člunu na břeh, prozkoumat chrám boha všech moří, mocného Poseidona. Ten je umístěný na jihovýchodním cípu pevniny, asi 50km na východ od Athén. Vrací se s úlovkem mnoha gigabitů, paměťové karty fotoaparátů a kamer se ochotně plní. Po návratu na loď vytahují člun na palubu, rychle skočí do vody a můžeme vyplout. Na motor opouštíme tuhle krásnou a hlavně bezpečnou zátoku. První část plavby musíme plout na motor, protože nefouká opravdu nic. Se zvyšující se vzdáleností od pevniny se vítr začíná, napřed hodně nesměle projevovat, ale postupně sílí a můžeme opět rozvinout plachty. Kormidelního kola se tentokrát ujal Roman a nedal ho z ruky po celou plavbu. Fouká nám příjemný větřík z boku a Roman kormidluje loď, jako ostřílený kapitán. Do Perdiky na ostrově Aegina připlouváme kolem šesté a bereme místo na kraji u mola. Jsem tu letos potřetí a pokaždé stojím na stejném místě. Kluci se vyrážejí koupat na místní maličkou pláž a pak na nákupy. Když se vrátili na loď, tak jdeme do některé taverny na večeři. Dnes tavernu vybral Roman a všichni se shodli, že by si dali rybu. Majitel taverny se snaží a nabízí nám společný talíř z několika druhů ryb. Než na tu nádheru došlo, dostáváme opečený chléb, tzatziki, salát, grilovaného kalamára a nějaký druh vařené zeleniny, co ani neumím pojmenovat. Už předkrmy by zasytily několik lidí, ale kluci (hlavně Ilja) jsou stále při chuti. Když přišel na řadu hlavní chod, tak jsme pochopili, proč nám majitel taverny přidal další stůl. Přinesl ohromný tác plný ryb. Všechny připravené na grilu a žádné čudly. Pak ještě jako dezert vodní melou a chlazené třešně, povinou štamprdličku s majitelem a můžeme se pomalu odkutálet na loď.

12.6.2018 Kythnos – Sounio 27NM

Moc se v přístavu nezdržujeme, protože to máme jen kousek na jednu z nejhezčích pláží na ostrovech, Kolona Beach. Jsme tam během půl hodinky plavby a na klukách je vidět, že se jim tady líbí. Strávili jsme na pláži dobré čtyři hodiny, kluci navštívili i místní tavernu a Tomáš vše pečlivě nafotil (má na to sebou slušnou výbavu). Před třetí hodinou zátoku opouštíme a vydáváme se na plavbu na pevninu. Zpočátku má foukat silný vítr, ale k večeru má slábnout. Plujeme pouze s vytaženou Genou, protože nám fouká krásně z boku. Moře je docela zvlněné, ale plachta loď stabilizuje a tak se moc nekýváme. Vítr slábne poměrně brzy, napřed přidáváme hlavní plachtu a na úrovni ostrova Kea vítr utichá úplně. Chvilku plujeme na motor, ale z příjemného nicnedělání nás ruší alarm teploty motoru. Praskl řemen vodní pumpy. Přesně ten, který byl v plánu na výměnu příští týden. Okamžitě motor zhasínáme a vytahujeme plachty. Náhradní řemen nemám, tak musím improvizovat. Sešívám silný gumicuk a s Tomášem se pouštíme do jeho výměny za prasklý řemen. Nakonec mě Tomáš od toho vlastně odstrčil a udělal to sám. Byla radost na něj koukat. Poseidon tušil, že ho plujeme uctít a tak poslal alespoň slabý větřík a s jeho pomocí vplouváme až doprostřed zátoky. Tam startujeme už opravený motor a spouštíme kotvu. Je to jako vždy, na moři nefouká, v zátoce ano a ještě se vítr různě točí. Kluci jdou na břeh, já hlídám loď.

11.6.2018 Methana – Kythnos (Mérikhas) 53,7NM

Včera během večeře, si tahle partička vybrala plavbu na Kyklády, konkrétně na ostrov Kythnos. Podle předpovědi má foukat 22, v nárazech 29 uzlů. Ráno jsou kluci na plavbu tak natěšení, že odkládají snídani až po vyplutí. Městské molo v Methaně tedy opouštíme jako první. Zpočátku je vítr slabý, ale máme docela slušnou rychlost a na mírně zvlněném moři se posouváme k cíli. Snídáme hustý Řecký jogurt s medem. Po snídani si čtu v kajutě a po očku sleduju dění v kokpitu. Najednou kluky něco upoutalo a zaujatě to sledují. Napadá mě, že se blíží nějaká větší loď a nejsou si jisti, kdo má přednost. Jdu tedy situaci zkontrolovat a loď tam skutečně je. Tedy lodí je tam mnoho. Ihned je jasné, že se jedná o plavidla armády. Už jsem tady pár vojenských lodí potkal, ale takovou koncentraci vojenské síly, jsem ještě nikdy neviděl. Trošku mě vyděsil Roman, když prohlásil, „to jsou naši“. Naštěstí to byla řecká flotila. Těch lodí je celkem 24. Z toho víc než půlka, jsou nějaké bitevní, další jsou asi něco jako zásobovací, no a konvoj uzavírají 4 ponorky. Od jedné z lodí se odpoutal malý rychlý člun a míří k nám. Je vcelku jasné, co bude následovat. Ihned kasáme plachty. Vojáci nám dávají povel zastavit, s tím, že pokračovat můžeme, až konvoj propluje. Pohled je to vskutku impozantní, foťáky cvakají. Je z toho asi hodinové zdržení. Konečně nás flotila minula a můžeme pokračovat. Vítr je stále slabý, dokonce musíme chvilku motorovat. Rozfoukalo se až těsně před ostrovem Ag. Georgios. Původně jsem chtěl ostrov minout z jeho severní strany, ale s větrem se změnil i směr a musíme ostrov obeplout z jihu. Tím se dostáváme do jeho závětří a vítr je dost nárazový. Posádka docela zpozorněla, se zájmem sledují každý další poryv. Za ostrovem jsme schovaní před vlnami. Ty se zatím zvedly a zdraví nás sprškou vody, hned jak opustíme závětří ostrova. Ze zado-bočního větru je najednou stoupačka a ještě proti vlnám. Do cíle to máme nějakých 25Nm, takže si to kluci budou moct vychutnat. Refujeme hlavní plachtu, protože vítr stále sílí a loď je hodně návětrná. Ihned zmenšujeme i plochu geny. Tím se zmenšuje náklon, rychlost lodi stoupá a je výrazně ovladatelnější. Ve tvářích v kokpitu vidím hluboký respekt k moři. Dnes ukázalo, jak se dokáže během chvilky proměnit. V tu dobu už máme na sobě vesty a kluci jsou i připnutí k harnesům. Občas nás pokropí sprška vody. Jedna z vln je výrazně větší a plácla nám o bok, přesně v úrovni kokpitu. Okamžitě se ocitáme pod vodopádem. Situace je stabilní, napětí ve tvářích pomalu mizí, dokonce vítr lehce zeslábl, a tak vytahujeme opět celou genu. Je to sice divočejší, ale nádherný jachting. Několikrát ještě genu balíme a vytahujeme, podle toho jak se mění podmínky. Až v ústí zátoky na Kythnosu balíme plachty a přistáváme u městského mola. Ihned po přistání jdeme na večeři. Tam ještě několikrát dnešní jachting probíráme.

10.6.2018 Epidavros – Methana 18,8NM

Posádka vyspává dlouho přes devátou hodinu, ta probdělá noc na cestě je asi skutečně zmohla. Všichni ještě před snídaní naskákali do vody si zaplavat a tak. Potom přišla na řadu snídaně. Asi jsou ještě ve vývinu, protože do nich padá neskutečné množství jídla. Včera večer už nestihli prohlídku potopeného města, tak se tam vydávají hned po snídani. Vrací se právě v okamžiku, když se začíná zvedat vítr. Kotva z vody, plachty nahoru a jako první se kormidelního kola chytá Martin. Stačila krátká instruktáž a vcelku bezchybně kormidluje svojí první stoupačku. Kluci se postupně za kormidlem střídají a Martin jim vše vysvětluje místo mě. Na plachty doplouváme na Ostrov Agistri, do jedné z mnoha krásných zátok na koupání. Ilja, Tomáš a Roman jsou vmžiku ve vodě, Martin tuhle zastávku prospal v kajutě. Po koupání odplouváme ze zátoky, směr Methana. Chvilku ještě na plachty, ale protože vítr ulehl, startujeme motor. Tomáš si nechává vysvětlit jak zapálit hořáky na sporáku, a jde chystat oběd. Máme těstoviny s vynikající Boloňskou omáčkou. Tohle tedy není úplně zásluha Tomáše, protože tu skvělou omáčku, vařila ještě Iva. Všem moc chutnala a prý Ivu klidně příště vezmou sebou. Sotva jsme dojedli, jsme už v přístavním bazénu na Methaně. Ilja obsluhuje kotevní vrátek a za chvilku jsme vyvázaní u mola. Posádka ihned vyráží na místní atrakce. Sirné a termální prameny. Jsou každý na jiném konci města, takže to bude i s procházkou.

9.6.2018 Korfos – Epidavros 11,2NM

Kluci jsou na cestě do Řecka už od pátečního večera, Ilja mi píše kolem půlnoci, že ráno přijedou do Korintu kolem deváté, ale že nemusím pospíchat, prý se rádi podívají do města. Já tedy můžu hned ráno na Port Police do Epidavru orazit smlouvy a pak teprve pro ně dojet do Korintu. Takový byl plán, ale realita byla úplně odlišná. Na chodníku v Epidavru, před služebnou Port Police jsem nakonec strávil pět hodin. Ano, má tam být stálá služba, ale v sobotu dopoledne to asi neplatí. Kluci trpělivě čekali v Korintu a nakonec jsem pro ně musel poslat kamaráda. Kolem druhé se tedy konečně potkáváme na mole u zakotvené Viktorky. Kluci se jdou na byt osprchovat a můžeme vyrazit. Po čtvrté hodině vyplouváme z Korfosu. Máme namířeno směr Epidavros. Během plavby střídáme plavbu na plachty a na motor a před sedmou kotvíme před Dimitriho restaurací. Všichni si dáváme rybu, k tomu pro všechny dohromady Athina farm salat. Doráda na grilu byla skvělá a za rybu, salát, víno, vodu a dezert platíme neuvěřitelných 10€ na hlavu. Kluci se jdou ještě projít do města, já se přesouvám na loď.

 

---

 

26.5. – 9.6.2018 Kapitáni na palubě      345NM

Mám na palubě další posádku a opět nás čeká 14denní plavba. Na palubě Ivan, Ivana, Martin a Alena. Všichni na palubě mají s plavbou na plachetnici zkušenosti a oba kluci mají i kapitánské papíry. Vypadá to tak, že následujících 14 dní budu bez práce.

8.6.2018 Methana (Vathi) – Korfos 22,1NM

Nějak to uteklo, a je tady poslední den téhle 14denní plavby. Z Vathi to máme do domácího kotviště na Korfos už jen kousek. Ještě se cestou zastavujeme v zátoce na ostrově Agistri na koupání a pak ještě na skok v přístavu. Ivan s Martinem jdou hledat bankomat. Za chvilku jsou zpět, bankomat v téhle části ostrova není. Chystáme se odplout, ale musíme počkat, protože nám právě přehodil kotvu kapitán malého motoráku. Vlastně přehodil naší i kotvu vedle stojící lodě. Nijak se tím nenechal vyvést z míry a nepovažoval to za svůj problém. Beru tedy ploutve a masku a jdu náš řetěz osvobodit. Naštěstí je v přístavu mělko, takže to až takový problém není. Chvilku mi to sice trvá, ale nakonec se to daří a můžeme odplout. Na motor zdoláváme poslední míle a před šestou kotvíme u mola na Korfosu.

Během téhle na vítr bohaté plavby, jsme i přes dovolenkové tempo napluli 345 námořních mil, strávili na moři 14 dní a navštívili spoustu krásných přístavů, ostrovů, zátok a pláží. Minimálně tři čtvrtiny trasy jsme pluli pod plachtama, bez použití motoru. Pluli jsme i v dost silných podmínkách a hlavně Martin a Ivan si to skutečně užívali. Iva s Alenou po celou dobu vládly v kuchyni a i po téhle stránce byla plavba perfektní. Kluci sbírali zkušenosti a pravděpodobně je příště zúročí tím, že si pronajmou loď, tentokrát už bez kapitána. Přeju hodně naplutých mil a věřím, že se moři někdy potkáme.

7.6.2018 Methana – Methana  (Vathi) 13,3NM

Z Methany odplouváme po jedenácté hodině a míříme rovnou na její západní stranu, do malého rybářského přístavu Vathi. Plujeme na motor, protože nic nefouká, asi jsme si už příděl větru na tuhle plavbu vybrali. Do Vathi je dobré zamířit včas, protože tenhle přístav je skutečně malinký a bývá už brzy obsazený. Jsme tam včas a všem se tam moc líbí. Posádka míří do jedné z taveren na tradiční Ouzo po přistání. Původně byla v plánu večeře na lodi, ale paní v taverně je tak okouzlila, že plán mění a jdeme na večeři tam. Vybrali si skvěle, večeře byla výborná.

6.6.2018 Palaia Fokaia – Methana 28,5NM

Den začal Hemenexem na talíři, takže by to dnes mělo být dobré. Stojíme v zátoce na kotvě, Martin má ranní plavání už za sebou, takže můžeme zvednout kotvu a vyplout. Napřed nefouká vůbec nic, ale jak se dostáváme dál na moře, tak se přece jenom nějaký větřík zvedá. Zpočátku je to ještě slabounké, ale asi po hodině plavby vytahujeme plachty a vypínáme motor. Držíme si slušnou rychlost okolo pěti uzlů a plavba je velmi příjemná. Pohybujeme se v zóně rozdělené plavby a tam nemá plachetnice přednost. Potkáváme dvě velké nákladní lodě, ale nakonec jsme se minuli bez nutnosti vyhýbání. Vítr stále zesiluje a je z toho dost svižná plavba. Kluci toho využívají a užívají si plavbu. Když Martin povolal Alenu, aby ho natočila na video, tak jí lákám ke kormidelnímu kolu. Nakonec se nechala přesvědčit. Sice s velkým respektem, ale velmi slušně kormidluje loď i v relativně silných podmínkách. Dokonalý důkaz mého motta: každý může ploutJ. Do Methany to máme už jen kousíček, když vítr opět utichá, balíme plachty a za okamžik jsme vyvázaní u mola ve městě. Jdeme se občerstvit do místní kavárny. Posádka si dává tradiční Ouzo. Sedíme kousek od mola a sledujeme kotvící lodě. Ta co si vybrala místo vedle nás, se postarala o velké vzrušení. Kapitán této lodi mazácky spouští kotvu do vody ještě během obratu, no a zcela bezpečně loví tu mojí. Bohužel vůbec netuší, jak v této situaci postupovat a jelikož velmi hrubě používá plynovou páku, vytahuje mojí kotvu celou nad hladinu. To už jsem na lodi, mám nastartovaný motor a povoluju kotevní řetěz. Protože kapitán té lodi skutečně netuší, co má dělat, tak do vody z mola skáče další, na první pohled podstatně zkušenější kapitán. Ten celou situaci řeší bravurně a ještě naviguje, toho umělce, dál od břehu a tak hází mojí kotvu prakticky na původní místo. Máme to za sebou a dokonce se to obešlo bez jediného slůvka omluvy, ze strany to borce. Divadlo skončilo, moje posádka jde vyzkoušet termální pramen a po návratu jdeme společně na večeři.

5.6.2018 Kythnos – Palaia Fokaia 31,4NM

Noc v zátoce u pláže Kolona Beach byla klidná, loď se jen mírně pohupovala na hladině. Po snídani rychlá koupačka a vyplouváme směrem na chrám boha moře Poseidona. Přesně podle předpovědi nám nic nefouká, takže budeme muset plout na motor. Po třech hodinách jsme na kotvě pod chrámem. Koupačka, oběd a pohoda. Pak pokračujeme dále. Máme v plánu zůstat někde na kotvě v klidné chráněné zátoce. Takovou nacházíme u městečka Palaia Fokaia. Kotvíme kousek před vlnolamem a ne člunu se přesouváme do města na nákupy. Na břehu trávíme jen nezbytně dlouhou dobu na nákupy a občerstvení v taverně. Pak jdeme na loď, odplouváme pro klid na duši dál od vlnolamu a opět kotvíme. Celá velká zátoka má hloubku okolo šesti metrů, takže je to velmi bezpečné místo.

4.6.2018 Kythnos – Kythnos (Kolona Beach) 10,3NM

Vyplouváme před desátou. Při odplutí musíme vysvobodit naší kotvu, protože loď stojící vedle nás, nám včera při kotvení přehodila kotevní řetěz. Vše se obešlo bez větších komplikací a tak po chvilce odplouváme ze zátoky. Všem se v místním malém přístavu líbilo. Aby ne, Loutra je skutečně kouzelné místo. Dnešní předpověď je poměrně jasná, žádný vítr nebude. Máme na vítr napluto už spoustu námořních mil, proto dnes přeplujeme na motor pouze na druhou stranu ostrova. Míříme do přístavu ve městečku Merikhas. Cestou se zastavujeme o zátoku blíž. Je tam jedna z nejhezčích a často fotografovaných pláží, Kolona Beach. Vybíráme místo co nejblíže ke břehu a ihned po zakotvení posádka naskáče do vody. Všem se tohle místo natolik líbí, že se rozhodujeme tady zůstat přes noc. Všichni se budou moct koupat dle libosti, a pokud by chtěli do taverny, tak jedna je i tady. Dnes to bude hodně líný den. Koneckonců je to dovolená na lodi, tak není třeba každý den lámat rekordy. Dovolená je i o koupání a objevování krásných míst.

3.6.2018 Serifos – Kythnos (Loutra) 27,7NM

Celou noc na mooringu foukal hodně silný vítr, ale byli jsme zakotveni bezpečně, tak nebyl důvod se tím nechat vyvést z míry. Před odplutím si s klukama vysvětlujeme, jak budeme z mooringu odplouvat. Je to zase něco jiného, než odplouvat z kotvy. Celý manévr proběhl, tak jak má a opouštíme malinkatý přístavní bazén. Viktorka už zase pluje na volné vodě, tam je nakonec všem lodím nejlépe. Vítr je stále hodně silný, když obeplujeme jižní cíp ostrova, vytahujeme plachty. Vzhledem k síle větru dáváme na hlavní druhej ref. Viktorka jde do náklonu a vcelku ochotně se rozjíždí proti vlnám. Vypadá to, na další krásnej jachting pod plachtama. Bohužel to netrvá dlouho a vítr slábne, po chvilce dokonce utichá úplně. Nezbývá nic jiného, než nastartovat motor. To má jednu jedinou výhodu, bereme přímý kurz na Kythnos, do přístavu Loutra. V přístavu stojí velká turistická plachetnice, bokem k molu a zabírá ho téměř celé. Pro nás se místo našlo a za pár okamžiků jsme u mola. V místě je termální pramen, který se vlévá přímo do moře. Nějakou dobu se v něm vyvalujeme. Cestou k pramenu nás ulovil majitel jedné z restaurací a dokázal posádku přesvědčit, že jeho koza v citrónové omáčce je široko daleko nejlepší. Při příchodu dostáváme víno zdarma a i jídlo pro kapitána jde na podnik. Řekové jsou výborní obchodníci.

2.6.2018 Sifnos – Serifos 25,6NM

Den začal příjemně. Na talíři mám výborný hemenex. Ivana s Alenou se v kuchyni skvěle doplňují a tak ještě před vyplutím připravily k obědu bramboračku. Máme na dnes naplánovanou relativně krátkou plavbu na ostrov Serifos, ale je to přímo proti dost silnému větru, takže budeme muset plout ostrou stoupačku a křižovat. Kormidla na odplutí se chopil Martin a Ivan obsluhuje kotvu. Odplouváme od mola, a když opouštíme zátoku, vytahujeme plachty. Ze začátku nám vítr nedovoluje plout směrem na Serifos, proto odpadáme a míříme víc na otevřené moře. Asi po hodině uděláme obrat a míříme zpět k ostrovu Sifnos. Moc jsme tímhle pendlem nezískali, znovu réčko a opět míříme na volné moře. Jak se vzdalujeme od ostrova, vítr se mírně stáčí a náš kurz už není tak nevýhodný. Vítr zesílil a tak refujeme hlavní plachtu, genu necháváme celou, Viktorka to unese a není alespoň tak návětrná. Ivan s Martinem se opět několikrát střídají u kormidla a poctivě kormidlují. Na téhle plavbě bych se obešel bez autopilota. Míli za mílí se blížíme k ostrovu Serifos, až se dostáváme do jeho stínu. Tam začíná být vítr nestabilní, proplouváme různé rotory, proto balíme plachty a startujeme motor. Moře je sice stále neklidné, ale to nám nebrání, dát si tu připravenou bramboračku. Byla skutečně výborná. Žádná hustá kejda, ale jen lehounce zaprášená zeleninová polévka. Na motor vplouváme do široké zátoky na jižním cípu ostrova. Vítr se tu protahuje mezi kopci a opět nabývá na síle. Před přístavem musíme udělat několik koleček, v přístavním bazénu nezvládl přistání jeden katamarán a je tam poměrně živo. Přístavní bazén je malinkatý a za takových podmínek, jaké tady panují, je třeba přistát na první dobrou, protože na opravování chyb, tu není dost místa. Vplouváme do bazénu, ze břehu nás razantně navigují do jeho rohu a tak si to tam chci prohlédnout. Milé překvapení, jsou tu mooringy, takže můžeme rovnou přistát. Pomocníků a taky radilů je na břehu spousta, za chvilku máme uvázané návětrné lano, mooring dotažený, jsme zakotveni.

1.6.2018 Milos – Sifnos 23,7NM

Když se ráno, chvilku po osmé probudím, jsem na lodi sám. Celá posádka už vyrazila do městečka na kafíčko a na nákupy. Netrvá to však dlouho a potkáváme se na lodi. K snídani je hustý Řecký jogurt s čerstvým ovocem. Po snídani vyplouváme na další ostrov na této plavbě, ostrov Sifnos. Ivan si nechal poradit od posádky vedle stojící lodě a máme namířeno do Vathi. Je to už druhé Vathi tady v Řecku co znám, to první je jeden z nejhezčích přístavů, tak proč ne. Večer se v taverně dozvídáme, že Vathi znamená hluboký. V obou přístavech toho jména je dost mělko, ale asi to znamená, hluboko do ostrova. To by odpovídalo. Na motor vyplouváme z dlouhé zátoky a až na jejím konci vytahujeme plachty. Je to sice stoupačka v dost silném větru, ale vypadá to, že nebudeme muset křižovat a dá nám to na jeden kurz. Ivan s Martinem s přehledem kormidlují, já se ztrácím v kajutě a sladce usínám. Asi po hodině mě budí, jak Alena haleká na kluky, že se loď dost naklání. Udělala to šikovně, mě přímo nebudila, ale svého dosáhla. Do cíle dnešní plavby zbývá už jenom kousek, za chvilku jsme na místě. Příjemné překvapení je jedno volné místo u mola. V zátoce je poměrně klid, občas sice přijde poryv větru, ale není to nic hrozného. Kotvíme mezi hodně velkou motorovou jachtou a samo domo vyrobenou ocelovkou. Po zakotvení se jde posádka koupat a porozhlídnout po ostrově. Když se vrátili na loď, jdeme společně na večeři do jedné z několika taveren. Sedíme snad jen dva metry od moře a můžeme vychutnat další řecké dobroty.

31.5.2018 Hydra – Milos 65,2NM

V sedm hodin mi Ivan lehce ťuká na kajutu, je třeba vstávat a vyplout. Nutno podoktnout, že po včerejší dohodě. Máme naplánovanou plavbu na ostrov Milos. Je to něco málo přes šedesát mil, tak nemůžeme ráno dlouho otálet. Stojíme v zátoce Mandraki na ostrově Hydra. V této zátoce se kotví nejčastěji s kotvou ve vodě a zádí přivázanou ke břehu. Když vylezu na palubu, tak vidím ve vodě Martina. Hned toho využíváme a Martin nás odvazuje od břehu, zvedáme kotvu a vyplouváme. V ústí zátoky si hraje delfín, o kus dál loví nějaká docela velká ryba. Plujeme na motor, když se dostáváme k východnímu cípu ostrova, vytahujeme plachty. Nahoru letí plné prádlo. Podle předpovědi to má být silné, ale zatím je to značka ideál. Kluci jsou natěšení na plavbu, jejich dámy připravené to vydržet s dobrou náladou. Martin kormidluje, loď v mírném náklonu ukusuje první míle, já jdu dospat to, co jsem nenaspal v noci. Nebyl žádný divoký večírek, ale noc na kotvě vyžaduje přece jenom víc pozornosti než někde u mola. Asi za hodinu mě budí Alena, prý k nám pluje nějaká velká loď. Skutečně je to tak. Chvilku sleduju situaci a pak je jasné, že propluje před náma. Docela velká, rozhodně respekt budící, kontejnerová loď nám proplula asi sto metrů před přídí. Horší je, že pomalu slábne vítr. Netrvá to dlouho a startujeme motor. S pomocí motoru plujeme necelou hodinu a vítr se opět probouzí. Probudil se asi notně odpočatý, protože během chvilky nabírá na síle a začíná zvedat i slušné vlny. Viktorka, stále ještě s plným oplachtěním, se důstojně prodírá vpřed, a já uvažuju o další chvilce odpočinku. Vlastně téměř okamžitě jak mě to napadlo, vítr ještě zesiluje a některé nárazy už jsou i míň příjemné. Na spánek budu muset zatím zapomenout. Kluci si takovou plavbu na plachetnici užívají. Malinko to posunuli od pohodové dovolené na lodi spíš k výkonnostnímu jachtingu. Dámy jim to s nadhledem tolerují a dokonce ani neremcajíJ. Refujeme hlavní plachtu na druhej ref, kosatku necháváme celou. Každá několikátá vlna je sice větší, ale i tak plavba probíhá vcelku v poklidu. Pro pocit bezpečí oblékáme záchranné vesty. Ivan s Martinem si na kormidlování v těchto podmínkách rychle zvykli, takže se vytrácím do kajuty a sladce usínám. Po deseti hodinách plavby máme upluto 65 námořních mil a za stále silného větru přistáváme u mola na ostrově Milos. Posádka je sehraná, tak jde vše jak na drátkách. Tak jak jsou v kokpitu sehraní chlapy, tak stejnou formu mají dámy v kuchyni. Za nedlouho po přistání máme k večeři výborné kuře na kari s rýží, k tomu sklenku bílého. Nevím, jestli to není tajemství, ale vaří mi tu skvěle vítězka televizní soutěže Prostřeno.

30.5.2018 Ermioni – Hydra 19,3NM

Posádka je na dovolené, proto nikdo nemusí vstávat nijak brzy. Přesto jsme už kolem osmé hodiny všichni na nohou. Plavbu na plachetnici si všichni užívají, takže po nutných nákupech vyplouváme. Ještě nás malinko zdržela vybitá startovací baterie, ale za chvilku je vyměněná za novou a vyplouváme. Míříme na ostrov Dokos, dámy mají slíbené koupání v krásné zátoce. Na Dokosu je voda teplá 22°C a koupání je už příjemné. Odpočatí vyplouváme do ideálních podmínek pro jachting. Ivan s Martinem tuhle dovolenou pojali trošku jako kondiční plavbu. Proto se nesnažíme co nejdříve doplout na místo, ale vymýšlíme si kudy proplout, co obeplout a kluci přitom trénují obraty. Před přístavem na Hydře balíme plachty a vplouváme zkontrolovat, jestli tam docela náhodou není volné místo. Opravdu není, lodě stojí na kotvách v pěti řadách před sebou. Dopředu jsme s tím počítali, tak se posouváme o kousek severněji do zátoky Mandraki. I tady je docela plno, ale není až tak velký problém, najít místo na zakotvení. Dáváme do vody člun, Ivan s lanem odpádluje na břeh, tam lano vyváže a mi po spuštění kotvy k němu zacouváme. Všechno si ještě jednou upřesníme a za nedlouho je loď na kotvě a bezpečně vyvázaná ke břehu. Původně byl v plánu výlet do města, ale najednou se nikomu nikam nechce a po pořádné porci fazolí už jen sedíme v kokpitu a sledujeme další z mnoha západů slunce.

29.5.2018 Poros – Ermioni 26,1NM

Opravář ráno skutečně dorazil, dokonce před tím ještě zavolal. Během půl hodiny má lednici opravenou a můžeme odplout. Dnes se kormidla na odplutí chopil Martin, Ivan obsluhuje kotevní vrátek a já opět pouze kibicuju. Odpluli jsme, jako kdyby to byl náš denní chlebíček. Dali jsme přednost trajektu a na motor se protáhli přes město. Ještě před ostrůvkem se zbytky nějaké pevnosti vytahujeme genu a zase se necháváme s větrem v zádech posouvat k cíli. Kormidluje Martin, zatím jsme autopilota, krom několika málo zkoušek nezapnuli. Po obeplutí východního cípu Peloponésu vytahujeme i hlavní plachtu a kluci jen tak cvičně zkoušejí několik obratů. Nikam nespěcháme a tak napřed bereme kurz směrem na Hydru. Postupně se vítr stáčí a ze zaďáku je najednou stoupačka a za chvilku dokonce ostrá stoupačka. Vítr ještě trošku zesílil a v nárazech, nemá daleko ke 30 uzlům podle předpovědi. Kluci se opět několikrát vystřídali za kormidelním kolem a před třetí hodinou připlouváme do Ermioni. Vybíráme místo na zakotvení a Ivan se opět ujal přístavního manévru, už mu do toho nekecám pouze já, ale i jeho Ivana. Operace se zdařila, pacient zemřel. Prostě přiblížení a vše ostatní bylo v pořádku, ale kotva ve dně nedrží a tak musíme manévr opakovat. Necháváme Ivana za odměnu na břehu a manévr opakujeme. Tentokrát kotva drží jak má a posádka může jít na Ouzo.

28.5.2018 Perdika – Poros 18,3 NM

Po skvělé snídani (míchaná vejce na cibulce)se Ivan chopil kormidla a vyplouváme z přístavu na Perdice. Ihned po vyplutí vytahujeme genu a na zaďáka se i přes silnější vítr, vcelku pohodlně posouváme směrem na jih. Ivan s Martinem se několikrát střídají u kormidla a plavba plynule ubíhá. Míříme dnes jen na Poros, protože nás startér zlobí víc a víc a už je potřeba to vyřešit. Cestou ještě uděláme zastávku na koupání a pak si kluci chvilku zkouší různě popojíždět s lodí. Když se této činnosti nabaží, zamíříme na Poros. Ivan si che vyzkoušet přistání, tak zaujímá pozici u kormidla a po krátké instruktáži a několika poznámkách během přiblížení jsme vyvázaní na mole. Posádka, věrna své tradici jde na Ouzo. Asi za hodinku jdeme s Ivanem do místní prodejny jachtařského vybavení sehnat nějakého opraváře. Krátce před prodejnou potkáváme majitele jedné z mnoha místních taveren (s posádkou se zná již z dřívějška) a ten nám nabízí pomoc. Když si vyslechne, jaký máme problém, mávne rukou a posílá nás zpět na loď. Prý za hodinu přijde opravář. Ha ha ha, Řecko a za hodinu. Michal (majitel té taverny) tady asi má velké slovo, protože za hodinu je na lodi skutečně opravář a během chvilky je závada odstraněna a startér funguje spolehlivě. Když to tak dobře jde, tak se ještě ptáme opraváře, jestli nezná někoho, kdo by dokázal opravit lednici. Teď už víme, že nestačí doplnit chladivo, ale je třeba najít a zaletovat dírku, kterou to utíká. Prý v devět ráno opravář dorazí. Vcelku logicky jdeme na večeři do taverny právě Michala. J e tam poměrně dost plno, dokonce i živá hudba, dostali jsme slíbené vínko gratis a k tomu opečený chléb s česnekovou pomazánkou. Po večeři už jen krátká procházka na loď a spát.

27.5.2018 Epidavros Aegina (Perdika) 21,2NM

Podle předpovědi má dnes opět foukat vítr atakující v nárazech 30 uzlů. Hned jak jsme posnídali jogurt s medem a křupínkama, odvazujeme Viktorku od mola v Epidavru a odplouváme. Prakticky okamžitě po proplutí mezi majáky u vjezdu do přístavu, vytahujeme plachty. Protože to dnes bude silnější, dáváme na hlavní první ref. Máme to sice na stoupačku, ale vcelku pohodlně, bez nutnosti křižování. Martin se chopil kormidelního kola, Viktorka ve stabilním náklonu klouže po hladině, všichni si užíváme po svém nádherný jachting. Třeba Ivana si čte v kajutě. Když jsme se přiblížili mezi Agistri a Moni, tak vítr zesílil. Na hlavní plachtě refujeme na druhý ref a pokračujeme dál. Kluci se mezi tím za kormidlem vystřídali a kormidluje Ivan. Některé nárazy větu jsou dost silné a tak, ač nerad refujeme i genu. Potkáváme několik lodí, ty co plují po větru, plují pod plachtama, ty co naším směrem, tak ty motorují. Kluci se rozhodli si to vybojovat a tak děláme několik obratů. Až těsně u Aeginy startujeme motor a vplouváme do zátoky na koupání a na malou svačinku. V zátoce si najedeme na její závětrnou stranu, hodíme kotvu do vody, já ještě vše kontroluju, pak dám lodi zpětný chod a kotva je zarytá. Martin jde okamžitě do vody, Ivana a Alena během chvilky servírují obložené chleby, sedíme v kokpitu, baštíme a jen tak klábosíme. V tom na loď doplaval Martin a oznamuje nám, že jsme se výrazně posunuli. Okamžitě vyskakuju a jdu to řešit. Stačí nastartovat motor…….a nic. Startér začíná zlobit. Nemám čas jít klepat na něj kladivem a tak začíná poměrně rychlý spád událostí. Jdu dopředu ke kotvě, jelikož neběží motor, nemá cenu likvidovat baterie kotevním vrátkem, je třeba vzít řetěz do teplejch a kotvu vytáhnout ručně. Začal jsem ve slušným tempu, ale ke konci už mě střídá Ivan. Já se přesouvám do kokpitu a v okamžiku, kdy je kotva z vody, vytahuju genu a snažím se ze zátoky odplout. Malinká komplikace je, že po vytažení kotvy stojíme špičkou ke břehu a na návětrnou stranu zátoky už mnoho místa nezbývá. Mám pocit, že obrat trvá nekonečně dlouho. Do plachty se pomalu nalévá vítr, loď se ochotně rozjíždí a kormidlo začíná reagovat. Jsme z toho venku. Během okamžiku se absolutní pohoda na palubě změnila v poměrně dramatickou situaci. Díky včasnému upozornění od Martina a okamžité reakci jsme odpluli poměrně důstojně, ale chvilkama jsem jí měl hodně staženou:-). Jakmile krize skončila a motor ochotně naskočil, balíme genu a během chvilky kotvíme v Perdice. Jsme tu dost brzy, takže si vybíráme pěkné místečko u mola. Posádka si užívá odpoledne posezením u kávy a Ouza a také koupáním na místní malé, ale pěkné pláži. Tentokrát máme večeři na lodi. Ivana s Alenou vykouzlily skvělý karbanátek z hovězího masa, zapečený se sýrem, podávaný s bramborem a grilovanou cuketou. Ano, takhle se dá vařit na lodi:-).

26.5.2018 Korfos – Epidavros   12,9NM

Jsme domluveni, že se na lodi potkáme kolem deváté hodiny. Já přicházím těsně před devátou a posádka ještě sladce vyspává. Nicméně můj příchod je spolehlivě probudil. Oni jdou koupit nějaké zásoby na plavbu, já řeším opravu lednice. Řeším to intenzivně celé čtyři dny, co jsem tady, ale v Řecku není nic okamžitě. Tentokrát opravář dorazil a během dvaceti minut je hotovo. Můžeme vyplout vstříc novým zážitkům na moři. Kluci jsou oba kapitáni, byli už spolu na lodi, takže se ujímají Viktorky a odplouvají od mola. Martin se chopil kormidla, Ivan obsluhy kotevního vrátku a za chvilku vytahujeme plachty a plujeme pod plachtami směr Epidavros. Fouká nám poměrně čerstvý vítr do zad, plachty máme namotýla a krásně se posouváme k Epidavru. Jelikož jsme v jeho blízkosti poměrně brzy, tak si kluci ještě udělají pár obratů a pak teprve zamíříme do přístavu. Během přistání nám fouká přímo z boku, tak si beru kormidlo a přistávám. Po přistání si ještě vyjasňujeme s kapitánem vedle stojící, staré a nádherné plachetnice, jak se vyvážeme a pak můžeme vyrazit na večeři k Dimitrimu. Tahle parta o téhle restaurací ví už z dřívějšího vyprávění od svých kamarádů. Nebudu to zbytečně rozepisovat, bylo to opět super a kdo to nezažil, nepochopí:-).

25.5.2018 posádka přijíždí na Korfos

Posádka na tuhle 14denní plavbu na plachetnici v Řecku přijela už v pátek večer. Vyzvedávám je na nádraží v Korintu v půl desáté večer a jedeme rovnou na Korfos. Vlastně jenom vyházeli kufry do lodi a okamžitě zamířili na večeři.  Vybrali si osvědčenou tavernu Ostrako. Chvilku jsme si ještě povídali o tiom co nás čeká a trošku něco o sobě. Třeba Martin, když si zapálil cigárko a vstal od stolu, na komentář ostatních „klidně seď“ odpověděl, „já jsem stát zvyklej, na mašině taky dost často stojím“. To mě zaujalo a hned jsem se zeptal jestli je motorkář. Odpověď byla strohá „ne strojvedoucí“.

 

---

 

22.4. – 4.5.2018 První jarní posádka    693,1NM

Konečně jsem se dočkal a je tady první jarní plavba na Viktorce. Někdy v únoru jsem vypsal nabídku na 14denní plavbu na Santorini, Krétu, Rhodos a zpět. Byl jsem mile překvapený, protože i v tomhle, poměrně brzkém jarním termínu, se plavba během několika dní obsadila. Na palubě je Eva, Ivo, Jakub, Karol a já. Na Rhodosu nás opustí Ivo a místo něj naskočí na palubu Lukáš.

4.5.2018 Aegína (Perdika) – Korfos 18,7NM

Po probuzení jdeme na malý nákup a na lodi si chystáme bohatou snídani. Chvilku ještě couráme po přístavu, ale kolem jedenácté vyplouváme. Využíváme větru a užíváme si poslední míle pod plachtami. Míjíme ostrov Agistry a vítr opět utichá. Sice bychom to už s trochou sebezapření dopádlovali, ale startujeme motor. Během plavby se domlouváme na návštěvě Dimitriho restaurace na Epidavru. Na Korfosu házíme kotvu u opět nainstalovaného mola. Přesouváme se na byt a po osprchování a občerstvení čerstvou pomerančovou šťávou jedeme, tentokrát už autem na večeři. Dimitrij opět nezklamal a za chvilku máme na stole salát, ryby, tzatziki, olivy, vepřový steak, dušenou zeleninu, prostě bomba. Někteří se po jídle uvelebují v plážových lehátkách, někdo nakupuje olej a ostatní produkty z Dimitriho bio farmy. Po příjezdu na Korfos se přesouváme do taverny Ostrako. Je to poslední společný večer a chvilkama to vypadá, že naše konzumace změní tvář místní krajiny. Naše spotřeba vína je totiž tentokrát podstatně větší, než kdykoliv jindy a bylo by asi potřeba zasázet ještě pár vinic, místo všude přítomných olivových hájů:-).

3.5.2018 Kythnos – Aegína (Perdika) 60,2NM

Po snídani vyplouváme a kousek od přístavu vytahujeme plachty. Nahoru letí vše, co máme, pro Kubu jeho oblíbený výraz „plné prádlo“. V plánu je pouze obeplutí severní části ostrova a návštěva krásné písečné pláže Kolona. Na místě kotví několik lodí, ale není problém si najít vhodné místo na zakotvení. Prakticky okamžitě jdeme do vody. Voda je překvapivě nejstudenější za celou plavbu. Má pouhých 19°C. Chlapi zatnou zuby, Eva si bere neopren. Doplavali jsme z lodi na pláž a vyhřívali se v rozpáleném písku. Vyplouváme opět na moře asi ve dvě hodiny. Zpočátku nám fouká docela svěží vítr do zad a tak stavíme plachty na motýla. Plavba příjemně ubíhá, ale vítr postupně slábne a tak musíme opět nastartovat motor. Postupně se střídáme v kokpitu, a kdo nemá zrovna co dělat, pospává v kajutě. Na Aegínu do přístavu Perdika vplouváme až po desáté hodině a já jsem nemile překvapený, jak je tady plno. V tuhle dobu jsem to rozhodně nečekal. Je konec týdne, proto se tady projevuje blízkost Athén. Hledáme volné místo, ale moc se nám nedaří, nedaří se ani domluva s některou zakotvenou lodí, aby nám umožnili se na ně vyvázat. Zbývá jediná možnost, jedno místo je na začátku mola, bohužel na místě, kde už je dost mělko. Pomalounku na to místo couvám, koukám do vody a Kuba mi stále hlásí hloubku. Vešli jsme se, tak ještě jednou odplout, poslat kotvu do vody mezi mooringy zakotvených rybářských lodiček a znovu couvnout k molu. Na mole žádná asistence, tak se role výsadkáře ujal Kuba (nahradil tím v této funkci Iva). Ihned po vyvázání jdeme na vínko do jedné z mnoha taveren. Už na dálku nás vítá majitel jedné z nich. Je si jistý, že mě zná, ale asi neví odkud:-). Podanou ruku si hbitě přitáhl, skončil jsem v jeho širokém objetí a navrch dostal velkýho hubana, naštěstí na tvář. Objednáváme džbánek vína a Lukáš si dává večeři. Jsme kamarádi, tak mu rádi pomůžeme. Majitel taverny (pro ty co tu byli, je to ten s vizáží masového vraha:-), okamžitě přináší Rakiji. Vychutnáváme vínko, koukáme po zakotvených lodí a rozebíráme plavbu. Jsme totiž téměř u jejího cíle. Zítra nás čeká pouze malý kousek na Korfos. V taverně jsme sice nebyli nijak hrubě dlouho, ale i tak, déle než její majitel. Ten asi během večera vítal a hostil více posádek a tak, trošku unavený odjíždí o něco dříve. Náš stůl byl ještě druhý den, v době našeho odplutí krásně prostřený.

1-2.5.2018 Kalymnos – Kythnos 147,2NM

Ráno se rychle nasnídáme, pak jdeme společně nakoupit nějaké zásoby a s úderem desáté vyplouváme. Máme před sebou dlouhou plavbu, zatím bez konkrétního cíle. To z toho důvodu, že se pohybujeme na rozhraní dvou, velice odlišných předpovědí. Podle obou nám má foukat přímo do čumáku, ale síla větru se dost liší. Ihned po opuštění přístavu vytahujeme hlavní plachtu a zmenšujeme její plochu na první ref. Poté, co je loď připravena vrhnout se vstříc vlnám a větru, Karol opět líčí na tuňáky našeho krásného voblera. Tak nějak tušíme, že dneska to konečně klapne a úlovek bude veliký. Netrvalo to ani deset minut a brzda navijáku se rozebzučela jako šílená. Nám, co máme lovecký pud, se zastavila krev v žilách. Karol skočil po prutu a chystal se rybu zdolat. To se mu nakonec nepodařilo, protože naše výbava, na takhle velký úlovek, nebyla dimenzovaná. Pokud budeme chtít příště chytat plachetnice, budeme muset použít hrubší náčiní. Jedna ze dvou plachetnic, co s náma opouštěly přístav, nám projela kousek za zádí a tím zhatila naše rybářské plány. Ještě si nás přijela na silném gumovém člunu prohlídnout místní hlídka Port Police, ale spokojili se pouze se zamáváním na pozdrav a odpluli pryč. V tu chvíli už máme vytaženou i kosatku a odpadáme z našeho směru, tak abychom byli schopni plout na plachty. Předpověď se zatím plní, alespoň co se týká směru větru. Míříme výrazně jižněji, než bychom si přáli. Moře je mírně zvlněné, vlny jsou jen o něco větší, než jedem metr. Jsou ale nepříjemně krátké a tak na nich vesele poskakujeme. Držíme si rychlost kolem šesti uzlů. Vítr je stabilní, loď bezpečně ovládá autopilot, mizím v kajutě a spokojeně usínám. V kokpitu zůstal jen Lukáš s Evou a užívají si plavbu. Zrovna když se mi zdálo o něčem dobrém, tak mě Lukáš budí, že se něco stalo s větrem. Během několika málo okamžiků vítr lehnul, jak pes na zápraží. Startujeme motor a obracíme na lepší kurz. Za chvilku opět začíná foukat, tentokrát to vypadá, že bude lepší plout na sever. Plavba je o něco klidnější, je čas nachystat něco k snědku. Máme suroviny na polévku a tak se pasuju do role kuchaře, ostatní jsou kuchtíci. Já stojím u vařiče a oni dodávají očištěnou zeleninu. Když je vše připravené, hrnec je plný polívky, vítr sílí a i kývající se vařič, má co dělat. Zbytek dne probíhá v podobném duchu, být to na vojně, řekl bych „během mé služby, se nic mimořádného nestalo“. Když se přiblížil soumrak, rozdělujeme si noční hlídky. Já budu celou noc spát v kokpitu a kluci se budou po dvou hodinách střídat. Je to z toho důvodu, že plujeme na plachty a moře je stále ještě dost neklidné. Všichni slušně zvládají loď ovládat ve dne, ale v noci je to o dost složitější. První kdo se dožaduje mé asistence, je Lukáš. Říká, že je poblíž nějaká loď, ale asi je to v pohodě. Když jsem se zadíval kormidelníkovi druhé lodě zblízka do očí, vyskočil jsem ze spacáku, vypnul autopilota a opravil kurz tak, aby docela velká nákladní loď v klidu projela před náma. V tu dobu totiž plujeme na motor. To během noci ještě měníme asi čtyřikrát. Ještě během Lukášovi hlídky nám konečně fouklo ze správného směru a vydrželo to až skoro do konce hlídky Jakuba, který Lukáše střídá. Kluci se střídají tak, že to téměř nevnímám. Jakub svojí hlídku ničím nezdramatizoval, pouze na jejím konci mu přestal foukat vítr. Kuba startuje motor a společně balíme kosatku. Opět okamžitě ulehám a usínám. Během mého spánku hlídku převzal Karol a ten se velmi samostatně vyhýbá rybářskému člunu. Jeho kapitán se asi věnoval stejné činnosti jaká já, totiž spánku a na naši přednost nereagoval. Pro znalce předpisů podotýkám, že jeho loď, v tu dobu neprováděla rybolov a nebyla tak ani označená. I Karol dotáhl svojí hlídku do konce, jen občas si trošku klimbnul. Po šesté ráno ho střídá Lukáš a já se se svítáním přemísťuju do kajuty. Spím sladkým spánkem do půl desáté, a když vstávám, na lodi už jsou skoro všichni vzhůru. Jen v salónu, s rouškou na očích a špunty v uších spokojeně pospává Lukáš. Během snídaně se snažím pobavit ostatní svým snem, ale můj zážitek s plavbou lodě po silnici, těžce přebíjí Karol. Říká doslova „Já som v noci hladkal Merkelovů po ruce a ona vyzerala spokojeně a velmi dobre“. S tím se opravdu soupeřit nedá. V tu dobu jsme už na dohled našeho cíle. Z oparu nad úplně hladkou hladinou vystupuje ostrov Kythnos. Posádka si vybírá přístav na jeho východní straně, je tam totiž termální pramen. Koupel nám docela prospěje.

29-30.4.2018 Rhodos – Kalymnos 102,8NM

Brzy ráno nás opustil Ivo a autobusem dojel na letiště a pak přes Athény pokračoval domů. Máme celý den čas, protože Lukáš přistane na Rhodosu až v šest večer. Jako první akci dne jdeme s Jakubem zaplatit za kotvení. To nám hned po ránu trošku otrávilo náladu, naúčtovali nám 1,5 dne, celkem za 69€. Je to hrubě nejvíc, co jsem kdy za kotvení v Řecku zaplatil, vlastně je to téměř desetinásobek běžné ceny v malých řeckých přístavech. Potřebujeme dobrat vodu a zprovoznit hydrant se místní obsluze povedlo až na třetí pokus. V maríně je i benzínová pumpa, tak bereme kanystry a jdeme dotankovat. Konečně mohu i já využít místní komfort a jít se vysprchovat, jako zbytek posádky. Vysprchovaní a někteří i v čistém oblečení vyrážíme na prohlídku města. Byla z toho docela slušná tůra, ale nakonec jsme i centrum města našli. Ve městě jsme nakoupili nejnutnější zásoby a objevili skvělou restauraci na oběd. Vybíráme si místní speciality přímo z pekáčů ve skleněné vitríně. Já a Karol jsme si dali smaženou rybu s česnekovo-bramborovou kaší, Eva kuřecí plátek a salát, Jakub Souvlaki a salát. Příjemně nasycení bereme zpět do maríny taxíka a na lodi téměř okamžitě usínáme. Potřebujeme nabrat síly před noční plavbou. V půl osmé konečně dorazil Lukáš a okamžitě startujeme motor a odplouváme. Je absolutní bezvětří, tak musíme motorovat. Hladina je jak zrcadlo, motor spokojeně přede, užíváme si západ slunce a sledujeme přistávající letadla na letišti. Poplujeme celou nos a tak si rozdělujeme služby. Během noci se pravidelně střídáme, vždy po dvou lidech, po dvou hodinách. Jediné na co musíme dávat pozor, jsou ostatní lodě. Probouzím se v půl šesté, přestože jsem měl službu od pěti. Když jsem se se rozkoukal, mám pocit, že už by to mohlo jít na plachty. Vytahuju, co máme a skutečně se dobrých patnáct minut daří plout jen s pomocí větru. Pak vítr opět utichá a startuju motor. Naštěstí se opět probouzí a postupně sílí. Musíme mírně odpadnout, ale je z toho příjemná stoupačka, téměř v našem směru. Vypínám autopilota a všichni se střídají u kormidla. Vydrželi kormidlovat téměř celý den. Všem se za kormidlem daří, ale překvapuje mě Lukáš. Včera poprvé vstoupil na nějakou plachetnici a dneska samostatně kormidluje stoupačku. Ostatní postupně mizí v kajutách a tak nám plavba příjemně utíká. Vybíráme místo na zakotvení a nejvhodnější je po trase ostrov Kythynos. Před třetí hodinou jsme vyvázaní u mola a posádka okamžitě mizí do taverny. V taverně jsme si dali po jednom pivku a kluci z pod Tater si dali i jídlo. Vlastně i Lukáš si objednal večeři. Karol s Lukášem si dali malé smažené ryby. Trošku problém byl, že nebyly úplně malé. Normálně se vezmou tak 5centimetrové rybičky, ty se obalí v mouce a zprudka se osmaží na oleji. To se pak jí celé, tak jak to je. Tyhle ryby byly připraveny podobně, jen byly velké asi 10-12 centimetrů. Karol to hrdinně jedl celé, Lukáš se snažil oddělit alespoň hlavu a vnitřnosti. Jakub si se širokým úsměvem hodoval na obalené Fetě se salátem. Já s Evou jsme se spokojili s drobky, co po nich zůstali, respektive jsme si pochutnávali na chlebu a donesené pomazánce. Kuba opět, jako zatím na všech místech prověřil kvalitu sociálního zařízení a mohli jsme se přesunout na loď. Eva se pustila do vaření a za chvilku jsme dostali Boloňské špagety. Lukáš vytáhl víno, prý mu ho prodavač doporučil. Bylo tak lahodné, že by se z toho jednoho litru, dali naředit dobré tři a pořád by to bylo sladké. Karol měl o něco lepší kvalitu, tak jsme mu s tím jeho litříkem všichni pomohli. Spát jdeme brzy, protože nás druhý den čeká dlouhá plavba.

28.4.2018 Nisyros – Rhodos 58,8NM

Ráno rychlá snídaně a okamžitě vyplouváme. Teda musíme počkat na Iva, ten vyrazil ještě na průzkum okolí. Na lodi se objevuje s úderem deváté a tak konečně vyplouváme. Znovu se musíme protáhnout kolem mělčiny u vlnolamu a jsme na volném moři. Zpočátku plujeme na motor, ale po nějaké době vítr začíná spolupracovat a tak můžeme vychutnat tichou plavbu. Po včerejší zkušenosti necháváme Iva v kokpitu samotného. Nijak mu to nevadí, je to jeho poslední den na palubě, tak si vychutnává každý okamžik samostatné plavby. Během plavby se nic zvláštního nestaloJ. Před soumrakem jsme na severovýchodním cípu ostrova Rhodos. Tady je hned stará marína a tak tam vplouváme a pokoušíme se najít volné místo. Vše je obsazené a tak je jediný úspěch utržená nástraha na ryby. Zapomněli jsme totiž vyndat našeho trvalého společníka za plavby z vody. Stejně za nic nestála, protože i přes naše umění, ryby dokáže odradit. O kousek dál, je úplně nová, luxusní marína. Tady s místem opravdu problém není, protože je naplněna sotva z deseti procent. Vybíráme místo, nikdo nám při přistání neasistuje a tak Ivo již poněkolikáté skáče na břeh a podává mi mooring. Posádka prchá do sprchy a někteří s úlevou využívají nehoupající se toaletu. Když jsou všichni umytí a navonění, můžeme jít do města na večeři. Dáváme si gyros v pita chlebu a jdeme na loď. Já se chystám jít hned spát, ale když nemůžu nějakou dobu usnout, tak zjišťuju, že v kokpitu probíhá večírek. Byla to hustá pařba, na lodi nebylo nic, než neperlivá voda. Přesto kluci vydrželi klábosit snad do dvou do rána. Je to vlastně večírek na rozloučenou s Ivem. Poznal jsem dalšího zajímavého chlapíka.

27.4.2018 Astipalia – Nisyros   42,4NM

Vyspáváme až do devíti a jdeme do obchůdku přímo v přístavu na nákup. Krátce po snídani vyplouváme. Dnes to s větrem vypadá o poznání lépe. Ihned jak opouštíme zátoku s přístavem, vytahujeme plachty. Fouká nám opět zezadu, ale tentokrát to vypadá na stabilní vítr. Loučíme se s ostrovem Astipalia a na plavbu nás vyprovází dva delfíni. Několikrát ještě měníme nastavení plachet, vítr se různě kolem pobřeží stáčí. Jakmile se od ostrova vzdálíme, vítr se opět ustálí. Postupně mizíme z kokpitu do kajut, až tam zůstává pouze Ivo. Ivo si dal tuhle plavbu jako sólo. Všichni ostatní jsou vyspaní do růžova. Asi deset mil před cílem dnešní plavby se budíme a dáváme si malou svačinku. Ovesné vločky, med a jogurt. Byly to asi moje první ovesné vločky v životě. Viktorka se plynule houpe na hladině, stále si držíme rychlost okolo pěti uzlů. Iva to nakonec taky ukolébalo a pochrupuje v salónu. Užili jsme si krásnou plavbu pod plachtama, jen asi posledních pět mil musíme plout na motor. Na ostrově Nisiros jsou na jeho severní straně dva přístavy. Vybíráme ten více na východě. Při vjezdu do vnitřního bazénu je třeba se držet blízko vlnolamu, protože o kousek dál je rozsáhlá mělčina. Uvnitř bazénu je hloubka okolo dvou metrů. Zvláštní je, že všechny ostatní plachetnice a jeden docela velký motorák jsou majitelské lodě z Anglie, Holandska a Německa. Nestojí tu ani jedna charterová loď. Po přistání jsme udělali krátkou procházku po přístavu a vybrali tavernu na večeři. Jako vždy je o nás báječně postaráno. Po večeři se s náma dal do řeči majitel taverny. Je to bývalý kapitán trajektu. Nakonec od něj dostáváme školení, jak chytat ty vysněné tuňáky, tak to snad k něčemu bude.

 

26.4.2018 Ios – Astipalia  65,4NM

Když jsme se vyspali do růžova, přichystal Karol k snídani tuňákovou super pomazánku a navrch topinky z našeho poctivého chleba. Po snídani ještě pokecáme s klukama z vedlejší lodě. Včera večer jejich chybějící lodní šroub dorazil trajektem a místní správce přístavu jim ho už montuje. Doporučují nám prohlídku města a tak opět šplháme do kopce. Naštěstí ne tak vysokého a ani tak prudkého. Místy jdeme ve stínu a v uzounkých uličkách je příjemně. Jsme příjemně překvapeni, vypadá to tady téměř jako na Santorini, jen je tady méně turistů. Potkali jsme jich asi osm. Jinak jsou tady stejné kostelíky, je jich taky spousta a možná je tohle místo ještě o něco kouzelnější. Vystoupali jsme až na nejvyšší bod a otevřel se nám krásný výhled na široké okolí. Dole pod sebou máme přístav jako na dlani. Tohle místo určitě za návštěvu stojí. V Řecku je mnoho atraktivních míst, jako je Santorini. To je fajn, ale pak jsou tady tisíce neznámých místeček, které stojí za to objevovat. Vracíme se do přístavu a chystáme se odplout. Rozfoukal se docela silný vítr a tlačí Viktorku na molo. Odplouváme tedy přes přední spring. Vítr s každým metrem slábne, je to zase pouze pobřežní bríza. Přesto vytahujeme plachty a pomalu se plazíme na zaďáka směrem na východ. Eva s Karolkom vaří guláš a ostatní různě polehávají. Vítr nám moc dlouho nevydržel, takže zhruba ve třetině plavby startujeme motor. Na palubě dále panuje ospalá nálada a já si jdu v podvečer na dvě hodiny schrupnout, protože dnes poplujeme dlouho přes půlnoc. Na ostrově Astipalia nakonec kotvíme v půl druhé v noci.

25.4.2018 Folegandros – Santorini – Ios   52,6NM

Vstáváme už před osmou hodinou a v přístavu uděláme jen několik fotek a vyrážíme směr Santorini. Před přístavem se musíme protáhnout na motor mezi skalisky, ale o kousek dál už vytahujeme plachty. Opět fouká zezadu. Hned po vyplutí se objevuje na stolku v kokpitu další bohatá snídaně. Užíváme si plavbu, klábosíme, prostě je nám fajn. Bohužel vítr opět slábne a tak musíme nastartovat motor. Ten ale odmítá spolupracovat, respektive startér nereaguje. Blíží se oběd a tak se nenecháváme vyvést z rovnováhy a opravu odkládáme až po jídle. Další skvělá ryba, brambory a salát. Po obědě se chystám startér opravit. Znám jen jeden způsob a to je poklepat na něj kladívkem. Napřed ho musím najít. Naštěstí je na stejném místě jako vloni, jen jsem si nepamatoval kde. Párkrát na něj poklepu a motor poslušně naskočí. Posádka pospává, a když se všichni probouzí, vplouváme do kaldery sopky na Santorini, ze západní strany. Máme namířeno do přístavu na jižní straně. Tam nás vyžene přístavní policie, tenhle přístav je jen pro velké lodi. Další je zase výhradně pro lodě co vozí turisty ze dvou zakotvených plovoucích hotelů. Začínám se obávat opakování loňského scénáře, to jsme nakonec odpluli pryč. Další možnost přistání u mola je právě to místo, odkud nás loni vyhodili. Stojí tam jedna plachetnice, tak to jdeme zkusit. Na mole je nějaký starší chlapík a ukazuje nám, kam si můžeme stoupnout. Plachetnice, která se nám zdálky zdála zakotvená, ve skutečnosti stojí asi 15 metrů od mola a má na hloubce 20 metrů zaseknutou kotvu. Posádka už je při kotvení téměř sehraná, takže vše jde jako po drátku. Zacouvám k molu, Ivo na něj vyskočí, odpluju dál spustit kotvu a odcouvám k molu, tam Ivo vyváže lana a……kotva nedrží. Musíme tedy celý manévr opakovat. Tentokrát odjíždím o kousek dál, no a k molu mi chybí asi tři metry. Třetí pokus bez problémů, pomalu se začínáme chystat na prohlídku města. Posádka vedlejší lodě zatím kotvu vytáhla (ani bohužel nevím jak, ta holka měla mono ploutev, ale 20metrů???). Konečně můžeme vyrazit. Kousek nad molem je stanoviště oslů, ale s úsměvem nabídku místního kovboje odmítáme. Já lituju už po pár metrech a ani ostatní na tom nejsou lépe. Šlapeme po strmé oslí stezce, plné aromatických koblížků (lepší než ty, co rozdává ten, tam u nás). Do toho do nás praží už hodně silné sluníčko, takže nahoře jsme všichni rudí (pouze od námahy), zpocení a udýchaný. Na jednom takovém náměstíčku se dáváme dohromady ve stínu nějakého stromu. Všude proudí davy turistů, co si navzájem všechno fotí. Na nic nečekáme a terabity na našich paměťovkách také naskakují. Fotíme kdejaký kout, fotíme se navzájem, fotíme se samospouští, potřebujeme prostě důkaz, že jsme tady!!! byliJ. Na chvilku obsazujeme klimatizovaný krámek se suvenýry a posádka také podpoří místní ekonomiku. Asi během dvou hodin máme všechno prohlídnuté a vyfocené, pomalu se nám začíná stýskat po klidu na lodi. Ivo se už před nějakou dobou odpojil a loví někde sám. Opouštíme davy turistů a po oslí stezce sestupujeme k lodi. Viktorka poslušně stojí na mole, ale vedlejší loď tluče zádí o molo. Nikde nikdo, tak na tu loď přelezu a dotáhnu kotevní řetěz. Pak se můžu konečně vykoupat v moři. Voda příjemně chladí, ale je to spíš příjemné. Má totiž už v tuhle dobu 20 °C. Dole u mola je taverna, ale bohužel zavřená a na večerní posezení se nám nahoru do města šplhat nechce. Navrhuju tedy posádce odplutí na nejbližší ostrov. Je to Ios. Všichni souhlasí a tak volám Iva, ten za chvilku přiběhne a odrážíme od mola. Ještě z lodě fotíme krásně nasvícený ostrov Santorini a mizíme na moře. Po chvilce se kocháme dalším západem slunce. Mezitím jsem se domluvil na společném posezení se spřátelenou posádkou, která na Iosu čeká na nový lodní šroub. Ten starý jim upadl na Santorini. V půl jedenáctá kotvíme v hluboké zátoce bokem u mola na Iosu, ve městě Los. Za chvilku už sedíme s partičkou ztroskotanců u vínka a vzájemně si sdělujeme zážitky. Netrvalo to nijak dlouho a místní číšník přináší asi šest různých mističek s pokrmy. Nakládané sardinky, salát, kuřecí křídla, vařené skopové, nějaký slaný salát, fazole, telecí jazyk. Všechno sice v malém, ale i tak je toho spousta. Od kluků se dozvídáme, že se jedná o místní standard. S každou další objednávkou, se přísun pokrmů opakuje. Po chvilce sice ještě můžeme pít, ale jíst už moc ne. No, chvilku jsme tam poseděli:-).

24.4.2018 Milos – Folegandros   36,1NM

Na ostrově Milos se budíme do prosluněného dne. Potřebujeme vzít naftu a koupit plyn, takže jdeme s Jakubem na průzkum. Jediné co jsme našli, je Port Police a tam dostáváme číslo na místního pumpaře. V Řecku jsou čerpací stanice v přístavech velmi zřídka, prakticky všude zajíždí malá autocisterna až na molo. Nafta je asi o dvacet centů dražší než u normální pumpy, ale loď zase nemá takovou spotřebu jako auto. Eva s Karolem opět připravili opulentní snídani. Na stolečku v kokpitu jsou topinky, klasické i obalené ve vejcích, salám, jogurt s marmeládou, čaj, kafe, prostě hody. Po snídani se tak různě trousíme do městečka. Na lodi se scházíme až po půl jedné a vyplouváme. Ivo má zvláštní zvyk, má na lodi na každý den jednu pokrývku hlavy. Ta dnešní se mu fakt povedla. Něco jako pirátský šátek s oranžovou bambulí z kulicha. Ani jsem nesebral odvahu to vyfotit. Z přístavu a dlouhé zátoky vyplouváme na motor, ale hned v jejím ústí vytahujeme plachty. Fouká slabý zaďák a tak stavíme plachty na motýla. Naše rychlost se pohybuje mezi 3-4 uzly a na palubě vládne příjemně ospalá nálada. Asi po dvou hodinách plavby vítr utichá a tak musíme nastartovat motor. Sedím si takhle v kokpitu a najednou mám pocit, že je mi vlastně horko. Teplo je, i když si sundám triko, takže mrknu na teploměr a jelikož voda má dvacet stupňů, není na co čekat. Beru plavky a skáču do vody. Postupně se přidávají Ivo, Jakub a po krátké diskuzi i Karol. Jako všechny posádky, i tahle si užívá vlek za lodí na laně. Karol a Jakub pak seděli až téměř do soumraku na zádi a koupali si nohy ve vodě. Mezitím doplouváme na ostrov Folegandros. Přístav je na jeho východní straně a tak ho musíme obeplout vlastně celý. Před vjezdem do přístavu jsou různě roztroušená skaliska, takže si dáváme pozor. Místa na zakotvení u mola je dost, stojí tu tři plachetnice a tak nemáme problém si vybrat. Stojíme hned u stojanu s elektrikou, a protože potřebujeme nabít fotoaparáty, tak se chystáme připojit. Na Řecku tu mají novinku, k zapnutí proudu je třeba jakási karta. Jdu tedy někoho sehnat, aby nám pomohl. Je tu opět pouze přístavní policie. K zapnutí proudu je třeba jakási karta. Jdu tedy někoho sehnat, aby nám pomohl. Je tu opět pouze přístavní policie. Svojí plynulou angličtinou:-), vysvětluju řecké policistce, co potřebuju a ona to kupodivu chápe. Říká, že nám někoho zavolá, máme prý počkat dvacet minut. Dvacet minut se sice protáhlo na třičtvrtě hodiny, ale čekání jsme využili večeří. Po večeři jdeme jenom kousíček do městečka a po chvilce už sedíme na malé terásce nad přístavem a popíjíme lehounké řecké bílé.

23.4.2018 Hydra -Milos   66,4NM

Protože jsme na Hydru připluli až pozdě večer, tak jsme ráno odtamtud o to méně pospíchali. Všichni z posádky byli na tomhle zajímavém ostrově poprvé, takže měli co objevovat. Hydra je ostrov, na kterém nejsou, až na několik málo výjimek žádná auta, ani jiná motorová vozidla. Dopravu veškerých nákladů zajišťují osli a muly. Vyplouváme kolem jedenácté a míříme na ostrov Milos. Hned po vyplutí z přístavu vytahujeme plachty a hned jak opustíme úžinu mezi Peloponésem a Hydrou, je balíme. Nefouká totiž vůbec nic a ještě ze špatného směru. Smiřujeme se s dlouhou plavbou na motor. Čas na palubě trávíme rybolovem, bohužel zatím stále ještě bez výsledku. Ráno jsme od rybářů koupili čerstvé ryby a na přípravě oběda se podílí snad celá posádka. Výsledek je skvělý, čerstvá ryba s vařeným braborem a salát. Po obědě se pomalu všichni ukládají ke spánku, někdo v kajutě, někdo v kokpitu a Ivo na přídi v houpací síti. O probuzení se postaralo hejno asi osmi delfínů. Vytvořili formaci před přídí Viktorky a krásně se předváděli. Sluníčko se pomalu sklonilo k obzoru a předvedlo v kombinaci s mořskou hladinou zajímavou barevnou scénu. Se západem slunce se také citelně ochladilo, ale už nejsme daleko od cíle dnešní plavby. Na Milos připlouváme krátce po jedenácté hodině a prakticky hned po vyvázání lodě, jdeme na sklenku bílého. Vybíráme příjemnou tavernu a ke džbánku bílého si společně objednáváme grilovaného kalamára. Chvilku po půlnoci jdeme na loď a spát.

22.4.2018 Korfos – Hydra 42,5NM

Já, Ivo a Eva jsme dorazili na Korfos v sobotu kolem poledne po dlouhé cestě autem. Na odpočinek zatím nebyl čas, protože musím dojet na Port Police do Epidavru, nechat potvrdit plavbu. Viktorka má všechny potřebné papíry a tak na Port Police vše běží bez problémů a já mám konečně možnost s Viktorkou vyplout. Musíme ještě počkat na zbytek posádky, Jakub a Karol přiletí až v noci. Ráno je v osm hodin nakládám na nádraží v Korintu a rovnou míříme na Korfos. Krátké vzájemné představení a po naložení věcí do lodi a nákupu proviantu konečně vyrážíme. Je nádherný slunečný den, fouká sice slabý, ale alespoň nějaký vítr, a tak po opuštění mojí domovské zátoky vytahujeme plachty. Karol okamžitě začíná chystat rybářskou výbavu a padají i návrhy, že se budeme živit pouze tím, co ulovíme. Vzhledem k tomu, že to není dlouho, co jsme byli na nákupu, mě to nijak neděsí. Na stoupačku míjíme ostrov Agistri ze severu a potom se protáhneme mezi Aegínou a Moni. Plujeme na plachty, ale v zákrytu ostrovů chvílema musíme zapnout motor. Na plachdy doplouváme až do ústí zátoky u Porosu. Přes město se musíme protáhnout na motor a tak plachty balíme. Klidnou plavbu využívá Karol a chystá malou svačinku, to je už běhen téhle plavby druhá, tu první nachystala Eva. Za Porosem opět vytahujeme plachty a nakonec si užíváme v průlivu mezi Peloponésem a Hydrou, svižnou stoupačku se slušným náklonem. Všichni na palubě už s plavbou na lodi zkušenosti mají, takže si to dokáží vychutnat. Se soumrakem vplouváme do přístavu na Hydře. Nikdy v létě se mi tady nepodařilo najít volné místo a i v tuto dobu bereme to poslední, kousek od stanoviště vodních taxi. Krátce po zakotvení jdeme na večeři a poměrně brzy spát.

 

 

29.3.2018 plavba ze suchého doku na domovské kotviště   15,2NM

 

Robert a já

Nejednalo se sice o žádnou dlouhou plavbu, ale po dlouhých zimních měsících, to byla nádherná plavba. Viktorka byla v zimě na suchu (nakonec já taky). Když jsme na ní udělali s Robertem vše potřebné, tak jsme objednali jeřáb a ve dvě hodiny odpoledne se Viktorka opět dotkla mořské hladiny. Užili jsme si tři krásné hodiny plavby pod plachtami.

---

Sezóna 2017   2369NM

---

7.10. – 14.10.2017 Orca team  160NM

Andrea, Jarmila a Zbyšek. Poslední letní posádka na palubě.

12.10.2017 24,7NM Sounio – Athény (Alimos)

Podle předpovědi od rána fouká dost silný vítr. Vyplouváme hned po snídaní a na plachty míříme do Athén. Užíváme si krásný jachting a poslední letošní napluté míle. Do maríny Alimos v Athénách připlouváme už kolem jedné hodiny. Tím končí tahle i všechny letošní plavby. Poslední posádka ještě přespí na lodi a zítra se vydá na prohlídku památek v Athénách. Byl to krásný týden a zakončil skvělou sezónu. Díky všem a zase příště.

11.10.2017 14,9NM Kea (Korissla) – Sounio

10.10.2017 25,1NM Kythnos (Loutra) – Kea (Korissla)

9.10.2017 12,8NM Kythnos (Merikhas) – Kythnos (Loutra)

Po velmi klidné noci na kotvě vstáváme po osmé hodině. K snídani připravila Andrea míchaná vajíčka a s posledním soustem vyplouváme. Plujeme jenom kousíček od přístavu, do nádherné písčité zátoky. Jsem tady opět po čtyřech týdnech. Je tady o něco méně lodí a na pláži pusto. Voda má stále téměř 23°C, ale vzduch se už přece jenom ochladil. Po přechodu studené fronty je vzduch krásně čistý, je neuvěřitelná viditelnost, ale ve stínu je 20°C. To už není opravdu moc. Posádka přijela z úplně jiných teplot, a tak s koupáním nemají problém. Na místě ještě Andrea uvařila oběd, měli jsme vařené brambory, tzatziki, fetu a rajčata. Po obědě zvedáme kotvu a na motor obeplouváme ostrov na jeho východní stranu. Je tady krásný přístav a také další termální koupele.

8.10.2017 52,2NM Methana – Kythnos (Merihkas)

Když ráno lezu z kajuty, je na lodi pouze Zbyšek. Jarmila se šla projít a Andrea naložit do termálního pramene. Zbyšek vyrazil běhat, já se jdu rozloučit s kavárníkem. Nakonec se opět v kavárně všichni potkáváme. Posádka si vybrala plavbu na Kyklády, tak se v Methaně příliš nezdržujeme, čeká nás docela dlouhá plavba. S úderem desáté vyplouváme. Fouká bočák, v nárazech 24 uzlů. Moře je lehce zvlněné, ale nic dramatického. Během plavby se postupně střídáme v kormidlování a ve spánku. Vítr postupně slábne a otáčí se více odzadu. Pak opět lehá a po chvilce je tu zase stoupačka. Opět potkáváme delfíny, ale vlastně na nás jen mrkli a plavali jinam. Vítr vydržel až do západu slunce, pouze poslední pět mil musíme plout na motor. Do přístavu vplouváme už za tmy. U mola je všude obsazeno, nikde žádná vhodná loď na kterou bychom se mohli vyvázat, tak musíme stá na kotvě. Vybírám tedy vhodné místo, Zbyšek pouští kotvu do vody. V okamžiku, kdy jsme zakotveni, připluje další loď a hodí kotvu před naší špičkou. Pokoušíme se jim vysvětlit, že to není dobrý nápad, ale oni nám radí, ať si překotvíme. Jsou to Němci a Andrea mluví německy velmi dobře. Snažíme se jim vysvětlit, že když v této situaci začneme vytahovat kotvu my, tak s ní vezmeme i tu jejich. Nakonec to snad pochopili a překotvili. My můžeme dát do vody člun a zamířit na večeři.

7.10. 2017 30,3NM Korfos – Methana

Posádka dorazila už v pátek v podvečer. Přespali na palubě, a tak můžeme vyplout v sobotu už v deset hodin. Prakticky hned na kraji zátoky u Korfosu vytahujeme plachty, a sice ve slabém větru, ale i přesto plachtíme. Ještě při plavbě na motor potkáváme delfíny a chvilku si nima hrajeme na honěnou. Jako cíl dnešní plavby jsme zvolili Methanu, máme na to dost času a bude to skvělé výchozí místo na další den. Na západní straně vítr náhle utichá, ale jen proto, aby se mohl vzápětí rozfoukat silněji, z opačného směru. Ze zaďáka je najednou stoupačka. Tu malou pauzu posádka využila na první koupání. Vítr je docela poryvový, chvílema fouká 24 uzlů. Všichni na palubě jsou v pohodě, nikomu nevadí bortlajsna ve vodě. Fouká jihovýchod a tak si to musíme několikrát nastoupat. Před soumrakem připlouváme do Methany na městské molo. Stojí tu pouze jeden velký motorák. Není se čemu divit. Do přístavního bazénu žene vítr docela slušné vlny. Napřed se vyvazujeme zádí k molu, ale po chvilce, vida nepřesvědčené obličeje posádky zamíříme o kousek dál do maríny. Téhle maríně jsem se celou sezónu vyhýbal, je to hned vedle sirných pramenů a dost je to tam cítit. Dnes nemáme na vybranou, snad si na ty pukavce zvykneme. Po zakotvení jdeme do města na večeři. Já se usadím v kavárně, posádka jde ještě vyzkoušet termální pramen. V kavárně se nakonec sejdeme a k večeři si dáváme pizzu a slané palačinky. Je poměrně chladno a tak jdeme po večeři hned na loď a spát.

---

11.10.2017 22NM Setkání s Baltskou krysou                         22NM

Na Korfosu nás navštívil jeden ze členů spolku Baltských krys, Tomáš Sixta. Tihle kluci, zvyklí na studenou vodu a nevlídné počasí, si jindy, než na podzim do Řecka netroufnou. Jelikož tady byl Tomáš s rodinkou a neměl žádnou loď, tak jsme si domluvili alespoň jednodenní výlet na moře. V případě jednodenního výletu je cíl plavby prakticky jasný, Epidauros a Dimitriho restaurace. Vypluli jsme v deset hodin a po chvilce motorování vytahujeme plachty. Za slabého větru jsme pomalu dopluli na Epidauros. Během chvilky loď stojí na kotvě a v člunu se přesunujeme na břeh, na oběd. Ten byl opět skvělý a Tomáš s rodinkou se zařadil do zástupu spokojených námořníků s touto restaurací. Po obědě koupání a jelikož se začíná zvedat vítr, vyplouváme na cestu zpět. Byla z toho krásná stoupačka s větrem okolo 22 uzlů. Strávili jsme prima den a zakončili ho u sklenky vína na Korfosu.

---

Kreativci na moři 23.9. – 30.9.2017            123,5NM

Petr, Peter, Honza, Honza a Vítek. První čistě mužská posádka. V téhle partě jsou všichni tak nějak kreativci, textař, ilustrátor, designér dětských sedaček, novinář a knihovník/spisovatel.

29.9.2017 15,1NM Methana (Vathi) – Korfos

Strávily jsme poměrně divokou noc na kotvě, na nedostatek houpání si nikdo nemůže stěžovat a vítr nás také nešetřil. Navíc se kotevní řetěz otíral o nějaký kámen pod vodou a to způsobovalo dost hlasitý zvuk. Budíme se už před osmou a jelikož jsme před přístavem na kotvě a ne u mola, tak rovnou vyplouváme. Měníme původně zamýšlenou trasu na Epidavros, za Korfos. Vítr je stále silný a hlavně vane od severu a stání na kotvě v zátoce před Epidavrem by nebylo nic moc. Proto míříme rovnou na Korfos, na koupání to dnes nevypadá a cesta na největší kompletně dochovaný amfiteátr bude lepší autem. Po vyplutí sev lodi chystá snídaně. Posádka se musí stihnout nasnídat, dokud jsme alespoň trochu schovaný za Methanou, jakmile vyplujeme na volnější moře, tak si nás vítr trošku podá. Poslední sousta do sebu kluci hází už za slušného vlnobití. Vytahujeme kosatku, loď jde do náklonu a docela slušně akceleruje. Jelikož to směrově vychází, vystačíme si pouze s kosatkou. Vítr má v nárazech až 30 uzlů a občas na palubu šplouchne nějaká vlnka. Od včerejška se výrazně ochladilo, a tak jsme všichni oblečeni v bundách a já mám tady poprvé na sobě dlouhé kalhoty. Rychlost lodi se pohybuje mezi 6-7 uzly a tak máme těch 15NM za chvilku za sebou. Na Korfosu je pronás už volné místo u mola, Honza jde naposledy ke kotvě. Za tu dobu se spolu už stihli skamarádit, i když ze začátku se ho kotva pokoušela (respektive kotevní řetěz), protáhnout kotevním vrátkem. Loď máme brzy vyvázanou, skvěle spolupracuje i zbytek posádky. Já si odskočím na byt pro klíče od auta a můžeme se vydat na výlet. Napřed se zastavujeme u Dimitriho na oběd. O tenhle zážitek nechci kluky připravit, a ani oni návštěvy nelitují. Celý oběd opět končí prohlídkou produktů z jejich bio farmy, včetně ochutnávání všeho možného. Po obědě pokračujeme do kopců na prohlídku divadla. Já počkám na parkovišti v autě. Původně jsem se chystal samoty využít k hlubokému zamyšlení, ale nějak se mi usnout nedaří. Po návratů turistů z prohlídky jedeme na Korfos. Někdo se chystá na chvilku spánku, Moucek (Peter) jde na procházku. Jsme domluveni, že se potkáme na společnou večeři. Sice jsme se nijak nezabývali podrobnostma, ale i tak se před devátou potkáváme v Ostraku. Probíráme co jsme za ten týden prožili a velkou část večera radíme jednomu nejmenovanému členu posádky ve vtazích s děvčaty. Nakonec se tomu i Mousek zasmál a můžeme jít spát. Byl do další zajímavý týden, strávený na moři s partou lidí, co mají rádi cestování, dobrou řeckou kuchyni, památky a teď už třeba i plavbu na plachetnici po moři. Díky kluci, bylo to fajn:-).

28.9.2017 23,5NM Poros – Methana (Vathi)

Ráno vyplouváme ze zátoky a přesouváme se do města. V maríně se už uvolnilo několik míst, a tak jsme za chvilku vyvázaní na molo. Prakticky okamžitě jdeme do města na večeři. Všichni, až na Mouska (Peter) si dáváme Anglickou snídani, Mousek si dal sendvič, ale asi měl být pro dva. Docela slušně se s tím popral. Po snídaní jdou kluci na prohlídku města, já jdu čekat na loď. Posádka se vrací v jedenáct hodin a vyplouváme. Zátoku za Porosem ještě motorujeme, ale jakmile z ní vyplujeme, vytahujeme plachty a křižujeme proti větru. Musíme obeplout poloostrov Methana. Na jeho západní straně je malinkatý přístav Vathi. Podle předpovědi má foukat silný vítr od severu a Vathí je před tímhle větrem dobře chráněné. Vítr postupně slábne, až utichá úplně. Máme to ještě asi 6 NM, tak se můžou kluci pustit do vaření. Během velmi krátké doby na lodi zavoní steak z krkovičky, a ještě rajčatová omáčka. Zrovna když se rozdávájí talíře, tak se vítr opět probouzí. Fouká kolem 20 uzlů a na několika místech okolo nás prší. Než jsme do sebe nasoukali oběd, tak jsme před přístavem. Bohužel je absolutně obsazený, pro jistotu vplouváme dovnitř, ale jen proto, aby jsme se tam otočili. Házíme kotvu kousek pod přístavem a kluci na člunu míří do vesnice. Já zůstávám na lodi. Po odchodu kluků se mohutně rozpršelo. Prší opravdu siln ě a protože pršet nepřestává, vrací se posádka ze břehu na člunu v dešti. Ihned hlásí, že se jdou koupat. Já se koupal v létě:-).

27.9.2017 12,2NM Hydra – Poros

Téměř se svítáním už je na lodi živo. Na dnešek mají kluci naplánovaný trek po ostrově. Nahází do sebe rychlou snídani a vyráží do kopců. Rádbych šel taky, ale je to tak do kopce, že musím hlídat loď. Kluci se na loď vrátili až večer před sedmou hodinou. Rovnou odvazujeme loď a plujeme na Poros. Když byli na výpravě, tak jsem uvařil plný kastrol bramboračky, jelikož byli pryč celý den, tak jsem ji málem snědl sám, ale nakonec na ně taky zbylo. Plujeme v bezvětří na motor a pomalu se stmívá. Všude okolo se honí mraky a občas oblohu rozjasní blesk od vzdálené bouřky. Na Poros připlouváme asi v půl desáté. Už od kraje města mám pocit, že je tu na tuhle roční dobu nějak plno. Nakonec bylo tak plno, že musíme odplout kousek od města, do zátoky. Původně jsme počítali s večeří v restauraci, ale nikomu se nechce jet na člunu. Musíme si vystačit s tím, co lednice nabízí.

26.9.2017 16NM Ermioni – Dokos – Hydra

Po snídani jdeme do přístavu. Je to jen kousíček přes kopec. Potřebujeme udělat nějaký nákup a také jdeme koupit krevety. krevety nebudou pro všechny, protože Honza a Vítek ještě kouzlo mořských plodů neobjevili. Řeší to zastávkou v obchodě hned vedle. Místo zdravé mořské stravy, si koupili každý asi 300g hovězí  steak. Po návratu na loď se potkáváme s výběrčí. Poplatky v Řecku nejsou nijak vysoké, rozhodně bychom kvůli tomu před výběrčí nezdrhali. Jiný názor na to má asi posádka lodi s obrovskou ruskou vlajkou. Přes snahu výběrčí je oslovit, dělají, že neslyší a odplouvají. Docela slušně ji to vytočilo a bere do ruky telefon a hlásí jméno lodi na Port Police. Jak to dopadlo nevím, ale docela by mě to zajímalo. Když jsme zaplatili za naší loď (5€), tak můžeme taky vyplout. Na motor míříme na ostrov Dokos. Tam kotvíme a chystáme oběd. Já dělám krevety, Honza s Vítkem steaky. Po obědě jen tak posedáváme na lodi, a ta se asi rozhodla sama odplout. Jelikož jsme tady měli jen krátkou zastávku, tak jsme tam dali jen kousek řetězu a asi ho byl opravdu jen kousek. Když už nás zvedající se vítr vyhnal ze zátoky, tak vytahujeme plachty a užíváme si stoupačku na Hydru. Je tady poměrně dost lodí a můžeme si lehce zazávodit. Kluci to berou vážně a snaží se kormidlovat co nejlépe. Na plachty jsme dopluli až k ústí zátoky Mandraky. Vybírám místo až v zadu v zátoce a vysvětluju klukům jak budeme kotvit. Vítek s Petrem lezou s lanem do člunu, s tím, že ho vyvážou na břehu a připlují nám s ním naproti. Já hodím kotvu a zacouvám k nim. Fouká nám u toho dost z boku a je třeba napřed nacvičit veslování:-). Na druhý pokus jsme vyvázaný a jdeme do města na večeři. Jsou to asi dva kilometry, ale docela prima procházka. Ve městě si napřed dáváme pivko, a teprve pak míříme do spleti uzoučkých uliček na večeři. Při pivku a při večeři bylo o čem povídat, a tak se na loď vracíme až před půlnocí.

25.9.2017 27,7NM Methana – Ermioni

Na snídani jsme se vypravili do kavárny vedle přístavu. Dáváme si omeletu, kávu, čaj a kdovíco ještě. Po snídani jde posádka do sirných pramenů. Vrací se před polednem a vyplouváme. Cestou míjíme Poros, ten je ze břehu opravdu fotogenický, a tak foťáky jedou naplno. Míjíme nejvýchodnější cíp Peloponésu a za ním kotvíme v zátoce. Je tady dokonce i kantýna. Takhle to mají napsané na ceduli na břehu. Ve skutečnosti je to dřevěná bouda a karavan, ale i na takovémhle místě si můžete dát oběd nebo pivo. Tenhle týden je tady plno rusů a v téhle zátoce jsou taky. Dá se to poznat podle toho, jak jsou hlučný. Kluci plavou na břeh, tam si dávají pivo a po jejich návratu vyplouváme. Motorujeme, protože nic nefouká. V Ermioni napřed jdeme na procházku do přístavu a cestou zpět na večeři. Restaurace je zpola zaplněna rusama, ale mají tady tak výborného kalamára, že zůstáváme.

24.9.2017 29NM Korfos – Agistri – Methana

V devět jsou už všichni skutečně vzhůru a potkáváme se na lodi. Já využil možnosti se vyspat na bytě v posteli a tak přicházím v době, když už se chystá snídaně. Po snídani dobereme vodu a vyplouváme. Plujeme na motor, alarm teploty je zticha, tak snad to bude dobrý. První zastávka je na ostrově Agistri. Během plavby stihnul Peter uvařit česnečku, a tak po zakotvení napřed jíme. Po obědě postupně naskákají do vody. Užívají si první koupání a potápění v jedné z krásných zátok ostrova. Doplavali na ostrov, tam si dali pivko a po návrahu velmi kladně hodnotili místní barmanku. Na lodi pak nacvičovali skoky do vody z lodi. Některé skoky se dali považovat i za šipku:-). Peter opět bloumá po lodní kuchyni a asi zase dostaneme něco dobrého. Trošku riskuje, protože na takový servis si všichni rychle zvyknou. Posilněni vyplouváme, ještě se krátce zastavujeme u přístavu a posádka se znovu vydává do vody. Někdo se jen tak koupe, někto se potápí a loví mušle. Na místě nejsme dlouho, zvedáme kotvu a na motor proplouváme mělčiny mezi ostrovy. V okamžiku, když jsme na bezpečné hloubce, vytahujeme plachty. Vítr se přecejenom rozfoukal. Křižujeme proti jihovýchodnímu větru směrem na Methanu. Užíváme si jachting i po západu slunce a k molu na Methaně připlouváme už za tmy. Jdeme rovnou na večeři. Kam je poměrně jasné, je tady jeden podnik, který ostatní zásadně převyšuje, hlavně v osobě majitele.

23.9.2017 Korfos

Kluci přijeli do Korintu až skoro v šest hodin. Čekám na ně před nádražím a opět tipuju, kteří z toho davu to jsou. Brzy mám poměrně jasno. Stojíme od sebe dva metry, kluci se rozhlížejí a Vítek bere do ruky telefon. Ten můj začal zvonit, a tak bylo jasno. Seznamujeme se a říkám, že jsem je odhadl a  čekal bych, že taky poznají čecha. Čecha by prý poznali, alé já podle nich vypadám jako řek. No moc blonďatejch řeků jsem tady nepotkal. Hned jak nastoupili do auta, tak se domlouváme, že vyplujeme až zítra. Z nádraží jedeme rovnou do obchodu na nákup. Snažím se je dopředu varovat, že není nutné dělat nákup na celý týden. Vypadá to, že tomu rozumí, a tak nakoupí pouze jeden plný nákupní vozík. S nákupem míříme rovnou na Korfos. Kluci se rozdělili do kajut podle velikosti a můžeme vyrazit na večeři. Při večeři si upřesňujeme, kam by chtěli plout a kolik času vlastní plavbě chtějí věnovat. Nesedíme dlouho, jsou natěšení na plavbu a padají i návrhy na budíček o šesté. Nakonec se domlouváme na devátou. Je to opět zajímavá skladba lidí, hlavně jejich profese.

---

Bratři a sestry v triku 16.9. – 23.9.2017                      160,1NM

Tomáš, Lenka, Honza, Anička a Aleš. Tahle posádka si přivezla trika, které udělal Tomáš pouze pro tuto příležitost. Jedno jsem dostal i já, takže jsme i davu lehce identifikovatelní.

22.9.2017 21NM Korfos – Epidavros – Korfos

Ráno přijel opět majitel lodě odstranit závadu, která způsobuje přehřívání motoru. Snaží se o vypláchnutí výměníku mezi sladkou a slanou vodou nějakou chemikálií. Moc tomu nedůvěřuju, ale po této operaci motor běží, dost dlouho i ve vyšších otáčkách a alarm nic. Tak snad to bude dobrý. Jsem rád, že posádka má chuť vyplout. Sice už to bude jenom tam a zpátky, ale plavba je baví, a to je dobře. Bohužel, silný vítr, který foukal až doteď, pomalu utichá. Domlouváme se na plavbě na Epidavros. Tam si dáme u Dimitriho oběd a poplujeme zpět. Po dvou hodinách plavby na motor kotvíme v zátoce před Dimitriho restaurací a na člunu se přesouváme na oběd. Nikomu se moc do vody nechce, protože se ochladilo a je jen asi 25 stupňů. Oběd byl opět výborný. Po obědě Lenka vymýšlí procházku ke kostelíku na druhé straně zátoky. Já prohlašuju, že jako kapitán nemůžu opustit loď a Tomáš taky nemá chuť se někam trmácet. Zbytek party se tedy vydává na tůru, já s Tomášem tam plujeme po moři. Před kostelíkem jsme zakotvili a po chvilce Tomáš na člunu pluje pro zbytek party. Když dorazili na loď, skáčou ještě naposledy do vody. Pak zvedáme kotvu, a jelikož se zvedá vítr, vytahujeme ven plné prádlo. Vítr docela zesílil a užíváme si nádherný jachting. Loď jde do náklonu, občas na palubu šplouchne nějaká vlna, vypadá to na skvělé rozloučení s lodí, větrem a mořem. V zátoce před Korfosem balíme plachty a startujeme motor. A po chvilce je to tu zas, alarm teploty. Opět tedy vytahujeme alespoň kosatku a křižujeme až na kotviště. Tam vplouváme pod plachtama už za tmy, kosatka je během několika vteřin zabalená, startuji motor a během chviličky jsme na mole. Čeká nás společná večeře, posádku druhý den cesta do Athén, kde budou ještě několik dní obdivovat místní pamětihodnosti. Byl to opět super týden, a to i přes drobné technické potíže. Posádka se přes vše přenesla s nadhledem a třeba noční odplutí z Perdiky považovali za super zážitek. Kluci byli velmi aktivní ohledně ovládání lodi, dokonce by z nich asi mohli být časem i dobří kapitáni, ale co bych potom dělal já:-).

21.9.2017 24,3NM Aegina (Perdika – Korfos)

Tenhle den začíná hodně brzy a taky hodně zajímavě. Je těsně po půlnoci a budí mě silné houpání lodi. Vyskakuju z pelechu a jdu zkontrolovat situaci. V kokpitu už to obhlíží Tomáš. Vítr výrazně zesílil, hrne do přístavu vlny a vzhledem k jejich směru, je vlnolam příliž necloní. Lodě skákají jak korkové špunty v potoce. Horší je, že tohle nemůže kotva dlouho vydržet a my máme hned za zádí, blízko kormidla velké kameny. Perdika je malý přístav a stojí se tady, jako ostatně skororo všude v Řecku, na kotvě s vyvázanou zádí k molu. Jelikož je to tady úzké, tak není možné dát kotvu dostatečně daleko a tím pádem, není zakotvení tak spolehlivé. Rozhodnutí je jasné, odplouváme. Tomáš míří ke kotvě, já postupně odvazuju lana na zádi. Závětrné je za okamžik v lodí, bohužel návětrné nejde uvolnit z vazáku. Je sice kolem něj na volno, ale další loď nám ho tam přiskřípla. Honza se srdnatě vydává na břeh lano uvolnit. Máme za lodí spuštěnou lodní lávku. Většinou lidi mají obavu po ní chodit v klidu, ve dne v přístavu, Honzu nezastavily ani silné vlny, skákající loď a tma. Povedlo se mu lano uvolnit, trošku divoce skáče do člunu a Tomáš vytahuje kotvu. Na motor, dost pod plynem míříme do bezpečí, to je v takovéto situaci vždy volné moře. Bohužel ještě hned v průlivu mezi Perdikou a ostrovem Moni se opět ozývá alarm motoru. Otáčím napřed loď po větru a vytahujeme kosatku. Tahle parta během posledních dní, byla sama schopna dělat obraty s lodí a tak vědí co mají dělat. Za Moni jsme víceméně schvaní, to ale v tomto případě znamená, že jsme v rotoru. Vítr se točí ze strany na stranu. Přesto se nám poměrně snadno daří odplout dál na moře. Tady sice fouká hodně (28 uzlů), ale alespoň z jednoho směru. Zhodnocuji situaci, fouká silný západ, s troškou severu. Na tenhle směr tady zrovna moc kotvišť není, a tak navrhuju plout až na Korfos, tam je jistota, že zvládneme doplout až do chráněné části zátoky na plachty a zakotvit i bez použití motoru. Plavba je to sice trošku divočejší, ale být to ve dne, tak by si to tahle posádka spíš užívala. Mezi Moni a Agitri dostáváme vítr opravdu v plné síle, ale krom občasné sprchy a většího náklonu se nic moc neděje. Vypadá to, že s tím nikdo nemá problém, část posádky dokonce spí. Za Agistri je kormidlování zaseo něco složitější, opět jsou za ostrovem rotory. Čím dále jsme od poběří, tím je situace lepší. V místech před Epidavrem se vítr stáčí, proto děláme prní réčko, vše perfektně provedeno (mají to nacvičené) a výsledek je téměř ideální kurz na Korfos. Teď už to bude snad jen o čase. Od vyplutím mám na sobě jen trenýrky a jachtařskou bundu, a tak je konečně čas se obléknout důstojněji. V kokpitu jsem já, Tomáš a Honza. Honza občas zaskakuje za kormidlem, Tomáš hlasitým chrápáním dokazuje, že se nenechá touto příhodou vyvést z míry. Lenka, Anička a Aleš jsou v kajutách a snad i spí. Je bez měsíčná noc a nad sebou máme nádhernou hvězdnou oblohu. V ústí zátoky před Korfosem se vítr opět začíná točit. Musíme proto začít křižovat. Na každé réčko budíme Tomáše, ten hned po obratu znovu usíná. Čím jsme v zátoce hlouběji, tím je třeba dělat obraty častěji. Je to tady hodně zakroucené a vítr tady vždy zlobí. Na poslední míli startujeme motor, Tomáš je připravený u kotevního vrátku a já zaklínám alarm teploty, ať je zticha. Ozval se asi 400 metrů před cílem. Okamžitě motor chcípáme a házíme kotvu. Stojíme na deseti metrech hloubky, na dohled od mola. Máme za sebou pět a půl hodiny plavby, svítá, je šest ráno a jdeme spát. Budíme se před desátou, voláme majitele lodi a popisujeme mu závadu. Vítr stále fouká, startujeme motor a za chvilku kotvíme u mola na Korfosu. Následuje několik dalších telefonátů s majitelem lodi. Ten slibuje, že přijede a závadu odstraní. Je jasné, že dnes nevyplujeme, a tak si posádka bere auto a jede obdivovat památky na Epidavros. Majitel lodi přijel až v pět odpoledne a pokouší se přijít závadě na kloub. Mezitím se posádka vrací z výletu a jdeme na večeři. Do večera majitel závadu neodstranil, prý to bude zítra. Jdeme spát.

20.9.2017 30,6NM Hydra – Aegina (Perdika)

Už po probuzení je jasné, že dnes bude přece jenom něco foukat. Je to důvod to využít a zbytečně se nezdržovat. Po snídani startujeme motor, odvazujeme loď od mola a vytahujeme kotvu. Ta nejde vytáhnou, a tak musím takhle po ránu do vody. Stojíme na hloubce pět metrů, takžepotopit se ke kotvě není až takový problém. Když jsem to udělal, vidím na dně starou, velkou, Admirálskou kotvu. Ty se tady v Řecku často používají jako závaží pro bóje na vyvazování místních lodí. Tahle je opravdu velká, proto si mi daří ji převalit a řetěz osvobodit až na třetí pokus. Ve vyplutí nám už nic nebrání a můžeme zamířit na Aegínu. Ihned po opuštění zátoky vytahujeme plachty a užíváme si krásný jachting. Čím blíž jsme Peloponésu, tím víc vítr slábne. Na jeho nejvýchodnějším cípu už musíme nastartovat motor. Po chvilce motorování se ozve alarm. Motor se nám snaží sdělit, že se přehřívá. Okamžitě (todělám několikrát denně) kontroluju, jestli vytéká voda z výfuku. Tady problém není. Kontroluju hladinu vody ve vnitřním okruhu, tady taky v pořádku. V té době už je motor samozřejmě vypnutý a plácáme se více méně na místě, ale na plachty. Asi po půl hodině motor, protože stále nic nefouká startujeme znovu a vypadá to, že je vše v pořádku. Na motor doplujeme na severní stranu ostrova Poros a tam v malé zátoce kotvíme. Koupání, oběd , odpočinek a můžeme vyrazit. Ze zátoky vypluváme na motor, a opět se ozývá alarm. Něco fouká. tak můžeme plout na plachty. Křižujeme proti slabému větru na Aeginu. Vítr postupně sílí a nakonec jsme se krásně svezli. Do přístavu vplouváme pod plachtama, posádka plachty rychle balí, startujeme motor a vybíráme místo pro zakotvení. Nakonec kotvíme na konci betonového mola. Není to zrovna ideální místo, pod vodou jsou poměrně mělko velké kameny. Proto loď vyvazujeme dál od mola a na břeh, sce asi jen na tři metry použijeme člun. Prakticky hned jdeme na večeři. Vybíráme restauraci, kde má majitel vizáš jako masový vrah, ale já už z minulosti vím, že je to skvělý chlapík. Nakonec se o tom má možnost přesvědčit i posádka. Po večeři jdeme na loď a hned spát.

19.9.2017 16,2NM Ermioni – Hydra

Po snídani se jdeme podívat do přístavu. Je potřeba dokoupit nějaké zásoby, posádka má chuť na kávu a je tady jedinečný obchod, kde prodávají vše, co moře nabízí. Napřed tedy posedíme v restauraci, pak kupujeme celerovou nať, česnek a hlavně krevety, ještě vody a spěcháme k lodi. Ještě před odplutím vyhledávám kde zaplatím za stání. Asi tady byl výběrčí, zrovna v době, co jsme byli ve městě. Nechal na lodi vzkaz i s mapkou. Bohužel na ní zakroužkoval asi půlku města. Vydal jsem se tedy pátrat a snažil se využít pomoci místních. Začali se chytat, až když jsem byl skoro u toho. Vyplouváme a na motor plujeme na ostrov Dokos. Na Dokosu zakotvíme a můžu se pustit do přípravy krevet. Koupili jsme kilo velkých krevet. Stálo to 18€ a je to oběd pro celou posádku. Jídlo asi unavuje, protože za chvilku na lodi skoro všichni spí. Odpočatí pokračujeme na Hydru. Fouká alespoň slabounký vítr, a tak se pouze s kosatkou, na zaďáka, posouváme rychlostí 3 uzle, směrem na Hydru. Na Hydře napřet míříme do přístavu, šance na zakotvení je téměř nulová, ale alespoň si mohli přístav prohlédnout. Pokračujeme tedy dál do zátoky, tady už je míst vcelku dost. Kotvíme až na konci zátoky, kotva ve vodě, záď přivázaná ke břehu. Loď na břehu vyvazoval Aleš a Lenka mu pomáhala, byl to koncert, jen to budeme muset ještě trošku poladit. Loď je zakotvena, jdeme půo břehu, asi 1,5km do města na večeři. Na Hydře (ve Městě) jsem teprve po třetí. Mám tady tip na skvělou restauraci a v pohodě k ní trefím.Je sice ve spleti uzoučkých uliček, ale tam trefím. Nakonec jsem to našel, napřed byla v plánu večeře, pak teprve procházka, no tak jsme to jen přehodili. Když dorazíme na místo, nikdo si na dlouhé hledání nestěžuje, to místo je fakt kouzelné. Po večeři ještě procházka po přístavu, delší přesun na loď a jdeme spát.

18.7.2017 31,3NM Methana – Ermioni

Snídani připravila Lenka, bylo to jak od maminky, mám po dlouhé době míchaná vajíčka. Vlastně je to o něco lepší, ale to je dáno surovinou. Prostě tady i vejce chutnají jako vejce. Po snídani se přesouváme do kavárny na kávu, posádka se poté vydává k sirným pramenům, já měl vejce k snídani a na zápach pukavců nejsem až tak moc zvědavej, takže zůstávám v kavárně. Asi už nasáli řecký tempo, protože na lodi se scházíme až v poledne. Za chvilku vyplouváme, plujeme na motor, protože musíme proplout Porosem. V okamžiku, kdy necháváme Poros za zády, vytahujeme plachty. Fouká nějakých devět uzlů, ale jsme za to rádi, i když musíme křižovat proti větru. Netrvá dlouho a dojíždíme jednu plachetnici, v posádce se probudili geny závodních koní. Snažíme se o co nejlepší trim plachet a soutěživost jde tak daleko, že ti, co nemají zrovna co dělat, se přesunují na návětrnou stranu, vyvažovat loď. Těsně za nejvýchodnějším výběžkem Peloponésu kotvíme v zátoce, v hrnci se už vaří brambory, a tak můžeme naskákat do vody. K obědu máme vařené brambory a tzatziki. Je to velmi jednoduché, chutné, zdravé a já nevím jaké ještě. Po obědě pokračujeme dál po trase dnešní plavby. Do Ermioni připlouváme v podvečer. Je tu najednou spousta volného místa, a tak kotvíme hned zkraje u mola. Pak obvyklá prodleva, všichni se opět sprchují a můžeme vyrazit na večeři. Na stole se postupně objevují různé plody moře a ryby. Po večeři ještě nějakou dobu klábosíme a pokračujeme v tom i na lodi. Docela dlouho:-).

17.9.2017 26,2NM Epidavros – Agistri – Moni- Methana

Vypadá to, že tenhle týden budeme vstávat o poznání dříve, než tomu bylo ten minulý. V půl osmé jsou všichni na nohou a během chvilky je připravena i snídaně. Všichni se těší na plavbu, a tak po krátkém koupání vyplouváme. Po ránu opět bez větru. Plavbu na motor si zpestřujeme blbnutím v nafukovacím kruhu, taženém na laně za lodí. Míříme na ostrov Agistri, tam opět koupání a pak krátký přesun na maličký ostrůvek Moni. Tohle místo jsme vybrali na oběd. Netrvá dlouho a máme všichni před sebou plný talíř špaget Aglio Olio, kdo chce může si přidat. Po obědě chvilku lelkujeme. Před usnutím nás zachránil lehce se zvedající vítr. Není to sice žádný uragán, ale okamžitě vyplouváme a vše co máme letí nahoru. Asi to nebude úplně adrealinová plavba, ale posouvá nás to správným směrem. O zpestření se postaralo hejno delfínů, připlavali, ochotně zapózovali do objektivů, předvedli pár výskoků a pak pokračovali svojí cestou. Vitr ještě trošku zesílil a na lodi to vypadá jak na kurzu jachtingu. Posádka, vlastně skoro sama si rozděluje role, já trošku kibicuju, ale pak následuje jedno réčko za druhým. Tohle může vydržet jen tak dlouho, dokud bude foukat. A jelikož foukat přestalo, tak opět motor a míříme, už jen kousek na Methanu. Na Methaně, poté co se osprchovala celá posádka, jdeme rovnou na večeři. Vítá nás široký úsměv místního kavárníka. Asi se ho už budu muset zeptat na jméno, on to neřeší, neustále mi říká „můj příteli“. Opět se objednává jídlo společně a každý si bere na co má chuť. Po večeři ještě chvilku posedíme, je třeba probrat dnešní zážitky, teprve potom, můžeme jít spát.

16.9.2017 10,5NM Korfos – Epidavros

S novou posádkou vyplouváme ve tři hodiny na Epidavros. Mají mezi sebou i dva, co již jachting ochutnali (Lenka a Tomáš), a i ostatní mají chuť plout na plachty. Bohužel nefouká vůbec nic a tak musíme plout na motor. Počasí se prostě poručit nedá. Za dvě hodiny jsme na Epidavru, jdeme do vody, šnorchlujeme mezi základy budov potopeného města, posádka si užívá první koupání. Pak se vracíme na loď, od Tomáše všichni fasujeme stejná trika a na člunu se postupně převážíme na večeři k Dimitrimu. Posádka volí vcelku ideální způsob stravování. Objednávají, co koho napadne a všichni jedí všechno. Personál plážové restaurace postupně přináší salát, několik druhů ryb, kalamáry a chobotnici. Jídlo je opět skvělé. Po večeři se všichni vrhají obdivovat a ochutnávat olivy, olivový olej,bylinky a koření, med, různé zavařeniny, citrónový likér pro dámy, kořalku pro pány. Součástí restaurace je i prezentace výrobků z jejich rodinné farmy. Všechno v super kvalitě. Poté se ještě jdeme projít do města, nakonec tam pouze kupujeme chléb na ráno a jdeme na loď spát.

---

Slovenská plavba 9.9. – 16.9.2017                  217,1NM

Vlasta, Norbi, Simonka, Petr, Dagmar a Katka. Na palubě zůstali z minulého týdne Vlasta, Norbi a Simonka. V sobotu se přidali Petr, Dagmar a Katka. Nazval jsem to Slovenská plavba, Norbi je sice z Maďarska, ale je tady se Slovenkou, tak co.

15.9.2017 19,5NM Aegina (Perdika) – Epidavros – Korfos

Tentokrát vyplouváme brzy ráno a míříme z Perdiky hned na vedlejší ostrůvek Moni. Tam spouštíme kotvu a posádka se jde koupat, část vyráží i na břeh. Strávili jsme tam celé dopoledne a pokračujeme na Epidavros. Na Epidavru si dáváme oběd a pak až do večera trávíme čas povalováním na lodi (já), plavbou na pomocném člunu do dálek (Katka, Vlasta, Norbi a Simča) a opalováním na pláži (Petr a Dáša). V šest večer zvedáme kotvu a míříme na Korfos. Máme před sebou poslední společnou večeři. Norbi má narozeniny a zbytek posádky mu koupil i dort. Sice museli malinko improvizovat, ale dort to byl. Skončila další plavba, poslední noc pro tuhle skvělou posádku, a ráno odjezd na nádraží.

14.9.2017 31,5NM Sounio – Aegina (Perdika)

Budím se už před osmou, Vlasta v kokpitu je už taky vzhůru a tak jdu ven za ním. Začal jsem tím, že jsem si srazil sluneční brýle do vody. Stojíme na hloubce osm metrů a tak musím pro ně do vody. No povedlo se a jsem už úplně probuzenej. Norbi, Katka, Dáša a Petr vyráží prozkoumat chrám Poseidóna. Po jejich návratu vyplouváme na Aeginu. Zpočátku zkoušíme využít alespoň slabého větru, ale nakonec plachty sbalíme a musíme plout na motor. Katka si na lodi otevřela kosmetický salón, za chvilku má Vlasta i Norbi obočí, jak pánové z módních časopisů. Těsně před Perdikou ještě zastavujeme na koupání u jedné jeskyně. Přístav na Perdice je úplně plný, a tak se vyvazujeme na vlnolam před přístavem.  Petr s Dášou jdou tentokrát na soukromou romantickou večeři, zbytek jde na společnou večeři.

13.9.2017 38,4NM Andros(Gavrio) – Kea – Sounio

Snídani připravila Dáša, zatím se v kuchyňce pohybuje nejčastěji. Jsme na nejvýchodnějším místě naší plavby a musíme pomalu začít myslet na návrat. Po poradě vybíráme zátoku na pevnině, jihozápadně od Athén. Hned nad zátokou se tyčí chrám Poseidóna. Před vyplutím bereme vodu a voláme si cisternu s naftou. Když máme všeho dost, můžeme vyrazit. Plujeme na motor a pro spestření pouštíme do vody za loď lana. Na ty jsme napřed nakonec uvázali fendry a zkoušíme, jakou rychlostí se na tom dá udržet. Je to poměrně spolehlivý způsob, jak si vypláchnout dutiny. Po chvilce blbnutí pokračujeme na ostrov Kea. Už jsem tam byl, tak posádce slibuju krásnou zátoku s restaurací. Sliby se mají plnit, v zátoce jsme, restaurace je tu taky, jen je to jiná zátoka, než o které jsem mluvil. V kuchyni opět Dáša, tentokrát rizoto se žampiony. Následuje koupání a válení se na pláži. Přestože stojíme asi padesát metrů od břehu, musí chlapci dát do vody člun. Pak mohou na břeh všichni, i Simonka a s ní i deky a další nezbytnosti. Až skoro v pět odpoledne vyplouváme k cily naší dnešní plavby. Tak jako je Dáša nejčastěji v kuchyni, tak zase Katka, nejčastěji kormidluje. O kormidlo se sice střídají téměř všichni, ale Katka vede, na paty se jí dotahuje Norbi. Chvilku před soumrakem je na palubě opět vzrušení, delfíni. Jsou sice malinkatí, ale skáčou kolem lodi a posádka si to užívá. Když se delfíni vydali svojí cestou a opustili naší loď, je skoro soumrak. Obzor hraje všemi barvami, tak se paměťová média plní maximální rychlostí. Už za úplné tmy vplouváme do zátoky. Kotví tady šest lodí, takže si chvilku vybírám nejvhodnější místo na zakotvení. Petr při každém přistání asistuje a od druhého dne, dělá vše samostatně. To je pro kapitána velká úleva, když se může na pomoc posádky spolehnout. Na Dášu je taky spolehnutí, prakticky okamžitě připravuje večeři. Máme vařené brambory s tzatziki, k tomu rajče a večeře je hotová. Kdo mě zná, tak by se asi podivil, co považuju za večeři, já sám bych tomu taky dříve nevěřil, ale je to tak. Původně byl plán vyrazit ještě večer na břeh, ale nakonec se nikomu nechce a zůstáváme na lodi. Slunce a moře asi unavuje a tak je na lodi za chvilku ticho, jen noční pták Vlasta pojí v kokpitu pivko a třídí fotky a videa.

12.9.2017 38,9NM Kythnos (Loutra) –Gyaros – Andros (Gavrio)

Už před osmou ráno zaujímá Dáša místo u sporáku a vytváří snídani pro celou posádku. Obaluje ve vejcích místní chleba a smaží ho na pánvi. K tomu dostáváme nakrájený sýr, rajčata a Vlasta si ještě vyžádal salám. Po snídani se chystáme vyplout, ale musíme počkat, protože Norbi se rozhodl prát špinavé prádlo. Skutečně jde o oděvy:-). Vyrazil do města a dokázal přesvědčit personál jednoho hotelu, aby mu vyprali. Asi za hodinu a půl se vrátil s pytlem vypraného, ale mokrého prádla. Vyšlo to na 10€ a vypadal spokojeně (pak jsem se dověděl, že to bylo 10€ za jednu várku, celkem tedy 30€ a to už až tak dobré nebylo). Ještě dobíráme vodu. Na elektrice, přestože stojíme z druhé strany vlnolamu, jsme napojeni už od večera. Je tady skutečně ochotný správce přístavu. Na elektriku nám natáhl vlastní prodlužovák, a na vodu vlastní hadici. V jedenáct hodin konečně vyplouváme a míříme na ostrov Gyaros. Vlasta jako vůdce výpravy vygoogloval všechny možné i nemožné atrakce tohoto ostrova a všichni se těší na staré vězení, a dokonce na tuleně. No uvidíme. Vítr se opět utišil, a tak to musíme odmotorovat. Motor pravděpodobně probudil Simonku a ta se přesunula opalovat se na příď. Potkáváme docela velkou osobní loď, ta má přednost a proto točíme doprava. Jsme docela blízko, vlna od lodi je kraťoučká, a když pleskne o špičku, nádherně se přes ní přelije. Přesně v tom místě se právě opaluje Simonka. Plavkám voda nevadí, ale otevřenou luknou se voda dostala i do příďové kajuty. Je to právě kajuta Simonky a Norbiho. Po dvou hodinách připlouváme k ostrovu Gyaros. Začínáme pátrat pojeskyni, ve které mají být tuleni. Pomalu obeplouváme celé západní pobřeží ostrova, ale žádnou jeskyni jsme neobjevili. Pokračujeme z jeho východní strany až k zátoce, kde je ohromný komplex bývalé věznice. Na tomto ostrově v minulosti prý věznili mnoho tisíc lidí. Posádka se vydává na břeh, vězení prozkoumat, já zůstávám na lodi. Do vězení se mi zatím nechce. Zátoku opouštíme až v podvečer. Napřed to vypadá na plavbu na plachty, ale asi za hodinu vítr opět ustává a znova startujeme motor. Slunce se pomalu schovalo za obzor a s ubívajícím světlem se nad námi, začíná objevovat nádherně hvězdná obloha. Celé scenérii vévodí Mléčná dráha, jako kdyby ji někdo na oblohu namaloval štětkou. Podeváté večer vplouváme do přístavu Gavrio. Je tu jedno volné místo u mola a za chvilku můžeme vyrazit do města na prohlídku a na večeři.

11.9.2017 15,1NM Kythnos (Merikhas) – Kythnos (Loutra)

Ráno se odvazujeme od lodi, na níž jsme se včera večer vyvázali a přesouváme se k molu. Potřebujeme nabrat vodu, protože naše spotřeba je obdivuhodná. Mám na palubě tři mladé dámy, ale stejně si myslím, že nejčastěji se sprchuje Vlasta, a to je chlap. Vyrážíme do městečka na snídani a na nákupy. Když se nám podaří, po nějaké době se konečně sejít na palubě, vyrážíme do dálek. Teda jen o zátoku dále. Je to vlastně ostrůvek vedle ostrova, ale v půli je písečný hřbet, a ten oba ostrovy spojuje. Nádherné místo a trávíme tam prakticky celé odpoledne. Posádka vyráží za koupáním na pláž, já na lodi vařím bramboračku. Když mám uvařeno a uklizeno, plavu také na pláž. Tam zatím Vlasta natáčí záběry z drona. Tentokrát to má dokonce i prvky režije, mladí běhají po pláži sem a tam. Pak někoho napadlo, že bychom mohli někoho zahrabat do písku. Vyhrabali jsme podlouhlou díru a Katka si do ní vcelku dobrovolně lehla, za chvilku byla celá zahrabaná a koukala jí jen hlava. Dáše to připadalo málo a začala z písku tvořit postavu. Nakonec z toho byla mořská panna, se vším co má mít. Myslím samozřejmě pořádnou ploutvi. V tom okamžiku se vrátili Norbi se Simonkou, ti rávili odpoledne v blízké restauraci. Norbimu se asi mořská panna zdála nedokonalá a udělal několik nepublikovatelných úprav. Naštěstí jsme to všechno stihli vyfotit už před tím. Po návratu na palubu se posádka vrhla na připravenou bramboračku, dokonce si i děvčata přidávaly. Konečně můžeme vyplout. V cestě nám stojí jakási mega jachta, a když ji míjíme, ženská část posádky se snaží být vidět. Prý co kdyby. Rozhodli jsme se pro dnešek zůstat na ostrově Kythnos, jen přeplouváme na jeho východní stranu. Krásně se nám rozfoukalo a ták si užíváme jachtingu s dvaceti uzly na stoupačku. Po pár obratech jsme v ústí přístavu a vybíráme místo na zakotvení. Přístav je maličký, a beznadějně obsazený. Lodě stojí i z druhé strany vlnolamu. Když připlujeme blíže, je vidět, že na kamenech vlnolamu jsou přidělaná oka na vyvázání lan. Vyvazujeme se tedy na tomto místě a vyrážíme na večeři. Takhle napsané to vypadá, jako když bičem mrská, ale ve skutečnosti mezi přistání a odchodem na večeři, byla asi hodina a půl. Během večeře se zvedl silný vítr, a proto jdu raději na loď. Fouká hodně, ale naštěstí do zad. Noc nakonec proběhla bez větších komplikací.

10.9.2017 53,4NM Aegina – Kythnos (Merikhas)

9.9.2017 20,3NM Korfos – Aegina

Tento týden se střídá pouze část posádky. Nováčci na palubě přiletěli už v pátek v noci, přespali v hotelu a brzy ráno vyrazili vlakem do Korintu. Předběžně máme naplánovanou delší plavbu, tak proto je vyzvedávám už kolem jedenácté v Korintu na nádraží. Po příjezdu do Korfosu jde posádka na večeři, a já musím uklidit loď. S celým úklidem mi pomáhá Norbi. Naše domluva není nejjednodušší, ale funguje to. Ve tři hodiny je vše připraveno k odplutí, ještě společné foto a odrážíme od mola. První část plavby plujeme na motor, je téměř absolutní bezvětří. Znovu koukám na předpověď a ejhle, přestože ještě včera nemělo podle předpovědi, celý další týden, nic foukat, Je tam najednou jižní vítr s nárazy až 25 uzlů. Po chvilce se vítr skutečně dostavil a postupně nabíral na síle. Mezi ostrovy si to většinou fouká, jak chce, takže místo jižnímu větru, plujeme přímo proti východnímu. Probíjíme se proti tomu na motor, ale po chvilce vytahujeme plachty. Máme v plánu dlouhou plavbu a rád bych viděl, jak bude celá posádka v těchto podmínkách reagovat. Odpadáme tedy na severovýchod, loď jde do asi třiceti stupňového náklonu, občas na palubu šplouchne nějaká vlna. Za kormidlem je Petr a je vidět, že si to užívá. Není to sice jachtař, má za sebou pouze týdenní zkušenost na lodi, ale je to paraglidista, takže o větru a úhlech náběhu něco ví. Na palubě máme i úplného nováčka a přece jenom to nejsou podmínky pro první zkušenost, proto asi po hodině balíme plachty a míříme do zátoky na ostrov Moni. Posádka se vydává ve člunu na břeh a dokonce část uvažuje o přespání ve stanu. Stanování razantně zakázal jakýsi místní správce, proto odplouváme na Aegínu do přístavu Perdika. Ten je beznadějně přecpaný a při tomhle směru a síle větru, není ani dost chráněný. Odplouváme tedy do první zátoky severně od Perdiky a tam kotvíme na hloubce sedmnáct metrů. Dáša uvařila špagety s omáčkou „co lednice dala“ , byly výborné. Po večeři, ještě nějakou dobu klábosíme v kokpitu, než jdeme všichni postupně spát.

---

Mezinárodní posádka 2.9. – 9.9.2017                    123,3NM

Zoja, Larissa, Simona, Norbert a Vlastimil. Tentokrát je na palubě snad celá východní Evropa. Zoja a Larissa pochází z Ukrajiny, ale jedna žije v ČR a druhá v Německu. Vlasta a Simona jsou ze Slovenska, Norbert je z Maďarska. Tihle tři, žijí pro změnu v Londýně.

8.9.2017 10,7NM Agistri – Korfos

Poslední den s touto posádkou, vlastně s částí. V sobotu loď opustí Zoja s Larisou a vystřídají je další Vlasty známý. Vlasta, Simonka a Norbi jsou tady na čtrnáct dní. Na Korfos to máme kousíček a tak nikam nepospícháme. Posádka tráví čas koupáním a polehováním na lodi i na místní pláži. Já se válím v kajutě a čtu si. Vyplouváme až ve tři hodiny a míříme na Korfos.

7.9.2017 17,9NM Methana – Agistri

Na dnešek máme naplánovanou pouze krátkou etapu na Aegínu. Posádka různě courá po Methaně a tak vyplouváme až kolem jedný hodiny. Napřed míříme na ostrov Moni. Je tu pěkná zátoka na koupání a trávíme tam skoro celé odpoledne. Když se všichni dosyta vykoupali, vyplouváme na aegínu. Je to kousíček a tak plujeme na motor. A to i přesto, že se docela rozfoukalo. Na Aegíně vplouvám do přístavu, ale všude je obsazeno. Otáčím v silném větru v úzké uličce loď a míříme ven. Rozhodujeme se plout na Agistri. Na Agistri je přístav také obsazený a proto plujeme dál kolem ostrova. Nacházíme krásnou zátoku a kotvíme pár metrů od břehu na hloubce šest metrů.

6.9.2017 33,2NM Ermioni – Hydra – Methana

Ráno ještě jdeme do města na nákupy a kupujeme s Vlastou krevety. Je tady skvěle zásobený rybí obchůdek. Vyplouváme na Hydru. Krásně fouká a tak plujeme na plachty. Užíváme si krásného jachtingu a Vlasta opět natáčí, tentokrát na GoPro. Má sebou tolik vybavení, že by se nemusel stydět ani filmový štáb. Na Hydře kotvíme v zátoce východně od hlavního přístavu. Je tu docela plno a dost tady fouká. Vařím ráno nakoupené krevety a postupně je posílám posádce do kokpitu. Dva členové posádky krevety nejí, Simonka prý nejí nic co má oči a Norbi má alergii na mořské plody. Odpoledne probíhá krátká porada, řešíme jestli se vydat do města. Já se rozhoduji zůstat na lodi. Dost fouká a některé lodě opět hází svoje kotvy přes řetězy již dávno zakotvených lodí. Nakonec se nikomu do města nechce, a tak odplouváme na Methanu. Napřed plujeme v docela silném větru na plachty, ale když vplujeme do zátoky před Porosem, vítr postupně slábne. Na motor tedy doplouváme na Methanu. Na místě kotvíme v půl desáté a jdeme do restaurace na večeři. Norbi opět rybaří, Simonka šla spát, Zoja s |Larisou vaří zase nějakou ukrajinskou specialitua já s Vlastou ještě chvilku posedíme.

5.9.2017 23NM Poros – Ermioni

Ráno, opět až po deváté vstáváme a pomalu se chystáme vyplout. Já opravuju výtah kosatky a mladí courají po městě. Po proplutí Porosem konečně vytahujeme plachtu. Fouká zadobok a tak nám stačí kosatka na pohodlnou plavbu. Obeplujeme východní výběžek Peloponésu a kotvíme v zátoce, kde je malý bar. Vlastně je to bouda a karavan, ale najíst jsme dostali, tak není co řešit. Vlasta opět natáčí záběry z dronu. Na místě jsme až do odpoledne a pak odplouváme do Ermioni. Tentokrát míříme do přístavu, ale ten je beznadějně obsazený a proto odplouváme do města. Znamená to, že nebudeme mít elektriku. Vlastně ani vodu, protože tady teče tak pomalu, že je to na dlouho. Po zakotvení jdeme na večeři do již vyzkoušené restaurace. Po návratu na loď jdu spát, Vlasta ještě vyrazil naprocházkua Norbi chytá ryby. Vydržel to prý do čtyř do rána.

4.9.2017 18,9NM Methana (Vathi) – Poros

Večer jsme trošku poseděli v restauraci a tak ráno vstáváme až kolem půl desáté. Děláme snídani a po ní Vlasta vybaluje dron. Krásná hračka, která natáčí v rozlišení 4K. Co to je nevím, ale je to hodně. Natočil krásné záběry, časem z toho udělám nějaké video. Z Vathí odplouváme až před jednou hodinou. Nic nefouká a tak plujeme na motor až na Poros. Cestou se ještě zastavujeme na koupání v zátoce před Porosem. Zoja uvařila fazolovou polévku a já po ní lehce usnul. Po příjezdu na Poros jdeme na prohlídku města a na večeři.

3.9.2017 19,6NM Korfos – Epidavros – Methana (Vathi) 19,6NM

Vyplouváme v neděli, protože posádka přiletěla až v sobotu v noci. Ráno ještě nějaké nákupy na Korfosu, snídaně v Ostraku (jedna z místních restaurací) a můžeme vyplout. Počasí je přesně podle předpovědi, to znamená, že nefouká vůbec nic. Na motor plujeme na Epidavros, tam posádka jde prozkoumat potopené město. Po jejich návratu mířímě k Dimitrimu na oběd. Oběd se vydařil, nakonec proč si nedát k obědu chobotnici, rybu a smaženou Fetu. Dimitrij opět udělal na posádku velký dojem, všichni odcházíme spokojeni. Jelikož je ještě brzo, opouštíme Epidavros a míříme do Vathi. Sice mám obavy, jestli tam bude takhle odpoledne ještě volné místo, ale uvidíme. Z dálky to vypadá docela nadějně, nakonec je tam místa dost. Kotvíme hned na kraji mola. Všem se tenhle kouzelný přístav líbí. Zoja s Larissou vyráží na průzkum okolí, ostatní do restaurace na večeři.

---

Dámská jízda 26.8.-2.9.2017                             108,4NM

Milena, Gábina, Jana a Jana. Cestovatelky co už byly skoro všude, se rozhodly vyzkoušet plavbu na plachetnici.

1.9.2017 12NM Agistri – Korfos

Noc byla klidná a už před půl osmou jsou všichni na nohou. Lehce posnídáme a odplouváme na ostrůvek Kira. Tam po chvilce kotvíme v krásné zátoce. Koupání, oběd a po obědě spánek. Postupně usínáme úplně všichni, a na lodi to vypadá jako v noclehárně. Když se všichni vyspali do růžova, dámy si ještě uvaří káva a vyplouváme na poslední etapu téhle plavby, na Korfos.

31.8.2017 16,3NM Poros – Agistri

Celou noc hodně foukalo a fouká i po ránu. Dámy vyrazily na kávu a na nákup. Jelikož preferují spíše opuštěné zátoky, než městský ruch, vyplouváme. Vzhledem k síle a směru větru nemáme moc na výběr a kotvíme za chvilku v zátoce před Porosem. Ta je před severním větrem slušně chráněná. Na místě se všichni koupou, opalují a Milena chystá oběd. Pak nezbytná kávička z dovezeného kávovaru a můžeme vyplout. Plujeme na motor přímo proti větru. Asi po hodině plavby vítr polevuje, a tak vytahujeme plachty. Na plachty pomalu křižujeme směr ostrov Agistri. Na jeho severní straně jsou rozsáhlé mělčiny a malý přístav. V přístavu bohužel není místo, a tak kotvíme kousek před ním na hloubce tři metry. Bereme člun a s Janou a Janou míříme do města na nákup. Kupujeme základní potraviny (chleba, víno, cigarety) a jdeme na jedno točené. Nakonec si musíme dát dvě, protože mají jenom malé sklenice. Po návratu na loď zvedám kotvu a kotvím dál od břehu. Během naší nepřítomnosti Milena s Gábinou připravily lehkou večeři, takže sedíme v kokpitu a debužírujeme.

30.8.2017 13,1NM Hydra – Poros

V noci se dost rozfoukalo, točili jsme se na kotvě jak káča. Několikrát vstávám a kontroluji polohu lodě, to dělám i na mobilu. Ráno je zataženo a drobně prší, na moři před zátokou je vidět, že dnes opravdu fouká. Vytahujeme kotvu a plujeme živlům vstříc. Jakmile opustíme zátoku, na moři jsou vlny do dvou metrů a fouká v nárazech až 33 uzlů. Máme to přímo proti větru, a tak se tím postupně probíjíme. Čím blíže jsme Peloponésu, tím jsou vlny menší a plujeme o něco rychleji. Jakmile ale otočíme kolem východnícho výběžku poloostrova, ocitáme se opět na návětrné straně a vlny rostou. Díky tomu, že vítr poloostrov obtéká, i přesto, že jsme otočili o nějakých 110 stupňů, opět plujeme proti větru. Houpání je větší, protože tentokrát nám jdou vlny z boku. Vítr a vlny se utiší až u vjezdu na Poros. Vybíráme místo na kotvení, napřed se vyvazujeme na mole. Moc se mi to tam nelíbí, hlavně proto, že oba kotevní řetězy sousedních lodí míří před nás. Kotvu tedy vytahujeme a vybíráme jiné místo. Tam není žádný problém a za chvilku je loď bezpečně vyvázaná. Jdeme do města na oběd. Ten nás všechny nějak unavil, takže za chvilku je to v lodi jak v noclehárně. Odpoledne tráví posádka čas procházkou po městě, já se snažím něco udělat na lodi.

29.8.2017 16,3 Ermioni – Hydra

Tentokrát vstáváme už pře půl osmou a hned po snídani se některé dámy důrazně dožadují vyplutí. Potřebují rychle do vody. Ještě řešíme jestli budeme dobírat vodu, ale jelikož tahle posádka s vodou šetří a je to tady na dlouho, tak vyplouváme. Po koupeli mají už zase všichni dobrou náladu, dokonce už v deset hodin, dirigovám z paluby nalévám první dávku Metaxy. Na motor plujeme do zátoky na ostrově Dokos, tam Milena uvařila špagety Aglio olio. Sice neměla Chilli, ale i tak to bylo výborné. Z ostrova vyplouváme brzo odpoledne a ihned vytahujeme plachty. Fouká do 20 uzlů a dámy mají poprvé možnost si vyzkoušet stopačku. V kokpitu zůstávají pouze Jany, Gábina s Milenou jsou schované v kajutě. Křižujeme proti větru, na ostrov Hydra. Máme namířeno do zátoky Mandraki, protože v přístavu je stále ještě beznadějně plno. Ani zátoka není prázdná, ale daří se nám zakotvit přímo uprostřed na hloubce 23 metrů. Voláme vodní taxi a plujeme do města na večeři a na nákupy. Pro dámy je i jízda vodním taxíkem velký zážitek. Ono se není čemu divit, protože tahle přemotorovaná lodíčka, skáče na vlnách a vydává dost děsivé zvuky. Na Hydře si napřed dáváme pivo na osvěžení, pak je rozchod na nákupy. Konečně došlo i na zlatnictví. Když se po hodině opět scházíme, míříme do restaurace na večeři. Po večeři opět bereme vodní taxi. Potmě je zážitek ještě o poznání zajímavější.

28.8.2017 24,4 Poros – Ermioni

V zátoce byl úžasný klid a všichni se vyspali do růžova. Vstáváme opět před osmou hodinou a za chvilku máme na stole bohatou snídani. Někdo stihnul koupání už před snídaní, někdo po snídani. čeká nás plavba na Ermioni a tak za chvilku vyplouváme. Město Poros proplouváme na motor, ale hned u trosek staré pevnosti vytahujeme kosatku a na bočák plujeme na nejvýchodnější cíp Peloponésu. Hned za ním, u skaliska, které připomíná dvě sedící žáby opět kotvíme. Koupání a následuje příprava oběda. Vařená brambora, tzatziki a k tomu nakrájená zelenina. Chutné, rychlé, zdravé, bez větších nároků na vaření. Tohle je ideální způsob stravování na lodi. Po obědě míříme dál, napřed na plachty, ale asi po hodině vítr utichá, a tak zbytek plavby plujeme na motor. V Ermioni ve městě kotvíme u mola. Každá loď má svoje specifika, a třeba Magic Star, má drobátko složitější obsluhu kotevního vrátku. Jana jeho obsluhu po krátkém zaváhání zvládla na jedničku, nakonec na lodích jezdí pravidelně, tak se to od ní dá očekávat. Dámy během chvilky mění plavky za elegantní šaty, některé to doplní kloboukem a můžeme vyrazit na večeři. Všechny bravurně zvládly chůzi po lávce z lodi na molo, dokonce odmítaly asistenci. Věčeříme v restauraci s nádherným výhledem na moře.Po večeři jdeme projít městečko a už cestou se seznamujeme se slovenskou posádkou, ti kotví v přístavu. Děvčata mi hned dělají reklamu a slováci napřed nechtějí věřit, že jsme na lodi pouze v sestavě čtyři „baby“ a kapitán. Dokupujeme nějaké zásoby a vracíme se na loď. Ve městě kotví flotila Yacht Week, takže je tu trošku rušno.

27.8.2017 26,3 NM Korfos – Poros

V osm hodin jsou všichni vzhůru, na lodích voní káva. Skutečně na lodích, Jana a Jana spaly na Victorii, Gábina, Milena a já na Magic Star. Majitel Magic Star přijel i s novým startérem a s opravářem už v devět hodin a okamžitě se pustili do opravy. V jedenáct je hotovo a konečně můžeme vyplout. Všichni se těší na koupání, a protože zatím moc nefouká, plujeme na motor na ostrůvek Kira. Tam kotvíme v zátoce a jdeme do vody. Po koupání se Milena konečně dočkala a začala kouzlit u sporáku. Netrvalo dlouho, zavoněl česnek a máme před sebou hrnec špaget se zeleninou. Po obědě ještě jednou koupání a rovnou ze zátoky, odplouváme pouze s kosatkou směrem na Poros. Fouká bočák kolem 15 uzlů, vlny žádné, za chvilku jsem na palubě jediný, kdo nespí. Plavba krásně ubíhá, teď už námořnice se postupně budí, a řešíme, kde dnes zůstaneme na noc. Nakonec hážeme kotvu v zátoce asi míli před  Porosem. Zátoka je krásně chráněná před severním větrem, je to dobře, protože na konci plavby přece jenom přišli nějaké vlnky. Večeři chystá Jana s Janou, my ostatní, si pouze diktujeme, na co máme chuť. Sluníčko pomalu zapadá a zátokou se šíří téměř nepřerušovaný smích z naší lodi. Je dobře, že je veselo.

26.8.2017 Korfos

Po dvoutýdenní pauze vyzvedávám v sobotu v Korintu posádku. Jsou to čtyři dámy v nejlepších letech. Tentokrát ne na nádraží, ale přímo ve městě. Dámy přijely už v pátek a ubytovaly se v hotelu. V jednu hodinu jsme se sešli u přístavu a míříme na Korfos. Hned cestou je seznamuju s novinkama. To nejdůležitější je, že nepoplujeme na Victorii, ale na lodi Jeneau Sun Odysey 37,1 jménem Magic Star. U Victorie se objevil zatím blíže nespecifikovaný právní problém. Musel jsem proto sehnat jinou loď. Zatím pouze takhle stručně, v budoucnu to popíšu podrobněji. Důležité je, že plavba žádné posádky není ohrožena.

Po příjezdu na Korfos a po nalodění jdeme rovnou na oběd. Nálada je výborná, jídlo také, takhle to má být. Po obědě se chystáme vyplout. Bohužel nás zdržela menší závada na motoru. Zasekl se startér a malinko začal hořet. V lodích se hodně dbá na bezpečnost, hasičák do ruky a je po ohni. Vlastně jen trošku víc doutnal kabel. Než se usadil prášek z hasičáku, voláme majiteli lodě a ten začíná řešit nápravu. Posádka se jde koupat, aniž by si tím kazily náladu. V plánu byla návštěva Epidavru, dá se tam dojet autem, takže na večeři míříme tam. Dimitris opět nezklamal, jídlo a obsluha na jedničku. Po návratu na loď jsme ještě vypili trošku vína a šli spát.

---

Ámos by koukal, kam se jeho pokračovatelé vydávají                   130,7NM

Posádka: Jára, Simča, Lucie, Kačka, Pavel a Standa

Znáte ten vtip o učitelkách? Tak ten si tady tenhle týden vyprávět nebudeme. Jsou na palubě hned čtyři a k tomu jeden učitel. Ještě je tady s nima jeden normál, to znamené, že není učitel. Ten to alespoň dohání jako instruktor na táborech.

11.8.2017 19,9NM Vathi – Korfos

Malinko delší včerejší posezení nezanechalo na nikom žádnou újmu a po ránu všichni vypadají docela fit. Snídáme tentokrát v restauraci, dáváme si vejce se slaninou, omeletu a viděl jsem i nějaký jogurt. Všechny lodě postupně opuštějí tenhle malebný přístav a tak vyplouváme také. Okamžitě vytahujeme plachty a kormidla se opět ujímá Jára. Buhužel vítr dlouho nevydržel, proto plachty opět balíme a na motor míříme na Epidavros. Posádka si přímo tuhle zastávku u Dimitriho vyžádala. Objedváme většinou rybu, jen Standa si vybral kalamára a Pavel si dává salát. Po obědě se vracíme na loď a vyplouváme už na skutečně poslední úsek téhle povedené plavby. Cestou ještě zastavujeme na koupání. Posádka dělá na hladině na rozloučenou jakýsi obrazec a na závěr je ještě táhnu na laně za lodí. Vřískají u tohu jako poprvé a Simča nemá daleko i k ostřejším výrazům. Ten týden utekl docela rychle. Nádherně nám vyšlo počasí, většinou jsme pluli pod plachtama, hned na začátku bylo nádherné setkání s delfíny a užívali jsme i pohostinnost místních restaurací. Když jsem je před týdnem v Korintu nakládal a v autě se dozvěděl, co jsou zač, tak jsem malinko znejistěl, ale předsudky stranou, bavit se umí i učitelky, učitel a když to s nima vydrží normál Pavel, tak proč bych to nevydržel já. Tahle parta se nádherně vypořádala s mým heslem:

každý může plout:-).

díky bando a máte to za 1:-).

10.8.2017 17,6NM Methana – Vathi

Na Methaně jsme se zdrželi poměrně dlouho, protože toto místo nabízí několik zajímavých atrakcí. Mezi hlavní patří termální pramen vyvěrající pod silnicí a sirné prameny na druhé straně města. Než to posádka všechno oběhla, tak jsou dvě hodiny. Vyplouváme za silného větru, proto máme na hlavní plachtě druhej ref (refování je zmenšování plochy plachty). Užíváme si svižnou jízdu na klidné hladině bez vln. Posádka se už dá považovat za vycvičenou. Zvládá kormidlování lodi, včetně obratů při křižování. S postupujícím časem vítr slábne, a když  přestane foukat úplně, balíme plachty a uprostřed širé vodní hladiny skáčeme do moře. Po koupání následuje odpolední kávička a k tomu sladké pečivo. Posádka s pečivem myslela i na mě, ale na sladké moc nejsem, tak si můj kousek spravedlivě rozdělují. Blížíme se pomalu do civilizace, někdo chystá fendry, někdo lana, a někdo si holí nohy. V přístavu je pouze jedno volné místo, je sice zablokované člunem, ale poměrně jasně naznačujeme, že tohle místo je pro nás. Kotvíme pět metrů od jedné z mnoha místních restaurací, a všem se tenhle zapadlý kout moc líbí. Po večeři se věnujeme hraní společenských her. Napřed hrajeme kostky. Hra je to sice zajímavá, ale u kostek se těžko uplatňuje herecké nadání, jímž jsou dámy velmi štědře obdarovány. Proto na řadu přicházejí Aktivity. Všem bych přál vidět, jak solidní úča, předvádí při pantomimě žárlivou scénu. Po uplatnění hereckého talentu, je ještě třeba zapojit intelekt, proto Pavel vytahuje další kartičky. Smyslem hry, je dle postupné nápovědy uhádnout, co je na kartičce popsáno. V téhle hře, s mírným náskokem, pravděpodobně způsobeným menší konzumací vína, má z lehka na vrch Lucka. Večer plnule přešel v noc, restaurace se vypráznila, a tak se i posádka Victorie postupně přesouvá na loď k zaslouženému odpočinku před posledním dnem téhle plavby.

9.8.2017 16,6NM Hydra – Methana

Ráno na nic nečekáme, opouštíme zátoku a plujeme blíž k městu. Vítr už docela fouká a na hladině jsou i menší vlny. Posádka spouští člun na vodu a Pavel je postupně převáží na břeh. Vydávají se na snídani a prohlídku města. Já odplouvám o kousek níže a kotvím. Posádka se bude na palubu vracet až v jednu hodinu, tak mohu v klidu pospávat na lodi. V domluveném čase se vracím je vyzvednout. Vlny jsou o něco větší, proto je přelézání z člunu na loď zajímavější. Nakonec se všichni na palubu dostali, jen Pavel a Standa mají mokro v kraťasech. Uklízíme člun a vyrážíme směr Methana. Jelikož si posádka nedala na břehu oběd a někteří se jídla hlasitě domáhají, plujeme na motor a po krátké diskusi, kdo bude v těchto podmínkách za plavby vařit, se vařečky ujímá Kačka s Pavlem. Ostatní z kokpitu radí, jak správně postupovat. I přes ztížené podmínky dostáváme zanedlouho chutnou stravu, jen mám pocit, že Simča moc nejí, přestože měla největší hlad. Po obědě celá posádka postupně usíná. Když mineme východní cíp Peloponésu, vytahujeme kosatku a na zaďák plujeme k Porosu. Před Porosem plachtu balíme a městem projíždíme na motor. Je potřeba je trochu probrat a proto míříme do první, trošku kryté zátoky na koupání. Po koupání následuje kávička a teprve potom, můžeme vyplou. Plachty vytahujeme už v zátoce a na stoupačku proplouváme úžinu mezi Porosem a Peloponésem. Fouká slušně, loď má náklon cca 30 stupňů a jsou i mírné vlny. Po proplutí úžiny opět kormidluje Jára. Plavbu si všichni užívají, je to daleko atraktivnější, než poslouchat vrčení motoru. Před vjezdem do Methany balíme plachty a chystáme se na zakotvení ve městě. Posádka věší fendry, já si připravuju vyvazovací lana, Pavel si bere na starost kotevní vrátek, vše funguje jak má. Při přistání se na břehu nenašel nikdo, kdo by nám pomohl loď vyvázat, proto couvám až k molu a Standa vyskakuje na molo a loď vyvazuje sám. Na večeři jdeme do již vyzkoušené kavárny kousek od mola. Dáváme si skvělou pizzu a slané palačinky. K tomu točené, řádně vychlazené pivo.

8.8.2017 17,8NM Ermioni – Hydra

I přes nedalekou a hlučnou diskotéku, si ráno na nedostatek spánku nikdo nestěžuje. Já si na internetu kupuju letenku domů a Standa zatím zařizuje dotankování vody do lodi. Vzápětí se posádka vydává do města na snídani a nakoupit něco k obědu. Pak k lodi přichází místní výběrčí. Za stání a vodu, bez elektriky platím dohromady 6 €. Po návratu posádky vyplouváme. Fouká cca 15 uzlů. Máme to na takovou lepší stoupačku a moře je absolutně bez vln. Kormidlo bere do ruky Pavel, alespoň zase někde neusne. Doplujeme na plachty, až k ústí zátoky ostrova Dokos, tam skasáme plachty a nafukujeme dva velké nafukovací kruhy. Přivazujeme je k lodi na dlouhé lano. První to jde vyzkoušet Kačka, dlouho netrvalo a musíme se pro ní vrátit. Pak se ke Kačce přidává Jára a do vody jde i Pavel. Ten bedlivě sleduje, jestli děvčatům nehrozí nějaká újma.  Při dalším střídání na kruhy vylézá Standa a Pavel. Chlapi musí vydržet víc, tak přidávám plyn a pokouším se najet i na nějakou vlnu. Kluci dostali slušnej slanej klystýr, a tak vše balíme, a míříme do zátoky na ostrov Dokos, kde si uděláme oběd. K obědu budou ráno koupené, čerstvé krevety. Přípravy se ujímám já a doufám, že posádka bude spokojená. Naštěstí se toho na krevetách nedá mnoho pokazit, zmizely během chvilky, tak snad dobrý. Lodě se v zátoce různě obměňují, jedna připlouvá na plný plyn blízko břehu, pak se ozve docela velká rána a loď stojí na místě. Lidi na palubě popadali jak kostky domina, zastavili o hromadu šutrů pod vodou. Loď to na první pohled ustála a po chvilce kotví o kousek níže. Část mé posádky vyráží na břeh a zbytek se na střídačku koupe a opaluje. Po návratu turistů ze břehu přichází na řadu kávička a nějaké sladkosti. Zátoku opouštíme až před čtvrtou hodinou a na plachty plujeme na ostrov Hydra. U kormidla se postupně střídá Standa a Jára. Křižujeme proti větru a všichni si plavbu ve slušném náklonu užívají. Simča dost nahlasJ. Na Hydře kotvíme v zátoce východně od hlavního přístavu a jdeme do města na večeři. Po krátké diskuzi se všichni shodují na výběru restaurace a opět si můžeme užít báječnou řeckou gastronomii.

7.8.2017 24,2NM Poros – Ermioni

Noc na Porosu byla klidná, a tak ráno odpočatá posádka může vyrazit na další úsek plavby. Na motor proplujeme městem, ale hned za ním, vytahujeme plachty. Fouká nám do zad a pomaličku se posouváme dál. Když mineme nejvýchodnější cíp Peloponésu, zastavujeme v první vhodné zátoce a jdeme do vody. Část posádky si udělá lehký výstup na takové malé skalisko, ale zmoženi horkem se rádi vrací k vodě. Osvěží je až plavání zpět na loď, voda v zátoce je příjemně chladnější. Na lodi chystáme (Lucka) oběd. Jméno jídla si nepamatuju, byla to nějaká podušená zelenina a bylo to výborné. Po obědě zvedáme kotvu a ještě v zátoce vytahujeme plachty. Zpočátku se jen tak plácají, ale jakmile se dostaneme dál od pobřeží, tak se to výrazně zlepšuje. Na lodi probíhá téměř nekonečná diskuse o divadle, hercích a herečkách. Nevím jestli se jedná o reakci na zvolené téma, ale Pavel usíná spolehlivě a téměř kdekoliv. Zrovna při téhle debatě usnul na zádi, na koupací plošině. Zatím jediný člen posádky, který má zájem o kormidlování je Jára. Právě ona se přihlásila, že by zase ráda kormidlovala. Napřed se jí snažím vysvětlit, že kormidlovat na zaďák je spíš otrava, ale kormidlovat chce, tak proč ne. Pro malé zpestření na chvilku obracíme loď na stoupačku a v ten okamžik ožívají i ostatní. Loď se krásně nakloní a poslušně se rozletí po hladině. Je jasné, že musím chválit, ale kdyby všichni kapitáni po kurzu kormidlovali alespoň tak, jako učitelka ze základky, tak by to bylo fajn. Když někdo drží kormidelní kolo podruhé v životě a dokáže udržet špiónky ve správné poloze a dokonce i když je to rozhodí, se do správného směru vrátit, tak to pochvalu zaslouží. Těsně před Ermioni zastavujeme ještě jednou na koupání. Dámy asi tuší, že ve městě bude mnoho lidí, a tak se z lodi najednou stává lázeňsko kosmetický salón. Po chvilce hledání nacházíme vhodné místo na zakotvení a pod dohledem posádek z ostatních lodí couváme do mezery a vyvazujeme loď. Vždy se tady nejde někdo ochotný poradit, jak mám správně vyvázat loď. Před časem jeden z těhle radilů, ráno při odplutí zboural tři lodě, proto si dělám věci po svém. Mám tady ve městě vyzkoušenou restauraci, je na krásném místě s výhledem na moře a mají tady skvělého grilovaného kalamára, a tak nemám obavu, tohle místo posádce doporučit. Po večeři jdeme dál do města a tam potkáváme další českou spřátelenou posádku. Je to Ivan s rodinou a po silnici dorazila i Lucka, Honza a Daneček. Nechávám tedy svojí posádku na chvilku o samotě a s Ivanem a Luckou u pivka probíráme, co se nám zase kde přihodilo.

6.8.2017 22,6NM Epidavros – Poros

Už v osm hodin je na lodi docela živo, vylézám tedy také z kajuty. Po snídani, co nám připravil Pavel, na nic nečekáme a vyplouváme. Po chvilce zahlédneme kousek od lodě delfíny. Bohužel zrovna loví a o naši společnost evidentně zájem nemají. Podobná situace už byla včera. Je to škoda, ale delfíni si prostě poručit nedají. Chce to trpělivost a alespoň kousek štěstí. To pravděpodobně máme, protože asi za půl hodiny o kousek dál vidíme další delfíny a tihle už na nás zvědaví jsou. V celku ochotně k nám zamířili, a řadí se před špičkou lodi. Těžko popsat, co to udělalo s posádkou. Kluci to nějak ustáli, ale pančelky:-). Ono se není moc čemu divit, protože tahle setkání se opravdu neomrzí. Delfínů je osm, po očku nás sledují a předvádějí se. Když je to přestalo bavit a odplavali, vytahujeme plachty a v mírném větru pokračujeme dále. Vítr postupně slábne. Nechce se nám celý den motorovat, proto měníme cíl dnešní plavby a míříme na Poros. Cestou se ještě zastavujeme na koupačku v zátoce před Porosem u zčásti potopeného vraku. Bereme masky, šnorchly, ploutve a vyrážíme na průzkum. Bohužel je voda v této části zátoky zakalená a ve vodě toho není moc vidět. Nikdo z toho není nijak zklamaný a z vody se ozývá téměř nepřerušovaný smích. A ozývá se opravdu dlouho. Příčinu jsem neodhalil, sice tuším, ale jistotu nemám. Vysmátí a vykoupaní pokračujeme v plavbě. Máme to na Korfos už jenom kousíček a tak před čtvrtou hodinou kotvíme v zátoce. Posádka vyráží na pláž na kávu. Někdo ve člunu, ale většina plave. Když si užili koupáná a prý ne úplně nejlepší kávu, vrací se posádka na loď a postupně se vydáváme ve člunu na břeh na večeři. Po večeři ještě malá tůra po městě spojená s výšlapem k místnímu kostelíku, a pak je ještě třeba prozkoumat několik krámků s cetkama pro turisty. Asi se bude zkoumat i v budoucnu, protože zatím se nenakupuje, pouze se provádí rekognoskace terénu:-).

5.8.2017 12NM Korfos – Epidavros

Vypluli jsme asi ve tři hodiny. Využíváme ještě v zátoce u Korfosu slabší vítr a vytahujeme plachty. Téměř okamžitě se kormidla chopila Jára a po krátké instruktáži, kormidlovala samostatně. Všichni jsme byli rozehřátí z dlouhého pobytu na pevnině, a tak spouštím do vody lano. Napřed se na to učitelskej sbor tvářil dost nedůvěřivě, ale když to dámy vyzkoušely, chichotaly se u toho stejně jak žákyně před ukončením základní školní docházky. Už po několikáté je tahle první etapa stejná, ale tohle místo za návštěvu prostě stojí. Mám jistotu, že posádka dostane skvělou večeři za velmi přijatelný peníz. Není to na první den na lodi žádná velká vzdálenost a dá se od kotviště dojít i do města a navštívit třeba místní amfiteatr. Po skvělé večeři se posádka chystá na procházku do města a já, jelikož je loď bezpečně zakotvena, můžu jít taky. Před odchodem se ještě musíme vypořádat s dárkem od Dimitriho. Každý jsme dostali pořádnýho panáka nějaké místní kořalky. Na lodi si mají lidé pomáhat a to ve všech možných situacích. Nebudu to nijak zbytečně obsáhle popisovat, Pavel nám ten problém pomohl vyřešit. V amfiteátru se právě chystalo nějaké představení, ale odolali jsme a ještě se prošli do města. Po návratu na loď jsem musel udělat malou instruktáž, jak se obsluhuje lodní toaleta. Opravdu jsem nikdy nebyl na lodi, kde by byly čtyři učitelky, ale že s nima budu na jednom záchodě najednou, tak to by mě fakt nenapadlo.

---

Sám s děvčaty 29.7. – 5.8.2017                      77,9NM

Posádka: Bětka a Míša

3.8.2017 27,1NM Methana – Korfos

I na Methaně se odehrála podobná scénka s kotvou, naštěstí už jsem byl zase jenom divák. Tentokrát jedna loď odtáhla druhou od mola. Až nebude místo, tak to budu používat. Děvčata si dopoledne prohlédly město a odplouváme na Epidavros. Tam trávíme celý den a ještě v noci odplouváme na Korfos. Děvčata se budou poslední den plážovat na Korfosu a já stihnu vyřídit co je třeba.

2.8.2017 6,1NM Poros – Methana

Moc jsem se v noci nevyspal, vítr s lodí cloumal ze strany na stranu. Několikrát se jdu podívat ven a celou noc sleduji pohyb lodi v aplikaci na mobilu. Ráno, jako obvykle hned po snídani děvčata míří na pláž. Jelikož se situace nijak nezměnila, opět zůstávám na lodi. Když pár lodí odplulo, překotvuji blíže ke břehu a hlouběji do zátoky. Tam nebudou poryvy větru tak silné. Pečlivě si místo vybírám, je tady dost plno. Nakonec mám kolem sebe docela dost místa. Během chvilky je tady zajímavá situace. Odplouvající loď uvolnila kotvu lodě, na které nikdo nebyl, a ta volně splouvala na další loď. Její posádka se ji snaží udržet a ze břehu letí na člunu kapitán té uvolněné lodi. Obešlo se to bez škody a je zase klid. Jen vítr buší a buší. Vše sleduji jako divák, ale to se má brzy změnit. Jsem v lodi a slyším připlouvat loď. Jdu se tedy podívat a s údivem sleduju, jak „kapitán“ téhle lodi, spouští kotvu asi 15 metrů před mojí špičkou. Pravděpodobně si myslí, že moje kotva je někde pode mnou, nebo si nemyslí nic. Celý tenhle manévr provedl s větrem z boku. Prakticky okamžitě ho vítr začal na mě snášet. První pendl dal před mojí špičkou, u druhého už musel dát plný plyn, aby se mi vyhnul. S plným plynem uháněl do dáli i s mým řetězem. Když mě odtáhl asi o sto metrů, tak teprve zjistil, že má někoho ve vleku. Konečně zastavil, vytáhl kotvu na hladinu a jeho kolega skočil srdnatě do vody a pokoušel se řetěz uvolnit. Povedlo se to až za asistence dalšího kapitána, ten když to viděl, tak přispěchal na pomoc. Nemělo cenu, tady čekat, až se bude situace opakovat. Zvedáme kotvu a plujeme na Methanu.

1.8.2017 13,4NM Aegina (Perdika) – Poros

Po snídani Bětka s Míšou vyrazily na pláž. Strávily tam prakticky celý den. Já se věnoval lodi a dospávání spánkového deficitu z minulého týdne. Rozptýlením pro mě bylo přistání staršího manželského páru. Popisovat přistání, které trvalo třičtvrtě hodiny nemá cenu. Skončilo to odřenou lodí. Byl to docela smutný pohled, pán lehce v letech, značně nervózní. Jeho paní to chuděra oplakala a to ještě nebyl konec. Neustálým dotahováním kotvy ji pán prakticky vytáhnul a vítr loď snesl špičkou do boku. Místo toho, aby se z toho vytáhl motorem přes návětrné lano, tak pán právě tohle lano odvázal. Vyskočil jsem z lodi a shodil mu z pacholete i to závětrné. Alespoň mohl od mola odplout a manévr opakovat. Jak to celé dopadlo nevím, odpluli jsme také a míříme na Poros. Napřed kotvíme v zátoce hned za průlivem vpravo. Je tam totiž Lucka s dětičkama. Když si všichni společně vyhrály, zvedáme se soumrakem kotvu a míříme najít něco blíže civilizaci. Fouká silnej severní vítr a všichni se tady pokouší schovat. Daří se nám zakotvit na kraji skoro kryté zátoky na hloubce 14 metrů. Děvčata ve člunu míří na břeh, já v takových podmínkách zůstávám na lodi.

31.7.2017 12,7 NMMethana – Aegina (Perdika)

Probudil jsem se v osm hodin, vlastně mě probudilo mlácení jednoho z výtahů plachty o stěžeň. To znamená jediné, už v tuhle hodinu a na tomhle krytém místě fouká. Kouknu na předpověď a vypadá to, že bude foukat celý týden. Má foukat nějakých 25 uzlů s nárazy do 33. To je sice krásný vítr pro jachting, ale je to horší pro nezkušenou posádku. Se situací seznamuju Bětku s Míšou a zdá se, že tím nejsou nijak rozhozený. Bětka dokonce navrhuje, že můžeme zůstat v tomto přístavu. Tak zlé to zase není, stačí když se budeme držet schovaní tady za ostrovy. Vyrážíme tedy podle plánu směr Aegína. Zpočátku vítr není nijak silný, ale občas výrazně zesiluje v mezerách mezi ostrovy. Ve dvě hodiny už vplouváme do přístavu Perdika na Aegíně. Přístav je od větru ze severu relativně chráněný, takže nás nečeká žádný velký problém. Horší je, že už takhle brzy jsou prakticky všechna místa obsazená. Volno je pouze u betonového mola hned u vjezdu, ale tam jsou přímo pod molem obrovské balvany a nedá se zacouvat až k molu. Napřed tedy hážeme kotvu do vody s tím, že zůstaneme na kotvě a na břeh si doplujeme ve člunu. To je ale zbytečně nepohodlné a tak kotvu vyndaváme a lovíme další místo. Naštěstí odplula velká rybářská loď a odkryla jedno místo na kraji betonového mola z druhé strany. Za chvilku jsme na místě vyvázaný a děvčata mizí na pláž. Jsou to holky plážové. Musím je pochválit za práci s kotvou. Jde jim to výborně a už ví, kdy povolit řetěz a kdy je ho potřeba dotáhnout. To se jim bude do života hodit:-).

30.7.2017 8,6NM Epidavros – Methana (Vathi)

Strávily jsme den v zátoce na Epidavru, děvčata lenošily na pláži a hrály si s dětičkama z vedlejší lodě. Já měl čas na drobné opravy na lodi a pak jsem se, poprvé co jsem v Řecku zakoukal do knížky. Probudilo mě až tiché našlapování, Anička a Matěj v doprovodu Míši šli prozkoumat naší loď. Vyplouváme před třetí hodinou, máme to vlastně jen přes zátoku. Bereme poslední místečko, děvčata vzorně obsluhují kotevní vrátek, během chvilky jsme vyvázaní u mola. Tahle plavba bude více o koupání a opalování na plážích v blízkém okolí.

29.7.2017 10NM Korfos – Epidavros

Děvčata přijely na Korfos už ve středu a dobu do vyplutí trávily v mém bytě a na krásných místních plážích. Taky obdivovaly místní gastronomii. V pátek večer se k nám připojily na poslední večeři s Valachy. V sobotu se Bětka s Míšou, poté co Valaši opustili loď a já ji uklidil nalodily. Každá má vlastní kajutu, takže prostoru budeme mít všichni dostatek. Vyplouváme až před šestou hodinou na Epidavros. Plavba trvá něco málo přes dvě hodiny a pomalu děvčata seznamuju s lodí, co jak funguje, kde se zapíná sprcha, jak se obsluhuje lodní toaleta a tak dál. K Epidavru připlouváme se soumrakrem, kotvíme vedle další lodě s českou posádkou a spěcháme na večeři k Dimitrimu. Dáváme si salát, skvělou čerstvou rybu a chobotnici.  O zábavu se nám během večeře starají dvě děcka z vedlejší lodi, Anička a Matěj. Zvlášť Anička vypráví tak, že se skoro nenadechuje. Pro učitelku ze školky a studentku s podobnou praxí to ale není žádný problém a večer příjemně ubíhá. Po večeři se vracíme na loď a jdeme spát. Pro děvčata je to první noc na lodi a jsou na nich vidět mírné obavy, hladina je jak zrcadlo, takže není čeho se bát.

---

Jachtinghošigutentag 22.7. – 29.7.2017                        136,1NM

Posádka: Tomáš, Luboš, Radek, Gabča, Verča, Tomáš

tahle posádka si zaslouží podrobnější popis. Tři tátové těsně po pubertě a tři náctiletí potomci vyrazili na plachetnici do Řecka. Od prvních okamžiků mám pocit, že jsem se ocitl v pokračování filmu „S tebou mě baví svět“, do kterého režisér obsadil postavy z filmu „Kurvahošigutentag“. To první proto jak dokáží blbnout, to druhé, protože jsou to Valaši jak z učebnice od Jiráska.

28.7.2017 19,8NM Methana – Korfos

Začíná poslední den s touhle posádkou odkojenou Bečvou, nebo spíš vínem a slivovicí. Vyplouváme po desáté. Na chvilku vytahujeme plachty, pak motorujeme. Zastavujeme u jednoho skaliska na Agistri a jdeme se vykoupat. Stojíme na dvaceti metrech hloubky a tak jde do vody celý řetěz kotvy. Místo jsme důkladně prozkoumali a můžeme vyrazit na poslední úsek téhle povedené plavby. Ještě malé vzrušení se zaseklou kotvou, ale ta si nakonec dá říct a plujeme. Tomíno vaří, tentokrát špagety „Aglio olio“. Dost často jsem tento týden psal o jídle na lodi. Uzavřít to můžu jen tím, že tahle parta vytáhla laťku hodně vysoko. K tomu výkonu je dotáhl právě Tomíno, ostatní mu sice zdatně sekundovali, ale Tomíno přece jenom vyčníval. Pak jsem také podstatně častěji než jindy zmiňoval dodržování pitného režimu. Nejsem příznivcem popíjení alkoholu na lodi, a sám nikdy během plavby nepiju. Během tohoto týdne se přece jenom na lodi něco vypilo, ale ani jednou jsem nemusel nikoho v konzumaci brzdit. Nakonec Valaši jsou asi víc trénovaní a tuhle disciplínu zvládají na jedničku. Musím pochválit i ty dvě čtrnáctky. Otcové jim jdou dobrým příkladem a tak i přes takhle kritický věk se s nima dá normálně fungovat. Ještě si budu muset pár hodin dávat pozor, abych se zase nestal terčem nějakého vtípku. Jsme na Korfosu, čeká nás společná večeře, poslední noc pro posádku na lodi a zítra vyrazí autem do toho veselého kouta naží zemičky.

27.7.2017 20,9NM Hydra – Methana

Ráno si na proběhlou noc nikdo nestěžuje, všichni spali dobře. V zátoce sice foukal silný vítr, ale byli jsme alespoň částečně schovaní před vlněním moře. Někteří noc na kotvě v těchto podmínkách považují za zajímavou zkušenost. Vyplouváme a máme v plánu se zastavit ještě na pláži na koupání. Jakmile opustíme zátoku, je jasné, že z koupání nic nebude. Vítr výrazně zesiluje a zvedají se vlny. Míříme tedy směrem na Peloponés. Mladí jsou v kajutě, ale pravděpodobně tam dlouho nevydrží. Vlny jsou nepříjemně krátké a loď se kolébá jak kačena. Plujeme na zadobok, ale bez plachet. Posádka fasuje vesty. Jedná se pouze o preventivní opatření, ale je lepší být připraveni. Kluci si plavbu užívají, nikomu nevadí, že nás občas opláchne vlna, která se rozplácne o bok lodi. Verča a Gabča jsou za chvilku s náma v kokpitu. Vesty mají na sobě, cvakneme je harnessem k vantu lodi a mohou si to taky pořádně užít. Žádná nervozita na nikom není patrná, jen Tomáš se začíná projevovat nějak zvláštně. Téměř na cokoliv, co řekneme, začne notovat nějakou písničku, bohužel bez not. Pravděpodobně to bylo moc i na Neptuna a tak najednou vítr utichá a moře se celkově zklidňuje. Když jsme minuli východní výběžek Peloponésu, vytahujeme plachty. Někdo si s náma asi hraje, protože vítr prakticky úplně lehá.  Zvedá se zase až v okamžiku, kdy těsně před vjezdem na Poros, kotvíme u pláže. Posádka jde na pláž a do restaurace. Vrací se asi po dvou hodinách a můžeme doplout na Methanu. Protáhneme se na motor přes Poros a za necelou hodinku kotvíme v Metnaně u městského mola. Posádka vyrazila k termálnímu pramenu, ale došla jen do první restaurace, která byla ještě opačným směrem. Po chvilce jsem je tam objevil, když jsem si šel něco koupit. Začali jsme pomalu, ale poseděli jsme docela dlouho. Na lodi jsme ještě pokračovali v klábosení. Udělal jsem malou chybu, protože jsem šel spát jako první. Gabča s Verčou pod velením Luboše začaly škodit. Napřed se pokusily pomalovat Radka, ale ten se bohužel probudil. Proto soustředily pozornost na mojí kajutu. Spal jsem jak děcko a vůbec netušil, že mi něco malují na nohu. Normálně si lýtka po ránu neprohlížím, proto mě musely ty dvě pachatelky upozornit, asi se nemohly dočkat. Nepatřím mezi fotbalové fanoušky, ale ode dneška bych mohl vést kotel Baníku. Na noze mám totiž nápis „mistr ligy na devět“ v původní formě.

26.7.2017 19,5 NM Ermioni – Hydra

Vstáváme před devátou hodinou a pomalinku se chystáme vyplout. Na dnešek máme naplánovaný pouze malý přeskok na Hydru. Nebyl jsem si jistý, jestli se v Ermioni na městském mole něco platí, platí. Těsně před vyplutím přišel výběrčí a vyžádal si 1,5€. Ještě jsem ho upozornil, že bereme vodu, prý je v ceně. Samozřejmě nám to nevadí. Včera, když jsme večer kotvili, tak tady byla jen jedna mezírka, akorát na naší loď. Podle kotevních řetězů zakotvených lodí, bylo zřejmé, že někomu řetěz přehodím. Dávám tedy kotvu co nejdále a vyvazujeme se u mola. Ráno na to upozorňujeme kapitána lodi vedle. Radek jde do vody a hlásí, že náš řetěz je opravdu přes ten od lodi co stojí po našem levoboku, ale ten je pro změnu přes řetěz lodi po našem pravoboku. Je jasné, že jsme na vybranou neměli. Pokud dodržíme opačné pořadí, jako při kotvení, nebude to problém. Odplouváme tedy jako první. Něco fouká, vytahujeme plachty a dokonce se nám daří předjet loď, kterou kormidluje paní v domácích šatech. Bylo to trošku hubené vítězství, ale každý bodík dobrej. Chvilku se vezeme na plachty, a pak míříme na ostrov Dokos. Na první pohled je tu nádherná zátoka. Kotvíme kousíček od břehu a chystáme se do vody. Verča si chtěla skočit ze špičky lodi a skřípla si prst u nohy pod kotevní dvířka. Odnesla to část nehtu a na palubě proběhla sice malá, ale docela dlouhá operace. Verča byla statečná, měla dokonalou podporu vrstevníků, Luboš vypadal jak zkušený operatér, jen Radek a Tomáš nedostali žádnou funkci, tak kibicovali. Zátoka byla sice nádherná, ale ve vodě plavala spousta odpadků a tak zvedáme kotvu. Tomíno opět vaří, jen si trošku stěžuje na houpání. Během chvilky máme na talíři špagety a k tomu salát. Jídlo je za malý okamžik v nás, nádobí umyté a uklizené, plujeme pomalounku na Hydru. Mladí vyspávají v salónu, Tomáš v kokpitu, jen Radek a Luboš se drží žebříku za lodí a máchají se ve vodě. Vydrželi tam hodně dlouho, nakonec jsem je vlastně musel z vody vyhnat, protože jsme na Hydře. Vymýšlím jak dostat celou posádku na břeh. Hydra je krásná, ale zakotvit v místní maríně se prostě nedá, ta je přecpaná snad od rána. Přece jenom na kraj přístavu nakoukneme a pokoušíme se vyvázat k vlnolamu z obrovských balvanů. Couvám až k vlnolamu, Luboš hrdinně skáče na nejbližší kámen a omotává lano kolem kamenů. Radek dotahuje kotevní řetěz, ale je tu hloubka a kotva nedrží. Musíme tedy manévr přerušit a odplout. Motají se tady s náma další dvě lodě, proto raději vyklízím pole a míříme o kousek dál, do zátoky asi jednu NM východně. Ta je sice taky dost plná, ale na jejím konci si nacházíme místečko a kotvíme. Do zátoky zajíždí vodní taxi a tak je celá posádka během chvilky na cestě na do města. Posádku vyzvedávám přímo v přístavu v osm hodin. Odplouváme malý kousek od přístavu a kotvíme před jednou z pláží. Kluci vytahují žolíky a trvají na odvetě. Asi funguje nějaká spojitost mezi hraním karet a větrem. Jakmile začneme hrát, zvedá se vítr a hru nám to docela komplikuje. Chvilku to vydržíme, ale pak to musíme zabalit. Vítr postupně sílí a zvedá vlny. Stojíme na bezpečném místě, ale strávit tady noc, by nebylo pro posádku dost pohodlné. Zvedáme tedy kotvu a přesouváme se o jednu míli západně. Tam je alespoň částečně krytá zátoka. V zátoce kotví asi šest lodí, proto musíme stát víc vepředu. Je tmavá noc, měsíce jen srpeček, není toho při kotvení moc vidět. Se zakotvením jsem spokojený až na druhý pokus. Máme ve vodě dostatek řetězu a jsme bezpečně daleko od ostatních lodí. Noc je opravdu větrná, chvílemi vítr píská ve vantech. Před vlněním nejsme chráněni úplně, ale rozhodně se to dá vydržet. Během noci několikrát kontroluju naší polohu, ale kotva drží jak přibitá. Posádku čeká zajímavější noc.

25.7.2017 39NM Aegina – Ermioni

Každý den začínám snídaní, proto to pro tentokrát vynechám. Prostě se tady vaří skvěle a nebudu vám dělat chutě. Vyplouváme hned, jak jsme snědli chleby s rybí pomazánkou. Ještě ve výjezdu z přístavu domlouváme cíl, kde dneska hlavy složíme. Možná jsme do hovoru zabraní až moc, protože se k nám blíží rybářská lodička, vracející se z lovu. Rybář má asi velký úlovek, ani on netuší, že jsme na kolizním kurzu. To zjišťujeme, když se mu vyhýbáme a vidíme, že buď píše manželce, co chytil, nebo milence, že už se vrací. Každopádně je zahleděný do mobilu, když nás konečně zaregistruje, omluvně na nás mávne, aniž by tušil, že původně měl přednost on. Fouká docela příjemný vítr okolo deseti uzlů, vytahujeme ven vše, co máme a vypínáme motor. Nakonec jsme se společně rozhodli pro sice dost vzdálený cíl, ale dává nám to možnost si cestu zpět hezky rozkouskovat a přitom navštívit další zajímavá místa. Máme to na stoupačku, křižujeme proti větru tak, abychom obepluli ostrov Poros z východní strany. Mladí mají piknik na přídi, kluci v kokpitu také dodržují pitný režim, cesta nám příjemně ubíhá. Na špičce bylo přece jen asi velké horko, Verča s Gabčou se dožadují koupání. Jsme zrovna kousek od jednoho skaliska, tak se pokusíme zakotvit. Skály tu padají kolmo do vody a stát s kotvou na hloubce dvaceti metrů, kousek od skal není nic příjemného. Volím raději stání na místě s motorem. Všichni se hrnou do vody, hlavně Radek, ten si vodu přímo užívá. Dnes byl opět několikrát ve vodě na laně. Ani později narozená část posádky to nedala víc jak jednou. Kouzlo tohoto místa je v jeho špatné přístupnosti. Kluci ve vodě nacházejí krásnou hvězdici a vzápětí Luboš nádhernou asi dvaceticentimetrovou mušli. Potopil se pro ní Radek a tak mají body oba. Tomíno ještě před koupelí připravil oběd, tak se mohou všichni lovci i plavci ihned po návratu na palubu nakrmit. Ve všech se probudila lovecká vášeň, proto hned po obědě Tomáš starší vybírá zátoku a sám do ní zajíždí. Tentokrát žádnou trofej na palubu nepřinesli. Postupně se všichni nechávají ukolébat pohupováním lodi a usínají. Co může být zdravější, než několikrát denně koupel, dobré jídlo a dostatek spánku. Do Ermioni připlouváme v půl devátý. Vybíráme jedno z posledních míst u mola a po zakotvení jdeme na večeři. S výběrem restaurace není problém, je z čeho vybírat. Tentokrát převažuje grilovaný kalamár. Dost slušná porce, za 9€ i s hranolkama. Kalamára si objednává Tomíno, Radek a já. Luboš si dává rybu a Verča kuře napadrť. Tomáš s Gabčou někde courají po městě a tak si objednávají, až když máme dojedeno. Po večeři se zvedáme a přesouváme se k lodi. Tam ještě sedneme na chvilku na vínko, je naplánovaná odveta v žolíkách. Udělali jsme několik drobných změn v pravidlech, vlastně jsme jen zavedli logiku v rozdávání, snímání a vynášení. Hra byla tentokrát podstatně vyrovnanější, a protože jsme ji museli ukončit kvůli větru, který nám obracel karty, nebudu zveřejňovat výsledek. Když jsme nemohli hrát karty, tak jsme se ještě zašli podívat do přístavu a dali si tam sklenku červeného. Během pobytu na lodi se potkávám se spoustou zajímavých věcí. Tahle parta, respektive Radek mě učí, rozpoznávat jednotlivé chutě vína. Někde je cítit broskev, jinde černý rybíz, někde dokonce vanilka. Vůbec netuším, proč to do toho vína cpou. Já si až doteď myslel, že se to dělá jen z vinné révy. Člověk se prostě pořád něco učí.

24.7.2017 16NM Methana – Aegina

Tentokrát začínáme palačinkama s marmeládou a nutelou. Pro změnu u sporáku kouzlil Tomáš starší. Posílal nám do kokpitu jednu palačinku za druhou a skoro to vypadalo, že to nebude mít konec. Po snídani vyplouváme směrem na Aegínu. Ještě na Methaně, na jejím západním pobřeží vybíráme zátoku, kotvíme a jdeme do vody. Padesát metrů od břehu je hloubka sto metrů, ale blíž pobřeží je malá plošinka, na kterou kotvu můžeme položit. Vůbec nic nefouká, tak nás na místě drží pouze váha řetězu. Místo jsme důkladně prozkoumali a na motor vyplouváme dál. Další zastávka na koupání je na Agistri, v zátoce s malou jeskyní. I tady jsme pobyli asi hodinku a opět na motor míříme k cíli dnešní plavby. Mladší část posádky si dala do vody člun a tak je zapřaháme za loď a táhneme je za sebou. Aby toho koupání nebylo málo, zastavujeme ještě jednou. Konečně se zvedá alespoň mírný vítr a tak si poslední kousíček plavby můžeme užít pod plachtami. Mám na palubě ještě jednoho kapitána a tak si dáváme jen tak pro zábavu několik réček. Omladinu plavba na plachty nijak neuchvátila, ale starší kluci se docela baví. Loď pluje v mírném stabilním náklonu a Radek, který měl před plavbou menší obavy, běhá po lodi jak modelka na přehlídkovém mole. Postupně se dostáváme před vjezd do přístavu na jižní části Aegíny, startujeme motor, kasáme plachty a připravujeme se na přistání. Posádka je sehraná, Gabča s Verčou vážou fendry, Tomáš obsluhuje kotevní vrátek, vše funguje na jedničku. Přístav je to sice malý, ale nechali nám tady krásné místo přímo u mola. Loď je vyvázaná, posádka vyráží do vesnice na průzkum a na kávu. Po návratu využívají mladí molo a skáčou šipky do vody.  Vlastně při rozeběhu je šipka naplánovaná, a pak se protě uvidí. Jednou to plácne víc, jindy méně. Z kuchyňky se opět line libá vůně připravované večeře. Málem bych zapomněl zmínit dnešní oběd, který připravil Luboš. Dostat po měsíci v Řecku topinku z českého chleba s opečeným Hermelínem, je zážitek podobný nejdivočejším snům chlapce v pubertě. Aby to nebylo pouze o jídle, tak večeře v podání Luboše byla opět výborná. Den končíme decentním posezením v jedné z místních restaurací. To decentní posezení se zvrtlo v okamžiku, kdy Tomáš vyndal karty. Byl to opravdu nelítostný boj. Utkali jsme se v sestavě Tomáš, Radek a já. Hra byla hodně vyostřená, vůbec jsem netušil, jak mohou být žolíky napínavé. Asi to bude tím, že jsem je nehrál přibližně 35 let. Z počátku jsme měli nějaké nejasnosti v pravidlech. Vše se vyjasnilo v okamžiku, když jsem zjistil, že se jedná o verzi pravidel Fulnek. To má v malíku Tomáš a tak se mu docela dařilo. V soboji Valachů proti matičce Praze jsem urval slušné druhé místo. Byl jsem s tím spokojený, protože tým Valachů předvedl hodně nevyrovnané výkony. Deník nepíšu proto abych někoho pomlouval a Radek se dožaduje odvety. Víc bych se v tom nebabral.

23.7.2017 9,9NM Epidavros – Methana (Vathi)

Už před osmou je celá loď vzhůru. Tomáš mladší si stoupá ke sporáku a postupně vyrábí hemenex pro celou posádku. Snídaně byla výborná, od 16letého kluka super výkon. Po snídani si slečny vyžádali muziku a tak den začínáme discotékou. Když jsme snědli, co jsme dostali, všichni naskákali do vody a užívali koupání v prázdné zátoce. Omladina doplula v člunu pro Frapé, pak posádka zavelela k odplutí. Vodní hladina je jak zrcadlo, musíme motorovat. Aby nebyla nuda, pouštím do vody lano, Radek, Gabča, Verča a Tomáš skáčou do moře. Napřed je necháme se lana chytit, lehce přidat plyn, následuje jekot a děvčata řeší, jestli si držet plavky, nebo lano. Luboš tady v minulosti už plul a dává nám tip na malý rybářský přístav Vathi,  na západní straně Methany. Je to opravdu nádherné místo. Vejde se sem tak 10 – 12 lodí, jsou tu dvě krásné restaurace, tady se nám bude líbit. Tomáš junior s Radkem chystají v lodi oběd, a ostatní jen tak lelkují. Kluci původně plánovali zpracovat maso z toho malého nákupu, ale po letmé čichací zkoužce rozhodli, že bude chobotnice. Maso šlo do vody na háček s umělým krabem, na talíři nám místo toho přistály těstoviny s párkem, připravené na osmahnuté slanině, k tomu salátek a samozřejmě nemalé množství vína. Chobotnice bude později, tedy pokud má ráda vepřovou kotletu a kuřecí prsa. Do večeře se kupodivu neodehrálo nic dramatikého, střídáme koupání a spánek, je to fuška to všechno stihnout. Do sedmi hodin se chobotnice do připravené bašty nepustila, musíme na večeři do restaurace. Lovím v jídelním lístku co si dám, aniž bych tušil, že je rozhodnuto. Prý mám objednaného mečouna a pokud se mi to nelíbí, můžu dostat sardinky. Nevím jak to dělají, ale dostáváme prezent od majitelky restaurace hned na začátku. Cuketové placičky a kyselou rybu s česnekem. Tohle se dá vydržet:-). Mečoun  byl skutečně excelentní a nakonec nám původně objednané porce, stačily pro všechny. Střídavě se k nám připojuje kamarád kapitán Ivan. Dorazil za náma se svojí posádkou. Ivan je Ostravák, kluci to nemají do Ostravy daleko, tak se postupně řeč stáčí na fotbal a samozřejmě na Baník. Popilo se u toho něco vína, mám pocit, že znám všechny sestavy Baníku za posledních 15 let. Chtělo by to trošku větru, aby dostali intenzivnější jachtařské zážitky.

22.7.2017 11NM Korfos – Epidavros

Valaši přijeli už v pátek do Korintu po vlastní ose, zůstali na hotelu a jsme domluveni, že na Korfos dorazí kolem poledne. Nakonec dorazili až před čtvrtou hodinou, ale podle jejich vyprávění, už jen to, že dorazili se dá považovat za velké vítězství. Měli poměrně dobrodružnou cestu. Už v Maďarsku zvolili jižanský způsob jízdy „nárazník na nárazník“. Odnesla to značka a výměník klimatizace. Na Srbsko – Makedonské hranici mají blíže nespecifikovaný problém s jedním pasem, ale to nebrání Tomášovi si na celnici, na starou celnici zatroubit. Konečně jsou v Korfosu a můžou se nalodit. Normálně si veme každý batoh, skočí na loď a může se plout. Tady bylo potřeba napřed na loď nastěhovat vinotéku, najít bezpečné místo pro mnoho litrů slivovice a uložit asi tři nákupní vozíky jídla do 50litrové lednice. Nakonec se pro všechno nějaké místo našlo a vyplouváme. Zpočátku na motor, pak nám to dá chvilku na plachty a zase motor. Už po cestě zastavujeme na moři na koupání. Všichni se baví skákáním z lodi a stylem některých skokanů. Přesouváme se k Epidavru a jdeme opět do vody. Vybaveni šnorchlem a maskou prozkoumávají zbytky potopeného města pod hladinou. Den končíme večeří u Dimitriho. Z jídla jsou nadšení, opět máme chobotnice, ryby, saláty. Ještě krátké posezení na palubě, tak zhruba na dva litry červeného a každý si hledá kout kde hlavu složí.

Újezďáci na moři 15.7. – 22.7.2017             96,1NM

Posádka: Ivča a Zuzka, moje žena a dcerka. Gábina Rosťa, Max a Mia, přátelé z Vysokého Újezda

21.7.2017 12NM Epidavros – Korfos

Mám po dlouhé době možnost trávit alespoň týden s rodinou, ale musím v pátek ještě podepsat nějaký dokument a to jde v Řecku pouze na úřadě. Naštěstí může mojí posádku převzít kolega kapitán Ivan. Strávili den na pláži v Epidavru koupáním a lenošením. Já mezitím lítám po Korintu z úřadu na úřad. Po návratu na Korfos vyhlížím na obzoru kde se objeví moje loď. Naštěstí to dlouho netrvá a Victoria kotví na Korfosu. Tím pro všechny vlastně dovolená končí. Začíná balení kufrů, je potřeba vše naskládat do auta ještě večer, protože ráno vyrážíme na nádraží do Korintu přet pátou hodinou. Večer jsme si dali poslední společnou večeři na Korfosu a s v ědomím brzkého vstávání, před půlnocí jdeme spát.

20.7.2017 22,7NM Methana – Epidavros

Ráno po snídani jdeme k sirným pramenům. Cestou míjíme lázně, ty vypadají, že nikdy nebyly otevřené. Asi nikdo neměl důvod za koupání v sirné lázni platit, když o kousek dál vyvěrají ty samé prameny přímo do moře. Do jistě ozdravné koupele jde Gábina, Rosťa, Zuzka a Mia. Já s Ivčou a Maxem zůstáváme na bbřehu a postupně se od ne zcela vonícího místa vzdalujeme. Nikam nepospícháme, máme před sebou krátkou etapu a tak si dáváme kafíčko a  jen tak pozorujeme tohle ospalé městečko. Městské molo opouštíme až po jedné hodině. Fouká svěží vítr od severu. Vytahujeme plachty a stoupáme ostře proti větru. Jak se postupně dostáváme dál od pobřeží, začínají se dělat vlny a plavba je o dost zajímavější. Skoro všichni si to užívají, pouze Mia si ještě nezvykla. Nedá se nic dělat, musíme plachty skasat a nahodit motor. Motorujeme tedy směrem na Agistri, dnešní náš cíl. Jsme předběžně domluveni s Ivanem, že se tam naše lodě potkají. Proto mu volám a dozvídám se, že přístav je beznadějně plný a tak měníme cíl a míříme na Epidavros. Tam máme jistotu výborného jídla. Po souši ještě přijíždí Lucka se svojí posádkou a tak je tady výrazná převaha čechů.

19.7.2017 17NM Aegina – Methana

Na Aegině se všem moc líbilo, a tak vyplouváme až kolem poledne. Míříme do zátoky na ostrůvek Moni Eginas. Fouká svěží vítr, zátoka je přímo na návětrné straně ostrova, proto měníme plán, vytahujeme plachty a plujeme na ostrůvek Ekkligsia Agii Theodori. Cestou si užíváme krásnou stoupačku a kormidla se ujímá moje jedenáctiletá dcerka Zuzana. Nebudu nudit tím, jak je skvělá kormidelnice, ale docela jí to jde. Horší je to s maminkou, tak je schovaná v kokpitu a na palubu se jí moc nechce. Využívá situace a pečuje o malou Miu, ta se při náklonu lodi také bojí. Kotvíme na závětrné straně ostrova a všichni skáčou do vody. Rosťa je objevitel a proto bere člun a pořádá výpravu na ostrov. Po dlouhé době je na lodi chvilku klid a ticho-). Asi po hodině se výprava vrací na loď a já se chystám vyplout. Hned jsem zastaven posádkou, teď je na řadě pití kávy. Když můžeme konečně zvednout kotvu, musí Rosťa do vody a kotvu uvolnit. Je tady skalnaté dno a kotva drží za kámen. Vysvobozeni plujeme pouze s kosatkou na zaďák na Methanu. Těsně před městským přístavem balíme kosatku a na motor vplouváme za vlnolam a hledáme místo na zakotvení. Všude je dost plno a i proto, že lodě jsou zakotveny dost daleko od sebe. Vybírám největší mezeru a gestikuluju na kapitány dvou katamaránů, ať nám udělají místo. Zpočátku se jim moc nechce, ale nakonec nám tam nějakou mezírku nechali. Když už jsme vyvázaný u mola, vyrážíme se vykoupat do místního termálního pramene. S pocitem té nejlepší péče a tělo jdeme na večeři do již několikrát vyzkoušené restaurace. Děti volí pizzu, dospělí slanou palačinku.

18.7.2017 20,4NM Korfos – Aegina

Je před náma další den a doufáme, že nás už žádná další závada nečeká. Vyplouváme po poledni a užíváme si pohodového jachtingu ve větru kolem 15 uzlů. Po hodince plavby zastavujeme na Agistri na koupání. Vítr o něco zesílil a i když jsme schovaní na závětrné straně ostrova, tak se v zátoce dost točí. S ním se samozřejmě točí kolem kotvy celá loď. Zátoka není moc velká, kotvíme na deseti metrech hloubky a občas se dostáváme dost blízko skal na břehu. Posádka se jde koupat, já pro jistotu zůstávám na lodi.

17.7.2017 12NM Epidavros – Korfos

Ráno nemáme na lodi nic k jídlu a tak okamžitě po probuzení posádky zvedáme kotvu a míříme do přístavu ve městě. Těsně před vjezdem do přístavu najednou zhasíná motor. To nevypadá vůbec dobře. Okamžitě obracím loď od břehu a vytahuji plachty. Jako na potvoru nic nefouká, lovím každej závan větru a pomalu se posouváme od břehu. Najetí na břeh nám nehrozí a můžeme řešit co je s motorem. Startér funguje, motor vždy naskočí, ale okamžitě zhasíná. Rosťa pumpuje ručně naftu motoru a po chvilce motor naskočí a běží jako za mlada. Asi tam byla nějaká bublinka, hlavně že už je to za náma. Dobrých deset minut nás motor v této iluzi nechává, ale pak opět zhasíná. Zkoušíme znovu napumpovat naftu, motor běží. Začalo foukat a tak na plachty míříme na Korfos. Na místě je kolega kapitán Ivan, připravený mi asistovat na mole při přistání na plachty. Před přistáním opět startujeme motor, jelikož běží, stahuju plachty a přistávám s motorem. Na molo dorazil i další z místních čechů Honza. Kontrolujeme celou palivovou soustavu, ale nic neobjevujeme. Motor běží hodinu v kuse a tváří se, že se nic neděje. Je pozdě odpoledne, tak nemá cenu nikam vyplouvat, pro dnešek zůstaneme na Korfosu.

16.7.2017 12NM Korfos – Epidavros

Ráno na nákupy, potom dělám snídani, a když jsou všichni nasyceni, odvazujeme loď a vyplouváme. Fouká slabý vítr, vytahujeme plachty a užíváme si pohodového plachtění. Opět je nejživější Mia, tak ji házíme přes palubu. Tohle šídlo se ničeho nebojí a s klidem se nechá ve vestě vléci za lodí. Ve čtyřech letech je to od ní slušnej výkon. Po dvou hodinách plavby házíme kotvu u potopeného města a jdeme šnorchlovat. Na místě je narváno jak ve vířivce v aquaparku, dětem to moc nevadí, já prchám na loď. Když se všichni vrátili na palubu, posouváme se o pár metrů k plážové restauraci Dimitrise. Stojíme na kotvě, proto musíme na břeh ve člunu. Večeře byla výborná, měli jsme chobotnici, kalamáry, tuňáka na grilu, salát, čerstvou rybu a ještě spoustu různých dobrot. Po večeři se přesouváme na loď. Zvedá se vítr, mraky houstnou a občas v dáli zahřmí. Bouřka se blíží a asi se nám tentokrát nevyhne. Moře je sice zvlněné ale kotva drží výborně, můžeme jít s klidem spát. Teda všichni asi nešli s klidem, ale spát šli. Bouřku jsme přestáli bez větších problémů, pouze jeden blesk byl o dost blíže, než si kdokoliv přeje. Byla to slušná rána, loď se celá otřásla, ale asi to šlo přece jenom vedle. Ráno bude o čem si povídat.

15.7.2017 Střídání posádek

Po dlouhém nočním loučení s Ostraváky pozdě ráno, možná skoro dopoledne vstáváme. Ostravští pomalu balí a já se chystám na příjezd další posádky. Tentokrát je to moje rodina rozšířena o známé tam od nás. Kolem poledne si všichní dávají ještě sprchu na bytě a můžeme vyrazit do Korintu na nádraží. Před týdnem jsem v Korintu naložil čtyři turisty a odvážím partičku ošlehanou větrem. Všichni mají plno zážitků a vypadá to, že Marcel se jachtingem nakazil a pokusí se to vyléčit kapitánským kurzem. Jano, Terezko, Michale a Marceli, dík za super týden a třeba se zas někdy potkáme.

Konečně přijíždí vlak z Athén a já můžu poprvé v Řecku přivítat svojí rodinku. Není sice kompletní, protože synek už o dovolenou s rodiči nestojí, ale alespoň Ivča se Zuzkou konečně dorazily. Aby na lodi nebyla nuda, vzaly sebou Sýkorky. Myslím, že hlavně Mia nám ten týden zpestří. Z nádraží míříme přímo k lodi a tam postupně vybalujeme mega kufry. Nakonec to nějak na loď naskládaly a alespoň kufry odnášíme na byt. Odpoledne se děti koupají na jedné z místních plážích a pomalu se na Korfosu rozkoukávají. S přizpůsobením nemá problém Mia, ta se vrhá do houfu místních dětí a vůbec neřeší jazykovou bariéru. Den končí sklenkou vína v restauraci, jdeme spát.

---

Ostravská kulturní fronta  8.7. – 15.7.2017           174,5NM

Posádka: Jana, Terezka, Marcel a Michal

14.7.2017 19,6NM Aegina – Korfos

Vstáváme až před desátou a prakticky okamžitě nás z místa kde kotvíme, vyhání rybářská loď. Musíme se odvázat od balvanů, na které jsme se včera večer pracně vyvázali. Jana s Marcelem se tedy přesouvají v člunu na břeh a odvazují loď. Posouváme se pouze o kousek dál, protože se ještě chystáme na snídani. Z restaurace sledujeme připlutí obrovské plachetnice, která si jako kotviště vybrala místo hned vedle nás. Když tam potom obě lodě stojí vedle sebe, ta moje vypadá jak pramička vedle parníku. Po bohaté snídani odplouváme a hned za rohem u ostrůvku Moni Eginas, ještě zastavujeme na koupání v krásné klidné zátoce. Posádka, tedy Jana, Terezka a Michal, projevili přání nechat se vléci za lodí na laně. Není důvod jim to neumožnit, uvidíme, jak se jim to bude zamlouvat. Napřed je vleču prakticky na volnoběh, jelikož s tím nemají problém, postupně přidávám. Děvčata si asi rády svlékají plavky, protože proudící voda jim je spolehlivě strhává a vypadá to, že se z toho radují. Poměrně vesele vřískají. Raději vypínám kameru a snižuju otáčky motoru, aby mohly opět na palubu. Uklízíme lano, fouká nám slabě do zad a tak vytahujeme plachty a na motýla plachtíme na Korfos. Na Korfosu si dáváme večeři a potom se, vybaveni zásobou vína přesouváme na loď. Zážitků za ten týden bylo mnoho a probíráme je dlouho do noci.

13.7.2017 30,9NM Hydra – Aegina          

Kolem deváté ráno všichni postupně rozlepují oči, Michal s Terezkou chystají snídani. Já potřebuji na pořádné probuzení ranní koupel, pár temp kousek od lodi a jsem úplně nový člověk. Po snídani míříme do města. Místní přístav je beznadějně plný, ale nás neodradí. Posádka spouští člun a já je vleču co nejblíže k molu před městem. Poté odplouvám o něco níže a na vhodném místě čekám na kotvě. Posádka v domluveném čase dorazila na břeh a za chvilku jsou na palubě. Vytahujeme plachty a míříme směr Aegína. Mezi Peloponésem a Hydrou nám ještě něco fouká, ale jakmile obeplujeme východní cíp Peloponésu, vítr opět lehá. Proceduru se startováním motoru už všichni zvládají na jedničku, bylo dost příležitostí to natrénovat. Máme to na Aegínu nějakých 10NM, které musíme za absolutního bezvětří odmotorovat. Sluníčko dost připaluje a ani vítr nás neochladí. Těšíme se tedy, až dorazíme do přístavu a budeme se moct vykoupat. Přístav je nacpaný k prasknutí, lodě kotví všude, kde se dá. Slíbil jsem posádce, že dnes budeme v přístavu a tak si vybírám stání na kraji u vlnolamu z obrovských balvanů. S vydatnou pomocí posádky jsme vyvázaní a já mohu jít přidat další lano a celé to zkontrolovat. Stojím po kolena na balvanu a v tom, mě něco jemně hladí po noze. Za chvilku znova a tak halucinaci vylučuju a koukám, kdo to se mnou chce navázat přátelství. O seznámení stála asi půl metrová chobotnice, nebo ji prostě prudilo, že jí šlapu na terasu. Když to slyší Jana, okamžitě, vybavena háčkem, se vrhá do vody. Přidává se i Michal a jemně chobotnici pošťuchují. Po chvilce se k nim přidávám, bohužel u sebe nemám nic, čím bych ji mohl transportovat na talíř. Sama se vzdát nechce a po chvilce odplouvá jinam. Jdeme si tedy dát večeři do jedné z mnoha místních restaurací. Posádka byla asi hodně vyhladovělá, protože na stole přistával jeden chod za druhým. Zapili jsme to několika deci vína a šli na loď spát.

12.7.2017 34,1NM Spetses – Hydra

Přestože noc na kotvě před městem byla malinko houpavá, ráno si nikdo nestěžuje, už si na houpání pravděpodobně všichni zvykli. K snídani máme právě ty včerejší párky. Po snídaní kluci odhadují nutnou zásobu piva a vyráží pro jistotu, doplnit zásobu tekutin. Řádně posilněni, stále na kotvě vytahujeme hlavní plachtu a vyrážíme směr ostrov Hydra. Zpočátku fouká cca 7 uzlů od východu. Máme to na příjemnou stoupačku, rychlost šplhá k 5 uzlům a na palubě panuje lehce ospalá nálada. Jak se vzdalujeme od ostrova Spetses, vítr slábne. Naše rychlost klesá na nějaké 2 uzle, ale posádka vydrží a na Hydru to dotáhneme na plachty i s touhle rychlostí. Na Hydře vybíráme zátoku na koupání a opět se noříme do hlubin podél skalních útesů. Ve vodě trávíme skoro hodinu, pak si na palubě dáváme melouna na občerstvení. Vybíráme kudy Hydru obeplout a volíme její jižní pobřeží. Bohužel vítr opět nespolupracuje, proto startujeme motor. Marcel se každým dnem více zajímá o to, jak co funguje a vypadá to, že se nakazil virem jménem jachting. Dokonce uvažuje o absolvování kapitánského kurzu. Věnuje se lodi tak důkladně, že si mohu jít do salónu vyřídit nějakou administrativu. Probudil jsem se ani ne za hodinu, loď spokojeně rozráží zcela hladkou hladinu a na palubě vše jak má být. Hydru jsme obepluli celou a míříme do předem vybrané zátoky. Posádka využívá času na koupání a Marcel opět kouzlí v kuchyni.

krátké video z plavby

11.7.2017  15NM Peloponés (Ermoni) – Spetses

Strávili jsme klidnou noc na kotvě, spát jsme šli dost brzo, a i přesto posádka vyspává skoro do devíti hodin. Když se všichni vyspali do růžova zvedáme kotvu a přesouváme se na molo. Část posádky touží po nákupech a někteří potřebují toaletu bez pohybu. Vyrážím taky obhlídnou městečko a objevuju nádhernou rybárnu. Posádka se o můj žaludek stará vzorně, proto jim to chci oplatit. Kupuju půl kila velkých krevet, česněk a celerovou nať. Olivový olej, sůl, citron je na lodi, a nic víc nepotřebuju. Na lodi mi Jana pomáhá s přípravou. Když se zbytek námořníků vrátil na loď, sundavám krevety z pánve a rovnou je s Janou servírujeme. Po krevetách se zaprášilo, můžeme vyrazit vstříc dalším zkušenotem. Po chvilce plavby si vybíráme místo na koupání. Jsou tady takový rozeklaný skalky pod vodou, takže je na co se koukat. Bohatší o několik zážitků zvedáme kotvu, vytahujeme plachty a míříme směr ostrov Spetses. Jsme rozhodnuti vzít první dobré místo na zakotvení a vyrazit do města. Bohužel marína je plná, proto pokračujeme dál do města. Ve městě na mole je na závětrné straně také beznadějdě plno, zbývá místo na té návětrné. Na konci mola stojí motorová jachta za mnoho milionů, a to je důvod, zakotvit o něco dál. Rozhodně to není ideální místo na stání, a tak s povděkem bereme informaci od místního správce, že se brzy uvolní místo na závětrné straně, a že nás tam pustí. Odvazuju  loď, Marcel s Michalem jdou k vrátku a vytahují kotvu. Vytahují co to jde, ale vytáhnout se jim nedaří. V pohádce by zavolali asi zajíce a někoho dalšího, ale na lodi to musím vyřešit já. Kotva je asi v šesti metrech a tak beru šnorchl, masku, ploutve a chystám se do vody. Trošku to komplikuje ta 30metrová jachta zakotvená deset metrů po větru. Snažím se posádce vysvětlit, co mají dělat, až kotvu uvolním a jdu na to. Kotva šla uvolnit poměrně snadno, Terezka za kormidlem zmatkovat nezačala a já můžu vydechnout a znovu zakotvit na druhé straně mola. Když jsme konečně vyvázaný, proletí okolo vodní taxík a všechny lodě skáčou jak čamrdy. Tady rozhodně stát nezůstanu, protože otázka nezní, jestli dojde k nějaké škodě, ale jak bude velká. Vracíme se do maríny, ale žádné vhodné místo tam není. Nejvhodnější je zůstat stát na kotvě před městem a do města vyslat někoho na člunu. Jako výsadek se na břeh vydává Terezka s Michalem a vrací se se zásobama minimálně do konce plavby. Hned nám sdělují jakého měli výborného burgra a jak tam mají nádherné záchody. Nám přinesli párky a hořčici:-). Marcel využil nakoupených surovin a u sporáku vykouzlil výborné špagety s rajčatovou omáčkou. Aby nám nezakrněli mozky, navrhuje Jana společensko karetní hru. Mají karty na kterých jsou filmové hlášky a je třeba uhodnot film nebo postavu. Využívám výhody, přece jenom jsem filmy pro pamětníky viděl vícekrát.

10.7.2017 37,1NM Metana – Peloponés (Ermoni)

Včera jsme ještě chvilku poseděli, ale i tak vstáváme kolem osmé hodiny. Tentokrát v kuchyňce vládne Michal, tedy pod dozorem Terezky. K snídani máme opět vejce, ale v úplně jiné úpravě, a znovu se jedná o lahodný pokrm. V téhle posádce asi umí vařit úplně všichni, a to mi trošku kazí, můj nikdy nenapsaný dietní plán. Po snídaní využíváme sociální pohostinnosti místního kavárníka a restauratéra. Tenhle chlapík má otevřeno od brzkého rána dlouho do noci, a sám posádkám svoje sociální zařízení nabízí. Posádka neodolala a ještě si po ránu dává kávičku a čokoládový dortík, prý to bylo výborné. Vyplouváme až před polednem, máme v plánu se protáhnout okolo Porosu, a pokračovat dál na Hydru. Před vjezdem do zátoky u Porosu na chvilku zastavujeme a Ostravští jdou opět objevovat vodní svět. Ještě na chvilku zastavujeme na Porosu, Marcel jde dobít data a Michal doplnit stav hotovosti. Kluci vystoupili i nastoupili během letmého přistání a tak vesele pokračujeme dál. Zátímco já v salónu píšu deník a edituju fotky, tak posádka s lodí pluje úplně sama, včetně rozhodnutí kdy vypnout motor a vytáhnout plachty. Podotýkám, že přijeli a vlastně netušili na čem budou plout, a třetí den jsou téměř samostatní. Vítr opět zlobí a tak střídáme plavbu na plachty s motorováním. Je to škoda, protože tahle partička kulturních pracovníků z černé Ostravy si plavbu na plachty užívá, včetně děvčat. Když jsme připluli na Hydru, do hlavního přístavu a zjistili, že je beznadějně obsazený, tak jsme se vydali hledat jiné vhodné místo na zakotvení. Bohužel na dalších místech jsme buď byli vystaveni vlnění od moře, nebo v případě kryté zátoky tam nebyla žádná civilizace, rozuměj hospoda. Nakonec jme se tedy rozhodli skočit zpět na Peloponés do města Ermoni. Tam jsme taky neměli úplné štěstí, protože celé městké molo je obsazené nějakou regatou. To bylo patrné i z dost slyšitelné discotéky. Vybírám tedy místo k zakotvení na konci městečka. Kotva do vody, posádka do člunu a hurá na večeři. Já zůstávám na lodi.

9.7.2017 27,1NM Epidauros – Metana

Den začíná opravdu pěkně, Marcel se postavil ke sporáku a vykouzlil luxusní míchaná vajíčka. Po snídaní kluci myjí nádobí, uklízí člun a pomalu se chystáme vyplout dále. Jako první zastávku volíme zátoku u ostrova Agistri. V zátoce je malá jeskyně, máme  co zkoumat. Po nějaké době přijíždí vodní taxi s turisty, proto zvedáme kotvu a vyplouváme dál. Posádka si přeje plout na plachty (tyhle přání plním rád), vytahujeme tedy plachty a vypínáme motor. Zpočátku je vítr slaboučký, skoro uvažujeme o nastartování motoru. Trpělivost přináší ovoce a něco přece jenom foukat začíná. Bereme směr Aegina. Je to taková pohodlná stoupačka, hladina jak na rybníku, ideální podmínky jak si vyzkoušet ovládání lodi. Postupně se za kormidlem střídá celá posádka a třetí réčko už dávají úplně sami. Vítr ještě trochu sílí, GPS ukazuje 6 uzlů, prostě ideální plavba. Kolem šesté přistáváme na městském mole v Metaně. Prakticky okamžitě vyrážíme k termálnímu pramenu. Posádka se vyráchá v jezírku s vodou kolem 40 stupňů, já v tomhle horku ohřát nepotřebuju. S vědomím, že jsme za dnešní den udělali pro zdraví maximum, jdeme na večeři. K večeři si všichni dáváme slanou palačinku. Společnost nám tentokrát dělá hejno vos, ale to nám náladu pokazit nemůže.

8.7.2017 10,7NM Korfos – Epidauros

Krátce před čtvrtou hodinou odrážíme od mola. Loď je vybavena proviantem a ve vzduchu je cítit očekávání, jaké to vlastně bude. Posádka je zvídavá, dokonce probíráme co se jak jmenuje a podobně. Brumláme si to na motor, a když opustíme zátoku u Korfosu, vytahujeme plachty a ve slabém větru plachtíme vstříc oceánu. Jana jako první zkouší kormidlovat na plachty a zvládá to velmi dobře. Po dvou hodinách plavby připlouváme na Epidauros. Kotvíme co nejblíže potopenému městu a jdeme do vody. Šnorchlování je zábava, ale také sebere nějaké sily, a tak je třeba energii doplnit. Máme štěstí, nacházíme se přímo před plážovou restaurací Vasilise. Ten nás vítá se širokým úsměvem a v triku s motivem Prahy. Jana si dala kalamáry, zbytek posádky dal přednost rybám, já si vybral grilovanou chobotnici. Jídlo bylo tradičně výborné a všichni vypadají spokojeně. Ryba musí plavat a tak si dáváme trošku vína. Na závěr nám majitel restaurace přináší nakrájeného, chlazeného melouna. Plně nasyceni se v člunu (já plavu) přesouváme na loď a jdeme spát.

7.7.2017 střídání posádek

Od rána čile komunikuju s Marcelem, ladíme jakým způsobem je dostanu k lodi. Tahle partička přiletěla dříve, strávili dva dny v Athénách, a teď vyráží na vlak, směr Korint. Jelikož jsem ještě na lodi, a nemohu pro ně vyrazit hned, volí prohlídku města. Mezitím já dopluju na Korfos a okamžitě po zakotvení skáču do auta a jedu pro ně. Po šesté hodině se potkáváme na domluveném místě. Krátké představení a hurá na Korfos. První zastávka je na mole, kde mají možnost vidět Victorii a současnou posádku. Loď je do rána ještě obsazená, a tak je ubytovávám u Lucky v baráku. Večer se potkáváme, když večeří na nábřeží v jedné z místních taveren a já se jako poslední dovídám, že už je dohodnutý malý večírek na lodi. Večírek se povedl, včetně předávání zkušeností od týdenních mořských vlků nováčkům:-).

---

Prázdniny začínají – vyplouváme  1.7. – 8.7. 2017          205,7NM

Posádka: Jana z Frýdku Místku, Veronika vlastně z Holandska, Patrik ze Žďáru nad Sázavou a já.

7.7.2017 27,1NM Metana – Korfos

Je před námi poslední den společné plavby, a na Korfos nám zbývá už jenom kousíček. Včera večer posádka objevila i další atrakci Metany, sirné prameny. Když dorazíme na místo, které je opravdu jednoduše identifikovatelné podle silného zápachu po shnilých vejcích, do vody se vydává jen Jana a Patrik. Posádka stihne ještě kávičku na nábřeží a můžeme vyrazit. Po cestě máme naplánovanou zastávku na Epidavru. Na místě bereme ploutve a šnorchlujeme ulicemi potopeného města. Je to vlastně jen několik zídek a hliněných nádob v hloubce okolo 1,5 metru, ale určitě zajímavé místo. O kousek dál je v mapě vyznačený vrak. Pokouším se ho najít, protože Veronika, jako hlavní potápěč naší výpravy potřebuje, krom jiného, si odškrtnout i vrak. Ten se nám najít nedaří, protože tam prostě nic není. Poslední vytažení kotvy a už jenom na motor míříme do domovského přístavu.

Byla to první parta na Victorii a předem se navzájem vůbec neznali. I tak jsme prožili příjemný týden na moři. Všichni měli spoustu zážitků, některé bych neváhal označit za životní:-). S jistým úsilím a i proto, že se Verča spokojila s rolí prvního důstojníka jsem uhájil roli kapitána. Díky Jano, Patriku a Veroniko – každý může plout:-).

6.7.2017 17,8NM  Aigina – Metana

Ráno nikam nepospícháme, máme na dnešní den naplánováno koupání a potápění. Vyplouváme až po polední a za nedlouho kotvíme v zátoce ostrova Agkistri. Posádka jde do vody, já musím zůstat na lodi, protože je stále větrno a vítr se v zátoce dost točí. Když se všichni vykoupali a Patrik s Veronikou prozkoumali důkladně svět pod vodou, zvedáme kotvu a vyplouváme o zátoku dál. Tady už se nikomu do vody nechce a na palubě to vypadá jak v knihovně. Snad jen použitá literatura je odpočinkovější. Po nějaké době zvedáme kotvu, vytahujeme plachty a na zaďák míříme směr Metana. Kotvíme přímo na městském mole. Patrik znalý místních poměrů nás vede k termálnímu prameni kousek od centra města. Na večeři volíme restauraci přímo na nábřeží. Poté ještě posádka vyráží objevit bahenní lázně.

5.7.2017 29,9NM   Lagrena – Aigina (Perdika)

Strávili jsme opravdu větrnou noc na kotvě, loď sebou zmítala ze strany na stranu, ale kotva to krásně udržela. Dle předpovědi bude dnešní den opravdu větrný, stálý vítr 30, v nárazech až 40 uzlů od severu. Máme to na bočák, tak to není to úplně nejhorší. Není na co čekat, tak vyplouváme. Na moři jsou vlny do dvou metrů, vítr trhá vodu z hladiny a zvedá ji do výšky. Chvilku máme vytažený cípek kosatky, ale po nějaké době balíme i to a raději plujeme na motor. I přes takhle těžké podmínky to posádka zvládá dobře.  Sice na nás občas šplíchne troška vody, ale je teplo a tak to jde. Když jsme se přiblížili k ostrovu Aigina, tak vítr najednou slábne, vytahujeme celou kosatku a užíváme si krásný jachting. Vybíráme malý přístav na jižním cípu ostrova a kotvíme u mola. Kapitán vedle stojící lodi má starost, jestli není naše kotva přes tu jeho a tak jde do vody se podívat. Naše kotevní řetězy překřížené nejsou, ale on stále něco gestikuluje. Beru ploutve a šnorchl a jdu se tedy také podívat, o co jde. Dno je plné starých lan a řetězů a na jednom je dokonce stará admirálská, asi tak 50kg kotva. Jeho kotva je zachycená právě v jejím řetězu a tak se potápím a kotvu mu vysvobozuju. Naše kotva je pro změnu zachycena za jiný řetěz, ale alespoň jsme dobře zakotveni. Na vyháknutí bude dost času ráno. Odpoledne si užíváme koupání a potápění. K večeru jdeme společně do místního mini marketu na nákup. Pak posádka vyráží na procházku po městečku a já vařím bramboračku. Už potřebuju něco domácího. Se soumrakem jdeme do taverny na večeři. Bylo o nás opět vzorně postaráno, dokonce jsme po zaplacení dostali nakládané třešně a řecký jogurt, a jelikož jsme se pořád nezvedali, tak ještě kořalku od majitele taverny.

4.7.2017 28,7NM   Kea – Lagrena

Už v jednu hodinu ráno mě budí sílící vítr. Jdu tedy zkontrolovat kotvu a do rána spím tak nějak napůl, a přitom poslouchám co se děje s lodí. Vítr přišel přesně podle předpovědi, 26 v nárazech 30 uzlů, téměř čistý sever. Ráno svolávám poradu abychom společně vybrali cíl dnešní plavby. Pokouším se posádce sdělit, že dnešní podmínky budou o poznání těžší něž včera, ale nakonec vyplouváme dál na východ. Jakmile jsme vypluli mimo místa chráněná ostrovem a loď zalila první větší vlna, znovu se ptám, jestli opravdu chtějí v tomto plánu pokračovat. Jelikož už nejsou všichni pro, obracím loď a opět se schováváme na závětrné straně ostova. Kolem ostrova nám fouká přímo zezadu a tak se loď krásně pohupuje na asi 1,5 metrových vlnách. Je jasné, že až mineme jihozápadní cíp ostrova, tak se větru a vlnám opět postavíme čelem. I proto vybíráme co nejbližší cíl dnešní plavby a tím je městečko Lagrena na nejjižnějším výběžku řecké pevniny pod Athénama. Čeká nás sice ještě asi 15NM na stoupačku, ale na této straně ostrova jsou vlny přece jenom menší. Plavba probíhá vcelku v pohodě, kormidlování zvládá i v těchto podmínkách autopilot a na náklon si všichni postupně zvykli. Máme rychlost mezi 5-6 uzly a tak už v půl čtvrté házíme kotvu v zátoce pod nějakým řeckým chrámem. Dáváme člun do vody a chystá se výprava za památkami. V zátoce fouká stále stejně silný vítr, sice od břehu, ale přesto zůstávám na lodi. Nakonec do člunu nenastoupí ani Jana a volí oplalování na palubě. Kulturu se tedy vydali zkoumat jen Patrik s Veronikou.

3.7.2017 24,9NM   Kythnos – Kea

Dlouho očekávaný vítr je tady. Dává o sobě vědět hned po ránu na kotvišti. Fouká samozřejmě z boku a lodě podél mola skákají nahoru a dolů. Některé lodě při vytahování kotvy, sebou sobecky berou kotvu kolegy stojícího vedle, a je z toho dost dlouhé rozmotávání. I vedle nás už je volno, naštěstí naše kotva stále leží na svém původním místě na dně. Uvolněné místo si vybral kapitán katamaranu a pokouší se hodit kotvu a zacouvat k molu. Když se mu to nepodařilo ani na třetí pokus, skáče na loď místní správce a raději mu zakotví sám. Jdu do kanceláře zaplatit (18€ včetně vody a elektriky), abychom mohli také vyplout. Původně máme v plánu ještě jednou zakotvit o kousek dál, je tam totiž vrak v hloubce cca 3 metry. Zátoka je malá a fouká přímo dovnitř. Bohužel musím změnit rozhodnutí, protože by tam příště mohly být vraky dva. Vyplouváme tedy ze zátoky a vytahujeme plachty. Na hlavní první ref, kosatky jen málo. Ještě stále patřím mezi odpůrce velkých kosatek, protože rolfokem se sice dají krásně a rychle sbalit, ale rozhodně ne refovat. Tohle budu řešit koupí nové, malé kosatky, kterou tam prostě v případě předpovědi silného větru dám. Fouká nějakých 15 uzlů a pro posádku (dámskou část), je to první seznámení s větrem na plachetnici. Ze začátku koukaly dost vyplašeně, ale pomalu si zvykly a nakonec jim to přišlo docela normální. Potřebujeme jenom přestoupat severo západní výběžek ostrova a můžeme lehce odpadnout směr ostrov Kea. Vybíráme si zátoku na koupání a šnorchlování a jdeme do vody. V zátoce je 10 – 15 m hloubka a prakticky až ke skalám. Voda promíchaná větrem je o poznání studenější a konečně osvěžující. Příjemně osvěženi vyplouváme podél ostrova na jeho severo východní cíp, kde je vhodná zátoka ke kotvení. Plujeme na plachty a přestože podmínky jsou téměř stejné jako ráno, nikoho to už neděsí. Zátoka je nádherně široká, s hloubkou okolo 6 m. Kotva drží v písku jak přibitá a tak spouštíme člun a vydáváme se na břeh na večeři. Veronika zvyklá z Eindhovenu na městký ruch, není moc spokojená na takhle opuštěném místě a neustále se vyptává servírky na směr a vzdálenost, kde najde civilizaci.

2.7.2017 49,3NM   Poros – Kythnos (Merichas)

Ráno se budím poslední a jdeme do města něco dokoupit. Potřebuju karimatku. Je tady jediný obchod se sportovními potřebami, karimatku mají, ale za 60€, a tolik jí zase nepotřebuju. Vyplouváme v deset, protože musíme uvolnit molo pro výletní lodě. To nám sdělila velmi mile místní policistka. Stání bylo bez elektriky (všude okolo byla) ale bylo zadarmo. Porada kam dnes poplujeme probíhá hned po opuštění Porosu. Buď můžeme zůstat u Peloponésu a kopírovat pobřeží, nebo přeskočit na Kyklády. Posádka si vybrala Kyklády a to i přes to, že je čeká dlouhá plavba na motor. Bohužel opět nefouká. Loď kormidluje autopilot a posádka líně pospává v kokpitu. Když je nám horko, pouštím do vody lano, aby se i za plavby dalo koupat. První do vody skáče Patrik, skáče šipku, a proto se vynořuje z vody, až když ho lano dávno minulo. Vypínám autopilota, vytahuju lano a couvám pro Patrika. Další to jde vyzkoušet Jana. Skáče šipku a i ona lano míjí. Tak jsme ji taky vylovili a plujeme dál. Kolem druhý jsme zastavili u ostrova Nisida Ag. Georgios. Je to vlastně jen kus neobydlený skály na cestě z Porosu na Kyklády. Je tady pouze mnoho větrných elektráren a krásná pláž s nádherným kotvením na písku blízko břehu. Skoro dvě hodiny jsme tam šnorchlovali, bylo to super. Když jsme vypluli dál, tak se zvedl vítr, a dle předpovědi stočil od jihu. Fouká nějakých 7 KN zadobok, a to nám dává slušnou rychlost okolo 4 KN. K večeru vítr opět lehá a tak startujeme motor. Tentokrát nás to tolik netrápí, protože víme, že vítr přijde. Vybíráme kotviště na západní straně ostrova Kithnos v přístavu Merichas. Bereme poslední volné místo u mola a ještě než mám vyvázanou loď, vyráží dámy hledat vhodnou restauraci. Po chvilce je s Patrikem doháníme a začíná klasický výběr do které. Je to poprvé, co se tady v Řecku setkávám s češtinou, a to hned ve dvou restauracích. Ne, nesedí tam Češi, ale majitelé podniku když zjistí odkud jsme, začínají používat česká slova a kupodivu hodně srozumitelně. Mají tady i poměrně široký výběr a tak si Veronika dává nudle se smetanovou omáčkou, Patrik pizzu, já beef steak. Jana se rozhodla večeři vynechat. Během večeře probíráme dnešní den a nikdo nelituje 9 hodin strávených na moři. Všichni jsou rádi, že jsou na Kykládách. Ostrovy mají prostě kouzlo.

1.7.2017  28NM   Korfos – Poros

Ráno v 6:00 skáču do auta a jedu pro Patrika do Korintu na nádraží. Fouká horký fén z pevniny a už takhle brzy teploměr v autě ukazuje 35°. V 9 jsme na lodi a můžeme se chystat vyplout. Dobíráme vodu, já pak asi hodinu opravuju prasklou hadici od přepadu z nádrže. Posádka využívá čas koupáním na jedné z místních pláží. Před polednem vyplouváme. Nic nefouká, takže plujeme na motor. Cestou se několikrát zastavujeme na koupání. Kolem druhé odpoledne házíme do vody kotvu v zátoce ostrova Agistri, bereme ploutve, šnorchly a masky a jdeme do vody. Veronika vytahuje super novinku. Celo obličejovou masku se zabudovaným šnorchlem. Už jsem tuhle věc viděl, ale netušil jsem, že se s tím potkám na lodi tak brzy. Je to velmi komfortní, jen s jednou malou nevýhodou, nedá se s tím potopitJ. Voda je hodně teplá, takže v ní můžeme být, jak dlouho chceme. Když jsme se dostatečně zchladili, vytahujeme kotvu a pokračujeme k cíli dnešní plavby. Zvedá se vítr a tak konečně vytahujeme plachty. Pro dámy je to první plavba pod plachtami a vypadá to, že se jim to líbí. Pro Patrika nic nového, to už je několik let kapitán, co zatím sbírá zkušenosti. Po dvou hodinách vítr opět lehá, takže plachty balíme a volíme opět koupání. Po západu slunce připlouváme na Poros, a kotvíme v centru města. Vcelku snadno jsme vybrali restauraci, a po večeři, znaveni cestováním a sluníčkem jdeme okolo desáté večer spát.

  30.6.2017 posádka přijíždí

Dámy dorazily už v pátek večer, a jelikož já jsem jel do Athén vyzvednout posádku ze spřátelené lodě, tak je na nádraží v Korintu vyzvedla Lucka. Přijely do opravdu pořádného horka, v pátek bylo odpoledne 45° a ani večer to nebylo o mnoho lepší. Na lodi jsme se potkali až v půl 11 večer a vlastně nebylo možné udělat nic jiného než si jít dát vínko do jedné z mnoha místních restaurací.

 

---

Převzetí lodě a plavba na domovské kotviště 31.5. – 11.6.2017                        634,1NM

Na palubě Jirka Houba, tedy já:-), Jan Krofta a Robert Božík, dva zkušení borci, světem prošlí na prahu středního věku.

sestřih videa a fotografií z této plavby na: https://www.youtube.com/watch?v=iK6LzDJzcAc

12.6.2017 15,5NM Epidavros – Korfos

Ráno vařím vajíčka na cibulce a slanině a vyplouváme. Dneska konečně něco fouká a tak si to vesele křižujeme směrem na Korfos. Máme to nějakých 10NM a nikam nepospícháme. Kolem poledne po příjemném jachtění přistáváme u mola na Korfosu. První plavba Victorie je za náma. Honza večer odlétá a já s Robertem budeme zhruba týden ještě dělat na lodi tak, aby byla v té nejlepší možné kondici. Další plavba bude 1.7.

11.6.2017 25,5NM Poros – Epidavros

Ráno v 8 hodin vytahujeme kotvu a odplouváme. Je to tak lepší, protože v zátoce kotví spousta lodí:-). Na dnešek máme naplánovanou krátkou trasu do Epidauros. Cestou se zastavujeme na Metaně na oběd. Je to hezké místo, ale jako skoro všude kde jsme byli, je téměř opuštěné. Všude kolem nás je vidět, že tady dříve musel být daleko větší pohyb lidí. Nerozumím tomu, kam zmizeli. Dáváme si slanou palačinku se slaninou a zeleninou za 3,50€. Po obědě najdeme pumpu a bereme alespoň 20 litrů nafty do kanystru. Máme spoustu času a i přestože nefouká skoro nic, plujeme na plachty. Vítr chodí v poryvech a dost se točí . Okolo nás začínají poměrně rychle naskakovat bouřky a začíná hustě pršet. Vypadá to, že tentokrát nás bouřka nemine a tak se připravujeme. Balím kosatku a na hlavní dávám druhej ref. Pomalounku se posouváme po hladině a v tom cca 200 metrů od nás, zahlídnu hejno delfínů. Asi nás viděli taky, protože k nám zamířili. Je skvělej zážitek už to, jak k lodi připlouvají, a postupně se rovnají kolem špičky lodě. Tentokrát je jich 6 až 8 a dva jsou opravdu obři. Několikrát nás opouštějí a zase se vracejí a docela si to užívají. Nakonec asi nějakej znich zavelel a zmizeli v dáli. Déšť houstne a pomalu se nám ztrácí pobřeží. Sice se blýská a hromy divobijů, ale jinak se celkem nic neděje. Bouřka nás opět minula a zůstává jen vytrvalý déšť. Marína v Epidavru je beznadějně obsazená a tak se vracíme o zátoku níže a házíme kotvu u pláže u které má restauraci Dimitris a jeho česká manželka. Ještě v dešti pádlujeme ke břehu a v restauraci se potkáváme s Luckou a spol. Vasilis nás báječně pohostil, olivy, sýry, ryby, kotleta na grilu, víno a ještě řecký jogurt s ovocem. Povečeři se vracíme na loď a jdeme spát.

10.6.2017 60,3NM Serifos – Poros

Ráno ještě několik fotek tohoto nádherného a asi i zapomenutého místa a vyplouváme. Prakticky ihned vytahujeme plachty a využíváme slabounký severní vítr. Fouká jen slabý vítr okolo 6 uzlů, ale moře absolutně klidné, tak nám to dává 4 uzle. Náš dnešní cíl je nějakých 50 NM, takže kotvit budeme spíš pozdě večer. Už se ani nezlobím, když po hodině vítr utichá, startujeme motor a dost se smažíme na sluníčku. Honza bojuje s objednáním letenky domů, protože aplikace GoEuro se rozhodla, že když je v Řecku, tak prostě řecky umět musí. Nakonec rezignuje a objednává stejný let o něco dráž přes letušku, tam zas nemůže najít platbu kartou. Vypadá to, že už si rezervoval celé letadlo. Škoda, že s Robertem odlétáme déle, nějakou letenku bychom od Honzy levně odkoupili. V dáli vidíme něco oranžového a tipuju to na záchrannou vestu. Jak se tak rozhlížíme po okolí,  Robert zahlídnul dva delfíny. Asi nás viděli taky a namířili si to přímo před příď Victorie. Honza s Robertem stihli vytáhnout kameru a foťák, a tak máme spoustu skvělých záběrů, těchto nádherných zvířat. Bavilo je se předvádět asi 5 minut, pak se otočili a zmizeli. Mezitím jsme dopluli k oranžovému bodu na hladině, byla to opravdu záchranná vesta. Proběhla krátká diskuze o tom, jak se tam dostala a jelikož byla prázdná, tak jsme se shodli, že někomu jen uletěla. Během plavby už se nic zajímavého neudálo a tak se soumrakem házíme kotvu o ostrova Poros v zátoce u pláže Anasa.

9.6.2017 30,4NM Sifnos – Serifos

Tentokrát se budím o dost dříve, respektive mě budí bouchání výtahu plachty o stěžeň. Pořád jsme si stěžovali na nedostatek větru, tak ho tady máme. V zátoce kde kotvíme, se nedá poznat, co fouká, ale měl by to být sever. U mola fouká přímo z boku a vypadá to docela silné. O zpestření se nám postaral kapitán katamaranu, co stál vedle nás, na návětrné straně. Rozhodl se odplout a zvolil poměrně zvláštní způsob. Napřed odvázal mooring, pak návětrné lano a pak mu jeho kolega z další lodě shodil to závětrné z pacholete. Stalo se přesně to, co se stát muselo, začalo ho to snášet na všechny lodě, co měl na závětrné straně. Naší loď ještě minul, ale náš mooring ho spolehlivě zastavil. Opřel svůj bok o kotvu lodě stojící vedle nás a dělal, že tam vůbec není. Mezitím všechny ruce co byly na lodích k dispozici se snažily ho nějak odstrkat. Nakonec se mu povedlo z mooringu nějak vymotat a bez díků a odmluvy odplul. Alespoň jsem mohl dodělat vajíčka na cibulce a nakrmit posádku. Přes návětrné lano pohodlně odplouváme od mola. Jakmile opustíme zátoku, taháme plachty. Fouká opravdu od severu a z počátku nám to nedovolí lepší kurz než 280 stupňů. Když máme hotovo, tak samozřejmě děláme pořádek v lanech, já smotávám hlavní otěž a Robertovi říkám, ukliď tohle lano. Byl to výtah hlavní plachty. Po chvilce vidím, jak hlavní plachta letí dolů. Museli jsme si tedy vysvětlit, že jsem chtěl jen uklidit volný konec a ne celé lano. Jak se dostáváme od pobřeží, tak slábne vliv ostrova a postupně bereme kurz až 310 stupňů. Kormidelní kolo vyvazuju provázkem a Victoria letí 5-6 uzlů na stoupačku úplně sama. Původně jsme chtěli plout na ostrov Kythnos, ale vzhledem k situaci bychom mohli skočit rovnou na Peloponés. Na rozhodnutí máme ještě dost času, takže se jen tak povalujeme na palubě. Nakonec to za nás řeší vítr sám, opět lehá. Kotvu házíme na ostrově Serifos u pláže Koutalas ve třičtvrtě na čtyři. Zítra by mělo foukat, tak si na vítr počkáme tady. Čeká nás dlouhý přeskok na Peloponés a motorovat se nám to nechce. Robert vyrazil na obhlídku, a když se vrátil s tím, že je tam jen jedna taverna a ta je zavřená, bylo jasné, že ještě dneska poplujeme dál. Naštěstí jsme kousek za rohem objevili téměř zavřenou zátoku, kde se podle Navionics nedá kotvit, ale taverna tam byla, tak jsme to museli prozkoumat. Nakonec kotvíme na hloubce 5 metrů, dostatečně daleko od břehu. Odměnou za snahu byla skvělá vepřová kotleta a společnost nám dělalo 12 koček. Některé se dokonce o naší přízeň i rvaly.

8.6.2017 40,7NM Ios – Sifnos

Ráno se probouzíme do zamračené oblohy a začíná drobně pršet. Vytahujeme člun na palubu, zvedáme kotvu a míříme okolo západního pobřeží ostrova Ios, směr ostrov Sifnos. Ze začátku bojujeme s turbulencí za ostrovem Ios. Jak se od něj vzdalujeme, tak se situace vylepšuje, plujeme ostře proti větru, na severozápadní cíp ostrova Sikinos. Ten se nám nedařím přestoupat a tak  musíme udělat réčko, nabrat vejšku a znovu obrat směr Sikinos. Chvilkama drobounce prší a kolem nás se dělají bouřky. Pečlivě sledujeme vývoj počasí, které se dost zhoršuje. Najednou vítr utichá a pobřeží ostrova Sikinos se ztrácí v hustém dešti. Budím Honzu a balíme plachty. Během chvilky kousek od nás udeřil blesk, takže nikdo moje rozhodnutí sbalit plachty nezpochybňuje a ani kluky nemusím popohánět. Startujeme motor a očekávám, kdy to přijde. Prší sice hustě, ale žádný prudký náraz větru nepřichází. Bouřka nás minula, vlastně jsme ji jen tak trochu štrejchli. Ještě chvilku plujeme na motor, a když už je jasné, že jsme z toho venku, taháme plachty a plujeme dál. Vítr se stočil na bočák, máme rychlost kolem 5 uzlů a vůbec nic nám nechybí. Honza s Robertem překonávají přežitej stres dvojkou červeného. Postupně se vítr stáčí, až je z toho opět stoupačka. Dokonce musíme křižovat, ale to se plachetnicím občas stává. Stále sledujeme mraky a na několika místech prší. Ještě jsme dneska neměli nic k jídlu, tak mířím ke sporáku. Budou pro změnu brambory s masem z konzervy. Jídlo vylepšuju cibulkou a paprikou. Loď se krásně houpe na vlnách a já se zamyslel tak hluboce, že to jdu domyslet do kajuty. Můžu si to v klidu dovolit, protože Honza s Robertem už loď bez problémů ovládají. Asi za hodinu mě budí startování motoru. Vítr opět slábne a jsme už kousek od dnešního cíle. V 18:15 se vyvazujeme na poslední volné místo v maríně ve městečku Platis Gailos na mooring. Městečko je vlastně jedna velká zátoka, přes kterou je nádherná písečná pláž. Tu lemují restaurace, kavárničky a keramické dílny. Vybíráme si k večeři Gyros v bufetu pro místní za 2,70€ a pak si dáváme bílé přímo u pláže.

7.6.2017 47,7NM Folegandros – Santorini – Ios

Vypadá to tak, že se asi budu probouzet ve stejnou dobu a půl devátá není úplně špatnej čas. Honza už stihnul proběhnout vesničku a udělat nějaké fotky, Robert dělá snídani a já pomalu rozlepuji oči. Dnešní cíl je ostrov Santorini. Máme to krásných 25 NM, takže na pohodu. Přemýšlím, jak se vyhnout komentování větru, protože dneska už nefouká vůbec nic. V devět hodin odvazujeme loď a pomalu se necháváme za kotvou vytáhnout od mola. Opouštíme ostrov Folegandros a já vím, že se tady určitě letos ještě párkrát objevím. Motorujeme do půl 12, to se kolem nás začínají objevovat  mraky a z některých i prší. Zvedá se mírný vítr a tak nemeškáme a vytahujeme plachty. Stálo to za to, užili jsme si slušných deset minut na plachty, než jsme znovu museli nastartovat motor.Na Santorini jsme dopluli sice na motor, ale poměrně brzy. Máme radost, že poznáváme ty nádherné scenérie, které známe z fotografií. Musíme rychle najít nějaké kotviště a vyrazit do města. Hned zkraje je jedna zátoka s betonovým molem, nikdo tam nestojí, ale moc to nevypadá, že by tady čekali jenom na nás. Spíš tady přistávají trajekty a těm do cesty nepolezu. O kus dál to už vypadá lépe, další molo a u něj se pokouší zakotvit loď. Čekáme, až bude plachetnice před náma bezpečně vyvázaná a házíme kotvu do vody. Je tady poměrně hluboko, tak jde ven skoro celý řetěz. Kotva se chytla dna a slušně drží, couvám k molu a Honza odvíjí řetěz. Vyšlo to akorát a po chvilce jsme vyvázaný. Němec na plachetnici vedle, ten co kotvil před námi s tím ještě bojuje, přidává další kotvu, kterou zaváží člunem a nakonec natahuje dlouhé lano napříč přes celé kotviště a tím nás tam dokonale zavírá. Konečně považuju loď za bezpečně zakotvenou, bereme si na sebe to nejlepší co máme a vyrážíme fotit tu nádheru. Daleko jsme nedošli, pouze ke stanovišti oslů, kde nás jeden domorodec dost důrazně poslal zpět, s tím že kotvíme na místě kde přistávají výletní lodě. Hned po přistání jsme se ptali v restauraci vedle mola, jestli tam můžeme stát a komu můžeme zaplatit. Stát tam prý můžeme a platit není komu. Co se dá dělat, odvazujeme loď a hledáme další kotviště.  Hledáme a hledáme a stále nic nemůžeme najít. Jelikož jsme přímo v kráteru sopky, tak tady skály u břehu padají do hloubky a stání na kotvě nepřipadá v úvahu. Projeli jsme to tam křížem krážem, koukli všude kde byly nějaké lodě a nikde nic. Všude pouze bóje domorodců. Nakonec přece jenom vidíme krásně zarovnané stěžně plachetnic a s úlevou k nim zamíříme. Po chvilce bylo jasné, proč jsou tak krásně vyrovnané. To asi bývají všechny sloupy veřejného osvětlení všude na světě. Jediné místo na kotvení jsme našli uprostřed kráteru u ostrůvku vytvořeného docela čerstvou lávou. Odtamtud bychom se ale nikam nedostali a tak pro nás Santorini definitivně ztrácí kouzlo. Vybíráme další cíl, ostrov Ios. Naposledy zdravíme ostrov Santorini a ani k tomu nepotřebujeme všechny prsty na ruce. Nechci tvrdit, že se tam zakotvit nedá, ale já to prostě nenašel. Ios nás přivítal na svém jižním konci nádhernou širokou zátokou s hloubkou 5-10 metrů. Jsou tady č plachetnice a 1 katamaran, ale není problém si najít svoje místo. Kotva jde do vody a ochotně se zarývá do písečného dna. Spouštíme člun a pádlujeme do restaurace na břehu na večeři. Večeře byla výborná, víno také a je to poprvé, co jsme dostali po zaplacení jako prezent nanuka. Většinou nabízí kořalku, tak mi nanuk přišel dost originální.

6.6.2017 27,2NM Milos – Folegandros

Probouzím se v půl devátý, Honza už se zase opaluje. Protože zátoka ve které jsme zakotvili je víceméně neobydlená, zvedáme kotvu a rovnou na plachty ze zátoky vyplouváme. Roberta probudilo až rachtání s kotvou a tak musí vše, co obvykle dělává po ránu udělat až za plavby. Původně jsme zamýšleli obeplout ostrov a na jeho východní straně dobr at naftu a skočit na nákupy, ale protože docela fouká, měníme plán a míříme na ostrov Folegandros. Nafta je tam taky a navíc je to po směru plavby na Santorini. To je náš nejvzdálenější cíl této plavby. Ona to vlastně je jen přeplavba na domácí kotviště, ale nedalo nám to a malinko jsme si zajeli. Využíváme větru do posledního závanu, ale bohužel to opět zdechlo. Zbývá nám ještě asi 11 NM a tak opět startujeme motor. Ve čtyří hodiny házíme kotvu a couváme k molu v tichounké vesničce. Robert jde shánět naftu a pomalu se chystáme opustit po třech dnech loď a vyrazit na večeři. Poměrně dost času jsme strávili s místním správcem maríny, krom toho, že si popsal všechny účtenky, protože si tam nedal tvrdou podložku, to ještě asi 3krát přepsal. Určitě to bylo sluníčkem, jen tohle už asi bylo uložené v hroznech. Nakonec si řekl o 14,60€ včetně vody a elektriky, takže jsme byli spokojený. Večeře byla přímo opulentní. Já jsem si objednal kalamára, Honza rybu a Robert kuřecí stehno. K tomu jsme si dali půl litříku bílého vína. Po večeři Robert prohlásil, že by se taky rád opálil a tak mu Honza poradil, že když si nesundá bundu, dlouhé kalhoty a kulicha, tak to asi nepůjde. Zakotvili jsme vedle 50sátky a z druhé strany si vedle nás stoupla další, vypadá to, že jsme sem připluli na záchranném člunu.

5.6.2017 82NM Kithira – Milos

S pocitem bezpečného kotviště spím jako miminko v kočárku, které maminka jemně pohupuje a probouzí mě až dupání kluků v kokpitu. Je půl devatý a fouká větřík okolo 10 uzlů. Není na co čekat a tak zvedáme kotvu, vytahujeme plachty a vyrážíme směr ostrov Milos. Je před námi opět zhruba 75 NM. Vypadá to, že se bude situace s větrem opakovat, protože ani ne po hodině jízdy vítr slábne a tak startujeme motor. Googluju kde je to pověstné Meltemy a zjišťuju, že prý začne až za čtrnáct dní. V Řecku je spousta bohů a já nevím kterého uctít, ale nějakej mě asi slyšel lamentovat a vzpomínat na Holandsko. Přeci jenom se zvedá vítr, je to severovýchod, spíš východ a tak nás čeká dlohá stoupačka. Vítr fouká až do půl čtvrtý, kdy zase lehne. Za tu dobu jsme urazili asi 30 NM a nejsme až tak moc z kurzu. Vypadá to, zase na kotvení někdy okolo druhé ráno. Klukům slibuju, že zítra už budeme někde v civilizaci, přeci jenom potřebujeme nakoupit něco k jídlu a Honza už má zásobu vína také vyčerpanou. Na ostrov Milos připlouváme v půl třetí ráno a vybíráme kotviště v zátoce na jižní straně, uprostřed ostrova. Opět se jedná o širokou zátoku s hloubkou kolem 6 metrů. Vane jen mírný větřík od pobřeží, kotva drží, takže můžeme jít opět v klidu spát. Zatím si na možnosti vhodného kotvení nemůžeme stěžovat, tak to snad takhle vydrží.

4.6.2017 76,4NM Methoni – Kythira

Probouzíme se před devátou a po nutných ranních procedůrách spojených s koupáním vyplouváme. Po chvilce, zatímco já píšu deník, Honza s Robertem i přestože fouká jen slabounký větřík, vytahují plachty. Opět zaďák, rychlost okolo 3 uzlů, plujeme dál. Celý den bojujeme se slabým severozápadním větrem. Plachty plácají jak prádlo na pavlači, chvilkama plujeme na plachty, pak zas na motor. Takhle to střídáme asi 5krát. V 17:00 míjíme maják Tenaro na jihozápadním cípu Peloponésu. Teď v 19:00 se vítr stáčí od jihu a konečně trošku sílí. Držíme slušné 4 uzle a plujeme dál. Zatím máme dnes upluto 55NM. Do dnešního cíle jic ještě asi 18 zbývá, takže kotviště budeme hledat kolem půlnoci. Vybíráme kotviště na severovýchodním pobřeží ostrova Kythira. Nacházíme krásnou, širokou zátoku zátoku s hloubkou mezi 10 a 5 metry.

3.6.2017 75NM Zakyntos – Methoni

Ráno jsme ještě skočili na nákup a honem na loď. Snídani vařím už za plavby, míchaná vejce na slanině a k tomu rajče aby toho bylo víc. Po chvilce plavby na motor se zvedá vítr od jihozápadu, máme to na stoupačku, ale bez vln, takže pohodička. Stoupaška během plavby přešla plynule na zaďák, držíme rychlost okolo 5 uzlů a plavba probíhá bez komplikací. Vypadáto, že jsem se pasoval i do role kuchaře a tak odpoledne mířím opět ke sporáku a vařím poctivou bramboračku, protože už v Praze, u regálu se solí pojmenovanou názvy polévek jsem usoudil, že bude lepší vařit z čerstvých surovin.  Rozhodli jsme se plout nonstop přes noc a tak jdu v asi 19:00 spát. Během spánku se občas zaposlouchám do zvuků lodě a protože je vše jak má být zase zavírám oči. Definitivně se probouzím po 21:00. Spát jde Honza. Se soumrakem vítr utichá a tak kasáme plachty a startujeme motor. V tu chvíli máme upluto cca 48 NM. Měním plán a vybírám kotviště na trase, protože nemá cenu poslouchat motor celou noc. Robert se stále rozhoduje, jestli může za plavby usnout. Zatím je jediný kdo ještě dnes nespal a tak ho v 1 hodinu ráno konečně přemáhá únava a jde spát. Zůstávám v kokpitu sám. Bohužel se udělal opar a nasunula se nějaká nízká oblačnost, tak je poměrně vlhko a hlavně není moc vidět. Ve tři rána vplouváme do zátoky u hradu Methoni na jihozápadním cípu Peloponésu. Kotva jde do vody.

2.6.2017  39,1 NM Kefalonie – Zakyntos

Celou noc jsme se houpali na kotvě, ale probouzíme se do nádherného slunečného dne. Bohužel stále nic nefouká a tak opět startujeme motor a míříme na Zakyntos na pláž Navagio  kde je vrak pašerácké lodi. Je to nádhérné místo, až na to, že sem lodě všech velikostí hrnou turisty po desítkách. Kotvíme přímo v zátoce a spouštíme člun. Kapitánem výsadkového člunu jsme jmenovali Roberta, ten nalodil Honzu a míří do davu turistů. Já jelikož jsem ryzí sportovec plavu:-). Udělali jsme si povinné fotky s vrakem, bez vraku, s vrakem z druhé strany, skupinové i jednotlivci a když hrozilo, že už nebudeme mít v pamětích všech záznamových zařízení volné místo, vracíme se zpět na loď. Vytahujeme kotvu a vyplouváme ze zátoky, sice stále nefouká, ale nedostatek nafty nás konečně nutí se začít chovat jako plachetnice a tak se pouze houpáme na vlnách. Vítr se nakonec smiloval a tak jsme se krásně svezli, chvilkama GPS ukazovala 7 uzlů, takže bomba. Kolem osmé večer kotvíme ve městě Zakyntos a bereme naftu. Autocisterna přijela až k lodi, mezitím nás prolustrovali místní úředníci a můžeme vyrazit na večeři.

1.6.2017  81,5 NM  Akra Oxia – Kefalonie                              motohodiny 1547,9

Vyplouváme v 8:45 a protože nic nefouká, tak motorujeme. Foukat nezačalo a tak motorujeme až do města Patra, kam zatím dojel Robert autobusem. Vplouváme do maríny severně od přístavu a místní maník nám signalizuje, že máme plout jinam. Stačilo mu říct, že pobudeme pouze hodinu a s úsměvem mávnul rukou a pomohl nám se vyvázat. Skočili jsme jen přes silnici koupit vodu, chleba a vyplouváme směr Zakyntos. Stále motorujeme, protože fouká slaboučkej vítr přímo do čumáku. Volný čas využíváme a dále se seznamujeme s lodí. Například jsme, tedy Robert, našli jistič od kotevního vrátku a tím odstranili zase jednu závadu. Dneska jsme jak parník, protože plachty jsme vytáhli sotva na hodinu. Přestože to byla plavba na motor, tak si to užíváme. Robert mluví o posunutejch limitech, prý nečekal, že bude řídit tím volantem takhle dlouho a ještě v noci. Cestou měníme plán a rozhodujeme se zakotvit na jihovýchodním cípu Kefalonie. Je tady daleko lepší kotviště než na Zakyntosu. Kotva padá do vody po 17 a půl hodinách plavby. Pluli jsme celý den, pouze s hodinovou přestávkou na nákup v Patře. Výsledek je slušných 81,5 NM. Budoucí posádko na palubě, nenechte se vylekat dobou plavby a vdáleností, tohle není dovolenková plavba:-).

31.5.2017  32,8 NM Vounaki – Akra Oxia

Konečně jsem se dočkal. Vyplouváme z maríny Vounaki v 15:00. Na palubě jsme pouze dva, já a Honza. Robert převáží auto a připojí se k nám o den později ve městě Patra. Je jasná obloha a vane slaboučký severozápadní vítr. Vytahujeme plachty a pomalu se suneme k jihu. Užíváme si nádherný jachting a vůbec nevadí, že plujeme nějaké 3 uzle. Bohužel asi po půl hodině vítr ustává úplně a tak startujeme motor. Teda chceme nastartovat motor a ono nic. Nebudu to nijak dramatizovat, postupně kontrolujeme stav baterií, kontakty na baterii a kontakty na startéru. Tam byla chyba a po očištění motor startuje. Jak už to bývá, téměř současně se zvedá vítr, takže motor opět vypínáme. Vítr se stočil více od západu až jihozápadu a zesílil tak na 12 uzlů a my plujeme dál. Honza kormidluje a já vařím buřtguláš. Po pomalém začátku se naše rychlost pohybuje kolem 6 uzlů. Plavba probíhá bez problémů a proto vybíráme cíl s předpokladem kotvení okolo půlnoci. Před 11:00 vítr utichá a tak poslední míle motorujeme. Vybrali jsme místo pro zakotvení poblíž ostrova Akra Oxia. Je tu obrovská plocha s hloubkou okolo 6 metrů. V 00:40 stojíme na kotvě. První plavba na palubě Victorie je za náma. Jdeme spát.